Labyrintem slov...

Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka

Párování:  Harry Potter/Draco Malfoy
Rating:  slash, 18+

Harry řekl Molly, že se hodlá stavit u dvojčat v obchodě. Dobře věděl, že bude předpokládat, že si tam jde ověřovat, jako jejich partner, výsledky v podnikání. Kdyby znala celý dosah jejich účasti na jeho činnosti, rozzuřila by se, ale Harry neměl v úmyslu nechat ji, aby se dozvěděla, jak dalece jsou zapojeni.

Fred a George utrpěli válkou stejně jako utrpěl kdokoliv jiný a více než většina. George přišel o oko, které nahradil novým, úhledným modelem vynálezu, který kdysi nosil Pošuk Moody. Georgovo oko však bylo, jak taky jinak, vylepšeno ještě o několik dalších kouzel. Vraždu Ginny vzali jako osobní věc a zhroucení, které Ron utrpěl po Hermionině smrti, bylo jen přilitím oleje do ohně jejich pomstychtivosti. Přidají-li se k tomu Billovy jizvy, dva útoky na Doupě a přepadení jejich obchodu, při kterém přišel George o oko, stejně jako všechno to, co musel vytrpět Harry, a Weasleyovic dvojčata byla připravena dosáhnout spravedlnosti všemi způsoby, kterými mohli.

Fred a George rozvinuli po celé zemi prvotřídní informační systém s užitím svého mimořádného bohatství, aby se skutečně vyplatilo dodávat informace o bývalých Smrtijedech. Umožnili Harrymu také diskrétní přístup do svého velkého arzenálu pastí, triků, prostředků k rozptýlení pozornosti a jiných vynálezů. Ukázalo se, že tyto věci jsou opravdu nedocenitelné, podle ‘akcí’, které Harry podnikal. Útok na skupiny byl nejtěžší a bylo třeba velké opatrnosti, když likvidoval hlídky, jinak se ostatní rozprchli, než se k nim Harry dostal.

Rychlý odchod letaxovou sítí a Harry se ocitl v zadní kanceláři Kratochvilných kouzelnických kejklí, vykašlával saze a oprašoval si plášť. Fred a George seděli v hlavní kanceláři, teď si již mohli dovolit přenechat práci v obchodě a výrobu zboží svým zaměstnancům.

Podnik mohl Harrymu vynášet pěkné peníze nebo aspoň slušnou částku, v každém případě, ale smlouvy s ministerstvem, na nákup jejich zboží, jejich výdělek zvýšily na takovou úroveň, že se Harrymu jeho počáteční investice vrátila více než stonásobně. Fred a George neuvedli Harryho jméno v žádných účetnických knihách a jednoduše peníze přesunovali pomocí svých vlastních platů a majetku, a pak je přefiltrovali do Harryho trezoru u Grignottových jako dary a donace jejich oblíbenému kouzelníkovi a příteli rodiny.

Kancelář byla malá, útulná místnost, která vůbec neodrážela status dvou tak mimořádně bohatých kouzelníků, ale dvojčata se o okázalost a o poměry opravdu nestarala. Záleželo jim na tom, aby účetnictví bylo provedeno rychle a bezchybně a pokud to jen šlo, rozvíjet obchod a vyrábět nové zboží. Harry prošel okolo sekretářky, hezké dívky s popelavě blond vlasy, která na něj roztržitě zamávala, když ji míjel a vstoupil do soukromé kanceláře nejpopulárnějších podnikatelů kouzelnického světa.

„Tak co nám přišlo? Něco skutečně neodkladného... nebo je to něco, co ještě chvíli můžeme nechat uležet, než se do toho pustíme? V Doupěti se dějí věci, které byste měli vědět, takže tahle cesta v žádném případě nebyla zbytečná.“

„Je do docela naléhavé–“

„a docela solidní.“ Dvojčata se nikdy nezbavila zvyku dokončovat jeden druhému věty. Většině lidí to bylo nepříjemné, ale Harry si už zvykl.

George doplnil zbytek toho, co jeho bratr začal. „Včera ráno byl v Závětrově někdo zpozorován. Podle popisu si myslíme, že to byl Kaminski.“

„Nakupoval v mudlovském oblečení, a podle míst, která navštívil, si myslíme, že si doplňoval zásoby, než se zase někde ukryje.“

„Možná, že bys měl jednat rychle. Pořídil si dost zásob aspoň na měsíc, a pokud bude cestovat dostatečně nenápadně, budeme muset čekat, dokud se zas někde neobjeví. Tady je adresa.“

Fred předal Harrymu útržek pergamenu. Harry si informaci vryl do paměti, pak pergamen levitoval a ve vzduchu spálil na jemný popílek. Na tváři se mu objevil krutý úsměv.

„Víte o něm něco z jeho rejstříku? Nemohu si vzpomenout na jeho zvyky. Byl to jen řadový voják, nebo byl v okruhu Voldemortových blízkých? Mučil nebo zabíjel? Účastnil se poválečných útoků, nebo se po celou tu dobu jen skrýval?“

George se upřeně podíval na registračku svým kouzelným okem. Vyskočilo z ní několik složek, které se vzápětí snesly Harrymu do rukou.

„Kaminski byl bezvýznamný pěšák, skutečně. Zúčastnil se několika útoků na mudly, ale nikdy nebyl v okruhu Voldemortových blízkých. Nemá ani ve své minulosti nic jiného, než plnění rozkazů a podněcování malých nepokojů Voldovým jménem v oné době.“

Zde se konverzace ujal Fred. „Máme několik oznámení, podle kterých byl jedním z přisluhovačů Bellatrix v den, kdy zabila Hermionu. To může být důvod, proč se pořád ještě skrývá. Pastorek by kohokoliv, kdo měl co do činění s tou čubkou, poslal na doživotí do Azkabanu. Takže buďto tam bude hnít-“

„nebo dál utíkat. Vybral si útěk. Tím je, podle našeho názoru, lovnou zvěří. Není to, jako by neměl na vybranou. Byli poraženi, mají za to zaplatit, a jestliže nebudou-“

„tak jim v tom pomůžeme!“

Harry se znovu usmál, stejně krutě jako předtím. Vynálezy dvojčat mu již dříve ušetřily čas a námahu a jejich informace mu umožnily věci, ve které by jinak nemohl ani doufat. Ron byl ve válce velký bojovník, ale po ztrátě Hermiony a Ginny prostě ztratil vůli k boji. Fred a George zakročili a zaujali místo svého bratra a již více než desetkrát se osvědčili. Měl proklaté štěstí, že měl přátele, kteří toho pro něj tolik udělali a on to zatraceně dobře věděl.

Když spolupracoval s bystrozory, byl zodpovědný za čtyři zadržení a pět zabití. Zda tato zabití byla nezbytná bylo na ministerstvu předmětem sporů. Od chvíle, kdy začal pracovat sám, aby se vyhnul konfliktům, některá groteskní a okázale efektní zabití bývalých Smrtijedů měla za následek tucty kapitulací a ministerstvo mohlo chytit ještě další, kteří při svém útěku do bezpečnějších zemí přestali být opatrní. Všechno sečteno a podtrženo, Harry chytil nebo zabil více než třicet osm Smrtijedů a po Anglii se jich už neukrývalo více než jen asi tucet. Nepotrvá to dlouho a bude moci odpočívat. Už jen několik jich potřebovalo, aby o ně bylo ‘postaráno’

„Tak tedy dnes v noci. Uhodím na to místo okolo půlnoci. Zatím vám řeknu, co je doma nového. Je to tam... zajímavé. Žije s námi Draco Malfoy. V azylu.“

Šokované výrazy dvojčat stály za pohled.

„A ty jsi ho ještě nepohřbil-“

„-vzadu na zahradě?! Harry, Harry, Harry...“

„-nějak nám měkneš!“

„Když se ukázal, chtěl jsem ho zabít, ale vaše máma přijala jeho žádost o azyl. Ale řekl bych tohle. Od konce války si prošel peklem a vyšel z něj jako lepší člověk. Už to vůbec není ta popotahující, malá fretka, na kterou si vzpomínám ze školy. Než jsme mu vyléčili rány, kterými byl pokrytý, zabralo nám to skoro celý týden a on byl po celou tu dobu dobrým hostem.“

Georgeovo oko vypadlo z důlku, zakývalo se a vrátilo se zpět na místo. Komické efekty, ke kterým bylo očarováné, pocházely z mudlovských komedií a byly docela otřepané, ale kouzelnický svět byl plný lidí, kteří nikdy předtím takovou komedii neviděli. Harry se uchechtl, když si George oko upravoval.

„Štípni mě, Harry! Je těžké si představit Malfoye jinak, než jako malého zrádného hovňouse. Jestliže dokázal, že o něm mluvíš pěkně-“

„-musel se změnit!“ Fred byl stejně uzemněn jako George.

„Je... změněný, to je... a já tomu věřím, jinak bych nikdy z domova neodešel, když je tam s vaší mámou sám. Neptal jsem se na Kaminského zvyky bezdůvodně. Draca chytili Smrtijedi. Je tak zničený, že o tom nedokáže ani mluvit, aby se dočista nezhroutil, takže si domyslete, co všechno mu mohli udělat. Mohl to být jen jeden, ale mám podezření, že jich do toho bylo zapleteno spíš několik. Má štěstí, že to vůbec přežil. Odhodili ho v centru mudlovského Londýna, mysleli si, že tam zemře sám. Chci vědět, kdo z těch, co nám zůstali na seznamu, by byl schopný po celé měsíce mučit někoho jako on a pak ho odhodit, protože ho omrzel. Mohl by mě k nim dovést, ale nejdřív ho musím dát natolik dohromady, aby o tom byl schopen mluvit. Tak co to tu máme?“

George zavřel své opravdové oko a soustředil se svým kouzelným. Zašeptal aktivační příkaz. Listiny, které dříve přečetl, se objevily jenom pro něj, v zorném poli kouzelného oka a on je pro Harryho a Freda četl nahlas.

„Zobraz neuzavřené případy dosud se skrývajících Smrtijedů. Sjeď dolů. Rychleji. Dobře, zastav. Je zde Morrigan, Chalmers, Hyde-Pratt, MacNair, Rodolphus LeStrange, Farnham, VanHoek, Perliss and Derringer. Může jich tu být ještě několik dalších, ale bez aktualizovaných zpráv z ministerstva si nemůžeme být jisti.“

Fred se poškrábal na bradě. „Řekl bych, že LeStrange a MacNair jsou vhodní kandidáti. Byli ti nejnebezpečnější bastardi v bandě jim podobných. Jsou to dva nejhledanější Smrtijedi v celé Anglii, i když pochybuji, že by ukázali své škaredé ksichty, jen aby si mohli pohrát s intrikánem jako Malfoy.”

Harry chvíli dumal a pak vyslovil poslední otázku.

„Můžete mi říci, který z nich byl vloni spatřen v Londýně?“

„Morrigan byl viděn v parku asi před deseti měsíci. Perliss... prý byl letos v létě někde v hospodě, ale tahle informace není spolehlivá. MacNair byl spatřen asi před třemi měsíci a byl skoro chycený, ale bystrozor, co ho sledoval byl prakticky neschopný a dostal pěstí do huby, když zahýbal za roh. Úplně ho ztratil. Dawlish to ještě nestrávil. Zaslechl jsem, že si z něj v kanceláři ještě dělají legraci tím, že v nepravidelných intervalech zhasínají a rozsvěcují světlo.”

Harry si svůj názor na Dawlishe ponechal pro sebe. Podle něj, ten zmetek by měl dělat spíše cukráře než bystrozora. I když, s Kingsley Pastorkem u moci se takový idiot nikdy nedostane na nějaké vedoucí místo, takže to zas žádné velké neštěstí není.

„Fajn. Dík, kluci. Vrátím se zpět a ještě se doma před večerem o pár věcí postarám. Pokud byste se stavili, neříkejte Dracovi jeho příjmením. Teď už ani nechce, aby se mu říkalo Malfoy. Jen Draco. Hned jak se dostanu zpět, budu vaši mámu od vás pozdravovat. Mějte se.“

„Vždycky s radostí, Harry, a-“

„- zas se brzy uvidíme. Buď-„

„-tam opatrný.“

Dvojčata mu zkoordinovaným pohybem pochmurně pokývla, uctili jej vědomím, že i když se nikdy před nikým nesklonili, jediný člověk, kterého respektovali natolik, aby se tomu přiblížil… byl Harry Potter.

Harry zamířil zpět ke krbu a v oblaku zelených plamenů odsvištěl domů. V domě bylo nezvykle chladno a Harry si průvanu okamžitě všiml. Něco bylo špatně.

„Molly?”

Harry viděl dokořán otevřené vchodové dveře a se slabým pocitem znepokojení k nim zamířil, otevřel je a vyhlédl na dvůr. Ke jeho úlevě, Molly stála na okraji zahrady a zírala na nebe. Harry pečlivě zavřel a vyšel za ní ven.

„Molly? Jsi v pořádku? Vchodové dveře byly otevřené. Na chvíli jsem měl starost.“

Molly se otočila a podívala se na Harryho jakoby si teprve teď uvědomila, že k ní mluví. Na tváři se jí značilo překvapení.

„Ach! Drahoušku. No, bylo tam stejně strašné vedro. Upekla jsem na později nějaký chleba a začalo mi být strašné horko. Jen jsem si vyšla ven trochu se nadechnout, však víš. Musela jsem zapomenout zavřít dveře. Já hloupá. Tak pojď dovnitř a uvidíme, jestli ti můžeme připravit šálek dobrého čaje.“

Molly vypadala dost klidně, ale něco na její řeči bylo strašně zvláštní. Kdyby ji Harry dobře neznal, skoro by si pomyslel, že mu něco tají, ale Molly byla vždy přímá a o všem hovořila otevřeně. Když řekla, že je v pořádku, a že se nic neděje, tak tomu tak bylo. Harry to nechal být a následoval Molly zpět do domu. Ať už se jednalo o cokoliv, kdyby to měl vědět, řekla by mu to, a kdyby šlo o něco důvěrného, řekla by to Arturovi. Nad čajem a čerstvým chlebem s marmeládou se Harryho mysl vrátila zas k bezprostředním problémům.

Dnes v noci měl poslání. Jakmile budou všichni v postelích, přemístí se z cesty před Doupětem do Závětrova. Bude se muset trochu připravit, ale jelikož se jednalo o osamoceného Smrtijeda, nebude od dvojčat potřebovat příliš mnoho věcí. Ty si nechával na složitější akce. Na tuhle použije jen několik jednoduchých drobností a samozřejmě několik výkonných pomůcek, které vlastnil, a které si šetřil právě pro takovéto příležitosti.

Harry vyšel po schodech, všiml si, že Draco spí neklidně jako vždy a zavřel dveře svého pokoje. Kouzlem otevřel svou truhlici a zespodu vytáhl černý vak. Vytáhl z něj několik balíčků a jeden po druhém je otevřel.

Svůj černý bojový šat si oblékne později, ale teď bylo důležité tohle. Mezi věcmi, které si naskládal na postel byly čtyři malé vrhací nože, každý v pochvě, kterou si mohl připnout k tělu a několik různých jedů, kterými mohl potřít čepele. Byl tam také drát na škrcení, dost silný, aby vydržel napnutý za jakýchkoliv okolností a rychlým pohybem mohl být zachycen v potřebné poloze a nechat protivníka zemřít a zůstal při tom tak sevřený, jako by ho Harry stále držel. Dále tam měl světlometné bombičky, určené k oslepení a rozptýlení nepřipravených a několik věciček od Freda a George, včetně té, která vyvolávala dojem, že stojí více než půl metru nalevo od své skutečné pozice. Jiná jejich ’hračička’ reagovala na kletby vytvořením iluze, že kletba účinkovala a zanechala po sobě nehybné nebo zmrzačené tělo, zatímco Harry sám byl neviditelný a nezraněný, po dobu celých třiceti vteřin. Triky jako tyto mu nejednou zachránily život.

Nakonec zde byla malá cennost z rodinného trezoru Blacků a několik artefaktů od Brumbála. Většinou šlo o malé talismany a ochranné ozdoby, které absorbovaly většinu vážných kleteb a zaklínadel, ale jeden z nich byl speciální. Obyčejný a nenápadný, jeden malý amulet, stříbrná mince s vyrytými runami v již dávno zapomenutém jazyce, ležel a čekal, až jej Harry použije.

McGonagallová diskutovala dlouze a tvrdě, zda by jej měl Harry dostat, ale nakonec se Brumbálově vůli podrobila do slova a do písmene. Mezi četnými kouzelnými artefakty, knihami a jinými cennými věcmi, které pro Harryho zanechal v úschově, byl tento nejcennější, byl to Utlumovač.

Pravděpodobně to nebyl pravý název amuletu, ale byl tak blízko popisu jeho účinků, jak to jen bylo možné. Utlumovač způsobil, že kouzelníkova kouzelná stopa zdánlivě zmizela, takže kouzla, ochrany, kouzelné pasti a jiné pokusy o špehování nebo nalezení jejího nositele, nebo manipulace s ním byly nemožné. Ochranná kouzla jejího nositele prostě ignorovala, a tak Harrymu umožnila snadno proniknout kouzelnými ochranami. V kombinaci s jeho talentem ke kouzlení bez hůlky, Utlumovač téměř znemožnil, aby jej kdokoliv odhalil, nebo aby ho stopoval k místu, kde udeřil.

Albus Brumbál používal Utlumovač více než padesát let a ten byl jedním z klíčů jeho schopnosti pohybovat se jak se mu hodilo, zdánlivě nerušen takovými malichernostmi jako smrtelné pasti nebo ochranná kouzla. O jeho existenci věděli jen dva lidé, protože tak mocný předmět musel být opatrně chráněn, aby nepadl do nevhodných rukou. Brumbálův poslední dar, jeho konečný odkaz Harrymu, bylo vlastnictví tohoto artefaktu, a ten z něj udělal jednoho z těch nejmocnějších kouzelníků vůbec. S ním mohl beztrestně zabíjet a ministerstvo mohlo jen hádat, zda byl či nebyl zapletený. Jistě, když byli nalezeni mrtví Smrtijedi, věděli, že to byl pravděpodobně Harry, ale nemohli to dokázat a o to šlo.

’Děkuji, Albusi. I z hrobu mi pomáháte najít způsoby, jak udělat svět pro každého bezpečnějším. Možná, že byste to udělal jinak, ale věřil jste, že mi toto můžete svěřit a já to používám, jak uznám za vhodné. Dal bych cokoliv za to, abych si s vámi mohl ještě jednou promluvit, nebo naposledy spatřit Hermionu nebo Ginny, ale alespoň můžete odpočívat s vědomím, že dokud bude ubližováno nevinným, nezůstanu sedět se založenýma rukama. Děkuji vám.’

Harry si vybral věci, které si dnes v noci vezme s sebou a připravil si ilegální přenášedlo, které ho v případě potřeby přenese zpět domů. Nyní mohl strávit odpoledne jak chtěl, a až nastane půlnoc, znovu vyrazí na lov.

 12. kapitola - Ostudné vzplanutí a mrazivé vyprávění

14. kapitola - Nikdy tě nenechám upadnout