Labyrintem slov...

Adrenalin rychle vyprchal z Harryho těla. Stačilo těch několik minut, než po skončení oslav ve Velké síni došli se Severusem do jejich pokojů, aby si uvědomil, jak moc je vyčerpaný.

Během chůze se pokusil uspořádat své emoce. Dělal to málokdy, ale cítil se podivně mimo, a to mu způsobovalo starosti. Cítil samozřejmě obrovskou úlevu, také rozjaření a pýchu z toho, co dokázal. Ale kromě toho cítil i podivný neklid, kterého se nedokázal zbavit, a to stačilo na otupení pozitivních emocí.

Severus se o Harryho nestrachoval, alespoň ne v původním významu toho slova, ale ohromila ho Harryho výdrž a to, jak dokázal čerpat ze svých energetických rezerv, aby zůstal po celou oslavu plný života a přívětivý k ostatním. Nikdo si pravděpodobně u Severuse ničeho nevšiml, když doprovázel Harryho, ale to bylo nejspíš zapříčiněno nižšími očekáváními, která vůči němu ostatní chovali. Sám se cítil unavený k smrti, ale bude zatracen, jestli dovolí lidem si toho všimnout. 

Dav lidí řídl tím rychleji, čím více se vzdalovali od Velké síně. Dokonce i portréty byly prázdné, protože jejich obyvatelé se přesunuli do rámů mnohem blíže centru dění. Naneštěstí jeden portrét tak neučinil.

Sir Cadogan se rozhodl, že zasalutuje Harrymu a Severusovi, jakmile se vrátí do svých komnat. Okupoval portrét otráveného Salazara Zmijozela (kterého neochvějně oslovoval “Saly”) a ignoroval jeho rozčilené pohledy i syčení Nagini. Harry jako obvykle muže na obraze i jeho hada, které nyní považoval za přátele,  srdečně pozdravil a vzal na vědomí velmi hlasité opěvování své osoby od sira Cadogana.

Jakmile se za nimi zavřely dveře, hlasitě si oddechl.

“Jsem tak rád, že jsme doma. Cítím se naprosto převálcovaný,” řekl a ztěžka dosedl na pohovku. Severus, jakmile vešli, si okamžitě uvědomil, jaká v místnosti panuje zima, a rychlým švihnutím hůlkou zapálil krb. Potom jim oběma nalil na dva prsty brandy a skleničky položil na stolek před pohovkou, než se posadil vedle Harryho.

“Za chvíli tu bude teplo. Zdá se, že se počasí zase změnilo. Vůbec mě nenapadlo požádat domácího skřítka, aby nám tu předem zatopil. Brandy ti pomůže se zahřát, Harry.” Chvíli sledoval obličej mladého muže vedle sebe a pak dodal: “Vypadáš příliš sklíčeně na někoho, kdo právě uspěl ve svém celoživotním úkole. Jsi v pořádku?”

Harry zdvihl obočí. Rozebírání emocí nebylo něco, co by bez zaváhání dělal se Severusem. “Ne, jsem v pohodě, jenom unavený. Z nějakého důvodu se cítím na hraně a netuším proč.”

Severus strávil celý svůj život potlačováním emocí, ale ačkoliv se je nikdy nepokusil pojmenovat nebo roztřídit, byl si jistý, že “být na hraně” byl jeho obvyklý stav. Dnešek byl velmi významný. Několik dnů podobného významu se objevilo i v jeho životě. Všiml si však, že jiní, kteří se postavili nějaké velké výzvě a úspěšně obstáli, trpěli později stejným splínem a zklamáním jako Harry.

“Harry, jsi příliš unavený na to, abys mohl jasně myslet. Až se pořádně vyspíš, můžeme se zabývat naší budoucností. Dosud jsi se naprosto soustředil na porážku Voldemorta a neměl nikdy čas se skutečně zamyslet nad tím, co budeš dělat potom. Teď máme tolik času, kolik budeme chtít, abychom zjistili, co nám budoucnost přinese. Ale, nejdřív si musíme odpočinout. Zapálím v ložnici krb a pak si hned zalezeme do postele. Obávám se, že ve vaně by se mohl jeden z nás utopit nebo usnout vestoje ve sprše.”

Zatímco mluvil, Harryho starosti pomalu mizely, a jeho poslední slova vyslovená s nadhledem u něj dokonce vyvolala malý úsměv. Pak to Harrymu všechno došlo. Jak se asi cítí Severus teď, když se zbavili Voldemorta jednou provždy? Bude chtít zůstat? Jistě, Severus byl čestným a zodpovědným člověkem a byl oddaný každému, kdo bojoval proti Voldemortovi, ale ten byl teď mrtvý. Nemusel už být v Bradavicích. Harry si uvědomil, že ten zvláštní pocit, který kazil jeho radost z vítězství, byl strach, že Severus odejde. Ale právě řekl, že mají společnou budoucnost, nebo ne? Budoucnost pro ně oba, ne jenom Harryho.

Naposledy usrkl z brandy - buď opravdu zahřívala nebo se ohni konečně podařilo vyhnat poslední zbytky zimy. Během několika minut už hluboce spal, s hlavou položenou na Severusově hrudi, a ve spánku naslouchal hudbě jeho srdečního tepu. A zatímco oba spali s propletenými magiemi, nad jejich těly se krátce objevila zlatá záře, než se opět rozplynula.

-----

Když se Albusovi konečně objevil ve své kanceláři, okamžitě se k němu připojili všechny portréty předchozích ředitelů. Znovu probírali události dnešního dne, rozebírali je do posledního detailu a přidávali svůj úhel pohledu. Portréty sledovaly bitvu z různých částí hradu a Albus jim se zájmem naslouchal, aby získal úplnější verzi událostí. 

Zhruba o půlnoci byli vyrušeni rozčilenou ministryní kouzel. Portréty okamžitě zmlkly a sledovaly současného ředitele a jeho návštěvu.

“Amélie, čemu vděčím za tak pozdní návštěvu?” zeptal se Albus a gestem ji vyzval, aby se posadila. Potom vzal ze skříně láhev brandy a dvě skleničky a postavil je na stolek před křeslem. “Tady, připijme si na úspěšný den.”

Ministryně byla plně zaujata rituálem nalévání zlatavého nápoje a jeho koštováním. Zhluboka vdechla jeho vůni a vychutnala si první doušek.

“Díky, Albusi, přesně tohle jsem potřebovala připomenout.”

Albus mlčky přikývl a čekal, až mu sama řekne víc.

“Celý večer jsem se musela zabývat úplnými zbytečnostmi. Chtěla jsem ti předat nejčerstvější informace, jelikož jsme stáhli naše lidi z terénu. Sdělili mi, že jsme zajali všechny živé. Všichni zajatci jsou buď v zadržovacích celách na ministerstvu, nebo na vaší ošetřovně. Také jsme sesbírali pozůstatky padlých z bradavických pozemků, ale nemůžeme s určitostí potvrdit, že to samé se nám podařilo u těch, kteří padli venku na bojišti. Požádala jsem jednoho ze skřítků, aby zítra očaroval všechna okna na hradě tak, aby ukazovala na druhou stranu. Jen jsem ti o tom chtěla říct.”

Albus zdvihl překvapeně jedno obočí. Domníval se, že úklid už teď bude hotový, ale doslechl se, že se počasí zhoršilo.

“Kvůli počasí?”

Amélie si znechuceně povzdechla. “Požádala jsem bystrozory, aby zajatce odvedli do cel. Mimochodem jsme jich zatkli docela hodně. Mnoho z těch, kteří nezvládli přemisťování, se dalo na útěk přes Zapovězený les, kde je obklíčili kentauři a zadrželi až do příchodu bystrozorů. Bylo to neočekávané, ale velmi nám to pomohlo. Jelikož měli bystrozoři práci jinde, požádala jsem ostatní zaměstnance, aby pomohli s vyklizením bojiště. Očividně je fungující ohřívací kouzlo nad jejich schopnosti, protože jsme museli ošetřit půl tuctu omrzlin. A se změnou počasí a přicházející nocí bylo zapotřebí kouzla Lumos, ale to také nezvládli. Sice se mi příčí povolat zítra bystrozory zpět, ale je nutné bojové pole zkontrolovat důkladně, a obávám se, že v tom se mohu spolehnout pouze na ně.”

Albus přikývl. Samotného už mnohokrát napadlo, že jen velmi málo kouzelníků a čarodějek má povahu a znalosti na to, aby mohli vykonávat toto povolání. Kromě výjimečných vlastností a schopností musí bystrozoři projít také náročným tréninkem a praxí. Samozřejmě, Amélie jako bývalý bystrozor bude mít pro ně větší porozumění, ale možná jen zapomněla, jak výjimeční bystrozoři jsou. Pokud poslala zaměstnance, kteří tráví své pracovní dny za psacím stolem, ven do terénu, bylo skličující, ale ne překvapivé, že většina z nich byla vyděšená. Nebyl vůbec překvapen, že většina nebyla za daných okolností schopná provést ta kouzla správně.

“Nedělej si starosti. Se vším, co se teď děje, pochybuju, že si někdo všimne, že okna ukazují někam jinam. Ale děkuji, že jsi mi o tom řekla.”

Bylo očividné, že Amélie toho má na srdci víc, a tak trpělivě čekal, až o tom začne sama mluvit.

“Vlastně jsem s tebou chtěla mluvit o něčem jiném, něčem velmi důvěrném. Když jsem přijala funkci ministryně, propustila jsem většinu starých vedoucích oddělení a na jejich místo dosadila nové lidi. Mým cílem bylo zajistit nový přístup v tom, jak ministerstvo funguje. Možná jsem ale nebyla dost důsledná. Jeden z pracovníků tiskového oddělení získal vydání zítřejšího Věštce a pár dalších zaměstnanců ho četlo. Vyrozuměla jsem, že pan Potter učinil prohlášení o dnešních událostech. Na ministerstvu se to dost hlasitě probíralo. Je možné, že někdo z nich poslal dokonce huláka, ačkoliv předpokládám, že tu máte zavedená opatření, aby se takové věci k panu Potterovi nedostaly. Musela jsem jim připomenout, že britští občané mají právo se vyjádřit k současným událostem v novinách, pokud budou chtít. Právě teď mám jen informace z druhé ruky, ale zdá se, že někteří si myslí, že by se pan Potter neměl ohledně určitých věcí vyjadřovat.”

“Chápu,” přikývl ředitel. “Vím, že Harry a Severus napsali vlastní prohlášení, ačkoliv jsem ho neviděl. Souhlasím s tebou, že je to jejich právo, ale pochybuji, že by v jejich prohlášení bylo cokoliv kompromitujícího. Ale mám v úmyslu jim připomenout, že Harry musí oznámit, jak vidí své působení jako krále kouzelnického světa v budoucnosti. Už dříve si dělal starosti s tím, co se od něj očekává. On není někdo, kdo by toužil po moci. Ale byl to Harry Potter, kdo byl jmenován naším králem, ne britské Ministerstvo kouzel nebo britská kouzelnická populace. Je nepřijatelné, aby se někdo pokusil přisvojit si jakékoliv z jeho královských privilegií nebo se pokoušel Harrymu bránit ve svobodném vyjadřování. Myslel jsem, že na to máme víc času, ale očividně to tak není. Moc ti děkuji za to, že jsi mi to řekla. Upozorním je, že by měl Harry  co nejdříve oznámit, jak vidí svou roli do budoucna.”

Potom se ještě chvíli bavili, dokud se ministryně nepostavila k odchodu. Když ji Albus doprovázel ke dveřím, poplácala ho po paži. “Díky za brandy a za pochopení, Albusi. Líbí se tvůj pohled na věc - je to pan Potter, ne ministerstvo nebo kouzelnické společenství, kdo byl jmenován naším králem. Myslím, že tě budu v tomto citovat, pokud nemáš nic proti.”

Albus s tím nadšeně souhlasil. Přesně to si totiž po celou dobu přál.

- - - - -

DENNÍ VĚŠTEC - SPECIÁLNÍ SOBOTNÍ VYDÁNÍ

Odvolání trenéra Kudleyských kanonýrů - čtěte na straně 36!

BITVA O BRADAVICE - Exkluzivní reportáž a fotografie od strany 2!

HARRY POTTER PROMLUVIL!

Je mi potěšením Vám oznámit, že Tom Rojvol Raddle, některým známýpod jménem Lord Voldemort, byl poražen a vymazán z povrchu zemského.

Musím poděkovat svému manželovi Severusi Snapeovi zajehoneocenitelnou pomoc a za jeho znalosti a schopnosti, k nimž jsem měl po dobu boje přístup a které byly nezbytné k porážce Voldemorta.

Nejednalo se pouze o malý boj mezi mnou a Raddlem. Bitvy se účastnilo velké množství kouzelníků, čarodějek a kouzelných tvorů jak na straně nepřátel, tak i naší. Jmenovitě děkuji paní Augustě Longbottomové, která vedla bitvu jako můj zástupce a koordinovala akce mnoha různých skupin a týmů. Dále bych chtěl vyzdvihnout odvahu a statečnost svých vikinských spojenců a stejně tak i pomoc černých wyrmů, draků sídlících v Zimních zemích. Poděkování patří i mým spolužákům, profesorům, zaměstnancům školy a domácím skřítkům, našim rodičům a přátelům, kteří všichni významně přispěli k vítězství.

Nemohu také nevzpomenout neocenitelnou pomoc britského Ministerstva kouzel, které poskytlo pomoc a podporu při přípravě na bitvu, za koordinaci zahraničních bystrozorských týmů a za neohroženost a statečnost, s nimiž zaměstnanci ministerstva bránili Bradavice a postarali se o zatčení všech stoupenců Toma Raddlea. V neposlední řadě jsem zavázán mnohým zahraničním kouzelníkům a čarodějkám, kteří nabídli své jedinečné schopnosti a znalosti a pomohli nám tak porazit nepřítele.

A zatímco budeme oslavovat vítězství, nezapomeňte, že porážka jednoho černokněžníka neznamená, že zlo z tohoto světa nadobro vymizelo. Všichni musíme být i nadále bdělí a angažovaní v odhalování špatností a v odstraňování zla z našeho středu již v jeho zárodcích. Žádám všechny kouzelníky a čarodějky na celém světě, aby dělali to nejlepší, co dokáží, aby se zabránilo rozmachu sil zla v rozsahu, jaký jsme všichni zažili u Voldemorta.

Užívejte si oslav a těšte se z toho, co jste dokázali, ale nezapomeňte - všechny nás stále čeká hodně práce.

Harry Potter

- - - - -

Přestože byla sobota ráno a mnoho lidí bylo příliš nadšených na to, aby šli v pátek spát v rozumnou dobu, Velká síň se začala zaplňovat již brzy po rozednění. Několik zaměstnanců ministerstva se zastavilo na rychlou snídani předtím, než se vydají na bojiště dokončit svou práci. Mnoho obyvatel hradu dosud neopustilo vzrušení z bitvy a chtěli se o ně podělit s ostatními. Dělo se hodně věcí a nikdo z nich nechtěl propásnout ani minutu.

Severus proklouzl do Velké síně zadem a posadil se na své obvyklé místo, kde už na něj čekal ředitel. Harry to vzal delší trasou, procházel mezi kolejními stoly, kde mu mnoho jeho spolužáků chtělo znovu pogratulovat k vítězství. Když se konečně dostal k místu, kde mu Ron s Hermionou drželi místo, byl akorát zralý na hrnek čaje a pořádnou snídani.

Naneštěstí si okamžitě všiml Denního věštce, který měla Hermiona rozložený před sebou. Pohled na její výraz mu napověděl, že hodlá komentovat to, co četla.

“Vážně, Harry, co tě to napadlo?” řekla místo pozdravu, zatímco si Harry nakládal na talíř vajíčka a slaninu.

Harry se rozhlédl a všiml si, že Draco sedící s Charliem na druhé straně stolu se o jeho odpověď zajímá stejně jako Hermiona.

“Co přesně je to “TO”, Hermiono?” zeptal se a doufal, že získá dost času, aby mohl něco sníst. Také doufal v nějakou nápovědu - je naštvaná kvůli tomu, co udělal, nebo jen překvapená?

“No, měl jsi vědět, že tvoje prohlášení se dostane na první stránku. Je to to, co jsi chtěl?”

Harry polknul sousto a odpověděl: “Vlastně vydat prohlášení byl ředitelův nápad. Napsali jsme ho společně se Severusem, ale on si myslel, že bych ho měl vydat jen pod svým jménem. Je v tom nějaký problém?”

Pohled, který si vyměnila Hermiona s Dracem, mu ukázal, že přesně tohle bylo námětem jejich diskuse nebo možná spíš sporu předtím, než přišel. Harry poznal, že by jim měl říct víc, takže pokračoval ve vysvětlování.

“OK, řeknu Vám, jak jsme k tomu dospěli. Za prvé, chtěl jsem veřejně poděkovat Severusovi. Nebyl z toho nadšený, ale já na tom trval. Pak tam nastal ten problém, komu poděkovat jmenovitě. Jakmile jsme o tom začali přemýšlet, vzdali jsme to. Co kdybychom na někoho zapomněli? A komu bychom měli poděkovat nejdřív? To prostě nešlo. Takže jsme se shodli, že budeme jmenovat jen paní Longbottomovou a pak že zmíníme skupiny osob. Severus navrhnul, abych začal Vikingy. Byli tu tak dlouho a byli tak oddaní tomu, aby mě chránili. Pak přišli všichni, kteří mne napadli ve spojení s Bradavicemi, další bylo ministerstvo a nakonec každý, kdo sem přijel pomoci.”

Harry si myslel, že když popíše, jak dospěli ke konečné verzi prohlášení, ukončí veškerou diskusi. Takové štěstí ale neměl.

Draco už nedokázal mlčet. “Pottere, každý může učinit tiskové prohlášení - moji rodiče to dělají pořád. Ale když si lidi přečtou, jak děkuješ domácím skřítkům a wyrmům dřív než ministerstvu!”

Harry byl vážně překvapen. “Vážně? Wyrmové tu byli kolem od té doby, co mi pomohli dostat se zpět do těla potom, co Voldemort udělal to spánkové kouzlo, skoro tak dlouho jako Vikingové. Pomohli pokaždé, když někdo zaútočil na hrad, dokonce ještě před Voldemortem. Dávalo smysl je zmínit hned na druhém místě. Jak jsem řekl, Bradavice mne napadly jako druhá skupina, i když předpokládám, že někdo by mohl argumentovat, že jsem je měl dát na první místo. Tohle uspořádání skupin, kterou zmínit nejdřív a kterou později, to bylo těžké rozhodování. Ale když jsem se podíval, kdo všechno patří k Bradavicím - studenti, profesoři a tak, samozřejmě že jsem mezi ně musel zahrnout i domácí skřítky! Sázeli kouzelné zlatice ve Voldemortových táborech a přinášeli nám informace přímo z pole - jak bych je mohl vynechat? Ministerstvo si zaslouží uznání a odvedli dobrou práci, ale z mého hlediska jsou na tom děkovacím seznamu na předposledním nebo posledním místě. Oni dělali koneckonců jen svou práci.” 

Hermioně se jeho odpověď líbila, ale Draco jen protočil oči a zavrtěl hlavou.

“Politika, Pottere, politika!”

Harry pokrčil rameny. Politika ho nezajímala. Nikdy v ní nebyl dobrý a nikdy ani nebude.

Když už většina lidí dosnídala a odešla, Hermiona se naklonila k Harrymu. “Mohla bych si s tebou promluvit, Harry? Než se vydáš za svými povinnostmi?”

Harry se zarazil. Ať už šlo o cokoliv, muselo to být něco důvěrného.

“Pojď, můžu jít s tebou až ke knihovně,” postrčila ho Hermiona. “Mám na programu nějaký výzkum.”

Nikoho nepřekvapovalo, když viděli dva přátele odcházet směrem ke knihovně. Jakmile byli z dohledu a z doslechu, zatáhla Hermiona Harryho do prázdného výklenku a vykouzlila kolem nich štít pro soukromí.

“Poslouchej, Harry, včera jsem něco udělala a musím ti o tom říct. Několik zvěromágů se nabídlo, že budou sledovat vývoj venku na bojišti a předávat nám informace, když mě napadlo, že by bylo dobré mít někoho, kdo by odposlouchával Voldemorta. Napadla mne Rita Holoubková - byla na hradě a využívala svou zvěromágskou formu ke slídění už celá léta. Samozřejmě se nehlásila dobrovolně k ničemu příliš dobrodružnému, takže jsem ji musela trochu přesvědčovat. Řekla jsem jí, že Ministerstvo kouzel souhlasilo s tím, že budeš spravovat registrace zvěromágů, pokud budou mít pocit, že pro ně není bezpečné se registrovat přímo na ministerstvu, a že tě požádám, abys přijal i její registraci, pokud si ji bude přát podat. Vlastně byla docela statečná - usadila se na Voldemortově hábitu a vrátila se hned, co se dozvěděla o jeho plánu, jak proniknout do Bradavic. Byla to důležitá informace a velkou měrou přispěla k vítězství. Takže doufám, že s její registrací budeš souhlasit. Ona se tak vyhne uvěznění v Azkabanu za to, že nebyla registrovaná, ale pokud by nám někdy dělala problémy, pořád vím všechno o její zvěromágské formě. Pokud by se lidé dozvěděli, že se přeměňuje do brouka, nebude už mít tak snadný přístup k informacím.”

Harry byl překvapený jak tím, co Rita udělala, tak i tím, že s ní Hermiona smlouvala. “To bylo skvělé, Hermiono! Jsem rád, překvapený, ale vážně rád, že tě to vůbec napadlo. Jestli za mnou přijde, dám jí najevo, že přijetí její registrace neznamená slib udržení její formy v tajnosti. Jestli někdy uvidím ve své blízkosti brouka, důkladně se mu podívám na krovky, a Rita by měla prosit Merlina, aby to nebyla ona!”

Harry pak odešel do své kanceláře, víc ze zvyku než že by tam na něj čekalo nějaké jednání. Severus mu řekl, že Albus bude mít po snídani zahraniční tisk. Bude také zajímavé si poslechnout ředitelovy nepřikrášlené vzpomínky na bitvu, když teď měl čas o tom víc přemýšlet.

- - - - -

Severus seděl v Harryho kanceláři a přál si, aby měl býval čas vzít si lektvar proti bolení hlavy, protože měl akorát tak dost těch ministerských idiotů.

Albus přinesl balík zahraničních novin s aplikovaným překládacím kouzel. Spolu s Harrym je hodinu prohlíželi. Harryho prohlášení se dostalo na přední stranu všech deníků a všechny ostatní zprávy zřejmě pocházely přímo z Ministerstva kouzel nebo z Denního věštce. Našli několik fotografií z bitvy, na některých byli vidět wyrmové a na dvou fotkách byl Harry bojující s Voldemortem. Jedna z nich zachycovala zvláštní záři, která obklopovala i Severuse. Merlinovo požehnání, o němž mluvil Albus u večeře, se objevilo pouze v několika periodikách, ale nikdo se neodvážil spekulovat o tom, co by to mohlo či nemuselo znamenat. Únavná a otravná činnost, a právě tehdy pocítil Severus první náznaky přicházející bolesti.

Pokud Severus nebo Harry věřili, že obecně pravdivé a věcné zprávy v novinách nebudou vyžadovat intervenci k odvrácení kalamity, tak podcenili žalostný stav ministerstva.

Albus se k nim připojil poté, co prohlédli všechny noviny, a informoval je o návštěvě Amélie. Od té doby se jejich nálada rapidně zhoršovala.

“To myslíte vážně, řediteli? Huláky? Kvůli krátké zprávě o bitvě?” zeptal se nevěřícně Harry. Nervózně se podíval na Severuse a v jeho očích byla zřetelně vidět obava, že něco udělali špatně, navzdory tomu, jak moc se snažili.

Albus smutně potřásl hlavou. “Obávám se, že ano. Ministryně byla kvůli tomu sama rozzlobená. Podle ní za to mohou lidé, kteří na ministerstvu pracovali už za minulého vedení. Dnes ráno jsem se s ní znovu setkal. Navzdory jejímu přímému příkazu, aby tuto záležitost nechali být, několik zaměstnanců navštívilo zástupce Starostolce, aby prodiskutovali, zda má být vzneseno obvinění ze zrady. Tito zaměstnanci byli na hodinu propuštěni za neuposlechnutí nadřízeného, a zástupce Starostolce, který ji o tom informoval, ji ujistil, že žádné takové obvinění nepřichází vůbec v úvahu.”

Albus se opřel a uhlazoval si vous, zatímco se zamyšleně díval do plamenů v krbu.

“Nenapadlo mne, že se k tomu budeme muset vyjádřit tak brzy, ale zřejmě jsem byl příliš optimistický. Včera jsem řekl, že je čas, aby se Harry distancoval od Ministerstva kouzel, přinejmenším co se týče jeho postavení krále, a stále si myslím, že je to správný postup. Musíme oznámit, čím dříve, tím lépe, jak chce Harry pojmout své kralování, zatímco si i nadále uchová svůj status britského občana.”

Harry přikývl a znovu se nervózně podíval na Severuse. Považoval se za britského občana, ale nikdy ho nenapadlo, že by to mohlo být neslučitelné s jeho postavením krále.

“Dovolil jsem si ministryni předložit pár svých myšlenek. Líbilo se jí, jak jsem to formuloval, a musím přiznat, že jsem na to hrdý. Nadhodil jsem, že to byl Harry, koho magie ustanovila králem všech kouzelníků, nikoliv Ministerstvo magie ani britské kouzelnické společenství. Možná to vyznívá dost příkře, ale dává nám to solidní základ, na kterém můžeme postavit podrobnější prohlášení.”

K Harryho úlevě Severus přikývl. Tohle se pomalu dostávalo mimo kontrolu a on potřeboval veškerou pomoc, aby to dokázal urovnat.

“Chápu, kam tím míříš, Albusi, i když si myslím, že všechna ta holota potřebuje slyšet ostrou odpověď. Nicméně navrhuji, abychom my dva sestavili to prohlášení a pak ho dali Harrymu odsouhlasit. Možná ho nemusíme vydat okamžitě, ale měli bychom být připraveni, až přijde ten správný čas. Harry je koneckonců důležitou osobností, i když nebudeme brát v potaz jeho postavení krále. Je hlavou starobylé kouzelnické rodiny a disponuje podstatným množstvím hlasů. Je mým manželem a oba máme významné výsady a práva, kterých se nehodláme vzdát nebo je postoupit ve prospěch ministerstva.”

“Dobrý postřeh, Severusi,” odpověděl ředitel. “Mám dojem, že většina protestujících pochází ze starobylých rodin, takže když poukážeme na jejich vlastní zájmy, zbavíme se téměř celého problému.”

Poté se Harry mohl připojit ke svým přátelům, zatímco Severus a ředitel několik hodin diskutovali o tom, jak postupovat. Albus vycítil podrážděnost mladšího muže, a tak mu dovolil vtisknout do prohlášení to nejlepší z jeho sarkastických poznámek. Přestože vlastní znění a stylizace budou později přeformulovány, koncept prohlášení byl daný, a Severus byl mnohem klidnější, když byl čas na oběd.

Bitva o Bradavice - 143. kapitola - část druhá

Králova vděčnost - 144. kapitola - část druhá