| Zobrazeno: 2266
/ 4
Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka
Párování: Harry Potter/Draco Malfoy
Rating: slash, 18+
Draca ani Harryho toho rána neprobudila nedočkavost časně. Ve skutečnosti, když Molly nakoukla do jejich pokoje, zjistila, že oba ještě hluboce spí, Draco pohodlně schoulený pod Harryho paží, rozhodla se tedy, že je budit nebude. Harry se mohl najíst o trochu později, a pokud tvrzení mistra Snapea byla správná, je tohle jediná chvilka, kdy mohou být spolu po dobu nejméně několika příštích dní.
Severus Snape vypil jen jednu sklenici vody než zamířil po schodech nahoru a otevřel dveře Dracova pokoje. Pohled, který se mu nabídl, byl… nepříjemný, přinejmenším. Bylo to nesnesitelně, odporně, nechutně, příšerně líbezné. Celá ta scéna mu okamžitě zvedla žaludek, a on nejedl od rána předcházejícího dne. Nic z toho jeho náladu nezlepšilo.
„EHM! Podkud byste si, prosím, vzpomněli, že dnes máme na práci něco důležitého, velice bych ocenil, kdybyste se od sebe odtrhli, ať už je k tomu nutné cokoliv, a připravili jste se k plnění svých úkolů. Nenechte mě čekat déle, než je absolutně nevyhnutelné.”
Harry a Draco se oba překvapeně probudili suchým tónem Snapeova hlasu a Draco okamžitě zrudl, když si náhle uvědomil, že bývalý ředitel jeho koleje ho právě spatřil nonšalantně ovinutého okolo Harryho Pottera… v posteli. Nebyla to zkušenost, o které by si představoval, že zažije, ale alespoň měl mnoho zkušeností, které byly mnohem strašnější než tahle. Jediné, k čemu se dokázal vzchopit, byla vykoktaná ostýchavá omluva. Harry, na druhou stranu, se na Snapeova vzdalující se záda zamračil tak strašně, že by to ze slabšího soupeře stáhlo kůži. Potichu se uklidnil, když do něj Draco dloubnul a vyklouzl z postele.
„Pojď. Je to tady. Můj poslední den jako podělaná troska. Pokud tohle dokáže, můžeš mu odpustit cokoliv, že? Kromě toho, je pozdě a Molly pro tebe bude mít snídani. Merline… cítím ji až tady! Nevadí. Už jen chci mít tohle za sebou.”
Harry si odhodlaně povzdechl. „Jo. Pořád je to umaštěný všivák, ale chodil bych po žhavém uhlí, kdyby to bylo potřeba, aby se ti ulevilo. Dnes tě opravdu neuvidím… po tom. Budeš tu s ním zamčený. Tenhle druh práce trvá celé hodiny a pochybuji, že by to zvládl rychleji než já sám. Aspoň vím, že to udělá jak nejlépe umí. I kdyby to skutečně nebylo jen kvůli tobě, je to příliš hrdý bastard, na to, aby udělal něco horšího, než svou nejlepší práci.”
Harry bojoval s přikrývkami a neobratně se vyhrabal z postele, vstal a zazíval. Když roztáhl ruce doširoka, jeho kabátek od pyžama se vyhrnul a odhalil tak pruh snědé pokožky na vypracovaných svalech břicha. Draco se odmlčel, nervózně a toužebně zíral na Harryho svalnaté tělo. Nebylo to poprvé, co se mu naskytl letmý pohled na Harryho tělo, ale bylo to poprvé, co se nestyděl, že se dívá. Harry zamrkal a svěsil ruce, když si Dracova neklidného upřeného pohledu povšiml. Harry nervózně pohlédl bokem.
„Měl bych se jít převlíct a dolů ke snídani. Snape bude za chviličku zpět, brzy, jestli se nemýlím a jsem si jistý, že když mu udělám monokla, jeho dovednost se tím nezlepší.”
Draco se, chtě nechtě, usmál. Brzy již tolik věcí nebude důležitých. Za jedno uspěchané ráno to stálo, ale ne dříve, než si ujasní něco, co mu leželo na mysli od předcházející noci. Obešel postel s takovým sebevědomím v kroku, jaké ve skutečnosti necítil, ale alespoň je dokázal předstírat tak, že vypadalo věrohodně.
„Nebude tu dřív než za nějakou minutu. Na tohleto ještě máme čas. Zítra to bude jiné… a lepší… ale já chci, abys měl tohle teď, než se cokoliv změní. Protože víš, jak mnoho to znamená. Jen chci, aby sis pamatoval, že jsem tě chtěl, když jsem se bál, a až budu v pořádku, budu tě stále chtít. Nejsem si jistý, že se chci změnit aniž bys tohleto nejdřív věděl. Drž.”
Harry ztuhl když k němu Draco zamířil a zůstal nehybný, zatímco Draco ovinul paže okolo jeho pasu a zaklonil hlavu, aby dosáhl na Harryho ústa. Harry v odpověď sklonil hlavu a setkal se se rty, které tak očividně žádaly o jeho pozornost. Když pomineme ranní dech, byl to polibek, který zůstal Harrymu vrytý do paměti po mnoho let. Byl těhotný sliby, které nepotřebovaly být vymezeny slovy, a plný naděje do nadcházejících dní.
Oddělili se až ve chvíli, kdy je těžké kroky v chodbě varovaly, že je Snape na cestě a Harry se odešel převléknout do svého pokoje, stále ještě zadumaný a jako ve snách pociťoval doznívání Dracovy tiché touhy po něm.
Draco zůstal v pyžamu. Dnes se oblékat nepotřeboval. A nejméně ještě celý den, až bude po všem, zůstane v posteli. Ale neodkladně se potřeboval dostat do koupelny. Nelze vyjádřit, jak kyselé by mohly být Snapeovy komentáře, kdyby Draca spatřil takhle vzrušeného, pyžamové kalhoty napjaté kupředu hned pod pasem.
Severus čekal v Dracově prázdném pokoji a zatímco rozděloval bylinky a lektvary a připravoval na nočním stolku malou pánvičku na dřevěné uhlí, naslouchal zvuku tekoucí vody ve sprše. Při tomto zákroku byl stav mysli rozhodující a on měl nástroje a látky potřebné k rychlému vyvolání správného duševního rozpoložení. Povšiml si, že se Draco dlouho zdržoval ve sprše a navíc byl podrážděný Potterovým objevením ve dveřích.
„Jakmile jednou začneme, žádné vyrušování už nebude. Nebude žádný hluk, žádné davy srocujících se Weasleyů, diskuse žádného druhu. Přerušení soustředění by mohlo snadno narušit moji práci a je na tobě, abys zajistil, že nebudeme vyrušeni. Vysvětlil jsem to dostatečně srozumitelně?”
Potter vypadal samolibě a opovržlivě, což od toho drzého spratka nebylo překvapením, ale výraz jeho tváře se rychle změnil, zjemněl a on krátce přikývl na souhlas.
„Ano. Považujte to za zajištěné. Pro Draca. Je tu něco, co bych měl ujasnit hned teď, dokud je Draco zaměstnaný. Měl jsem vám to říci hned, jak jste se tu objevil, ale ve skutečnosti se nám nikdy nenaskytla příležitost si promluvit. Nemám vás rád. Nikdy jsem vás neměl rád. Ale i přes to jsem neměl právo udělat, co jsem udělal. Udělal jste, co jste myslel, že je správné a jednal jste podle Albusových příkazů. Udělal jste, co by nikdo z nás ostatních nemohl udělat. Také vím, že jste se snažil, aby k tomu nemuselo dojít. Draco mi řekl, že jste se dokonce snažil pomoci jemu. Domnívám se, že jsme dospěli k tomuto. Nikdy vás nebudu mít rád, za věci, které jste udělal mě i ostatním, a vy a já nebudeme nikdy to, čemu by se dalo říkat přátelé, ale respektuji vás. Jste jediný člověk, kterého znám, kdo mohl Dracovi pomoci a vy jste se sem dostavil i přes to, že jste měl všechny důvody, abyste to neudělal. I kdyby se to nezdařilo, pokusil jste se a to je více, než jsme měli právo po vás žádat. Děkuji vám.”
Snape položil bylinky i lahvičky a odkašlal si, než na mladíka, který před ním stál, promluvil. V koutku úst mu pohrával lehký náznak úsměvu.
„Hmmm. Zdá se, jako byste od svých školních dní pár věcí pochopil, pane Pottere. Stále ještě nedokážu pochopit, jak někdo dokáže sloučit pokoru s tak nebetyčnou domýšlivostí, ale to se pro záhadu, jakou je Harry Potter, zdá typické. Nemám, a ani jsem nikdy neměl, zájem o to, aby mě měl někdo rád. Nejsem zde, abych dělal lidem radost a souhlas nebo nesouhlas ostatních je mi naprosto lhostejný. Nicméně jsem zcela zaujat zájmem o pečlivý výkon mého umění a patřičný respekt, který mým schopnostem náleží. Kdybych měl shrnout můj názor na vás, musel bych říci, že jako student jste měl jemnost pivovarského valacha, neměl jste špetku disciplíny a stavěl jste na odiv naprosté pohrdání k čemukoliv jen vzdáleně se podobajícímu pravidlům… a přesto… potenciál vám tak úplně nechybí, a zdá se, že jste si od té doby alespoň část toho uvědomil. Jste příliš impulzivní, příliš unáhlený a žalostně arogantní, ale stejně, nikdo není dokonalý.”
Harry mu nabídl ironický úšklebek. Mimo slovní taneček a jemné ale upřímné jízlivosti, se mezi nimi nyní usídlilo jisté porozumění, a to bude muset stačit. Byli přerušeni Dracem, který se šinul chodbou z koupelny, znovu oblečený do pyžama, a když vešel do svého pokoje, ještě si ručníkem sušil mokré vlasy. Harry každému z nich pokývl, a pak beze slova sešel po schodech. Draco se posadil na okraj postele a oslovil svého bývalého učitele.
„Jsem tak připravený, jak dokážu být. Co teď?”
Snape zašeptaným kouzlem zapálil uhlíky na pánvičce a začal sesypávat bylinky z váčků do směsi. Další kouzelné slovo a dveře se zavřely. Kouř se vinul hadovitými prameny, tenkými ale těžkými, a plnil místnost podivně sladkou a hořkou vůní.
„Tvůj podíl na tomhle bude zpropadeně snadný. Lehni si na záda a uvolni se. Dýchej pomalu a zhluboka. Zavři oči a nech své myšlenky plynout. Bylinky, které pálím, jsou haoma. Výrazně zlepší uvolnění a urychlí přechod do meditativního stavu. V minulosti už na tebe byl použit Nitrozpyt, takže pocítíš jen to, nač jsi zvyklý, ale nedopusť, aby tě představy, které tě zneklidní, vytrhly z transu. Uvolni se. Nechej je přijít, nechej je odejít. Až se probereš, na moc si toho nevzpomeneš, a já jsem tu právě připravil lektvary, které ti pomohou proti bolesti hlavy co přijde. Štíty jsou dočasné kouzelné výtvory ve tvé mysli a tlak, který zpočátku vyvolají bude velmi nepříjemný. Teď dýchej… pomalu a zhluboka… a začneme.”
Draco v nervózním tichu poslechl, zhluboka vdechoval provoněný vzduch a doufal, že haoma rychle zabere a zbaví ho napětí. Nebyl zklamaný. Než uběhlo několik minut, Draco si již byl vědomý lehkého, vznášejícího se pocitu povznesené nálady a slabé závratě, která nebyla příliš nepříjemná. Jeho mysl lehce plynula od jedné představy ke druhé, přelétavé a fantastické, a, oproti očekávání, cítil se docela uvolněný. Temnota a ticho ho snadno přemohly a netrvalo dlouho, měl pocit jako by se nacházel na dně studny, nebo ponořený hluboko do teplé vody a vzhlížel nahoru ke světlu. Jeho myslí se míhaly představy a jemné, lehounké doteky hladily jeho duši, zatímco ztrácel vědomí čehokoliv jiného než svého dýchání.
Hyde-Prattovo pozvání. Dracova patetická vděčnost v naději na jídlo a společnost. MacNairovo mlčenlivé ohodnocení. Rodolphusovo rezervované pobavení. Rozkoš. Bolest. Beznaděj. Útržky vzpomínek se objevovaly v Dracově podvědomí a zase mizely, každý z nich se rozplynul do jemné mlhy. Násilí. Odpor. Hlad. Bolest krku, rozedřeného řevem. Znechucení vyvolané pohledem na vlastní horečnaté tělo; rudé rány a zčernalé popáleniny. Poranění plná žlutého hnisu a svraštělá šedo-rudá tkáň. Pach cely, znečištěné nepřetržitým uvězněním jeho vlastními výkaly. Ostrý pach potu, způsobený týdny bez mytí. Smích jeho věznitelů. MacNairovo mručení rozkoší při aktu násilí. Hyde-Prattovo odporné pochechtávání, když zahříval do ruda kus železa. Rodolphusův suchý tón, když odhaloval jednu po druhé vrstvy kůže a svalů a nutil Draca se dívat na své vlastní blýskavé vnitřnosti. Tohle všechno a další věci probíhaly Dracovi myslí, zatímco Severus pracoval a každou podělanou chvilku přecházel za záclonou třpytící se moci.
Londýn. Naprostý zmatek a nevíra. Zima. Kousavá, hořká zima. Cizí obličeje a ruce, nesoucí ho do úkrytu. Pach zatuchlé vlny a staré kůže. Pivo a mastná jídla. Útulek ve sklepě obývaný mladíky přibližně v jeho věku. Pobuřující kožené a džínové oblečení, roztrhané a vyzdobené špendlíky a cvočky. Účesy různých barev a stylů. Řvavá a drsná hudební kulisa. Jídlo, mastné a studené, ale poživatelné, mnohem lepší, než cokoliv, co měl za posledních pár měsíců.
Jak ironické, že lidi, mezi které se dostal, byli také kurvy. Nic moc na oplátku nečekali, ale tichý chlapec mezi nimi prostě uspokojoval potřeby ostatních, aniž by si stěžoval nebo zápasil. V teplém oblečení se mohl vydat do ulic s ostatními, kteří ho představovali a vyjednávali za něj cenu, zatímco jeho pěkná tvářička a jemné blond vlasy okamžitě přitahovaly pozornost kolemjdoucích gentlemanů. Mladý mudla od té chvíle přinášel různé drogy. Nazývali je metadon a antibiotika a každý den dávku o trošku snižovali.
Tento stav ale nepřetrval dlouho. Ostatní mu kolektivně dělali pasáka. Pravý pasák na to ale dost rychle přišel, i přes jejich snahu udržet v relativní tajnosti místo, kde se podivný klidný chlapec přes den nacházel. Ostatní byli pryč. Pěst škubající za bíle blonďaté kadeře. Oděv servaný z jeho těla. Ne docela. Jen aby bylo znásilnění pohodlnější. Známá bolest a zděšení. Mužova slova nic neznamenala. Dracova mysl se probrala, poprvé za několik týdnů se vymrštila zpět do reality, prorazila opar navozený drogami, který ho udržoval v klidu a pokojného. Musí odejít. Až bude po tom a zůstane sám, celý rozbolavělý a zhnusený pohledem na sebe v popraskaném, flekatém zrcadle. Draco uchopil velké nůžky, co tam nechali ostatní a ostříhal si dlouhé prameny vlasů, které byly znovu tak hrubě zneužity. Natáhl na sebe několik kousků oblečení, které ostatní nechali roztroušené po podlaze. V kapse našel pár mudlovských bankovek. Zíral na hromádku pošpiněných a zakrvácených přikrývek. Kdyby tu zůstal, musel by si tohle vytrpět znovu a znovu, dokud by nezemřel. Pokud odejde, za další den nebo dva drogy úplně vyprchají a bolest bude zpět, pekelná a jasně zřetelná. Někde musí existovat něco lepšího, než tohle. Někde. Jediné místo, které v Londýně dobře znal byl vstup do Příčné ulice a Nástupiště Devět a tři čtvrtě. Tím směrem se nacházela budoucnost a tady zemře minulost. Kromě toho jiný plán neměl, ale to bylo všechno, co jeho nově probuzená mysl dokázala zvládnout. Ať už se mělo dít cokoliv, Draco se vracel domů.
-----------------------------------------------------
Harry čekal dole s Molly, podrážděný a nervózní, kypící směsí naděje a znepokojení. Vždy byl pevný jako skála, ale dnes mohl vidět, jak se mu třesou ruce, když zvedl šálek čaje. Nejistý. Podrážděný. Bylo to peklo. Bezmocně čekat, až Snape skončí. Hodiny odtikávaly jednu minutu za druhou. Molly se ho snažila zabavit drobnými úkoly, ale nikdy mu nevydržely nadlouho a na rodinných hodinách Weasleyů odbilo poledne dávno předtím, než Harry zaslechl zaskřípání otvíraných dveří a kroky na schodech. Od chvíle, kdy Severus začal, uběhlo více než čtyři hodiny a muž, který se na schodišti objevil a vbelhal se do kuchyně, vypadal unavený a vyčerpaný.
„Čaj. Dejte mi čaj. Hned. Prosím.”
Snape se sesunul do křesla, vypadal lehce dezorientovaný a velice zesláblý. Za pár vteřin měla Molly v rukou šálek čaje a on do sebe jeho obsah obrátil, jako muž, který právě nalezl vodu v poušti. Druhý šálek čaje už nevyhltal, ale pil pomaleji. Mistr lektvarů vytáhl z kapsy malou fiálu, vylil její obsah do šálku, pak jím zakroužil, a pomalu vypil i zbytek.
„Posilňující doušek. Škodlivý na žaludek, pokud není smíchaný s jinými tekutinami. Pokud si přejete na něco se zeptat, odpovím vám. Bylo to těžké, ale je to hotovo. Nedokážu vám přesně popsat, co to obnáší, skrýt více než rok lidského života. Obvykle bývá tento prostředek používán k uzdravení mysli po jediné traumatizující události. Úmrtí milovaného člověka. Prožití blízké smrti. Věci tohoto druhu. Nikdy jsem neviděl případ, kdy bylo potřeba skrýt zážitky za celý jeden rok. On… Draco… je velice pozoruhodný chlapec. Až se probudí, dnes nebo zítra, bude trpět skutečně nesmírnou bolestí hlavy, ale přežije to. Pak svou práci přezkoumám a než odejdu, tak ještě jednou.”
Harryho dotazy byly zodpovězeny a on mohl naprosto jasně vidět, že se Snape kvůli Dracovi úplně vyčerpal. Dokonce i po čaji a lektvaru byl ten muž stále bledý a roztřesenější, než jak ho Harry kdy viděl. Molly potichu šeptala, s respektem k Severusovu stavu.
„Děkuji vám za to, co jste tu vykonal. Draco si moc zaslouží šanci na lepší život a vy jste mu na cestě k němu napomohl. Pokud bychom pro vás mohli cokoliv udělat, nikdy neváhejte nás o to požádat.”
Harry pomalu přikývl na souhlas. Ať už měl na toho muže jakýkoliv názor, Severus Snape udělal laskavost, která si zasloužila úctu a Harry se cítil zavázaný. Ne, že by dopustil, aby se to Severus dozvěděl, jelikož by se ten muž jedině vysmál jeho sentimentalitě, ale ten pocit tam stejně byl. Severus unaveně vzhlédl.
„Považoval bych se za dobře odměněného, jestli… byste mohla udělat něco na způsob pozdní snídaně. Pak se, myslím, odeberu do svého pokoje, kde se zhroutím na příštích čtyřiadvacet hodin.”
Na Severusově obličeji se objevil náznak úsměvu, ale obočí se mu vyklenulo překvapením, když se Harry připojil k Molly, aby připravili jídlo jen pro něj.
‘Den v mysli Draca Malfoye, Weasleyovi mě uvítali a projevili mi vděčnost a Potter mi servíruje snídani jako domácí skřítek. Možná bych si měl ověřit, jestli ještě neležím nahoře v bezvědomí a nesním na podlaze v Dracově pokoji. Ustane ten surrealismus vůbec někdy?’
A i přes svá očekávání, navzdory bolesti hlavy, Severus Snape si užil velmi dobré jídlo.