Labyrintem slov...

Autor: blpaintchart
Překlad: sssnake
Beta: Istar Halabába
Přístupnost: nevhodné pro mladší 15-ti let
Páry: Severus Snape/Remus Lupin
Varování: žádné
Shrnutí: Remus si koupí Severuse. A víc nepovím... :-)
Poznámka: Povídka byla původně umístěna na UtC.
Odkaz na anglický originál povídky: Sold!

„Kolik že jsi zaplatil?”

„Čtyři tisíce galeonů.“

„Čtyři tisíce galeonů? Za mě?“

„Správně.“

„Nevěřím ti.“

„Severusi, když už, tak: Nevěřím ti, můj pane.“

„To je absurdní. Odmítám ti říkat můj pane.“

„No dobrá, pane bude stačit.“

„Ne.“

„Ano, to jsou možnosti, pane nebo můj pane.”

„Rozhodně ne.“

„Já tě teď vlastním, a ty nejsi v pozici, abys mě mohl odmítnout.“

„V první řadě bych rád věděl, jak si chudý vlkodlak může dovolit otroka.“

„No, stalo se to, že mi do klína spadlo velké dědictví.“

„To zní velmi nepravděpodobně.“

„Tvé postavení nezahrnuje možnost klást mi otázky. Až budu chtít znát tvůj názor, otroku, řeknu si o něj.“

„Pokud se rozhodnu něco komentovat, můj pane, tak budu.“

„Takže to bude takhle, je to tak?“

„Zdá se.“

„Ano, licitátor všechny varoval, že jsi byl zpupný.“

„Což mě staví do role něčí babičky.“

„Ticho, otroku! Na kolena!“

„Ne.“

„Řekl jsem na kolena. Hned!“

„A já řekl ne.“

„Mohu zařídit, aby ti ten obojek byl nepříjemně těsný.“

„Ty jsi ale talentované stvoření.“

„Zapomínáš se, otroku. Už nejsi svobodný kouzelník, ale jen bezcenný kus masa!“

„Skutečně tak bezcenný, že jsi za mě dal čtyři tisíce galeonů.“

„To stačí! Na kolena, povídám.“

„Ne.“

„Připomenu ti, že nejsi v pozici, abys mi mohl cokoli odmítnout. Cokoli.“

„Takže to bude tedy takhle.“

„Co tím myslíš?“

„Vlk si myslí, že si koupil novou sexuální hračku.“

„Budeš mě oslovovat mým titulem, otroku!“

„Jistě, Pane Zablešená Prašivá Šelmo Psovitá.“

„Pamatuj na vychování, otroku! Mám dojem, že jsem se rozhodl tě nepoužívat jako sexuální hračku.“

„Jsi laskavost sama.“

„Vždycky můžu počkat do úplňku a místo toho tě použít jako hračku na žvýkání.“

„Takže teď vypustí zvíře.“

„Právě jsem začal. Klekni si.“

„Argh!”

„Ano, je to ale solidní obojek, není-liž pravda?“

„Mnngh!”

„Nic nepomůže soustředit mysl tak jako polibek biče, souhlasíš?“

„Mnngh!”

„Co to bylo, otroku? Není ti to jasné.“

„Mmpf!”

„Myslím, že tě budu muset dál trestat. Hele, podívej! Možná bych mohl použít tohle. Je to pěkný kousek, neřekl bys?“

„Mmpf... Já...”

„Chceš promluvit, otroku?“

„Ano.“

„Ano co?“

„Ano, můj pane.“

„Výborně. Můj, ale rychle se učíš! Vidím, že malý výprask na tebe zapůsobil jako kouzlo.“

„Vskutku. Děkuji, můj pane.“

„Jak příjemné. Brzy budu mít toho nejposlušnějšího otroka v zemi.“

„Můj pane, já…“

„Rád bych se s tebou pochlubil na veřejnosti. Líbilo by se ti to, otroku? Ukázat se v obojku?“

„Ne!“

„Cos to řekl?“

„Já… tedy… ne, můj pane, prosím, neponižujte mě.“

„Třeba si to užiješ, když na sobě nebudeš mít nic kromě obojku.“

„Prosím, ne, můj pane.“

„Tak celý svět uvidí, že jsi můj.“

„Já nemůžu…“

„Můj majetek. Ano, mám rád, jak to zní. Správně, obejmi ho rty.“

„Mmpf.”

„Tak hebké vlasy!“

„Mmpf.”

„A tak hebké a poddajné rty.“

„Mmpf.”

„Ach ano, ty víš, jak potěšit, že je to tak, otroku?“

„Mmpf.”

„Podle mě už jsi tohle někdy dělal.“

„Mmpf.”

„Ach ano! Ach! Ach! Aaaaach!“

„Mohu promluvit, můj pane?“

„Moc jsi mě potěšil, takže ano, můžeš mluvit.“

„Je skoro šest, můj pane.“

„Žertuješ.“

„Vůbec ne, můj pane.“

„Do prdele! Dobrá, pak bychom tě tedy měli dostat z toho obojku.“

„Děkuji, můj pane.“

„Jdeme na to.“

„Ach! To je lepší. Tohle je skvělý obojek, ale jednomu díky němu tuhne krk.“

„Vypadáš nádherně, když ho máš na sobě, Severusi.“

„A ty jsi stejně sentimentální jako vždycky.“

„Obávám se, že na mě tak působíš.“

„Remusi, neviděl jsi moje ponožky?“

„Jo, máš je pod postelí.“

„Tady jsou. A moje vesta?“

„Pověsil jsem ji za dveře.“

„Děkuji. Nedělalo by dobrotu, kdybych na poradu profesorského sboru přišel oblečený příliš neformálně.“

„No, já nevím. Možná, že by sis příště ten obojek na poradu vzít mohl.“

„Ani náhodou! Co by na to řekla Minerva?“

„To nevím, ale byla by legrace to zjistit! A jestli se cítíš poněkud málo oblečený, vždycky si tím můžeme naklonit vedení.“

„Jsi mnohem zkaženější, než jsem si myslel.“

„Taky tě miluju.“

„Jsem si toho velmi dobře vědom. Koneckonců, kdo jiný by za mě zaplatil tisíce galeonů?“