| Zobrazeno: 1331
/ 1
Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Samy
Párování: Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating: slash, 18+
Varování: MPREG, strach, AU
Shrnutí: Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?
„Máš takhle pohodlí?“ Haldir, který držel Erestora v náručí, se vtiskl hlouběji do matrace. Camfael se zdál omráčený, když ho našel v posteli s Erestorem, ale nepřikázal mu, aby odešel. A tak cítil, že může s jistotou předpokládat, že s tím léčitel souhlasí.
„Je mi… příjemně…“ zašeptal Erestor ospale. Zřídkakdy se cítil takhle v pohodě. Haldir se kolem něj zkroutil a pevně ho držel. Jeho hlava spočívala na strážcově hrudi a své paže ovinul kolem něj. Jemné doteky na jeho vlasech způsobily, že se uvolnil, a jeho srdce se šíleně rozbušilo, kdykoliv Haldir vtiskl cudný polibek na pramen jeho vlasů. „To je pěkné.“
„Ano, je.“ Haldir naslouchal, jak Erestor tichounce vrní spokojeností. „Pasuješ naprosto přesně do mé náruče.“
Erestor byl rád, že Haldir nevidí jeho ruměnec. Bylo to všechno tak nové a nečekané. Právě když se smířil s životem bez lásky, Haldir všechno změnil.
„Podíval by ses na mě, lirimaer? Mám podezření, že se červenáš,“ trochu Erestora škádlil Haldir.
Erestor si kousal spodní ret, když konečně zvedl oči, aby se setkaly s Haldirovýma. „Červenám se.“
„To vidím,“ smál se Haldir, ale pak znovu zvážněl. „Mohu tě políbit?“
„Neobtěžoval ses… žádat o povolení… poprvé…“ Erestor překvapil sám sebe, že si na oplátku dobírá Haldira. V čem to bylo, že strážce způsobil, aby se cítil, jako by mohl zbourat všechny zdi, které kdy postavil? Je to důvěra, rozhodl se nakonec. Věřil Haldirovi bezpodmínečně.
„V tom případě…“ Haldir si už odpověď přečetl v Erestorových očích a naklonil se blíž, aby si opatrně vyžádal jeho rty. Obával se, že by při kontaktu mohl Erestor ztuhnout, ale tmavovlasý elf zůstal uvolněný. Nechal svůj jazyk putovat podél vnitřku Erestorových úst, jeho oči potěšeně zazářily, když tmavovlasý elf polibek dychtivě přijal.
Erestorovy prsty se zkroutily a vydal potěšené zasténání, když cítil, jak Haldirův jazyk tančí proti vnitřku jeho rtů. Neměl ani potuchy, co se předpokládá, že by měl udělat, tak byl spokojený, když nechal Haldira převzít vedení. Z polibku cítil vřelost a péči a způsobil mu mravenčení v celém těle. „Ách…“
Haldira ohromně potěšilo, když ten zvuk zaslechl. „Tohle je jen začátek, lirimaer.“
Erestor nervózně polkl. „Haldire, já…“ Rozpačitě uvažoval, jak říct Haldirovi, jak moc je nezkušený.
„Elrond byl tvůj první…“ zašeptal Haldir vědoucně.
„Ano.“ Erestor zahanbeně odvrátil oči. „Já nevím, co… jak…“
„Nedělej si s tím starosti, lirimaer,“ konejšil ho Haldir. „Nebudeme spěchat a vezmeme to krůček po krůčku.“ Viděl, v jakém stavu Elrond Erestora po spojení zanechal a chápal, jak moc bolesti, utrpení a strachu setrvává v mysli druhého elfa. „Vždycky na tebe budu něžný.“
Haldirův slib Erestora uklidnil a znovu spočinul hlavou na jeho hrudi. „Jsem unavený,“ zašeptal upřímně.
„Tak jdi spát. Zítra je nový den a odteď se postarám, aby tvé dny byly naplněné štěstím.“
Erestor se do Haldirovy hrudi usmál, když ten slib vyslechl, a dovolil si sklouznout do snění o tom, co by mohlo být.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
„Vedeš si skvěle!“ prohlásil Camfael, který byl hrdý, že Erestor konečně chodí bez pomoci. Prošlo několik měsíců od chvíle, kdy se Erestor probudil ze spánku podobného smrti, a rychlost, s jakou probíhala jeho rekonvalescence, byla ohromující. Camfael měl zřetelný dojem, že za tuto rychlost byla zodpovědná Haldirova přítomnost.
Když poprvé strážce objevil v posteli s Erestorem - nevinně spícího, nic jiného - nevěděl, co si o tom má myslet. Protože věděl, že je Erestor připoután k někomu jinému, tak si říkal, že Haldir a Erestor by nemohli být nikdy doopravdy šťastní. Ale když pak viděl péči a lásku, kterou Haldir Erestora obklopil, schválil to z celého srdce. Ti dva by měli využít čas, který jim byl dán.
„Teď se zkus ustálit!“ Camfaela znepokojilo, když uviděl, jak se Erestor zapotácel. Pak se ale vztáhl po zdi a Camfael se na něj konejšivě usmál: „Jsem na tebe velice pyšný.“
Erestor se mírně začervenal. Stále ještě pro něj bylo těžké přijímat komplimenty. „Děkuji ti.“
„Kdy se k nám připojí Haldir?“ Camfael moc dobře věděl, že je strážce na hlídce a pokud někdo věděl, kdy je očekáván zpátky, byl to Erestor.
„Bude zpět, když vystoupá Ithil.“
´To je dobře,´ pomyslel si Camfael. Během těch mála nocí, kdy nemohl Haldir spát po Erestorově boku, byl jeho spánek sužován nočními můrami. Erestor se budil, plakal pro své děti a obviňoval se za jejich smrt. Camfael se s ním několikrát pokusil promluvit o potratu, ale jeho pacient ho nikdy nenechal, spíš se přimknul ke svým pocitům bolesti a viny.
Erestor se posadil vedle okna a pohrával si s látkou svých šatů. Během několika posledních týdnů znovu zesílil a pomáhalo, že od něj Elrond nevyžadoval žádnou energii. Elrond… Nemohl si pomoci, ale byl zvědavý. „Mistře Camfaeli? Jsou nějaké nové zprávy o Elrondu Půlelfovi a jeho rodině?“
Camfael se divil, proč se Erestor o Peredhela tak zajímá, ale vždycky mu pověděl všechno, co věděl. „Před měsícem Lady Arwen opustila Lothlorien. Je to škoda, že jsi ji neviděl. Říká se, že její krása je nedostižná.“
Erestor pomalu přikyvoval. Od doby, kdy Arwen dosáhla zletilosti, často své prarodiče navštěvovala. Slyšel, že obzvlášť dobře vychází s Galadriel, což způsobilo, že uvažoval, jestli je Arwen stejně tak chladná a manipulativní. Samo to pomyšlení ho přimělo se otřást.
„Návštěvu ohlásila Lady Celebrían a už by měla být na cestě sem.“ Camfael se kvůli Erestorovi pokoušel vzpomenout si na víc podrobností. „Lord Elrond nám poslal několik knih o léčitelství a léčebných metodách a jsou do naší knihovny obrovským přínosem. Možná by sis je chtěl později prostudovat?“
„Je tedy šťastný,“ zašeptal Erestor, který si nebyl jistý svými city. ´Zajímalo by mě, jakým se stal Elrond elfem.´ Zdálo se nepravděpodobné, že by se kdy s Půlelfem ještě setkal, proto se přinutil myslet na něco jiného. „Slyšel jsem, že blízko našich hranic zahlédli skřety?“
„To ti musel prozradit Haldir.“ Camfael vždycky doporučoval, aby Erestora nijak nerozčilovali, ale Haldir vždycky tmavovlasému elfovi vypověděl, co se událo poblíž hranic. „Ano, je to pravda. Pokoušejí se napadnout naši zemi, ale Lord Celeborn přijal vhodná opatření.“
´Ano, to je důvod, proč tu Haldir nemůže být,´ pomyslel si Erestor posmutněle. Velitel stráží přijal velení a teď byl zodpovědný za to, že udrží hranice v bezpečí. Taková odpovědnost omezovala čas, který s Erestorem mohl strávit.
Erestor se uklidnil. Haldir už toho pro něj tolik udělal! Nikdy by se nevzbudil, kdyby nebylo stříbrovlasého elfa, který střežil jeho srdce.
Přesto to však cítil jako chybu. Měl by to být Elrond, ne Haldir, kdo má klíč k jeho srdci. Ale Camfael mu právě řekl, jak je Půlelf šťastný, a tak byl čas vzdát se dávných nadějí.
„Nechceš si zahrát šachy?“ Camfael se pokoušel udělat z hraní šachů každodenní zvyk. Hra nutila Erestora soustředit se a hezky zdokonalovala jeho motorické schopnosti.
Erestor se usmál a přikývl. Prohrál každou partii, kterou kdy vůbec hrál, ale byl odhodlaný jednoho dne vyhrát.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
„Lirimaer? Jsem zpátky.“ Haldir tiše přešel k Erestorově posteli. Posadil se na ni a zjistil, že tmavovlasý elf je už vzhůru. „Je mi líto, že jsem se opozdil, ale srazili jsme se s bandou skřetů. Neustále se pokoušejí vniknout do země.“
Arieniny zlaté paprsky zalévaly místnost, čímž Erestorovi prozradily, že už je ráno. Strávil tedy celou noc sám… bez noční můry! To ho překvapilo.
„Pročpak se na mě díváš takhle?“ s úsměvem se tázal Haldir. Když viděl stále zasněný výraz v Erestorových očích, sklonil se a políbil ho.
Erestor si povzdychl a pod polibkem roztál. Rozevřel rty, aby dovolil Haldirovu zvědavému jazyku minout zuby, a pak jemně sál jeho špičku. Haldir chutnal jako les, po brusinkách a zemi. Ty vůně způsobily, že se mu zatočila hlava a tak se vytáhl do sedu a majetnicky ovinul své ruce kolem Haldirova krku. „Postrádal jsem tě.“
„A já tebe, lirimaer.“ Haldir hravě štípnul Erestora do spodního rtu a pak se zase posadil a pozoroval ho. Uběhl téměř rok od chvíle, kdy se Erestor probral, a zatím se omezili pouze na líbání. Jedna jeho část věděla, že to, co dělají, je špatné; že jediný, kdo může udělat Erestora opravdu šťastným, je Elrond, ale by byl zatracen, kdyby ho mezitím nechal trpět samotou! Četl totéž poznání v Erestorových očích. Druhý elf také věděl, že jeho štěstí leží u Elronda, ale zoufalství ho přemohlo a přimělo ho přijmout jeho nabídku. Haldir si slíbil, že toho nikdy nebude litovat. Dávno si uvědomil, že pravděpodobně nikdy neprojdou celou cestu, že se nikdy nebudou milovat, protože Erestorova fëa byla propojena s Elrondovou, ne s jeho.
Smutný, žalostný pohled, který vklouzl do Erestorových očí, ho přiměl si připomenout. „Pořád ještě chceš dnes navštívit hrobku?“ Tak dlouho trvalo Erestorovi, než sebral dost odvahy, aby navštívil místo posledního odpočinku jeho synů. A když uslyšel, že má Erestor v plánu tam jít, ihned se mu nabídl jako doprovod.
„Ano, půjdeš se mnou?“ Erestorovy prsty se sevřely kolem Haldirových, protože doufal, že stříbrovlasý elf nezměnil názor. Opravdu nevěděl, jestli by tam dokázal jít sám.
„Samozřejmě!“ Haldir se konejšivě usmál. „Ale nejdřív si musím zaskočit do svého talanu pro rychlou sprchu a čisté oblečení. Vrátím se do hodiny. Buď připravený k odchodu, ano?“
„Budu hotov,“ řekl nejistě Erestor. Musí to udělat!
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
´Oh, Nienno, dej mi prosím sílu…´ Teď, když stál před malým mramorovým náhrobkem, ho jeho síly rychle opouštěly. Naštěstí byl po jeho boku Haldir, podpíral ho, aby se ujistil, že zůstane na nohou. ´Moji maličcí, nikdy jsem nechtěl, abyste zemřeli.´
„Erestore?“ Ustaraný Haldir zkoumal tmavé oči. Zornice byly rozšířené a černé zřítelnice plavaly v slzách. „Ty nejsi vinen, pamatuj si to. Tohle způsobil Seregon.“
Náhlá zvědavost přemohla Erestora. „Co se stalo s Teluem?“
Haldir se neklidně zavrtěl. Raději by to Erestorovi neříkal. „Nedokázali jsme tvůj potrat udržet v tajnosti a ta zvěst se rychle rozšířila.“ Přikrčil se, když uviděl, jak Erestor bledne. „Pokoušeli jsme se to udržet v soukromí, ale…“
Erestor sklopil hlavu. „Takže to všichni vědí?“
„Ano, většina ze strážných to ví.“ Haldir si odkašlal. „Když se Telu dozvěděl, že jsi přišel o své děti, on… cítil se strašlivě zahanbený. Dobrovolně se přihlásil na další výpravu, a když jsme se srazili se skupinou skřetů… Byl zasažen několika otrávenými šípy… Zemřel.“
„Takže má oběť byla marná. Telu je mrtvý.“ Erestor zíral na hrobku, která skrývala ostatky jeho synů. „Všechno bylo zbytečné. Moji synové jsou mrtví a Telu také.“
Haldirova nervozita vzrostla. Bylo tu ještě něco jiného, co by měl Erestor vědět. „Vzpomínáš si na Seregona? Toho strážce, co přiložil svou dýku k tvému krku?“
„Já… nejasně.“ Všechno se rozmazalo, za což byl vděčný. Nechtěl si pamatovat chvíli, kdy cítil, jak vnitřní světla jeho miminek vyhasla.
„Lord Celeborn ho za to, co udělal, vykázal z Lothlorienu. Poslední, co jsem o něm zaslechl, bylo, že našel nový domov mezi elfy v Mirkwoodu. Lord Celeborn byl rozzuřený, když se dozvěděl, co se stalo.“
„Rozzuřený?“ Erestorovi se náhle vybavila vzpomínka na okamžik, když Celeborn uložil drobná tělíčka do hrobky. „Pronesl dokonce modlitbu.“
Haldir se zachvěl, když v Erestorových očích zahlédl vzdálený pohled. Instinktivně vytušil, že Erestorova mysl putuje zpět ke dni pohřbu a teď uvolnila bolestné vzpomínky. Zesílil své objetí a přitáhl si Erestora těsněji k hrudi. „Celeborn byl zasažen víc, než chtěl, aby kdokoliv z nás věděl. Ne vždycky souhlasí s Galadriel, ale z nějakého důvodu nikdy otevřeně nenamítá proti jejím rozhodnutím.“
Erestor spočinul hlavou na Haldirově rameni. „Víš, tak rád bych je viděl vyrůstat.“ Vlastně Haldirova slova neslyšel, protože byl pohlcen starou známou bolestí. „Uvažuju, jak by vypadali, kdyby žili.“
Haldir silně polkl; musel Erestorovi nabídnout nějakou útěchu. „Jsem si jistý, že by byli krásní, vysocí, černoocí a měli by havraní vlasy, protože ty i Elrond jste oba tmavovlasí. Tvoji synové by byli vynikajícími válečníky a léčiteli. Byl bys na ně pyšný.“
Z Erestorových očí se vyhrnuly slzy, když se pokoušel představit si, jak by vypadali. „A Elrond by na ně byl také pyšný.“ Zvedl hlavu a navázal se strážcem oční kontakt. „Nikdy mu to neřekli, že?
„Pokud já vím, tak ne, nikdy to neudělali.“ Erestor se třásl a Haldir se domníval, že už je čas toto místo opustit. „Měli bychom se vrátit.“
„Ještě ne, prosím…“ Erestor se rozhodně vyvinul z Haldirova objetí a přešel k hrobce. Položil obě ruce na mramorový povrch, sklonil hlavu a vnitřně se soustředil. ´Je mi to líto. Nemůžu to dostatečně často opakovat. Je to kvůli mé zbabělosti, že jste zemřeli. Přál bych si, abych vás mohl držet ve svém náručí.´
Haldir si pospíšil k Erestorovi, když se náhle tmavovlasý elf zapotácel, a podepřel ho. „Nemuč se takto, lirimaer. Ti maličcí by to nechtěli a mé srdce mě kvůli tobě bolí.“
„Nechci ti způsobit žádnou bolest, Haldire,“ řekl jemně Erestor. „Ale způsobím. Vím to.“
„Rozhodl jsem se sám. Já rozhoduji, koho miluji. A ty máš v mém srdci velice zvláštní místo.“
Erestor věděl, že nemůže Haldirovo mínění změnit, proto přijal, co mu nabízel. „Tady jsem skončil.“
„Dobrá, tak se tedy vraťme dovnitř.“ Haldir na zpáteční cestě držel ruku kolem Erestorova pasu. ´Potřebuješ vědět, že jsi milovaný, a já udělám, co je v mých silách, abych tě přesvědčil, jak opravdově jsi milovaný.´
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
„Dovol mi, abych se o tebe dnes večer postaral,“ nabídl něžným tónem Haldir. Návštěva hrobky Erestora citově vyčerpala a on chtěl tu nejhorší bolest odstranit.
„Věřím ti,“ odpověděl Erestor, když si sedal na postel. „Bezpodmínečně.“
Tato důvěra, která z Erestorových očí vyzařovala, Haldira přesvědčila, aby udělal následující krok. „Dovol mi, abych ti dal jeden večer klidu a blaženosti.“
Erestor neměl sílu nebo vůli Haldira odmítnout. Také to chtěl. Když ho začal stříbrovlasý elf svlékat, sledoval Haldira se zájmem a uvažoval o jeho plánech.
Haldir odložil Erestorovu tuniku, boty, kalhoty a dokonce i bederní roušku. „Lehni si dolů, lirimaer.“
Erestor vyhověl a ulehl na břicho, přičemž sledoval Haldira přes své rameno. Jeho dech se zarazil, když uviděl, jak velitel stráží také odkládá své šaty. ´Co děláš, Haldire?´
Haldir se konejšivě usmál a zvedl lahvičku naplněnou vonným olejem. „Jsi napjatý, lirimaer, a o mně se říká, že umím báječně masírovat. Nech mě uvolnit tvé napjaté svaly.“
Erestor přikývl a čelem se opřel o své předloktí, čímž dal Haldirovi svolení, aby dělal, cokoliv chce. Tiše se zajíkl, když se Haldir rozkročil nad jeho pozadím a k němu se přihnaly nazpět vzpomínky na to, jak si ho Elrond vzal.
„Uvolni se pro mě, lirimaer. Raději bych si usekl ruku, než bych ti způsobil bolest. Vzpomeň si, slíbil jsem, že ti nikdy neublížím a budu na tebe vždycky jemný. Vždycky držím své slovo.“
Erestor ztěžka polkl. „Já ti věřím, ale… je to pro mě těžké. Vrací to vzpomínky.“
A Haldir najednou pochopil. „Já si tě nevezmu, lirimaer. Nikdy bych ti takhle neublížil.“ Jedna jeho část věděla, že Erestor nebyl určen pro něj. Možná, kdyby se setkali v jiném čase, na jiném místě… Poté, co otevřel fiolu, nechal do své dlaně stéci velkorysé množství oleje. Třel své dlaně o sebe, čímž olej zahřál, než své ruce položil na Erestorova záda.
Erestor byl nejdříve napjatý, kousal se do spodního rtu a doufal, že Haldir nezmění názor. ´Ale ne, tohle je Haldir a ten mi nikdy neublíží.´ Jakmile mu toto uvědomění plně došlo, začal se uvolňovat a zasténal, kdykoliv Haldir zapracoval na obzvlášť bolavé a napjaté partii.
Haldir zbožňoval tahle tichá zasténání. „Zjišťuji, že ti to dělá dobře?“
„Velice… dobře,“ mumlal Erestor blaženě. Haldirovy ruce předváděly své kouzlo a poté, co prohnětly napjaté ramenní svalstvo, putovaly dolů po zádech.
Když vycítil Erestorovu kapitulaci - a jeho potřebu - Haldir se sklonil níž a umisťoval na jeho rameno motýlí polibky. Erestor se pod ním krátce zakroutil, ale pak potichu zavrněl. ´Ach, tohle se ti líbí.´ Jeho troufalost vzrostla a sál ušní lalůček, zatímco špičky jeho prsů běžely dolů z krku tmavovlasého elfa. Bylo to nad jeho chápání, jak mohl být Elrond tak krutý, když se Erestora zmocnil. Tento elf si zasloužil, aby s ním bylo zacházeno s láskou a respektem.
Když Haldirovy ruce dosáhly jeho zadku, Erestor znervózněl. „Co to děláš?“
„Důvěřuješ mi, pamatuješ?“ Haldir hnětl hebké kupky masa, ale nepokusil se dotknout toho nejvíce skrytého místa, protože věděl, že na takovou intimnost není Erestor ještě připravený. Místo toho se zaměřil na masírování, doufaje, že zase zláká Erestora zpět k uvolnění. „Mohl by ses ke mně otočit? Tak se můžu postarat i o tvůj předek. Jsi velice napjatý, lirimaer.“
´Můj předek?´ Erestor si nebyl jistý, co si o tom má myslet, ale vyhověl a přetočil se na záda. Haldirovy silné a přesto jemné ruce teď spočinuly na jeho hrudi a opatrně se ho dotýkaly. Erestor přemýšlel o záměrech stříbrovlasého elfa, jak se Haldir posouval níž, a jeho oči se rozšířily, když se olejem pokryté prsty dotkly jeho ochablého údu.
Haldir zlehka pohladil Erestorův penis, naklonil se vpřed a políbil ho. Erestor, navzdory svému překvapení, zareagoval vášnivě, čímž Haldira ujistil, že to také chce.
Haldirův jazyk teď obkroužil jednu tvrdou bradavku a pak ji vytrvale sál, pomalu tak připravuje Erestora na to, co přijde. Udržoval líné tempo, kterým hladil Erestorův tvrdnoucí úd, a nechal svůj jazyk cestovat po plochém břiše. Nakonec dorazil k cíli, když mohl olíznout špičku Erestorova kopí. Byl si vědom Erestorova upřeného pohledu a usmál se. Erestor mu opravdu naprosto důvěřuje. Do dlaně jedné ruky uchopil Erestorova varlata a druhou využil k hlazení vnitřní strany jeho stehna. Pak Haldir uvolnil své hrdlo a pomalu uzavřel své rty kolem tvrdého údu, který se zvedal z Erestorových slabin.
„Ách!“ Erestor tichounce vyjekl nad tím nádherným pocitem. Neměl žádnou představu o tom, co Haldir dělá nebo proč to dělá, ale jeho tělu se to líbilo. Teď, když byl pohřbený v Haldirových horkých, vlahých ústech, jednalo jeho tělo instinktivně a pobízelo ho přirazit.
Haldir položil jednu ruku na Erestorovy boky, aby si pojistil, že tmavovlasý elf nemůže udeřit příliš silně, a vzal ho do úst tak hluboko, jak dokázal. Vrhl na Erestora letmý pohled, který mu odhalil bezradné překvapení v tmavých očích. Zírala na něj vášeň, potěšení a zvědavost.
„Ha…Ha…Hal…“ Nakonec se Erestor vzdal snahy oslovit Haldira. Pocity, které jím probíhaly, byly božské. Jeho instinkty ho přiměly zaplést své prsty do dlouhých pramenů stříbrných vlasů, což udělal a fascinovaně sledoval houpavý pohyb Haldirovy hlavy.
Mezi lízáním a jemným sáním se Haldir široce usmál, když vycítil, že se Erestor chvěje blížícím se vyvrcholením.
„Hal…di… réééé!“ Erestor se krátce vzepjal, když dosáhl vyvrcholení, ale když ho ovládl orgasmus, naprosto se pod Haldirem uvolnil. „Ách…“ Jeho oči byly stále ještě upřené na Haldira a rozevřely se dokořán, když pochopil, že krásný stříbrovlasý elf polyká jeho sémě. „Ano… ach.“
Haldir Erestora úhledně vylízal dočista před tím, než nechal nasycený úd vyklouznout ze svých úst. Vrnící jako kočka se přesunul blíž k tmavovlasému elfovi a pohřbil ho v objetí. Zpečetil jejich setkání polibkem a čekal, až se Erestor vzpamatuje.
Když si Erestor povšiml, že je Haldir stále tvrdý, uvažoval, co udělat. Haldir mu právě daroval ten nejúžasnější orgasmus, který kdy vůbec měl, a on cítil, že by mu měl laskavost vrátit. Ale nebyl si jistý, že by dokázal vzít Haldira do svých úst a tak mu přinést orgasmus.
Tohle všechno a mnohem víc si Haldir přečetl v Erestorových očích a jemně vedl ruku tmavovlasého elfa ke své erekci. Ovinul jeho prsty kolem svého rozbolavělého údu a pak ho znovu začal líbat.
Erestor pocítil ulehčení, když teď věděl, co od něj Haldir požaduje. Odhodlaně ho hladil a dovolil jazyku druhého elfa, aby se propletl s jeho.
Haldir se udělal po několika pevných tazích Erestorovy ruky a zasténal do úst druhého elfa, když dosáhl vyvrcholení.
A přesto v tu chvíli oba věděli, že jejich láska nemá být. Jedna Erestorova část nebyla přítomna, byla s Půlelfem. Stále rozechvělý z orgasmu setřel Haldir slzy, které unikly z Erestorových očí. „Miluji tě, lirimaer.“
Erestorovo hrdlo se sevřelo dojetím. „A já miluji tebe, Haldire z Lorienu, ale…“
„Tvá duše patří někomu jinému.“
„Přál bych si, aby to tak nebylo,“ mínil Erestor. Miloval Haldira a věděl, že by ho strážce učinil šťastným. „Ale Valar rozhodli jinak.“
„Budu spokojený s tím, co mi můžeš dát, lirimaer,“ pronesl Haldir, připomínaje si slib, že toho nikdy nebude litovat. „A teď pojďme spát.“
Erestor si hluboce povzdechl a dovolil Haldirovi přesunout ho na bok tak, aby se za něj mohl stříbrovlasý elf přitisknout. V pevném objetí rychle usnul.
Nicméně Haldir konečně dovolil jediné slze stéci ze svého oka, pak políbil dlouhé, tmavé vlasy před sebou a zašeptal tichounce: „Miluji tě a nikdy toho nebudu litovat, melethwain-nin.“
lirimaer - milý
melethwain-nin - můj nejmilovanější