| Zobrazeno: 2524
/ 8
Fandom: Harry Potter
Autor: Quill Lumos
Originál: For Services Rendered
Překladatel: Alcea
Beta: Georgia
Páry: Harry Potter/Severus Snape
Varování: 18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.
Většinu rána jen seděli a povídali si. Byla sobota, takže nebylo vyučování. Severus tušil, že nezůstanou dlouho sami, ale prozatím je svět nechal na pokoji.
Zeptal se Farida na jeho jizvy. Domníval se, že byly způsobeny nějakými obzvlášť zvrhlými upíry a šokovalo jej, když to Farid vyvrátil. Tyto měl na svědomí jeho strýc. Slovo ‚Zrůda‘ bylo vyryto, když byl sice ještě moc malý, přesto si pamatoval, že mu strýc nacpal do úst ponožky, aby umlčel jeho křik a přivázal ho ke kuchyňskému stolu, aby se nemohl hýbat. Farid znal to vyryté slovo dřív, než začal chodit do školy, poněvadž si až do té doby myslel, že jeho jméno je Zrůda.
Dnes ráno se také milovali. Severus tentokrát velice dbal na Faridovo potěšení. Farid byl v extázi, když Severus okusoval a prolíbával si cestu celým chlapcovým tělem a hladil je až do vyvrcholení, a pak se udělal hluboko uvnitř svého otroka.
Farid pak opět usnul. Ze včerejška byl ještě vyčerpaný, jak si Severus domyslel. Když spal, byl stočený naproti svému pánovi, na lících mu spočívaly tmavé řasy, růžové rty měl lehce našpulené a vlasy rozprostřené po celém polštáři. Severus bolel láskou k němu.
Dali si další koupel, avšak tentokrát se Severus snažil krotit, třebaže růžolící Farid s vlhkými vlasy, mírně vlnitými z horké koupele, byl nejlákavějším soustem. Farid měl však jiné představy a skočil na svého pána tak, že oba zajeli pod vodu. Když se vynořili, lapali po dechu a Farid strčil jazyk do Severusových úst, jenž odolal pokušení sát chlapcův dráždivý spodní ret, a pak jedno vedlo k druhému a milovali se mezi rychle ubývajícími bublinami. Potom se museli osprchovat.
Farid seděl úplně nahý s překříženýma nohama na své židli, když zazněl alarm, jenž oznamoval, že je někdo u vstupu do Severusových komnat. Právě dojedli pozdní snídani a Farid ještě okusoval pečivo, přitom vypadal sám nejlahodněji. Severus ho poslal pryč, aby se oblékl. Skoro se mu ulevilo, když poslechl, protože musel čelit faktu, že už není nejmladší a nemá tolik energie, jako dříve, a nechtěl zklamat Farida.
Přešel k otvoru v portrétu a spatřil obvyklou nebelvírskou skupinu, navíc s Finniganem a Thomasem a novým nejlepším přítelem červenozlaté koleje, Dracem. Hermiona byla opět mluvčí.
„Přišli jsme navštívit Farida,“ řekla se vzdorně vysunutou bradou, jako by ho vyzývala, aby s ní nesouhlasil. Domníval se, že Nebelvírští mají pochyby o jeho způsobilosti jako vlastníka a pána jejich drahého maskota. Potom včerejším chování si říkal, že by nebyli tak úplně od věci, kdyby se takto ubíraly jejich myšlenky.
Tito studenti se skutečně stali v tak krátké době oddanými chlapci. Byl si jistý, že by byli razantní při jeho obraně. Proto je uvítal a nabídl jim kávu a koláče.
Farid v té chvíli vyšel z ložnice. Kdyby Severus mohl, zasténal by, protože Faridova představa, jak se obléknout kvůli návštěvě, se jasně lišila od jeho. Když Severus poprvé pořizoval Faridův šatník, nakoupil několik rozumných praktických věcí. Vždy však měl jistou zálibu pro hedvábná pyžama, několikery zakoupil a chlapec je docela často nosil, když byli sami. Severus se zbavil vršků a nechal jen kalhoty, jež pořídil ve dvou velikostech, velké tak, aby seděly nízko na Faridových bocích, čímž zůstalo odhalené jeho torzo a hruď s kroužky v bradavkách, na jejichž úplném obnažení byl Severus závislý.
Farid byl naprosto nerozpačitý a omamně přitažlivý, a když vkročil do místnosti s vlhkými vlasy, svázanými vzadu stuhou - zelenou, aby se hodila k tomuto konkrétnímu pyžamu, uvolněné kadeře se mu vlnily kolem tváře. Jeho oči jiskřily štěstím a líce měl stále lehce zardělé od vyvinuté námahy a horka z koupele.
Nebelvírští se tvářili ohromeně. Severus se cítil dost nepříjemně, poněvadž se začínal červenat. Farid nevypadal, že zaznamenal omráčené ticho, přišel ke svému pánovi, postavil se na špičky a vtiskl na Severusova ústa smyslný polibek, a pak se obrátil, aby viděl, kdo jsou jejich hosté.
Na jeho tváři se rozprostřel široký úsměv, když spatřil své přátele.
„Ahoj, dobrré rráno!“ řekl vesele. „Rrád vás vidím.“
Seamus v této chvíli možná shrnul pocity každého v místnosti, když prohlásil:
„Kulvafix, Faride, jsi prostě úplně nádhernej! Není divu, že se ti chce půlka kouzelnického světa dostat do kalhot!“
Nyní všichni seděli kolem Severuse u jídelního stolu, který Severus dovolil Faridovi zvětšit, a hráli Řachavého Petra. Farid patrně nikdy tuto hru nehrál a smál se a tleskal ostatním, poprvé hrál a všechny je porazil a byl na dobré cestě to ještě zopakovat.
Severus opět mluvil s Dracem, přesto však dával zčásti pozor na svého chlapce. Ani v nejmenším neměl obavy, že by mu některé z dětí u stolu chtělo ublížit, tedy aspoň ne vědomě, ale něco ho znepokojovalo, a měl za to, že je to pouto. Nyní ho bylo snazší určit, když si ho byl vědom, ale zůstával další problém, porozumět, jak by ho mohl kontrolovat.
Ron se smál něčemu, co Farid řekl. Hermiona si prohlížela Faridovy kroužky v bradavkách a občas kradmo zlobně hleděla na Severuse. Věděl, že rozběhla nekonečné kampaně na podporu životní úrovně skřítků a měl docela obavy, že by se do něj brzy přímo pustila kvůli skutečnosti, že je Farid otrok.
Tušil, že je nutné si s ní velice brzy promluvit, poněvadž to, co se dozvěděl od chlapce, bylo, že nemá žádnou představu o svobodě. Samozřejmě, že věděl, co znamená, a možná ji někdy pociťoval, když létal. Ale po jejich dlouhém včerejším rozhovoru si Severus uvědomil, že jak na sebe pohlížel, Farid by nikdy neuvažoval o svobodě.
Proto záviselo na něm, aby chlapci zajistil tolik svobody, kolik měl dáno kouzlem, jež je poutalo, nebyl si však jistý, jak na to. Uvažoval o tom, že se zeptá Albuse, ale shledal, že úplně nevěří starci, že má v zájmu Faridovo blaho. Och, nepochybně se staral o chlapce, jenže Severusovi tak docela neunikl dychtivý pohled v Brumbálových očích, jakmile zjistil, že Farid je Harry Potter. Takže ačkoli mu to přišlo zvláštní, požádá o radu pouhou studentku. Rozhodl se, že si s ní o tom skutečně promluví, jakmile se naskytne příležitost.
Znovu se spustil dveřní alarm a tentokrát to byl Albus. V závěsu měl opět Blacka a Lupina. Severus váhal je pustit dál.
„Prosím, Severusi, musíme si promluvit a Sirius slíbil, že se ukáže v nejlepším světle.“
Severus si při tom odfrkl a ustoupil, aby nechal trojici vstoupit.
Farid také vstal. Byl trochu napjatý a ostatní studenti vypadali také velice ostražitě, když si obezřetně prohlíželi Blacka.
„Dobré ráno, děti,“ pozdravil Albus vesele.
„Dobrré rráno, Albúsi Šedovousi,“ odpověděl Farid, zdánlivě za všechny. Severus netušil, jak to provedl. Stál u stolu, obklopený svými přáteli a podařilo se mu vyjádřit nezměrnou důstojnost, když byl oděn jen do pyžamových hedvábných kalhot a stříbrných kroužků v bradavkách. Vyhlížel jako by byl velmi dobře pomilovaný.
Blackovy oči skoro vyskočily z jeho hlavy, pomyslel si Severus, zatímco Lupin se tvářil spíše smutně.
„Profesore Snape, přemýšleli jsme, že si uděláme famfrpálový trénink, může jít s námi Farid?“ zeptal se Ron Weasley. „Mohlo by mu to prospět, kdyby se dostal na chvíli ven.“
Faridovy oči zazářily radostí.
„Ach, páne, prrosím?“ ptal se.
„Domnívám se, že je to velmi dobrý nápad, pane Weasleyi,“ zakročil Brumbál, čímž Severuse docela podráždil. Nechystal se to svému chlapci zamítnout, ale popudilo ho, že si Brumbál myslel, že do toho může mluvit.
Takže pouze kývl, jak tušil trochu neomaleně, ale velice ho potěšilo, když mu Farid vlétl do náruče a dusil ho polibky.
Když byl o dvě minuty později mnohem vhodněji oblečen do slabého svetru, plátěných kalhot a svíral svůj plášť, byl připraven k odchodu. Ostatní se zvedli od stolu a vydali se ke dveřím. Když děti procházely kolem, Black vystřelil ruku a popadl Farida za paži.
„Harry,“ řekl. „Moc se omlouvám za včerejšek.“ Severus zuřil. Jak se opovažuje takto popadnout jeho chlapce, aniž se třeba jen zeptal Farida, jestli je to v pořádku? Black však pokračoval:
„Jen jsem byl hrozně naštvaný, a občas říkám věci, které nemyslím vážně. Jsi můj kmotřenec a mám tě rád a chci, abys věděl,“ zde se zlostně podíval na Severuse, „že kdyby ti někdo někdy ublížil, jsem tu pro tebe, vždy ti pomůžu.“
Farid se chystal promluvit, ale v té chvíli Ron Weasley místo toho vykročil a lehce postrčil svého drobného přítele k Hermioně a Nevillovi.
„Profesore Blacku,“ oslovil nynějšího trenéra famfrpálu, „pokud víme, jedinou osobou v této místnosti, která vážně ublížila Faridovi, jste vy. On je náš přítel a staráme se o něj, a víme, že si v životě prošel tolika sračkama na to, aby si zasloužil takové jednání, kterým jste nás včera oblažil.“
„Rone,“ zapištěla Hermiona. „Urazil jsi učitele.“
„Fakt?“ pronesl Ron. „Vlastně se chystám províst ještě něco horšího.“
Ron Weasley je velký muž, je mu už přes osmnáct a i v ponožkách je vysoký šest stop a čtyři palce. Má široká ramena a velké ruce.
„Ještě jednu věc, pane profesore,“ řekl a zatnul jednu ruku do pěsti, a když se na něj Black tázavě podíval, napřáhl se a praštil Blacka přímo do brady.
„Rone!“ Hermiona teď byla vážně rozrušená. „Uhodils učitele!“
„Ne, Hermiono,“ odpověděl mladík. „Uhodil jsem hajzla, kterej kromě toho náhodou učí!“
„Dáme na něj pozor, profesore Snape,“ slíbil. „V pořádku ho přivedeme zpátky.“ A vyšel z místnosti s ostatními studenty a Faridem v jejich středu.
Severus měl chuť tleskat a nahlas se smát, ale u Albuse a Lupina vládlo ohromené ticho, které se nakonec přerušilo, když se z podlahy ozvalo:
„Au, to kurevsky bolí!“
