Labyrintem slov...

Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

Druhý den ráno Severus ještě v osm hodin spal. Farid neměl to srdce ho budit, takhle vypadal spokojeně. Přemýšlel o tom, že miluje pánův vzhled. Nebyl to klasicky pohledný muž. Za svůj život poznal dost krásných lidí, aby věděl, jak takový člověk vypadá. Sirius Black je krásný muž, pomyslel si. Měl stejnoměrné rysy, jiskřivé oči a úsměv, jenž rozzářil místnost. Ale s Faridem to nepohlo. Dobře viděl do lidské duše, a v Blackovi byl stín krutosti, jenž procházel jeho osobností, a působil tak nedůtklivě, že mu Farid tak úplně nedůvěřoval.

S pánem to však bylo jiné. Popravdě, sice byl také krutý, měl velice řízný jazyk a bez většího úsilí dokázal ostatní dohnat k slzám, ale Farid by potřeboval víc než pár krutých slov, aby ho to trápilo. Miloval sílu v pánově tváři, laskavost v očích, vlídnost, již Farid cítil v nitru tohoto muže a již málokdy ukazoval druhým.

Farid byl spokojený, když seděl s překříženýma nohama na posteli vedle svého pána a pozoroval ho, jak spí. Včerejšek byl velmi těžký. Farid byl vyčerpaný, ale mnohem víc vyděšený. To, že byl omámený, ho děsilo stejně, jako být svázaný. Ráno se probral zamotaný v pánově noční košili a na chvilku zpanikařil. Za svůj život byl až příliš často svazován, zatímco mu byly prováděny kruté a bolestivé věci, proto ho takovéto omezení děsilo.

Pán si toho všiml a od té doby, kdy poprvé přišli na hrad, ho už nesvázal. Tenkrát v Obrtlé ulici nakoupili plný šuplík hraček. Zůstaly však netknuté, ještě ve svých původních obalech čekaly na Farida, až bude připravený si s nimi hrát.

V posledních pár týdnech Farid někdy potřeboval nosit obojek, díky němu bylo všechno nějak snazší. Když ho nosil, nemusel myslet na to, co se od něj očekávalo: přátelit se, učit se číst, oblékat se, a bojovat s ukrutně zlým Temným pánem.

Jeho život byl dřív hrozný, a kdyby se pán neobjevil, Farid si nebyl jistý, co by se s ním stalo. Ale jeho tehdejší život byl také jednoduchý. Jen měl plnit jeden úkol, takový, o němž věděl, že dobře zvládá a většinou to šlo lehce. Poněvadž byl dobře vycvičený a nemusel přemýšlet o tom, co dělal, v posledních letech byl jen málokdy potrestán. Přirozeně, že byl dost často bitý a mučený, ale to nebylo kvůli trestu, bylo to čistě kvůli Jusufovu potěšení a, kupodivu, byl s to se s tím vyrovnat. Ale nenáviděl, když byl spoutaný.

Míval špatné sny a snažil se je potlačovat. Pán si toho však všiml, a když to potřeboval, navlékl mu obojek, pak ho pevně objal a Farid, za tlukotu pánova srdce a s pocitem bezpečí a klidu, znovu usnul.

Věděl, že je zvláštní. V mnoha směrech je asi nenávratně poznamenaný. Hermiona si někdy nad ním zoufala. Četla ty knihy o… co to bylo za slovo? Ano, o ‚psychologii‘, a říkala mu, co s ním je a jak by to mohli zlepšit. Farid však věděl, co s ním je. Nikdy nebude ‚normální‘ jako ostatní anglické děti, ne potom, čím byl, čím je. A dokud bude o něj pán stát, vyrovná se všemi svými… jak tomu Hermiona říkala? ‚Svými problémy‘, a jen bůh ví, že jich má dost.

S čím si dělal starosti a co ho děsilo, byla bitva, již měl jednou svést s Voldemortem. Jakmile ho pán přijal jako Harryho Pottera a neodmítl ho, jak se Farid bál, věděl, že si s ním může promluvit o svých obavách. Ale dosud nebyl čas. Farid měl strach z toho, co měl udělat, a od té doby, kdy se střetl s Voldemortem a dostal se do mysli Temného pána, ještě víc vnímal, jak je ten úkol těžký.

Farid poznal, že je mocný, a taky poznal, jak je temný kouzelník zlý. Voldemortova vize budoucnosti kouzelnického světa byla tak hrůzná jako všechno, co se stalo Faridovi. Pomyšlení, že se takové věci, strašlivé věci, stávají lidem, jež má rád, ho vyděsilo až do hloubi duše. Nebyl si skoro vůbec jistý, že je natolik silný, aby se utkal s tak čistým a naprostým zlem. Věděl, že oslabil Temného pána, ale za jakou cenu? Voldemort teď znal jeho sílu a Farid byl přesvědčený, že se docela rychle zotaví z úderu, jenž mu uštědřil a vrátí se na další bitvu, a tentokrát bude Voldemort připravený.

Teď však byl čas vzbudit pána. Museli čelit novému dni a pán neměl rád, když měl zpoždění. Proto Farid se širokým úsměvem od ucha k uchu vlezl pod přikrývku a namířil si to k velice specifickému cíli. Farid měl bezvadnou metodu na buzení svého pána.

Severus si překvapivě dobře odpočinul. Navíc byl hlavně uspokojený po svém ranním mohutném orgasmu. Probral se s křikem při vyvrcholení a Farid se na něj jen usmíval zpod peřiny zářivýma kočičíma zelenýma očima. Severus neměl čas oplatit potěšení, poněvadž Faridovi nebylo řečeno, aby se vzrušil, a očividně nebyl. Severus měl na později jiné plány, jak poděkovat chlapci za úžasné probuzení.

Také stále přemýšlel o včerejšku. Ještě si nebyl jistý, zda to, co s Blackem provedli Dursleyovým, stačilo. Uvažoval, že by se tam mohl za pár dní vrátit a zkontrolovat je. Líbila se mu jeho mrazivá a dlouhotrvající pomsta. Byla to jejich vina, že si toho Farid tolik prožil a Severusovi vážně nešlo na rozum, jak Farid dokázal přežít své dětství a stát se takovým obdivuhodným stvořením.

Dnes se přeci jenom museli sejít v ředitelově pracovně s Albusem a Popletalem. Ten podle všeho nebyl spokojený, jak se včera vysvětlilo pouto, a osobně chtěl poznat Harryho Pottera. Jak si porozumí s Faridem, si Severus neuměl představit. Farid se měl také sejít s Blackem a Lupinem. Albus s nimi chtěl projednat Faridův výcvik a ostatně i jejich podporu ze včerejšího dne. Severus si řekl, že si přinejmenším zaslouží náležitě poznat syna Lily a Jamese. A tak se tam vydali na snídani.

Dnes ráno vypadal Farid ve svém školním hábitu velmi rezervovaně. Vlasy měl vzadu úhledně svázané, a šel pár kroků za svým pánem. Připomínalo to jejich časy v Kazachstánu a Severus se rozhodl skoncovat s tímto Faridovým zvykem. Přál si, aby chlapec kráčel vedle něj hrdě a svobodně a, jednou, rozhodl se Severus, právě tak půjde. Zrovna je zastavila Minerva. Severus mohl říct, že neschvalovala jejich vztah. Poznal to podle jejího rozšířeného chřípí a způsobu, jakým se jí rty našpulily, kdykoli ho zahlédla s Faridem. Hoch byl jeden z jejích Nebelvírů a ráda by ho měla nahoře ve své věži, co nejdál od zpustlého profesora lektvarů.

„Jak se máte, profesore Snape?“ zeptala se, a pak se obrátila na Farida. „A jak je vám, pane Pottere?“ Severus cítil, že mu nikdy nebude odpuštěno, že ji nechal, aby se dověděla, kým Farid je, prostřednictvím bradavické klevetnické síťě, než aby jí to řekl osobně. Ale tak docela k tomu neměl moc příležitostí předtím, než ho Black prozradil před celou školou, že?

„Mám se dobře, dékuji vám, paní prrofesorko,“ odpověděl Farid. „Oprravdu jsem spal vélmi dobře. Dnes vypádáte vélmi pjekně, tá barva vám sluší.“

Hábit, co měla sobě, byl jakýsi tartan* v barvě bahna, Minervě to však zřejmě docela polichotilo, poněvadž se málem zachichotala. Severus se musel držet, aby neobrátil oči v sloup. Farid byl opravdu dobrý v lichocení, měl léta bohaté praxe, pomyslel si Severus ironicky.

Poté, co se chvíli uculovala na Farida (a kdo jiný, než Farid by se někdy culil na obávanou Minervu McGonagallovou?), stočila Minerva svůj ocelový pohled zpátky na Severuse. „Jak je mu doopravdy, Severusi?“ zeptala se, se zjevnou starostí v očích. A on povolil. Možná se opravdu o Farida zajímá. Chlapec měnil své postoje ke každému, koho poznal, a tak Severus nebyl tolik podrážděný a starostlivý. Proto, s touto myšlenkou, poslal Farida napřed a zůstal, aby si promluvil se svou kolegyní. Brzy si uvědomil, že to byla obrovská chyba.

Farid se skutečně odebral pryč, jak slíbil, ale očividně se nedostal moc daleko, protože přímo před ním zaznívaly zvuky nějakého rozruchu. Severus na nic nečekal. Prostě si podkasal hábit a běžel, protože spěchal opět na pomoc svému zatoulanému chlapci.

Farida chytila spousta hladových nestvůr. Byl ukrytý uprostřed světového kouzelnického tisku. Byli tam fotoaparáty, reportéři a nespočet zvědavých podlézavců. Tentokrát se Farid skutečně stal Danielem ve lví jámě, a tito lvi nebyli přátelští Nebelvíři, tito byli lační a připravení zahubit.

Jakmile se dostal blíž a uslyšel, co Farid říká, klesl na zadní zábradlí, kde byl mimo dohled davu dole, ale na výborném místě k pozorování. O pár okamžiků později, a bez jeho přílišného gestikulování, se Minerva přidala k jeho výhodnému místu.

Možná měl věřit chlapci, stejně tak jako mu věřil, když se Farid představil Nebelvírským. To nedopadlo špatně, s nepatrnou Albusovou pomocí. Možná je čas znovu zavolat starce? Šeptl kouzlo a ze špičky jeho hůlky se objevil stříbrný pavouk a odpelášil směrem k Albusově pracovně.

„Takže tóto se jmenuje fotoaparrát?“ zeptal se Farid zvídavě jednoho ze statných fotografů. „Có tó dělá, Adrriane?“ velký muž se nad hochem tyčil, a tak se postavil na špičky a zvědavě koukal na přístroj v jeho ruce.

Severus se málem rozesmál. Farid tam byl jen pár okamžiků a už si zjistil fotografovo jméno. Muž se právě snažil vysvětlit fungování svého fotoaparátu zvědavému chlapci, jenž spustil příval neutuchajících otázek. Když se Farid zeptal, co jsou fotografie, ozvalo se kolektivní nadechnutí od otrlých reportérů shromážděných ve vstupní síni.

Někdo z davu se zeptal rychlým americkým přízvukem, Severus si pomyslel, že je to Adrian, jestli hoch opravdu neví. Viděl, jak Farid stočil své široké zelené oči k fotografovi, zavrtěl hlavou a jednoduše prohlásil, že ne, on opravdu neví, co je fotografie. Adrian si získal Farida, nebo možná chlapec si skutečně uměl vybrat toho nejsympatičtějšího z jeho rádoby tazatelů, poněvadž muž cosi hledal ve své kapse. Po chvíli triumfálně vytáhl balíček fotografií, pravděpodobně osobních, a jednu po druhé ukazoval chlapci, zatímco všude kolem nich vybuchovaly záblesky, když je fotili. Farid se na ně upřeně díval a trošku se zahihňal, pak si z očí odhrnul vlasy, což vyvolalo společné zalapání po dechu, když se ukázala jeho jizva.

Pak se dav začal rozestupovat. Albus si to mířil od své pracovny k místu, kde Farida obklopovala naprostá přesila. Vzhlédl na Albuse a usmál se. Severus musel skousnout látku rukávu, aby zadusil smích, protože celkem dost shromážděných protřelých novinářů a novinářek společně zaóchalo.

S Albusovým příchodem se však spustila smršť otázek.

Jak to, že chlapec nezná fotografie? Jak mu je po úderu Toho-jenž-nesmí-být-jmenován? Jak odstranil Severusovo znamení? Může to zopakovat? Jak může být s bývalým Smrtijedem? Jaká je jeho oblíbená barva a co rád snídá?

Přesto Albus s Faridem zvládali tisk bez nejmenších problémů. Albus všem řekl, že Farid nikdy neviděl fotografie, poněvadž upíři nemůžou být zachyceni na filmu. Farid řekl, že byl hodně unavený po střetnutí s Voldemortem (to jméno naplno vyslovil, čímž shromážděný zástup opět zalapal po dechu), a že se o něj profesor Snape stará. Toto vyvolalo několik poměrně kousavých otázek o Severusově vhodnosti starat se o takového drahocenného člověka, jako Chlapce, který přežil. Farid stočil ten svůj smaragdový pohled na tyto tazatele a podotknul, že ho „pán“ nebije, nebo nedrží nahého v kleci, a že jediný důvod, proč byl schopen odstranit Znamení zla ze Severusovy paže, byl ten, protože z celého srdce miluje svého pána.

Severus měl knedlík v krku, když to Farid vyslovil a nade všemi se rozhostilo zvláštní ticho. Nakonec Rita Holoubková z Denního věštce se chlapce zeptala, jaké to bylo být tak dlouho v zajetí upírů. Farid, jenž tento dav tak lehce okouzlil, stočil postupně zelené oči na její a vypověděl jim všechno tak, jak se to událo.

Když domluvil, polovina přítomných lidí plakala a Farid jen klidně stál, jako by se znásilnění a mučení, jež popisoval, stávala běžně.

Severus si říkal, kolik těch hrůz, jež Farid prozradil, bude skutečně zveřejněno v novinách. Jeho příběh byl příliš popisný a hrozný pro průměrného čtenáře, aby to strávil při svém ranním šálku čaje. Určitě bude proto potřebná spousta květnatého textu a úprav k přetvoření dnes pořízených poznámek.

Adrian, fotograf, se zeptal Farida přiškrceným hlasem, jak proboha přežil. Farid se na něj usmál a zase se postavil na špičky. Tentokrát setřel slzy z mužovy tváře. „Můj pán, se starral a nebylo tó móc horrší, než když sem žil s mým strrýcem, ti mě oprravdu nenáviděli. Zavírrali mě do přístěnku a táky mě móc bili,“ řekl klidně. Pak zástup vypukl hněvem a dožadoval se vědět, jak se mohly stát takové věci, a co ministr hodlá dělat.

Albus musel použít dočasné tišící kouzlo, aby je uklidnil na dobu, kdy bude mluvit.

„Ministr Popletal vám jistě za chvíli zodpoví vaše otázky,“ řekl ředitel konejšivě. „Pan ministr je právě v mé pracovně. Nejdříve se však setká s Harrym a pak vám také možná poskytne rozhovor?“ Ani on ani Farid se neměli k odchodu a Severus pochopil, že čekají na něj. Pomalu se narovnal, stále mimo dohled, a pak se postavil a chystal se sejít schody. Pohlédl do Minerviných očí a všiml si, že jsou zaplavené slzami. Přece jen jedna věc je slyšet, co se stalo Faridovi od druhých, a jiná slyšet od Farida, jak svým způsobem věcně a přímě mluví o tom, co přetrpěl. Stiskla mu ruku a pak, v gestu morální podpory, s ním šla dolů, k reportérům.

Na Severuse tato situace působila zcela odlišným dojmem na rozdíl od včerejška. Nepřátelství zřejmě vymizelo a dav se tiše rozestoupil, aby ho nechal projít, beze slov, prostě ho nechal projít. Znovu se Faridovi povedlo každého okouzlit, aby ho podpořil, a otázky budou nepochybně o tom, jak to upírům mohlo v Kazachstánu procházet. Po Faridově živém popisu by se mělo něco udělat. Pokud jde o Dursleyovi, kdyby si plně nezasloužili to, co se jim stalo, Severus by měl trochu slitování. Farid potřeboval velkolepou pomstu. Na této planetě nebylo místo, kam by se vrtli, aby unikli pronásledování nekompromisního magického kouzelnického tisku, jenž by se dožadoval vědět, proč takto mučili milovaného Zachránce. Bylo to nejideálnější mučení, jaké mohlo být rodině způsobeno, nuceni čelit magii a vydáni napospas tomu, jakými skutečně jsou.

Jakmile se Severus konečně dostal k chlapci, Farid byl rád, že ho vidí a objal ho kolem pasu.

„Páne, kde ste byl? Chyběl ste mi,“ a vtiskl polibek na pánovy rty. „Músíte se seznámit s mým novým přítelem, Adrianem.“ Náhle Severusovu ruku sevřela Američanova medvědí tlapa.

„Těší mě, profesore Snape,“ zamručel Adrian. „Věřím, že se o hocha tady dobře staráte?“ Severus mohl jen kývnout, že ano, ano skutečně pro něj dělá to nejlepší.

Pak odešli na schůzku s ministrem kouzel, zatímco tisk trpělivě čekal, jako smečka hyen, aby se později vrhla na toho nešťastníka.



*Pozn. překl.: Tartan je tradiční skotská tkanina s barevným kostkovaným vzorem a tkaná z ovčí vlny.

Za poskytnuté služby - 27. kapitola

Za poskytnuté služby - 29. kapitola