Labyrintem slov...

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

Jeho nejhorší obavy se nakonec staly skutečností. On sám byl pořád ještě naživu, ale jeho dcera není. To, že v jeho pokoji nebyla kolébka, způsobilo, že mu vytryskly slzy. Co se stalo? Řekl Elrondovi, aby dal potřeby dítěte za každou cenu na první místo!

Aiya, vrátily se mu jeho poslední vědomé okamžiky a ukázaly mu Elladanovo zranění a jeho pokus o Elladanovo vyléčení. Znovu to udělal! Jeho potřeba pomáhat způsobila, že v jedenáctém měsíci utrpěl potrat. ‘A Elrond ví… Udělal jsem chybu, když jsem mu řekl, aby se postaral o naši dceru.’ To byla ta nejhloupější věc, kterou mohl udělat. Teď, když jejich dcera zemřela, bude ho Elrond po zbytek věčnosti nenávidět. To byl pravděpodobně hlavní důvod, proč je sám. Elrond ho opustil, aby truchlil nad smrtí jejich dcery, a už ho nikdy nebude znovu chtít vidět. ‘Po tom, co jsem udělal, se s Elrondem nemůžu vůbec setkat. Dal mi tři děti a já o ně vlastní pošetilostí přišel.’

Jeho dlaň mimoděk spočinula na jeho břiše, které bylo znovu ploché. Ztráta ho přemohla a potichu se rozplakal. ‘Už dál nechci žít. Proč mě Valar nechali naživu? Proč jsou tak krutí?’ Neměl by přežít a uvažoval, proč mu Valar odmítli vstup do síní Mandosu.

‘Nemohu tady zůstat. Budou se mě stranit, budou mě nenávidět. Elladan a Elrohir budou značně naštvaní, když zjistí, že se mnou Elrond před jedenácti měsíci spal, a Arwen bude také zklamaná. Možná bych měl pořád ještě Haldirovu oddanost, ale nechci, aby se dostal do konfliktu s Glorfindelem, který nepřijme dobře, když se dozví, že jsem o dítě jeho Pána přišel. Koneckonců, to dítě bylo hlavním důvodem, proč se mi zaslíbil. Musím jim dát volnost.’

Erestor nevěděl, kde vzal sílu k tomu, aby se vytlačil do vzpřímené polohy. Mírně funěl, když svěsil své nohy na podlahu, a podporoval se tím, že si jednu ruku přitiskl na své stále ještě bolavé břicho. ‘Ty poslední měsíce jsem tady byl šťastný, ale vždycky jsem věděl, že to nevydrží. Je čas odejít. Beze mě pro ně bude snazší urovnat si svoje životy.’ Ale má dost fyzických sil, aby odešel?

Vděčný za to, že už má na sobě teplou noční košili, postavil se na nohy. Noční košile bude stačit a nebude se zatěžovat dalším oblékáním, protože chce, aby si Valar vzali jeho fëu do velkých Síní čekání. Možná ve svém současném oslabeném stavu umrzne k smrti.

Stál nejistě a jednou rukou se opíral o zeď. Dostat se ke stájím spotřebuje většinu jeho poslední energie, ale musí to udělat teď - musí odejít, než ostatní vyjádří nahlas svá obvinění. Prostě by se jim nedokázal postavit tváří v tvář!

Krůček po krůčku se mu podařilo překonat vzdálenost ke dveřím. Otevřít je mu zabralo nějaký čas, protože jeho prsty byly ztuhlé a odmítly se ovinout kolem kliky. Znechuceně si potichu povzdechl nad tím, kolik energie si od něj otevření dveří vyžádalo. Rozhlédl se a viděl, že chodba je prázdná. ‘Dům by měl být naplněný křikem novorozeněte, ale já jsem Elronda znovu zklamal.’ Zdeprimovaný se pomalu šoural dál chodbou. Ztratil pojem o čase, ale najednou zjistil, že je ve stájích. Teď musí najít Tiritha a říct koni, kam ho má vzít.

Erestor zaslechl zafunění, obrátil se vpravo a stál přímo před jeho boxem. „Tirithe…“ Nikdy předtím nebyl tak šťastný, že vidí právě tohoto koně.

Tirithovy nozdry zachytily vůni jeho svěřence a kůň si připomněl příkazy svého pána, aby tohoto elfa chránil za každou cenu.

Erestor se potýkal se zámkem a právě se chtěl vzdát, když se nečekaně s trhnutím otevřely. Když si Tirith uvědomil, že je jeho svěřenec slabý, otevřel tlakem vrátka a vykročil k Erestorovi.

Erestor okamžitě zapletl své prsty do dlouhé koňské hřívy. „Tirithe, musíme jít do Lothlorienu, k hrobce mých synů. Vezmeš mě tam?“ I když byl schopen přežít fyzicky, citově se života vzdal.

Tirith se jemně otřel hlavou o Erestorovo rameno, jak se pokoušel elfovi sdělit, že rozumí. Když pochopil, jak křehký a oslabený Erestor je, poklekl na kolena a dovolil, aby mu snadno vklouzl na záda.

Když se Erestor zhroutil na Tirithovo teplé a přívětivé tělo, sevřel prameny dlouhé, tmavé hřívy, protože to bylo jeho jediné uchycení na koni. „Chci teď odejít.“ Jeho srdce mu říkalo, aby zůstal v Imladris, protože tu byl šťastný, ale mnohem silnější hlas mu přikazoval, aby odešel. Elrond by ho nikdy nechtěl znovu vidět.

Tirith vstal z podlahy, když teď bylo jeho břímě bezpečně usazené na jeho hřbetu, a vydal se na cestu ze stájí. Nasál chřípím čerstvý vzduch a začal zrychlovat, a valem tak nechal Imladris za sebou.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Elrond se dovlekl do čekárny, kde se shromáždila jeho rodina a přátelé, a nepodařilo se mu zakrýt svou únavu. Když Glorfindel nečekaně vyskočil na nohy a ovinul svou paži kolem jeho pasu, Půlelf ho nechal a dovolil svému příteli, aby ho dovedl ke křeslu.

Arwen, která předala Indlîrien Elrohirovi, protože její ruce ztěžkly únavou, se na svého otce vyčkávavě zadívala. „Jak se mu daří?“

Elrohir by to nahlas nepřipustil, ale rychle ztratil srdce kvůli Indlîrien, která spokojeně spinkala poté, co jí dal láhev mléka. Dokonce si odříhla, jak měla. Elladan škádlivě poznamenal, že z něj jednoho dne bude dobrý otec, a Elrohir doufal, že bude mít šanci, aby to v budoucnosti zjistil. Elrohir pozoroval unavený výraz svého otce a čekal na Elronda, až odpoví na otázku jeho sestry.

„Spojil jsem se s ním a dal jsem mu většinu své síly. Měl by přežít a brzy se probrat. Všechno je natolik v pořádku, jak vůbec může být.“ Elrond kratičce zavřel oči, unavený až do morku kostí, ale ještě se nemohl poddat únavě. „Chápu to tak, že vy dva jste si promluvili?“ Když viděl, že Elrohir drží Indlîrien, odvážil se doufat, že ji dvojčata přijmou do rodiny.

„Ano,“ potvrdil Elladan zamyšleným tónem. „A jsme ochotni seznámit se s Erestorem. Ale to je vše, co jsme ochotni udělat… v tuto chvíli.“

Elrond s porozuměním přikývl. Jakmile Erestora poznají, pochopí dvojčata, že Erestorova láska k němu je opravdová, a to je na oplátku přiměje plně ho přijmout do svých životů. Elrond, oslovuje Elrohira, řekl: „Vypadá rozkošně, že ano? Dokonce mi připomíná Arwen, když se narodila.“

Elrohir se šťastně usmál. „Když uvážíme, že se narodila předčasně, vypadá silná a čilá… když je vzhůru.“

„Chtěl jsem ti poděkovat za pomoc při porodu,“ pronesl Elrond přidušeným tónem, jak ho zaplavily vzpomínky. „Já… ztratil jsem nervy.“ Potřásl hlavou a připomněl si, jak hrozně se jeho ruce třásly. „Nyní také chápu, jak jsi se cítil, když jsi téměř ztratil Elladana. Najednou jsem si uvědomil, že bez Erestora nemohu žít.“

Elrohir jednou kývl. „Měj útěchu v tom, že je Erestor naživu a nakonec se uzdraví. Bude potřebovat čas, aby se po operaci zahojil, ale nepřijdeš o něj.“

Haldir, který byl do této chvíle zticha, řekl. „Vypadáte unaveně. Možná byste si chtěl na chvilku odpočinout?“

„Ano, rád bych si na chvíli lehl,“ přiznal Elrond, „ale nejprve si chci na chvíli podržet svou dceru.“

Elrohir opatrně vstal z křesla, přistoupil k otci a vložil malý, pevně zabalený uzlíček Půlelfovi do rukou. Jeho paže mu připadaly překvapivě prázdné, když ho teď Indlîrien opustila!

Elrond si blaženě povzdechl. „Ach, maličká, jsi vzácný dar a jednoho dne propůjčím svůj hlas pocitům, které mě zalily, když jsem tě poprvé uviděl. Ale ne teď, dokud je tvůj otec stále ještě v bezvědomí a probojovává se zpět k životu.“ Sklonil se, něžně políbil svou dceru na čelíčko a pak ji pozorně předal zpět Elrohirovi. „Najdu jí postýlku tady v Domě uzdravování, protože moje vlastní pokoje jsou odtud příliš daleko.“

Glorfindel se šelmovsky usmál. „Znamená to, že se Arwen může pustit do nového projektu?“

Arwen se zamračila. „Co tím myslíš?“

„Dětský pokoj je v Erestorových pokojích, ale myslím, že se dá bezpečně předpokládat, že do něj bude chtít mít Elrond přístup. Možná spojovací chodba? Nebo strhnout zeď a oba byty spojit?“

Elrond se vděčně usmál. „Jsi o krok přede mnou, ale je to dobrý nápad. Arwen, mohla bys na to dohlédnout? A ujisti se, že to dokončí, než se Erestor a já vrátíme zpět do našich pokojů?“

„Hned teď zkontaktuji stavitele.“ Arwen, potěšená, že má něco na práci, vstala a opustila čekárnu. Přestavba jejich bytů ji odvrátí od jejích starostí o Erestora a vlastně jí tímto umožní udělat něco, co mu zpříjemní život. Ale nezamýšlela vzdálit se od Indlîrien na příliš dlouho. Blížila se noc a ona ji chtěla uložit a zazpívat jí ukolébavku. Už ke své sestře získala velkou náklonnost a doufala, že nakonec pro jejího otce a Erestora všechno dobře dopadne.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Elladan pomohl svému otci lehnout si poté, co pro něj vyhledal prázdný pokoj. Zakryl ho teplou přikrývkou a něžně se usmál. „Měl jsi pravdu, víš.“

Elrond, jehož oči se už plnily spánkem, se tázavě zadíval na svého syna: „V čem?“

„Elrohir a já jsme zoufale lpěli na své nenávisti, ale… Indlîrien nám otevřela oči. Je to naše malá sestřička a tak, jako jsme to dělali u Arwen, když byla tak mrňavá, budeme o ni pečovat a chránit ji.“

„Děkuji vám… za to, že jste přijali… tohle,“ zašeptal Elrond, zatímco se nořil do spánku.

Elladan si povzdechl, protože pochopil, jak důležité to pro jejich otce bylo. „Pořád ještě potřebujeme čas, abychom přijali Erestorovu novou roli v našich životech, ale myslím, že nakonec budeme schopni ho do rodiny přivítat. Nana by to tak chtěla.“ Když si uvědomil, že jeho matka by s tím souhlasila, jeho hněv a nenávist k sobě začaly blednout. Koneckonců, Elrohir i on tam byli, když Celebrían Elrondovi řekla, aby znovu miloval. Sehnul se dolů, umístil polibek na tmavé vlasy svého otce a byl ohromený, když v havraních pramenech našel přimíchaných několik šedých vlasů.

„Moc jsme ti věci neulehčovali, ale to se změní, adar.“

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Elladan se rozhodl, že se nevrátí ke svému bratrovi, a místo toho zamířil do Erestorova pokoje. Uplynulo už několik hodin od doby, co je otec informoval o spojení, a chtěl se ujistit, že se léčitelé dobře starají o nového životního druha jeho otce.

Tiše otevřel dveře, vstoupil dovnitř a překvapeně shledal, že u lůžka nesedí žádný léčitel. Nebo léčitel na chvíli odešel? Zmatený se přiblížil k posteli a překvapeně zjistil, že je prázdná. Přesunuli snad léčitelé Erestora, aniž jim to oznámili? Nebo se vyskytly komplikace a byli nuceni provést další operaci?

Teď, když se nebyl jeho otec schopen vyptávat, opustil Elladan místnost, aby vyhledal Camfaela. Našel ho v pokoji, kde operovali Erestora. „Mistře Camfaeli?“

Camfael pohlédl na Elladana, překvapený tím, že tu vidí starší dvojče. „Co pro vás mohu udělat?“

„Kde je Erestor?“

„Spí ve svém pokoji, samozřejmě.“

„Ne, nespí,“ prohlásil Elladan a rozhodně zavrtěl hlavou. „Chtěl jsem ho zkontrolovat, ale postel je prázdná.“

Camfael okamžitě zostražitěl. „Ale musí tam být!“

„Není!“ Elladan se zamračil, uvědomil si, že je něco špatně. „Vy jste ho nepřestěhovali?“

„Ne, v jeho současném stavu by se s ním vůbec nemělo hýbat!“ Camfael si podkasal roucho a rychle zamířil do Erestorova pokoje. Jakmile se tam dostal, šokovaně zíral na prázdné lůžko. „Existuje pouze jediné vysvětlení,“ procedil skrz zaťaté zuby. „Erestor odešel.“

Elladanovy oči se rozšířily. „Ale řekl jste mi, že by se neměl pohybovat!“

„Erestor někdy nemyslí rozumně!“ pronesl Camfael tvrději, než bylo nezbytně nutné. „Věř mi, znám ho několik milénií a jeho způsob myšlení je… pokřivený.“ Pokusil se vžít do Erestorovy situace a rychle pochopil, co se stalo. „Probudil se v prázdném pokoji. Nikde v dohledu nebyla jeho dcera a ani Elrond. Dospěl k jedinému závěru, ke kterému dospět mohl; že jeho dítě zemřelo, což způsobilo, že ho Elrond opustil. Pro smilování Valar, proč s ním nikdo z vás neseděl?“

„Muselo se to stát, když můj otec všem přikázal, aby opustili pokoj. Předpokládali jsme, že zůstane s Erestorem, a když se k nám připojil v čekárně, nikdo si neuvědomil, že je v tu chvíli Erestor sám.“

„Musíte zahájit pátrání!“ Camfael zakroutil hlavou, rozzlobený sám na sebe za to, že na Erestora nedohlédl líp. „Rozhodně není ve stavu, aby byl sám tam venku!“

„Řeknu to Glorfindelovi a Haldirovi a zorganizujeme několik pátracích čet.“ Elladan už byl na cestě ke dveřím, když si uvědomil, že to musí oznámit také svému otci. Elrond nebude reagovat dobře, až se dozví, že jeho nový druh zmizel.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Jak se to mohlo stát?“ Elrond, rozzuřený svou vlastní tupostí, pochodoval chodbou k Erestorovým pokojům a doufal, že jeho druh po probuzení zamířil do svého bytu.

Glorfindel sklopil hlavu, protože se také cítil vinen. „Předpokládal jsem, že s ním sedí Camfael nebo jeden z léčitelů.“ Vyměnil si pohled s Haldirem, jehož sevřené rty odhalovaly hněv jeho manžela.

„Erestore!“ Elrond zatlačil na dveře k pokojům druhého elfa, otevřel je a vstoupil. Rychlé prohledání místností jim ukázalo, že jsou prázdné. „Není ani tady! Kde je?“ Elrond se otočil ke svým přátelům. „Najděte ho! Nestůjte tam jenom tak! Hledejte ho!“

Haldir okamžitě vyběhl z pokojů, protože ho napadla strašná myšlenka. „Glorfindeli, pojď se mnou!“

Elrond se zdržel, vešel do dětského pokoje, který by měl být naplněn šťastnými zvuky jejich dcery. Místo toho byl sám. Rozhodl se nepoddat se svému zoufalství, odešel a následoval Glorfindela.

„Proč jsi nás zavedl sem?“ Glorfindel se rozhlížel po stáji a divil se, proč je sem Haldir přivedl.

„Tirith…“ Haldir prohledával stáj, dokud nedorazil k prázdnému koňskému boxu. Jeho srdce sebou bolestně škublo, když si uvědomil, že jeho nejhorší obavy se ukázaly pravdivými.

Elrond, který se nyní objevil po Haldirově boku, byl zachvácen pocitem hrůzy při pohledu na prázdné stání. „On odjel?“ Bylo pro něj těžké to přijmout. „Erestor není ve stavu, aby jel na koni!“

Haldirovy oči se zúžily. „Předpokládal, že přišel o svou dceru, a to mu připomnělo ztrátu jeho synů. U Elbereth! Je na cestě zpět do Lothlorienu! K jejich hrobce!“ Děs sevřel pěst kolem jeho srdce a silně stiskl. „Co když ho jako první najde Galadriel?“

„Nemůžeme dovolit, aby se to stalo!“ Elrond byl odhodlaný najít svého unikajícího druha. „Glorfindeli, přikaž stájníkům, aby připravili koně. Haldire, vyburcuj mé lidi a oznam jim, že do hodiny odjíždíme!“ Otočil se a vztekle vyrazil ze stájí na nádvoří. Upřel pohled na cestu, která vede z Imladris. Pouhý fakt, že věděl, že je tam někde venku sám, způsobil, že se mu srdce téměř zastavilo. „Prosím,“ modlil se k Valar. „Doposud jste ho udrželi naživu a v bezpečí. Chraňte ho dál, dokud ho nenajdu.“

Elrond se roztřásl obavami a zamířil do svých pokojů, aby se převlékl do vhodnějších šatů, a vášnivě přísahal, že Erestora vystopují a přivedou domů.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Adar, nemůžeš nás tady nechat! Jsme Erestorovi zavázáni čestným dluhem, proto jedeme s vámi!“ Elladan si dupnul.

Elrond nespokojeně zíral na svého syna, protože tahle hádka zdržovala jeho odjezd. „Tak tedy dělejte, jak chcete!“ Nebyl ochotný dovolit jim, aby ho doprovázeli, vzhledem k tomu, že Elladan téměř zemřel, ale jeho nejstarší syn vypadal, že se zcela zotavil.

Vítězný Elladan a Elrohir si vyzvedli svoje koně ze stájí a vyhoupli se do sedel.

Elrond zaryl paty do boků svého hřebce a řekl mu, ať letí jako vítr. Jeho čelist byla pevně sevřená, když opouštěli Imladris, a doufal, že najdou Erestora dřív než Galadriel.

Glorfindel, který jel vedle Haldira, se ohlédl přes rameno a zamával Arwen, která se mezitím bude pečlivě starat o Indlîrien. Lindir, který stál vedle ní, jí pomůže. „Přivedeme Erestora s sebou zpět! Slibuji!“ Doufal, že bude schopen tento slib dodržet! Kvůli Elrondovi i Erestorovi!

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

V prvních etapách své cesty byl Erestor v bezvědomí a jediné, co ho udrželo na Tirithových zádech, bylo jeho pevné sevření hřebcovy hřívy. Tirith zastavil na chvíli, aby se napil a napásl, ale jakmile se jeho síla obnovila, pustil se do dalšího cvalu, protože vycítil naléhavou touhu svého břímě, aby dosáhli Lothlorienu, jak rychle to je možné.

Stěží si uvědomuje, co se kolem něj děje nebo kam směřuje, podařilo se Erestorovi otevřít oči a zíral na rychle se měnící okolí. Držela ho jediná myšlenka; chtěl zemřít u hrobky svých synů. Možná se nad ním Celeborn slituje a nechá jeho pozůstatky také uložit do hrobky.

Byl čas vyrovnat se s minulostí a se svými selháními.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Jak může udržovat tuhle rychlost?“ Elrond byl frustrovaný, že Glorfindel nařídil zastavit. Jejich koně se potřebovali napít a odpočinout si a Elrond - neschopný zůstat sedět se svými milovanými - zuřivě pochodoval kolem.

„Síla, kterou jste mu dal, mu pravděpodobně stačí, aby se udržel na Tirithových zádech, držel se ho ze všech sil,“ pronesl Haldir zamyšleně. „Zvlášť, když si myslí, že ho nenávidíte kvůli ztrátě vašich dětí.“

„Nikdy bych mu za to nedával vinu. Obviňuji za to Galadriel, Valar, ale ne Erestora. Ayia, musí vědět, že naše dcera je naživu a v pořádku! Proč musel uprchnout?“ Elrond se nakonec zhroutil, posadil se se zkříženýma nohama mezi Elladana a Glorfindela. „Nikdy jsem ho neměl nechat samotného! Na co jsem myslel?“

„Byl jsi zmatený a vyčerpaný“ nabídl mu útěchu Glorfindel. „Není to tvoje chyba.“

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

O hodinu později byl Haldir tím prvním, kdo vstal z trávy. „Koně si odpočinuli a nemůžeme si dovolit ztratit víc času, než už jsme ztratili. Musíme nyní jet.“

Elrond vyskočil na nohy, také nedočkavý, aby odjeli. Poté, co nasedli na své koně, pokračovala skupina na cestě do Lothlorienu.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

V době, kdy se Erestor dostal na hranice Lothlorienu, byl žíznivý, hladový a vyčerpaný. Ztratil pojem o počtu dní, které strávil na cestě, ale když konečně uviděl Zlatý les, věděl, že dosáhl konečného cíle.

Horní polovinou těla spočíval na Tirithově vyčerpaném těle, a přesto ještě hřebce popoháněl. Tirith se nechal vést instinktem a vběhl hlouběji do lesa, dokud se Erestorova pata slabě nepřitiskla do jeho pravého boku. Tirith pochopil pokyn a zahnul doprava.

Erestor věděl, že teď je blízko hrobky svých synů. Jen několik dalších minut a dovolí si vyhasnout a konečně najde nějaké zdání klidu.

Ačkoliv byly jeho oči napůl zavřené, podařilo se mu rozlišit hrobku a jakmile se k ní dostali, pustil se Tirithovy hřívy a tvrdě spadl na trávu.

Tirith ve starostech o elfovo zdraví zabořil svůj čenich do Erestorova krku, ale tmavovlasý elf ho stále ignoroval. Nakonec se stáhl, když cítil zármutek svého svěřence.

Erestor se plazil blíž k mramorovému náhrobku, dokud jedna jeho ruka nespočinula na chladném kameni. „Jsem… připraven… konečně… se k vám… připojit…“ Už několik dnů bylo jeho břicho otupělé, proto se stočil do embryonální polohy, překvapený, že ho jeho tělo ještě poslouchá. Byl připravený vzdát se svého bídného života, svých nadějí, své lásky a selhání. Možná by mohl konečně najít klid v Síních čekání. Zavřel oči a nechal se unášet pryč.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Celeborn, Orophin a Rúmil byli na cestě k hrobce, aby uctili vzpomínku na mrtvě narozené děti. Právě v tento den před více než třemi tisíci lety utrpěl Erestor potrat. Tři elfové si zvykli modlit se v tento den k Valar, aby vyjádřili naději, že budou vést Erestorovy kroky a chránit ho.

Trojice elfů se sblížila od chvíle, kdy Erestor a Haldir odjeli do Imladris. Oba bratři postrádali Haldira a Celeborn se pokusil nabídnout jim nějakou útěchu, když v jejich společnosti trávil víc času.

Na oplátku si Rúmil a Orophin cenili Celebornova zájmu. Ale také viděli trhlinu mezi Pánem a Paní Zlatého lesa. Když se Galadriel dozvěděla o Celebornově rozhodnutí poslat Erestora do Imladris, nazvala to zradou. Celeborn, který už měl dost jejího nepředvídatelného chování, jí přenechal jejich talan a získal jeden pouze pro sebe.

Trojice se začala navzájem navštěvovat nebo chodili v noci na procházky v lese, hovořili o minulosti, o tom, jak jim chybí Haldir a Erestor, a vytvořilo se mezi nimi nové pouto. Stali se dobrými přáteli. Takže když se k nim Celeborn připojil, aby navštívili hrobku, srovnali se starším elfem krok a kráčeli v tichu, které jim připadalo vhodné, protože si připomínali mrtvé.

Všichni tři elfové se zarazili, když zahlédli Tiritha. „Co tady ten kůň dělá?“ zeptal se zneklidněně Celeborn. Ujal se vedení a rozeběhl se k hřebci, a byl prvním, který uviděl Erestorovu pomačkanou postavu přímo před náhrobkem. „Pro Valar! Ne, tohle ne!“ Klesl na kolena vedle Erestora, který nikdy předtím nevypadal tak špatně. Z dlouhých vlasů byla zcuchaná masa, pleť smrtelně bílá a přes kůži mu trčely kosti. „Co tady děláš?“ Erestor by měl být v bezpečí v Imladris! Zvláště teď, když je těhotný! Znepokojený Celeborn spočinul rukou na Erestorově plochém břiše. „Znova ne!“ Utrpěl Erestor další potrat a připravila ho ta ztráta s konečnou platností o rozum? Táhlo ho to k hrobce jeho synů? „Orophine, Rúmile! Pomozte mi!“

Oba bratři se přidali k Celebornovi a jejich rysy se zkřivily, když poznali Erestora a pochopili, co se očividně stalo. Ovládl je hluboký pocit ztráty a touhy ochraňovat, když pomáhali Celebornovi vytáhnout Erestora do sedu.

„Přišel o dítě? Zase?“ Rúmil už znal odpověď, protože viděl Erestorovo ploché břicho, ale přesto musel své obavy vyjádřit nahlas.

„Obávám se, že ano.“ Celeborn opřel Erestorovu hlavu o své rameno. „Musíme ho vzít do bezpečí. Jakmile Galadriel zjistí, že je tady…“ Jeho hlas se zlověstně vytratil.

„Můžeme ho vzít do našeho talanu,“ navrhl Orophin, dychtivý postarat se o Erestora. „Možná mu naše přítomnost zabrání opustit nás na další tři milénia.“

„Ano, to je dobrý nápad.“ Celeborn pozorně zvedl Erestorovo křehké tělo ve svém náručí. „Rúmile, postarej se o Tiritha. Orophine, pojď se mnou.“ Zachytil nespokojený výraz v Rúmilových očích, ale doufal, že se mladší elf nakonec podřídí. „Můžeš sedět u Erestora později, teď pohyb!“

Rúmil neochotně poslechl a sledoval Celeborna a Orophina, jak odcházejí s Erestorem. Neměl tušení, co způsobilo, že Erestor přišel o tohle dítě, a doufal, že za současný Erestorův stav není vinen Elrond. Ale pokud ano, slíbil si Rúmil, že nedovolí Peredhelovi, aby se k Erestorovi přiblížil. ‘Postarám se o Erestorovo bezpečí. Nevybledne ani se znovu nestáhne do sebe. Nedovolím to.’ A byl si jistý, že Orophin a Celeborn s ním souhlasí. Spolu se postarají o Erestorovo bezpečí - a uzdravení!

 

 

 Srdce v okovech - kapitola 32.

Srdce v okovech - kapitola 34.