| Zobrazeno: 1971
/ 4
Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka
Párování: Harry Potter/Draco Malfoy
Rating: slash, 18+
Harry seděl u stolu ve svém pokoji a dumal nad uběhlou nocí a ránem. Byla to těžká noc, ale ráno mělo příchuť ráje. Pro jednou se výjimečně probudil později než Draco, ale Draco ho budil docela příjemným způsobem. Harry procitl s lehkým, neodbytným uvědoměním, že je líbán a Dracovy opakované doteky na jeho krk a dolní ret byly vítané a skrz naskrz příjemné. Harry byl po jednu nekonečnou vteřinu docela zmatený, než dokázal Dracův polibek opětovat a celou tu dobu bojoval s nutkáním sevřít ho v náruči.
Oba dva měli ‘ranní dech’, jejich vlasy připomínaly vrabčí hnízdo a vzhledem k časné hodině byli oba stále ještě omámení, ale to všechno nic neznamenalo. To, co dělali, bylo tak nádherně nové, že všechny nedostatky, které by mohly zkazit jejich vzpomínky na tu chvíli, byly sežehnuty plamenem zapomnění. Harry si jen uvědomoval, jak těsně se k němu Draco tulil a jak teplé a příjemné to všechno bylo. Dracova ruka nervózně spočívala na Harryho hrudníku, zatímco jeho rty pilně plenily linii Harryho čelisti. Oba dva si zřetelně uvědomovali fakt, že Draco tiskl k Harryho levému stehnu něco, co se rapidně zvětšovalo, a oběma to v tu chvíli bylo jedno.
Šepotem si vyznávali lásku, což bylo jediné, co kromě polibků dokázali zvládnout. Harry by si nebyl jistý, jestli to opravdu skončilo, když se to stalo, kdyby nebylo tichého zakviknutí, které Draco vydal, než se odtáhl, s rudými tvářemi, s omluvou a s oznámením, že musí do koupelny… okamžitě. Harry byl příliš slušný na to, aby si kvůli tomu z Draca utahoval, ale velmi přesně tušil, co se mu přihodilo. Sám také skoro vyvrcholil a zabránilo tomu jen to, že se Draco náhle odtáhl.
To ráno měl Harry ve sprše příležitost uvolnit své ‘napětí’ a nepromrhal ani minutu té doby. Ne že by měl příliš na výběr. Jeho ztopořený penis se dožadoval pozornosti ještě než se dostal pod sprchu a stačila necelá minuta zájmu, kdy si představoval, jak svírá Draca, než do sprchy vystříkl mnohem větší množství bílých kapek než obvykle.
Snídaně byla komorní, ale příjemná a Ron byl znechucený vším tím rděním se a usmíváním u stolu, a tak posměšně napodobil dávící zvuky zatímco pohybem ruky naznačil zvedání žaludku. Když se Molly otočila zády, odpověděl mu Harry rychlým pozdravem dvěma prsty a Draco odpověděl se vší důstojností co v sobě nalezl… tím, že na něj vyplázl jazyk. Artur, který celé to divadýlko sledoval, protočil panenky a cele se věnoval své ovesné kaši a toastu s marmeládou. Nakonec nadešel čas, aby Draco odešel do práce a po několika truchlivých pohledech na rozloučenou u krbu, se Draco přede všemi naklonil a políbil Harryho na rty, pak vstoupil do krbu a zmizel v závanu zelených plamenů.
Ron zčervenal a hned potom co Draco zmizel se vrátil do kuchyně. Harry se do něj zamračeně zabodl pohledem a žádal vysvětlení.
„Potřebuju lžíci a vidličku.”
„Co? Proč?”
„Lžíci si chci strčit do krku, abych se mohl pořádně vyblít a vidličkou si vypíchnu oči. Vy dva jste tak odporně sladcí, že jsem zrovna přišel o dva zuby!”
„Ha! Ty si myslíš, že je to špatné? Začali jsme den líbáním, které trvalo nejmíň dvacet minut! Můžeš si vypíchnout oči nebo zvracet, jak se ti zachce, ale já mám pocit, že jsem umřel a dostal se do teploušského nebe.”
„Aj. Harry. Co se mezi vámi dvěma včera v noci stalo? Jeden den jste celí zadumaní a zachmuření a další ráno si cvrlikáte a kdovíco ještě. Čím to?”
„Přišel jsem na způsob, jak Dracovi líp pomoci. Skutečně líp. Tak líp, že už nebude žádné chvění, nebudou žádné noční můry. Bude na tom tak dobře, jak by kdokoliv jen mohl být po tom všem, co přestál. Já s tím potřebuji jen trochu pomoci.”
„Potřebuješ pomocnou ruku nebo něco takového? Jestli mě potřebuješ, můžu pomoct.”
„Ne, dík, Rone. Tentokrát… tentokrát potřebuju Snapea. Napsal jsem mu dopis a dnes mu ho pošlu soví poštou. Doufám, že ho přiměju, aby se zkusil vrátit. Draco to potřebuje.”
To přimělo Rona aby zmlkl na celý zbytek rána. Představa Severuse Snapea jak vkráčí do Doupěte stačila na to, aby Rona zmátla, a tak se s lehce zastřeným pohledem rozloučil s Harrym a odletaxoval zpět do svého bytu, aby se připravil na setkání se svým agentem.
Harry se vrátil do svého pokoje a trochu uklízel. Všude se tam povalovaly zbytky pergamenu a nedopsané dopisy. Jeden po druhém je posbíral, a než je vyhodil, každý si přečetl.
‘Drahý vraždící hajzle!’
‘Ty zrádný zkurvysynu!’
‘Chcípni! Chcípni ty posraný bastarde! Chcípni!’
‘Udělal jsi dobře, že jsi utekl, ty umaštěný přeběhlický zmrde!’
Aby ze sebe dostal svůj odpor k Severusi Snapeovi, potřeboval několik desítek pokusů, než mohl začít psát slušný dopis. Jestliže to toho muže přiměje k návratu do Anglie, stálo to za každou minutu bolesti, za každou vteřinu rozmrzelosti. Harry rozložil pergamen, který předešlou noc sepsal a naposledy si ho přečetl.
Severusi Snape,
Možná, že jste očekával, že tento dopis jednoho dne dostanete, možná, že ne. Nevím to, ale musím vám říci: Potřebujeme Vás zde tak rychle, jak se sem dokážete dostat.
Draco Malfoy potřebuje Vaši pomoc… a musí to být Vaše pomoc. Potřebuje Mistra Nitrozpytu, který je schopný uzdravit jeho mysl a jeho vzpomínky.
Draco zakusil více, než by měl zakusit kterýkoliv člověk, a přežil to, aby o tom vypověděl, ale není to ten člověk, jakého si ho pamatujete.
Když byl ponechaný sám sobě, téměř zahynul hlady a potřeboval jíst a hrst lidí, na které byste si mohl vzpomenout, ho nalákala, když mu slíbili jídlo. Hyde-Pratt. MacNair. LeStrange. Jsem si jistý, že Vám nemusím vysvětlovat, čeho jsou ti tři schopní. Stačí říct, že skoro rok strávil jako jejich zajatec. Měl štěstí, že to vůbec přežil. Trvalo týdny, než se náležitě uzdravil, a než jsme odstranili většinu jeho jizev, ale nedokážeme uzdravit jeho mysl. Já nemohu uzdravit jeho mysl.
Ať už před léty udělal cokoliv špatného, více než stonásobně za to zaplatil, a z člověka, který přijal Znamení zla, už nic nezbylo. Tím jsem si jistý. Proto jsem ochotný podniknout cokoliv, aby byl zase v pořádku.
Mnoho lidí mi řeklo, že jste byl nejbližší důvěrník Albuse Brumbála, a že byl Váš nejstarší přítel. Pokud se z toho přátelství něco zachovalo, vzpomenete si, že Váš přítel, náš přítel, zemřel, protože věřil, že Draco není zabiják. Dřív jsem si myslel, že se mýlí, stejně jako jsem si kdysi myslel, že se mýlí ve Vás. Uvědomil jsem si, že občas soudím příliš rychle, a jsem ochoten připustit, že jsem Vám ublížil.
Ministerstvo Vás očistilo. Pastorek a Tonksová přísahali, že Vaše svědectví bylo pravdivé a nakonec je přesvědčily důkazy z Brumbálovy vlastní myslánky. Já jsem to všechno ignoroval, protože jsem se nedokázal zbavit představ, jak můj přítel umírá Vaší rukou. Brumbál měl pravdu. Draco není zabiják a nikdy jím nebyl. Když měl Brumbál v tomto pravdu, tak měl možná také pravdu i co se týče Vás.
Ublížil jsem Vám. Omlouvám se. Je mi líto, co jsem udělal a doufám, že není příliš pozdě, abych to napravil. Anglie je Váš domov. Patříte sem. Neměl jsem právo očekávat, že odejdete. Chci, abyste se vrátil.
Určete si svoje podmínky. Pokud můžete pomoci Dracovi, udělám cokoliv, oč požádáte. Peněžní prostředky, vybavení, asistenci, mohu získat cokoliv budete potřebovat. Odčiním, co jsem způsobil, pokud mu jen pomůžete získat zpět normální život.
Jestli pochybujete o mé upřímnosti, pak mi dovolte skončit můj dopis tímto. Prosím Vás, abyste mu pomohl. Jste jediný člověk, o kterém vím, že mu dokáže pomoci a udělám cokoliv, vykonám jakýkoliv úkol, vydržím všechno, jen abych ho zase viděl zdravého. Prosím, přijďte do Weasleyovic Doupěte. Máte mé kouzelnické slovo, že se Vám nic nestane, a jestliže mu nebudete moci pomoct, můžete v míru odejít a Anglie zůstane Vaším domovem.
Prosím, přijeďte.
Upřímně,
Harry Potter
Harry dopis znovu složil a vložil jej zpět do obálky. Pak složil obálku a tu vložil do další obálky, do které přiložil také dopis pro dvojčata. Fred a George měli síť informátorů, která mohla soupeřit s jakoukoliv rozvědkou působící v Evropě a sestávala jen z kouzelníků. Jakmile zjistí, kam dopis odeslat, bude odeslaný. Jediný důvod, proč dopis neposlal po Dracovi bylo, aby ochránil tajemství té sítě donašečů a Fred s Georgem si potřebovali uchovat zdání neutrality.
Obálka se zdála těžší, než ve skutečnosti byla. Tolik toho na Snapeovi a na tomto dopise záleželo, že když ho Harry nesl po schodech dolů, zdálo se mu, že váží celou tunu. Harry používal soví poštu jen velice zřídka, protože mu to připomínalo Hedviku. Svou sovu nikdy nenahradil a zatím po tom stále nijak netoužil. Hedvika byla sestřelena ke konci války, když žil Harry s Řádem na Grimmauldově náměstí. I u Dursleyových pro něj byla Hedvika jednou ze stálých připomínek, že je kouzelník a jediné zvířátko, které kdy vlastnil. Zajímavé, že se člověku může takhle stýskat po sově, ale sedm let byla dlouhá doba, aby si kohokoliv oblíbil… i zvíře… zvlášť když se jednalo o Harryho. Když musel, používal Harry Weasleyovic sovy a udělá to i teď. Možná někdy… kdyby odtud s Dracem odešli… pořídí si novou sovu, ale stále to pro něj bylo těžké představit si, že by na Hedvičině místě mohla být nějaká jiná sova.
Harry pozoroval sovu, jak s dopisem odlétá k nebi, a pak se odšoural zpět dovnitř, aby s Molly něco poobědvali. Odteď bude počítat dny, dokud mu Snape neodpoví… pokud vůbec odpoví.
------------------------------------------------------
Draco se pustil do práce s dost radostnými pocity. Ve skutečnosti by bylo přesnější říct, že mu šla hlava kolem, ale on tento výraz soukromě nenáviděl, i když ten pocit chápal. Říci, že má pocit, že mu jde hlava kolem mu znělo jako nějaká nevinná zaláskovaná hihňající se školačka... což on v žádném případě nebyl! Problematický ruměnec, který neopouštěl jeho tváře od chvíle po probuzení... no dobrá... to bylo něco jiného.
‘Nemůžu uvěřit tomu, co se dnes ráno stalo. Neudělal jsem se jen z toho, že jsem líbal Harryho... nestalo se to. Musel to být sen. Já… nikdy jsem nic takového neudělal. Udělal jsem tolik věcí, ale tohle nikdy. Nikdy proto, že bych líbal milence. A on na to zareagoval tak mile. Věděl, že kdyby se o tom jen zmínil, tak bych umřel. Je to jako Charlie a Dula. Prostě to věděl. Mohlo by nám to spolu vyjít. Nejsem blázen, že to chci. Nejsem ani bláhový. Je mezi námi něco a já mám naprosté právo to chtít… no… kromě lepkavých trenek. Ty skutečně nechci. Severusi Snape… ať už jsi kdekoliv, brzy není dost rychle. Potřeboval jsem tě tu včera! Sprav mi mou podělanou hlavu a pusť mě na Harryho! Nevím, jak dlouho jsem schopen vystačit jen s líbáním. Ale když nad tím tak přemýšlím, mohl bych vydržet nějakých mizerných sedmdesát nebo osmdesát let. Jo… to by šlo.’
Draco se usmíval a probíral se hromadami papírů. Snažil se věnovat se práci se svou obvyklou důkladností, dvojčata byla spolehlivě zdvořilá a zdála se šťastná, že je tak brzy zpět. Bylo očividné, že věděli, aspoň částečně, co se ve společenském klubu Kanonýrů přihodilo a velice jasně se snažili, aby byl Draco v pohodě. Přestože to byli svým způsobem chytří mladí muži, byli to Nebelvírové, a dokazovali to svým vlastním, jedinečným, způsobem.
Fred vstoupil se štosem nových papírů a posadil se na okraj stolu. Draco k němu s očekáváním vzhlédl a čekal, až uslyší, co mu chtěl zrzek říci.
„Tady jsou poslední údaje o našich příjmech. To pokrývá všechno, až po tento poslední měsíc. Tento měsíc budeme mít připravený mnohem rychleji, když teď víme, že to potřebuješ. Jsem rád, že tě vidím zpět, Draco, ale chci, abys věděl, že kdybys potřeboval, můžeš mít volno na odpočinek až do konce týdne. My tu nejsme žádní otrokáři a víme, že v našich dokumentech je pěkný binec. Harry toho moc neřekl, ale předpokládali jsme, když nám kvůli tobě volal letaxem, že jsi to neměl lehké. Jen neměj pocit, že si nemůžeš vzít volno kvůli něčemu důležitému… dobře?”
To bylo pro Draca docela překvapující. To, co dělal, bral zcela vážně, jelikož to bylo jeho první zaměstnání a neměl v úmyslu si vzít výplatu, aniž by si ji zasloužil. Charitu potřeboval, když nedokázal sám přežít. Ty dny už byly za ním a Draco byl rozhodnutý, že to tak zůstane... navždy.
„Díky. Skutečně. Jsem… v pořádku. Dnes líp než jen v pořádku. Harry a já jsme včera v noci vyřešili nějaké věci, o kterých jsme si opravdu potřebovali promluvit… a já se cítím líp. Přesto je to od tebe pěkné, že jsi mi to řekl.”
Bylo vidět, že se Fredovi ulevilo. Aby byl upřímný, měl pocit viny, že se Draco vrátil do práce tak rychle, ale když se Draco tak cítil v pohodě, nechť tomu tak je.
„Dobrá. Kdyby ses nudil… nebo si aspoň vzpomeneš, že se máš naobědvat, přijď za námi do hlavní kanceláře. Tady s tím žádné cavyky neděláme. Teď se jdu podívat na poslední objednávky, co došly soví poštou. Uvidíme se později?”
Draco s úsměvem přikývl na souhlas a čekal, až bude Fred ze dveří venku. Pak, než promluvil, přes jeho obličej přeběhl úšklebek.
„Oh… Frede? Mimochodem, mám hůlku. Vzpomínáš na objednávku na tisíc Kratochvilných hopsajících fretek? Proto jsem zadek tvých kalhot pokryl černým inkoustem.”
„Ty jsi ne… !”
Fred se rychle otočil a kontroloval si zadek, který byl naprosto čistý. Draco se zlomyslně uchechtl.
„Tentokrát ne, neudělal jsem to… ale ty ses podíval. Dávej si pozor a jsem si jistý, že budeš v pohodě.”
Fred našpulil rty a zkoumavě se zahleděl na Draca, pak se skutečně ďábelsky zašklebil.
„Oh, tak odteď je to napořád! Musím říct, že jsem se bál, že sem nezapadneš! Máš to spočítáno, fretčí hošánku! Jen počkej!”
Draco vyzývavě pozvedl bradu.
„No tak to uvidíme… že, balvane! Jestli mě teď omluvíš, mám tu nějakou práci… když si budu moci udělat přestávku od kutí piklí, jak tě zlikvidovat. Jsi na cestě do pekel, Weasley.”
Draco se soustředil na práci, vyjma chvílí, kdy zachytil a zlikvidoval dva nastražené výbušné dopisy. Jak se vůbec odvážili pomyslet, že by Zmijozel neprokoukl tak amatérské pokusy. Byla to skoro urážka! Jeho odveta byla rychlá a důvtipná. Kouzlo, které použil na toaletu někoho nachytalo, ale nebyl si jistý, kdo to byl. Jen věděl, že zapůsobilo, když z chodby zaslechl mumlané klení. Kouzlo, které šlo snadno odstranit, způsobovalo, že kdokoliv si na dotyčnou plochu sedl, zůstal tam přilepený, ale hlavní bylo, že jedno z obávaných dvojčat úspěšně nachytal. Byl součásti party… skutečně!
Od této chvíle šla výkonnost prudce dolů. V době, kdy kancelářským krbem dorazil Dula, kašlaje a setřásaje ze sebe saze, se stal náhodnou obětí přestřelky kouzel mezi Dracem s Ellou, ve které Draco získal spojence pro svou věc, a Fredem a Georgem, kteří se schovávali za stojany a v tandemu vysílali mírná útočná kouzla. Způsobená újma byla skutečně minimální… vyjma Dulovy důstojnosti. Není snadné si udržet vážnou tvář a zachovat klid, když se člověk potřebuje zbavit následků netopýří kletby. Bitka okamžitě ustala a bez prodlení byla použita protikouzla, spolu s naprosto upřímnými omluvami. Dula si odkašlal a usmál se.
„Nebyl jsem obětí tohoto kouzla od školních let. Nebojte se. Jsem v pořádku, ale zvědavý. Takhle vypadá váš obvyklý pracovní den? Jestli ano, najednou jsem si zcela jistý, že péče o draky je bezpečnější zaměstnání, než jsem si myslel.”
Fred a George vybuchli smíchy, zatímco Ella vypadala v Dulově přítomnosti strašně rozpačitě. Během předcházejícího roku byla obětí nesčetných žertů, a tak si vychutnávala, že pro jednou mohla bez omezení oplácet, ale její smysl pro profesionalitu se vynořil zpět, a potom, co se nechtěně zúčastnila očarování hosta, bylo těžké brát své zaměstnání vážně. Draco promluvil za ně všechny.
„Jsme rádi, že tě vidíme, Dulo. Jen jsme si tu vyřizovali nějaké vnitřní neshody o tom, kdo je nejlepší šprýmař. Trochu se nám to vymklo z rukou. Co tě k nám přivádí?”
Draco udržoval zdání překvapení, jelikož věděl, že se Dula pravděpodobně rozhodl pro veřejnou návštěvu, protože tak mohl rozptýlit jakékoliv podezření ohledně jejich korespondence. Nyní mohl předat kouzla Dracovi kdykoliv, a nikdo by se nad tím nepozastavil. Kruval byla jediná škola, jejíž studenti se podobali studentům zmijozelské koleje, a bylo uklidňující jednat s člověkem, jehož mysl byla stejně rafinovaná.
„Znepokojila mě zpráva ve vašem Denním Věštci. Charlie o tom něco málo četl v místních novinách a koupil jedny anglické noviny, abychom se dozvěděli víc. Dělá si starosti o Harryho a Rona, a o tebe také, tak jsem se rozhodl, že si sbalím oběd a stavím se za vámi. Až se dozví, že jste v pořádku, uklidní se. Máte čas teď poobědvat? Nebo jsem se dostavil v nevhodnou dobu?”
Draco Dulu ujistil, že přišel právě včas, a že se stejně za chvíli musí vrátit k práci. Fred a George si s nimi chvíli povídali, a když se Dula zmínil, že by chtěl poobědvat s Dracem, slitovali se. Při tom všem, důvodem jeho návštěvy bylo ověřit si, jak se vede Harrymu, Ronovi a Dracovi po nezdaru v klubu Kanonýrů, a Draco byl jediný očitý svědek. Dvojčata uhlazeně pozvala Ellu do indické restaurace, jako omluvu za jejich svrbivé kletby, kterými ji před chvílí zasypali. To poskytlo Dracovi a Dulovi chvíli samoty a jejich konverzace okamžitě zvážněla.
Draco ukázal svou hůlku a usmíval se od ucha k uchu.
„Děkuju ti… a Charliemu. Dračí slza je neocenitelný dar. Nemůžu uvěřit, že jste se kvůli mě vzdali něčeho takového. Já… nenalézám slov. Jen… děkuji vám… oběma. Tohle je jedna z nejneuvěřitelnějších hůlek jakou jsem kdy viděl, a je pro mě perfektní… díky vám dvěma a Harrymu.”
„Bylo nám nesmírným potěšením, Draco. Za tímto účelem je velice dobře využita, a ty si zasloužíš hůlku jedna báseň. Prut z tisu, zoceleného mnoha bouřemi, rozpolceného a znovu spojeného, dostatečně pružný, aby vydržel, navzdory četným těžkostem. Fénixovo pero ochotně darované, symbol smrti a znovuzrození, krása povstávající z popela. Dračí slza, věčná vzpomínka, dokazující, že i velká bolest a ztráta mohou znamenat zrození něčeho nádherného a trvajícího. Ty si nezasloužíš nic menšího.”
Dula položil diskrétně na stůl obálku, a potom znovu usrkl ze svého šálku čaje. Draco si ji tiše vsunul do kapsy, zatímco uždiboval ze svého sendviče, a zarděl se nad Dulovými slovy chvály.
„Jsem si jistý. Ty věci se krásně řeknou, ale těžko se splňují. Dulo, posledních pár dní bylo peklo… a nebe. Ten muž co zemřel… Fenton… na oslavě po hře mě dostal samotného. Byl… byl… začal si ke mě dovolovat, když tam vtrhl Ron. Ron ho zmlátil do bezvědomí, a pak ho vzal ke Svatému Mungovi. Když se vrátil, pomohl mi očistit se, a potom mě dostal bezpečně domů. Když to Harry zjistil, byl na mrtvici… důkazy neexistují, ale tu noc Fentona zabil, v nemocnici, pouze pomocí Nitrozpytu. Beze stop. Včera jsem nebyl ve formě, ale pak byla doručena moje hůlka a já jsem stále ještě šťastný, že ji mohu používat. Nedokážu ti říci, jak mnoho to pro mě znamená, že zas mohu používat kouzla, kdykoliv se mi zachce.”
„Draco. Je mi to líto. Harry zašel příliš daleko, ale nemohu jeho rozhodnutí kritizovat. Také jsem slyšel, že ty a Harry si jste nyní mnohem blíže, než když jsem vás viděl naposledy. Velice rád jsem to slyšel, ale události na té oslavě, o kterých jsem četl, mi dělají starosti. Domníval jsem se, že Harry v tom má prsty, ale nevěděl jsem, že tě chránil. Říkáš, že je to nevysledovatelné, ale také jsem četl, že Ron už není členem Kanonýrů. Vyšetřovali Fentonovu smrt?”
„Ano, ale jakmile zjistili, že byl Fenton zvrhlý, moc do toho nevrtali. Jeho smrt zdůvodnili výpraskem, který dostal, a zdá se, že ministerstvo Rona neobviní, protože mě zachraňoval. Ačkoliv to není všechno. Harry přišel na způsob, jak uzdravit mou mysl… tím, že mé vzpomínky… ty zlé … oddělí od mého vědomí. Vzpomínáš si na člověka, o kterém jsem ti vykládal? Toho, co byl blízkým přítelem Albuse Brumbála? Tak toho se Harry snaží zkontaktovat. Severus Snape ví, jak mi za použití Nitrozpytu pomoci a Harry pracuje na tom, aby ho dostal zpět do Anglie. Ani jednoho z nás nemá moc rád, ale nemůžu uvěřit, že by dopis od Harryho jen tak ignoroval. Doufám, že nebude. Kouzla, která jsi nás naučil k ochraně proti nočním můrám nám hodně pomohla a jsem za ně moc vděčný, ale tohle by mohlo znamenat, že už nikdy nebudu potřebovat ani kouzla ani lektvary.”
Dula se usmál a zlehka přikývl.
„Za tak krátký čas se toho tolik přihodilo. Ke kouzlům, která jsem ti dnes předal, jsou přiloženy instrukce, které by sis měl prostudovat. Pokud jsi nestudoval Věštění, budeš se muset naučit číst aury, které uvidíš. Kouzla ti poskytnou vizi, ale ty se musíš naučit, jak přesně vyložit to, co vidíš. Stejně, jsem rád, že věci nejsou tak špatné, jak jsem se obával. Jste si teď s Harrym velice blízcí… pokud mohu ze strany šest soudit pokrok vašeho přátelství.”
Dulův poslední komentář byl vysloven s mazaným, konspiračním úsměvem a mrknutím jeho veselím jiskřícího se oka. Draco se začervenal a rychle se skryl za svým šálkem čaje.
„My jsme… máme se fajn. On to řekl, Dulo. Řekl, že mě miluje. Byl ochotný napsat Snapeovi a požádat ho, aby mi přišel pomoci… a Harry Snapea nenávidí, ale řekl, že by udělal cokoliv, aby mi pomohl. Já jsem mu také řekl, jak se cítím. Jsme… už jsme skoro milenci. Nevím, jak bych to přesně nazval, ale něco jsme… a mě se to tak líbí.”
Dula radostně povzdechl a dopil zbytek svého čaje. Vstal a nabídl Dracovi ruku.
„Teď musím odejít, ale jsem rád, že jste to, co se vám přihodilo, dokázali vyřešit tak dobře a moudře. Harry má štěstí, že tolika lidem na něm záleží, a má více štěstí, než si sám uvědomuje, že jsi se rozhodl bojovat o jeho spokojenost. Ať už tvého přítele ovlivňují jakékoliv zlovolné síly, čelí neúprosnému a bystrému nepříteli. Modlím se za tebe, Draco. Ujistím Charlieho, že je všechno v pořádku a vyřídím mu tvoje pozdravy. Měj se dobře, náš malý dráčku.”
Draco sevřel Dulovu ruku a potřásl mu jí tak pevně, jak dokázal, přestože v porovnání s krotitelem draků jakékoliv sevření ruky co mohl vyvinout, se bude vždycky zdát chabé. Rozešli se a Dula zamířil ke krbu. Draco zajistil obálku uvnitř pláště a vrátil se ke svému obědu. Dula měl pravdu. Události přicházely světelnou rychlostí, a když se nad tím zamýšlel, jímala ho závrať.
Přes to všechno, co za minulých pár týdnů vystál, cítil se o moc živější než kdykoliv předtím a jeho představy naplňovalo podivné nadšení. Každou chvílí se měly přihodit dobré věci. Zítra navštíví s Molly Bradavice. Kdyby dnes večer nebo zítra mohl použít ta kouzla, mohl by Brumbálovi oznámit, co zjistil a naléhavě požádat o vysvětlení nebo o pomoc. Snape byl někde ve světě a s sebou měl moc navrátit Dracovi svět snů namísto nočních můr a Harry dokázal Dracovi svou lásku takovým způsobem, který zahnal všechny pochyby.
Harry potřeboval pomoc, ale jeho city k Dracovi byly upřímné a skutečné způsobem, jaký Draco nikdy předtím nepoznal, a Draco by plivl do tváře samému peklu, než by se něčeho takového vzdal.