Labyrintem slov...

Ředitel zůstával po několikdalších dnů v těsném kontaktu s ministryní. S povděkem přijal to, že diskuse kolem Harryho prohlášení a o všeobecné situaci ustoupily do pozadí, alespoň na ministerstvu. Největším problémem se ukázaly výpovědi kouzelníků a čarodějek, zajatých hned po závěrečné bitvě, o nichž se předpokládalo, že bojovali na straně Voldemorta. Ti nyní tvrdili, že se vůbec na temnou stranu nepřidali nebo že tak jednali pod Imperiem. Jednalo se o velmi nepříjemné opakování situace. Stejný postoj zaujali mnozí Smrtijedi po první porážce Voldemorta před mnoha lety, když se poprvé pokusil zabít Harryho.

Nakonec se ukázalo, že jim Albus dokáže pomoci.

Napadlo ho to na rozlučkové oslavě, kterou bradavičtí skřítci uspořádali pro všechny ochránce hradu v předvečer jejich odjezdu. Albus právě procházel kolem stolů, u kterých seděli Vikingové, když Alrik Brand znovu vypravoval příběh o jejich boji s nemrtvými. Tento konkrétní boj nabral nečekaný a náhlý konec, když se všechna těla náhle zhroutila na hromady. Jednalo se o dramatický příběh, který mu ale vnukl nápad. Když ten, kdo oživil nemrtvé, zemřel, kouzlo se samo zrušilo. Podle všeho byl tím člověkem Voldemort, a když zemřel, nemrtví se vrátili znovu do mrtvého stavu. Stejný princip platil i pro kletbu Imperius. Když kouzelník, který ho seslal, zemřel, kletba se zlomila.

Albuse napadlo, zda by některé ze stovek vzpomínek na boj, které sesbíral, mohly ukázat, zda ti, kteří tvrdili, že byli pod vlivem Imperia, bojovali i po zkolabování nemrtvých.

Svůj nápad předložil madame Bonesové. “Jistě, bude to chvíli trvat, než se všechny vzpomínky projdou, Amélie, ale stojí to za tu námahu.”

Ministryně se obávala toho, kolik času to zabere, ale bylo to řešení jejich situace. Jinak by musela zřejmě propustit většinu zatčených, pokud by neprokázala, že lžou.

Detašované ministerské pracoviště v Bradavicích bylo poté rozšířeno, aby pojalo všechny zaměstnance, kteří měli rekonstruovat závěrečnou bitvu do posledních detailů. Každý z nich dostal k dispozici myslánku a začal proces zdlouhavého procesu prohlížení vzpomínek a určování, kdo přesně kde a kdy bojoval, a vyčlenění těch, kteří pokračovali v boji i po Voldemortově smrti. Výsledkem bylo vytvoření mapy bojiště včetně časového přehledu, v níž byli identifikováni všichni zatčení. Jednalo se o časově náročnou práci, která ale umožnila ministerstvu vyvrátit falešné výpovědi obžalovaných.

Důležitější ale bylo, že to pomohlo ustanovit ředitele a Bradavice jako spojence Ministerstva kouzel a odstranit něco z nedůvěry, která mezi nimi předtím panovala. Navíc ministerstvo poskytlo Albusovi úplnou kopii rekonstruované bitvy, jež byla přidána do bradavického archivu.

- - - - -

Harry byl nadšený, jak rychle se jeho život stal normálním.

Ulevilo se mu, když mu Severus oznámil, že ten nesmysl s jeho obviněním ze zrady byl s definitivní platností zastaven. Oba strávili nějaký čas přemýšlením, jak prezentovat veřejnosti jeho souběžné statusy krále a britského občana, a to, že nedojde k protestům ohledně jeho obvinění, bylo jen dobře.

I loučení se ukázalo být v pohodě. Měl další příležitost poděkovat lidem za jejich podporu. Na rozdíl od lidí na ministerstvu, kteří se zajímali jen o to, co pro ně může udělat, když byl prohlášen králem, tady vedl srdečné rozhovory a možnost upevnit vztahy, které nebyly budovány za účelem něčího prospěchu.

Rita Holoubková za ním samozřejmě před svým odjezdem zašla. Harry jí poděkoval za její statečnost,a jak se zdálo, ona byla na jeho uznání pyšná.

“Zmínila se Vám slečna Grangerová, o čem jsme se spolu bavily?” zeptala se ho pak.

“Samozřejmě. Rád přijmu Vaši registraci zvěromága,” začal Harry velmi přátelsky. “Ale rád bych zdůraznil, že součástí dohody není uchování tajemství, jaká je Vaše zvěromágská podoba. Získáte výhodu, protože už nebudete neregistrovaná, ale nechci okolo sebe vidět lelkovat žádného brouka. Také doufám, že pokud bych potřeboval pomoci se záležitostmi okolo tisku, mohu se na Vás spolehnout.”

Ritin úsměv povadl, nicméně okamžitě začala přemýšlet, co pro ni jeho podmínky znamenají. Když si uvědomila, že na tom pořád dost vydělá, začala se usmívat znovu. Opravdu, jediné, co musela udělat, bylo zůstat stranou od Pottera a jeho přátel v Bradavicích. Pokud bude kluk potřebovat pomoct s tiskem, potom by to možná mohla vykreslit jako exkluzivní rozhovor nebo mít aspoň zvláštní zprávu. Její úsměv se vrátil na svou obvyklou úroveň v době, kdy si s ním potřásla rukou a slíbila mu do druhého dne dodat vyplněný formulář.

- - - - -

V týdnech po bitvě mělo ministerstvo hodně napilno. Madame Bonesová se osobně angažovala v obvinění všech, kteří bojovali na straně Voldemorta, a to znamenalo, že musela být schopná vyvrátit každé prohlášení, že dotyčný byl pod kletbou Imperius. To zabralo hodně času, navzdory Brumbálově pomoci.

Aby oslabila pobouření rodin těch, kteří byli drženi ve vazbě, rozhodla se obrátit pozornost veřejnosti na lidi z opačného konce spektra. Zaúkolovala své zaměstnance, kteří měli na starost také udělování Merlinova řádu, aby začali se sestavováním seznamu všech, kteří by ho měli obdržet, a pro každého z nich sesbírali podpůrná svědectví. 

První nástin seznamu ji dost znepokojil. Byli na něm samozřejmě Harry Potter a Severus Snape, ale našla na něm i jména, která tam neočekávala. Členové Starostolce, kteří se v blízkosti bojiště vůbec neukázali. Potomkové starobylých rodin, o nichž si byla jistá, že naposledy byli v Bradavicích při skládání OVCÍ. Zaměstnanci ministerstva, kteří Bradavice nikdy nenavštívili, ani před bitvou, během ní nebo po ní. Stejně překvapující byla jména, která na seznamu chyběla. Ani jeden Weasley, ačkoliv Dracovo jméno se tam dostalo. Žádný bradavický profesor nebo zaměstnanec, dokonce ani Albus Brumbál. A už vůbec tam nebylo jméno žádného bradavického studenta.

Ten seznam byla naprostá katastrofa.

Aby nezpůsobila politické nepokoje, kdyby nějaká jména vyškrtla, a aby věci urychlila, jednoduše na seznam připsala ty, o nichž si myslela, že by neměli chybět. Když skončila, byl seznam téměř třikrát tak dlouhý. Zaměstnanci pověření jeho sestavením začali zdráhavě prověřovat nová jména a měli dokonce tu drzost jí nahlásit, že nenašli dostatečné důkazy toho, že by si Merlinův řád zasloužili, u celé poloviny. Navíc musela osobně prokazovat zapojení v boji téměř všech lidí, které přidala na seznam.

Poté došlo k bouřlivé diskusi o tom, jakou třídu Řádu by měli jednotlivci obdržet. Pověření pracovníci tvrdohlavě odmítali udělit Řád první třídy každému, koho tam nenapsali oni. Madame Bonesová musela znovu zasáhnout a rozhodnout, že Merlinův řád první třídy dostanou všichni ze seznamu. Podle jejího názoru si ho mnoho lidí vůbec nezaslouží, ale aspoň těm, kteří skutečně přispěli k vítězství, se dostane zaslouženého uznání. 

Informace o přípravě slavnostního předávání prosákly do Denního věštce. Nad některými jmény proběhla mírná diskuse a ministryně byla znechucená, že vlastně nikdo přímo nezpochybnil chování starobylých rodin.

Když zprávy o udělování Merlinova řádu dosáhly Bradavice, vlastní výběrový proces byl u konce. Nebo aspoň to bylo to, v co madame Bonesová doufala.

Když si Harry a jeho přátelé přečetli Denního Věštce, Hermiona a Draco okamžitě pochopili, o co tu jde, a vysvětlili to ostatním. Nikdo z nich nebyl nadšený. I ti, kteří byli na seznamu, byli znechuceni, kolik dalších lidí mělo dostat Merlinův řád, a přitom neudělali vůbec nic v boji proti Voldemortovi. Měli dokonce podezření, že pár z nich by spíš uvítalo, kdyby Voldemort zvítězil.

Harry se zájmem naslouchal diskusím u stolu a rozhodl se, že si o tom musí promluvit se Severusem.

“To je příšerné, Severusi! Vůbec nevím, kdo ti lidé jsou, ani si nemyslím, že bych je někdy zahlédl tady v Bradavicích, a už vůbec nevěřím, že by nám nějak pomohli. Proč dostanou Merlinův řád? Tohle nesmírně snižuje hodnotu ocenění pro ty, kteří se nějak zapojili do boje!”

Severus zdvihl obočí nad tím emocionálním výbuchem. Naprosto však souhlasil s tím, že je to špatné.

“Domnívám se, že ministryně byla zahnána do kouta svými vlastními zaměstnanci. Lidé z oddělení, které má na starosti udělování řádů, pocházejí téměř všichni ze starobylých rodin. Nemyslím, že by mezi nimi provedla čistku a dosadila tam nové zaměstnance se smýšlením podobným tomu jejímu. Podle toho, co říkal Brumbál, tak dostala seznam lidí politicky spojených se zaměstnanci a jednoduše na něj dopsala jména těch, o nichž věděla, že nám pomohli.”

“Ale to nic neřeší, že ano?” protestoval Harry. “Nemyslím si, že je správné udělit řád za porážku Voldemorta někomu, kdo kvůli tomu riskoval svůj život a zároveň těm, kteří neudělali vůbec nic. To je absurdní.”

“A jak se ty osobně cítíš ohledně toho, že dostaneš Merlinův řád?” zeptal se Severus. Když se sám doslechl, že jsou oba na tom seznamu, měl dva protichůdné pocity. Na jednu stranu bylo patřičné, že budou oceněni, ale jejich úloha daleko přesahovala službu ministerstvu a menšině kouzelnické populace, kterou zastupovalo, takže to vypadalo, jako by udělení Řádu snížilo jejich zásluhy.

“Nechci ho,” zazněla okamžitě Harryho odpověď. “Jsem králem kouzelnického světa a obdržel jsem Merlinovo požehnání, abych mohl udělat to, co jsem udělal. Udělal jsem to kvůli něčemu mnohem většímu než je naše ministerstvo nebo než je kouzelnické společenství tady v Británii. Nepřipadá mi správné, abych od nich přijal ocenění. Když to udělám, bude mi taky každá další země chtít udělit nějaký řád? A vůbec se mi nelíbí, že neocení a nepoděkují každému, kdo nám pomáhal, ale jen některým. S tím nechci mít nic společného.”

Severus přikývl. Vnitřně byl ohromen důvody, které Harry uvedl. “Možná bychom si o tom mohli promluvit s Albusem? Vím, že je s ministryní v pravidelném kontaktu a mohl by mít lepší náhled na to, co se děje v pozadí.”

“Dobře. Jestli to ministerstvo neudělá pořádně, tak prostě lidem, co nám pomáhali, poděkuju osobně.”

- - - - -

Albus je požádal, aby k němu přišli po večeři o několik dnů později. Musel si to důkladně promyslet ze všech úhlů, než jim dá nějakou radu.

Trochu se na to vyptal ministryně, která mu velice jasně sdělila svůj názor ohledně některých oceňovaných. Potvrdila mu, že podle ní je politicky výhodnější přidat na seznam další jména, než z něj nějaká vyškrtnout. Byla smutná, ale ne překvapená, že někteří z navržených přesně pochopili, co se stalo.

Albus si byl naprosto jistý, že jeho rada, aby se Harry v určitých aspektech distancoval od Ministerstva kouzel, byla správná. Jednoduché prohlášení, které se Severusem zveřejnili v novinách, byl začátek, a i to vyvolalo přemrštěné reakce. Nikdy neslyšel o nikom, kdo by odmítl Merlinův řád, i když se domníval, že v minulosti se to už muselo určitě přihodit. Ideálně by nikdy nemělo dojít k tomu, aby byl k ocenění navržen někdo, o kom se vědělo, že by Řád odmítl, ale v případě Harryho a Severuse to nebude tak jednoduché. Jestli tohle je to, co chlapci chtějí, bude si muset promluvit s Amélií a ujistit se, že plně chápe jejich postoj a bude se moci k tomu vyjádřit, pokud se jí na to někdo zeptá.

To, že Harry chtěl poděkovat lidem osobně, bylo potěšující. V jeho očích to jen posílilo Harryho pokoru a laskavost. Ale samozřejmě že se najdou tací, kteří to nepochopí a překroutí. Harryho odmítnutí Merlinova řádu se nejspíše dostane nejsilnější negativní odezvy ze strany ministerských pracovníků, a pokud nebudou opatrní a pečliví, mohlo by to vyvolat problémy i u veřejnosti.

Je toho hodně.

Harry a Severus sami přemýšleli o nejlepším způsobu, jak to podat, předtím, než se sešli s ředitelem. Oba dva byli pevně rozhodnutí nepřijmout žádné ocenění od žádného ministerstva, ani britského, ani zahraničního.

Harry už ve skutečnosti začal s plánováním vlastního děkovného dárku těm, kteří se zúčastnili bitvy. Nápad vymyslet vlastní ocenění předložil při jedné večeři svým kamarádům. Všichni s ním souhlasili a zasypali hospoustou nápadů, jak to udělat. Po dlouhé diskusi usoudil, že nejlepší bude medaile nebo plaketa s obrázkem Bradavic. Když Draco poukázal na to, že Merlinův řád je medaile, rozhodl se pro plaketu. Lenka Láskorádová mu řekla o kresbě bitvy o Bradavice od jedné mrzimorské druhačky, která prý byla velmi povedená. Harrymu se ten nápad líbil, takže dívku vyhledal a požádal ji o obrázek. Kresba byla opravdu mimořádná - v popředí byl Harry, Severus a Raddle, za nimi na jedné straně hrad a na druhé straně v dálce bojiště včetně černých wyrmů. Harry ji požádal, zda by mohla nakreslit stejný obrázek, ale v okamžiku, kdy byl Raddle definitivně poražen, aby na plaketě nebyl jeho portrét, a dívka, polichocená tím, že se mu její kresba líbila a chtěl její kopii, mu ráda vyhověla.

Když nápad plakety s obrázkem získal přesnou podobu, Harry okamžitě věděl, kdo ji bude vyrábět. Chtěl, aby byla vyrobena v Zimních zemích z té nejušlechtilejší oceli. To bude také dobrý způsob, jak zviditelnit vikinská řemesla.

Když mu Harry a Severus oznámili, že nepřijmou ocenění od žádné země na světě, Albus je naprosto chápal. Očekával, že se takto rozhodnou, a už dopředu promýšlel, jak to oznámit veřejnosti. Zpráva bude muset zahrnovat širší pojednání o tom, jak Harry chápe své vystupování v roli krále a britského občana.

Nápad darovat pamětní plaketu všem bojujícím ho zaujal. Pochválil Harryho, že uváženě vybral něco, co se velmi odlišuje od standardní ministerské medaile. Harry však neústupně trval na tom, že plakety bude předávat v soukromí a ne na nějaké veřejné události.

“Zkontroluji naši zakládací listinu, ale věřím, že jako ředitel mám právo udělit souhlas k použití obrázku hradu, zvlášť protože tady se nejedná o komerční záležitost. A i kdybych musel požádat správní radu o souhlas, nevidím v tom žádný problém.”

“Pokud je za použití obrázku hradu poplatek, zaplatím ho,” ozval se okamžitě Severus.

Albus to zamítl mávnutím ruky. “Když Ministerstvo kouzel před časem propagovalo zkoušky do celoanglického famfrpálového týmu, použili několik obrázků hradu. Jeden člen správní rady požadoval, aby za jejich užití zaplatili poplatek, ale po diskusi bylo rozhodnuto, že v podobných situacích se poplatek nebude vyžadovat. Jen si chci být jistý, že to nemusím správní radě předložit v předstihu.”

Albus si byl poměrně jistý, že několik členů správní rady, kteří byli na seznamu příjemců Merlinova řádu, ve skutečnosti nijak Harryho nepodpořili v bitvě o Bradavice a nebudou proto na jeho seznamu těch, kteří dostanou plaketu. Raději by se jim nesvěřoval s Harryho plány, které by se mohly dostat na ministerstvo dřív, než je Harry rozdá, protože si byl jistý, že tohle by určitě vyvolalo hlasité stížnosti.

Když mu Harry ukázal obrázek, Albus byl nadšený.

“Nádherná práce. Nejsem si jistý, že dokážu rozluštit podpis tady dole.”

“Dorota Ennisová, z Mrzimoru. Lenka Láskorádová mi o tom obrázku řekla a já Dorotu požádal, aby mi udělala kopii s malou změnou. Tohle je přesně ten obrázek, který chci - není osobní, není příliš detailní, ale pořád je z něj poznat, o co se jedná. Doufám, že najdu v Zimních zemích někoho, kdo ho bude schopný vytepat do ocelových plaket.”

“A opět, pokud bude potřeba za obrázek slečně Ennisové zaplatit, udělám to,” dodal Severus.

Ředitel přikývl. “Profesorka Prýtová mi jednou o jejím talentu vyprávěla. Teď jsem se přesvědčil, že její pýcha byla naprosto oprávněná. Promluvím s Pomonou, co by bylo vhodnou odměnou pro její studentku, a dám Vám vědět.”

- - - - -

Nakonec doladili všechny detaily. Harry získal povolení od Doroty k použití jejího díla. Poté, co jí Severus zaplatil poplatek, který s ní dohodla její vedoucí koleje, darovala Harrymu zarámovanou kopii své kresby. Pak už zbývalo pouze dohodnout výrobu plaket.

Harry navrhnul, že by se mohli na víkend podívat do Zimních zemí a předem požádat Siria, aby jim sjednal schůzku se zástupcem nového řemeslného odvětví - sléváren.

“Nechcete se ubytovat tady v hotelu?” nadhodil nadějně Sirius, když mu Harry zaletaxoval o svých plánech.

K Severusově radosti to Harry odmítl. “Díky, Sirie, ale máme vlastní dům jen kousek odtamtud a raději bychom jeli tam. Sobotu strávíme v hotelu nebo ve slévárně, podle toho, jak to domluvíš.”

V sobotu ráno se Harry se Severusem přenesli na svou usedlost, kde zanechali všechna zavazadla i zásoby jídla,a pak se přemístili do obchodního střediska zkontrolovat, jak se daří Siriovi. 

Byli mile překvapeni. Několik budov bylo zařízeno jako obchody a kanceláře a z dalších se staly veřejné budovy a restaurace. Budova hotelu byla před dokončením. Harrymu se ulevilo (a Severuse překvapilo), že velké ložnice byly doplněny o křídlo se soukromými pokoji a několika apartmány.

Severus byl zvědavý, jak se věci nyní mají, ale nehodlal svůj zájem dát najevo nebo dokonce - Merline nedopusť! - se toho čokla na něco zeptat. Harry naopak neměl žádné zábrany.

“Takže, Sirie, jaký druh podnikání to tu zavádíš? Je tu mnohem víc výkladních skříní, než jsem čekal.”

“Když byl hotel už skoro úplně dostavěný, Brandovi začali přemlouvat některé svoje lidi, aby sem přenesli svoje živnosti. Myslím, že tahle usedlost nadále poroste, protože právě teď tu máme jen zástupce dolů a slévárny, několika větších farem a tu starou ženskou, Tetu, která si tu chce otevřít obchod a prodávat přísady do lektvarů. Také se mi ozvali firmy z míst jako je Příčná ulice, které by si tu rády otevřely pobočky. Dokonce jsem zaslechl, že Vikingové požádali Weasleyovic dvojčata, aby tu otevřeli další svůj obchod. Myslím, že začneme už na jaře. Start bude sice pomalý, ale pak se to určitě rozjede.”

Manažer slévárny, Lars, pracoval celý svůj život s rudou a měl dost zkušeností s jejich těžbou stejně jako s výrobou oceli. Nicméně jediné zboží, které se kdy vyrábělo v Zimních zemích, byly zbraně a zbroj, a pak nějaké užitkové předměty. Harry chtěl ale něco, co by se blížilo spíš umění. O něco takového se tady nikdo nikdy nepokusil, a tak byl Lars ze setkání dost nervózní.

Jednání se odehrávalo v budoucí jídelně hotelu, protože kanceláře slévárny byly stále ve fázi budování. Harry rozvinul svitek s obrázkem a začal vysvětlovat: “Tady je obrázek bitvy, který namaloval jeden z bradavických studentů. Chtěl bych ho mít jako reliéf na plaketě z oceli o průměru asi 15 cm. Chápu, že se tu teprve zařizujete, ale rád bych to tady i nechal vyrobit. Myslíte, že byste to mohli pro mě udělat?”

Samozřejmě že žádný Viking by Harrymu Potterovi nikdy neřekl “ne”, ale Lars si nedokázal představit, jak by to mohl uskutečnit . 

“Máme ocel, protože ji v naší slévárně vyrábíme. Máme samozřejmě výrobní kapacity. Ale nikdy jsme nevyráběli nic tak uměleckého…”

Severus se podíval na Siria, jestli má nějaké návrhy, ale, přesně jak předpokládal, to psisko vůbec nechápalo, co se od něj očekává. V duchu proklel toho idiota, který dostal nápad, udělat z tohohle nemehla manažera marketingu, přinutil se neprotočit oči a odkašlal si.

“Domnívám se, že bychom mohli zařídit pomoc někoho, kdo by pro vás uměl za pomoci magie vytvořit formu.”

 Viking si toho nemusel být vědom, ale Sirius musel vědět, že vytvoření formy nevyžaduje žádné zvláštní umělecké nadání, pouze dobrý pozorovací talent a zručnost v oblasti přeměňování. Takový idiot. S Harryho záměrem podpořit místní podnikání na mysli, Severus pokračoval: “Samozřejmě, jak forma, tak výsledná plaketa budou vyrobeny výhradně pro pana Pottera. Ale možná bychom mohli zajistit služby někoho, kdo by vám mohl pomoci trochu více a vyrobit vám i jiné formy, které byste pak mohli využívat ve svém podnikání a výrobky z nich odlité prodávat. Viděl jsem řezbářskou práci na dveřích vašich domů i uvnitř nich. Vzhledem k současnému zájmu o Zimní země si myslím, že je tu docela velký trh pro výrobky s těmito motivy. Pokud je proces výroby formy komplikovanější, než jak je zde běžné, jsem si jistý, že by vás dotyčný kouzelník jejich výrobu ochotně naučil.”

Larsův obličej se při těch slovech rozzářil. Konečně pochopil, proč chce Harry Potter vyrobit plakety u nich - aby přitáhl pozornost k jejich zboží. Řezby, které Severus zmínil, byly většinou starodávné runy a symboly ochrany, které měly odvrátit zlo, odehnat mozkomory a udržet domy v bezpečí. Larse nikdy nenapadlo, že by je lidé odjinud mohli považovat za zajímavé. Bude si muset promluvit s lordem Brandem, ale už teď tu viděl velkou příležitost.

“To by bylo skvělé, lorde Snape! Jsme pečliví řemeslníci, ale tento druh výrobků nikdo z nás zatím nedělal. Mít tu na začátek někoho k ruce, kdo by nám pomohl, nám umožní vyrábět zboží žádané daleko za hranicemi naší země.”

Lars odmítl Harrymu účtovat za práci, zvlášť když Severus nabídl, že jim poskytne cokoliv, co budou potřebovat při zařizování nové dílny. Harry ani Severus to však nechtěli akceptovat a po dlouhé diskusi dospěli k dohodě. Lars souhlasil se zahájením výroby hned, jen co Severus najde člověka, který jim pomůže s vytvořením formy a zodpoví všechny dotazy ohledně výroby dekorativních předmětů. A Harry bude muset určit, kolik plaket bude přesně potřebovat.

Zatím v Bradavicích Hermiona správně odhadla, že to Harry bude potřebovat vědět, a začala dávat dohromady seznam jmen. Vyzpovídala Rona a Draca, kdo všechno jim při sesílání patronů pomáhal, zeptala se Dobbyho na jména skřítků, kteří pomáhali se sbíráním informací. Napsala svůj vlastní seznam lidí, které potkala jak na schůzích, tak i později na bitevním poli, a požádala Nevilla, aby její seznam zkontroloval a případně doplnil chybějící jména. Dokonce požádala o pomoc i ředitele. Seznam byl dlouhý a neustále na něj přibývala další a další jména.

Předtím, než se vrátili do Bradavic, si Harry a Severus užili jeden celý den na své usedlosti. Termální pramen bublal navzdory nízkým venkovním teplotám. Severus kolem něj navíc seslal silné ohřívací kouzlo, které jim dovolilo si zaplavat v bazénu, což bylo něco, po čem Harry toužil už od své první návštěvy. Zážitek byl ještě lepší, než jak si ho představoval.

Králova vděčnost - 144. kapitola - část první 

Králova vděčnost - 144. kapitola - část třetí