Labyrintem slov...

Když jsem projížděla původní příběh Josephine Darcy a mé pokračování, uvědomila jsem si, že tohle je moje poslední příležitost podělit se s vámi o příčině a pozadí mých některých rozhodnutí ohledně vývoje děje.

Mým startovacím bodem bylo překažení Voldemortových plánů zabít všechny mudly a většinu kouzelníků a čarodějek na světě. Nejsem si jistá, zda by Harry mohl přežít tu úroveň zkázy, zvlášť když vezmeme v úvahu, jakou sklíčenost v něm vyvolávaly i malé počty zemřelých, které nedokázal zachránit. V žádném případě jsem ve svém pokračování nechtěla blíže prozkoumávat jeho psychické zhroucení. Stačilo už jen to, že tolik mudlů zemřelo v důsledku Voldemortova kouzla. Minimálně každý, kdo měl magii, se krátce poté probudil a mohl aspoň pomoci ostatním. Nepřicházelo v úvahu, aby Voldemort seslal další kouzlo.

To vedlo k další věci. Pokud mohl Voldemort používat magii svých následovníků skrze Znamení zla, co by ho mohlo zastavit, aby jednoduše kouzlo spánku neseslal znovu, jakmile si uvědomil, že Ministerstvo kouzel přišlo na způsob, jak převést mudly do stázového stavu? Pokud by to udělal, Harry by musel znovu seslat protikouzlo. Nejsem si jistá, zda by to přežil. Něco muselo ten řetěz přetrhnout - pro mě to bylo to, že bylo odstraněno Znamení zla. Jestliže Voldemort nemohl získat moc od svých přívrženců, nemohl seslat další kouzlo. Předpokládejme, že v Salazarových Knihách světla bylo něco, co Hermionu navedlo správným směrem.

Jakmile Voldemort skončil ve světě plném žijících mudlů i kouzelníků, příběh se mohl rozjet jakýmkoliv směrem. Popletal se nabízel jako skvělý zlosyn a u Vernona nebylo prostě možné odolat, takže se jim dostalo větší role v plánech, jak zbavit svět Harryho Pottera.

Jak na světě by mohly bradavické ochrany padnout jen proto, že za nimi stojí banda Smrtijedů a sesílají na ně kouzla? To mi nedávalo vůbec žádný smysl (ačkoliv ty speciální efekty ve filmu, kdy je Kratiknot a další posilují, a ony pak přesto padly, bylo docela úchvatné sledovat). Pokud by to bylo tak jednoduché, pak by bradavické ochrany musely padnout už před mnoha staletími. Ochrany tedy musely zůstat na místě. Ale Harry a Voldemort se museli setkat k poslednímu boji, a protože Harry neopouštěl Bradavice, musel Voldemort za ním. Bradavický hrad je veřejným místem. Hodně lidí chodí dovnitř a ven, takže jsem usoudila, že pro malé množství zloduchů by nemělo být nemožné dostat se do hradu za doprovodu některého z jeho obyvatel.

A teď k charakterům. Jeden komentující mi řekl, že moje Hermiona mu připomíná Mary Sue, ale v tom smyslu, jako by vylezla přímo ze stránek knih či z filmového plátna. Líbí se mi myšlenka, že moje Hermiona je opravdu jako ta literární. V prvních filmech jsme mohli vidět náznak skutečně chytré Hermiony, ale pak ji filmy přestaly ukazovat jako tu po čertech chytrou, nebojácnou dívku. Moje Hermiona taková zůstala - brilantní a zaměřená na problém tak, jak byla podaná v první knize, jenom dospělejší, s více zkušenostmi a přístupem k mnohem širším a zajímavějším zdrojům pro výzkum.

Vývoj Nevillova charakteru, především jak byl podán ve filmech, byl docela pozoruhodný, a tady jsem to ještě trochu nadsadila. Neville v mém světě nebyl nikdy slabý měkkota, tak jak ho vidělo mnoho lidí, a podle mne si zasloužil vlastní dějovou linii. A jakmile se v příběhu objevila faraonka, oblíbila jsem si ji. Byla tím nejlepším člověkem, který by dokázal vidět v Nevillovi mladého muže a nikoliv malého bojácného kluka, jak o něm každý předpokládal.

Harryho náhled na Petuniinu životní cestu, když ji potkal v bradavických sklenících, bylo přesně to místo, kde jsem se rozhodla, že jí umožním najít cestu zpátky do kouzelnického světa poté, co se svou rodinou Bradavice opustí. Petunie byla nepříjemná a zahořklá, ale mě se v hlavě přehrávala scéna vymazaná ze sedmého filmu, kdy se rozhlíží po domě, než se její rodina odstěhuje, a říká Harrymu něco jako “Nebyl jsi to jen ty, kdo ten den ztratil matku. Já ztratila sestru.” I když se tahle scéna do finální verze filmu nedostala, její výraz a tón hlasu byl smutný. Petunie představovala všechno špatné, ale já tomu dala jinou perspektivu - k tomu ji vedl Vernon. Tak jako tak, Petunie v Thurstonovi nalezla status a způsob života, po kterém toužila, když byla s Vernonem, jenom ve světě, který Vernon tak nenáviděl.

Také mě zasáhlo, že tolik rodin, které Harry znal, ztratilo někoho v mladém věku. On sám, jak to zavedla J. K. Rowlingová, ztratil rodiče a očividně neměl ani prarodiče, takže nikdo z nich nemohl dosáhnout vysokého věku. Lunina matka zemřela mladá. V mém příběhu zemřeli mladí Severusovi rodiče a otec Lucia Malfoye. Na jednu stranu víme, že kouzelníci a čarodějky se dokáží velmi rychle vyléčit z různých zranění a jsou imunní vůči většině mudlovských nemocí, a že mnozí žijí působivě dlouho. Ale také jsme viděli mnoho těch, kteří zemřeli mladí. Chtěla jsem jen zdůraznit, jak nebezpečná magie a kouzelnický svět obecně mohou být. To, že Harry a ti, co bojovali na jeho straně, prošli celou bitvou o Bradavice téměř bez zranění, neřku-li smrti, pro mne znamenalo, že existuje vysoká pravděpodobnost, že někteří z nich zemřou v mírovém světě mladí.

A nakonec, Josephine nazvala svůj příběh Kámen manželství. Kromě jeho krátkého objevení se v první kapitole zůstal kámen po celou dobu nedotčen v šupleti Albusova stolu. V mém příběhu jsem na něj učinila několik odkazů, ale měla jsem pocit, že se kámen musí vrátit zpátky na scénu. Svou poslední kapitolu jsem měla v hlavě ještě předtím, než jsem začala psát svou první kapitolu, takže to pro mne byla docela zábava, dostat se v ději tam, kam jsem chtěla.

Děkuji všem za přečtení mého dlouhého pokračování. Nevím, jestli to takhle měla v plánu, když začínala s psaním, ale myslím, že můj děj pokračuje uvěřitelným způsobem od momentu, ve kterém pro nás svůj příběh zanechala. Děkuji jí za prvních 77 kapitol, které jsou příčinou nadšení a zájmu o svět, stvořeném J. K. Rowlingovou, a doufám, že je v pořádku a šťastná, ať už je kdekoliv.

Králův život - 146. kapitola