Labyrintem slov...

Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader:  Georgia, Mandragora a Jezinka

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating:  slash, 18+

Harry opravdu netušil, co má očekávat, když se po své lekci etikety s Nevillem a Hermionou vrátil do sklepení. Někdy mezi odhalením, že existuje správný a špatný způsob, jak rozložit svůj ubrousek, a že sůl může putovat pouze zleva doprava, dospěl k závěru, že si pravděpodobně u večeře uřízne ostudu.

Později, uprostřed rozjařených komentářů svých bývalých spolubydlících, se převlékl do šatů, které mu Snape vybral. Zděšeně zíral v koupelně na svůj odraz v zrcadle. „Nemyslíte si, že jsou ty kalhoty trochu těsné?“ namítal Harry, když šel výsledek předvést Ronovi a ostatním. Cítil se v nich příšerně vystavený. Vypadaly spíš jako něco, co by nosil Zlatoslav Lockhart.

„Takhle by to mělo být, kámo,“ ujistil ho Ron.

„Vypadáš ohromně, Harry,“ souhlasil Seamus. „A jestli nevěříš nám, pojďme se zeptat Colina.“

To v Ronovi a Deanovi vyvolalo záchvat smíchu a Harry podrážděně zasténal. Někdy v páťáku došla většina z nich k závěru, že chudák Colin Creevey je do Harryho beznadějně zamilovaný. Harry tomu samozřejmě nechtěl věřit, ale nakonec to musel přijmout, když objevil svoji fotografii v životní velikosti v ložnici čtvrťáků hned vedle Colinovy postele.

„Musím jít,“ řekl svým přátelům znechuceně a sešel po schodech dolů do společenské místnosti. Rozmrzele zjistil, že ho všichni čtyři rychle následují.

Společenská místnost byla na sobotní odpoledne neobvykle přecpaná a když Harry vstoupil, byl přivítán vlnou dobromyslného pískání a volání, které způsobilo, že během chvilky zrudl rozpaky. Hermiona se do toho nakonec vložila, aby všechny umlčela, ale jediný pohled na výraz beznadějného zbožňování na Colinově tváři znovu v Ronovi a Deanovi vyvolal záchvat smíchu a Harry nakonec musel přede všemi utéct.

Nervózně čekal na Snapea u krbu, při tom ustaraně uvažoval o všech těch věcech, které se ho Neville a Hermiona pokusili naučit. Neexistovala možnost, že by se přes celou tu formální večeři dostal bez toho, že se parádně znemožní. A netěšil se na to, že bude muset snášet hněv Severuse Snapea. Ten muž dokázal stáhnout z člověka kůži zaživa jenom svým hlasem. Harry byl na cílovém konci jeho sarkazmu častěji, než by dokázal spočítat, a tušil, že než tato noc skončí, bude jím naprosto ponížen.

Překvapeně vzhlédl, když muž vstoupil do místnosti, a nejdříve ho téměř nepoznal. Pro jednou neměl černý hábit - byl oblečený dost podobně jako Harry, jenom v temně modré místo zelené. A k čertu! Vypadal, no… přitažlivě, možná dokonce hezky. Samozřejmě ne jako Zlatoslav Lockhart - Snape na to ve skutečnosti neměl rysy. Ale určitě vypadal velice elegantně a jeho šaty rozhodně zdůrazňovaly to, že mistr lektvarů má pěknou postavu. A na jeho vlasech bylo něco jiného; vypadaly… opravdu dobře.

Nejasně si pamatoval, že vyhrkl pár komplimentů, zahanbený tím, že je Snape shledal zábavnými. Ale přinejmenším si ho kvůli nim nijak nedobíral.

A byl naprosto ohromený, když dal Snape k ledu jeho obavy ohledně záležitosti etikety. Pravdu řečeno, znělo to téměř, jako by Snape doufal, že Harry udělá něco pohoršlivého. Mlhavě ho napadlo, jestli by dokázal najít způsob, jak pro Nebelvír získat body, kdyby se špatně choval.

Nebyl příliš nadšený, že musí použít přenášedlo, ne od turnaje. Ale pevně se chopil mince a nechal se přepravit kamkoliv, kde se bude konat večeře.

Když přistáli, trochu zakolísal a možná by upadl, kdyby Snape neuchopil jeho loket, aby ho podepřel. „Omlouvám se, nemám moc rád přenášedla,“ zamumlal. Snape nic neřekl.

Vzhlédl a všiml si, že stojí na štěrkové cestě přímo před pompézními železnými vraty, ozdobenými vzorem růže, který Harrymu připomněl tetování, jež krátce zahlédl na Snapeových zádech. Za vraty mohl Harry vidět obrovský dům obklopený důmyslnými zahradami. „Tohle je Snape Manor?“ zeptal se Harry.

„Ne, to je Briarwood Hall,“ informoval ho Snape a natočil se mírně ke kopci za domem: „Tamto je Snape Manor.“

Harry vykulil oči. Briarwood Hall vypadal jako součást mnohem většího majetku, protože za zahradami mohl na kopci vidět rozlehlý zámek s vysokými věžemi, nádvořími a přinejmenším třemi oddělenými křídly. „Páni,“ vykřikl, protože nebyl schopný najít lepší slovo, aby tu obrovskou stavbu popsal. Tohle si tedy vyžádá hodně barvy!

„Opravdu si musíte vylepšit svůj slovník, pane Pottere,“ prohlásil Snape suše.

„Kde přesně jsme?“ chtěl vědět Harry. „Jsme daleko od Bradavic?“

„Vzdálenost je dost relativní pojem,“ odvětil Snape. „Jsme v hrabství High Hill.“

Harry se zamračil. Nikdy nebyl silný v zeměpise, ale viděl dost map Británie, aby znal přinejmenším základy. „V Británii není žádné hrabství High Hill.“

„Není v mudlovské Británii,“ opravil ho Snape. „Nacházíme se v jednom ze šesti nezakreslitelných hrabství v Británii, přesně řečeno v tom nejzápadnějším.“

Nezakreslitelné hrabství? Harry už samozřejmě slyšel o nezakreslitelných domech, ale celé hrabství? Neměl ani tušení, že je taková věc vůbec možná. A když si představil, že takových je v Británii šest! Uvažoval, kolik jich je na celém světě. „Žije tu hodně čarodějů?“ zeptal se.

Snape pokrčil rameny. „Málo, řekl bych.“ Ukázal dolů po cestě z Briarwood Hill. „Několik mil tímto směrem bydlí ministr Popletal. A Malfoyové žijí odtud kousek severněji. Hodně starobylých rodin má v High Hill své sídlo.“

„A co Doupě?“ vyptával se Harry zvědavě. Věděl, že Doupě je přístupné autem, ale přesto měl vždycky dojem, že je od zbytku mudlovského světa nějak izolované nebo chráněné.

Snape mu věnoval slabý pokřivený úsměv. „Doupě je ve východní části,“ pronesl a nechal to být. Harry vytušil, že nezakreslitelná hrabství mají každé přidělený jakýsi druh ekonomického či společenského postavení.

Snape poklepal hůlkou na bránu a pak čekali, až se kolébavě otevře. Harry ho následoval dovnitř.

„Nebudeme jíst ve Snape Manor?“ zvědavě se dotazoval Harry, když místo toho Snape zamířil k Briarwood Hall.

„Snape Manor je můj dům,“ zasvěcoval ho Snape. „Nicméně jsem ho neotevřel už roky. Briarwood Hall patří mému bratrovi Claudiovi.“ Najednou se zamračil a pohlédl na Harryho se zvláštním zábleskem v očích. „Měl bych se patrně zmínit o tom, že někdy během dnešního večera se množství lidí pokusí požádat vás o svolení znovu otevřít Manor. Za žádných okolností neustupujte.“

„Proč by měli žádat mě?“ zaraženě se ptal Harry.

Snape pokrčil rameny. „Nyní je to váš dům stejně tak jako můj,“ připomněl mu. „Nicméně nebyl otevřen od smrti mého otce a já si nemyslím, že by to bylo bezpečné.“

„Kvůli tomu, že je na spadnutí, nebo proto, že váš otec byl Smrtijed?“ zeptal se Harry bez obalu.

Snape mu věnoval jízlivý úšklebek. „Budova je naprosto v pořádku, o to se postarala kouzla.“

Což samozřejmě na otázku odpovědělo. Snape měl podezření, že na zámku čekají kouzla z černé magie. „To je sranda,“ zamumlal. Snape neodpověděl.

Ohromné dřevěné dveře, vyřezávané tak, že vypadaly jako by byly pokryté popínavými růžemi, se rozletěly, když se Harry a Snape přiblížili k Briarwood Hall. Ven z domu vyrazilo hejno lidí. Bylo jich tolik, že Harry instinktivně přistoupil v obavách blíž ke Snapeovi a uvažoval, jestli náhodou nemohli padnout do nějaké pasti. Rychle pohlédl na Snapea a všiml si, že nevypadá vylekaně, ale rozzuřeně. Mračí se jako bouřkový mrak. Ten zachmuřený pohled znal také příliš dobře.

Dav křičel pozdravy, vykřikoval přivítání a Harry zjistil, že si potřásá rukou s naprosto cizími lidmi a pokouší se pochytit jména, která mu uvádí. Nakonec se kolem Harryho ramene sevřela pevná ruka, Snape ho vytáhl ze středu houfu a postrčil ho k menší skupině, přičemž jeho pohled účinně zabránil všem protestům.

„Harry, toto jsou moji bratři Claudius a Marcellus a jejich manželky Julliana a Delphina,“ představoval Snape, jeho hlas byl jen o málo víc než výhružné vrčení.

Claudius a Marcellus byli rozhodně příbuzní se Snapem. Oba muži měli Snapeův nos a barvy. Ale jinak byla podoba nepatrná. Ani jeden z nich nebyl tak vysoký jako jejich starší bratr a oba byli mnohem objemnější. Marcellus se honosil plnovousem, ačkoliv úhledně zastřiženým. Potřásli si s Harrym rukou a docela zdvořile ho přivítali do rodiny, ale přejížděli ho odshora dolů hodnotícím pohledem, jako by si ho z nějakého důvodu přeměřovali.

Julliana a Delphina byly obě výjimečně krásné ženy, jedna zlatovlasá, druhá rusovláska. A obě se vzrušeně chichotaly, když jim Harry potřásal rukama, Delphina šla dokonce tak daleko, že mu skutečně vysekla pukrle.

„A tamto,“ zavrčel Snape a ukázal na obrovskou masu lidí, kteří na začátku obklopili Harryho. „To jsou patrně příbuzní.“ Muž se zlobně zadíval na Jullianu a Delphinu, které se na něj na oplátku jenom příjemně usmívaly. Zřejmě obě ženy na toto malé shromáždění pozvaly celé svoje příbuzenstvo.

„Tohle je moje sestra Diana a její manžel Alrik Brand,“ pokračoval Snape v představování, když se přesunul k dalším dvěma postavám, jež čekaly, aby se s nimi přivítaly.

Diana Snape-Brandová byla docela půvabná. Tmavé vlasy a oči se doplňovaly s bledou pletí a rysy její tváře byly jemné a pěkně utvářené. Ale více než to z ní vyzařovala tichá laskavost, která Harrymu překvapivě připomněla mladou McGonagallovou. Obdařila Harryho vřelým úsměvem, když si s ní potřásal rukou, a vypadala opravdu potěšená, že se s ním setkává. Když vzhlédla ke svému nejstaršímu bratrovi, její oči se skutečně rozzářily.

Zato Alrik Brand byl její přesný opak. Byl nesmírně vysoký, měl svalnatou postavu a svými vlasy a vousy připomínal Vikinga. Tyčil se nade všemi a mračil se dolů na Harryho, jako kdyby se díval na nejmenší štěně z vrhu. Když si potřásal s Harrym rukou, stiskl ji trochu silněji, než bylo nutné.

„A tohle je můj nejmladší bratr Julius,“ oznámil Snape a pokynul k poslednímu ze skupiny.

Harrymu se jen tak tak podařilo potlačit zajíknutí, když poprvé pohlédl na Julia. Čekal, že čtvrtý bratr bude vypadat dost podobně jako ostatní, ale Julius Snape se od Claudia, Marcella a Severuse lišil jako den od noci. Připusťme, že měl tytéž barvy, tmavé vlasy a oči a bledou pleť. Ale zatímco Diana, která byla ušetřena snapeovského nosu, byla příjemně hezká, byl Julius krásný tak, až se tajil dech. Byl téměř tak vysoký jako Severus, štíhlý, a přece silný. Ale tady veškerá podobnost končila. Jeho rysy byly bezchybné, dokonale utvářené vysoké lícní kosti, brada s ďolíčkem a hříšně plné, rudé rty. Dokonce i bledá pleť, kterou měl stejně jako všichni Snapeové, na něm vypadala spíš jako nejlepší alabastr. A oblečený byl tak, že přitahoval pohled, v černém sametovém kabátci lemovaném temně vínovým hedvábím, ruce ozdobené několika zářícími prsteny.

Když si potřásali rukama, věnoval Harrymu pomalý smyslný pohled a, stejně jako jeho bratři, si Harryho důkladně prohlédl, ale jeho oči zářily spíše něčím blízkým hladu. Způsobil, že se Harry nepříjemně otřásl a střelil nervózním pohledem ke Snapeovi, přičemž uvažoval, jestli si toho všiml. Snape ho upřeně sledoval, zamračený pohled byl nahrazen pohledem zachmuřeného pozorování.

A pak je Diana všechny pobídla, aby vstoupili do domu, a trapný okamžik byl pryč.

Harry měl stěží možnost obdivovat krásnou architekturu Briarwood Hall, protože ho znovu obklopil chumel příbuzných. Podařilo se mu jen následovat Snapea do hlavního salonu se zbytkem rodiny, než byl od nich odříznut hejnem žen a mužů, kteří vypadali ohromeně, když měli možnost být v přítomnosti Chlapce, který přežil.

„Opravdu jste poradcem ministra Popletala?“ zeptala se jedna žena se zatajeným dechem.

„Vážně tajně hrajete za anglický famfrpálový tým?“ dožadoval se nějaký mladý muž předtím, než mohl Harry první ženě odpovědět na otázku.

„Slyšel jsem, že se umíte přemisťovat už od svých sedmi let!“ vykřikl další muž, zatímco Harry stále ještě přemýšlel, jak by mohl někdo tajně hrát famfrpál. „Jak jste to zvládl?“

„Podle Týdeníku čarodějek jste se scházel se zahraniční vílí princeznou,“ oznámila žena vypadající jako matróna. „Jak jste vůbec skončil se Severusem?“

„Opravdu umíte zkrotit draky jenom tím, že jim zazpíváte?“

„Je skutečně vaše koště vyrobené z Merlinovy berly?“

„Je pravda, že zlá stvoření vybuchnou v plamenech, když se vás dotknou?“

Harry, který nečetl bulvární plátky, na ně jen zíral se vzrůstající obavou. Snad lidi nevěří takovým nesmyslům - dobrá, Quirrell se vznítil, když se ho dotkl, ale to bylo něco jiného.

„Můžu vidět vaši jizvu?“

Harry by tuhle otázku přijal se stejnou nedůvěrou jako ty ostatní, kdyby nebyla přišla od malého chlapce ve věku asi šesti let. Povzdechl si, odvrátil se od zbytku dospělých, sehnul se k dítěti a odhrnul svou ofinu.

Chlapeček se na něj šťastně usmál, oči vykulené radostí, když zíral na jizvu v podobě blesku na Harryho čele. Taková reakce by byla příjemná, kdyby to všichni ti dospělí nevzali jako signál k tomu, aby se tlačili vpřed, dotýkali se ho a pokoušeli se dosáhnout na neblaze proslulou jizvu svými prsty. Několik žen dokonce vypadalo, jako by se pokoušely jizvu políbit. Harry se šokovaně odtáhl, téměř klopýtl přes své vlastní nohy, jak se jim snažil uniknout.

„To stačí!“

Harry nikdy nebyl tak šťastný, když viděl, jak k němu rozzuřeně rázuje mistr lektvarů, na obličeji nejčernější zamračení. Instinktivně se k němu natáhl a ulevilo se mu, když on jeho ruku zachytil a vytáhl ho zprostřed davu. Nestydatě se ukryl za Snapeovým tělem. „Ustupte!“ zavrčel Snape na zástup, když se ho pokusili následovat. Všichni se zarazili a vypadali vzteklým čarodějem přiměřeně vyděšení.

„No tak, Severusi,“ hájila je Delphina. „Prostě ho jenom chtěli vidět. Nemají každý den možnost setkat se s takovou celebritou.“

Harry se při tom označení přikrčil, protože přesně věděl, co si Snape myslí o celebritách. Mistr lektvarů obrátil zachmuřený pohled na svou švagrovou. „Dobrá, tak ho tedy viděli. Teď je pošli pryč. Nepřivedl jsem ho sem, aby tu na něj dotírala taková směšná chátra. Buď půjdou oni, nebo my!“

Delphina vypadala dost uražená tím, že její rodinu označil za chátru, ale při Snapeově výhrůžce odchodem zbledla. „Ach,“ vykřikla. „Jistě, v pořádku. Tedy, stejně by tu nezůstali na večeři.“ Začala je vyhánět ze dveří a Julliana rychle přiskočila, aby jí pomohla. Houfec se začal s mnoha protesty rozptylovat.

„Omlouvám se, Harry,“ k obrovskému Harryho překvapení pronesl Snape. Ve skutečnosti čekal, že bude další na řadě, kdo pocítí hněv Snapeova jazyka. „Kdybych věděl, že budeš napaden smečkou divokých psů, nikdy bych tě sem nepřivedl.“

Harry si také všiml, že Snape použil jeho křestní jméno. Zatím o tom nemluvili, ale Hermiona měla pravdu, když mu řekla, že by si pravděpodobně měl zvyknout používat na veřejnosti Snapeovo křestní jméno. Vypadalo by to divně, kdyby to nedělal. „To je v pořádku, Severusi,“ odpověděl a jméno mu podivně zabrnělo na jazyku. Uviděl ve Snapeových očích jiskru a chvilku mu trvalo, než si uvědomil, že to bylo uznání. Pak muž souhlasně přikývl.

„Vidím, že jsi pořád tak okouzlující jako vždycky, Severusi,“ poznamenal Claudius. „Divocí psi? Poněkud hrubé, nemyslíš?“

Severus obrátil svůj pohled na bratra. „To sotva, nebo si myslíš, že bychom to mohli považovat za zábavné?“

Claudius pokrčil rameny. „Jen se s ním chtěli setkat. Těžko jim to můžeš vyčítat. Jsem si jistý, že Harry - mohu ti říkat Harry - se s tím setkává neustále.“

„Ano, Seve, uklidni se,“ souhlasil Marcellus. „Myslím, že minulý týden, když Harry promlouval na slavnostním obědě Čarodějnické botanické společnosti, musel být dav pětkrát větší.“

„Chodí do školy, ty idiote!“ zařval Severus. „Necourá kolem a nepronáší řeči na obědech! A kdy jsi začal věřit bulvárním plátkům?“

„Tak hele, Severusi!“ bouřil se Marcellus a Harry mohl vidět, že tohle je hodně vzdálené od usmíření mezi bratry. Z tohohle se vyvine nová rodinná hádka. Harry ty příznaky poznal, protože žil tak dlouho s Vernonem Dursleyem.

„Promiňte!“ rychle se do toho vložil a vkročil mezi Severuse a jeho bratry. Všichni tři na něj překvapeně pohlédli. „Nikdo sem nepřišel bojovat. Pojďme změnit předmět hovoru, souhlasíte?“

Claudius a Marcellus vypadali zaraženě, jako kdyby je to ani nenapadlo - nebo možná jen nebyli zvyklí, aby se někdo vměšoval. Severus vypadal - vlastně, Harry si nebyl vůbec jistý, jak výraz na jeho tváři interpretovat. Měl podezření, že právě svou kolej připravil o dost bodů za to, že se odvážil ho přerušit, než se propracoval k pořádnému výbuchu vzteku.

„Ano, prosím!“ přidala se ihned Diana, postoupila vpřed a usmála se laskavě na Harryho. „Harry má pravdu. Jsme tady, abychom se všichni navzájem poznali. Nezačínejme s nesmyslným bojem.“

Severusův výraz nepatrně změkl a Harry na Dianu vrhl vděčný pohled.

„Takže, kdo chce něco k pití?“ zvolala Delphina se zářivým úsměvem, když se ona a Julliana vrátily do místnosti poté, co se zbavily příbuzných. Vpluly doprostřed skupiny, aniž by si vůbec všimly napětí, a začaly přítomným rozdávat různé nápoje.

Když si Alrik vzal sklenici whisky od Julliany, kývl na Harryho: „Měl jsi je nechat bojovat,“ zamumlal jen tak nahlas, aby ho mohl slyšet jenom Harry. „Byla by to dnes večer ta největší zábava. Docela jsem se na to těšil.“

Harry na to nic neřekl a vzal si od Delphiny sklenici dýňové šťávy. Rychle si nervózně usrkl, pak se téměř udusil, když mu tekutina spálila celé hrdlo a do očí mu vhrkly slzy. Alrik ho tvrdě plácl do zad a zasmál se. „Tahle brandy je z mých soukromých zásob. Neplýtvej jí,“ řekl mu muž.

Jeho reakce Claudia a Marcella rozesmála a dobromyslně se na něj ušklíbli. „Beru to tak, že tě Sev ještě nepustil do svého soukromého sklepa?“ zeptal se Claudius. „Styď se, Severusi. Předpokládá se, že se budete dělit o všechno.“

Harry střelil po Severusovi nervózním pohledem, protože si nebyl jistý, jakou reakci má na tohle očekávat. Severus se jen na svého bratra zlobně podíval. „Nikdy mě o to nepožádal,“ řekl jednoduše.

„Nejsem zvyklý pít,“ dobrovolně přiznal Harry a doufal, že koňakem ochucený dýňový džus není jediné pití, které mu dnes večer nabídnou.

„Dal bys přednost máslovému ležáku, Harry?“ navrhl Julius a v ruce držel povědomě vypadající láhev.

„Děkuji ti,“ přikývl Harry vděčně. Julius odčaroval uzávěr a podal láhev a sklenici Harrymu. Kupodivu se zcela zbytečně dotkl Harryho ruky, když mu to předával, a Harry překvapeně pohlédl do jeho tváře. Muž se na něj jen usmál a pak se vzdálil, když Diana začala Severusovi povídat o svých dětech a o tom, co všichni v posledních letech dělali.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Poznámka autorky: Pokud vím, tak Snape není latinské jméno, ale líbilo se mi dát celé rodině latinská jména. Koneckonců Severus je latinské jméno určitě.

Společenské způsoby - 15. kapitola

Trny - 17. kapitola