Labyrintem slov...

Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

Opět byl večer. Severus seděl a díval se na svého spícího otroka, a on je Severusův otrok, to už nyní věděl. Přemýšlel, co bude dělat; otroci již nyní v kouzelnickém světě neexistovali, tedy mimo domácích skřítků, samozřejmě. Albus ho zabije. Jusuf mu řekl, že poté, co včera v noci uplatnil svůj nárok, je Farid jeho: napořád. Jak měl Severus vědět, že ten medový nápoj, o němž si myslel, že byl k jeho uvolnění, obsahoval velice silný lektvar touhy? Vždyť vypil několik nápojů za dobu, co byl zde, a žádný z nich neměl takový účinek.

Tohle byl důvod, proč ho nenasytná touha po chlapci málem dohnala k šílenství; něco, po čem se Severusovi velmi ulevilo, když si myslel, že mohl být schopen takové věci, která jím skutečně velice otřásla, a cítil se hluboce zahanbeně. Přesto se chtěl starat o chlapce, což byla nyní koneckonců jeho odpovědnost, kromě toho se zdrcující pocit studu, který cítil, trochu zmírnil od tohoto odhalení.

To, že před ním Farid klečel tak sladce a obsloužil ho lektvarem, který vedl k jeho vlastnímu znásilnění, způsobovalo Severusovi bolest na srdci; ale aspoň věděl, že chlapci neublížil, přestože byl ve spárech jakéhosi podivného nevysvětlitelného šílenství, jež by se mohlo jednou opakovat.

Alfa upír se usmál nad Severusovým rozhořčením a řekl mu dost přímo: „Musíš si třikrát otroka vzít, abys ho mohl mít, ale my Kazaši se vždycky raději ujistíme! Třikrát tři je lepší, můj příteli, že ano? Mám celkem rád svého malého mazlíčka; přivedl jsem ho sem, když byl dost malý, a když stál v sále obklopený upíry, neměl na sobě nic víc než velkou tenkou košili, která byla tak dobrá na vyhození. Domnívám se, že nahý je mnohem lepší. Kromě toho se vůbec nebál; on je jediné zvíře, při kterém jsem byl v pokušení ho přeměnit. Jenže my mudly nepřeměňujeme, dělají až moc problémů. Jen kdyby měl trochu magie, ovšem.“ Dál zněl tak, že to mohlo být pokládáno za lítost. „Už je pro mě moc starý. Své mudly mám rád čerstvější než je on, neposkvrněné, čisté.“

„Našel jsem ho, když byl jen malé dítě; vystrčené na práh dveří. Mrzlo - byl únor; jeho rodina ho tam nechala. Málem jsem je chtěl jít osobně navštívit a říct jim, že se takto nezachází s tak malým zvířetem, ale neměl jsem čas, tak jsem to nechal být. V Anglii jsem byl jen na pár dní. Je tam dobrý výběr, vždy něco najdu, když jsem tam na jednu nebo dvě noci; mudlové se nezajímají o své bezdomovce. Měl jsem mnoho dobrého jídla, když jsem tam zavítal.“

Když v tu chvíli zaklonil svou hlavu se střapatými vlasy a zasmál se, odhalil dlouhý krk a široká ústa s ostrými a špičatými tesáky. Tito upíři se velmi lišili od těch, které Severus odjakživa znal; žili, jak se jim zachtělo a nikdo je neobtěžoval. Jejich společnost byla silná, ne jako ty živořící, zpola kajícné klany v Británii.

„Plakal jako koťátko; takže hodný upír, jako jsem já, ho zachránil.“ A pak na Severuse upřel ledový pohled. „Nepochybuj, můj příteli, o tom, co jsem udělal. Byl tak studený a dost krvácel z míst, kde byl zbitý, ještě byl tak malé dítě, jak smutné. Proto jsem ho vzal a uvrhl na něj kouzlo, abych zakryl jeho jizvy, bylo jich příliš mnoho po takové bitce; a samozřejmě, že jsem změnil barvu jeho očí. Ostatní zvířata neměla ráda jeho oči - považovala je za barvu smrti.“

Jenže Severus v tomto místě ve skutečnosti neposlouchal. Přemýšlel o malém dítěti, bitém a vyhnaném z tepla a domova, a tak bylo lapeno upíry do života v otroctví, který by mohl být sotva považován za lepší osud.

V tu chvíli ho Jusuf popadl za paži a silně ji sevřel.

„Starej se o něj, je dobré zvíře. Raději ať jde s tebou, než aby mu byla vysáta krev nebo byl poslán do chovných kotců, ale jestli mu ublížíš, budu to vědět.“

„Říkám mu ‚Farid‘. Ve tvém jazyce to znamená ‚drahý‘, ‚jedinečný‘. Učiň ho šťastným nebo jinak já budu nešťastný.“

Severus byl překvapený. Co je na tom chlapci, že to přimělo vůdčího upíra, známého po celé Evropě svou krutostí vůči mudlům, ho bránit takovým způsobem?

Ale při pohledu na spícího Farida to bylo skutečně pochopitelné. Ať už měl chlapec na sobě jakékoli kouzlo, neubralo nic z jeho vnitřní krásy a on byl tak velice krásný; tmavé copy se rozprostíraly po polštáři, na němž ležel, a tmavé řasy se stáčely na jeho lících. Byl schoulený do fetální polohy, ale takto s ním neležel. Když Severus ležel vedle něj, jeho nohy byly rozevřené a paže měl za zády. Tak skýtal lepší přístup svému pánovi, ke všem částem jeho těla, kterých by se chtěl dotýkat. V této poloze vypadal, kupodivu, ještě zranitelněji, jako by se chránil před světem.

Severus cítil silnou náklonnost k chlapci, když přistoupil k posteli, aby si k němu lehl. Před chvílí měli nejúžasnější sex, jaký Severus ve svém životě měl; když se vrátil do ložnice, přemítal o tom, co mu Jusuf řekl o chlapci. Z části byl zhrozený; někoho vlastnit, moci si dělat s otrokem, co se mu zachtělo, a ten naproti tomu neměl žádné východisko, žádnou možnost jak se bránit, bylo špatné. Bylo to zlé. Tohle bylo to, co chtěl Voldemort udělat. Nemyslel si, že to už bylo v jeho světě legální. Ale pouto bylo magické, a podle vůdčího upíra neexistoval žádný způsob, jak mohlo zaniknout, kromě smrti, dání nebo prodání chlapce někomu jinému.

Ale Severus přemýšlel; možná by se mohl Farid stát jeho učedníkem, nebo může být jiný způsob, jak změnit nebo proměnit toto složité kouzlo. Něco, co by nebylo tak násilné a kruté, tak jak to provedl včerejší noc.

Ale jedna jeho část, ve skutečnosti docela značná část, se v duchu nesmírně radovala, že mu chlapec patří; konečně měl někoho, kdo byl jeho navždy, kdo ho nikdy neopustí nebo se k němu neotočí zády. Tato část toužila chránit zvláštní vztah s chlapcem proti každému, kdo by ho chtěl zničit.

Zprvu, když mu Jusuf řekl, že je Farid jeho otrok, cítil se dotčený, dokonce rozzlobený, protože se domníval, že láska, kterou viděl zářit v chlapcových očích, byla kvůli poutu. Ale upír se mu znova smál.

„Ne, anglický kouzelníku, chlapec je pod poutem otroctví, ne pod kouzlem lásky! Pokud ji tam vidíš, pak je tam, a to mě nutí přemýšlet, že jsem udělal správně, když jsem ho dal tobě. On je dobré zvíře, učinil mnoho mužů šťastnými. On ti přinese radost, že ano?“ Severus, jenž seděl vedle vůdčího upíra u dlouhého, dubového, jídelního stolu v hradním Rytířském sále, spustil ruku ke svému otrokovi, který byl nahý a stočený na podlaze vedle něj, a jemně hladil jeho hlavu. Slíbil si, že se bude o Farida starat, chránit ho, a nikomu nedovolí, aby mu ublížil nebo mu ho vzal, opravdu nikdy.

Později ho Farid následoval zpátky do jeho pokoje. Vůbec si nedělal hlavu ze své nahoty a vypadal, že si neuvědomuje cinkavé zvuky, které s každým ušlým krokem vydávaly nesčetné ozdůbky v jeho vlasech. Severus se otočil, jemně ho uchopil a vyhoupl si ho do náruče předtím, než ho položil na velkou hedvábnou postel. Farid v ní prostě ležel s rozevřenýma nohama, a sklopenýma tmavýma očima, čímž nechal svého pána, aby se mohl dosyta vynadívat.

Severus tam jen chvíli stál, díval se na chlapcovu zvedající se a klesající hruď a viděl, že se trochu chvěje, protože nepochybně přemýšlel o tom, co se teď stane. Obě chlapcovy ruce vzal do své o mnoho větší a připevnil náramky na Faridových zápěstích ke kruhům zasazeným v zadním čelu postele. Farid začal dýchat rychleji, přesto s tím nebojoval; očividně měl strach, proto Severus jemně položil prst na Faridovy rty a uklidňoval ho jako předchozí noc.

„Pšt, milý chlapče,“ řekl a začal hladit a laskat svého otroka, a liboval si v pocitu z hedvábné kůže, kterou toužil lízat a okusovat. Nyní klečel nad chlapcem a bavil se zasunováním jazyka dovnitř a ven do Faridova pěkného pupíku. Usmál se, když chlapec začal tiše kňourat a jen trošku se svíjet, ale ne tolik, protože Severusovy rozkročené nohy ho držely pevně na místě.

Pak natáhl ruku pro chlapcův penis, a zjistil, že leží ochablý a nereagující, usazený v jeho chloupcích.

„Faride,“ zeptal se. „Co se děje?“

Chlapec vypadal, že sotva poslouchá a vzhlížel na svého pána nesoustředěnýma očima, které byly naplněné potěšením. „Páne?“ zeptal se tichým hlasem.

„Nejsi vzrušený, Faride. Co se děje, tobě se to nelíbí?“

„Páne, áno líbí, áno líbí moc.“

„Tak proč nejsi vzrušený?“ zeptal se Severus. Chlapec se však zmateně díval na svého pána, poněvadž netušil, co Severus chtěl.

Proto se Severus natáhl nahoru a uvolnil jednu chlapcovu ruku, i když ji stále držel pevně uchopenou za zápěstí a spustil ji ke svému tvrdému údu.

„Pán je vzrušený!“ zamručel.

Pak ji přesunul k Faridovýmu měkkému orgánu a ignoroval jeho ucuknutí, když se dotkl svého vlastního penisu. Tím se budou zabývat později, řekl si.

„Farid není vzrušený.“

A pak ještě jednou řekl: „Pán je vzrušený, Farid není vzrušený.“

A Farid pochopil.

„Pán musí říct. Pán musí říct Faridovi vzrruš se. Farid se nesmí dotýkat, Farid se dotýkat špatný, to pro pána.“

Bylo to snad to nejdelší, co Severus dosud slyšel chlapce říct. Měl mu říct, aby našel potěšení v milostném styku? Měl mu říct, aby se vzrušil? Merline, pravděpodobně mu měl také říct, aby se udělal! Chlapec měl takovou smyslnost, a zjevně se těšil z toho, co mu Severus dělal, alespoň pokud se to dalo posoudit podle slabého sténání a vzdechů. Ale on byl otrok; byl zde kvůli potěšení někoho jiného, a nenacházel potěšení ve svém vlastním sexu, ledaže by mu to bylo řečeno. Severus to hodlal změnit. Právě teď, chtěl, aby hoch cítil slast, jakou nikdy dříve nezažil. Proto poté, co vtiskl něžný polibek na dlaň Faridovy ruky, znovu připevnil náramek k zadnímu čelu postele a pokračoval v prozkoumávání chlapcova těla. Uchopil Faridův penis, pevně ho stiskl a, s ústy na kroužku v bradavce, za který jemně tahal, řekl: „Vzruš se, Faride, vzruš se pro pána.“ Velice ho potěšilo, když zjistil, že se chlapcův penis okamžitě naléval krví, dokud pyšně nestál proti Severusově noze.

Severus se dravě usmál a řekl nízkým hlasem: „Hodný kluk, Faride!“

Severus od shora dolů Farida několikrát lízal, sál a okusoval. Tahal za jeho kroužky v bradavkách a lízal a líbal kůži kolem nich. Okusoval ho od uší až po špičky prstů u nohou, a pak ho posléze laskal směrem vzhůru k chlapcovu penisu. Farid sténal a kňoural, když Severus jemně foukal na chlapcova varlata, a pak ho vzal do úst. Farid zalapal po dechu a začal mumlat kazašsky, když byl jemně sán a trápen jazykem svého pána. Severus netušil, co to říká, ale zbožňoval bohaté tóny chlapcova přízvuku a způsob, jakým zněla jeho ‚r‘.

„Anglicky, Faride,“ řekl. „Anglicky.“

A vždy poslušný, otrok odpověděl, jak nejlépe mohl: „Áno, óóóó páne, emes*, ó páne, pá…“

A Severus se sám pro sebe usmál, když si uvědomil, že právě v tuto chvíli nebylo chlapci rozumět v žádném jazyce - byl ztracen v potěšení, které mu Severus dával. Otroka zvedl tak, aby jeho zadek spočíval na několika polštářích, a pak přejel rukama pod chlapcovými hebkými stehny. Něžně ho laskal, když si namazal jeden prst a vsunul ho do chlapcova řitního otvoru. Severus ho nechtěl znovu zranit, ale chtěl vstoupit do svého otroka. Farid sebou trochu trhl, ale nic nenamítal, a Severus vsunul druhý, pak třetí prst do toho těsného místa. Myšlenka, že ho Farid nebyl s to zastavit, i kdyby se o to snažil, byla Severusem nemilosrdně potlačena. Farid byl jeho, a mohl si ho vzít, když ho chtěl a kdykoli ho chtěl. A chtěl ho teď.

Přiložil špičku svého penisu k otrokovu pečlivě namazanému řitnímu otvoru a vtlačoval se, pomalu ale pevně, přes vnější prstenec svalů, dokud nebyl hluboko uvnitř něj. Farid křičel. Pohyboval se, dovnitř a ven, dovnitř a ven, zatímco otrok nesouvisle mumlal. Severus udržoval stejné tempo a rytmus, v němž se pravidelně otíral o chlapcovu prostatu, až do chvíle, kdy se už nedokázal držet zpátky, ne kvůli horké těsnosti svého otroka. Udělal se tak prudce, že to bylo skoro bolestivé, otřásal se a křičel. Měl ještě dost duchapřítomnosti, aby se předklonil a chlapci, jenž ležel pod ním, zašeptal:

„Pán se udělal, otroku. Ty se také udělej. Hned.“ Farid mu patrně tentokrát dost dobře rozuměl; když ne slovům, tak určitě jejich významu, protože jako dobrý otrok, se udělal na příkaz, přesně tak jak to po něm chtěl Severus.

Potom se vykoupali. Severus Farida něžně osušil hřejivým načechraným ručníkem, a pak ho odnesl zpátky k posteli, do níž ho jemně položil.

„Vódu? Páne, prrosím?“ zakuňkal Farid, v jeho očích se zračil strach. Zřejmě si nebyl jistý, jestli se může zeptat, ale musel být zoufalý. Severus cítil, jak ho přemáhá vina, poněvadž chlapec celý den nic nepil ani nejedl. Byl se Severusem a Severus nemyslel na Faridovy potřeby. Došel pro sklenici vody a chlapce pohladil po tváři, když ji žíznivě hltal. Když Farid dopil, otočil se, sklenici položil stranou a chystal se zavolat někoho, kdo by chlapci přinesl jídlo; ale když se obrátil nazpět, Farid spal, zmožený tělesnou námahou.

A tak ho Severus pozoroval.

Později se sám uložil ke spánku, když se uvelebil vedle svého otroka, a přitiskl se k němu. Farid ze spánku cosi zamumlal, nepřetočil se pro případ, že by jeho tělo bylo potřebováno jeho pánem, ale i přesto spal dál.


*Pozn. překl.: Slovo ‚emes‘ by v kazaštině mělo znamenat ‚ne‘.

Za poskytnuté služby - 2. kapitola

Za poskytnuté služby - 4. kapitola