| Zobrazeno: 2173
/ 3
Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka
Párování: Harry Potter/Draco Malfoy
Rating: slash, 18+
Draco se protrpěl skutečně mizerným dnem. Nejdříve ranní fiasko s Harrym, které mu v srdci, celý den sevřeném napětím, zanechalo palčivou krutou bolest. Pak naštval George, že náhodou padl na informace o jejich informační síti a z následující konverzace vyplynulo, že z jejich strany nemůže očekávat jakoukoliv pomoc. Jeho bolest hlavy se jen zhoršila, jelikož od předchozího dne nic nejedl a kručení a škrundání jeho žaludku bylo nanejvýš otravné. A vrcholem toho všeho, i když měl peníze, ve dvou restauracích v Příčné ulici ho poznali a ve třetí se musel obrnit trpělivostí a absolvovat zdlouhavou diskusi, než ho konečně obsloužili.
Příčná ulice byla plná známých tváří a míst, ale záblesky vzpomínek nepřicházely. To byla jen malá úleva. Poznával dveře obchodů, před kterými žebral, ale jejich obrazy byly v jeho paměti vybledlé a nejasné. Prošel dokonce okolo rohu, kde byl málem ukamenovaný, a vše co pocítil, byl lehký zachvěv neklidu. Snape by mu pravděpodobně nikdy neodpustil, kdyby to skutečně udělal, ale on uvažoval nad tím, že až se zase setkají, tak se vykašle na protokol a prostě toho muže obejme.
Stejně tak byl trochu zklamaný obědem. Možná to bylo tím, že ho neměli rádi, jelikož věděli, o koho jde a jednoduše mu něco naservírovali, aniž by se s přípravou jídla nějak snažili. Nebo to možná bylo tím, že Molly byla mnohem lepší kuchařka, než jakou ti zmetci mohli doufat, že by se jim kdy podařilo zaměstnat, ale jídlo se mu zdálo nijaké a bez chuti, i přes to, že byl vyhladovělý. Ať už to bylo jakkoliv, on byl spokojený a užíval si pocitu, že si může koupit jídlo za peníze, které si vydělal… poctivě. Aspoň, že máslový ležák, který si objednal, byl stejně dobrý jako jakýkoliv jiný máslový ležák, který kdy měl a to mu trochu zlepšilo náladu, když vzal svůj účet a servírce zaplatil.
Před odchodem do práce mu nezbývalo moc času, ale vzhledem k tomu, jaký měl mizerný den a ještě mu zbyla trocha peněz, napadlo ho, že by si mohl zlepšit náladu nějakým malým nákupem. Novou košili si mohl dovolit. Jen jednu. Nějakou úhlednou a dobře střiženou. Nejlépe zelenou. Harrymu by se v něčem takovém pravděpodobně líbil a líbit se Harrymu bylo poslední dobou jednou z jeho nejzásadnější starostí.
Ta představa mu v mysli vyvolala vzpomínky na jejich společné ranní probuzení, ty dobré i ty špatné. Nemohl si být jistý, že se na něj Harry díval jako na couru a děvku, ale ta možnost byla reálná. Kdyby to bylo skutečně tak, jak se mohl něčemu takovému bránit? Oblékat se skromně? Snažit se chovat zdrženlivěji než dnes ráno? Váhavější jednání ohledně sexu a sexuality se zdálo přijatelným způsobem jak Harryho uklidnit, nicméně se ten nápad Dracovi ani trochu nezamlouval. Celý svůj život, i když sestával jen z devatenácti let, čekal, až přijde na to, co vlastně chce. Více než polovinu svého života strávil nenáviděním toho, kdo byl, a jediné zkušenosti, které až do poslední doby měl, byly děsivé. Než potkal Harryho. Teď se mu sex zdál docela příjemný, i když se věci po tom všem podělaly.
Vzhledem k tomu, že v pondělí moc zákazníků nenakupuje, bylo v Kouzelnickém gala oblečení docela poklidně, a to se Dracovi hodilo. Trvalo mu jen několik minut, než si, i bez pomoci šklebícího se personálu, našel košili, která se mu líbila. S dlouhým rukávem, smaragdově zelená a z lehce blýskavého materiálu. Perfektní. V oblečení, které odpovídalo jeho vkusu bylo snadné cítit se sebevědomější a on se zase cítil jako své staré já, když za košili platil. Možná, že personál byli pěkní zmetci a možná, že touhle dobou nebyl nejpopulárnějším člověkem v Příčné ulici, ale nebyl bez domova, bezmocný a nezaměstnaný. Ještě se zastavil v drogerii pro několik dalších maličkostí a zamračené pohledy ignoroval s obdivuhodným klidem. Rychlé kouzlo a balíčky byly úhledně zmenšeny a narovnány do kapsy. Červenal se nad tím, co koupil, ale pokud by se jeho plány měly v blízké budoucnosti uskutečnit, bude to potřebovat.
Draco vykročil směrem zpět do kanceláře pružným krokem, jaký mu již dlouho scházel. Od chvíle, co na něj Snape uplatnil své nadání, se Draco cítil lépe v mnoha maličkostech a vědomí, že stále ještě mohl nalézt trochu štěstí v takový mizerný den, pro něj bylo velkou útěchou… až do chvíle, kdy jej kouzlo udeřilo do zad a ponechalo jej zcela paralyzovaného a hrubá ruka jej uchopila a táhla do boční uličky.
-----------------------------------------------------
Harry se do Kratochvilných Kouzelnických Kejklí přemístil s utlumeným prásknutím. Vrhl se rovnou k Ellině stolu s výrazem, před kterým by se roztřásl i silný muž.
„Draco! Kde je? Je tady?”
Ella byla zcela šokovaná, ohromená Harryho neurvalým tónem. Až dosud k ní byl vždy naprosto zdvořilý. Jeho postoj a hlas křičely ‘poplach’.
„Šel na oběd. Asi před půlhodinou. Teď už by mohl být zpět, přibližně. Děje se něco?”
Harry přemýšlel, už na pochodu, když směřoval k Dracově kanceláři pro něco, co potřeboval.
„Nevím, ale je lepší se o tom ujistit. Jestli se sem vrátí dřív než já, řekni mu, ať se nehýbe z místa!”
Dracova kancelář byla prázdná a klidná, a také pěkně poklizená. Harry se rozhlížel po jediné věci, kterou teď potřeboval. Na opěradle Dracovy židle se na tmavém potahu zřetelně vyjímal jediný světlý vlas. Harry ho opatrně sebral a pak použil kouzlo, které ho pozvedlo a nechalo vnášet ve vzduchu. Polohlasem si drmolil řady slov, zatímco se nadechoval a vydechoval do vlasu kroužícího před ním. Ten za několik vteřin začal zářit, uzavřený do třpytivého zlatého světla, dokud nedosáhl průměru skoro tří palců. Harry vyslovil jediný rozkaz.
„Najdi ho.”
Světelná koule vystřelila chodbou k východu do Příčné ulice a Harry za ní utíkal, jako by se mu v patách rozpoutalo peklo.
---------------------------------------------------
Draco si uvědomoval pach zatuchlého potu z muže, který ho táhnul uličkou pryč do šera.
„Věděl jsem, že jednou se mi konečně podaří odchytnout jednoho z vás samotného! Nechejte mě vás řádně připravit a budete mi moci odpovědět na několik otázek, pane Malfoyi!”
Draco byl nenuceně shozen na zem a jeho zrak se upřel na ztrhanou postavu bystrozora Dawlishe. Muž měl Dracovu hůlku v kapse a s horečným výrazem v korálkových očích se snažil odšpuntovat malou fiálu s tekutinou.
„Poznáváš to, Malfoyi? Veritasérum. Za pár minut budeš zpívat jinou písničku. Pak tomu přijdeme na kloub a já ten případ budu moci jednou provždy uzavřít! Upravím kouzlo, abys mohl polknout a mluvit, ale nesnaž se křičet… tuhle uličku mám pod ztišovacím kouzlem.”
Jedno zamumlané kouzlo a Draco lapal po dechu, oči rozšířené panikou. Za okamžik ho veritasérum přinutí prozradit jeho tajemství, a byla to tajemství, která si nemohl dovolit odhalit. Idiotovi, jako byl Dawlish, nemohla být svěřena znalost o viteálech. Ve středu by toho byly plné noviny!
„Ne! Prosím! Nic špatného jsem neudělal! Ministerstvo mě zprostilo obvinění a mluvil jsem s Kingsleyem… přísahám! Nemůžete…”
Dawlish uchopil Dracovu čelist a lil mu veritasérum do úst, pak mu je zavřel a stiskl mu nos, zatímco Draco bojoval, aby tekutinu vyplivl. Nepodařilo se, a co bylo nejhorší, Draco si uvědomil, že dostal dávku asi dvacetkrát větší než kdykoliv předtím. Když jej vyslýchali na ministerstvu, nikdy nedostal více než tři kapky najednou. Nedalo se říct, co takové množství mohlo způsobit!
Když veritasérum zabralo, rychle a důkladně, Dracův odpor ochabl a on ztratil souvislé myšlenky. Zatmělo se mu před očima a jazyk mu náhle ztěžkl v ústech. Dawlish uvolnil sevření a zlovolně se sám pro sebe uchechtl.
„Dobrej kluk, Malfoyi. Teď… s pravdou ven. Co to Potter podniká? A kromě toho, že jsi jeho kurvička, jak do toho všeho pasuješ ty?”
Dracův svět byl rozmazaný a jeho podvědomí nechalo probublávat slova a pojmy bez řádu nebo významu.
„Zabíjení. Vol… Voldemort. ’teály. Harry. Harry je milý. Teplý. Mmm… líbí se mi. Je na mě hodný.”
Dawlish se zamračil. „K sakru! Co meleš nedává žádný smysl! Kdo je ten zabiják?! Jak to Potter dělá?”
Draco zaškytal a pak se zahihňal. „Kuny a fretky a přeseknout hada. Haha!”
Dawlish uštědřil Dracovi přes obličej palčivý políček, který mu na tváři zanechal rudý otisk ruky.
„Vymáčkni se! ODPOVĚZ MI! Co se děje?!”
Draco vzhlédl svýma zastřenýma šedivýma očima a hloupoučkým úsměvem, a řekl Dawlishovi naprostou pravdu.
„Seš fakt, fakt, fakt v prdeli.”
Dawlish neměl ani dostatek času, aby si uvědomil význam toho tvrzení, když ho do zad udeřila dvě totožná kouzla a omráčeného téměř k smrti ho srazila na Draca.
Nymphadora Tonksová odtáhla Dawlishe z Draca, zatímco Remus Lupin používal na Draca kouzla, kterými ověřoval jeho zdraví a stav, a také přerušil kouzlo, které ho znehybňovalo.
„Jsi v pořádku, Draco?”
Draco tupě zíral na Rema Lupina, očividně měl potíže vůbec ho poznat.
„Vllk-dak. Škyt! Pšššt! Mám rád pejsánky. Ci Harryho. Ci vidět Har-harryho!”
Draco se snažil podrbat ho za uchem a Remus protočil oči. Dokud byl Draco takhle zdrogovaný, nedalo se s ním komunikovat. Obrátil se na svou ženu, která zrovna Dawlishe znehybnila a důkladně ho prohledávala.
„Máš orlí zrak, lásko. Nemůžu uvěřit, že jsi ho poznala. Dawlish vypadá, jako by se zbláznil. Draco je v pořádku, ale je chudák zdrogovaný. Předávkování veritasérem. Po zbytek dne bude mimo sebe. Musíme ho dostat domů. Co uděláš s Dawlishem?”
Nymphadora povzdechla. „Pro Dawlishe to vypadá na Azkaban. Ministerstvo neschvaluje, když bystrozoři zneužívají svou moc a on byl zrovna dočasně na nucené dovolené. Překročil půltucet zákonů a pravidel, některé z nich vážné. Veritasérum z černého trhu, podané ilegálně? Už jen to samo o sobě by stačilo k uvěznění. Přidej k tomu útok na občana s ublížením na těle, porušení pravidel, ublížení na zdraví a obtěžování Draca, když mu sám ministr řekl, ať dá Harrymu a Dracovi pokoj, no… neuvidí slunce dřív než za nějakých pět let. Nenávidím to, vidět bystrozora zkazit se, ale je dobře, že je pryč!”
Nymphadora podala Removi Dracovu hůlku, a pak svého manžela rychle políbila. „Vezmi Draca domů a já se postarám tady o Dawlishe. Mimochodem... byl jsi výborný. Uviděla jsem ho, ale hned jsem ho ztratila, tvůj skvělý nos ho znovu vystopoval. Mezi námi dvěma, vytvořili bychom dobrý tým. Přála bych si, abys byl také bystrozor, lásko. K sobě do týmu tě vezmu kdykoliv!”
Remus se uculil. „Jako bychom mohli zvládnout něco jiného než pěkné pomuchlání. Děkuju, lásko. Jdeme…”
Koule zlatého světla pronikla do uličky a svištěla si to rovnou k nim. Remus instinktivně zaštítil Draca vlastním tělem a Tonksová si připravila hůlku do pohotovosti. O vteřinu později za roh zahnul plnou parou Harry, jako bradavický rychlík, a pár kroků od nich začal brzdit. Jakmile uviděl na zemi Draca, s očima široce rozevřenýma a mumlajícího si cosi, Harry to nevydržel.
„DRACO! Co se stalo? Kdo to udělal? Je tohle zkurvený Dawlish?! Zabiju ho! Ten hajzl! Co to udělal?! Co to Dracovi udělal?!”
Harry dýchal zrychleně a mezi výdechy pálil otázky a vzduch okolo nich se začal hýbat, zvedal papíry a odpadky do cyklónové smršti. Tonksová o krok ustoupila, zatímco Remus pokročil kupředu a tiše hovořil.
„Je v pořádku, Harry. Jen se potřebuje dostat domů a vyspat se z toho. Dawlish je na cestě do Azkabanu. Můžeš teď vzít Draca domů. Ptal se po tobě.”
Remus ustoupil stranou a umožnil Harrymu, aby se podíval na Draca, který si stále ještě mumlal pod nos nesmysly. Harry zaváhal a vířící odpadky z uličky se snesly zpět k zemi, zlaté světlo nad Dracem zablikalo a pohaslo a Harry se vrhl k zemi, aby Draca sevřel v náruči.
„Je to pryč, lásko. Jsem tu. Nikdo ti neublíží. Půjdeme domů, ano? Pššt. Nedělej si starosti. Všechno je v pořádku.”
Harry na okamžik zvedl pohled od Draca, pohlédl na Dawlishe a v jeho očích se na vteřinku zablýsklo něco brutálního.
„Dejte ten hnusnej bordel od něj pryč! Jestli ho znovu uvidím, bystrozor nebo ne, celý místo vymaluju jeho zasranou krví. Měl k sakru štěstí, že jste ho našli dřív!”
Dokonce i Remus byl překvapen Harryho náhlou prudkostí. Tonksová chytla Dawlishe za ruku, pokývla Removi a přemístila se pryč. Remus zůstal v uličce, kde čelil Harrymu sám a vážně přemítal, zda bylo bezpečné ponechat Harryho sama sobě.
„Klídek, Harry. Draco je v pořádku. Dawlish ho nadopoval veritasérem. Do večera by se z toho měl vzpamatovat. Chceš s ním pomoci domů?”
Harry už dýchal pomaleji, prskal kletby a dusil se nesmyslnou zlobou, kterou si nemohl bezdůvodně ventilovat na starém kamarádovi.
„Ne. Běž do hlavní kanceláře Kratochvilných Kouzelnických Kejklí. Řekni jim, že Draco bude zpět zítra. Řekni jim, co se stalo. Já jdu domů.”
A za náhlého tlumeného prásknutí byli Harry s Dracem pryč. Remus Lupin si strčil ruce do kapes a prošel uličkou na hlavní ulici, zatímco se podivoval, co se to stalo s tím malým černovlasým klukem, kterého znal před pár lety.
---------------------------------------------------
Harry se přemístil rovnou do jejich ložnice a jemně uložil Draca na postel. Když se odtahoval, Draco zatáhl za jeho rukávy a ruce a přitáhl si ho zpět. Jeho hlas zněl najednou jasněji.
„… ne… nechoď pryč. Ci mýho Harryho. Hejry. Harry hejry, haha. ’tě tááák miluju.”
Harryho zloba a strach roztály jako led na slunci. Náhle se cítil unavený a roztřesený a velmi, velmi starý. Zakaleným šedým očím, které stále ještě nedokázaly zaostřit, ale jasně ho prosily, aby neodcházel, se nedalo odolat. Harry si vyzul boty a lehl si vedle Draca, nechal svého přítele, aby se k němu přitulil, a pofňukával do jeho košile. Harry Draca políbil na rozpálené čelo a konejšivě mu šeptal.
„Taky tě miluju. Nikam nepůjdu. Jsem celý tvůj. Pořád a navždy. Nic na tomhle světě nemiluju víc než tebe.”
„Pořát a ’ždy… mluju tě.”
Draco tiše broukal do Harryho hrudníku vrnivý souhlas. Pak se jeho hlava zvrátila ke straně, a on pohlédl na Harryho směšně velkýma a vážnýma očima.
„Je mi líto, že ti ze mě bylo nevolno. To je dobrý. Vím, že sem špinavý… a sem kurva. Jen jsem byl tak… tak nadržený. Zkurveně… nadržený, kurva.” Draco se znovu rozhihňal, pak se na Harryho rameni rozplakal.
Harry nejdřív moc nerozuměl, ale pak se mu vyjasnilo. Draco si myslel, že se mu zvedl žaludek… protože… kvůli jeho pobytu v Londýně. Není divu, že ráno tak rychle zmizel! Myslel si, že Harry pociťuje odpor k Dracově minulosti. Dávalo to smysl, ale Harrymu rvalo srdce, že Draco strávil celý den s takovými myšlenkami.
„To není pravda, lásko! Nebylo mi špatně z tebe. Bylo mi zle ze mě samotného. S tebou to nemělo nic společného. Ty jsi byl krásný a perfektní a já bych nechtěl dělat něco takového jako dnes ráno s nikým jiným než s tebou. Jen s tebou. Miluju tě až to bolí. Ani nevím, jak bych to řekl, lásko. Není na tobě nic špatného a já tě miluju takového, jaký jsi. Nikdy, nikdy mi z tebe nebude špatně. Rozumíš mi?”
„’slíš to vážně, Har-harry?”
„Samozřejmě, že to myslím vážně. Nemůžu uvěřit, že sis takové věci vůbec myslel. Tvoje minulost mě nezajímá. To všechno je pryč. Já tě miluju teď, dnes, ať už se děje cokoliv.”
Draco se spokojeně svalil zpět Harrymu do klína.
„Móc… móc dob… dobrý pro mě. Sem lhář a špatný a inritk… škyt! …uju. A ty mě stejně máš rád! Ták hodný. Můj Harry.”
Harry uhlazoval Dracovy rozcuchané vlasy z jeho očí, a chtě nechtě se i celý rozpolcený usmíval. I uzdravený, Draco stále bojoval se svou minulostí a Harry skoro nemohl snést, že nedokázal Draca přesvědčit, že už k němu kvůli věcem, co udělal ve škole, necítil žádnou nenávist. Co Harry nevěděl bylo, že Draco mluvil o současných podvodech, a ne o těch v minulosti, a bylo to jen o vlásek, že Dracovi neuklouzlo něco více usvědčujícího.
„Ty nic takového nejsi, miláčku. Potřebuješ si odpočinout. Zůstanu s tebou… tak se neboj, ale z tohodle se musíš vyspat.”
Harry se trochu posunul dolů, jednou rukou Draca objal, ale ten se najednou odsunul a začal zápasit s knoflíky u košile.
„Moc horko. Je horko. Moc horko.”
Harry se posadil a pomohl Dracovi, protože měl v tu chvíli velké problémy i se zvládáním základních pohybů a bylo u toho dost chichotání, ale nakonec se Dracovu košili podařilo svléknout. Než se mohl Harry otočit, aby ji odložil, Draco se skulil na záda a vysoukal se z kalhot a Harry ho spatřil požitkářsky roztaženého přes přikrývky v ničem jiném, jen v atraktivních miniaturních tangách z hebkého, tmavě zeleného materiálu. Draco se s přivřenýma očima usmál, skulil se trochu ke straně, a tak Harrymu provokativně, i když trochu neobratně, odhalil svou zadní část.
Zadní část tanga sestávala pouze z jedné, velmi tenké, zelené šňůrky.
Harryho žlázy se zapálily a on je sevřel, aby neztratil kontrolu a nutil se dívat se jinam, než na představení, co se mu nabízelo. Draco na něj broukal a občas si šlapal na jazyk.
„Líbí se ti? Koupil jsi to… tohle… pro mě. Ale nevěděls to.”
Harry sebral všechny své síly. Prostě musel dostat Draca pod přikrývky a udržet ho v klidu dost dlouho, aby usnul. Neodvážil by se Draca dotknout… tím způsobem… v takovémto stavu. Draco nevěděl co říká a co dělá a potrvá celé hodiny, než mu to zas bude myslet. Mezitím to Harry bude muset vydržet. Nějak.
„Jsi krásný. Moc krásný, lásko. Ale potřebuješ si odpočinout. Jen dokud to sérum nevyprchá, dobře? Zrovna teď nevíš, co děláš, ale když si jen trochu zdřímneš, až se probudíš, budeš se cítit mnohem líp.”
Draco po čtyřech přelezl přes postel a začal se cpát Harrymu do klína. Harry zjistil, že je víceméně ovinutý bledým, téměř nahým, blonďatým zmijozelem, zatímco jeho sebekontrola visela na vlásku. O vteřinu později už byl Harry vlhce líbaný a byl si bolestivě vědom způsobu, jakým Dracovo vzrušení napínalo okraj jeho spodního prádla a dloubalo Harryho do břicha. Draco líbání přerušil jen na dobu potřebnou k tomu, aby zamumlal pár dalších slov, zatímco se snažil přetáhnout mu košili přes hlavu.
„Moc tě ci. Ci nové zpo… ’pomínky… hezký. S’bou, Harry.”
Dracovy ruce byly pod Harryho košilí na jeho hrudníku jemné a teplé a Harryho tep ho pálil a bušil mu v uších. Sotva se odvážil se vzpouzet, jelikož představa, že by s Dracem zacházel hrubě byla ještě strašnější než tohle a Dracova následující slova jeho rozhodnutí nalomila. Draco je šeptal, zatímco se k Harrymu tiskl, neobratně se třel o Harryho napnutý klín a jazykem i zuby mu putoval po krku.
„’ci tě uvnitř mě. Celý týdny. Šecko… šecko nač ’slím. Ci aby ses udělal… od… pro mě. Jen pro mě, páč mě miluješ. Mmm… miluj mě, Harry.”
Draco byl teplý a blízko… a velmi, velmi polonahý. Harry mu na každý polibek odpovídal vlastním polibkem a nebyl si naprosto jistý, kdy zmizela jeho košile. Když Draco sklouzl dolů a začal zápasit s poklopcem Harryho džínů, Harry se vzpamatoval, krátce, požehnaně, krutě osvobozený od ovlivňování Dracovými ústy. Lapal po dechu zoufalstvím a stěží potlačenou touhou a prosil.
„Př-přestaň. Počkej, lásko… omlouvám se. Nemůžu… tohle nemůžu udělat. Jsi zdrogovaný veritasérem, Draco. Tohle není správné. Chci… chci aby poprvé… naše společné poprvé… bylo, protože budeme oba připravení. Zasloužíš si víc… víc než tohle. Prosím.”
Draco přerušil své snažení, jednu ruku již v Harryho trenýrkách, na tváři výraz zmatení, smíšený s touhou a obdivem. Ještě chvíli luštil Harryho slova, pak se široce usmál a než promluvil, trochu se nejistě zakymácel a mechanicky hladil Harryho ztopořený a bolavý penis, zlomyslnou připomínku toho, co se Harry tak zoufale snažil odmítnout.
„Ty… řek si to. Verta…serum. Kekvr… lekvr pravdy. Nemůžu... nemoh bych lhát. Ty... ty budeš ’ždycky vědět… to je co k tobě opravdu cítím. Pšššt. ’prvé bude příště. Nechej… nech mě ti udělat tohle… ’prvé.”
Když Draco rozepnul poklopec jeho trenýrek a neuměle protáhl Harryho ztopořené kopí otvorem v látce, Harry zavzdychal. O okamžik později, už něžný sametový jazyk a obratné rty pracovaly v tandemu s rukou, která instinktivně věděla, co se bude líbit. Námitky na jeho rtech zahynuly náhlou a naprostou smrtí a Harryho svět explodoval.