Labyrintem slov...

Autor: Rosemont
Překlad: Rozárka
Beta: Nifredil
Přístupnost: nevhodné pro mladší 15-ti let
Páry: Severus Snape/Remus Lupin
Varování: humor
Shrnutí: „Pověz mi, Lupine,“ Snapeův hlas byl hluboký a nebezpečný, „jak je možné, že jsem zaslechl slova ‚Snape‘ a ‚sex‘ v jedné větě v místnosti plné mých bývalých studentů?“
Poznámka: Povídka byla původně umístěna na UtC.
Odkaz na anglický originál povídky: A Question of Preference

Remus vešel do kuchyně na Grimmauldově náměstí č. 12 a našel několik mladších členů Řádu v družném rozhovoru. Okamžitě mu bylo jasné, že mezi dívkami a chlapci sedícími kolem stolu nepanuje shoda názorů.

„To nemůžeš myslet vážně, Tonksová!“ zkřivil Ron obličej odporem. „To je nechutný.“ Při pohledu na Harryho obličej bylo jasné, že s Ronem souhlasí.

Tonksová propukla v svůj obvyklý nakažlivý smích a Remus se přistihl, že se usmívá, aniž by znal téma konverzace. Nalil si kávu z konvice, která stála na kamnech, a usadil se na prázdné židli.

„To ty jeho ruce,“ řekla Hermiona. „O těch rukou jsem spřádávala spoustu fantazií.“ Zrudla a skryla úsměv v dlaních.

Ron se na Hermionu zděšeně podíval a Harry si mumlal: „Ne, ne, ne, ne.“

„Podle mě je to jeho hlasem,“ řekla Ginny. „Bože, je tak sexy, když někomu vyhrožuje. A to dělá většinu času,“ dodala se smíchem.

Harry si teď rukama zakryl uši a jeho mantra se změnila na: „Dost, dost, dost, dost.“ Ron dál koukal na Hermionu s otevřenou pusou.

„Způsob, jakým se pohybuje,“ pokračovala Tonksová navzdory Harryho zoufalému mumlání. Oči jí zářily veselím, protože jí bylo jasné, jak je takováhle debata chlapcům nepříjemná. „Elegantně a kontrolovaně. Už jste ho někdy viděli bojovat? Je to, jako když tančí.“

Dívky najednou začaly mluvit jedna přes druhou: „Ano… Ano… Pohyb, kterým se otáčí na patě, až se za ním hábit rozvlní… Způsob, jakým vstupuje do místnosti, plný hněvu a vášně… A taky má nádherný zadek…“

Štěbetání utichlo a všechny zraky se stočily k Hermioně, která znovu zrudla a zahihňala se. Harry spustil ruce z uší, protože už nemohl déle předstírat, že neposlouchá. Ron, který stále seděl s otevřenou pusou, zachroptěl, jako kdyby se dusil.

„No,“ začala Hermiona nesměle, „jako jeho asistentka s ním trávím hodně času. Často se obléká ležérněji, než když učí. Kalhoty mu perfektně sedí a… mne to docela rozptyluje.“

Všechny dívky vybuchly smíchy. Hluk nejspíš Rona vyděsil, protože spadl ze židle. Doteď si Remuse nikdo z mladších kolegů nevšímal, ale teď k němu stočil pohled Harry. „Remusi, pomoc!“ zakňoural.

Remus se široce usmíval, protože měl vcelku jasno v tom, o kom se mluví. Nesmírně se tím bavil. „Nechte mě hádat. Bavíte se o jistém učiteli lektvarů, kterého známe? Co vás, prosím pěkně, přivedlo k tomuhle pochybnému tématu?“

„Tonksová,“ dobrovolně prozradila Ginny. „Před chvíli tu byl Snape a Tonksová řekla, že je sexy.“

„Jemu do očí?“ zeptal se Remus překvapeně.

„Proboha, to ne, Remusi,“ zaprotestovala Tonksová, „až potom, co odešel.“

Ron se vydrápal zpátky na židli. „Nedokážu… teda… vy si myslíte, že má pěknej…“

„Na mou duši, Rone,“ Hermiona zněla popuzeně, „Parvati, Levandule a já jsme ho v ložnici pořád drbaly. Všechny holky si myslely, že je ukrutně sexy. Chápej: temným, tajemným, hloubavým způsobem.“

„Jo,“ zasmála se Ginny.

„Víte,“ řekla Hermiona spiklenecky, „Levandule jednou říkala, že si myslí, že… hm, že to možná nejsou ženy, komu Snape dává přednost.“

„No jo,“ řekl Ron, očividně potěšený takovýmhle směrem konverzace, „měl jsem si toho všimnout.“

„To určitě, Rone,“ stočila Ginny oči v sloup a pak spiklenecky mrkla na Hermionu.

„Ne, vážně! Chci říct: za celou dobu, co ho známe, neměl nikdy žádnou přítelkyni, že? A taky nikdy nepůsobil dojmem, že by si nějak často užíval sexu, ne?“ Poslední část nasměroval na Remuse a Harryho. Poznámku odměnil smíchem jenom Harry, Lupinovu pozornost totiž zrovna zaujala osoba, která se vynořila z temnoty u kuchyňských dveří. No, tohle ještě bude legrace.

„A ty si, Rone, myslíš, že o sexuálním životě profesora Snapea něco víš?“ zeptal se Remus s hranou vážností. Všiml si, že se postava, která se blížila ke chodu, pomalu zastavila.

„Eh, no asi ne. Eh… U Merlina! Nemohli bysme změnit téma?“ Ron zněl zoufale.

„To je dobrý nápad, Weasleyi,“ ozval se líně temný a hedvábný hlas ode dveří. Nikdo z omladiny si nevšiml Severuse Snapea, který vstupoval do kuchyně. Remus se na Severuse usmál, když se každá hlava v místnosti otočila s hlasitým zalapáním po dechu. Jo, to je dokonalé! Lupin miloval, když mohl Snapea popichovat.

„Pověz mi, Lupine,“ Snapeův hlas byl hluboký a nebezpečný, „jak je možné, že jsem zaslechl slova ‚Snape‘ a ‚sex‘ v jedné větě v místnosti plné mých bývalých studentů?“ Propaloval Lupina pohledem, ale ten se na něj na oplátku šklebil.

„No, Severusi, zdá se, že někteří z tvých bývalých studentů si o tobě myslí, že jsi…“

„Remusi!“vložila se do hovoru Hermiona hlubokým zasyčením. „Prosím! Musím s ním pracovat!“

Snape při pohledu na svou asistentku zúžil oči: „Slečno Grangerová?“

„Ech, nic jsem neřekla, pane.“

„Ano, pravděpodobně bude lepší, když se nedozvím, co se zde probíralo. Nicméně musím trvat na tom, abyste mne vynechali ze svých budoucích debat, pokud u nich nebudu přítomen,“ poslední část Severus vyplivl značně jedovatě. Hermiona vypadala zahanbeně.

„Řekla jsem jen, že si myslím, že jste sexy,“ vysvětlila Tonksová a sladce se usmála. Od stolu se ozvalo sborové povzdechnutí a Tonksová se začala pochechtávat. Remus se pohodlně opřel a užíval si show.

Snape obrátil planoucí pohled k Tonksové, která neucukla jen díky své rozverné náladě. Jen se její smích změnil v trapné zakašlání. A nebyla by to Tonksová, kdyby už tak prekérní situaci ještě nezhoršila: „Ale muž má přece právo vědět, že je sexy, ne? Hermiona říkala, že si to myslí všechny holky v Bradavicích.“

„Do háje!“ zajíkla se Hermiona a zakryla si obličej rukama opřenýma o stůl.

Výraz Snapeova obličeje potemněl, ale Tonksová si toho buď nevšimla, nebo měla zrovna chuť ostatní pěkně potrápit. Remus ji podezříval z toho druhého. Jak ji za to miloval! Snape Lupina opět propaloval pohledem. „Předpokládám, že si to ohromně užíváš, Remusi.“

„To opravdu ano,“ odpověděl Remus s vlčím úšklebkem.

„Pak tedy, slečno Tonksová, pokračujte,“ řekl Snape sarkasticky, „nechtěli bychom přece Lupina připravit o zábavu.“

„Proboha, Tonksová, prosím…“ zaprosila Hermiona tlumeným hlasem, který si razil cestu zpoza složených rukou. Zbytek osazenstva ztuhl na místě, jako by se bál pohnout, aby si ho obávaný profesor nevšiml.

Tonksová věcně pokračovala: „Vyjmenovávali jsme vaše přednosti, chtěl byste je slyšet?“ Byla opravdu ve svém živlu.

„Ano, Severusi, to si musíš poslechnout,“ řekl Remus s jistým nádechem škodolibosti. Pohled, který mu Snape věnoval, ho měl na místě zabít. Remus se na něj dál usmíval. „Máte velice sexy hlas, profesore. Měl byste si dávat pozor na to, jaký účinek má ve vašich hodinách na mladé ženy.“ Vážnost toho prohlášení však popíralo veselí, které Tonksová nedokázala potlačit.

Snape pozvedl obočí, když jeho smrtonosný pohled pomalu klouzal z Lupina zpátky k ní. „Opravdu?“ protáhl, aby nechal zmiňovaný sexy hlas vyniknout.

„Hm, a vaše ruce vzbuzují nejrůznější fantazie.“

Koutek Snapeových úst se zachvěl, jak se snažil potlačit úsměv. Nebo to také mohlo znamenat počátek výbuchu vzteku. Naneštěstí to Tonksovou jen povzbudilo, aby pokračovala.

„A očividně máte velmi pěkný zad… hm… část těla schovanou kdesi pod vlajícím hábitem.“ Snape se na chvíli zatvářil šokovaně, než obrátil pohled na Remuse, který vybuchl smíchy. „Ještě něco, Nymfadoro?“ zaskřípěl Snape zuby. Tón jeho hlasu by obyčejně dokázal Tonksovou umlčet, ale ta byla evidentně v ráži.

„Ale ano, Severusi,“ zdůraznila jeho křestní jméno s o něco menším množstvím humoru než předtím. Bylo všeobecně známo, že Tonksová zrovna neoceňuje to své. „Vyskytla se tady otázka… komu dáváte přednost.“ Ginny zalapala po dechu a Hermiona prudce zvedla hlavu. Tonksová teď byla ochotná bít se až do krve.

Snapeovy oči se zúžily. „Co máte na mysli, Tonksová?“ řekl tak jedovatě, že určitě nepředpokládal, že na svou otázku dostane odpověď.

Tonksová se zlomyslně úšklíbla. Opravdu neměla ráda, když ji někdo oslovoval křestním jménem. Snape šlehl očima po Remusovi, kterému pomalu mizel úsměv z tváře. Pohled, který Severusovi věnoval, byl spíše omluvný. Opravdu nečekal, že se konverzace vyvine tímhle směrem.

„Víte,“ začala Tonksová, „myslím, že to byla Levandule, kdo…“ Tonksová se otočila k dívce po svém boku. „Říkám to dobře, Hermiono? Levandule?“ Hermiona jen rezignovaně přikývla. „No, řekla bych, že si myslí, že to možná nejsou ženy, komu dáváte přednost.“ Věnovala Snapeovi slaďoučký úsměv. „Ron byl tou teorií obzvlášť nadšený.“

Ron se neobtěžoval tím, že by si chránil čelo rukama, jako to předtím udělala Hermiona, a tak se ozvalo slyšitelné „buch“, když narazil hlavou do stolu před sebou. Lupinovi nepřipadalo moc fér, že Tonksová zapojuje do své malé hry se Snapem i ostatní. Když znovu zvedl pohled ke Snapeovi, byl šokován jeho výrazem v tváři. Usmíval se… ne, smál se. Najednou se mu roztřásla ramena, zaklonil hlavu a vybuchl smíchy! Všichni na něj zírali s otevřenou pusou.

Když jeho smích pomalu ustal, začal si otírat slzy z očí. „No to je opravdu zajímavé. Nikdy jsem netušil, že je slečna Brownová tak všímavá. Není pochyb o tom, že jí její ‚vnitřní oko‘ dalo jistou jasnozřivost.“

Remus dokázal zaklapnout pusu jako první, když pozoroval ostatní kolem stolu, aby zjistil, jestli poslední kousek skládačky zapadl na své místo. Když pak znovu zvedl oči k Severusovi, zjistil, že ho pozoruje s velice zmijozelským úšklebkem. Ach bože. Tonksová vypadala, že jí Snapeovo přiznání, i když trochu mlhavé, vyrazilo dech, a konečně zmlkla. Harry, který byl během většiny rozhovoru spíš potichu, kmital mezi Lupinem a Snapem bystrým pohledem.

„Tedy, Remusi, myslím, že dost dobře nemůžeme obviňovat tyto děti z toho, jaké téma rozhovoru si dnes ráno vybraly.“ Snape se snažil znít co nejvíc nenuceně, nalil si šálek kávy a opřel své dlouhé tělo o kuchyňskou linku, čelem k ostatním. „Víš, když si to muž dobře a dlouho s někým rozdává, vyzařuje z něj ještě několik hodin poté jakási sexuální aura. Jsem si jist, že jejich vnímavé duše si toho podvědomě všimly, když jsem se tu předtím objevil.“ Snape před sebou zkřížil nohy, když si dopřával doušek kávy, a nespustil z Lupina pohled. Kolem úst mu hrál úsměv, jako by byl spokojený sám se sebou. Lupin ztěžka polkl a přelétl pohledem místnost. Jak se to mohlo tak rychle obrátit proti němu? Zatracený chlap, nikdy přece nechtěl vyjít s pravdou ven!

Ron si dovolil nervózní zasmání, které ovšem skončilo jako nelichotivé zapištění, když znovu spadl ze židle. Harry stále s temným podezřením přejížděl pohledem mezi Snapem a Lupinem. Remus potřeboval znovu získat kontrolu nad situací!

„Dobře a dlouho, Severusi? Tak to jsi měl štěstí.“ Lupin si přál, aby měl o trochu klidnější hlas. Jistojistě to ten chlap nenechá zajít dál.

„Přesně tak.“ Jeho hlas byl jako tmavá melasa, když se pohledem zavrtával do Lupina se vší snapeovskou intenzitou, ale teď už bez zlomyslnosti. Pak se znovu objevil onen líný zmijozelský úsměv a Lupin jen stěží potlačil zasténání. „Můj milenec mívá chuť dovádět, když je měs… ehm, v určitém období měsíce.“

Lupin zavřel oči a poraženě si povzdechl. Harry se začal potichu smát a Snape se jeho směrem nefalšovaně usmál. Pak se mu vrátila jeho vážnost a rozhodné chování, když položil šálek do dřezu. Obrátil se k Hermioně: „Slečno Grangerová, dostavte se, prosím, za půl hodiny do mého kabinetu. Začneme dnes s přípravou vlkodlačího lektvaru. Nezpozděte se.“ Potom se podíval dolů: „Ale no tak, Weasleyi, vstaňte!“

Snape odplachtil z místnosti a zmizel dole v hale. Všichni jeho odchod pozorovali. „Přestaň se kochat jeho pozadím, Hermiono, je moje,“ nemohl si Remus odpustit. Hermiona nadskočila na židli a Harry se začal tak strašně smát, že spadl na zem vedle Rona.