Labyrintem slov...

Původní název: And a Star Came to Imladris
Autorka: Morgana
Web:  http://www.paranoid.nl/avalon/star.html
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Erestor/Glorfindel
Rating:  slash, 18+
Varování:  AU, samozřejmě. Je zmíněno zneužívání.
Shrnutí:  Do Imladris přijde vyčerpaný elf, který s sebou nese drahocenné břemeno. Glorfindel je Glorfindel, proto se mu snaží přiblížit.

Prohlášení:  Není to moje. Tyto postavy náleží profesorovi Tolkienovi. Nemám v úmyslu porušovat žádná autorská práva. Tento příběh jsem nenapsala pro peníze.

Erestor prospal většinu dne a začal se probírat při západu slunce. Několikrát zamrkal a pak zneklidněl, když si uvědomil, že svou dceru nemá v náručí. Jeho první myšlenkou bylo, že si pro ni přišel Caldarn, ale pak zahlédl Glorfindela s Êl. Ti dva si hráli před krbem a Glorfindelovo pitvoření způsobilo, že se Êl smála a chichotala. Bylo hezké vidět ji šťastnou. Bývala doba, kdy se obával o její život.

„Vida, jste vzhůru.“

Ten nový hlas Erestorovi způsobil husí kůži, protože ho neznal. „Jsem Elladan, léčitel. Glorfindel mě požádal, abych vás prohlédl.“ Elladan pozorně sledoval Erestorovu reakci na jeho nenadálou přítomnost a vycítil strach, který se zmocnil tmavovlasého elfa. Měl dost času na to, aby si Erestora prostudoval ve spánku a souhlasil s Glorfindelem, že tento hezký elf byl k smrti vyčerpán. Vstal z křesla, ve kterém seděl, a přistoupil k posteli. Nejprve se připojil ke Glorfindelovi a Êl při jejich hře, ale protože elfinka rozhodně upřednostňovala hru s Glorfindelem, sedl si místo toho Elladan zpět a užíval si pohledu na toho ostříleného a uznávaného kapitána, jak si hraje s elfátkem.

„Já nepotřebuji prohlídku,“ zašeptal Erestor a přitáhl si přikrývku ještě blíž. Neznal Elladana, neznal jeho úmysly a nechystal se mu dovolit, aby se přiblížil.

Elladan si počínal tak, jako by jednal s vystrašeným dítětem, proto se posadil v určité vzdálenosti na postel a vřele se na Erestora usmál. „Glorfindel mi vyprávěl, že jste jen před jedenácti dny prodělal zákrok? V den, kdy se narodila vaše dcera? Řekl mi také, že jste od té doby byl na nohách. Je to pravda?“ Elladan pečlivě ovládal svůj hlas tak, aby byl soucitný a neodsuzující. Poslední věc, kterou chtěl, byla, aby se na něj Erestor díval jako na nepřítele.

„To je pravda,“ zamumlal Erestor. Jedním okem pozoroval Elladana a druhým sledoval, co dělá jeho dcera.

Elladan stále udržoval svůj odstup, ale dál pokračoval uklidňujícím tónem ve zpovídání Erestora. „Prohlédl někdo vaši ránu? Zahojila se? Nebo začala znovu krvácet?“ Erestor zavřel oči a přál si, aby měl dost sil uprchnout z místnosti a uniknout Elladanovým otázkám. „Jsem tu, jenom abych pomohl,“ pronesl Elladan a o kousíček se přiblížil. „Přinesl jsem teplou vodu, léčivé byliny a obvazy pro případ, že je budeme potřebovat. Dovolíte mi prohlédnout vás?“ Možná se pletl, a zdálo se mu, že jak se na něj Erestor díval, zahlédl v jeho unavených očích svolení. „Nebude to trvat dlouho.“

„Nechci, aby byla přítomná Êl, když to budete dělat.“ Erestor nevěděl, jak by elfinka zareagovala, kdyby ho viděla v bolestech.

Glorfindel zaslechl poslední Erestorovu poznámku a řekl: „Nedělejte si starosti. Rozptýlím její pozornost.“ Jeho pohled se setkal s Erestorovým a zahlédl v něm nejistotu. „Nechte Elladana, aby se o vás postaral. Êl vás potřebuje zdravého a silného. Jestli jste poraněný, Elladan vás zbaví bolesti.“

Když si uvědomil, že prohrál, Erestor jednou přikývl. „Můžete pokračovat.“

Jako předtím Glorfindela, napadlo i Elladana, že tohle není prostý elf. Když Erestor promluvil jako právě teď, v jeho hlase zazněla autorita. Toto byl elf, který byl kdysi zvyklý udělovat rozkazy, které byly plněny. To poznání jenom prohloubilo tajemství, které Erestora obklopovalo. Glorfindel se držel svého slibu a rozptyloval elfátko, zatímco Elladan stáhl přikrývku z Erestorovy postavy. „Rozepnu vám košili,“ řekl Elladan, který tím informoval Erestora o tom, co se chystá udělat dál. Erestor přikývl a otočil svou hlavu tak, že mohl sledovat, jak si Glorfindel a Êl hrají. Tak se mohl rozptýlit a v duchu se vzdálit od Elladanových zkoumavých prstů, které klouzaly přes jeho břicho.

Elladanova tvář se zachmuřila. Erestorova rána měla k uzdravení daleko a potřebovala vyčistit a obvázat. „Tohle bude možná bolet,“ varoval Elladan svého pacienta.

„Zvládnu to,“ zašeptal Erestor skrz zaťaté zuby. Věděl, že dělá chybu, když své tělo nutil pokračovat v útěku, i když si mu říkalo o odpočinek, ale bezpečí jeho dcery bylo na prvním místě. Když ji pozoroval, jak si hraje s Glorfindelem, věděl Erestor, že se rozhodl správně. Zaplatil by jakoukoliv cenu, jakou by teď jeho tělo mohlo požadovat.

Elladan použil teplou vodu, léčivé bylinky a měkkou žínku, aby vyčistil ránu. Když Caldarnův ranhojič vyňal dítě, jistě nepracoval hygienicky a rána se tak nehojila, jak by měla. Místo, aby použil ostrý a dezinfikovaný nůž, muselo být ostří špinavé a zubaté. Elladan pevně stiskl zuby, když si uvědomil, jakou bolest musel Erestor během zákroku cítit.

Nicméně teď tolik bolesti necítil. Elladanovy doteky byly jemné a léčitel očividně věděl, co dělá, takže mu působil tak málo nepohodlí, jak jen bylo možné. Glorfindel vzhlédl od hry s Êl a vřele se na něj usmál, dodávaje Erestorovi sílu, kterou potřeboval, aby přetrpěl Elladanovu péči.

„Potřebuji, abyste se na chvíli posadil, abych mohl ránu zavázat.“ Elladan si uvědomil, že by mohl potřebovat pár rukou navíc, a protože byl Glorfindel zaneprázdněn rozptylováním Êl, potřeboval Melpomaena, aby mu pomohl. „Strpení.“ Zakryl Erestora teplou pokrývkou a pak opustil místnost, aby přivedl Melpomaena, který zůstával nablízku. Čekal na chodbě pro případ, že by ho potřebovali.

„Dobrý večer, Erestore,“ pronesl Melpomaen, když vstoupil do místnosti. „A dobrý večer i tobě, princezničko,“ dodal, když se usmál na elfinku. Zdálo se, že se Êl líbí, když ji takhle nazval, a mávala na něj svýma ručkama. Melpomaen udělal malou odbočku, aby malou elfinku objal a vtiskl jí polibek na čelo. „Brzy se vrátím a pak si budeme hrát. Ó, ty šaty ti moc sluší!“

Êl byla ještě příliš malá, aby rozuměla tomu, co jí ten laskavý elf říká, ale slyšela jeho milý hlas a viděla vřelý výraz v jeho očích a rozhodla se, že se jí líbí! Byla trošku zklamaná, když ji ten dospělý zase opustil, ale Glorfindel už ji zabavil tím, že ji polechtal na bocích.

„Pomoz mi posadit ho zpříma.“ Elladan pokynul Melpomaenovi, aby se posadil na druhou stranu postele a pomohl Erestorovi posadit se. Jakmile se mu to podařilo, převzal Erestora Melpomaen a přitáhl si ho blíž tak, aby se o něj mohl zraněný elf opřít. Erestor jim dovolil, aby s ním manipulovali. Ošetření ho utahalo a on nechtěl nic než zavřít oči a znovu se ponořit do spánku.

Elladan naskládal léčivé rostliny na ránu a pak obvázal postiženou oblast. Jakmile byl hotov, položili Melpomaen a Elladan Erestora zpátky na postel a Půlelf věnoval svému pacientovi přísný pohled. „Chci, abyste zůstal v posteli přinejmenším další tři dny, Erestore. Dovolím vám dojít si do koupelny, ale to je všechno!“ Erestor sebou trhl. Během posledních pěti let dostával mnoho rozkazů a naučil se podrobit se. Elladan zalitoval, že svého pacienta vystrašil. „Nemyslel jsem to tak, Erestore. Říkám to, protože mám o vás starost. Potřebujete odpočívat, aby se vaše tělo mohlo zhojit. Během těchto několika posledních dní jste od svého těla vyžadoval příliš mnoho, když jste měl raději spát.“

Elladanova slova zmírnila bodnutí, které Erestor pocítil, a tak se na léčitele zkoumavě zadíval. Na Elladanovi bylo něco podivného, ale nemohl ten pocit přesně označit. Když Elladan viděl Erestorův tázavý pohled, usmál se a přikývl. „Jsem půlelf. To je to, co se vám zdá zvláštní.“

„Stejně jako moje dcera,“ uniklo Erestorovi. „Je také půlelfka.“ Určitým způsobem ho to rozesmutnilo, ale když se teď díval na Elladana, uvažoval, jestli zprvu nejednal přecitlivěle. Elladan vypadal šťastně, dokonalý jako opravdový elf.

Elladan předstíral, že je překvapen, přestože ve skutečnosti nebyl, protože ho Glorfindel informoval o Erestorově krušné minulosti. „Až přijde její čas, bude jí dána možnost volby.“ Protože se na něj Erestor zadíval vyčkávavě, Elladan dodal: „Mé dvojče a já jsme svou volbu učinili před několika lety. Rozhodli jsem se náležet k Prvorozeným. Teď jsme elfové.“

Když to Erestor uslyšel, pocítil úlevu. „Myslíte si, že Êl bude dána stejná možnost volby, až bude dost stará?“ Nebyl si tím docela jistý, když uvážil, jak byla počata. Možná jí Valar neposkytnou stejnou výsadu, jakou dostala dvojčata!

„Jsem si tím jistý,“ řekl Elladan a znovu pečlivě přikryl Erestora pokrývkou. Uložil ho tak, aby se mohl dívat na Glorfindela a Êl, kteří si stále hráli. „Ona je nevinná.“

„Mohu jen doufat, že na to Valar budou nahlížet stejně jako vy.“ Erestor si zhluboka povzdechl a poddal se svému vyčerpání. Protože věděl, že jeho dcera je v těch nejlepších rukách, dovolil si ponořit se do spánku.

~~~

Když se příště Erestor zase probudil, byla hluboká noc a jeho dcera byla uložena v jeho náručí a tvrdě spala. Glorfindel měl pravdu; ve svých nových šatičkách vypadala rozkošně a začínaly jí už růst vlásky. Krátké, jemné vlasy barvy havraní černi začínaly pokrývat její hlavičku.

„Chtěl byste se něčeho napít?“ Glorfindel si přisunul své křeslo blíž k posteli, aniž by způsobil nějaký hluk, jelikož nechtěl vzbudit spící elfátko. Mohl říci, když tak studoval Erestorův výraz, že jeho svěřenec byl překvapený, že ho tady stále nachází. Pravda byla, že se Elladan, Melpomaen a Glorfindel střídali tak, aby zajistili, že Erestor nebyl během svého zotavování nikdy sám. „Miruvor nebo bylinkový čaj? Čemu dáváte přednost?“

Erestor se cítil zmatený. Nikdy dřív nebyl hýčkán, dobrá, ne pokud mohl si pamatovat. „Chtěl bych trochu čaje, prosím.“ Posunul svou dceru v náručí a získal tak pohodlnější pozici, když se opíral o polštáře. Takhle bude moci snadno usrkávat svůj čaj. Glorfindel podal Erestorovi šálek a usmál se na něj. Erestor si nemohl pomoci, ale přemýšlel o horlivosti, s níž o něj zlatovlasý elf pečoval. „Musím vás zdržovat od vaší práce.“

Glorfindel pokrčil rameny. „My si to mezi sebou zařídíme, Elladan, Melpomaen a já. Právě teď je všude klid.“

Erestor jednou pokývl hlavou a pak upil. To znamená, že ho Caldarn ještě nehledá. „Myslíte si, že mi bude dovoleno zůstat a vychovat tu svou dceru?“

„Jsem si tím jistý. Elrond Půlelf, který tomuto údolí vládne, vás uvítá s otevřenou náručí.“

Erestor si do paměti ukládal každičký střípek informací, kterými ho Glorfindel zahrnoval. „Jestliže on je zdejší Pán, jaké je pak vaše postavení?“

Glorfindel se stále usmíval a odpověděl: „Jsem kapitán stráží. Zodpovídám za všechny vojenské záležitosti.“ Když si uvědomil, že Erestor neví nic moc ani o Elladanovi a Melpomaenovi, vysvětloval dál: „Melpomaen je Elrondův hlavní poradce a jistě Elrondovi poradí, abyste se mohl v Imladris usadit. Elladan je Elrondův syn a dědic. On také chce, abyste zůstal. Jak vidíte, máte několik úctyhodných zastánců.“

Erestor si tyto informace uložil na později. „Jsem vděčný za takové zastánce. Obávám se, že je moje dcera bude potřebovat.“

„Kdybyste znal Elronda tak jako já, věděl byste, že v Elrondovi najdete dalšího ochránce. A pak je tady zbytek jeho rodiny, Elladanovo dvojče Elrohir a jejich sestra Arwen. Elrohir i Arwen doprovázejí svého otce na návštěvě ve Zlatém lese, ale očekávám jejich návrat v nejbližších dnech.“ Tohle bylo velké množství informací, které musel Erestor pojmout, a tak Glorfindel nečekal, že si to zotavující se elf všechno do zítřka zapamatuje. „Dopijte váš čaj a pak jděte zase spát.“

Erestor udělal, jak mu bylo řečeno, a podal teď už prázdný šálek Glorfindelovi. „Vy máte Êl rád, že ano?“

Trošku zmatený tím, proč se na to Erestor ptá, Glorfindel přikývl. „Mám. Už si našla cestu do mého srdce.“

„To je dobře.“ Erestor zaváhal, protože to, oč chtěl požádat, bylo nemístné, a on si nemohl být jist, jak by mohl Glorfindel na jeho žádost zareagovat, ale doufal, že dostane kladnou odpověď. „Glorfindeli, kdyby se mi někdy něco stalo a moje dcera zůstala sama, dáte na ni pozor? Ujmete se jí a vychováte ji, jako by byla vaše vlastní?“

Glorfindel se zhluboka nadechl. Tohle byla velice závažná žádost a Erestor musel mít důvod se ho na to ptát. „Ale vám se nic nestane!“

„Ale kdyby se mi stalo něco zlého, postaráte se o ni? Potřebuje ochránce.“ Erestor se ještě nevzdával, protože viděl, jak se Glorfindel o elfinku stará.

Glorfindel se právě teď a tady rozhodl a odpověděl: „Vždycky ve mně bude mít ochránce, Erestore. Postarám se o ni.“

S pocitem úlevy se Erestor na Glorfindela usmál. „Musíte mě pochopit. Stále se bojím, že si pro mě Caldarn přijde.“

„Pro vás? Ne pro ni?“ Glorfindel se hluboce zamračil.

„O ni nestojí, ale stále chce mě. Chce mužského dědice, ne dceru. Bojím se, že se objeví v Imladris a odvleče si mě s sebou.“ A Erestor si nebyl jistý, jestli by přežil oddělení od svého dítěte. Dobrá, možná by to byl schopný zvládnout, kdyby věděl, že je v bezpečí s Glorfindelem.

„Nikdo vás odsud neodvede proti vaší vůli,“ prohlásil Glorfindel rozhodně, čímž dal najevo, že by raději riskoval boj než znovu ztratit Erestora kvůli tomu smrtelníkovi. „Teď patříte do Imladris.“

„Děkuji vám,“ zamumlal Erestor. „Děkuji vám za tato laskavá slova.“ Ruka, která předtím držela šálek, se teď natáhla pro Glorfindelovu, ale bojovníkova ruka byla mimo její dosah a Erestor se začal stahovat, protože nechtěl ani jednoho z nich uvést do rozpaků svým důvěrným chováním.

Ale Glorfindel ho rázně zastavil, když uchopil prsty zraněného elfa. „Jste tady a zůstanete tu, slibuji. A nikdo už vás znovu nikdy nezraní.“ Úsměv, který mu tmavovlasý elf věnoval, se dotkl jeho srdce a Glorfindel si konečně uvědomil pravdu: byl uchvácený nejen Êl, ale také Erestorem. Zamiloval se do nich obou. Glorfindel vždycky chtěl svou vlastní malou rodinku, ale to nepatřilo k životu válečníka. Jenže teď jeho cestu zkřížil Erestor s Êl a on je měl oba rád.

~~~

Během následujících několika dní se začal Erestor zotavovat. Několikrát se pokusil opustit lože z jiného důvodu, než jen jít do koupelny, ale kdykoliv to udělal, buď Elladan, Melpomaen nebo Glorfindel ho poslali rovnou zpátky do postele. Krmili ho lahůdkami, napájeli spoustou miruvoru a bylinkového čaje a věnovali ohromnou pozornost tomu, aby nebyl rušen. Erestor nacházel obrovské potěšení ve sledování své dcery, jak si hraje s jeho „pečovatelkami“ a často se smál jejich pitvoření.

Poprvé za pět let se cítil Erestor šťastný a pokojný, a protože měl čas přemýšlet o své situaci, uvědomil si, že by se chtěl dozvědět, co se mu stalo, že zapomněl svůj dřívější život. Kdo byl? Kde žil? Je jeho rodina stále na živu? Jeho otec a jeho matka? Má nějaké sourozence? Ale jeho paměť odmítala spolupracovat a on nenacházel nic než černou díru, kdykoliv se pokusil si vzpomenout.

Fakt, že Erestor byl stále skleslejší a tišší, trápil Elladana, Glorfindela i Melpomaena, a tak se rozhodli, že to bude kapitán, kdo by měl prozkoumat Erestorovu temnějící náladu a zjistit, co je špatně.

~~~

Glorfindel se připojil k Erestorovi, který pil šálek bylinkového čaje a sledoval Êl, jak se pokouší hrát si s panenkami, které Melpomaen vyhrabal ze skladu. Elfinka v průběhu posledních dní zesílila a vypadala zdravá a šťastná. Její modré oči zářily životem a energií a Glorfindel počítal s tím, že ve správný čas začne vyvádět neplechy. Byla důvěřivé a dychtivé malé elfátko, netrpělivě čekající, až bude moci začít zkoumat svět, který se rozkládá za hranicemi jejich pokoje. „Vede si dobře,“ poznamenal Glorfindel ve snaze zahájit konverzaci.

Erestor se také upřeně zadíval na svoji dceru, a ačkoliv se cítil šťastný, že se jí dobře daří, pociťoval také melancholii, protože si stále nemohl vzpomenout, kdo je a odkud pochází. Nicméně to byl chytrý elf a věděl, proč si Glorfindel přitáhl svou židli k posteli a usadil se: k dlouhému rozhovoru. Tak jako předtím, ani teď neuvažoval o lhaní a promluvil otevřeně, když zlatovlasého elfa oslovil. „Vím, proč se zdržujete v mé blízkosti, ale nemusíte si dělat starosti.“

Glorfindelovo obočí se elegantně vyklenulo. „A proč tedy?“ Nahnul se blíž a uchopil jednu z Erestorových chvějících se dlaní. „Erestore, my tři si o vás děláme starosti… Elladan, Melpomaen a já. Sledujeme, jak jste během posledních dnů ztichl a propadáte depresi, a zajímá nás proč. Mám jisté tušení, ale byl bych raději, kdybyste mi to řekl vy.“

"Během těch posledních několika let jsem neměl čas přemýšlet o mé situaci, ale od té doby, co jsem dorazil sem a vy tři jste o mne začali tak laskavě pečovat, začal jsem uvažovat o tom, kdo jsem a odkud pocházím. Co se mi stalo, že to způsobilo ztrátu mé paměti?“

„Jednou jste se zmínil, že jste nesl dopis. Ještě ho máte?“ Ten dopis by mohl poskytnout vodítko, které Glorfindel potřeboval, aby odhalil toto tajemství, ale když viděl Erestora zakroutit hlavou, jeho srdce vynechalo jeden úder. Tohle by mohlo věci zkomplikovat!

„Už jsem ho dál neměl, když jsem se probral v Caldarnových pokojích. Nevím, co se s ním stalo.“

„Možná jste byl posel, který měl ten dopis doručit? Vzpomínáte si, kam jste mířil?“

„Položil jsem si tuhle otázku mnohokrát, Glorfindeli, a také odkud jsem jel, ale nepamatuji si jedinou věc!“ Erestorův hlas se s narůstajícím pocitem marnosti zvýšil, což překvapilo Êl, jak tak ležela mezi svými panenkami. Erestor se donutil k úsměvu a konejšivě zabroukal, aby ji uklidnil.

Glorfindel se rozhodl zariskovat a řekl: „Mluvil jsem s Elladanem a Melpomaenem, a ačkoliv nevíme, kdo jste, máme silný pocit, že nejste prostý elf.“ Tohle prohlášení upoutalo Erestorovu pozornost a tmavé oči se na něj zaměřily s nadějí. „Cítíme, že jste byl zvyklý vydávat rozkazy, a také, že bývaly uposlechnuty. Kdysi jste musel zastávat veledůležitou pozici.“

Glorfindelovo sdělení Erestora zmátlo. „A jak jste dospěli k tomuto závěru? V posledních pěti letech jsem byl vycvičen k poslouchání rozkazů, ne vydávání.“

„Těžko se to vysvětluje,“ přiznal Glorfindel. „Jsou to maličkosti, které ve skutečnosti nedokážeme označit.“ Glorfindel se pohodlně opřel ve svém křesle a usrkával svůj čaj. Bylo na čase vyzkoušet jiný přístup. „Thranduil vládne v Zeleném hvozdu. Znáte ho?“ Doufal, že když Erestora překvapí, mohl by vydolovat další Erestorovy vzpomínky.

Ale Erestor potřásl hlavou. „To si nemyslím.“

„Co takhle Lady Galadriel, která přebývá ve Zlatém lese?“ Glorfindelovi se zazdálo, že zahlédl jiskřičku poznání v Erestorových očích, a pokračoval: „Nebo Lord Celeborn?“

Erestorův dech se zrychlil, když zaslechl jméno Pána Zlatého lesa. Paměť se pokoušela prolomit bariéru, ale selhala v pokusu prodrat se na povrch. „Celeborn,“ opakoval Erestor jméno, jako by ho ochutnával. „To jméno znám!“ Vzrušeně se obrátil na Glorfindela s doširoka otevřenýma očima a pak znovu přikývl. „Znám to jméno.“

„Dobrá, začneme naše pátrání tam. Pošlu do Zlatého lesa posla. Možná vás Celeborn zná.“ Glorfindela napadlo, že Erestor možná nemusí být jeho pravé jméno, protože Erestor to jméno přijal až po ztrátě své paměti.

V této chvíli Êl usoudila, že už ležela dost dlouho sama, a rozhodla se, že chce svou matku: Erestora. Funěla a kopala nohama, jak kňourala, když se snažila upoutat pozornost své oblíbené chůvičky, Glorfindela. Ten se zasmál a přešel k ní, aby ji zvedl a položil na postel vedle Erestora. Poznání, že Erestor je matka elfinky a ne její otec, ho ohromilo, ale přijal to. Třebaže se příležitostně především divil, jak je taková věc vůbec možná. Byla Erestorova anatomie nějak odlišná? Aby našel odpovědi na tuto otázku, znamenalo by to položit Erestorovi velice intimní otázku a Glorfindel cítil, že na to není ten správný čas.

Êl se pokoušela zvednout svou hlavičku a podařilo se jí udržet se na chvilku nahoře, než znovu spadla dopředu. Erestor ji zvedl a vřele se na ni usmál. „Jsi stále ještě moc malá, abys tohle zkoušela,“ řekl laskavě. Jeho dcera pohodlně ležela v jeho rukou a přitiskla se pevně k jeho hrudi.

„Ale měla by být schopná zvednout svou hlavičku v několika dnech. Její zdraví se o moc zlepšilo a pěkně zesílila.“ Glorfindel věnoval Erestorovi i Êl zamilovaný pohled. Byl na ně oba tak pyšný!

~~~

Poznámka překladatelky: Pokud máte trochu povědomí o miminkách, asi budete mít stejné námitky jako měla Samy a koneckonců i já. Berte to tak, že tohle je AU a navíc, Êl je elfátko. Prostě elfí miminka jsou, stejně tak jako dospělí elfové, dokonalejší nežli pouzí smrtelníci :-)

Hvězda přišla do Imladris - část druhá

Hvězda přišla do Imladris - část čtvrtá