Labyrintem slov...

Harry nervózně postával před zrcadlem v honosné ložnici pána domu na Snape Manor a hodnotil svůj vzhled.

Na dnešní slavnost si oblékl kabátec z baziliščí kůže. Byl to jeho nejoblíbenější kus oblečení, protože ho pro něj nechal ušít Severus. Na druhou stranu také neustále přitahoval pozornost, což by jakýkoliv jiný kus oděvu odsoudilo k zahrabání až na dno skříně. Ne, byl si jistý, že tohle je to nejlepší, co si mohl obléci. Bylo mu jasné, že většina přítomných bude mít na sobě formální oděv, pravděpodobně hábity a možná i klobouky, na počest této tradiční události, takže byl rozhodnutý vzít si něco jiného než hábit nebo nemravně těsné pumpky.

Bydleli tu už několik týdnů a Harry si na místo pomalu zvykal. Druhý den po jejich rozlučkové večeři v Bradavicích Severus zařídil, aby skřeti přidali Harryho do ochran, a o pár dní později se už nastěhovali. Ne že by se ale zároveň odstěhovali z Bradavic.

Ředitel jim navrhl, že přestože Harry již absolvoval a Severus nechtěl nadále učit, bude v jejich nejlepším zájmu stále aspoň část dalšího roku trávit na hradě. Nabídl se, že s Harrym se bude setkávat na několik hodin denně, aby mohli probrat, cokoliv bude jeden nebo druhý považovat za zajímavé. Harry v tom rozpoznal příležitost učit se - o historii, politice, o tom, jak být králem - od osoby, která mu byla schopná předat skutečnou moudrost, a jeho nabídky využil. Severuse uklidnilo oznámení, že škola již jmenovala nového kolejního ředitele Zmijozelu, a tak se uvolil vyučovat dvě nejpokročilejší třídy. Jejich pokoje jim zůstanou i nadále k dispozici, včetně Severusovy osobní laboratoře, kde bude moci pracovat na vlastních projektech nebo číst knihy dávných mistrů lektvarů, které byly konečně přeloženy z hadího jazyka.

Když Severus přišel vyzvednout Harryho, postavil se za ním a obdivoval obraz v zrcadle. Ruce položil na mladíkova ramena a s pobaveným úsměvem ho ujistil, že je naprosto nevhodně oblečen, ale dodal, že by byl opravdu zklamán, kdyby si oblékl cokoliv jiného.

Společně pak sešli po obrovském centrálním schodišti do vstupní haly v přízemí a pokračovali ke kolonádě před vstupem, aby mohli přivítat přijíždějící hosty.

Byl krásný slunečný den. Sídlo bylo impozantní, obklopené nádhernými zahradami a vzadu na něj navazovala pěkná terasa. Hrála hudba a stoly se prohýbaly pod množstvím různých pokrmů a nápojů. Prostě dokonalý den na zahradní slavnost. Navzdory skutečnosti, že se znal pouze s malým množstvím hostů, se Harry cítil překvapivě příjemně. Severus najal majordoma, aby se o jejich dům staral, a ten pečlivě zaznamenal jméno a titul každého hosta. Harry se Severusem mohli v klidu s každým z hostů krátce pohovořit, než je nasměrovali na terasu. Nebyla to žádná velká zábava, ale ani to nebylo otravné. Harry se s tím dokázal vyrovnat, pokud se to od něj očekávalo.

Přestože pozvánku zveřejnili v tisku - podle všeho byl tohle způsob, jak pozvat hosty na soukromé slavnosti, ačkoliv teoreticky mohl přijít doslova každý - nějak se podařilo, že se účastnil pouze určitý okruh kouzelnické společnosti. Jednalo se o vyšší sociální třídu a členy starobylých rodin, mezi nimiž se objevilo jen několik málo kariéristů.

Malfoyovi samozřejmě přišli též. Lucius si oblékl jeden ze svých výjimečně drahých hábitů z jemného hedvábí, protkaného stříbrem, a Narcissa zvolila světlý hábit, aby vynikly její nákladné šperky. Protože už byla v pokročilém stadiu těhotenství, nijak netoužila přitahovat pozornost všech přítomných na svou postavu. Draco odjel do Rumunska za Charliem. Harry chvíli přemýšlel, co by se stalo, kdyby tenhle víkend tady oba byli. Žádný Weasley by se na podobné akci nikdy neukázal, zatímco Malfoyovi by si neodpustili, kdyby ji propásli.

Srdečně se přivítali s madame Bonesovou a několika dalšími zaměstnanci Ministerstva kouzel. Po nich dorazila Severusova rodina. Severus byl šťastný, že se viděl se svou sestrou, přestože ji i jejího manžela Alrika několikrát v Zimních zemích navštívili. Poprvé od té nešťastné večeře před mnoha měsíci se ale viděli se Severusovými bratry a jejich ženami. Atmosféra byla poněkud mrazivá, ale navenek se všichni tvářili srdečně. Bylo to poprvé po Juliově svádění, co ho Harry opět viděl. Severus byl naštvaný, že jeho bratr přišel do domu, kde nebyl vítán, a také proto, že Harrymu slíbil, že už Julia nebude muset nikdy vidět. Jestli jeho nejmladší bratr tenhle den Harrymu zkazí, draze za to zaplatí. Teprve později si oba uvědomili, jak moc se od seslání Castitas obligatus ultiozměnil. Arogance a ješitnost zmizely a místo toho vypadal starší a povadlý.

Příjezd Augusty Longbottomové, doprovázené jejím vnukem Nevillem, nebyl překvapivý, přesto stál za povšimnutí. Neville plaše předstoupil, když majordom oznámil jeho jméno, a uklonil se. Harry mu potřásl rukou a zapojil ho do krátkého rozhovoru, který měli s jeho babičkou. Za pár týdnů ho zase uvidí - na svatbě s faraonkou Nitocris.

Severus i Harry překvapeně vzhlédli, když byla ohlášena madame Bunsvillová. Malá čarodějka se zdála ještě menší v důsledku svého vysokého věku, byla ale elegantně oblečená, tak jako vždy, ovázaná šálami a ozdobená perlami a drahokamy, a své dlouhé šedé vlasy měla sepnuté květinami.

“Lordové Pottere a Snape! Velmi ráda Vás znovu vidím!” prohlásila, když ji oba muži přivítali polibkem na tvář.

“Jsme poctěni Vaší návštěvou,” odpověděl Severus. “Stále ještě pracuji na oblasti, o níž jsme diskutovali, ale pevně doufám, že se v tom zlepšuji.”

“Vlastně, mladý muži, bych řekla, že jste na tom lépe, než si myslíte.” Madame Bunsvillová četla zprávy z bitvy a předpokládala, že se nyní více spoléhá na své pocity a nemarní čas jejich potlačováním nebo zkoumáním, co vlastně znamenají. “Jsem Vám ale kdykoliv k dispozici, pokud byste si o tom chtěl promluvit. Doufám, že mě budete informovat o svém pokroku. Ach ne - není tamto mladý pan Malfoy? Musím s ním mluvit!”

Plně v duchu této události se odebrala mezi ostatní hosty. Severus za ní hleděl a v duchu doufal, že zrušila to kouzlo, díky kterému její oči vypadaly celé černé. Ničemu by neprospělo, kdyby Lucius omdlel.

Trochu později dorazil jeden konkrétní člen Starostolce se svým partnerem - Remus Lupin a Sirius Black. Harry je viděl stát v řadě, Sirius něco důrazně šeptal Removi do ucha a vůbec při tom nevypadal šťastně. Něco se dělo a měl podezření, že to nebude nic pěkného.

Když jim byli oba představeni, bylo očividné, že se Remus pokoušel Siriovi zabránit v hádce, pravděpodobně se Severusem. Nakonec se Sirius neudržel. “Proč jsi tohle dovolil, ty bastarde?” Otázka byla jednoznačně mířená na Severuse.

Harry ho chtěl co nejrychleji uklidnit, takže se okamžitě zeptal. “Co Severus dovolil?” Zároveň ho chytil za ruku, aby se ujistil, že nevytáhne hůlku.

Sirius se na něj vztekle podíval. “Zná naše tradice moc dobře, Harry, a mohl ti říct, jak se správně na takovou akci obléct! Neměl bys mít na sobě obyčejný kabátec!” Zatvářil se zmateně, když se Harry rozesmál.

“Ach, ale on mi to řekl. A vůbec mu nevadí, že jsem si místo toho oblékl kabátec. Nestarám se o pravidla kouzelnických tradic - to bys měl vědět. Mám tenhle kabátec rád a nosím ho s hrdostí. Vlastně bych neřekl, že je obyčejný. Nemyslíš, že baziliščí kůže je docela atraktivní? Pokud se někomu nelíbí, co mám na sobě, může klidně odejít. Dostalo se mi pár legračních pohledů, ale nikdo nic neřekl. Možná pomůžu někomu, kdo se v tradičním oblečení necítí pohodlně, sebrat odvahu a nosit to, co mají rádi. Možná taky ne, ale nehodlám se oblékat tak, abych zapůsobil na ostatní.”

Remus se pouze usmál. Kdyby se rád sázel, vsadil by se, že Harry má přesně to, co chce mít na sobě a že rozhodně ví, co se považuje na takovýchto akcích za “tradiční” nebo přijatelné. Domníval se, že kdyby se jednalo o kohokoliv jiného, Sirius by také souhlasil, ale očividně jeho problémy se Severusem sahaly příliš hluboko. Budou na tom muset ještě zapracovat.

Popřál Harrymu a Severusovi vše nejlepší svým i Blackovým jménem a odtáhl svého rozrušeného přítele mezi ostatní hosty.

- - - - -

Jen týden po zahradní slavnosti na Snape Manor byla Narcissa připravená porodit svého syna, protože nikdo si nedokázal vůbec vzpomenout, kdy naposledy se do Malfoyova rodu narodila dcera. Byla proto naprosto nadšená, když jí porodní asistentka oznámila, že mají holčičku. Podle tradice Blacků se děti pojmenovávaly podle souhvězdí. Měla vybraných několik mužských jmen, ale teď si uvědomila, že bude muset vybírat znovu. Najít nějaké pěkné jí netrvalo moc dlouho, jen si nebyla jistá, co si o něm bude myslet její manžel.

Lucius byl ze zprávy o narození dcery šokován. V jejich rodině se holčička nenarodila už víc jak pět set let, a tak si nebyl jistý, jak se má teď cítit. Už měl samozřejmě mužského dědice, přestože Dracův sňatek poněkud ochladil vztahy mezi otcem a synem. Porodní asistentka prohlásila jeho dceru za zdravou a nádhernou, tak se rozhodl, že zaujme pozitivní postoj a vyběhl schody do patra za svou ženou a dcerou.

Holčička si hověla v náruči své matky a vypadala jako sladší verze jejího staršího bratra. Lucius se do ní okamžitě zamiloval a stejně jako jeho žena se nad ní začal rozplývat.

“Je nádherná!” vyhrkl, když ji poprvé uviděl. “Je ohromné, že se nám po všech těch generacích narodila dcera!”

“Právě jsem přemýšlela o té zvláštní ženě, s níž jsme minulý týden mluvili na Snape Manor,” odpověděla Narcissa. “Slyšel jsi, jak mi řekla, že naše dcera se narodí hodně brzy? Nikoho, kdo zná rod Malfoyů - a ty tvrdíš, že ona ano - by ani nenapadlo, že bych mohla být v očekávání holčičky. Není to zvláštní, že to věděla tak jistě?”

“Je to jasnovidka,” vysvětlil Lucius. “Proto tak zná mou rodinu. Otec si ji občas najímal, když potřeboval odhadnout své potenciální obchodní partnery.”

Trochu se narovnal a zatvářil se zmateně. “Vlastně jsem se s ní před nějakým časem setkal v nějaké ministerské záležitosti. Předtím jsem ji hodně dlouho neviděl. Něco mi tenkrát řekla. Nadnesl jsem otázku platby za její služby a ona odpověděla, že doufá pouze v pozvánku na oslavu narození naší dcery. Řekla mi to vlastně ještě předtím, než jsi mi oznámila, že jsi těhotná!”

Narcissa věštbám příliš nevěřila, ale nyní překvapeně zdvihla obočí.

“Nu, určitě ji pozvat můžeme. Přemýšlela jsem také o vhodném jménu pro naši dceru. Je tak klidná a tichá. Myslím, že bychom měli zvážit jméno Columba, holubice. Myslím, že jí sedí.”

Lucius se dotknul ruky své malé dcerky a holička jeho prst sevřela. Vzrušením a dojetím nebyl schopný odpovědět nahlas, a tak pouze přikývl.

- - - - -

Největší mezinárodní událostí toho léta však byla bezesporu svatba krásné faraonky Nitocris a Nevilla Longbottoma.

Oba dva chtěli uspořádat dva obřady - jeden menší v Londýně a poté velký v Thébách. Chtěli tak vyjít vstříc Nevillově babičce a ušetřit jí náročné cestování do Egypta. Augusta byla možná stará, ale rozhodně se necítila slabá. Byla zpět ve službě, ve skupině, která měla za úkol chránit královskou rodinu. Vlastně těsně před svatbou měla na programu hodně cestování v mudlovském stylu.

“To je od Vás moc milé, že zvažujete menší obřad v Londýně, ale není to vůbec nutné. V té době se budu plavit s královskou rodinou po Středozemním moři. Mám v úmyslu připojit se k vám v den svatby v Thébách. Ale mám zvláštní prosbu, pokud mohu?”

Neville i Nitocris přikývli.

“Své přítelkyni, králově Alžbětě, jsem se zmínila, že krátce před koncem plavby se potřebuji zastavit v Thébách, abych se zúčastnila vaší svatby. Zajímala se o vás oba a myslím, že by mě velmi ráda doprovodila. Narušilo by to nějak vaše plány, kdybych ji vzala s sebou?”

Nitocris chytila Nevilla za ruku a usmála se nejdřív na něj a pak na jeho babičku. “Samozřejmě že ne, paní Longbottomová! Osobně zařídím, aby Vám den před svatbou bylo doručeno přenášedlo. Bude mi ctí, pokud se budu moci potkat s královnou Velké Británie. Je to tak vzrušující!”

S přibližujícím se svatebním obřadem se Théby staly cílovou destinací pro mnohé kouzelníky a čarodějky. Přítomnost Egypťanů byla pochopitelná, neboť byli pyšní, že jejich faraonka, proslulá po celém světě pro svou krásu, se vdává a zajistí tak pokračování dynastie. Byli také pyšní na to, že se stala členem Mezinárodního sdružení kouzelníků. Když však vešlo ve známost, že se na obřad dostaví i Harry Potter, zájem exponenciálně vzrostl. Každý, kdo měl to štěstí a obdržel pozvánku, ji okamžitě akceptoval.

Paní Longbottomová dorazila v den obřadu v doprovodu ženy, jež byla na první pohled nadšená z celé události. Zatímco Augusta měla na sobě tradiční kouzelnický hábit a možná ten nejošklivější klobouk, který kdy kdo v Egyptě viděl, druhá žena byla oblečena do šatů zářivých barev, doplněných ladícím pláštěm a kloboukem. Dokonce i mezi kouzelníky se silným citem pro tradice v kouzelnickém odívání byl její vzhled považován za zcela přijatelný pro podobný typ události. Obě ženy byly posledními, které se usadily na svých místech v chrámu. Hned poté vstoupili Neville a Nitocris.

Po obřadu měly příležitost poblahopřát šťastnému páru. Královna se ze svých několika výletů do kouzelnického světa naučila, že pro ně je naprosto neznámou a anonymní osobou. Bylo pro ni požitkem, že se nemusela neustále kontrolovat. Mohla neomezeně obdivovat velmi staré nádherné budovy a naslouchat nepřetržitému komentáři Augusty o zemi, architektuře a lidech, kteří se účastnili obřadu. Úžasné! A jejich faraonka byla tak nádhernou mladou ženou! Královna oběma novomanželům laskavě poděkovala za možnost zúčastnit se na poslední chvíli jejich svatby a za srdečné přivítání.

Harry Potter byl samozřejmě jedním z velmi mála kouzelníků, kteří znali mudlovský svět natolik, aby ji poznal. Během recepce ji spolu se svým strohým partnerem vyhledali. Vysokým mužem si nebyla stále příliš jistá, ale oba vnukové ji ujišťovali, že s ním v Bradavicích vedli opravdu zajímavé rozhovory. Brzy zahlédla další známý obličej - ředitele školy, který ji také ihned rozpoznal a přispěchal se s ní pozdravit. On a Harry Potter upoutali pozornost ostatních hostí, a když tito tři odešli, zastavilo se u ní mnoho dalších kouzelníků a čarodějek na pár slov.

Nitocris se šťastně usmála, když za ní přišla Hermiona, s níž se hodně přátelila za svého pobytu v Bradavicích, a Ron a další studenti, kteří byli všichni blízcí přátelé jejího manžela. Zabralo to pár chvil a trpělivosti, než je všechny představila svému dvoru, ale poté se mladší dvořané promíchali s britskými hosty a párty se rozeběhla.

S rostoucím hlukem se začaly utvářet menší skupinky. Někteří věkově starší hosté se rozloučili, někteří si vyhledali méně hlučná místa a samozřejmě ti nejmladší se shromáždili v blízkosti hudební skupiny. Severus usoudil, že Harry bude mezi nimi v bezpečí, a odešel s Albusem na tišší místo, aby si mohli promluvit.

“Úžasná párty, že ano, Severusi?” zeptal se okamžitě Albus. “Doufám, že mladý pár bude žít v dlouhém a šťastném manželství.”

“Ne tak dávno bych silně pochyboval, že Nebelvír a Zmijozel mají naději na společné štěstí,” odpověděl Severus. “Faraonka si nasadila Moudrý klobouk, takže víme, že je ve svém srdci Zmijozelem.”

Albus se na něj podíval přes obroučky svých brýlí. “Myslím, že tito dva mají něco společného s jiným párem, kterému se podařilo získat velké štěstí navzdory původním velkým rozporům.”

Mladší muž se zatvářil zmateně, takže ředitel pokračoval. “Samozřejmě víš, že Moudrý klobouk chtěl Harryho původně zařadit do Zmijozelu a do Nebelvíru ho poslal až po jeho neústupném naléhání.”

Severus přikývl.

“Pokud si vzpomínáš na tehdejší slavnost, Harry nebyl jediným studentem, jenž měl problémy se zařazením. Pan Longbottom byl také kloboukovým zapeklitcem. Moudrý klobouk mi pak řekl, že chtěl Nevilla zařadit do Zmijozelu, ale on ho zuřivě přemlouval, ať ho dá do Mrzimoru.¹⁾Trvalo hodně dlouho, než se oba dohodli na kompromisu - na Nebelvíru.”

Severus překvapeně zdvihl obočí. Longbottom ve Zmijozelu by představoval tu nejhorší noční můru. Až dosud neměl ponětí, jak těsně unikl pohromě.

- - - - -

Čas v Egyptě byl pro Rona a Hermionu příjemnou dovolenou poté, co ukončili studium. Většinu ze zbytku prázdnin strávili v Doupěti, s několika krátkými výlety do Londýna, kdy navštívili Grangerovy. Ron byl přijat do bystrozorského kurzu, jenž měl začít v září, takže se jednalo o jeho poslední letní prázdniny. Poslední příležitost k bezstarostnému chování využil beze zbytku - cpal se matčiným jídlem, hrál si se svým malým bratříčkem, létal na koštěti a plaval s Hermionou v jejich “bazénu”, rybníčku na druhé straně plotu za domem.

“Tak tohle je život, co?” nadhodil jednoho dne odpoledne, když se slunili po koupání.

“To určitě je, Rone. I když musím přiznat, že se už těším na Oxford. Pořád nemůžu uvěřit, že mají celou jednu fakultu jen pro kouzelníky a čarodějky.”

Mírně řečeno, Ron nebyl vůbec nadšený tím, že Hermiona bude studovat na Oxfordu. Už mnohokrát mu vysvětlila, že její rodiče a přátelé očekávají, že někdo jako ona bude pokračovat ve studiu na univerzitě. Byla to sice mudlovská záležitost, ale chtěla to i ona sama. V kouzelnickém světě by se nejlepší studenti stali učni u nějakého mistra v oboru, o nějž měli zájem. Ačkoliv mudlovský přístup byl poněkud šířeji zaměřený, jednalo se o ten samý princip. 

Byl to vlastně ředitelův nápad, aby se přihlásila na Oxfordskou univerzitu, přesněji řečeno na Dorwitchskou fakultu. Vysvětlil jí, že v roce 1498 se Starostolec usnesl, že je nezbytné založit na Oxfordu vlastní fakultu, která by umožnila kouzelníkům a čarodějkám získat univerzitní dekret platný v mudlovském světě. Ti, kdo absolvovali kouzelnickou školu a chtěli získat i mudlovský titul, měli odlišné zázemí a navíc jejich předměty neodpovídaly tradičnímu studijnímu plánu mudlů. Stručně řečeno, studium na Dorwitchské fakultě bylo zaměřeno více akademicky a nebylo tak specifické jako učňovství. Tento přístup očividně vyhovoval lépe některým pracovním pozicím. Dorwitchská fakulta tak byla akademickým ekvivalentem Děravého kotlíku, bránou mezi mudlovským a kouzelnickým světem.

Fakulta byla na Oxfordu plně akreditovaná, přestože si nikdo z administrativního úseku univerzity ani ostatních fakult toho o ní nemohl příliš vybavit, a nikdo ve skutečnosti vůbec netušil, kde sídlí. Umožňovalo to silné matoucí kouzlo, ačkoliv bylo možné zařídit jednorázový přístup. Každý rok absolvovalo jen malé množství studentů, a většina z nich netrávila na univerzitě téměř žádný čas ani se neúčastnili studentského života.

Hermioně dalo velkou práci rozhodnout se, co chce studovat, protože jí mnoho různých oborů připadalo stejně zajímavých. Rozhodla se začít s obecným studijním programem s tím, že během roku se uvidí, co ji zaujme nejvíce. Bude jednou z velice málo studentů Dorwitchské fakulty, kteří mohou být známi studentům a vyučujícím i z ostatních fakult Oxfordské univerzity.

Ron pronajal byt nedaleko Příčné ulice, jenž byl dost blízko veřejnému přístupu k letaxové síti. Nastěhují se tam 1. září. Ron doufal, že jednoho dne si budou moci dovolit koupit dům, možná někde blízko Doupěte, ale důležité bylo, že teď měli svou vlastní střechu nad hlavou. Dělal si starosti kvůli Hermioninu studiu, ale zároveň byl plný optimismu ohledně jejich společné budoucnosti.

- - - - -

Kouzelnický svět se to léto po několika válečných letech vrátil k běžnému životu. Zdálo se, že každý musí pořádat párty, čajový dýchánek, bály nebo zahradní slavnosti a dohnat tak ztracený čas.

Ellisfordovi v minulých temných letech přerušili svou dlouholetou tradici formální letní večeře a bálu a nyní byli nedočkaví v ní pokračovat. Jejich dcera Amarantha se sice provdala do rodiny Savoyů, ale ona i její manžel se vždy účastnili letní slavnosti a podíleli se na jejím plánování a organizování.

“Mami, zařadila jsi Eustaceho Landona a jeho ženu na seznam hostí?”

Když starší žena přikývla, Amarantha pokračovala: “Dobře. Myslím, že musíme pozvat i pana Landona seniora. Je už příliš dlouho sám.”

“Ale zlato, on přece vždycky odmítl. Tvůj otec i já jsme ho zvali celá léta. Poté, co zemřela jeho žena, ztratil zájem o podobné akce." 

“Protože chci pozvat někoho, koho jsem potkala v Bradavicích to léto, když mudlové spali. Je to teta jednoho ze studentů, moták, která se tenkrát dozvěděla o své magii. Hodně jsme si rozuměly. Byla to zábava, seznamovat někoho s naším světem - vlastně to ona mě inspirovala k založení mého programu. Od té doby spolu udržujeme kontakt. Prostě, pan Landon se s ní v Bradavicích setkal a zdálo se, že spolu vycházejí. Ona nedávno ovdověla, a tak jsem si myslela, že to bude pěkný večer a oba budou mít někoho, s kým by si mohli povídat.”

Paní Ellisfordová se na romantické intriky své dcery usmála a zapsala na seznam hostů Thurstona Landona. “A jak se jmenuje tvá přítelkyně? Připíšu ji sem také.”

Pozn.překl.: 1) Kloboukový zapeklitec, v originálu hatstall - viz http://www.ceskyzpottermore.9e.cz/2013/02/nove-od-j-k-r-zapeklitci/. Vůbec jsem netušila, že pro toto slovo existuje český ekvivalent. My nyní víme, že Moudrý klobouk chtěl od počátku dát Nevilla do Nebelvíru, s čímž Neville nesouhlasil a požadoval zařazení do Mrzimoru. Vítěze jejich debaty znáte :) (abych ale lynned0101 nekřivdila, originál této kapitoly byl původně zveřejněn v květnu 2009 a je možné, že v té době ještě informace o zařazování Nevilla známé nebyly). 

Králova vděčnost - 144. kapitola - část třetí

Začátky kralování - 145. kapitola - část druhá