| Zobrazeno: 1923
/ 4
Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka
Párování: Harry Potter/Draco Malfoy
Rating: slash, 18+
Draco pozoroval oknem východ slunce, stále ještě bdělý po noci, která se zdála mnohem delší, než ve skutečnosti byla. Harry spal hlubokým spánkem až do chvíle po východu slunce, tichý a klidný po Dracově boku. Jakmile se Harry začal vrtět, Draco zkusil předstírat, že spí a doufal, že Harry prostě vstane a ponechá ho svým myšlenkám, ale realisticky věděl, že budou položeny otázky a nebude možné vyhnout se rozhovoru. Už rezignoval před skutečností, že den bude strašný, a ani několik menších zázraků nemohlo vylepšit jeho situaci.
Harry se konečně probudil a několikrát vyslovil Dracovo jméno, dokud Draco váhavě neotevřel oči v předstírání toho, že skutečně spal. Dalo se to očekávat. Harry byl naprosto rozumný, což byla v tu chvíli poslední věc, o kterou Draco stál. Zacházeli s ním jako s nějakou křehkou skleněnou ozdůbkou a každá drobná laskavost mu drásala nervy. I přes nejlepší úmysly to byly připomínky, že byl zvláštní… a jiný… a že s ním bylo zacházeno jinak kvůli tomu, co se přihodilo.
Jak dlouho mu hlavou probíhaly myšlenky na přestálou noc? Vše nechal za sebou, změnil se ve věcech, o kterých by si nikdy nepomyslel, že by byly možné a dokázal se vrátit z pokraje zpustlého života… ale stále byl děvka. Pach Fentona ze sebe smyl v noci, v odpočívárně klubu Kanonýrů, ale lehký odér pižma a potu ho stále ještě pronásledoval. Lepil se na něj pach mužského sexu a on neměl ani berličku v podobě drog nebo horečky, které by jeho myšlenky zastřely pláštěm mlhy. Bylo to skutečné. Padl na kolena a začal ho Fentonovi kouřit naprosto bez přemýšlení. Opravdový muž by bojoval… ale Draco se prakticky změnil v rosol, jakmile začal být Fenton hrubý.
Horší než to, co měl za sebou, bylo, že Harry zřejmě nedodržel své slovo, dostal svou duši do nebezpečí a riskoval zlobu Ministerstva, protože Draco byl nalíznutý a smělý, a odpochodoval si s krásným neznámým jako nějaké bezelstné děcko. Nezklamal jenom sebe, možná, že mohl docela dobře nechal rozpadnout všechno, čeho se snažil dosáhnout. Bylo těžké věřit ve věci, o kterých si ještě předchozí den myslel, že byly možné.
Sprcha mu poskytla prázdnou úlevu, aniž by mu přinesla útěchu a trochu tepla i přes to, že si v páře téměř spálil kůži. K snídani mohl být stejně dobře popel. Molly připravila, jako obvykle, to nejlepší, Artur byl docela veselý, ale Harry byl vážný a zamlklý a chvílemi směrem k Dracovi vrhal zamyšlené pohledy. Pokládali za samozřejmé, že Draco ten den nepůjde do práce a Harry se nabídl, že se tam zastaví a dvojčatům to sám sdělí. Draco se nedokázal rozhodnout. Zoufale potřeboval čas k přemýšlení a odpočinku, ale nechtěl dělat jen to očekávané a potvrdit svou roli oběti tím, že se nechá rozmazlovat a hýčkat. Obě možnosti byly dobré, a upřímně, v tu chvíli měl potíže se o kteroukoliv z nich zajímat. Nakonec jen tiše požádal Harryho, ať do kanceláře zavolá letaxem a řekne jim, že tam bude zítra.
Artur byl jediný, kdo se choval, jako by se nic neobvyklého nestalo, a jelikož byl jediný, s kým se Draco cítil docela v pohodě a uvolněně, musel odejít do práce a nechat Draca ne s jednou, ale se dvěma starostlivými kvočnami, které si dělaly starosti nad každým jeho pohledem nebo gestem. Než uplynula hodina, unavilo ho to tak, že nakonec vybuchl a nenáviděl se už ve chvíli, kdy ta slova vyslovoval. Nebylo to tím, že by Molly nebo Harry řekli cokoliv strašného… ve skutečnosti to bylo spíše naopak. Byli tak vlídní a sladcí, že mu to až zvedalo žaludek. Nedokázal si vzpomenout na konkrétní slova, jen na neustálé jednotvárné drmolení povzbudivého klábosení.
„ZTICHNĚTE! UŽ ZTICHNĚTE! Dejte mi, k sakru, pokoj! Nechci váš podělaný soucit! Jen ztichněte!”
V místnosti se rozlehlo naprosté ticho a na obličejích Harryho a Molly se neodrážela žádná zloba. Draca začaly pálit tváře jak se mu rozhořely rozpaky nad jeho výbuchem.
„Bože… omlouvám se. Je mi líto, Molly… já… musím jít. Moc se omlouvám!”
Molly odpovídala, i když už Draco utíkal, aby si vzal kabát.
„Draco! To je v pořádku… nic se nestalo, drahoušku. Nemusíš-”
Zadní dveře se zavřely, než mohla dopovědět. Molly se na Harryho smutně podívala a on svěsil hlavu, nejistý, co by měl říci nebo udělat. Pokud laskavost nezabrala, co Draco chtěl nebo očekával? On to prostě nevěděl.
„Půjdu za ním, Molly. Jen mu dejme pár minut, aby se uklidnil. Já… nevím, co o včerejšku říci. Draco… Draco byl včera večer znásilněný. Ron mi řekl, že ti o tom něco pověděl, ale chytač Kanonýrů ho dostal samotného do Sálu trofejí a… tam… Draca sexuálně napadl. Ron tam vtrhl a vyrušil je při tom. Draco zrovna teď není ve své kůži.”
Molly si sedla v obavách před tím, co se domnívala, že bude následovat.
„Harry. Co Ronald udělal? Když je našel.”
Harry se díval z okna a přál si, aby byl právě venku.
„Zmlátil Fentona do bezvědomí. Pohmožděniny, mnohonásobné zlomeniny čelisti a lícních kostí, rozmlácená žebra, prsty a zlomená noha. Sám ho vzal ke Svatému Mungovi, pak se vrátil a pomohl Dracovi dát se dohromady a vrátit se domů.”
Molly svěsila hlavu a povzdechla, rozpolcená mezi hrdostí, že Ron Draca bránil, hrůzou, že jeho jednání bylo tak brutální a strachem, že za činy jako tento, bude muset zaplatit vysokou cenu. Harry, který už věděl, čeho se Molly obává, promluvil.
„Jsem na Rona pyšný. Fenton si nezasloužil nic jiného. Zasloužil si víc, ale Ron ho zastavil a donutil ho zaplatit za to, co udělal.
„Ach, Harry! Kdyby to bylo tak jednoduché, každý by dělal věci tímto způsobem. Budou kvůli tomu problémy… pamatuj na má slova. Vem si kabát a běž za Dracem. Já budu v pořádku. Denní Věštec by tu měl být za chvíli i s poštou. Jen se ujisti, že je Draco v pořádku.”
Harry přikývl a šel si do šatny pro kabát. Molly seděla v kuchyni a v ruce, která se slabě chvěla, svírala šálek s čajem. Byly to bezútěšné dny, a jestliže se za všechna ta léta něčemu přiučila, tak horší je teprve čekaly. Věci jako tato nezůstávaly bez následků a bylo jen otázkou času, než se věci zkomplikují ještě více, než jak zamotané právě byly.
------------------------------------------------------
Harry vyšel do chladného listopadového vzduchu. V noci sněžilo, a vše bylo pokryto lehkým popraškem. Necelých sto metrů před sebou uviděl Draca sedícího na starém pařezu. Alespoň se nevzdálil od domu a zůstal pod záštitou ochranných kouzel. Harry k němu s těžkým srdcem zamířil. Věděl, že Draco bude mít otázky ohledně předešlé noci a na některé z nich nechtěl odpovídat. Draco byl zvláštní… a jiný. Harry nikomu neprozradil podrobnosti svých akcí. Neřekl nic dvojčatům, ani Ronovi, a ani Arturovi a Molly. Nelhal jim… ale více než jednou zhřešil tím, že se nezmínil o podrobnostech, které vědět nepotřebovali. Jen s Dracem cítil potřebu říci více… být naprosto otevřený a o všechno se podělit. Na Dracovi mu záleželo způsobem, který byl, podle Harryho zkušeností, výjimečný.
‘Jak tohleto udržím pod pokličkou? Jestli se zeptá… vím, že mu to řeknu. Není to, že bych mu nedokázal lhát… já to jen nechci. Rozzuřil by se, kdyby to zjistil. Co jsem měl dělat? Nechat posraného bohatého násilníka zaplatil cestu z problému? Nechat to být jen proto, že mu Ron trochu naťukl hlavu? Koledoval si o to. Byl jsem opatrný. Nedokážou mě vysledovat. Musí to pochopit. Musí.’
Harry došel až ke Dracovi a sedl si se zkříženýma nohama do sněhu vedle něj. Chlad ani vlhko ho nezajímaly. Zašeptané kouzlo vyřešilo vlhko a zima mu stejně nevadila. Když už, bylo to jen dost vzpružující, aby to zklidnilo napětí, které v něm lehce vřelo. Minulá noc zmírnila stres, který pociťoval již téměř druhý týden. Zabití Fentona, i když poklidné a jemné, bylo příjemné, a on potom spal jak mimino. Bylo to poprvé po několika dnech co spal bez nočních můr, a to mu přineslo sladkou úlevu. Harry seděl vedle Draca v naprostém tichu a čekal, až Draco promluví první. Když slova přišla, byla úzkostlivá, a Draco se ani nedokázal podívat Harrymu do očí.
„Co jsi to udělal, Harry? Fenton… co jsi mu udělal?”
Harry seděl tiše jen o několik vteřin déle než měl. Nestyděl se za to, co udělal, ale Draco bude naštvaný a to bylo všechno, co bylo důležité.
„Fenton je mrtvý. Mozkové aneurysma. Po desáté hodině včera v noci. Pokročilý nitrozpyt má více než několik málo využití… a téměř žádné z nich není vysledovatelné. Ron ho zmasakroval docela pořádně, ale oni by ho za týden nebo tak dali do pořádku. Už nebude… už nikdy nikomu neublíží.”
Harry cítil, jak se Draco chvěl, i přesto, že měl teplý kabát, a chtěl mu říci něco, co by mu neublížilo… co by mezi nimi nečpělo jako síra.
„Harry… Harry… slíbil jsi. Slíbil jsi mi, že už nikoho nezabiješ. Jak… jak jsi to mohl udělat? I jemu. Není důležité, kdo… ale jak jsi mohl porušit dané slovo? Jak?”
Dracův hlas se třásl a … a bojoval, aby udržel slzy. Harry cítil, jak mu začínají hořet tváře, dobře věděl, že je Draco nepříčetný vztekem, a že je z něj zklamaný.
„Jak? Ublížil ti. Mohu toho odpustit hodně. Mohu… ale tohle ne. Ublížil ti… a zaplatil jedinou měnou, kterou přijímám. Přísahal jsem také, že nedopustím, aby ti někdo ublížil, a ten slib jsem dodržel. Znamenalo to, že toho druhého zničím, ale udělal bych to znovu, jen proto, aby znovu zaplatil. Díval jsem se, jak umírá za to, co udělal a nestydím se za to. Nemohu… nedokážu odpouštět lidem, kteří ubližují komukoliv, někomu, koho… koho miluji.”
Poslední slovo mezi nimi viselo jako olovo. Draco Harryho téměř nenáviděl, že ho použil, ale jeho tón byl vážný a téměř vystrašený. Dětinský a ztracený. Draco ten rozpor ve svém srdci sotva dokázal ovládat. Ať už chtěl Harryho jakkoliv, věděl lépe než kdokoliv jiný, jak velké bylo nebezpečí a Harry upadal do temnot přímo před ním… prakticky kvůli němu! Bylo to nesnesitelné. On to zmrvil… a Harry by mohl být zničený svou vlastní slepou zuřivostí a touhou po pomstě. Rád to slovo slyšel… láska… ale připomnělo to Dracovi, co riskoval, že ztratí, kdyby neuspěl... a nemůže být pochyb o tom, že by jeho neúspěch byl velkolepý.
„Och. Och, pro podělaného Merlina, Harry… co jsi udělal? Co jsi to, do prdele, udělal? Věřil jsem ti… ale nikdy bych si nepomyslel, že bys tohle udělal… kvůli mně. Já… tohle nezvládnu. Nemůžu… nemůžu to přijmout. Já… musím odejít…”
„NE! To stačí! Už toho mám dost! Draco! Tohle… nebyla… tvoje… chyba! Fenton byl nemocný hajzl! Teď je nemocný mrtvý hajzl! Nikdy jsem tě neměl nechat samotného… ani na minutu. Neviděl jsem Olivera co odešel ze školy, ale Oliver je jen kámoš… nemiluju ho. Je mi líto, že se to všechno stalo, ale nestrpím, aby ses za COKOLIV z toho sám obviňoval! Ne teď… NIKDY! Je to naprostý nesmysl! Zemřel, protože to byl podělaný násilnický bastard a konečně se mu stalo to, o co si koledoval … ne kvůli tobě! PODÍVEJ SE NA MĚ!”
Draco se snažil dívat jinam, ale něco v Harryho hlase bylo jisté a nepochybné a nedalo se s tím polemizovat.
„Ať se stane cokoliv, jsem tvůj, Draco. Nestarám se o to, co se stane mně, ale nikoho nenechám, aby ti znovu ublížil. Není to nic, o čem bychom mohli diskutovat, protože se nikdy neshodneme. Prostě to tak je. Jdu dovnitř a vrátím se ke svým knihám, dokud nenajdu způsob, jak ti pomoci. Jestli odejdeš, tak tě najdu. Neublížím ti, ale najdu tě a vezmu tě zpět domů, takže na tohle můžeš hned zapomenout. Jen nezapomeň, že ty jsi neudělal vůbec… nic… špatně! To, co se stalo, se stalo jen proto, že ten posraný, zvrácený hajzl zašel příliš daleko. Uvidíme se, až se na to budeš cítit.”
Harry chvatně odešel a věrný svému slovu, odebral se do svého pokoje a ponořil se do hromady textů, které na něj čekaly. Molly zůstala v kuchyni a pozorovala smutného a zmateného chlapce, který seděl venku, rozervaný zevně i uvnitř, dokud ji nevyrušila přicházející pošta.
Bylo to, jako by se na ně sneslo mračno sov. Kromě novin, které, podle jejího názoru nebyly nic jiného než senzacechtivé plátky, se tam nacházely dopisy pro Harryho a Draca a krabička od Ollivandera, ve které nemohlo být nic jiného než Dracova hůlka. Molly ponechala ostatní zásilky na stole, vyběhla s balíčkem ven a modlila se, aby ta malá věcička rozjasnila tomu ubohému chlapci jeho den.
Zatímco Molly pospíchala ven, z krbu se vyhrnul Ron, střízlivý jako bolest hlavy, v náruči dárky, které vyrobil pro Harryho a Draca, zamířil do kuchyně. Na stole ležela hromádka pošty a Denní Věštec čekal na přečtení. Rozprostřel první stranu a odhalil tak na denní světlo škody způsobené předešlé noci.
CHYTAČ KANONÝRŮ ZEMŘEL ZA TAJEMNÝCH OKOLNOSTÍ U SVATÉHO MUNGA!
Pro jednou měli podrobnosti téměř správně, právě když byly tak špatné, že kdyby je neměli přesně, mohlo to věci jen zlepšit. To bylo typické. Článek detailně popisoval Fentonovo krátké zmizení z oslav a Ronův příchod s tím zmasakrovaným gaunerem ke Svatému Mungovi. Okamžitě po Fentonově smrti byl Ron označen za ´klíčového svědka´a měl v úmyslu na sebe nechat bezpečně použít kouzlo Zapomeň, dříve než bude vyslýchán. Harry už bude vědět, co udělat.
Na jedné ze stránek klepů ze společnosti byl krátký článek o Dracu Malfoyovi, jeho prvním objevení v Příčné ulici, pak na domácí hře Kanonýrů, v obou případech po boku Harryho Pottera. Nebylo překvapující, že se zmínili o skutečnosti, že Harry a Draco byli na stejné oslavě jako Fenton a Ron krátce před Fentonovou smrtí. Stejně dobře to mohl být příkaz, aby zahrnuli Harryho a Draca do vyšetřování, ty krysy! Bylo zvláštní, že se na stránkách klepů ze společnosti během posledních dvou let nikdy nezmínili, že Fenton znásilnil nebo si aspoň vynutil sex od kohokoliv, kdo mu řekl ne… ne, že by těch, co odmítli, bylo mnoho… ale z nějakého důvodu ten arogantní šoustal nenáviděl nechat odejít někoho, kdo chtěl pryč. Ten sobecký hlupák nikdy nepřijal, že existovali lidé, kteří pro jeho klacek neměli žádné zkurvené použití, a to ho nakonec stálo život. Snažil se to Harrymu rozmluvit a Harry se v tu chvíli zdál chladně racionální, ale Ron věděl, že když Harry odešel, nezamířil domů. K tomu by býval mohl použít letax, ale Harry si vzal kabát a vyšel ven do noci. Ron našel dárky, co jim dal, které tam ve všem tom zmatku byly zapomenuty a vzal je domů, aby počkal, až bude moci přijít a znovu je osobně doručit.
Ron se posadil a povzdechl. To ráno byl kontaktován vedením Kanonýrů. Bez cavyků ho vyrazili protože přestoupil jediné pravidlo, které beze zbytku platilo. Spoluhráči byli svatosvatí, a ať už se jednalo o jakoukoliv hádku, nikdy jsi nezaútočil na vlastního. Nezajímalo je, že Fenton byl bezcenný, nenapravitelný parchant. Všechno, co je zajímalo, byl Pohár a jejich reputace … a galeony, které jim Fentonova sláva přinesla. Ron byl zticha, tvrdil, že se v minulosti s Fentonem nepohodli, a že se pohádali kvůli nějaké hlouposti. Naprosto odmítl odhalit Dracovy těžkosti pod Fentonovýma rukama. Pokud se jeho týkalo, jestli chtěli, mohli si vzít svá košťata a smlouvy a nacpat si je do svých, v luxusu žijících, prdelí, a to jim taky hned na místě řekl. Včerejšek byl jeho poslední den jako profesionálního hráče famfrpálu, a kupodivu mu to nijak nevadilo.
Ronovy oči přeběhly přes hromádku pošty. Na jednom z dopisů, který byl adresován Dracovi, rozeznal Dulovo úhledné písmo. To bylo divné, ale ne příliš divné. Jelikož byl Draco teplouš, mělo smysl, že se do Duly zamiluje. Člověk si nemohl přát lepší model než byl on, a i Ron musel přiznat, že i chlap mohl dopadnout hůř, než se zamilovat do mužského jako Dula. Jeho bratr byl šťastlivec, že měl ve svém životě někoho takového a Ron na ně žárlil více než jednou. Ne proto, že by ho Dula přitahoval. Představa muže v jeho posteli Ronovi spíše zvedala žaludek, ale záviděl jim, jakým způsobem se ti dva k sobě dobře hodili. Bylo by milé, mít sám pro sebe někoho takového, a zcela jistě přál takový vztah Harrymu, ať už to bylo s Dracem nebo ne.
Dopis nebyl očarován ani chráněn a Rona pálila zvědavost, ale nechal ji být a slíbil si, že se Draca zeptá, jak se Dula a Charlie poslední dobou mají. Zamířil po schodech nahoru a zoufale doufal, že Fentonova smrt byla skutečně jen nemocniční nehoda.
----------------------------------------------------
Draco zaslechl Mollyino volání, jak k němu mířila přes louku, mávajíc s úzkou krabičkou, kterou svírala v ruce. Krabička na hůlku. Od Ollivandera!
„DRACOOO! Je to tady! Tvoje hůlka dorazila, drahoušku! Sova zrovna doletěla, před minutou! Ach, zkus ji, miláčku! Musíme se podívat, jak funguje!”
Ani hůlka nemohla Dracovi spravit náladu. Alespoň byl znovu kouzelník, ale nezdálo se to jako velké vítězství. Draco povstal a vzal si od Molly balíček, pak jej pomalu otevřel, nepociťoval z něj magii… aby se řeklo. V malé krabičce, na pouzdře vyloženém sametem, ve kterém byla hůlka, ležel složený dopis. Draco ho rozbalil a začal číst nahlas.
„Vážený pane Malfoyi,
Upřímně se vám omlouváme za zpoždění, ale vzhledem k neobvyklým materiálům ke zpracování bylo k vytvoření této hůlky potřeba té největší péče. Bylo třeba, aby se pan Ollivander senior, který je na odpočinku od svého zajetí ve válce, navrátil do práce, aby s námi mohl spolupracovat na výrobě této jedinečné a prvotřídní hůlky.
Ujišťujeme Vás, že s ní budete více než spokojen. Komponenty, které jsme použili, nebyly ještě nikdy kombinovány v jedné hůlce, a tudíž byly nezbytné zkušenosti mnoha specialistů, abychom zajistili kvalitu, která nás proslavila.
S nesmírnou hrdostí Vám předkládáme hůlku, měřící přesně deset a čtvrt palce, vyrobenou z jádrového dřeva starého tisu, sraženého bleskem. Silná a přesto ohebná, tvrzená samým ohněm nebes. Střed je z nového fénixova pera a ve špičce je vsazena dračí slza.
Blahopřejeme Vám a prosíme, abyste nás kontaktoval a sdělil nám Váš názor na její výkon, jelikož jsme ještě nikdy nevyrobili takovou hůlku a velmi bychom si přáli být informováni o jejích výkonech… pokud se Vám to bude hodit, samozřejmě.
Upřímně Vaši
Zaměstnanci a Ředitelství Ollivanderových hůlek, zal. 382 př.Kr.”
Draco vytáhl hůlku z jejího obalu a cítil jak okolo něj hučí její latentní moc. Byla to perfektní shoda a on už to cítil, aniž by použil jediné kouzlo.
Dračí slzy byly nesmírně drahé a ceněné. Ve špičce jeho hůlky byla zasazena zkrystalizovaná slza pradávného draka, vykopaná ze země starého dračího doupěte. Křišťál sám měl snadno hodnotu sta hůlek. Byl to jeden z nejvyhledávanějších kouzelných artefaktů, protože soustředily a usměrňovaly magii s neuvěřitelnou mocí a lehkostí. Jak Harry, ke všem čertům, dokázal sehnat takovou… CHARLIE A DULA! Ti skvělí bastardi dali Harrymu dračí slzu… jen na Dracovu hůlku!
Draco udělal několik kroků a s jemným pohybem použil jednoduché kouzlo z prvního ročníku, něco neškodného a známého, pro začátek.
„Wingardium Leviosa!”
List, na který zamířil, vzlétl a znehybněl přesně tam, kde ho chtěl mít, vznášeje se ve vzduchu.
Draco se usmál a obrátil se ke starému kořenu, který byl zarostlý hluboko v zemi.
„Wingardium Leviosa!”
Kořen byl vytržen ze země s jen o trošku větším úsilím, než bylo potřeba na list. Molly hlasitě zatleskala, s radostným výkřikem ohromení. Draco možná neměl Harryho surovou moc a talent pro kouzlení bez hůlky, ale držel jeden z nejperfektnějších nástrojů ke kouzlení, jaký byl kdy vyroben.
‘Jsem kouzelník. Jsem možná rozhozený a blázen, a všechny ty ostatní věci, ale jsem znovu kouzelník. Možná už v tomto životě nevykonám nic jiného, ale jsem znovu kouzelník. Dejte mi kouzlo, abych změnil svět… a já ho můžu použít. Jsem kouzelník!’