Labyrintem slov...

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

Elrondovy ruce se třásly, když držel ostrý nůž a právě se chystal provést řez. Ztěžka polkl a uvědomil si, že tuto operaci nemůže provést. Byl do ní příliš citově zaangažován, proto se prosebně podíval na Camfaela. „Mohl bys to udělat? Já…“ Třes jeho rukou se zvýšil a téměř upustil skalpel na podlahu.

Camfael čekal, že by se něco takového mohlo stát, když teď Elrond věděl, že bude pomáhat na svět vlastní dceři. Proto přikývl a vzal skalpel z Půlelfových prstů. Camfaelova ruka byla pevná, když udělal onen první řez a instruoval Elronda, aby se pokusil zpomalit krevní tok. Erestor byl stále v bezvědomí, za což byl Camfael vděčný. Kdyby se během operace probral, museli by jednat rychle a podat mu léčivé byliny, které by otupily jeho bolest.

Elrond se zachvěl, když spatřil, jak moc krve vystříklo z Erestorova břicha. Doteď nikdy nezvažoval možné komplikace, které by ve skutečnosti mohly nastat, ale nyní, když se Erestor vyčerpal tím, že přitáhl Elladana zpět, se tyto komplikace staly velice reálnými. „Nemůžu ho ztratit.“ Elrondovi se najednou připomněla Elrohirova slova, která pronesl docela nedávno, když čelil ztrátě svého dvojčete. Nyní chápal, čím Elrohir procházel, a usilovně se snažil zastavit krvácení.

„Adar? Mohu pomoci?“ Elrohir tiše vstoupil do místnosti a dbal na to, aby nevyrušil Camfaela. Trhl sebou, když spatřil, v jak krvavou masu se proměnila Erestorova břišní oblast.

„Buď zticha a neruš nás,“ zašeptal Elrond a byl vděčný za to, že Elrohir odložil stranou jejich spory a hádky, když teď potřeboval, aby mu syn stál po boku. Elrohir byl vycvičený léčitel a Valar vědí, že potřebují všechnu pomoc, kterou mohou dostat.

Elrohir přikývl a trpělivě čekal pro případ, že by následovaly nějaké pokyny.

Ačkoliv Elrond pomáhal na svět Arwen i dvojčatům, tohle bylo v mnohém jiné. Za prvé, Erestor byl muž, a za druhé, byl vyčerpaný. Modlil se k Valar, prosil je, aby shlédli na tmavovlasého elfa a dovolili mu zůstat na Ardě.

Nečekaně se místností rozlehl hlasitý pláč a Elrond poprvé pohlédl na svou dceru. Byla trochu malá, ale narodila se o čtyři týdny dřív. Stále ještě na ní lpěla Erestorova krev, a když mu ji Camfael předal, pokynul Elrohirovi, aby zaujal místo po léčitelově boku.

Elrond přenesl svou dceru ke stolu, kde mu další dva léčitelé pomohli omýt krev z tělíčka dítěte a vyzkoušet její reflexy. „Děkuji vám…“ pronesl Elrond, děkujíc Valar. „Děkuji vám, že jste ji udrželi na živu.“ Pohlédl přes rameno a sledoval, jak Camfael a Elrohir pracují na uzavření otevřené rány, ale krev stále ještě hojně proudila. „Prosím, nenechte ho vykrvácet k smrti. Neberte mi ho. Ne teď, když znám pravdu!“ Byl rozerván mezi touhou zůstat se svou dcerou a vrátit se k Erestorovi. Ale věděl, že Camfael a Elrohir potřebují prostor na práci a tři páry rukou znamenaly už jeden pár přespříliš.

„Zde, můj pane,“ oznámil jeden z léčitelů, který dokončil čištění novorozeněte. Poté, co ji zabalil do teplé pokrývky, vložil dítě Půlelfovi do náruče.

Nadšený Elrond hleděl na maličké, plačící nemluvně ve svém náručí. „Znovu jsem se stal otcem.“ Po tolika stoletích držel ve svých rukách další dítě, dítě, které zplodil v Lothlorienu, když ho Erestor utěšoval. Z jeho srdce vytryskla píseň a on by ji oděl slovy, kdyby nebylo Erestorova nejistého stavu.

Držel ji v náručí a přešel se postavit tiše k nohám postele, odkud sledoval Camfaelovu a Elrohirovu práci. Stříbrovlasému léčiteli se podařilo ránu uzavřít a sešíval poslední kousky kůže, ale tratoliště krve pod Erestorem způsobilo, že se jeho srdce sevřelo. Róba byla nasáklá krví a elf byl bledý jako mrtvola. Na krátký okamžik byl Elrond přesvědčen, že Erestorova fëa je už opustila a je už na cestě do Síní čekání, ale pak uviděl, jak se hruď pomalu zvedá a klesá. Po tom všem Valar nepožadovali Erestorův život a Elrond se odvážil vydechnout. „Jak se mu vede?“ Očima vyhledal Camfaela, který vypadal neobyčejně ustaraně.

„Erestor žije, ale tak tak.“ Camfael pečlivě zvažoval další postup. „Musíme ho uložit do teplé postele.“

„Mohu pomoci,“ nabídl Elrohir, který v nitru cítil konflikt. Také slyšel Erestorova slova a okamžitě pochopil, že těhotný elf nosil dítě jeho otce. To novorozeně byla jeho nevlastní sestra, a ačkoliv se chtěl na Elronda zlobit, bylo těžké lpět na své zášti, když na tváři svého otce viděl strach a utrpení.

„Ne, já to udělám,“ rozhodl Elrond. „Elrohire, postaráš se o svou sestru?“

Elrohir silně polkl. Chtěl svého otce opravit, říci mu, že to je jeho nevlastní sestra, ale nedokázal to. Jeho otec právě teď potřeboval jeho podporu. „Ovšemže ano.“

Elrond pozorně vložil svou dceru do Elrohirových paží. „Najdi pro ni teplou postýlku a ujisti se, že u ní vždycky někdo zůstane. Zdá se být zdravá, ale jeden nikdy neví. Neměla se narodit ještě další čtyři týdny. Jednej s ní jemně.“

Elrohir odhodlaně přikývl a pocítil bodnutí viny, když si uvědomil, že si jeho otec není úplně jistý, že se o ni dobře postará. Nemohl za to Elronda ve skutečnosti obviňovat, když uváží, jak Elladan a on jednali, když poprvé uviděli Erestora. „Ujistím se, že o ni bude dobře postaráno.“

„Děkuji ti.“ Elrond sledoval, jak Elrohir opouští pokoj, a jeho srdce na něj křičelo, aby šel za nimi, protože chtěl zase držet svou dceru, ale Erestor ho potřeboval víc. Když si s Camfaelem vyměnili pohledy, opatrně odstranili zakrvácené šaty a pak ho přesunuli na jiné lůžko. Jeden z léčitelů přinesl vlažnou vodu a kousky látky a oni něžně omyli svého svěřence. Poslední věc, kterou udělali, bylo přesunutí Erestora do teplé a pohodlné postele místo úzkého lůžka, a pak ho přikryli teplými pokrývkami.

Elrond si přitáhl židli a posadil se vedle Erestorovy postele. Uchopil studenou ruku a něžně pohladil ledovou kůži. „Musí přežít!“

Camfaelovi vyschla ústa, protože věděl, že tu je zřetelná možnost, že Erestor zemře. „Možná bude postrádat sílu nezbytnou k tomu, aby se k nám vrátil.“

„Já se ho nevzdám!“ přísahal Elrond vášnivě.

„Můj Pane?“ Haldir váhavě vstoupil do místnosti a jeho srdce se bolestně sevřelo, když uviděl, v jakém je Erestor stavu. Elrohir jim ukázal miminko, když procházel čekárnou, takže věděli, že je v pořádku. Arwen okamžitě nabídla svou mateřskou péči a vzala si ji do náruče, čímž nechala Erohira zmateně stát. Naštěstí se Elladan zotavil dost na to, aby mohl Elrohirovi nabídnout naslouchající ucho, a dvojčata se usadila do křesílek v čekárně a potichu rozmlouvala.

To byla chvíle, kdy se Haldir a Glorfindel rozhodli vyptat na Erestorovo zdraví. Jejich největší obava byla, že najdou Erestorovu mrtvolu pod prostěradlem, ale tmavovlasý elf stále ještě lpěl na životě. Čokoládově hnědé oči byly zavřené a Erestor byl naprosto nehybný. „Zůstane naživu?“ zeptal se Glorfindel potichu.

„Musí!“ prohlásil Elrond, který se odmítal Erestora vzdát. Jeho upřený pohled nakrátko opustil Erestorovu tvář, aby se setkal s Haldirovýma očima. „Chci vědět všechno. Nic, než pravdu. A chci to slyšet teď!“

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Glorfindel věděl přesně, čím Elrond prochází. Cítil totéž, když mu Haldir pověděl o Erestorovi, a nebyl si jistý, jestli má Půlelfovi odhalit, že už o tom věděl.

Elrond zůstával mlčenlivý, zatímco naslouchal Haldirovi, a nyní tiskl Erestorovu ruku - která stále spočívala v jeho. „Přinutili ho, aby se ke mně připoutal?“

Haldir věnoval Peredhelovi pohled plný porozumění. „Můžete to tak nazvat. Erestor vždycky trval na tom, že to byla jeho volba, ale po tak dlouhém uvěznění uvnitř umíral. Chtěl chodit znovu po venku a Galadriel mu právě tohle nabídla.“

Elrond vycenil zuby. „A ona nazvala mé syny bastardy?“

Haldir ucouvl. Možná to neměl zmiňovat, ale nejlepší bylo vypořádat se se všemi tajnostmi. „To udělala. Když to Erestor slyšel, hrozně ho to ranilo.“

Elrond roztržitě třel klouby Erestorovy ruky a doufal, že spící elf nějak vycítí jeho přítomnost. Jeho mysl vířila pod všemi těmi novými informacemi a bylo těžké si je utřídit. ‘Začalo to na úpatí Hory Osudu, když mě přitáhl zpět poté, co jsem přišel o Ereiniona. Připoutal se ke mně a dobrovolně se mi nabídl.’ Skvrny krve na jeho přikrývkách se vrátily, aby ho pronásledovaly. „Té noci jsem ho poranil.“

Haldir rozuměl. „Šeredně jste ho roztrhl a trvalo celé dny, než se zotavil, ale nikdy vám to nedával za vinu, protože chápal, že jste si myslel, že je Velekrál.“

Elrondovy oči se zaplnily slzami. „Vrátil se do Lothlorienu, zjistil, že je těhotný, a přišel o mé dědice?“

Haldir přikývl. „Pokoušel se udržet svoje těhotenství v tajnosti, protože si nebyl jistý, co by jeho synům udělala Galadriel. Později, po jeho potratu, mi Camfael pověděl o Erestorově plánu najít někoho, kdo by vzal jeho syny do Imladris, a doufal, že by jim bylo dovoleno tady zůstat.“

„Nikdy by mi to neřekl,“ s hrůzou si uvědomil Elrond.

„Nemohl si dovolit tak riskovat. Galadriel byla nablízku a sledovala ho.“

Elrond si přál, aby to věděl od začátku. Mátlo ho, proč Galadriel a Celeborn poslali Erestora k němu v tajnosti. „Přijal bych ho jako svého oficiálního druha poté, co jsem ztratil Ereiniona.“

„Ale to Galadriel nechtěla, protože si o něm myslela, že je vrah rodných, ale vy ho nyní znáte lépe.“ Haldir se setkal s Elrondovýma očima a shledal, že vášnivě planou. „Pečoval o Elrose a o vás, pomáhal Elwing vychovávat vás.“

„A je příbuzný s Indis… Je mnohem starší, než jsem si myslel. Tahle poslední tisíciletí pro něj musela být utrpením.“ Elrond si zhluboka povzdechl. „Opravdu si přeji, aby se mi svěřil, když přijel. Nevěděl, že je tady v bezpečí?“ Elrond vyhledal Haldirův pohled. „Proč to přede mnou dál skrýval?“

„Obával se, že byste mu jeho dceru odebral. Že byste na něj zuřil, protože s vámi tak manipulovali. Přišel o své syny a neodvážil se riskovat, že by přišel také o dceru.“ Haldir doufal, že Elrond pochopí Erestorovy důvody, proč to uchovával v tajnosti. „Nikdy jsem s ním nesouhlasil, ale… Musel jsem ctít jeho přání.“

Elrond Haldira chápal, ale přál si, aby se strážce Erestorovi nepodřídil. Stále ještě byl v šoku z toho, že mohl přijít o svou dceru a svého milovaného. „Měl jsem to vědět,“ zašeptal nakonec. „Když jsem se ho nečekaně dotkl, cítil jsem, jak do mých prstů proudí jeho energie.“

„Neměl jsi důvod podezřívat ho, že on je ten léčitel, kterého poslala Galadriel,“ nabídl mu Glorfindel. „Zkus se zaměřit na budoucnost a ne na minulost. Erestor tě bude potřebovat u sebe, až nabude vědomí, a bude vyděšený, až zjistí, že znáš pravdu.“

Elrond jednou přikývl. „Ale s Galadriel jsem ještě neskončil. Bude se mi za své činy zodpovídat!“

Haldir zvedl ruku a pokusil se Elronda usmířit. „Jste si jistý, že chcete znovu zaměřit její pozornost na Erestora? Nechala ho být, protože Celeborn požadoval, aby se přestala vměšovat do jeho života, ale jestliže ji vyprovokujete --“

„Haldire! Erestor přišel o naše syny! Kdybych věděl, že je těhotný, mohl jsem ho vzít do Imladris, dohlédnout na něj a přivést naše syny na svět. Vzala mi něco nesmírně vzácného!“ Pro Elronda bylo těžké ovládnout své rozbouřené emoce. „Využila ho, poslala ho do mé postele a já mu ublížil, když jsem nevěděl, co se se mnou děje! Galadriel mu téměř zničila život! Kdyby Celeborn neposlal Erestora sem, mohl jsem přijít také o svou dceru!“ Mluvil stále hlasitěji, jeho oči hořely vztekem, který přiměl Haldira odvrátit oči. Ale Elrond si pak připomněl, že se ovšem nezlobí na Haldira. Zuřil kvůli Galadriel!

„Erestor tě potřebuje! Tvoje dcera tě potřebuje!“ varoval ho Glorfindel, který poznal blížící se výbuch vzteku, když ho viděl. „Nemáš teď čas poddat se svému hněvu, když tě tak zoufale potřebují!“

Elrond stále ještě nebyl přesvědčený, ale pokusil se kvůli Erestorovi uklidnit. „Vypadá tak křehce.“ Třel svým palcem vnitřní část jeho zápěstí a toužil, aby se laní oči otevřely a pohlédly na něj. „Nechápu, proč jsem ho nepoznal. Teď, když znám pravdu, poznávám ty pronásledované oči, ale…“

„Ada?“ Arwen, která nesla v náručí svou nevlastní sestru, pomalu vstoupila do pokoje. Zaslechla jejich poslední věty a věděla, že musí svého otce stáhnout na zem. „Tvoje nejnovější dcera tě chce vidět.“ Ohromilo ji, když se dozvěděla, že Erestor nosil dítě jejího otce, ale když Elrohir položil miminko do jejích paží, odpustila Elrondovi.

„Moje dcera…“ Elrondovy rysy se zkroutily, když se díval na Arwen. „Nevěděl jsem, že je moje, Arwen, jinak bych ti to řekl.“

Přikývla. „Nemusíš se cítit provinile za to, že tě drželi v temnotě,“ řekla mu a něžně vložila svou nevlastní sestřičku svému otci do náručí. „Je to rozkošné miminko.“

V Elrondovi se zatajil dech, když uviděl, jak na něj hledí bouřkově šedé oči. Na hlavičce už se ukázaly první černé vlásky a už nyní mohl prohlásit, že bude po něm. ‘Ale tahle maličká má Erestorův nos a jeho rty.’ Líbilo se mu, když v ní viděl rysy svého milovaného. Choval ji blízko své hrudi a vydával tiché, uklidňující zvuky.

„Potřebuje jméno,“ prohlásil Elladan, který se cítil dost silný, aby se setkal se svým otcem. Elrohir byl po jeho boku, jako vždycky; těchto několik posledních hodin spolu rozmlouvali a odsouhlasili, že všechny zlé pocity mezi nimi musí být pohřbeny.

„Měl by ji pojmenovat Erestor,“ Elrond se na své syny vzdorně podíval a najednou ho napadlo, jak by asi vypadali Erestorovi synové. Ale vyhnal si tu myšlenku z hlavy, protože měl na práci důležitější věci než pustit se do 'co kdyby'.

Arwen si diskrétně odkašlala. „Erestor je… neschopný právě teď to udělat. Možná bys měl moji sestru pojmenovat místo něj.“

Elrond si sklíčeně povzdechl. Arwen měla pravdu; ta maličká potřebuje jméno. „Bude se jmenovat Indlîrien - to kvůli písni, jež se zrodila v mém srdci, když jsem ji poprvé podržel v náručí.“

„To je překrásné jméno,“ řekl souhlasně Glorfindel. „Možná by Erestorovi pomohlo najít cestu zpět k nám, kdyby ji měl nablízku?“

Elrond přikývl, přesunul se blíž k posteli a přearanžoval Erestorovu pravou ruku tak, aby v ní Indlîrien mohla pohodlně odpočívat. „Prosím, vrať se ke mně, Erestore.“ Zapomněl na Haldira s Glorfindelem, na Arwen i na dvojčata, protože jeho svět na okamžik tvořili výhradně Erestor a Indlîrien.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Arwen jednou rukou objala kolem pasu Elladana a druhou Elrohira. „Měli bychom jim dát trochu soukromí.“ Také si potřebovali promluvit. „Glorfindeli? Mohl by ses k nám prosím připojit? Moji bratři a já máme několik otázek, pokud jde o Erestora.“

Glorfindel si vyměnil pohled s Haldirem, když je teď Elrond ignoroval. Haldir přikývl, čímž dal svému manželovi svolení k tomu, aby to třem půlelfům pověděl. „Vyprávěj jim o všem, ale udělej to jemně.“

„Musí vědět o Erestorových dvojčatech…“ Glorfindel zachytil Elladanův překvapený výraz, když tohle zaslechl.

„Ale buď opatrný, jak jim to řekneš,“ varoval ho Haldir. „Vzpomeň si, jak jsi byl v šoku, když jsi se to dozvěděl.“

„Budu našlapovat pozorně,“ slíbil Glorfindel, zatímco vstával z křesla. Poví jim, co potřebují vědět.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Můj Pane? Elronde?“ Haldir seděl na patách vedle Půlelfa a pokoušel se zachytit Elrondův pohled. „Elronde?“ Výraz vytržení v bouřkově šedých očích mu dělal starosti. „Nesmíte propadnout zoufalství. Erestor potřebuje, abyste zůstal silný.“

Haldirův hlas přinutil Elronda vytrhnout se ze zadumání a neochotně přesunul svůj pohled z Erestora na Haldira. „Jak mohu být silný, když vím…“ Indlîrien nečekaně tichounce zaplakala a Elrond ji vzal do náruče. „Doufal jsem, že když bude vědět, že je naše dcera naživu, přivede ho to zpět ke mně.“

„Erestor byl po ztrátě dvojčat katatonický téměř tři tisíciletí,“ připomněl Haldir Elrondovi. „Ale souhlasím, že ho musíme získat zpět tak rychle, jak je to možné.“

Elrondovy oči se zúžily, když si uvědomil, že Haldir má plán. „Co navrhuješ?“

„Můj Pane, Erestor je připoutaný k vám, což znamená, že vám může poslat svou sílu, když ji potřebujete. Navrhuji, abyste spojení dokončil a nechal Erestora, aby mohl brát sílu také on od vás.“

Elrond přikývl. „Už jsem na to myslel…“

„Ale?“

„Elrond si ustaraně povzdechl. „Neexistuje žádné 'ale', Haldire. Přines mi malý nůž.“

Haldir vstal, aby provedl Elrondův příkaz. O chvíli později se vrátil a položil požadované na postel vedle Elronda.

„Vezmi Indlîrien k Arwen a zůstaň s nimi. Potřebuji být sám, abych to řádně provedl.“ Elrond vtiskl otcovský polibek na čelíčko své dcery a předal ji Haldirovi. „Vytvořím spojení a jakmile to dokončím, vzkážu ti.“

Potěšený Haldir přikývl. „Erestor vás miluje. Miluje vás bezmezně už nějakou dobu, ale nikdy si to nepřipustil. Vím, že ho můžete udělat šťastným. Zaslouží si trochu štěstí po tom všem, čím prošel.“

„A já miluji jeho,“ zašeptal nepřítomně Elrond. „Teď jdi a postarej se, aby mě nikdo nevyrušil.“

Haldir odešel a doufal, že Elrond uspěje při vytvoření pouta a přivede k nim Erestora zpátky.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Haldire? Kde je ada?“ Arwen vztáhla ruce a přijala do nich miminko.

„Elrond se chystá připoutat se k Erestorovi,“ oznámil Haldir, který se znepokojoval kvůli reakci dvojčat na tuto konkrétní událost. Jejich výrazy na okamžik ztvrdly, ale pak změkly. „Zjišťuji, že vám Glorfindel pověděl, že Erestor už je připoutaný k vašemu otci?“

„Poslední tři tisíciletí, ano,“ řekl Elladan nečitelným tónem. „Zachránil našemu otci dvakrát život?“

„Ano, poprvé to bylo po bitvě Poslední aliance a podruhé, když vaše matka odplula do Valinoru. Kdyby Erestor nepotvrdil jejich pouto, váš otec mohl vyblednout.“ Haldir studoval Elladanovy oči a našel v nich váhání. „Indlîrien je vaše nevlastní sestra, Elladane, proč bys měl bránil Elrondovi v tom, aby se k Erestorovi připoutal? Když to udělá, z pouta se stane uzavřený kruh a Erestor už dál nebude odsouzený k polovičnímu životu. Udržoval tvého otce už příliš dlouho.“

„Přijmout to vyžaduje hodně,“ vysvětlil Elrohir, když Elladan zůstal zticha. „Najednou jsme získali sestru a pokoušíme se přijmout skutečnost, že si náš otec našel nového druha.“

„Erestor byl Elrondovým druhem přes tři tisíce let,“ připomněl Haldir jemně. „Tohle je nové pro Elronda, ale ne pro Erestora.“

Arwen, která houpala svou sestru, teď promluvila nahlas. „Já chci, aby byl můj otec šťastný, a když vím to, co teď vím, souhlasím s jeho rozhodnutím dokončit spojení.“

Elladan se zamyšleně podíval na své dvojče. „Co si o tom myslíš?“

Elrohir pohlédl na Indlîrien a už u ní rozeznal některé Elrondovy rysy. „Udělat to je správná věc. A my jsme přece získali sestru.“

Elladan si povzdechl a vzdal se. „Takže si myslíš, že náš otec se rozhodl správně?“

„Ano, tím, že se připoutá k Erestorovi, udělá jedinou čestnou věc. Měli bychom to přijmout - přijmout jeho.“

Glorfindel se cítil pyšný, když zjistil, že dvojčata konečně odložila své obavy a sebeznechucení. „Erestor to velice rád uslyší.“

„Jestli se probere,“ varoval Haldir. „Upřímně doufám, že se nestáhne do sebe na další tři tisíce let.“

„Cože udělal?“ Elladanovy oči odhalovaly překvapení.

„Nepověděl jsi jim to?“ zeptal se Haldir, aby se ujistil, že Glorfindel tuto část nevynechal.

„Řekl jsi mi, abych postupoval opatrně,“ podotkl Glorfindel mírně.

Haldir se zhluboka nadechl. „Když Erestor utrpěl potrat, byl pro nás ztracený téměř tři tisíce let. Tak dlouhý čas potřeboval, aby truchlil nad smrtí svých synů… vašich nevlastních bratrů. Byli stále ještě uvnitř jeho těla, když zemřeli, ale pro něj byli velice skuteční a velmi naživu.“ Haldir přešel k místu, kde seděl jeho manžel, a usedl vedle něj. „Jediné, co můžeme dělat, je čekat. Elrond slíbil, že nám vzkáže, když bude něco nového.“

Arwen dál houpala Indlîrien a nalézala v tom, že ji drží, útěchu. Elladan ovinul svou paži kolem Elrohira, také se posadil a hlavou spočinul na rameni svého bratra. Usadili se k dlouhému čekání.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Elrond krátce potěžkával nůž v ruce. Už se rozhodl, ale když se díval na křehkou Erestorovu postavu, cítil prohru. Co když vytvoření toho pouta je příliš málo, příliš pozdě? Uvědomil si, že si nemůže dovolit takhle uvažovat, umístil ostrý hrot proti špičce svého prstu a udělal hluboký řez.

Nepotřeboval příliš krve, aby založil spojení; několik kapek stačí. Pootevřel Erestorovy promodralé rty a vklouzl krvácejícím prstem dovnitř. Čekal několik minut, dokud si nebyl jistý, že si několik kapiček našlo cestu do Erestorova hrdla. Dojetí mu téměř bránilo promluvit, když v jeho krku vytvořilo hroudu, ale pak sebral odvahu a konečně udělal krok, který ho měla Galadriel nechat udělat už před třemi milénii.

„Já, Elrond Půlelf, spojuji svou fëa s tvojí. Jako jsi to udělal před třemi milénii ty, činím nyní i já. Budu se s tebou dělit o svou životní energii, podporovat tě a posilovat. Od této chvíle už nebude nikdy nikdo jiný. Jsi můj druh, milenec a manžel. Vychováme spolu Indlîrien a dáme jí veškerou lásku, kterou potřebuje. Utrpení tvého života končí tady, končí dnes. Od tohoto dne budu stát po tvém boku a bránit tě, bude-li to zapotřebí. Nikdy už ti nikdo neublíží. Nechť Valar požehnají tomuto spojení a urychlí tvoje zotavení. Prosím, vrať se ke mně, melamin, protože já nechci žít bez tebe.“

Odstranil svůj prst z Erestorových úst a naklonil se blíž, aby pouto zpečetil polibkem. Cítil měděnou chuť krve na jazyku a doufal, že spojení bylo úspěšné. Bude to vědět v několika minutách. Špička prstu přestala krvácet a tak své prsty ovinul kolem Erestorových. Druhou rukou vklouzl pod Erestorův krk, zhluboka se nadechl a pak se koncentroval.

Na jeden strašlivý okamžik se nestalo nic a v něm vzrostla obava, že udělal něco špatně, že spojení bylo odmítnuto, ale pak jeho prsty začala opouštět pulsující energie, proudila do Erestorova těla a způsobila měkký přísvit pod jeho kůží. Věděl, že se nesmí vyčerpat, protože ho Erestor bude potřebovat, jakmile se vzbudí, proto se odtáhl, když se začal cítit oslabený. Přenos energie se zastavil a Elrondovo srdce se divoce rozbušilo a Půlelf zjišťoval, zda Erestor otevřel oči. Ale druhý elf ještě nenabyl vědomí. Byl to však hojivý spánek, ve kterém byl nyní ponořený.

Ale to byl teprve začátek.

Elrond urovnal kolem Erestorovy postavy přikrývku a seděl u svého milovaného, dokud se necítil dost silný, aby se postavil na nohy. Uvědomil si, že chce oznámit Haldirovi, Glorfindelovi a svým dětem, že spojení bylo úspěšné, proto pomalu zamířil ke dveřím.

Ohlížel se přes rameno a sledoval spícího Erestora. Až se vrátí, vklouzne mezi přikrývky a bude svého nového druha držet, dokud Erestor konečně znovu nezíská vědomí. Ale nejprve musí říct svým milovaným, že pouto je dokončeno. Zavřel za sebou dveře a zamířil do čekárny.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Jeho ruka sebou škubla, postrádala svého hřejivého společníka a hledala ho. Erestor zamrkal, jak se probouzel ze svého dlouhého, temného spánku.

 

melamin – má lásko

 

 

Srdce v okovech - kapitola 31.

Srdce v okovech - kapitola 33.