| Zobrazeno: 2296
/ 4
Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka
Párování: Harry Potter/Draco Malfoy
Rating: slash, 18+
Draco zůstal v posteli dobrých třicet hodin a dobrých dvacet trvalo, než se probudil. Nebylo to ani tak probuzení, jako procitnutí do bolesti, která se nacházela ve středu jeho lebky a neustále rostla. Byl si vědom, že mu do krku byl naléván lektvar, a kroky a šeptaná slova okolo něj mohly být stejně dobře výstřely z děl vedle jeho hlavy. Většinou jen zavzlykal do polštářů, slzy mu tekly zpod víček, pevně semknutých, aby do očí nepronikalo světlo, které se hrozilo zabodnout do jeho mozku.
Mohl říci, že Harry tu byl. Nebyla to jen jeho příležitostná slova jiným, byla to jeho přítomnost. Ještě nebylo možné nikomu odpovědět. Slova vyžadovala myšlenky a myšlenky se rovnaly jasné a oslepující bolesti. Bolest se vystupňovala na nejvyšší úroveň a pak ho sežehla novým plamenem, když naprázdno dávil. Měl prázdný žaludek, takže ze sebe nedostal nic jiného než sliny a tenké pramínky žluče, ale celý ten proces jeho bolest hlavy ještě podstatně zhoršil. Čas nakonec ztratil význam, poslední odezva toho, jak se cítil, když se nacházel ve spárech svého strýce a ostatních. Byl to prostě stav, kterého člověk dosáhl, když byla bolest jednoduše tak velká, že jí tělo už nedokázalo víc zaznamenat. Draco toho stavu znovu dosáhl nyní, když už byl od něj po několik měsíců osvobozený.
Později ten večer, a po více než půltuctu lektvarů, byl Draco sotva schopen promluvit a byl při vědomí právě jen natolik, že se dokázal natáhnout po Harryho ruce, zatímco stále dokola mumlal jeho jméno. Jakmile byla Harryho ruka sevřená v jeho, Draco v mlhavém šeru znovu ztratil vědomí a na nějakou dobu ještě usnul. Severus Snape znovu a znovu ujišťoval Molly, Artura i Harryho, že se to dalo očekávat, a že Dracova mysl byla v podstatě pohmožděná. Jelikož byla pohmožděná kouzly, uzdraví se jen postupem času. Nebylo to příliš uklidňující, ale byla to pravda. Alespoň je mohl ujistit, že štíty okolo Dracových vzpomínek zatím drží a zdají se být natolik solidní, aby vydržely i nadále.
Severus strávil většinu času snahou ulevit své vlastní bolesti hlavy a četl si v knihách, které si s sebou přinesl. Když se sám pořádně vyspal, důkladně přezkoumal štíty, které do Dracovy mysli umístil, pak si dal solidní dobrou snídani a vrátil se do svého pokoje. Zanechal kompletní pokyny jak o Draca pečovat, s naprosto přesnými detaily, a tudíž jeho neustálá přítomnost nebude potřeba. Tím lépe, podle Severusova názoru, jelikož Harry se od Dracovy postele ani nehnul a on sám neměl žádnou nepřekonatelnou potřebu trávit svůj čas v Potterově společnosti, bez ohledu na to, jak spolu poslední den celkem vycházeli.
Domácnost Weasleyových kolektivně zadržovala dech v čekání na Dracovo zotavení a nuda a rutina byly narušeny jen příletem Ronovy sovy, která jim přinesla zprávu, že mu jeho agent našel několik malých nabídek na práci. Byly to svým způsobem dobré zprávy, ale zdálo se, že žádné významnější profesionální týmy nesháněly odrážeče, který byl vyhozen v průběhu své první sezóny. Nabídky sestávaly převážně z nižších placených míst jako asistent trenéra nebo hráč v týmech s mizernými vyhlídkami. Zdálo se očividné, že toužili mít ve svých řadách jméno dekorovaného válečného hrdiny, ale nabídky mu mohli udělat jen proto, že jeho reputace byla tak výrazně poskvrněna.
Mimo tohle zklamání se Ronovi dařilo docela dobře a ke konci roku, což bylo už za pár týdnů, se zbaví bytu, který si pronajímal. Zdálo se, že celou tu situaci přijímá s neobvykle dobrou náladou, což byla úleva pro Harryho a Molly, kteří se oba obávali, že se Ron vrátí k flašce, kdyby se mu v životě zas přestalo dařit… což se zcela jistě právě dělo. Proti všemu očekávání byl Ronův dopis plný nonšalantního sebevědomí a poklidného odevzdání. Zatím si nebyl jistý, zda jednu z těch nabídek přijme či zda zkusí něco jiného, ale alespoň se zdál odhodlaný a spokojený se svým životním údělem, a to bylo lepší než postoj většiny jiných lidí.
Pozdě večer se Draco konečně vrátil k plnému vědomí. Měl pocit, že jeho hlava, nateklá do dvojnásobných rozměrů, je plná vaty a rozmlácená jak levný plech. Bylo téměř nemožné udržet svůj pohled, aby se mu nerozmazával, a byl si docela jistý, že do příštího dne nevstane, ale byl vzhůru… a držel Harryho za ruku. Od té chvíle už bylo jen lépe.
Molly měla po ruce připravené tekutiny a krátce nato přišla na řadu jednoduchá jídla. Lektvary poskytovaly pomalou úlevu od nejhorších bolestí hlavy, ale zdálo se, že až do neděle Draco nezvládne vykonat nic náročnějšího, než cestu do koupelny. Jediná věc, která tuto cestu dělala výjimečnou, byla pomoc, která mu byla po celou tu dobu poskytována. Tentokrát si Harry nechal Dracovu ruku sklouznout přes ramena a téměř ho nesl, jelikož Dracovy nohy byly vratké a jeho pohled byl ještě pořád zastřen bolestí. Harry se usadil na svém místě vedle postele, které opustil jen ve chvíli, kdy Molly naléhala, že on by také měl jíst. Harry své jídlo zhltal, aniž by ho vychutnal a rychle se vrátil nahoru do pokoje, kde prodléval Draco.
Nedělní ráno přešlo do nedělního odpoledne, a i když Severus ponuře předpověděl potenciálně horší scénář, Draco spěchal zahájit svůj nový život, a už potichu sondoval jádro své rozbolavělé a pulsující mysli. Bylo to podivné a děsivé, cítit přítomnost něčeho, co do jeho lebky očividně nepatřilo, ale udělalo to tak nebetyčný rozdíl. Poprvé to zpozoroval, když mu Harry pomáhal do koupelny. Jeho mysl byla plná potřeby dostat se na toaletu a Harry byl okamžitá pomoc. Draco byl v půli cesty chodbou, než si uvědomil, že ho Harry téměř zcela drží, aniž by on pociťoval nejmenší záchvěv odporu, ale nebyl ve stavu, aby si v tu chvíli jejich blízkost náležitě vychutnal.
Ostatní chválili jeho houževnatost a rychlost s jakou se zotavoval, ale Draco si o tom myslel svoje. Zůstávalo nevyřčenou skutečností, že podobnou bolest znal již z dřívějška, byl schopen ji lépe snášet a dokázal fungovat, i když mu lebka tepala, jako by byla ze zlata a celý kmen skřítků se do ní nastěhoval s kladivy a krumpáči. Ať už byl zdroj jeho schopnosti rychlého postupu jakýkoliv, bylo to jen k lepšímu a domácnost Weasleyových toto zlepšení slavila s všeobjímajícím radostným úsměvem
V neděli večer Snape pečlivě zkoumal své dílo. Draco byl tentokrát plně při vědomí a to činilo menší rozdíl. Snape byl nemluvný jako obvykle a občas neurčitě zavrčel, což Harrymu a Dracovi nic neřeklo. Než Snape odstoupil s výrazem znuděného nezájmu, byli oba chlapci na pokraji výbuchu.
„Vydrží to. Pravděpodobně celá léta, ale to zaručit nemohu. Je to poprvé, co byly takovéto štíty použity v takovém rozsahu. Za pár dní, všechno, co pocítíš, bude lehké ‘napětí’ v hlavě a to bude vše. Řekl bych, že o víkendu už vůbec žádné nepohodlí nepocítíš.”
S tímto prostým sdělením Snape sesbíral s nočního stolku lahvičky s lektvary, několik dávek tam pro Draca zanechal a zamířil do svého pokoje. Draco vypadal naprosto spokojeně, ale Harry se rozčílil.
„To je všechno? Vy odcházíte? Nic dalšího neřeknete?”
Snapeovy oči se zúžily. Nějakou dobu už nebyl profesorem, ale neomalenost mu nebyla o nic více příjemná, než mu bývala dříve.
„V podstatě ano, Pottere. Dílo je hotovo. Potřebuji si zabalit pár věcí a pak odejdu. Předpokládal jsem, že ti to naplní srdce nekonečnou radostí. Musel jsem se mýlit. Kromě toho, mám domov, který nebyl víc jak rok udržován, a abych byl lehce netaktní, oba dva důvod známe. Potrvá to celé dny, než se budu moci pořádně zabydlet a budu muset vyřídit četnou korespondenci, jejíž většina se bude týkat zaměstnání… pokud si ovšem nemyslíte, že dokáži existovat ze vzduchu a slunečního svitu. Dovolte mi, abych vás ujistil že fotosyntéza nedokáže udržet naživu lidskou bytost. Draco? Potřebuješ ještě něco?”
Draco nedostatek emocí spíše očekával. Znal bývalého ředitele své koleje dost dobře a Snape vždy pečlivě udržoval odstup od ostatních. Potřásl hlavou, že ‘ne’ a obdařil Harryho pohledem, kterým ho tiše prosil o trpělivost. Harry nápovědu pochopil a zdráhavě podotkl.
„Dobře. Děkuji vám, že jste přišel. Nashledanou.”
Harryho hlas byl přímý a zbavený emocí jak nejlépe to dokázal, a Snape si odfrkl než pozvedl obočí a odešel z místnosti balit. Jakmile zaslechli, že za Snapem zapadly dveře, Draco Harryho mírně vyplísnil.
„Šest let jsi byl jeho žákem. Víš, jaký je. Proč očekávat něco jiného? Mimo to, já jsem v pořádku, a jestli si myslíš, že je to dobré, dej mi pár dní a pak nepoznáš, co na tebe udeřilo.”
Dracův úsměv byl mnohomluvný, ale lehce nestoudný a dravý pohled, který Harrymu uštědřil, toho vyjádřil neskonale víc. Nesporně to bylo nervózně, ale obratně hrané a před necelou minutou byla Harryho pozornost naprosto pohlcena podrážděností vůči Severusi Snapeovi. Nyní přicházely Harrymu na mysl jisté další věci. Vznikl celý vesmír možností a Draco byl Sluncem v jeho středu. A Draco, který už nebyl ochromený hrůzou nebo odporem z doteku, byl najednou skutečností, ze které se mu rozbušilo srdce.
Místnost byla zčista jasna mnohem teplejší, než si Harry vzpomínal. Velmi podivné, vzhledem k tomu, že v Anglii byl již prosinec.
Draco se při pohledu na koktajícího Harryho, vyvedeného z konceptu, tajně zaradoval. Možná, že zněl sebevědoměji, než ve skutečnosti byl, ale pohledem a několika slovy změnil Harryho Pottera na rosol. Hlava ho bolela příliš na to, aby to téma dále rozvíjel a on se natáhl zpět a povzdechl úlevou, naznačujíc, že si chce ještě trochu odpočinout, zatímco jeho bolest hlavy ustupuje. Harry náznak pochopil a zaregoval na něj.
„Já… ehm… potřebuji šálek čaje. Budu dole, jo”?
Draco lehce přikývl, stále ještě trochu ztuhlý z napětí, které mu bolest hlavy způsobovala. Harry vyrazil do chodby a za pět vteřin byl pryč. Draco poklidně testoval limit svých vzpomínek. I přesto, že jeho mysl byla opravdu rozbolavělá, nedokázal odolat nutkání otestovat Severusovo dílo. Sáhl po vzpomínkách, které se dříve snažil ukrýt a neklidně svraštil obočí, když se bolest zvětšila.
Večeře s Rodolphusem a ostatními. Bylo to tam, ale bylo to průsvitné a deformované. Bylo to, jako by se díval dlouhým tunelem… nebo do dalekohledu. Draco se uvolnil a nechal vzpomínku plynout, když dosáhl chvíle, kdy mu podali drogu, a vzpomínka sjela pryč jako ryba a vrátila se do šerých hlubin minulosti.
Cítil se velmi podivně. Od chvíle, kdy jeho bolest hlavy ustoupila dostatečně, aby byl v pohodě a mohl mluvit, něco podivného se uvolnilo. Bylo to nejasně děsivé a stejně jako fascinující. Srdce se mu rozbušilo rychleji a každou chvilku hrozilo, že se mu na tváři objeví úsměv.
Draco byl šťastný. Nebylo to štěstí, jaké znal dříve, podrývané stálým přílivem nepříjemných vzpomínek, ale byl ryze, báječně, závratně šťastný, a ani nepotřeboval důvod, aby se tak cítil.
Draco se posadil a vstal z postele, lehce zavrčel, když se mu při tom pohybu znovu zatmělo před očima. Vzal z nočního stolku svou hůlku a kouzlem upravil postel i přikrývky. Neměl mnoho majetku, ale nyní, když byl v pořádku, měl plán jak naložit s tím, co měl.
Severus Snape, v rukou své cestovní vaky, zastavil u dveří do Dracova pokoje. Draco zrovna používal čistící kouzlo, které se mu bezchybně podařilo, čistilo všechny plochy a odstraňovalo prach z každého místečka a koutku. Draco se nervózně otočil ke svému bývalému profesorovi, nejistý, co se skrývalo za Severusovým strohým vzezřením. Mistr lektvarů konečně napjaté ticho přerušil.
„Toto není určeno pro Potterovy uši a neotravuj mě nekonečným děkováním, já přesně vím, jak se cítíš, a to stačí. Víš, jak se mnou komunikovat, pokud to bude nevyhnutelné. Když si budeš myslet, že to situace vyžaduje, udělej to. Sám jsem Potterovu auru viděl. Tvoje předpoklady jsou správné. Musí být zadržen nebo ovládnut. Pokud mu nebudeš schopen pomoci vypudit toho ducha z jeho těla, spoj se se mnou, než se pokusíš mu vzít ten amulet. Popřemýšlím, zda bychom mohli naplánovat, jak jej zbavit schopností, kdyby to bylo třeba. Kromě toho, chci ti říci ještě jednu poslední věc.
Draco vážně přikývl, nechtěl Severuse přerušit, když byl tak strašně vážný. Bývalý profesor vypadal, jako by se něčím dusil a jeho oči ostražitě šlehly do chodby, než se znovu zabodly do Dracových.
„Albus by byl velmi hrdý. Tehdy jsem se s ním často dohadoval, byl jsem si jist, že se mýlí. Já bych jeho život neobětoval, abych zachránil tvůj… tehdy. Ohromě by ho pobavilo, kdyby se dozvěděl, že jsem to své mínění změnil. Udělej, jak nejlépe umíš, Draco. Já jsem ti dal, co potřebuješ, zbytek je ve tvých rukou. Kdybychom se znovu nesetkali… doufám, že to pro tebe bylo co platné. Sbohem.”
Severus přijal Dracovo němé a strohé pokývnutí a odpochodoval halou a po schodech dolů. Své cestovní vaky položil vedle krbu a zastavil se na tak dlouho, aby se mohl rozloučit s Molly a Arturem, se zjevným popuzením protočil oči na Harryho a bez fanfár, stejně jako se dostavil, odletaxoval domů.
Harry si vzal šálek čaje a uklidňoval si žaludek i nervy, zatímco si povídal s Molly a Arturem. Námětem konverzace bylo Dracovo zotavování a Molly si dělala starosti ze sebemenší změny Dracovy chuti k jídlu nebo jen svraštělého obočí. Nebyl to ideální způsob, jak si ulevit od myšlenek, týkajících se Draca, a od toho výmluvného komentáře byl Harry pronásledován znepokojujícími možnostmi, kterým dříve čelit nemusel.
Draco mu byl bezpečnou fantazií, ale ta fantazie udělala nyní velký krok kupředu, aby se stala skutečností. Jedna věc byla uchovávání poklidných citů mezi nimi, když velmi dobře věděl, že existují určité meze, které Draco nepřekročí, ale něco naprosto jiného bylo, ocitnout se tváří v tvář vztahu, který měl nyní možnost dozrát. Před nějakými dvěma měsíci Harry o možnosti, že by s někým chodil, ani neuvažoval od doby, kdy odešel z Bradavic. Nyní byl zamilovaný, nebo cítil něco, co se lásce velice přibližovalo, a to k jinému chlapci. A ten chlapec byl Draco Malfoy. Celkem vzato, Harry se stavěl docela rozumně k opakovaným šokům na jeho systém, částečně díky Charliemu a Dulovi. Ale ani oni mu nemohli pomoci, až konečně nadejde onen den, nebo noc, kdy se Draco rozhodne, že konečně chce mít opravdový sex. Na tohle bude Harry sám. Harry si přenesl čaj do obýváku a nervózně zíral na schody, po kterých bude za chvíli stoupat nahoru.
‘Nemám naprosto žádnou představu, co to dělám. Chci říci, vím, že to mám rád, krásně se líbat a to všechno, ale Draco je zvláštní. Co když udělám něco špatně? Co když mu ublížím? Do prdele se vším, já bych prostě umřel, kdybych si myslel, že jsem mu tímhle způsobem ublížil. Co když to jednoduše nebudu umět? Není to, jako bych v těchhle věcech měl zkušenosti na nějaké vysoké úrovni. Na zápase jsem se udělal do mých podělaných kalhot… jak je tohle ubohé? Předpokládám, že bych si mohl zase promluvit s Charliem nebo s Dulou. Vím, že se tohoto nevzdám, ale to neznamená, že vím, co to k sakru dělám. Do prdele. Jen si na chvíli za Dracem půjdu posedět. Není to, jako by byl ve formě, aby se mohl večer do něčeho pustit ale je to prostě pěkné, pozorovat ho, když je takhle v pořádku.’
Harry se hnal zpět do kuchyně, aby, než zamíří nahoru, opláchl hrnek od čaje a popřál Molly a Arturovi dobrou noc. Molly se obrátila k Arturovi, jakmile jim Harry zmizel z očí.
„Tak co, drahoušku? Našemu Dracovi by už mělo být brzy lépe. Co si myslíš, k čemu teď dojde? Jsou to jen kluci, a k tomu ještě mladí. Doufám, že se k sobě zachovají dobře, ale nemůžu si pomoct, dělám si starosti... o oba dva.”
„Molly, miláčku… příliš si to bereš k srdci. Ani jeden z nich není trouba a já mám pocit, že jsou jeden pro druhého stvoření. Před lety by se ti nepovedlo mě přesvědčit, že by mladý Draco mohl padnout tak daleko od Malfoyovic stromu, ale ten mladý muž to dotáhne daleko. Jestli chceš něco vědět, tak je to Harry, kdo má štěstí. Myslím si, že je natolik moudrý, že nepromarní dobrou věc, kterou má rovnou před nosem. Jen doufám, že se náš Ronald bude držet dobře. Nedá se říct, co by se mu mohlo přihodit. Nová zaměstnání, ale žádné z nich nevypadá dobře a v Denním Věštci o něm nenapíšou nic jiného než nesmysly.
Molly se před odchodem do postele pustila do mytí posledních hrnků a některé ze svých obav si nechala pro sebe.
„Nic tak špatného, Arture. Ve skutečnosti jsem přemýšlela nad tím, že zruším naše předplatné. Dnes jsem si přečetla strašné věci. Harry byl zaměstnaný péčí o Draca a díky Bohu to neviděl. Zdá se, že včera večer našli mrtvého dalšího mladého muže. Byl celý poznamenaný stejně jako Draco. Píšou, že to byli zase Smrtijedi, a naposledy, když Harry něco takového četl, příšerně se pohádal s Kingsleyem. Bude lepší, když něco takového teď neuvidí. Potřebuje myslet na jiné věci a Draco si určitě teď nepotřebuje přidělávat další starosti. Doufám, že Ron bude v pořádku. Vždycky měl srdce na pravém místě a zdá se, že se začíná smiřovat se ztrátou Hermiony. Jdu do postele, lásko. Jdeš také?”
Artur se usmál a přikývl, pak se zvedl, aby se připojil k té, která byla jeho ženou již po tři desetiletí. Nebyl to špatný život, když se na něj podíval ze správného úhlu. Měli svůj díl těžkých časů, ale ty byly vyváženy těmi dobrými.
Harry zamířil po schodech nahoru o nějakých dvacet minut dříve než oni a nalezl dveře do Dracova pokoje zavřené. Jemně na ně zaťukal a doufal, že nebyl příliš hlučný, a když se nedočkal odpovědi, otevřel tak tichounce, jak to jen dokázal.
Draco byl pryč. Dracova truhlice byla pryč. Na nočním stolku nebyly žádné lahvičky. I postel byla ustlaná a místnost zářila čistotou. Ale Draco tam nebyl. Harrymu se v hrudi zastavilo srdce. Jeho nejhorší noční můra se splnila. Draco se uzdravil a prostě odešel. Jak vyklouzl ven? Proč? Kdy? Harryho dech se již stával přerývaným a jeho tváře a oči začínaly pálit, když zpozoroval na posteli list pergamenu. Jeho ruka, která se po něm natáhla, se chvěla. Harry polkl, přinutil se zprávu přečíst a přál si, aby býval měl šanci něco takového Dracovi rozmluvit.
Harry,
Cítím se báječně, i s tou podělanou bolestí hlavy. Děkuji Ti, že jsi mi to umožnil. Konečně jsem připravený na změny. Čekám na Tebe.
Draco
Harryho srdce se znovu zastavilo. Čekám na Tebe. Naplnilo ho strašné podezření. Nad obočím mu začal vystupovat studený pot. Jeho nohy se hnuly samy od sebe, a on zamířil chodbou ke svému pokoji. Náš pokoj?
Dveře nebyly zavřeny na doraz. Harry do nich tiše strčil a vydechl úlevou. Byl idiot, že na takové věci vůbec pomyslel. Dracova truhlice stála v rohu místnosti vedle jeho vlastní, a když se dveře otevřely dokořán, spatřil i Draca, který na Harryho čekal v pyžamu, pohodlně usazený na hromadě polštářů, se širokým opojným úsměvem.
Harry se zhluboka nadechl a vzpamatoval se. Tak tohle to bylo. Už nebude trávit noci v Dracově pokoji. Percyho starý pokoj zůstane prázdný a Draco teď bydlel s Harrym. Už nebude přebíhat zpět, aby se z dohledu převlékl, z obav, že by příliš blízkosti mohlo Draca zaplašit. Draco byl skutečně připravený na změny. Možná to budou zpočátku podivné pocity, a možná to Harryho občas pořádně vyleká, ale stálo to za to, tisíckrát, kdyby se už nikdy neměl cítit tak, jak se cítil před pár minutami. Pokud v jeho srdci nebude po Dracovi prázdná díra, všechno na světě bude v pořádku.
Harry mávl hůlkou a zhasl světla. Draco s nervózní zvědavostí pozoroval, jak se Harry svlékal a pak si oblékl pyžamo. Během převlékání se k němu Harry diskrétně otočil zády, ale měsíční světlo stejně zvýraznilo v ostrém reliéfu štíhlé svaly na jeho zádech, zatímco si stahoval košili a kalhoty a bral si pyžamo. Draco jej potichu pozoroval, neměl chuť tu kouzelnou chvilku přerušit. To, a také se zdálo, že ztratil kontrolu nad svým hlasem právě ve chvíli, kdy si Harry svlékl košili. I otočený zády byl Harry štíhlý a mocný, jako každý profesionální hráč famfrpálu a Draco věděl, že se mu poněkud rozšířily zorničky, ale v tu chvíli na vzhled nemyslel.
Harry skončil převlékání a vklouzl pod přikrývky s nepotlačitelným úsměvem a hořícími tvářemi. Draco ho líbal ještě než byly přikrývky urovnané. Oddělili se, když se Draco odtáhl a sípavě Harrymu zašeptal do ucha a občas ho jemně kousal do jemné kůže hned pod ním.
„Řekl jsem, že jsem připravený na změny. Drž. Tohle jsem ještě nikdy nedělal.”
Harrymu tep mu pulzoval až v uších a on nemohl uvěřit, co Draco naznačoval. Měl být ještě celý obolavělý z léčení a Harry na tohle ještě nebyl připravený! Dělo se to tak rychle, ale on si neodvážil stěžovat. Zranit Dracovy city nepřicházelo v úvahu.
Draco se přetočil, změnil pozici a Harry si byl ohromujícně vědomý jejich těsné blízkosti. Leželi na boku a Draco se otočil k Harrymu zády. Uchopil Harryho ruku, zvedl a přitáhl si ji, aby ji obtočil okolo svého pasu, zatímco Dracovo tělo se přitisklo dozadu a přitulilo se, až byli celými těly přitisknuti k sobě. Ne, že by již dříve nebyli ve spánku blízko, ale ne takhle, ne s Harryho rukou pevně obtočenou okolo Draca a tisknoucí se k němu. Draco se zavrtěl a pak se s povzdechem uvelebil.
„Výborně. Na tohle jsem čekal celou věčnost. Děkuji ti, Harry.”
Harry byl stále ještě zmatený, ale ulevilo se mu. Tohle byla i jeho rychlost. Draco nebyl jediný, kdo kdy o něčem takovém snil. Harry strávil svůj život dumáním, jaké by to bylo, být blízko druhému člověku, a nyní, když to bylo tady, byl u vytržení. Tohle bylo, nač celou tu dobu čekal. Tím, že Draca držel přitisknutého k sobě, se cítil dobře. Silný. Hodný. Živý. Bylo to opojné a Harry si říkal, jak vůbec zvládne takhle usnout. Něžně políbil Draca vzadu na krk a těšil se z malého spokojeného povzdechu, který tím vyvolal, a pak konečně ze sebe dokázal vypravit několik slov.
„Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl. Takhle se cítit, myslím. Co říkáš na to, že bychom to dělali navěky? Já jsem pro.”
„Dobrá. Vidím, že to bude ono. A nemysli si, že mi někdy odejdeš, Pottere. Jsi můj a já si tě nechám. Dobrou noc, Harry. Miluju tě.”
„Taky tě miluju. Pěkně se vyspi, lásko.”
V tichu, aniž by si toho byl některý z nich vědom, oba pozorovali jak si měsíční a hvězdné světlo hraje na vzdálené stěně ve čtyřech obdélnících, vytvořených odrazem okenních tabulek. Hvězdy jim jejich osud neřekly, ani se nepodělily o tajemná moudra, ale byly nádherné. Od slunovratu je dělily už jen dva týdny.
---------------------------------------------------
V zaprášeném nájemním bytě jedné z nejošklivějších Londýnských čtvrtí pokládali tři muži na okna a na zdi ochranná a utajovací kouzla. Pod ochranou magie se jejich nové obydlí stalo zajištěným a bezpečným. Když byla práce dokončena a bylo postaráno o životní prostory, ten, kdo jim poroučel, vydal další příkaz.
„Zajděte mi pro další hračku, jo? Ujistěte se, že bude statnější než ten poslední. Doufám, že mi vydrží aspoň týden nebo dva. Pokud tenhle vydrží, bude naším posledním vzkazem. Jestli ne, budete mi na zbytek času muset sehnat dalšího. Slunovrat je už skoro tady, drazí společníci. Zatímco ostatní žvaní o dávání dárečků nebo o nesmyslných rozporech mezi náboženstvími, my vykonáme velké a věčné dílo, a budeme mít v rukou Smrt a Znovuzrození. Zvolte dobře, a pro tentokrát naposledy, buďte opatrní a zůstaňte nepozorovaní. Odhalíme se již brzy, jako první stoupenci našeho nového Pána. Teď jděte.”