Labyrintem slov...

Autorka:  Mandragora
Autorka veršů:  Jezinka
Beta:  Severka S. Rougueová
Páry:  HP/?
Varování:   slash, 15+
Shrnutí:   Jedno letní odpoledne, jedna nečekaná nabídka a mnoho příležitostí.  

Bezelstnosti, nevinnosti, andělsky jste čisté,
clara pacta, jednoznačné, přímočaré, jisté.
Úmluva bez proradnosti, kliček, uhýbání,
smlouva co je potvrzena stiskem bílých dlaní.

Velký větrák, který se líně otáčel u stropu, pomalu krájel horký letní vzduch naplněný cigaretovým dýmem. Sluneční paprsky se těžce prodíraly mezerami mezi žaluziemi a odhalovaly tak poletující prach. Tlumeně sem doléhal halas z Příčné ulice. Bylo tu ticho, rušené jen těžkým bzučením masařky narážející do okenní tabulky a občasným zašustěním otáčené stránky.
Harry Potter seděl ve své ošuntělé kanceláři s nohama na stole, a z nedostatku jiné činnosti si četl. Objevil svět mudlovských detektivek. Obzvlášť miloval ty s Philem Marlowem. Soukromý detektiv řešil případy s jistou grácií a nikdy přitom nezapomněl sbalit pěknou slečnu a skončit s ní v posteli. Pracoval sám, tak jako Harry, který se stal před několika lety lovcem démonů. Byly zde i další věci, které měli společné, například Harrymu kšefty také zrovna moc nekvetly. Démoni, to je totiž úskočná čeládka, a narazit na nějakého, bylo pořád těžší a těžší. Popravdě ani ne tak ho potkat, jako získat objednávku na jeho likvidaci. Jistá odlišnost by se zde ale také našla, Harrymu se totiž zatím nikdy nepodařilo dostat žádnou klientku do postele. Možná to bylo tím, že lovil hlavně démony, kteří se mění podle potřeby na succuby nebo incuby a svádějí postiženého k sexuálním hrátkám a on, jak si sebekriticky přiznával, se démonům měnícím tvar těla a pohlaví podle nejtajnějšího přání vyhlédnuté oběti nemohl dost dobře konkurovat.

Bytost před dveřmi do kanceláře zaváhala. Když si přečetla nápis na dveřích HARRY POTTER - LOVEC DÉMONŮ, nejistě přešlápla, ale pak rázně zaklepala.
Zpoza dveří se ozval rychlý šramot a po chvilce i zvučné: „Dále!“
Elegantní muž středního věku otevřel dveře a vstoupil do sešlé a zakouřené kanceláře. Nejistě si odkašlal a zeptal se: „Jsem zde správně v kanceláři pana Harryho Pottera?“
„Jistě, jistě pojďte dál,“ vítal potencionálního klienta Harry Potter. „Prosím, posaďte se, co pro vás mohu udělat?“ otázal se zdvořile.
„No víte,“ začal váhavě návštěvník. Jeho nejistota ostře kontrastovala s elegantním zevnějškem. „Mám pro vás jistý návrh, pane Pottere.“
„Pokud máte problém s démonem, jsem vám k službám, pane…“ Harry záměrně nedokončil větu, chtěl tím nenápadně vyzvat svého návštěvníka, aby se představil.
Návštěvník se chytil, „Antraxis,“ představil se stroze.
„Výborně, pane Antraxisi, takže co je to za návrh?“
„Podívejte se, pane Pottere, vím, že vám kšefty poslední dobou nejdou…“
„Do toho vám nic není, pane!“ ohradil se prudce Harry Potter.
„Mám své informace, pane Pottere,“ nepatrně se ušklíbl návštěvník, který se nedal odradit. „A právě proto jsem za vámi přišel se svým návrhem, řekněme ehmm… obchodní dohody.“
„Obchodní dohody?“ zeptal se nedůvěřivě Potter.
„Ano...“ přikývl hlavou Antraxis, „dá se to tak nazvat.“
Harry zamrkal, byl si jistý, že když před chvílí vítal pana Antaxise, díval se do tmavě hnědých očí. Teď je měl jeho návštěvník téměř zlaté.
„Hmm… tak mi prosím povězte něco o tom vašem návrhu, pane Antraxisi.“ Harry se mírně zaklonil a opřel se o opěradlo židle. Ruce si založil na prsou tak, aby byl připravený ihned vytáhnout hůlku, kterou měl v levé kapse pláště.
„Jde o to, že bych vám mohl pomoci zvýšit zájem ehm… o vaše služby,“ pomalu a opatrně mluvil návštěvník a nervózně si u toho proplétal prsty. „Samozřejmě, že bych za to chtěl jistou provizi, řekněme šedesát procent z vydělané částky.“
„Šedesát procent? Uvědomujete si pane, že je to vydírání?“
„Ale pořád by vám to mohlo hodit víc než teď,“ oponoval Potterovi jeho návštěvník.
„Dobrá, výši provize necháme na potom, až od vás uslyším, jak byste si představoval, že zvýšíte zájem o moje služby.“
„Abych se vám přiznal, pane Pottere, mně osobně také obchody nejdou tak jako dřív a hlavně… ehmm… dá se říct, že kvůli vám.“
„Kvůli mně?“ zapochyboval Potter.
„Ehm… v podstatě díky vaším skvělým výsledkům v prvním roce vašeho působeníse podstatně zúžily možnosti mého podnikání, protože jsem nucen jednat víc ve skrytu a také jsou vaše zásahy dost… nepříjemné.“ Návštěvník nepohodlně poposedl. „Tím pádem vám zcela zákonitě ubyla možnost výdělku. A na této neradostné situaci tratíme oba,“ dodal Antraxis směrem ke zcela konsternovaně se tvářícímu mladíkovi.

Harry Potter si naprosto jasně uvědomoval absurdnost celé této situace, ale na druhou stranu věděl, že kdyby se nějakým zázrakem nezvýšil zájem o jeho služby, byl by nucen brzy ukončit svoji činnost, protože by si nevydělal ani na nájem kanceláře.
„Ehm… nebudu předstírat, že jste mě svojí nabídkou nepřekvapil, pane Antraxisi. No…, ale když nad tím tak přemýšlím, tak to co říkáte dává docela smysl. Mohl byste mi trochu víc popsat, jak si naši... ehm… spolupráci představujete?“
Návštěvník se usmál a trochu se uvolnil, „Představoval bych si to asi takto, pane Pottere,…“ rozhovořil se sáhodlouze. Jeho výklad sice občas přerušil Harry doplňujícím dotazem, ale netrvalo dlouho a Antraxis plně rozvinul svoji vizi jejich vzájemně výhodné spolupráce.

Když skončil, Harry dlouze mlčel a prohlížel si svého návštěvníka. Pak se předklonil, opřel se o stůl a potichu pronesl: „Řekněte mi důvod, proč bych vás neměl hned teď na místě zlikvidovat.“
„Protože byste přišel o slušný příjem a v neposlední řadě o zábavu?“ usmíval se na Pottera jeho návštěvník.
Harry si připustil, že zábava a vzrušení mu posledních pár let chybělo.
„V tom případě si nechám šedesát procent a vám připadne čtyřicet.“
„Ne, padesát pět pro mě a čtyřicet pět pro vás?“ kontroval Antraxis.
„Dohodneme se na padesát na padesát, ano?“ slevil Harry.
„Platí,“ uzavřel smlouvání Antraxis. Pak sáhl do svého pláště a vytáhl listy pergamenu. „Tady jsem si dovolil připravit k podpisu smlouvu…“
„Smlouvu?“ podivil se Harry.
„Clara pacta, boni amici,“ pronesl trošičku jízlivě Antraxis.
„Prosím?“ nevycházel z údivu Harry.
„Ale nic, to je jen takové úsloví,“ odbyl ho mávnutím ruky Antraxis.
„Dobrá, dejte to sem. Doufám ale, že to nemusím podepsat vlastní krví?“
„Ale fuj, takové zvrácenosti,“ nasadil znechucenou grimasu Harryho společník. Poté sáhl do další kapsy pláště a podal Harrymu zlaté plnicí pero značky Parker. „Domnívám se, že toto je správný nástroj na zpečetění naší dohody,“ dodal s úsměvem.

„Teď když jsme dobří přátelé, co by jsi Harry, řekl takovému malému uvolnění? Hmm?“ nadhodil Antraxis hned poté, co oba podepsali pergamen.
„My jsme teď přátelé?“ otázal se Harry se zdviženým obočím a hlavou nakloněnou na stranu.
„Jistě… jasné smlouvy dělají dobré přátele. To jste nevěděl?“ nadzvedl Antaxis obočí a zkroutil rty do malého úsměvu.
„No… ehm…“ nenacházel dost vhodných slov Harry, jenže poté se ke slovu dostala jeho poslední dobou zanedbávaná mužská chlouba. „Koneckonců to není až zas tak špatný nápad, noo…“ Olízl si rty a pokračoval: „mám to tedy chápat tak, že se teď proměníš v succubu a budeme spolu eee... to?“
„Kdepak,“ zavrtěl hlavou Antraxis, který mezi tím obešel stůl a přiblížil se k Harrymu. „V tvém případě jedině incubus,“ upřesnil své záměry a aby podpořil svoje slova, lehounce přejel prstem po Harryho levé tváři.
„To ale…“ začal protestovat Harry, ale byl umlčen prstem na rtech.
„Jsem profesionál a zakládám si na tom, že bezpečně poznám, v jaké formě dokážu jakéhokoliv člověka co nejlépe uspokojit.“
A líný úsměv odhalil děsivě špičaté démonovy zuby.


Smlouva jasná, jednoznačná, přímočará, jistá,
stiskem ruky potvrzená ujednání čistá.
Proradnosti, záludnosti, přicházíte z pekel,
clara pacta svědomí však říká mene tekel.

KONEC

N/A: Odkaz pro ty, co se neorientují v démonech:   Wiki  ;-)