Labyrintem slov...

Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader:  Georgia, Mandragora a Jezinka

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating:  slash, 18+

Pro Severuse to byla noc plná překvapení - a ne všechna byla příjemná. Harryho reakce na Manor ho pobavila, ale tento humor byl rychle ztlumen davem lidí, kteří se vrhli na Chlapce, který přežil, jakoby to byl reinkarnovaný Merlin.

Vždycky předpokládal, dost nespravedlivě, že si Harry svůj status celebrity užívá. Ale výraz zděšení na chlapcově tváři toto přesvědčení rychle zničil, stejně jako způsob, jakým se prakticky ukryl za jeho zády, když ho zachránil z jejich středu.

Předpokládal, že měl něco takového očekávat. Nebylo to sice přímo dílo jeho bratrů, ale mohli se přinejmenším pokusit své manželky držet na uzdě. Od doby, kdy je viděl naposledy, bohužel inteligence Julliany a Delphiny nijak nevzrostla.

Diana byla taková, jakou si ji pamatoval, a potěšilo ho, že, jak se zdálo, měla radost, že ho vidí. Nedůvěra, kterou mohl vidět v Alrikovi, Claudiovi a Marcellovi, se nijak nezmenšila, ale přinejmenším Diana jejich lžím nevěřila.

Julia přečíst nedokázal. Mladík ho pozdravil docela zdvořile, ale z mnoha důvodů si byli navzájem naprosto cizí. Julius byl ještě dítě, když ho Severus viděl naposledy, a už zapomněl, jak krásný byl. Nicméně nepřehlédl Harryho reakci a Severus si musel přiznat, že bodnutí emocí, které při tom pocítil, byla rozhodně žárlivost.

Ale odpovědělo to na otázku, kterou se zabýval. To, že Kámen manželství vybral pro Harryho Severuse, ještě neznamenalo, že by měl Harry zájem o muže. To zdaleka ne. Kouzlo Kamene manželství spočívalo v tom, že té osobě vybral co nejvhodnějšího druha - nebyla tu žádná záruka, že tím vytvoří svazek z lásky. V případě Harryho Pottera bylo stejně tak pravděpodobné, že jeho nejlepší možný druh byl někdo, kdo ho může chránit, učit ho, bojovat po jeho boku a zajistit tak, že bude mít šanci vyrůst a přežít. Nesliboval lásku. Nejslavnější páry, za které byl Kámen manželství zodpovědný, byly sice všechny milostné, ale to neznamenalo, že to byly jediné páry. Bylo možné, že Harry Potter byl předurčen pro velikost, nikoliv pro lásku. Nebo si prostě Kámen uvědomil, že by Severus Snape nepřekážel žádné takové touze po lásce, protože Severus především věděl, že nemá na chlapce žádné skutečné právo a bude se dívat jinam, až se Harry konečně rozhodne někoho milovat. Pokud bude chlapec diskrétní, rozhodně nemá v úmyslu stát v cestě jeho štěstí.

Ale až do setkání s Juliem Severus nikdy neviděl Harryho, že by vůbec pohlédl na muže s jakýmkoliv sexuálním zájmem. Pravda byla, že jediná osoba, na kterou kdy viděl Harryho tak hledět, byla Cho Changová, a i tak se zdálo, že přinejlepším vzbudila jen poloviční zájem. Měl podezření, že byl chlapec příliš zaneprázdněný všemi těmi lidmi, co se ho pokoušeli zabít, než aby se tak či tak zabýval věcmi, které zajímali většinu studentů jeho věku.

Ale ruměnec, který zbarvil Harryho tvář, když se podíval na Julia, říkal mnoho. Rozhodně byl schopný vidět mužskou krásu. Škoda, že se to muselo stát u někoho, s kým nebyl nikdo jiný schopen soutěžit ve vzhledu. Předpokládal, že jeho to zanechávalo daleko vzadu.

Celkem vzato, večer s jeho rodinou ubíhal docela rychle. Harry, který nebyl zdaleka tak nervózní či nemotorný, jak čekal, ho nepřestával překvapovat a bavit. Usoudil, že se mu líbí slyšet své křestní jméno z Harryho rtů - a po čtvrté či po páté to dokonce začalo znít samozřejmě.

A s pobavením sledoval, jak Harry téměř rozmarně odhodil stranou kouzelnický protokol. Naprosto ignoroval dýku a dal přednost vidličce navzdory tomu, že to nepochybně trénoval s Longbottomem a Grangerovou. Kdyby ho neznal lépe, mohl by přísahat, že se ho ten nebelvírský spratek pokouší rozesmát.

O chvíli později se Harrymu podařilo ho zcela ohromit. Hodil pověstnou rukavici jeho bratrům, když je napomenul za jejich nepříliš jemné narážky, a bránil jeho jméno a jeho čest s výmluvností, o níž ani netušil, že by ji chlapec měl. Umlčelo je to všechny a poprvé Severus porozuměl, proč tento mladík vzbuzuje takovou oddanost.

Bylo to později, poté, co se vrátili do salonu, když se jeho bratři konečně pustili do předmětu, který celý večer očekával - osud Snape Manor. Uvažoval, jestli už o tom mluvili s Harrym, a připomněl si, že se ho musí zeptat, až se vrátí do Bradavic.

„Už jsem ti řekl, Claudie,“ informoval svého bratra po jeho vzrušené řeči o důležitosti Manor, „že nemám nejmenší chuť znovu otevřít zámek, dokud nebudu mít možnost zjistit, co za překvapení tam mohl otec zanechat. Můj rozvrh mi zatím takovou příležitost neposkytl.“

„To od tebe není fér, že jsi nás vykázal do menšího domu, zatímco tamten zůstává prázdný!“ vztekle vykřikl Claudius. „Bráníš nám v tom, abys nás potrestal. Držíš nás…“

Severus se od něj odvrátil, protože tuto řeč už slyšel předtím. Četl dokonce i její psanou verzi v letech, kdy spolu nemluvili. Uvažoval, proč trvá Harrymu tak dlouho, než se vrátí do salonu, a pohlédl znepokojeně ke dveřím. Všiml si, že Julius je také pryč, a jeho myslí proletělo nepříjemné podezření.

„Kde je Julius?“ dožadoval se Severus, čímž přerušil Claudiův proslov.

Claudius ztichl, pak si znechuceně odfrkl a odvrátil se od něj. Severus místo toho pohlédl na ostatní. Jullianu a Delphinu otázka podráždila a jejich pobavení jakoby potvrzovalo některá z podezření ve Snapeově srdci. Marcellus a Alrik vypadali také pobaveně. Ale byla to Dianina reakce, která mu způsobila největší starosti. Pohlédla podezíravě na svého manžela a bratry, oči poněkud zmatené jejich obveselením.

„Kde je?“ požadoval Severus a rychle se postavil na nohy.

„No tak, Severusi,“ smál se potichu Marcellus. „Dopřej Juliovi jeho zábavu. To je to, co dělá. A pochybuji, že to Harrymu bude vadit.“

Severusem projel vztek a žárlivost a svou silou ho překvapil. Diana také vyskočila na nohy, její zmatek okamžitě zmizel a nahradila ho zlost. „Růžový labyrint, Severusi!“ vykřikla na něj, oči dost zdivočelé. „Neobviňuj Harryho.“

Kdyby nepřidala poslední varování, poháněla by Severuse jedině zuřivost, když se hnal z pokoje. Takhle se v něm rozhořely jiskry obav. Neobviňuj Harryho? Za co? Její slova naznačovala, že Harry nenese odpovědnost za cokoliv, co se děje.

Okamžitě byl venku a řítil se ke vstupu do bludiště z růží. Jako dítě se naučil tajemství labyrintu, věděl, jak se pohybovat po cestách a branách, které se občas měnily; znal dokonce zkratku do srdce bludiště. Ale když procházel hlavním vchodem, uvědomil si, že se něco mírně změnilo. Ochranná kouzla pocítil v momentě, kdy je minul, a ihned vytáhl svou hůlku. Rychlé identifikační zaklínadlo odhalilo přítomnost nátlakového kouzla vetkaného přímo do vůně květin. Navíc bylo smícháno s různými variantami kouzel, která vyvolávají lásku a sexuální touhu - ne dost silných podle jeho norem, ale určitě dostatečných, aby omámily průměrného čaroděje, který by mohl vstoupit do bludiště.

Ani on, ani Harry nebyli v žádném případě průměrní, přesto se hnal do středu bludiště, obcházeje zkratkou většinu chodeb. Jeho mysl ho zásobovala různými scénáři - jeho bratři a Diana očekávají, že najde Harryho s Juliem v kompromitující situaci. Neuniklo mu, že Julius shledal Harryho přitažlivým - sotva od Harryho celý večer odtrhl oči. Ale měl podezření, že ze strany Claudia a Marcella v tom bylo víc než jen bratrská dohoda. Možná si myslí, že když Juliovi umožní, aby svedl Harryho, bude Harry víc přístupný jejich vlivu.

Znovu Severusem zabouřil vztek. Jestli zjistí, že tohle udělali jenom kvůli tomu pitomému zámku, spálí to místo do základů a nechá je žít na ulici.

Zahnul do poslední chodby a ukázalo se, že stojí proti neviditelné zábraně, jedné z mnoha iluzivních zdí v bludišti. Mohl skrz ni vidět centrální nádvoří, ve kterém byl Harry uvězněn s Juliem.

Ani Harry, ani Julius ho nezpozorovali, ale věděl, že na druhé straně klamné zdi může být vidět pouze neproniknutelná změť růží. Rozhlédl se po nádvoří - pokud mohl vidět, byly všechny vchody zapečetěny. Julius, který vstoupil na nádvoří před Severusem, je mohl otevřít jediným stlačením kamene na ústředním altánku. Ale Severus neměl na vybranou, musel pečeti sejmout těžším způsobem. Pozvedl hůlku a začal odříkávat kouzlo, aby je zbavil jejich síly.

Mohl slyšet Julia, jak mluví k Harrymu, a slova jeho bratra jenom podpořila jeho vztek. Mohl také vidět, jak Harry lehce kroutí hlavou a jeho čelo zhyzdilo zamračení - nepochybně cítil účinky kouzel.

„Řekl bych, že Severus nečekal dlouho, než na tebe vložil své ruce,“ šeptal Julius Harrymu. „Jak musíš nenávidět, když se tě to monstrum dotýká.“ Severus zatínal zuřivě zuby, když se Julius natáhl, aby Harryho pohladil. O chvíli později se usmál, když Harry jeho ruku odrazil a ustoupil zpět. Uvažoval, jestli může Julius cítit, že kouzla labyrintu kolísají, a zaváhal, když se Harry pokusil setřást vliv, který na něj začínala mít.

„To je tvůj bratr, o kom tu mluvíš!“ Harryho hlas naplnila nevěřícnost a pobouření. Zdá se, že ušlechtilý Nebelvír se znovu chystá postavit za jeho čest.

„Ano, je to můj bratr,“ usmíval se Julius. „Což mě staví do pozoruhodné pozice, abych mohl utišit tvoje trápení. Nikdo nebude dvakrát přemýšlet nad tím, proč trávíš tolik času ve společnosti svého švagra. Takové rodinné vazby se povzbuzují.“

„Snad si nemyslíš, že bych měl o tebe zájem?“ ptal se Harry a znovu ucouvl, když k němu Julius pokročil.

„Samozřejmě, že máš zájem,“ řekl mu Julius a Severusův žaludek se znovu sevřel. „Viděl jsem, jak se na mě díváš. Vím, že mě chceš. Kdo by mi nedal přednost před Severusem?“

Severusovi neušla červeň, která zbarvila Harryho tvář, a zdvojnásobil své úsilí zbourat zábrany. Slíbil si, že se bude dívat jinam, kdyby se Harry zamiloval do někoho jiného - ale tohle ne! Ne jeho bratr! To by bylo příliš kruté! Přál si, aby mohl vidět Harryho oči, ale jeho hlava byla od něj odvrácená. Harryho oči odhalovaly strašně moc emocí a Severus zoufale toužil vědět, co mladík opravdu cítí k jeho krásnému bratrovi.

„Neznáš mě,“ řekl náhle Harry. „A neznáš svého bratra. Nemám zájem. Sbohem!“ A s tím se Harry obrátil směrem k Severusovi, udělal krok k východu a v šoku se zarazil, když zjistil, že je pryč. Zřejmě nemohl vidět Severuse, který stál ve vchodu a pokoušel se strhnout magickou bariéru, ale Severus ho mohl vidět dostatečně zřetelně - mohl vidět výraz odporu v Harryho očích, pohled, který téměř uklidnil Severusovu mysl. Tento pohled byl rychle nahrazen úlekem, když si Harry uvědomil, že všechny východy zmizely.

„Je tam východ,“ ujistil ho Julius a vypadal celou tou situací velice pobavený. „Ale jen když víš, kam se dívat. Koneckonců, tohle je bludiště. Trny na úponcích jsou dost silné, aby ti servaly maso z kostí, když uděláš sebenepatrnější chybu. A já jsem jediný, kdo zná tajemství bludiště, jediný, kdo tě může vyvést ven.“

Blbec, pomyslel si Severus. Opravdu si myslí, že nikdo jiný toto bludiště nerozřešil? Severus odhalil jeho tajemství dávno předtím, než se Julius vůbec narodil. Nemohl si pomoci a uvažoval, kolik dalších mladých mužů a žen sem jeho bratr zavedl. Jiných kouzelníků a čarodějek, kteří postrádali dost síly, aby kouzlům vzdorovali.

Harry zamířil do altánku a Severuse napadlo, že by možná chlapec mohl sám najít kámen, který uvolní zábrany.

„Líbí se ti vůně těchto růží?“ zeptal se pak Julius. „Jsou dalším odkazem mojí matky. Používala tyto dokonalé květiny ve svých lektvarech. Jsou v mé krvi. O jejich vůni je známo, že v mužích i ženách vyvolává šílenou touhu po mně.“

Jeho slova potvrdila Severusovo podezření, že Julius tohle udělal už dřív. Také mu došlo, že jeho bratr věří, že je Harry kouzly ovlivněn víc, než se zdá. Ale náznak podráždění, který přelétl Harryho tváří, Severuse ujistil, že se Julius mýlí.

„Řekl jsem ti, Julie, že nemám zájem!“ zavrčel Harry.

„Myslíš si, že mi na tom záleží?“ Julius se zasmál a jeho slova Severuse znepokojila. Otřeseně sledoval, jak se jeho bratr najednou na Harryho vrhl. Přitlačil ho k jednomu z pilířů altánku se zřejmým úmyslem vzít si silou, co mu Harry odepřel.

Bariéra byla již téměř stržena a Severus vrhl všechnu svou sílu do protikouzla. Zoufale toužil už odstranit bariéru a jít Harrymu na pomoc. Mohl cítit, jak se drolí, viděl Julia, jak se Harryho dotýká, líbá ho, ohmatává ho - a pak uviděl, jak klopýtl nazpět v šoku, když ho Harry tvrdě udeřil do hlavy a odstrčil ho. Na tváři měl výraz nejtemnějšího vzteku, když vytahoval hůlku a zamířil. To, že Julia nezaklel okamžitě, Severuse překvapilo - ale jediný pohled na Harryho stačil, aby porozuměl. Dokonce i z této vzdálenosti mohl vidět, že se Harry třese, jak je téměř zaslepený vztekem. Jakákoliv kletba, kterou by pronesl, by mohla Julia docela dobře zabít.

Nyní to byl Julius, kdo byl v nebezpečí, a v sázce byla místo Harryho ctnosti jeho příčetnost. Bariéra padla a Severus vykročil vpřed. Cítil, že je zapotřebí opatrnosti. Harry by mohl docela dobře uvolnit kletbu, kdyby ho překvapil.

Julius byl takový hlupák, že si nebezpečí vůbec neuvědomil, a znovu vykročil k Harrymu. Na tváři měl nadřazený úsměv. „Harry, snad si vážně nemyslíš, že můžeš-“

„Jak jistě víš, Julie,“ řekl Severus tiše, hlas udržoval nízko položený a kontrolovaný, tón zpravidla rezervovaný pro ovládání jeho Zmijozelů. Harry se nepohnul, jeho soustředění ani nezakolísalo. „Právě se díváš na konec hůlky, která několikrát porazila Voldemorta. Opravdu si myslíš, že můžeš dělat něco jiného než prosit o svůj život?“

Jeho slova měla zamýšlený efekt. Julius ztuhl, jeho úsměv zeslábl, když si, jak se zdá, poprvé uvědomil, komu přesně se právě pokusil ublížit. O Chlapci, který přežil mohlo být v bulvárních plátcích napsáno tisíce směšných pověstí, ale to nic neměnilo na skutečnosti, že pravidelně čelil armádám Smrtijedů - a vítězil. Severusovi se ulevilo, když viděl, že jeho bratr vzal jeho varování vážně a ucouvl, jeho kůže ztratila i to málo barvy, kterou měla.

Co však vylekalo Severuse ze všeho nejvíc, byl fakt, že se Harry stále ještě nepohnul. Ještě nesklonil hůlku ani neodvrátil pohled z Juliovy vystrašené tváře. Téměř jako by nebyl schopný vymanit se ze svého vzteku.

Severus se k němu přibližoval jen opatrně. „Harry,“ promluvil mírně a přesunul se mu po bok. Pomalu se k němu natáhl, jemně ovinul prsty kolem Harryho zápěstí a druhá ruka sklouzla opatrně kolem Harryho ramen. Mohl cítit sílu, která vibrovala jeho tělem a způsobila, že se jeho svaly chvěly a třásly. „Harry,“ opakoval. „Je to v pořádku, už je po všem. Nech to být. Tohle udělat nechceš.“

Jemně tlačil na jeho ruku, pak mnohem pevněji a pomalu ji spouštěl, dokud Harryho hůlka nemířila na zem.

Cítil, jak se Harry otřásl a vydechl s tichým zasténáním; dokonce i Severus pocítil, jak se jeho síla rozpouští. Harry zavřel oči, tmavé řasy na bledé kůži, a krátce se opřel o Severuse. „Jsi v pořádku?“ zeptal se tiše Severus.

Harry přikývl, otevřel nakonec oči a o krok odstoupil. Jeho tvář byla zase klidná, ale pohled měl vzdálený, oči pronásledované.

„Dej mi sekundu a ukážu ti cestu ven,“ řekl mu Severus, pak se rychle obrátil ke svému bratrovi. Julius se nepohnul a upřeně oba sledoval. Severus pomyslel na tucet pěkných kleteb, ale nakonec zvolil daleko víc uspokojující pomstu. Sevřel ruku v pěst a udeřil do tváře svého bratra tak silně, jak dokázal. Úder poslal Julia daleko vzad a potom k zemi. Severus si byl docela jistý, že mu zlomil čelist.

Chytil svého bratra za kabát a částečně ho vytáhl do stoje. „Jestli se k němu někdy jenom přiblížíš,“ zašeptal Juliovi přímo do ucha, „osobně tě zabiju.“ Viděl, jak se Juliovy oči v hrůze rozevřely, když vytáhl svou hůlku. Jedno rychlé švihnutí a Severus zasyčel: „Castitas obligatus ultio.“ Pak ho nešetrně odhodil na zem, než se vrátil po bok Harrymu. Harry celou výměnu sledoval poněkud nezúčastněně. Neřekl nic, když ho Severus obrátil k východu a vedl tou nejpřímější cestou z bludiště ven.

Ostatní na ně čekali na terase. Diana se k nim znepokojeně rozeběhla, když je zahlédla, jak se vynořili z labyrintu. „Je v pořádku?“ vyptávala se, když viděla na Harryho tváři téměř prázdný výraz.

„V pořádku,“ zavrčel Severus a krotil kvůli sestře svůj vztek. Přinejmenším ona na tom neměla žádný podíl a vypadala celou záležitostí zhrozená. „Zdá se, že Julius zapomněl, koho napadl.“ Obrátil svůj zachmuřený pohled na Alrika, Claudia a Marcella. „Byla to chyba, která ho velmi dobře mohla stát život.“ Všichni tři muži vypadali překvapeně a pohlédli z Harryho na bludiště.

Severus vytáhl z kapsy přenášedlo. Poslal svým bratrům svůj nejopovržlivější pohled. „Zítra se vrátím,“ oznámil jim, výhrůžka v jeho tónu byla zřejmá. „A když do té doby neodstraníte z labyrintu všechna ta kouzla, spálím ho na prach i s Briarwoodem!“ Výraz šoku a hrůzy na jejich tvářích byl pozoruhodně uspokojující. Škoda, že byl příliš rozzuřený, než aby si to užil.

Ještě jednou obrátil svou pozornost na Dianu. „Děkuji ti,“ zašeptal mírně. Jenom přikývla hlavou a smutně se na něj usmála.

S tím si Severus položil minci na dlaň, uchopil Harryho levou ruku a přitiskl ji na minci shora. Oba byli rychle taženi napříč zemí zpět do bezpečí Bradavic.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Poznámka autorky: Ne, Snapeovu rodinu jsme neviděli naposledy; přinejmenším jeden z nich bude v hrát významnou úlohu v budoucí zápletce (kupodivu ne Julius).

Myslím, že jsem si pohrála s představou krásy - často ve fan-fiction Severus najednou zázračně zkrásní, což hlavně způsobí, že se do něj Harry zamiluje. Ale skutečnost je taková, že zatímco Alan Rickman je rozkošný, Severus Snape nikoliv. Nanejvýš je temný a záhadný - možná ještě elegantní. Ale hezký, to nebude nikdy.

Takhle vystupuje Julius - dokonalý Adonis Snape. Ale když srovnáte jeho osobnost se skutečným Severusem Snapem, není co srovnávat. A důležité je, že tak to vidí Harry. Poprvé si uvědomil, že muž může být krásný - v této záležitosti je Harry za svými spolužáky trochu opožděný. V tom má Severus pravdu - sex se na jeho myšlenkovém radaru zatím ještě neobjevil kvůli všem těm věcem, které ho zaneprázdňují. Teď už si je přinejmenším vědom toho, že existuje přitažlivost k mužům na čistě fyzickém základě. A když tohle poznal, může se nyní na Snapea podívat v novém světle. Lituji, ale sex je před námi ještě hodně daleko.

Pokud jde o Snapea - Řeka popření stoupá, pokud si doopravdy myslí, že dokáže stát stranou a nic nedělat, jestliže se Harry zamiluje do někoho jiného. Zní to všechno tak vznešeně a ctnostně (a myslím, že on opravdu CHCE věřit, že to myslí vážně), ale prosím vás! My všichni známe Snapea lépe, že ano?

Bohužel pro Julia - proč každý zapomíná, že Harry je více než schopný se ubránit sám?

Jezuskote! Že jsou ale někteří moji čtenáři krvežízniví! Potěšily mě všechny vaše návrhy, co by se mělo stát Juliovi - myslím, že čtenář, který navrhl, aby si Julius píchl do zadku trn růže a usnul na sto let, měl velký smysl pro humor! Možná, že napíšu samostatný příběh… možná by ho mohl vzbudit mladý Malfoy (no neslušelo by jim to spolu?).

A to jsem ještě musela zkrotit svou vlastní krvežíznivou povahu (pro ty z vás, kdo stále ještě touží po nějakém násilí - v budoucích kapitolách ho bude hojnost, aby vás to uspokojilo). Buďte ujištěni, že s Juliem bylo naloženo přiměřeně - neumím latinsky (tak se omlouvám za gramatiku), ale nejlepší překlad, který vám pro kouzlo, které Severus použil, mohu nabídnout, je 'pás cudnosti'. Netřeba říkat, že Julius už nedostane další příležitost udělat to komukoliv znovu.

Trny - 17. kapitola

Pouta - 19. kapitola