Labyrintem slov...

Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

Farid nikdy dříve neměl takového pána. Klečel ve vaně, zatímco jeho pán ho umýval? Takové by to nemělo být. Když byl špinavý, tak ho obvykle venku na dvoře opláchli hadicí. Za celý život se ho nikdo takto nedotýkal, tak laskavě a tak jemně. I když koupal hodně lidí, nikdy neměl vanu sám pro sebe, co si pamatoval, a nemohl zabránit pocitu radosti z teplé mýdlové vody, protože mu omývala jeho bolavé končetiny a řitní otvor.

Když byl Farid předešlou noc poslán ke svému novému pánovi, byl zvědavý, stejně jako všichni otroci, když byli dáni někomu novému. Ten muž byl včera děsivý, když se na něj mračil a s Faridem zacházel surově. Ale Farid byl na to zvyklý. Předtím nikoho nezajímalo, jestli je mu to příjemné. V minulosti s ním bylo zacházeno mnohem hruběji než teď, ale vcelku vzato s ním nebylo často zacházeno tak surově. Přesto se nikdo nikdy nepokusil vůči Faridovi odčinit své jednání. Byl otrok; sex byl tím, kvůli němuž byl tady.

Když pán zvracel, Farid zpanikařil, protože mu měl sloužit, ať se děje cokoli. Na skutečnosti, že měl pořád svázané ruce nebo že jeho zadek byl jako v jednom ohni, vůbec nezáleželo. Proto se v hrůze přisoukal k vysokému Angličanovi, aby se podíval, co by mohl udělat. Ale pak byl k němu jeho pán něžný, tak něžný. Farid cítil, jak ho v očích pálily slzy, když jeho nový pán Severus položil svůj prst na jeho rty a utěšoval ho stejně jako by matka utěšovala své dítě. Farid tohle nikdy nezažil, ani když byl sám malé dítě. Vše, co si Farid z těchto časů pamatoval byl tmavý přístěnek, nenávist a odpor.

Jenže tento muž byl jeho nový pán a byl nejlaskavějším člověkem, kterého kdy Farid poznal. Možná by ho mohl mít opravdu rád, pokud by se Farid o něj náležitě staral? Možná by ho mohl vzít s sebou do Anglie? Farid si pomyslel, že by se tam rád vydal. Věděl, že už před dlouhou dobou sám přišel z Anglie. Farid si nemohl pomoct: poprvé po dlouhé době začal mít naději. Naději, že by mohl přežít, že by mohl být s někým, kdo by o něj pečoval, a ty pocity, které začínal cítit ke svému novému pánovi, by mohly být jednoho dne opětovány.

Jak by v to nemohl doufat? Jeho pán na něj hleděl s takovou laskavostí, a s takovou starostí, jako by Farid byl něčím krásným a křehkým; i když Farid věděl, že není ani jedno. A přesto jemně umýval Faridovo tělo, když přecházel po stopách po kousnutí a modřinách. Farid si pomyslel, že aby s ním mohlo být zacházeno tak jemně, tak skoro stálo za to, že je dříve utržil.

Farid koukal na přísného muže zpod svých kouřových řas, přesto pán nevypadal, že mu to vadí, když se na něj usmál a mluvil v měkkých tónech. Samozřejmě, že nemohl porozumět polovině toho, co pán říkal, ale všechna opakovaná slova mu dávala smysl. „Hodný kluk,“ a „Ššš,“ těm rozuměl. Položil si svůj prst na rty, přesně na místo, kde se ho jeho pán dotkl a tajnůstkářsky se sám pro sebe usmál. Cítil, že skutečně ztratil své srdce pro tohoto zvláštního muže s velkým nosem a mastnými vlasy. Farid se včera v noci, během okamžiku, hluboce a neodvratně zamiloval.



Severus domyl chlapce, když smyl krev, sperma, a jemně očistil kousnutí a modřiny. Mladík byl překrásný; měl jemnou, hedvábnou a neposkvrněnou pleť, bez ohledu na zranění, která mu tak krutě způsobil předchozí noc. Severus si nedokázal pomoci, toužil pohladit tu sametovou kůži, přejít prsty po nepořádně zapletených copech, jež proplétaly stříbrné zvonečky, korálky a ozdoby. Tohoto hocha bude dost těžké tady nechat, skutečně velmi těžké.

Všiml si, že ho Farid pozoruje. I když se usilovně snažil skrýt svou zvědavost, nebyl moc úspěšný. Proto se na něj znovu usmál a ještě jednou mu řekl, že je hodný kluk. Otrokova tvář se jakoby zevnitř rozjasnila, a zkusmo vrchní stranou svých prstů pohladil Severusovu nohu takovým způsobem, který mu připadal jako němý obdiv.

Severus vzal laskavě chlapcovu ruku do své o mnoho větší a jemně ji stiskl, než ji pustil a vstal, aby se sám umyl. Ucítil, jak se cosi teplého a vlhkého dotklo samé špičky jeho penisu. Prošlo jím chvění. Ještě byl bolavý, velmi bolavý, ale vzrušením z tohoto dotyku se krev nahrnula zpátky a během několika sekund ztvrdl jako skála. Věděl, že to mohl být jedině Farid, a proto shlédl na chlapce; Farid se na něj díval, jeho hnědé oči zářily rošťáctvím.

„Dékuji vám, páne,“ řekl s jemným úsměvem, který pohrával na jeho rtech. „Vy milý k Faridovi.“

Severus si uvědomil, že hoch nebyl zlomený, když se věnoval svému láskyplnému opečovávání Severusova penisu. Mohl být jako otrok využíván na sex po většinu svého života, ale nějakým způsobem přežil takové drsné zacházení a, světe div se, vůbec ho to nezlomilo. Vzrušení projelo Severusem, když chlapec opečovával jeho bolestivý úd. Jemně a něžně ho lízal, líbal a laskal svým jazykem; kolem špičky, podél délky, a pak - otevřel ta pěkná ústa a opět pohltil Severuse celého - do té horké a vlhké sladkosti.

Severus tentokrát nechal chlapce dělat, co chce. Nechtěl přemáhat otroka nebo ho nutit. Chlapec neměl co nabídnout kromě svých schopností, a právě teď bylo stále znatelnější, jak moc je zkušený. Severus pochyboval, že si někdo někdy užíval láskyplné péče, se kterou se mu Farid nyní věnoval takovým způsobem, s takovou pozorností a něžnou nespoutaností. Brzy zjistil, že už nedokáže vůbec na nic myslet, a po velmi dlouhé době se prostě poddal a nechal se unášet na vlnách nádherného potěšení.



O něco později spolu leželi propleteni na posteli. Severus pozoroval spícího Farida. Hoch vypadal absolutně nádherně v ranním světle, když ležel stočený proti Severusovi; stíny a sluneční paprsky pableskovaly po stříbrných kroužcích, které byly vetknuté v jeho propíchnutých bradavkách a vytvářely zajímavé tančící vzory na jeho kůži. Jeho hruď se mírně zvedala a klesala, když se odevzdal spánku poté, co mu poskytl neobyčejné potěšení, hlavou spočíval na pánově rameni a paži měl ovinutou kolem té Severusovy. Chlapec si ve spánku slabě povzdechl a drobný úsměv hrál na jeho rtech, když se přitulil blíž.

Severusovi bylo do pláče.

Po celý svůj život byl osamělý. Nikoho neměl. Mnoho jeho špatných voleb a špatných rozhodnutí bylo učiněno kvůli skutečnosti, že byl sám a vždy si myslel, že bude.

A přesto tento hoch, který nic neměl, dal Severusovi víc než kdokoli jiný v jeho dosavadním životě. Minulou noc se ho chlapec snažil potěšit z povinnosti, poněvadž to bylo něco, kvůli čemu byl vycvičen. Ale pak v koupelně Farid Severuse uctíval, když jeho tělu přinášel tolik potěšení, že Severus musel něco udělat na oplátku. Slíbil si, že, nějakým způsobem, vezme chlapce s sebou. Bez ohledu na to, co by si Brumbál myslel nebo řekl, nemohl by ho tady nechat; na to mu byl příliš drahý. Severus ho chtěl chránit, pečovat o něj. Něco takového k nikomu necítil, ne od doby, kdy před mnoha lety trpěl bolestí z neopětované lásky, kterou tak upřímně chtěl dát Lily Evansové, a pak později Jamesi Potterovi.

Severusovi už nezáleželo na spojenectví s upíry; zajímalo ho, jak dokázal Brumbál žít sám se sebou, když jednal s tvory, kteří mohli takto zacházet s chlapcem. Ale naproti tomu, pomyslel si, byl dost šťastný, když s nimi ještě včera sám jednal. Nějakým způsobem tento malý zloděj, jenž ukradl jeho mysl a srdce, vyvolal velkou změnu v jeho duši.

Farid vypustil slabé povzdechnutí, které přešlo Severusovou hrudí, a bylo následováno nepatrným zachvěním nahého chlapce, kterého držel ve své náruči; Severus cítil, jak mu srdce vynechalo jeden úder.

Shlédl na mladíka a spatřil dvě hluboké hnědé čokoládové tůně, které se na něj dívaly, a byly naplněny čistou emocí. Severus věděl, co bylo v těch očích, ačkoli tento pohled na něj téměř nikdy nesměřoval; byl to pohled lásky. Tento otrok, tento hoch, se do něj zamiloval, a Severus velebil Boha, že ho sem před třemi dny přivedl. Ale Farid opět sklopil své oči; patrně byl naučen, že není dovoleno, se přímo dívat na svého pána. Severus to však vnímal jinak; věděl, že se nikdy nenabaží tohoto pohledu, nikdy se nenabaží Faridových výmluvných očí. Jemně přiložil prst pod chlapcovu bradu a oslovil ho, aby se na něj podíval.

„Faride,“ řekl. „Podívej se na mě, Faride.“

Farid svraštil čelo, nebyl si tak úplně jistý, co po něm jeho pán chce. Severus se dotkl koutku svých očí a pak chlapcových, přičemž mávl prstem mezi nimi. Když chlapec následoval jeho směr a podíval se mu do očí, řekl: „Hodný kluk. Hodný kluk, Faride.“

Farid se opět usmál, odhalil čisté, bílé zuby a řekl zastřeným hlasem: „Farid se dívá na pána. Farid to udělal dobře?“

„Farid to udělal dobře,“ přitakal Severus a naklonil se, aby se dostal k těm dokonalým rtům ve vášnivém a hladovém polibku.

Za poskytnuté služby - 1. kapitola

Za poskytnuté služby - 3. kapitola