| Zobrazeno: 2269
/ 3
Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka
Párování: Harry Potter/Draco Malfoy
Rating: slash, 18+
Draco vystoupil z krbu a švihl hůlkou, aby rozsvítil světla. Kanceláře byly tmavé a prázdné. Ostatní tam nebudou dříve než za hodinu a něco. Zatím tam byl on sám a hromada dokumentů a to se mu líbilo.
Harryho náhlá reakce na sex a na Draca byla krutým políčkem Dracovu nově se rozvíjejícímu sebevědomí. Až do té ranní katastrofy se cítil tak dobře a tak živě, a aby přiznal pravdu, bolelo to tím víc právě proto, že byl tak schopný cítit se dobře. Pořád ještě si hryzl spodní ret, aby po cestě do své kanceláře zadržel slzy. Před několika dny by se pravděpodobně na místě zhroutil, ale nyní měl alespoň sílu, aby si udržel zdání vyrovnanosti.
Vzkaz, který zanechal, byl dostatečný. Jen rychlé ujištění, že je v pořádku a odešel do práce brzy, zajde si na oběd do Příčné ulice a prosba Harrymu, aby si o něj nedělal starost, jelikož bude doma po páté, jako obvykle. Neodvážil se pod ni podepsat celým jménem, jen neosobním ‘D’, i když něco v něm chtělo někam do textu vložit slovo láska. Ale kdyby to udělal, nikdy by se nedokázal dostat z domu.
Papíry a spisy na jeho stole byly přesně ve stejném stavu, jako je ponechal, když ve čtvrtek odešel, a dvojčata, věrna svým zvykům, mu tam bez jeho naléhání nenechala poslední dokumenty, aby je překontroloval. Draco popuzeně zaláteřil a zamířil do Fredovy a Georgeovy kanceláře. Bylo to jako tahání zubů, když chtěl, aby bylo něco uděláno včas, ale aspoň začínali chápat, co všechno je třeba, aby to v podniku fungovalo hladce. Jelikož bylo skutečně brzy a nebyl tam v pátek, předpokládal, že jim opravdu nemůže vyčítat, že to ještě nemají připraveno, ale měl tak špatnou náladu, že měl chuť někoho obvinit… kvůli něčemu. Skutečně čemukoliv. Zloba se mu zdála lepší než slzy, které hrozily objevit se každou chvílí.
Fred a George měli kancelář docela poklizenou, ale Draco své tolik potřebné zprávy nikde neviděl. Všechny jejich záznamy byly uloženy v registrační skříni mudlovského stylu a vše, co je chránilo, bylo jednoduché zamykací kouzlo. Proti jeho vrozenému nadání, zmijozelskému dědictví a výjimečně mocné hůlce nemělo kouzlo žádnou šanci. O několik vteřin později už Draco spěšně listoval složkami a hledal nejběžnější výkazy příjmů a výdajů. Když otevřel poslední složku, ztuhla mu krev v žilách.
Výstřižky z kouzelnických novin. Seznamy jmen. Články, týkající se teatrálních smrtí Smrtijedů. Jeden seznam obsahoval jména, která znal Draco nazpaměť. Všechno to byli Smrtijedi, a některá z těch jmen byla přeškrtnuta. Ještě jich zbýval necelý tucet nepřeškrtnutých. Při pohledu na jméno jeho strýce, stejně jako MacNairovo a Hyde-Prattovo mu naskočila husí kůže.
Nacházely se tam i jiné poznámky. Byly to záznamy o přesunech. Informátoři z celé Anglie posílali dvojčatům diskrétní vzkazy již více než rok. Tak takhle je Harry dopadal… muselo to tak být. George a Fred byli nejen zasvěceni do Harryho činnosti, to oni byli zdrojem jeho schopnosti vystopovat Smrtijedy po celé Anglii. Úplatky na chod celé sítě konfidentů musely přijít na celé jmění, ale dvojčata zcela jistě ty peníze k dispozici měla. Dávalo to smysl. Draco složku zavřel a chystal se uložit všechno zpět, jak to bylo. Bylo to příliš velké riziko…
„Že by ses obtěžoval vysvětlit, co si, k sakru, myslíš, že děláš?”
Draco sebou trhl při zvuku hlasu za ním a otočil se. Byl to George a jeho kouzelné oko se vznášelo Dracovi před obličejem i přesto, že George sám teprve vstoupil do místnosti.
„Já… přišel jsem brzy. Neměl jsem složky z minulého týdne. Já… nechtěl jsem…”
„Nechtěl jsi co? Odemknout bez povolení skříň pod kouzlem? Otevřít složky, které se ke tvé práci nijak nevztahují?”
George nikdy nevypadal tak nebezpečně. V jeho oku byl ledový záblesk a držení jeho ramen naznačovalo vůli udělat cokoliv bude potřebné, aby svá tajemství ochránil. Weasleyovic dvojčata byli známí šprýmaři a ďáblové na famfrpálovém hřišti, ale tohle bylo poprvé, kdy jednoho z nich viděl jako veterána a bývalého člena Fénixova řádu, tajné organizace, která tvrdě bojovala ve válce proti Voldemortovi.
„Omlouvám se! Nemyslel jsem, že by to mohlo nějak uškodit. Právě jsem je chtěl uložit zpět kde byly a zapomenout, že jsem je vůbec viděl. Nikdy jsem je vidět nechtěl. Jen jsem chtěl své složky.”
George se přiblížil o pár kroků, hůlku si držel po boku, připravenou k okamžité akci. Oko, které se vznášelo před Dracem, se vymrštilo zpět a samo se uložilo do moderního kovového úchytu, který měl George upevněný na hlavě. Přemýšlivě Draca pozoroval.
„Tohle oko je proti Moodyho dost vylepšeno. Když chci, můžu vidět skrz zdi. Když chci, můžu také vidět teplo, které lidé vydávají. Můžu vidět ve tmě, jako kočka. Také můžu vidět, kdy lidi lžou nebo říkají pravdu. Je to praktické, mít takové oko. Vím, že jsi upřímný, ale to, co víš, má svou cenu. Mlčení. Absolutní zkurvené mlčení. Budeš mi na to přísahat… na svou hůlku. Přísahej. Hned!”
George pozvedl svou hůlku a v Dracově mysli nebylo pochyb, že na něj bude použito kouzlo Zapomeň, jestli do několika vteřin nebude přísahat. Držel svou hůlku stranou, v odvěkém gestu míru.
„Přísahám, že neprozradím, co jsem se dnes dozvěděl. Nikomu. Mé kouzelnické slovo. Tak přísahám na mou hůlku.”
Jeho hůlka se na vteřinu zablýskla a přísaha byla stvrzena. George sklonil svou hůlku a vykročil ke své židli.
„Proč tu jsi tak brzy? A nezapomeň, kdybys mi zalhal, tak se to dozvím.”
Draco se zachvěl. Napětí v místnosti by se dalo krájet tupým nožem, a i když byl uvolněný, představa George Weasleyeho, připraveného ke krajnímu řešení se ani v nejmenším nerozptylovala.
„Bylo to něco osobního. Harry… se necítil dobře a já jsem byl rozrušený, tak jsem přišel sem, abych se dostal pryč. Jsem tu sotva pár minut. Jen jsem chtěl na chvíli zapomenout na domov a pohnout trochu s prací.”
George roztržitě přikývl, vytahoval ze stolu papíry a připravoval si brk.
„Poinformuju o tom Freda, až přijde. Střídáme se v časných příchodech, abychom místnosti otevřeli a připravili. Tvoje papíry jsou na Ellině stole, připravené, až je budeš potřebovat. Doufám, že víš, že jsi teď ještě živý jen díky Harrymu a mamce. Věříme ti, že nebudeš dělat problémy, jinak budeš mrtvý nebo pořádně pod kouzlem Zapomeň. Už nejsi ta fretka, co si všichni pamatujeme ze školy, ale nemysli si, že si jednoduše můžeš strkat nos kam chceš, ať už jsi Harryho přítel nebo ne.”
Draco se posadil na křeslo pro návštěvy proti obrovskému psacímu stolu dvojčat a zhluboka povzdechl. Tento hovor byl potřeba již dávno a on na něj neměl náladu. Jeho bolest hlavy se rapidně zhoršovala, ale on se přes to prostě bude muset přenést a zjistit, zda z toho zmatku dokáže vytěžit něco užitečného.
„Georgi. Je mi to skutečně líto. Nepředpokládal jsem, že uvidím něco takového, ale je tu něco, co bys měl vědět. Vím toho mnohem víc, než si myslíš, o tom, co Harry za poslední rok podnikal a jeho tajemství jsem také neprozradil. Nevěděl jsem, jak moc toho vy dva víte, jinak bych si o tom s vámi promluvil dříve… o Harrym.”
„Co je s Harrym? Jsme s ním od doby Fénixova řádu. Triky, kouzla a vynálezy jsou naším příspěvkem. Trvalo to skoro rok, než naše síť informátorů za něco stála, ale to je pro nás nyní všechno. Harry vykonává špinavou práci a to nikdo nedokáže líp než on. Snaž se si vzpomenout, že jsi tu nováček, a když tvůj názor beru s rezervou, je to proto, že tu všichni k sakru dobře víme, co děláme. Stěžovat si můžeš v oddělení stížností.”
George ukázal na odpadkový koš vedle svého stolu. Očividně se mu vůbec nelíbilo, že se mu někdo snaží vysvětlit, co je správné a co je špatné. Draco to potřeboval podat způsobem, který by George hned neurazil a on opatrně dumal, jak to téma načít.
„Harry není v pořádku. Dělám si o něj starosti. Jednou jsem si všiml, že je něco špatně, udělal jsem, co bylo potřeba a vím, že Harry není úplně zdravý. Chci, aby byl v pořádku. Myslím, že to co dělal, se na něm podepsalo. Mívá noční můry… a bolesti hlavy. Stává se… že se snadno rozzlobí, když nějakou dobu nezabil. Je tak mocný, že se ovzduší okolo něj změní, když je skutečně rozzlobený. Nemyslíš si, že by s tím měl přestat? Ne kvůli zákonům, nebo dobru a zlu, ale jen pro své vlastní zdraví.”
George vzhlédl a zkoumal Draca, jestli rozezná náznak lži. Dracovi se ulevilo, že to bere vážně a nemávl nad tím rukou. George vypadal trochu podrážděný, pak pohlédl zpět na papíry před sebou a uchopil brk.
„My všichni míváme noční můry. My všichni se občas rozzlobíme. Harry je mocný. To je, proč dokáže dělat věci, co dělá. Bez něj bychom nečelili několika zrádcům, čelili bychom armádě zabijáků a násilníků pohybujících se na svobodě, zatímco ministerstvo by pořád ještě tápalo s klapkami na očích. Jsem si jistý, že to myslíš dobře. Vím, že jsi do Harryho poblázněný, ale on je tvrdý oříšek. Není tak křehký, jak by sis mohl představovat. Teplouš nebo ne, Harry je pravděpodobně nejnebezpečnější žijící kouzelník a já pochybuju, že by se hroutil kvůli několika mrtvým vrahům.”
Draco se kousl do rtu. O tom nejpřesvědčivějším důkazu se Georgovi nezmínil, částečně proto, že si nebyl jistý, zda by mu uvěřil. Něco se také týkalo jeho přísahy Brumbálovi, která mu znemožňovala připustit, aby se znalost o viteálech dostala do rukou jiných lidí. Byl si docela jistý, že i bez těch rozhodujících znalostí mohl dvojčata přimět, aby prohlédla.
„Už jich zůstalo tak málo. Ministerstvo před pár týdny jednoho chytilo. Jsem si jistý, že Tonksová se snaží ze všech sil. Neřekl bych ti, že si dělám o Harryho starost, kdybych na vlastní oči neviděl věci, které mě znepokojily. Jsem tomu dost vzdálený, takže mohu vidět a starat se jen o jednu věc... Harryho. Kingsley o Harryho činnosti ví a je informovaný o tom, co se děje a pro jednou měl pravdu i tisk. Harry je v nebezpečí, že se kvůli tomu všemu zhroutí. Když nevěříš ničemu jinému z toho, co ti říkám, věř mi jedinou věc. Potřebuji ho. Harry je člověk, na kterém mi záleží nejvíc a nechci, aby se mu něco stalo, nebo aby skončil v Azkabanu. Vidíš, že je to pravda, že?”
George si zhluboka povzdechl, čelist pevně sevřenou. Chvíli na Draca zíral oběma očima, pak odložil brk. Nadzvedl úzký kovový úchyt, který držel jeho kouzelné oko, přetáhl si ho přes hlavu, a tak odhalil zjizvenou díru, ve které kdysi bylo jeho pravé oko. Jeho hlas se změnil v nervózní šepot.
„Tohle je, co můžu vidět. Chápeš? Kdybych se mohl dívat do tváře mé sestry, očima, se kterýma jsem se narodil, pak bych uvažoval o tom, že na věci budu pohlížet trochu jinak. Respektuji tvoje city k Harrymu. Já s Fredem jsme si pořád říkali, jestli si jednou někoho k sobě najde. Tebe jsme neočekávali, ale projevil ses jako dobrý člověk. Říci něco takového je ode mě docela lichotka, skutečně. Protože náš osobní cíl je vidět všechny ostatní, co to Znamení mají, šest stop pod zemí nebo zavřené v Azkabanu. Tento svět je nepotřebuje a Harry má sílu je z něj zprovodit. To je, co mohu vidět. Náš rozhovor skončil, Draco. Tvoje dokumenty jsou na Ellině stole.”
Draco sklonil hlavu a zvedl se, aby odešel. George byl ztracený případ. Ve válce přišel o příliš mnoho, aby odpustil a pochopil, nebo ony věci přenechal k řešení ministerstvu, když on měl prostředky, jak dokázat více, než mohli oni. Z tohoto směru tedy nemohl očekávat žádnou pomoc. Po cestě chodbou sebral z Ellina stolu svoje složky a zamířil do své kanceláře. Aspoň měl na své straně Dulu a Snapea. Bylo jasné, že pomoc Harrymu bude vyžadovat více než jeho osamělou snahu a to bylo vše, nač dokázal myslet, zatímco se hodiny pomalu vlekly k poledni. Lepší tohle, než myslet na to, co k němu mohl Harry cítit.
Šťastná vzpomínka na Harryho nahé tělo tak blízko jeho vlastnímu a na teplo a váhu jeho ztopořeného údu ve své ruce nezmizela, ale byla podbarvená obavami, že na něj bude Harry stále pohlížet jako na tu ubohou využitou kurvu, kterou dřív byl. Bylo snadnější na to nemyslet, tak se Draco vrhl do práce a nechal svou bolest hlavy a smutek odsunout do pozadí sloupců čísel a výkazů.
-----------------------------------------------------
Harry našel Rona v kuchyni, jak se nalévá čajem, i když Molly nebyla nikde vidět. Stále ještě byl roztřesený z vidin, které ho vyděsily, ale byl rád, že když vstoupil do kuchyně, uviděl Ronův úsměv. Očekával, že spatří také Draca a okamžitě si začal dělat starosti.
„Ahoj Rone. Neviděls Draca? Ani ne před pěti minutami byl nahoře. Myslel jsem si, že sešel dolů, ale…”
„Ne. Neviděl jsem ho, kámo. Ale mám pro tebe novinky. Dej si čaj a sedni si.”
Harry použil na krb sledovací kouzlo a zaregistroval Ronův příchod a pak Dracův odchod jen o několik minut předtím. Harry povzdechl úlevou, ale stále ještě pociťoval záchvěvy beznaděje, že Draco beze slova zmizel. Očividně byl Harryho reakcí rozmrzelý, a kdo by mu to mohl vyčítat? Harry se neodvážil vyslovit věci, které mu proběhly myslí hned po jejich… zážitku. Poprvé měl náznak toho, jak se Draco musel cítit. Některé věci byly prostě příliš strašné, aby byly vysloveny nahlas, a pomyšlení, že by někdo jiný věděl o špíně, která mu vřela v podvědomí, bylo téměř strašnější než ta vzpomínka sama. Harry se s povzdechem posadil na židli u stolu a rukama si prohrábl vlasy. Ron vstal, nalil Harrymu šálek čaje, a pak si sedl vedle něj.
„Těžké ráno, kámo? Vypadáš jak čert. Já jsem na nohou od šesti. Rozhodl jsem se, že budu každý den vstávat, jak kdybych měl trénink. Nebylo by dobré, kdybych se dostal z formy, když mám zrovna teď před sebou nabídky zaměstnání. Kvůli tomu jsem si přišel popovídat. Myslím, že jsem si vybral, ale řekl jsem si, že bych si to mohl potvrdit u někoho, komu důvěřuju. Tím samozřejmě myslím tebe, kámo. Chceš to slyšet?”
Harry pohlédl vzhůru na Ronovu rozradostnělou tvář a ošil se. Jeho ráno začalo očividně lépe než Harryho. Ale stejně, možná, že měl nějaké dobré zprávy, a to za něco stálo. Harry se cítil provinile přes víc než týden, dělal si starosti, jestli se Ron nevrátí k flašce kvůli své náhlé nezaměstnanosti, kterou zavinil Harry, i kdyby jen částečně.
„Jasně. Tak povídej, co ti nabídli.”
Ron si lokl čaje a spustil. „Seznam nabídek byl dost krátký, ale myslím si, že jsem narazil na jednu dobrou. Až do minulého týdne jsem byl jedním z nejlepších nováčků v lize a zásluhy z války taky neuškodily, ale tenhle poslední úlet mi poškodil jméno definitivně. Stejně je to ale jméno, které každý zná a nějakou hodnotu má.
Nechtěl jsem vzít nic riskantního, tak jsem zamítl několik nabídek od lidí, co chtěli, abych jim pomohl s reklamami a tak. Zbylo mi pár nabídek od podřadných týmů a podobných. Pak můj agent vyhrabal někde na dně tenhle malý zázrak. Brighton má mládežnickou ligu famfrpálu, která potřebuje trenéra se známým jménem, aby jim přinesl více galeonů. Plat za moc nestojí a já budu muset opustit svůj byt a přestěhovat se domů, abych s takovou výplatou vyšel, ale je to práce s dětmi, které neměly tu šanci, aby se dostaly do Bradavic nebo Krásnohůlek, a taky… ředitelce programu se líbím. Jmenuje se Eileen, je odvážná a má za ušima. Líbí se mi a jelikož nebude moje přímá nadřízená, pravděpodobně bychom občas mohli dostat ven na večeři bez nějakých problémů. Myslím si, že famfrpál, práce s dětmi a schůzky s pěknou dámou jsou dobrý výběr. Tak co? Co na to říkáš?”
„Ber to. Víš, že tvoje máma s tátou by na něco takového byli pyšní. Už nepiješ, a i když ze začátku o tobě v novinách možná moc dobře psát nebudou, já bych vsadil cokoliv, že si na to zvykneš jako ryba na vodu. Tobě se ta Eileen opravdu líbí, že?”
„No, potkali jsme se jen jednou, ale můžu říct, že se jí líbím. Když jsme probírali mou žádost, skoro pořád se usmívala. Věděla, že jsem dostal nabídky s vyšším platem, ale myslím, že se jí líbilo, že dávám přednost něčemu takovému před více penězi. Uvidíme, jak to půjde, kámo. Co si skutečně říkám, je... dělám tu správnou věc? Co by Hermiona chtěla, abych udělal? Pořád ještě mám před sebou zbytek života… tak co teď? Nechtěl bych to zvrzat víc, než už jsem to udělal. Jdu správnou cestou?”
Ron vypadal nervózní, co se poslední části týkalo a nebylo divu, že se na to ptal Harryho. S nikým jiným se nikdy o Hermioně nebavil. Harry si protřel oči a lokl si čaje.
„Rone, já naprosto nepochybuju, že ona by chtěla, abys udělal něco jako tohle. Možná, že to vyjde, možná, že ne, ale zdá se, že to za zkoušku skutečně stojí. Do prdele. Chci říct, jak špatně by to mohlo skončit, když do toho jdeš jen z těch správných důvodů?”
Ron přikývl. „Doufal jsem, že tohle řekneš. Něco se mi na tom prostě zdá správné. Vezmu to. A jak se má ta malá fretka? Je mu líp?”
Harry Rona obdařil podivným pohledem nesouhlasu. „Je to Draco. Ne fretka. Snapeovi se to podařilo. Draco je dnes zpět v práci, jestli ti to něco říká. A je mu… líp. Chci říct, že je docela… uh… v pořádku. A čilejší, než jsem si myslel, že bude. Jako býval tehdy ve škole, ale příjemnější.”
„Tak vy dva jste konečně přestali vzdychat jeden nad druhým jak hrdličky, a už jste jeden druhého prostě ošukali?”
Harry se zakuckal čajem. „Ty jsi úplný osel. Víš to, že? Odpověď je ne, ani ne. Do toho nikomu nic není, jen nám dvěma. Dělali jsme… hm… nějaké věci… spolu. Jdeme na to pomalu. Chci říci… je v pořádku teprve jeden den… a to je dnes. Dej tomu čas. Všechny věci budeme řešit postupně. Stejně, jako to dělají všichni ostatní, že?”
Odtud se rozhovor stočil k jiným rozličným námětům. Ron nechtěl žádné popisné detaily z Harryho sexuálního života, ale byl rád, že konečně aspoň nějaký měl... tak nějak. Náměty se střídaly, objevovaly a vytrácely, až se Ron zmínil o posledních článcích v Denním Věštci.
„Viděls tu zmínku v novinách? Našli dalšího, přesně jako Draco. Hned u Londýna. Chudák kluk, byl rozřezaný na cáry, než umřel. Vypadá to, že stejná banda, co má na svědomí toho posledního, je pořád ještě na svobodě, jen se teď pohybují v okolí Londýna. Nedostal jsi na ně žádný tip?”
Harry, zkamenělý panikou, upustil šálek a Ron vyšvihl ruku, aby ho zachytil než dopadl.
„Do prdele, kámo. Ztrácíš sebeovládání. Co se stalo?”
Harry se k němu otočil s podivným výrazem. Vážným ale zvědavým.
„Ne. Neslyšel jsem o tom. To je divné. Myslím, že jsem byl příliš zaměstnaný. Zpět v Londýně, říkáš? Možná, že se na to podívám.”
Harryho hlas zněl rozrušeně, ale byli vyrušeni, když Molly v županu sešla ze schodů a hned objala syna, a pak jim poděkovala, že udělali čaj tak brzy.
„To jsme nebyli my, mamko. Myslím, že ho připravil Draco, a pak odešel časně do práce. Já jsem si tu poseděl s Harrym, povídali jsme si o mé nové práci. Trénovat famfrpál děti v Brightonu. Plat za moc nestojí, ale je to dobrá příležitost. Po slunovratu se přestěhuji domů. Jestli mě vezmou, začnu příští týden. Dnes se tam zas vrátím, abychom se domluvili, jestli mají zájem, a podle toho, co říkali se zdálo, že mě na tu práci chtějí, takže tak.”
Molly byla radostí bez sebe a začala připravovat snídani, ze které by i obři byli přecpaní k prasknutí, kdyby všechno snědli. Artur přišel dolů o několik minut později a přidal se k nim na čaj, celý spokojený, že jim syn přinesl dobré zprávy. Harry byl během toho radostného plkání podivně tichý, v hlavě mu to horečně pracovalo.
Jak den pokračoval, Harry byl v zádumčivé náladě, klidný a zamyšlený, i když nervózní a nejistý. Jednu věc věděl zcela jistě, a to, že brzy Draca uvidí, v době oběda. Ten moula vystřelil ven, aniž by si s sebou vzal něco k jídlu, ale pro ně připravil čaj. Bylo to milé, ale on začal pořádně jíst teprve včera a Harry velmi dobře věděl, že pokud bude Draco ponechaný sám sobě, byl by schopen celý den pracovat, aniž by na jídlo vůbec pomyslel. Půl hodiny před polednem dal Harry dohromady pár sendvičů, pořádný kus anglického čedaru, pár kusů ovoce a malou termosku s čajem, poskládal to všechno do sáčku a zamířil do obýváku.
Než se dostal ke krbu, spatřil Harry růžek bílého papíru pod křeslem. Zvedl ho a uviděl svoje jméno, psané Dracovým uspěchaným rukopisem. Otevřel zprávu. Jen ta myšlenka, že mu Draco nechal vzkaz utišila bolest, která se mu celé dopoledne držela v srdci. Pak si Harry přečetl slova uvnitř.
Draco je v pořádku. Nestrachuj se. Šel do práce brzy. Naplánoval si oběd v Příčné ulici.
Příčná ulice. Spojení s Londýnem.
LeStrange a jeho banda psychopatů byli zpět v okolí Londýna.
Harry se přemístil ven, projel ochrannými kouzly jako horký nůž kostkou másla, sáček s jídlem stále sevřený v ruce, srdce sevřené panikou.