Labyrintem slov...

Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

Poznámka překladatelky: Moc děkuji Mandragoře za umístění povídky na těchto stránkách, velice děkuji Georgii za přínosný beta-read, děkuji Dobby, Hajmi 2003 a Hajmi 50 za jejich pomoc, a dále děkuji všem čtenářům, kteří mě podpořili ve chvíli, kdy jsem to nejvíce potřebovala.

Poznámka Mandragory: Já na oplátku moc děkuji Alcei za to, že se odhodlala tento překlad zveřejnit na Labyrintu, kde je možné tuto povídku číst bez přístupových hesel. Taktéž jí a její betě Georgii děkuji za jejich práci na překladu takto dlouhé povídky a na překlad náročné povídky.

Opět bylo léto. Právě se těšili z nádherného počasí, dnes se Severus s Faridem zaváží jiným druhem pouta: dnes si sváží ruce*, dnes se vezmou.

Na trávníku před Severusovým a Faridovým venkovským domem stál kouzelnický stan. Už se hemžil lidmi, ačkoli bylo ještě brzy ráno; nikdo nechtěl o tuto událost přijít. Všude se tlačili přátelé a rodina. Mnoho z nich patřilo různým přátelům. Jen Ron s Hermionou tu měli pět dětí, jejich nejstarší holčička Ginny bude dnes za družičku. Remus se oženil s Nymfadorou, i když by se nikdo neodvážil ji takto říct; někdejší bystrozorka odešla do výslužby, když se provdala za Remuse a narodily se děti (do této chvíle tři) a nyní pomáhala s chodem sirotčince Remusovi, jednomu z ředitelů. Zřejmě ji práce s dětmi přišla daleko více vzrušující než práce bystrozorky; zlo notně vymizelo od doby, kdy Farid zabil Voldemorta.

Přirozeně tu byly i ‚Potterovy děti‘, celkem čtyřicet tři, převážně chlapci. Byla to veselá, celkově dobrosrdečná skupina dětí, jež měly štěstí, že se o ně starají a zaopatřují takoví obětaví, milující opatrovníci. Sirius i Adrian měli těžké dětství a rozhodli se zajistit, aby žádný z jejich hochů a děvčat nikdy neměl pocit ztráty nebo nechtěnosti. Farid s nimi trávil značné množství času, mezi nimi se tak objevilo několik možných budoucích famfrpálových hvězd. I Severus s nimi trávil čas, zvláště když byl Farid pryč, vždy se mu dostalo vřelého přijetí. Bylo pro něj zvláštní být obklopený dětmi, jež kdysi byly jeho vrstevníky. Mnoho z nich prožívalo příšerné dětství, teď však vyrůstají na téměř ideálním místě.

Ovšemže špatné dětství nebylo to jediné, co mohlo někoho dovést k tolika zlým rozhodnutím. Podívejme se na Farida - jeho dětství bylo děsivé, hrůzné. Měl by být zahořklý, pomstychtivý, neschopný lásky. Severus se však domníval, že Farid je výjimečný případ; po světě nechodí mnoho duší tak čistých jako jeho. Pokud jde však o tyto děti, Severus věřil, že možnost je podruhé vychovat byla rozhodně vítězstvím ze strany tolika lidí a vcelku tento pokus více než dokazoval, jak byl posud úspěšný.

Jejich venkovský dům je poměrně velké obydlí umístěné hluboko v Quantock Hills**, daleko od slídivých očí mudlů, stejně jako kouzelníků. Má rozsáhlou čtyř akrovou zahradu, s průzračným malým jezerem. Pořídili si ho před šesti lety, jako útočiště před ostatním světem, na místě, kde by mohli společně trávit čas, chránění, v soukromí a bezpečí. Nazvali ho ‚chatou‘, a nezáleželo na tom, kde se zrovna nacházel, za jaký tým hrál, Farid se vždy ujistil, že bude doma o dlouhých letních prázdninách, aby mohl strávit co nejvíce času se Severusem.

Prostě jsou spolu, čtou si, chodí na procházky a něco kutí. Plavou v jezeru, vaří lektvary a tráví čas s kocourem, jenž sice dorostl do působivého lovce myší, ale přesto má rád příjemné mazlení, teplo klína a šimrání oušek.

Občas si Severus dělal starosti kvůli věkovému rozdílu mezi nimi. Když hoch poprvé vyrazil na mezinárodní famfrpálové hřiště, byl přesvědčen, že se Farid zamiluje do někoho jiného a už ho nebude chtít. To se však nikdy nestalo; vždy se vrátil domů ke svému milenci.

Farid i vyspěl; vyrostl o několik palců a nyní měl pět stop a devět palců, přesto byl menší než Severus. Měl široká ramena, usměvavé oči, olemované vějířky vrásek, když se usmál, a vlasy zůstaly tak nepoddajné jako vždy, jen se mu nyní vlnily u krku. Také byl silný, Severusův milenec, měl pevnou svalnatou hruď a skálopevná stehna. Často se milovali, a po letech se Farid stal průbojnější; avšak nehledě na to, jak byl silný, jakým slavným se stal, často se podvoloval Severusovi jen v těchto chvílích, kdy to činil z vlastní vůle.

Severus nedokázal nikdy vyjádřit, jak moc pro něj znamená - mít světového, špičkového famfrpálového hráče, nejmocnějšího kouzelníka na světě, jak se pod ním zachvívá, chvěje se touhou a žadoní o uvolnění. Často, když se milují, Farid zapomíná na sebe, zapomíná, že je Harry Potter, mezinárodní famfrpálová hvězda, záchrance kouzelnického světa a občasný opatrovník ‚Potterových dětí‘, a že se zcela poddává Severusovu opečovávání, stejně jako v době, kdy byl malý otrok.

Celá léta Farid prosil Severuse, aby si ho vzal, ale až do této chvíle vždy odmítal. Nebylo to tím, že by nechtěl být jako manžel svázaný se svým někdejším otrokem; bylo to jen tím, že chtěl, aby Farid zažil skutečnou svobodu, mohl odejít, chtěl-li.

Nakonec se vzdal, když konečně pochopil, že se Farid nechystá nikam odejít; a, když hrál famfrpál na mezinárodní úrovni pět let - z toho třikrát hrál za Anglii, dvakrát jako kapitán - Farid se už dost nacestoval po světě a nadobro se vrátil domů.

Právě stál před zrcadlem a snažil si uvázat kravatu. To Draco vybral svatební šaty a rozhodl o kravatách jako součásti oděvu. V současné době se Draco se Seamusem stali hlavní konkurencí madame Malkinové, třebaže Draco nebyl často vídán bez velice živého Luciuse.

Lucius Malfoy byl čilý, veselý klučina, plný energie a nadšení; věčně ušpiněný a neupravený. Tento Lucius se velice lišil od toho navýsost elegantního, narcistického kluka, jehož si Severus pamatoval z dětství. Severus se domníval, že nyní vidí skutečného Luciuse, ne toho, do nějž nelidský otec vtloukal způsoby a dobré mravy.

Dnes byl Luc jedním z mládenečků, a hlasitě si stěžoval zoufalému Dracovi, že musí být v bílém, než ve svém oblíbeném oblečení - ze všeho možného, mudlovských džínách.

Lucius netrávil mnoho času s ostatními Potterovými dětmi, ale měl s nimi vyučovací hodiny, a jako vždy byl stále přirozený vůdce s mnoha kamarády. Severus tušil, že do začátku obřadu jeho oblečení bílé nevydrží.

Dnes přišlo mnoho lidí, aby oslavili jejich manželský svazek. Amélie Bonesová, jež je stále známa jako ‚nová ministryně‘, i po letech v úřadě. Řídí kouzelnický svět, jenž nakonec přece došel klidu. Nečinilo to vše o mnoho lepší? Představitelé řady kouzelnických rodin, jež jsou Faridovou generací, pohlíželi na vše jinak než jejich rodiče a rozběhli změny v řadě oblastí života. Ti, kdo se vyžívali v nenávisti a šířili nedůvěru, byli buď mrtví, nebo znovu prožívali své dětství.

Před dvěma lety se Severus dověděl, kam se poděl Popletal poté, co byl sesazen. Má práci jako mudlovský uklízeč toalet v Hyde Park Corner***. Severuse nesmírně těšilo každému říct, co se stalo tomuto muži. Sirius si dokonce liboval v pravidelných návštěvách těchto zařízení, jen aby zkontroloval, jak jsou čistá. Především v tom, jak Popletal prováděl úklid ručně - chodívalo tam mnoho turistů na to, aby mohl kouzlit.

Celkem však vyspěl i Sirius Black. Díky práci, kterou si vzal, podpoře a lásce svého velkého Američana.

Dnes přišli i všichni zaměstnanci Potterova domu, vyjma Stuarta Johnsona, Faridova někdejšího násilníka. Vyšel z vězení, ale neměl kam hlavu složit a nikdo nebyl ochotný mu poskytnout přístřešek. Colburn zmizel, a už nebyl spatřen, zato Johnsona zřejmě stále trápila vina. Farid se nad ním slitoval poté, co se začal objevovat, kdykoli byl Farid v budově, a vyhlížel ztraceně a opuštěně. Byl přijat jako správce domu Potterových dětí, a po počátečních těžkých chvílích se nakonec usadil. Dnes tu však nebyl; Farid by to nesnesl.

Farid stále míval děsivé sny; ještě se čas od času probouzel s křikem. Jednou za čas měl záblesky vzpomínek a Severus nemohl dělat nic jiného než ho držet a konejšit, aby je zahnal. Samozřejmě, protože byl ve Faridových vzpomínkách, Severus barvitě poznal, jak hrůzné jsou tyto vzpomínky. Po celých posledních pět let při sobě nosil záchranné přenášedlo, mohl se tak okamžitě dostat ke svému milenci, kdykoli potřeboval.

Když se objevily záblesky vzpomínek, Farid vlezl nahý do jeho klína a chvěl se strachy; Severus mu připnul jeho obojek a jen ho svíral, nechal ho mumlat v kazachštině, něžně ho hladil a říkal mu, jak moc ho miluje. A alespoň prozatím jim to oběma většinou stačilo.

Za celá léta se tyto případy nesnížily; sice byly méně časté, ale když se objevily, trvaly déle. Přijali je jednoduše jako součást života, když měl Farid svého Severuse, Farid trval na tom, že bude vždy procházet těmito strašlivými epizodami.

Farid se v posledních letech změnil k nepoznání. Byl silný, sebejistý, mocný. Alespoň tyto vlastnosti ukazoval okolnímu světu. Pouze Severus vídal jiného Farida, Severus nebo někdo z jejich přátel. Farid vždy zůstal ztraceným a vyděšeným malým chlapcem, Faridem, jenž se často zhroutil tak, že si s tím nedokázal sám poradit. Ale z nich dvou si Severus myslel, že je to on, kdo se změnil nejvíce. Vždycky byl zatrpklý muž, jenž se lehce rozčílil a jen málokdy odpouštěl. Díky Faridovi se to všechno změnilo.

Stále byl vznětlivý, sarkastický, špatně naladěný. Ale také se smál mnohem víc; nyní měl přátele, z jejichž společnosti se těšil. V mnoha ohledech byl podobný Faridovi, on byl v nitru také vystrašeným dítětem, potřeboval svého milence, aby zůstal silný.

Severus se otočil a všiml si, že jej sledují jiskřivé zelené oči.

„Potřebuješ s něčím pomoci, Severúsi?“ Farid měl pořád kazašský přízvuk, ale už byl slabý. Popošel blíž ke svému milenci a začal mu upravovat kravatu. Jeho řasy byly sklopené, jak se soustředil na práci, a v tom okamžiku měl Severus svůj vlastní záblesk vzpomínky - milý hoch před ním klečel nahý, nabízel své tělo pro jeho potěšení. Bylo by to všechno tolik jiné, jiný svět bez Farida: kdyby chlapce nevzal s sebou; kdyby si Jusuf povšimnul jeho potencionálu; kdyby tu noc dostal jinou hračku. Severus prudce sevřel Farida v náručí a žádostivě ho líbal. Farid se do polibku usmál, roztával mu v náručí a nechal ho užít si to dosyta.

A jak to často dělával, když se milovali, Farid nechal zmizet své oblečení. Stále dával přednost nahotě, a většinu času, kdy byli spolu, byl oděný velmi málo, nebo vůbec.

Severus láskyplně položil svého Farida na podlahu, dál ho líbal ještě vášnivěji, a Farid odpovídal; ovinul ruce kolem svého milence a oplácel mu každý polibek a pohlazení. Severus, jenž byl jako obvykle silně vzrušený krásným mocným mužem zmítajícím se pod ním, využil výhodu, co mu byla dána, nemarnil čas a potěšil svého milovaného Farida.

Potom leželi spolu propleteni na podlaze, Farid spočíval hlavou na Severusově hrudi; Severus si přál, aby se už nikdy nepohnuli, jen leželi spolu tady v posvátnosti jejich vlastní ložnice, vynechali celou svatbu, a prostě byli spolu.

Později však, když stál na stupínku, kde čekal Albus, až je oddá, a sledoval svého krásného hocha, nyní zcela dospělého, kráčet k němu v tmavomodrém hábitu, změnil na to názor: tentokrát pouto bude rovnocenné; tentokrát je opravdu nezrušitelné a přetne ho jen smrt.

Ještě o něco později, když den končil, a byl s Faridem připravený k odchodu, uvědomil si, že obřad byl vskutku krásný a dojímavý, a že na něj bude vzpomínat do konce svých dnů, a že nějak, díky mocné magii, měl pocit, že je, pokud to vůbec lze, blíž Faridovi.

Stáli u malého jezera, jež tolik milovali, ruku v ruce a teď zase Farid políbil Severuse, jeho oči tančily příslibem dalších nadcházejících potěšení. Společně se přeměnili a vzlétli.

Šest měsíců po poslední bitvě s Voldemortem, se Farid rozhodl, že bude také zvěromágem; že bude labutí. Trvalo hodně dlouho, než jeho magie zesílila natolik, aby se pokusil o přeměnu. Každý mu říkal, že si nebude moci zvolit svou zvěromágskou podobu, že je nepravděpodobné, aby jeho podoba byla stejná jako jeho Patron, že je ještě moc slabý, aby se o to pokusil.

Každý však musel spolknout svá slova, když našli velkou bílou labuť zpěvnou, usazenou na Faridově místě na pohovce.

Poté se Severus s Faridem mohli často spolu přeměňovat a odlétali někam na vzdálené jezero na den či dva, nebo jen trávili čas společným pomalým vznášením kolem jejich vlastního soukromého jezera.

Nyní však oba mávali velkými bílými křídly, jednou obletěli zahradu a přeletěli nad stanem, když se loučili se svými hosty. Hudba mezitím hrála celou noc a barevná světýlka mihotala ve stromech a lidé se smáli, tančili a znovu se zamilovávali.

Severus s Faridem mířili na sever, na jedno vzdálené jezero v Caithness**** a k malému kouzelnickému hostinci poblíž nádherné pláže, kde mohou strávit nějakou dobu. Nyní Severus nepochyboval, že jejich vztah je opravdu navždy, poněvadž, jak každý ví, labutě se druží na celý život.




Pozn. překl.:

* Svazování (spojení) rukou je starý pohanský svatební rituál, jehož původ sahá až ke starověkým Keltům a byl uznán jako legální manželský obřad, při němž si dvojice před tvářemi Starých Bohů nejen spojí své životy, ale i své duše. Je to závazek věrnosti. Manželské sliby mohou trvat „rok a den“, „po celý život“, „po celou věčnost“ nebo „dokud láska trvá“. Zda bude obřad legální, nebo soukromý duchovní závazek, záleží na páru. Současná svazování rukou jsou uskutečňována pro páry stejného i opačného pohlaví, a také pro mnohočetné partnery v případě polyamorních (mnoholáskových) vztahů. U mnoha novopohanských rituálů, některé skupiny přejímají historicky doložené podoby obřadu, snaží se, aby byl co nejvíce tradiční, zatímco jiné přejímají jen základní myšlenku svazování rukou.

Stejně tak, kolik je jiných tradic pohanství (čarodějnictví, druidství, atp.), jsou i různé variace obřadu svazování rukou, není žádný univerzální rituál, podle nějž by se postupovalo, a zahrnovalo prvky k svázání páru. V případech, kdy páry přísluší specifickému vyznání nebo kulturní tradici, mohou mít specifickou podobu obřadu používanou všemi nebo většinou členů této konkrétní tradice. Pár může provést obřad sám, nebo může mít oficiální provedení obřadu.

Páry mohou nosit středověké oblečení nebo současnější svatební oděv.

Tradiční období pro svazování rukou je léto a často bývají venku. Mělo by probíhat při západu slunce a východu hvězd. Oddávající může ukončit rituál např. slovy:

Nad vámi jsou hvězdy a pod vámi je země.
Ať vaše láska neustále září jako hvězdy,
a měla pevné základy, z nichž roste, jako země.

V některých tradicích mohou páry na konci obřadu přeskočit koště, některé zase společně přeskočí malý oheň.

Jako u mnoha obyčejných svatebních obřadů, páry si často vyměňují během svazování rukou prstýnky, symbolizující jejich závazek k sobě. Mnoho párů si volí prsteny, které představují jejich duchovní a kulturní tradice, kdežto jiné si volí jednoduché, obyčejnější svatební prsteny.

A např. V České republice se taková svatba uskutečnila poprvé v roce 2006 - více »

** Quantock Hills je pohoří v jihozápadní Anglii, které bylo vyhlášeno oblastí výjimečné přírodní krásy. Na pobřeží jsou horniny z jurského období obr. na vrcholcích jsou vřesoviště hýřící především žlutými a fialovými barvami obr. a hluboká zalesněná údolí, v létě s koberci zvonků obr., plná divoké zvěře a ptáků obr.…


*** Hyde Park Corner obr., je v jihovýchodním cípu Hyde Park v centru Londýna. Nachází se zde mj. hlavní přístupová cesta do parku obr..


**** Caithness je kraj v severovýchodní části skotské vysočiny obr., známý především pro svou starobylou historii, jezera a krásná pobřeží obr..

KONEC

Za poskytnuté služby - 45. kapitola