Labyrintem slov...

Původní název: And a Star Came to Imladris
Autorka: Morgana
Web:  http://www.paranoid.nl/avalon/star.html
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Erestor/Glorfindel
Rating:  slash, 18+
Varování:  AU, samozřejmě. Je zmíněno zneužívání.
Shrnutí:  Do Imladris přijde vyčerpaný elf, který s sebou nese drahocenné břemeno. Glorfindel je Glorfindel, proto se mu snaží přiblížit.

Prohlášení:  Není to moje. Tyto postavy náleží profesorovi Tolkienovi. Nemám v úmyslu porušovat žádná autorská práva. Tento příběh jsem nenapsala pro peníze.

„Dovolím vám opustit postel,“ oznámil Elladan a usmál se, když viděl Erestorův potěšený výraz. „Prozatím navrhuji krátké procházky.“ Elladan se usmál na Êl, jejíž malé prstíky si hrály se svazky hojivých bylinek, které přinesl. „Zajímáš se o léčitelství, maličká?“ Êl se podívala na Elladana svýma velkýma, modrýma očima a pak se natáhla pro jeden z Elladanových copánků. „Au!“ Elladanova tvář se krátce zkroutila. „Jsi příliš silná na to, aby z tebe byla elfí dáma.“ Êl ho vážně pozorovala a pak zvedla svou pěstičku, jako kdyby mu hrozila. Elladan vybuchl smíchy a setřel si slzy veselí z tváře. Jediný pohled na Erestora mu prozradil, že uzdravující se elf se také zubí. „Možná byste měl být opatrný, Erestore. Tráví příliš mnoho času s Glorfindelem! Naučí se, jak vládnout mečem dřív, než začne chodit!“

„To mi nevadí,“ prohlásil Erestor, a ačkoliv se usmíval, v jeho očích ležel smutek. „Něco mi říká, že bude potřebovat vědět, jak se bránit.“

Elladan vysvobodil svůj cop z elfinčina sevření a přenesl ji na postel, kde se přitulila k Erestorovi, jakmile ji uložil do náručí její matky. „Erestore, chci si o tom s vámi promluvit - o Caldarnovi.“

Erestor sklopil pohled a pevněji sevřel dcerku v náručí. „Přijde si pro mě. Nenechá mě odejít.“ Byl Caldarnovým majetkem pět let a onen muž si zvykl, že Erestor zahřívá jeho postel.

Elladan opatrně položil svou ruku na Erestorovu paži a nařídil: „Podívejte se na mě, prosím.“ Erestor mu vyhověl a jakmile se jejich oči střetly, Elladan dodal: „Nedovolím Caldarnovi, aby vám ublížil. Chci, abyste to věděl.“

Erestor se obezřele usmál. „Elladane, nechci vás nebo kteréhokoliv elfa žijícího zde uvést do nebezpečí kvůli mně. Vše, o co prosím, je, aby bylo Êl dovoleno tu zůstat.“ Elladan stiskl jeho zápěstí a Erestor pohlédl do teplých a upřímných šedých očí.

„Poslouchejte mě dobře, Erestore. Patříte do Imladris a žádný smrtelník vás odtud neodvede. Váš domov je teď u nás, rozumíte? Přijali jsme vás i vaši dceru a Glorfindel i já za vás budeme bojovat.“ Elladan zahlédl slzy, které se nahrnuly do Erestorových očí, a uvědomil si, že Erestor stále ještě nebyl přesvědčený, že je v bezpečí. Stále čekal, že Caldarn opět zničí jeho život. „Já vím, co vás rozptýlí.“ Erestorův výraz byl směsicí naděje a rostoucích obav. „Nechtěl byste se připojit ke mně, Glorfindelovi a Melpomaenovi na večeři v Síni ohně?“

Erestor nebyl přesvědčený, že je to dobrý nápad. „Budou tam také další elfové?“

Elladan přikývl. „Nemůžete v tomhle pokoji zůstat po zbytek svého života, Erestore.“

„To chápu.“ Erestor několikrát zamrkal a vysvětlil: „To není tak, že bych se bál setkat s novými elfy… je to jen… viděli mě panikařit a utíkat.“

„Není tu žádný důvod ke studu nebo pocitu viny, Erestore. Byl jste v tu chvíli pod značně velkým tlakem a většina z našich elfů teď už ví, že jste se pokoušel postarat se o svou dceru. Nikdo vás neobviňuje, ale jsou nedočkaví, aby poznali vás i Êl.“ Elladan doufal, že je Erestor připraven udělat tento krok. „A pro vás by bylo dobré, kdybyste jim umožnil spřátelit se s vámi. Vy i vaše dcera potřebujete přátele.“

Erestor si uvědomil moudrost, kterou Elladanova slova obsahovala: jakmile si pro ně Caldarn přijde, budou potřebovat přátele, kteří je podpoří. „Êl a já se k vám připojíme na večeři.“ Elladan měl pravdu: bude moudré to udělat.

~~~

Těsně předtím, než se Erestor rozhodl opustit své pokoje, aby se připojil k ostatním elfům v Síni ohně, objevil se Glorfindel nesoucí šaty, boty na doma a další obleček pro Êl. Erestor se ani nepokoušel skrýt své pobavení, když zahlédl Glorfindelův široký úsměv.

Glorfindel velice rád viděl na Erestorově tváři otevřený a vítající úsměv a uvědomil si, jak moc se během posledních dnů Erestorův stav zlepšil. Tmavé kruhy pod jeho očima vybledly, tvář se zaoblila a havraní vlasy zářily zdravím. Před ním stál vyměněný elf a Glorfindel si uměl dokonale představit Erestora ve významném postavení. V postoji tmavovlasého elfa bylo něco, co mu prozrazovalo, že kdysi Erestor vydával příkazy.

„Copak jste mi přinesl tentokrát?“ Erestor překvapil sám sebe, když použil na Glorfindela škádlivý tón. Ale mluvit s Glorfindelem bylo tak snadné.

„Společenskou róbu, která vás zahřeje, a nové šaty pro Êl.“ Glorfindel položil šaty na postel a pak se opřel o zeď. „Vaše zotavení mě potěšilo. Nebude to trvat dlouho a budu vás moci vzít ven na procházku nebo projížďku na koni.“

Glorfindelovy záměry a nadšení přiměly Erestora k úsměvu. „Vy mě máte rád, že ano?“

„Vás i vaši dceru,“ ujasnil Glorfindel. „Erestore? Budete dnes večer sedět vedle mě?“ požádal, když se přesunul k posteli.

Erestor se začervenal. „Když mě chcete po svém boku, budu tam.“ Věděl, jak ohromná čest mu byla prokázána, a cítil pokoru, že takový pán jako Glorfindel v něm našel zalíbení. Skutečně našel svého ochránce.

~~~

Erestor se pokoušel jednat klidně, když vstupoval do Síně ohně po Glorfindelově boku. V náručí nesl svou dceru, která byla vzhůru a zvědavě se rozhlížela kolem. Její drobné prstíky se ovinuly kolem Erestorových havraních vlasů a držely se jich pro útěchu od chvíle, kdy byla uvedena do nového prostředí.

Síň byla obrovská a malému elfátku se zdála nekonečná. V mnoha krbech planuly mohutné ohně a zahřívaly prostornou místnost. Dlouhé dřevěné stoly byly obsazeny elfy a první láhve vína už byly naservírovány. V rohu, na pódiu, seděl Lindir a jeho kolegové zpěváci a hráli veselou píseň. Bylo toho tolik k pozorování, že Êl byla brzy přemožena. Erestor se cítil stejně ohromený, ale usilovně se snažil nedat to najevo. Cítil však na sobě jejich oči a jeho srdce vynechalo několik úderů. Glorfindel vycítil Erestorův neklid, natáhl se pro Erestorovu ruku a pevně ji stiskl. Teď byly obsazeny obě Erestorovy ruce, jedna jeho dcerou a druhá Glorfindelem.

Erestor se váhavě střetl s Glorfindelovýma očima a pak zvládl vřelý úsměv. Věděl, že to, že ho Glorfindel chytil na veřejnosti, bylo jasné znamení, a Síní proběhlo tiché mumlání.

„Posaďte se, Erestore.“ Elladan se usmál, když viděl Glorfindela a Erestora, jak se drží za ruce. Měl jisté tušení, že byl Glorfindel okouzlen Erestorem i elfinkou, a jeho podezření se potvrdilo. Cítil se šťastný za Erestora stejně tak jako za Glorfindela.

Erestor se posadil a Êl se v náručí své matky otočila, trochu se kolem rozhlížela a broukala. Zamávala ručkama a tiše bublala, jak se zalykala nadšením. Erestor se vřele usmál, když viděl, jak je jeho dcera zaujata svým okolím. „Za tohle dávám vinu vám,“ řekl tiše Glorfindelovi. Hladil dceřiny vlásky a byl překvapený změnami, kterými prošla. Její hlavička byla nyní pokryta havraními vlasy a její drobná postava se pěkně zaoblila. Nejdříve jí byly Arweniny šaty příliš veliké, ale teď už ne. „Ano, rosteš tak rychle.“

„Jste si jistý, že zvládnete obě role, být otcem i matkou?“ Glorfindel si uvědomoval, že jak čas poplyne, bude to stále těžší.

Erestor na něj vrhl zkoumavý pohled. Vždycky dokázal rychle chápat a číst mezi řádky. „Nabízíte se, Glorfindeli?“

Glorfindel jednou pokývl hlavou. Erestor byl inteligentní a mazaný - s konečnou platností chytrý elf. „Moc rád bych na sebe vzal roli otce, pokud byste mi to dovolil.“

Elladan si vyměnil pohled s Melpomaenem. Zdálo se, že se tu vytváří rodina.

Erestor si nemohl pomoci, cítil, jak se mu hrnou slzy do očí, ale nakonec je dokázal potlačit. Nechtěl plakat na veřejnosti. „Jste si jistý, Glorfindeli? Sotva mě znáte.“

Glorfindel jemně stiskl Erestorovu ruku. „To může být pravda, ale znám dobře sám sebe, abych věděl, že to chci udělat. Vaše dcera si podmanila mé srdce, Erestore.“

„Jenom Êl?“ zeptal se Elladan, když si delikátně odkašlal. Elladanův komentář způsobil, že se Erestorův ruměnec prohloubil. Nenapadlo ho, že by byl Elladan tak přímočarý.

Ale zdálo se, že Glorfindelovi to nevadí. „Elladan má pravdu. Mám rád také vás, Erestore.“ Tiskl Erestorovy prsty mezi svými a zabroukal na Êl, která se zdála neobyčejně potěšená tímto vývojem i jeho blízkostí.

„Neměl bys požádat o dovolení ucházet se o něj?“ navrhl Melpomaen svým „rádcovským“ hlasem. Také byl potěšen, když viděl Erestora a Êl tak šťastné a přijímané.

„Ano, to bych měl udělat!“ Zdálo se, že nic nemůže Glorfindela zarazit a válečník ochotně přijal tuto výzvu. „Erestore, dovolíte mi, abych se o vás oficiálně ucházel?“

Ta slova vymazala úsměv z Erestorovy tváře a jeho oči potemněly slzami. Honem je utřel, aby se ujistil, že nikdo jeho slzy neviděl. „To nemohu udělat, Glorfindeli, ačkoliv je to mé největší přání.“

Chmuřící se Glorfindel napřímil hlavu. „Proč ne?“

„Protože patřím Caldarnovi. Jakmile si pro mě přijde, já…“ Erestor nevěděl, jak dokončit větu, a jeho hlas se vytratil. Ten krásný sen by skončil v okamžiku, kdy by se Caldarn objevil.

„Caldarn váš život už nikdy nebude znovu ovládat,“ rychle prohodil Elladan. „Už jsem vám dal své slovo, že teď je vaším domovem Imladris. Měl byste přijmout Glorfindelův návrh, Erestore. Nemáte žádný důvod odmítnout.“

Erestor pohlédl na své prsty, které Glorfindel propletl s těmi svými. Êl přitáhla jeho pozornost, když na něj zabroukala, a on se na ni usmál, aby ji znovu uklidnil. Měl Glorfindela také rád, tak proč proti tomu bojoval? Snil o tom, mít milence a ochránce, tak proč by měl teď odmítnout kapitána? „Přijímám,“ zašeptal Erestor upejpavě. Glorfindelovi se štěstím zatočila hlava a naklonil se blíž, aby na Erestorovy rty vtiskl něžný polibek. Glorfindelova akce Erestora překvapila, až zamrkal. Glorfindel ho políbil na veřejnosti? Êl se rozhodla, že se jí líbí vidět Glorfindela tak blízko u Erestora, zvedla své drobné ručky a plácla jimi do Glorfindelovy paže.

„No ano, ty také jeden dostaneš, maličká!“ Glorfindel si myslel, že elfinka žárlila na pozornost, kterou věnoval Erestorovi, a tak vtiskl polibek na její čelo. „Tebe také miluji.“ Erestor sklopil zrak a jeho dech se zadrhl. Glorfindel opravdu použil M-slovo. Glorfindel ho miluje.

~~~

Po večeři našel Erestor ve svých pokojích nový předmět. „Houpací křeslo?“ zeptal se Glorfindela.

„Celebrían měla ve zvyku používat je na houpání svých dětí a tak jsem si myslel, že byste ho možná také mohl chtít zkusit. Zkusíte to?“ Glorfindel držel Êl v náručí a sledoval, jak se Erestor do houpacího křesla usazuje.

Erestor uvedl houpací křeslo do pohybu a usmál se. „To je báječné.“

Glorfindel přistoupil k Erestorovi a vložil elfinku do rukou tmavovlasého elfa. „Možná se jí to také bude líbit.“ Êl se na Erestora překvapeně zadívala, když zaznamenala pohyb. Potom zvedla ruku, zabořila ji do látky šatů a rozdováděně zašvitořila.

„Nepředpokládá se, že ji ten pohyb uspí?“ Zatím mělo houpání opačný účinek a Erestor se divil, že Êl není vůbec unavená. On sám se cítil vyčerpaný. Celý večer ignoroval pohledy, které na něj ostatní elfové vrhali, a držel své prsty propletené s Glorfindelovými.

„Ano, mělo by to pomoci ji uspat!“ Glorfindel se široce usmál a přešel k posteli. Odhrnul pokrývky a rozsvítil několik olejových lampiček poblíž postele. Jediný pohled na Erestora mu ukázal očividné. „Jste unavený, že ano, Erestore?“

„Vyčerpaný,“ přiznal Erestor a vstal z houpacího křesla. Čím déle se houpal, tím živější jeho dcera byla.

„Měl bych se omluvit a ponechat vám trochu soukromí,“ řekl Glorfindel a zamířil ke dveřím, ale Erestor mu zastoupil cestu a zastavil ho.

„Mohl byste zůstat, dokud já a Êl neusneme?“ Erestor nechtěl zůstat sám. Z nějakého důvodu byla Caldarnova poskvrňující přítomnost bližší vždy večer a vzpomínky na těch pět děsivých let ho stále pronásledovaly.

„Zůstanu.“ Glorfindel sledoval, jak se Erestor s Êl stočili v posteli, pak k ní přistoupil a pečlivě je přikryl. Posadil se na kraj postele a usmíval se na ně. By šťastný, že našel svou malou rodinku, o kterou se může starat.

~~~

„Ne, prosím… nech mě být! Já nechci!“

Někdy během noci vzbudily Glorfindela Erestorovy výkřiky. Poté, co Erestor i Êl tvrdě usnuli, přesunul se do houpacího křesla a mírumilovně tam usnul, ale Erestorovy prosby jeho spánek přetrhly. „Erestore?“ Êl už byla také vzhůru a vystrašeně se dívala na Glorfindela. Erestor bojoval s neviditelným nepřítelem a Êl přitom byla postupně odstrkávána. Vydávala slabá kňourání a zaštkání.

„Přestaň!“ Erestor křičel a pak se stočil do embryonální polohy. Zdálo se, že na svou dceru zapomněl a uzavřel se před ní.

Glorfindel rychle překonal vzdálenost od Erestora a posadil se na postel. „Erestore? Potřebuju, aby ses vzbudil!“ Nechtěl ho zarazit fyzicky, protože tmavovlasý elf už propadl panice, ale asi nebude mít na výběr. Prozatím se spokojil s tím, že malou elfinku tiskl k hrudi a utěšoval ji. Stále kvílela a Glorfindel ji houpal v náručí a šeptal slova útěchy. Mezi šeptáním se pokoušel stále proniknout k Erestorovi. „Erestore, potřebuju, aby ses teď probral!“ Doufal, že postačí zvýšení hlasu.

Zafungovalo to, ale jinak, než doufal. Erestor vyrazil naříkavé zalkání a náhle se posadil. Výraz v jeho tmavých očích byl výrazem štvance a Glorfindel si přál, aby existoval jiný způsob, jak Erestora vzbudit. Litoval, že musí zvyšovat hlas. „Erestore, prosím, podívej se na mě. To jsem já, Glorfindel, a ty jsi v bezpečí. Jsi v Imladris a Êl je tady s tebou.“

Erestor zrychleně dýchal. Potřeboval čas, aby se zorientoval a uvědomil si, že je v Imladris - v bezpečí. V jeho snech si pro něj přišel Caldarn a za vlasy ho odvlekl od jeho dcery. Být od ní odloučen, to bylo to nejhorší, co se mu mohlo stát, a když ji uviděl v Glorfindelových rukách, natáhl se pro ni a pevně si ji přivinul k hrudi. „Téměř jsem tě ztratil.“

Glorfindel cítil slzy ve svých očích, když si vyslechl, o čem byla Erestorova noční můra. „Slibuji, že Caldarn neuspěje, pokud se tě pokusí oddělit od tvé dcery.“ Erestor se třásl jako list, když si znovu lehal, a Glorfindel uvažoval, zda by mu neměl nabídnout svou společnost - blízkou společnost. „Chtěl bys, abych tě držel?“ On sám býval po noční můře rád, když ho někdo objal, a předpokládal, že Erestor pravděpodobně není jiný.

Erestorovi se podařilo zase se uklidnit a vděčně na Glorfindela kývl. „To bych byl rád. A stejně tak Êl.“ Erestor choval svou dceru na své hrudi. Jakmile se uklidnil, ona se utišila také. Její příliš krátké ručičky se pokoušely ho obejmout a tiskla se tak blízko, jak jen to bylo možné, a otírala se svou tváří o jeho prsa.

Glorfindel se rozhodl, že bude lepší nelehat si za Erestora. Místo toho se uložil na bok naproti němu a přivinul si jak elfa, tak elfátko do pevného objetí. Jednou rukou přitáhl zpátky deku na její místo a pak se uložili na zbytek noci. Protože ležel Erestorovi tváří v tvář, viděl vděčný výraz v jeho ohromných očích. „Ty a tvá dcera jste se mnou v bezpečí.“ Erestor přikývl a Glorfindel odhrnul havraní vlasy z tváře. „Měl jsem tohle udělat hned, jakmile jste šli spát. Pak bys neměl tu noční můru.“

„Glorfindeli?“ Erestor pohlédl na svou dceru a uviděl, že už znovu usnula. Takže pro něj bylo bezpečné mluvit o svých citech. Po události, kterou právě způsobil, ji nechtěl znovu rozrušit.

Když Glorfindel zahlédl v Erestorových očích pochybnosti, podivil se, proč tam jsou. „Co tě trápí?“

„Neměl jsem vás přijmout jako svého nápadníka.“

Erestorova slova ho zasáhla jako ledová sprcha. „Proč to říkáš právě teď? Co se změnilo?“ Udělal něco špatně?

„To není o vás,“ vysvětloval rychle Erestor. „To všechno má co do činění se mnou a s tím, co dělal Caldarn. Vy víte, co mi udělal…“ Erestor zrudnul a sklopil oči. „Glorfindeli, přistoupil jsem na to, protože jsem neměl na vybranou. Nevím, co se stane, pokud bychom se… kdybychom se my dva… někdy…“

„Chtěli milovat?“ dokončil Glorfindel a ulehčeně si oddechl. Na krátkou chvíli se Erestorovi podařilo ho vystrašit! „Erestore, nemám v úmyslu cokoliv uspěchat! Dáme tomu čas a ty budeš určovat tempo!“ Byl vlastně rád, že to Erestor nadhodil! Takhle se mohl vypořádat s jakýmkoliv nedorozuměním! „Přijel jsi do Imladris jenom před dvěma týdny! Dej tomu čas!“

Erestor pozvedl rozechvělou ruku a podržel v ní Glorfindelovu tvář. Před nedávnem by ho modré oči, které by se na něj takhle upíraly, vyděsily. Ale to se změnilo. V Glorfindelových očích viděl emoce, které nikdy předtím v modrých očích neviděl. Caldarnovy oči byly ledové a kruté. Glorfindelovy byly plny starostlivosti a lásky. Tak obrovský rozdíl! „Děkuji Valar, že mi tě přivedli do cesty, Glorfindeli.“

Glorfindel vtiskl na Erestorovo čelo cudný polibek „A já jim děkuji, že mně do cesty přivedli tebe a Êl. Vždycky jsem chtěl svou vlastní malou rodinu.“

„Rodinu? Už na nás myslíš jako na svou rodinu?“ Erestor neúspěšně bojoval proti slzám, které mu stékaly po tváři.

„Neplač, Erestore, prosím!“ Glorfindel mu slzy stíral.

„Nemohu neplakat. Jsem příliš šťastný!“

„Ah, tak tohle jsou tedy slzy štěstí? Potom je nech téci.“ Glorfindel pokračoval v utírání slz, ale už ho netrápilo, že tečou, protože věděl, že Erestor pláče štěstím.

Hvězda přišla do Imladris - část třetí

Hvězda přišla do Imladris - část pátá