| Zobrazeno: 2184
/ 3
Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka
Párování: Harry Potter/Draco Malfoy
Rating: slash, 18+
Draco seděl s ústy dokořán, neschopný odpovědi. Brumbálův portrét se asi zbláznil… nebo ne?
’Tohle ne. Tohle ne. To se mi nestalo. Je to sen. Probuď se… probuď se, Draco! Není to pravda.’
„To… to není možné. Harry ho zabil. Tělo bylo ve sklepě Raddleova panství. Harry mu vrazil nůž do srdce… musí být mrtvý! Stejně, co by to mělo společného s Harrym?”
„Draco… nepochopil jste, co chci říci, i když situace není o nic méně vážná. Neřekl jsem, že Voldemort žije. Není živý, ale není ani doopravdy mrtvý a stále ještě je pro nás všechny nebezpečný. Dovolte mi, abych vám vysvětlil něco, co o Tomu Raddleovi, ze kterého povstal Voldemort, vím a pochopíte, čemu čelíme.
Tom Raddle byl sirotek, míšenec, poslední potomek rodu Gauntů. O jeho minulosti toho moc nevíme, ale já jsem pátral ve vzpomínkách ostatních a získané informace jsem předal Harrymu s nadějí, že tak svého nepřítele lépe pochopí. Tom Raddle byl zahořklý, bázlivý chlapec a vyrostl z něj nelítostný a krutý mladík. Byl posedlý nesmrtelností, aby jeho moc, vliv a umění zůstaly navěky zachovány, a aby v dějinách pomalu nevybledly. Četní Páni Temnot nastoupili tuto cestu, aby se nakonec zničili pátráním po věčném životě.
Dalším byl Grindelwald, i když ten se snažil získat Kámen mudrců, místo aby vyráběl Viteály. Vzhledem k zálibě Toma Raddlea k zabíjení pro něj byly Viteály snadným rozhodnutím. Bohužel, tato volba zapříčinila vznik našeho současného dilema.
Harry byl vyděšený Voldemortovou snahou ho zabít, což všichni vědí, co ale ví málokdo je, že krátce předtím bylo vysloveno proroctví, které se ho přímo týkalo. Voldemort znal část proroctví a věděl, že syn Jamese a Lily Potterových má moc ho jednou zcela zničit. Rozhodl se, že udeří první a, ironicky, to rozhodnutí naplnilo podmínky proroctví. Když zabil Jamese a Lily Potterovy, jejich poslední myšlenky mířily k jejich batoleti, které oba nadevšechno milovali. Lily Potterová se rozhodla raději zemřít při obraně svého syna, než by ho nechala zabít a sama si zachránila život. Její oběť Harrymu poskytla ochranu, kterou bude mít po celý život. Lásku.
Voldemortova Avada Kedavra se od Harryho odrazila, přestože byl jen dítě, dopadla zpět na Voldemorta a tak zničila jeho fyzické tělo. Zbyl z něj nehmotný duch a trvalo mu to přes celé desetiletí, než byl schopen dát dohromady dost síly, aby získal nové tělo a znovu povstal. Dokázal to jedině proto, že jeho duše byla rozdělena do mnoha částí, a každá část byla Viteálem, o kterých jsme tehdy nic nevěděli. Tímto způsobem dokázal zůstat naživu i přes fyzickou smrt a začal nás znovu děsit.
Podle proroctví měl Harry ‘mít moc o které Temný Pán neví’, a já vám teď říkám, že tou mocí je láska. Harry byl počat z lásky, byl chráněn láskou a ve svém srdci nese schopnost milovat tak silnou, že nemůže být uhašena ničím, co se stalo. Ta láska je věc, kterou Voldemort nemohl pochopit a nikdy nepochopí, a láska bude jeho zkázou. Tím jsem si jist.
Ale Harry ho neporazil… ne doopravdy. V den, kdy se kletba odrazila, bylo mezi Harrym a Voldemortem vytvořeno pouto. Ať už byl v dětství Harry vůči Voldemortovi jakkoliv bezbranný, byl i Voldemort stejně zranitelný vůči němu. Nevěřím, že by to pouto bylo zničeno. Harry Toma Raddlea nezapudil… jen ho jednoduše zabil. Aby ho zničil navždy, musela by do toho být zapojena Harryho schopnost milovat. Tím, že Temného Pána zabil ve vzteku, v gestu násilí a pomsty, umožnil Harry Voldemortovi vytvořit Viteál a znovu tak uniknout smrti. Poslednímu zbytku Toma Raddlea se musí postavit s láskou, jinak ho nepřemůže. Jedině až bude poslední pouto mezi nimi zlomeno, bude Tom Raddle moci skutečně zemřít, protože mu nezůstane na tomto světě zádné stéblo, kterého se zachytit.
To, co jste popsal, dává smysl i jiným událostem. Útoky na rodinu Weasleyových, zavraždění Ginny Weasleyové a Hermiony Grangerové. Pokud měl Voldemort nějaký náhled na Harryho moc ho potenciálně zničit, mohl se cíleně zaměřovat na ty, kdo mu byli blízcí a zabíjet je, aby v Harrym nezbyla žádná láska ani soucit a tím si zajistit, že i kdyby v boji proti němu padl, mohl by přežít a proroctví by se nenaplnilo. A zdá se, že v tom měl úspěch.
Je zde několik možností. Každá z nich musí být brána vážně, dokud nebude vyvrácena. Je možné udělat Viteál z živé bytosti, ale nejsem si jistý, zda lze takovou věc provést natolik rychle a za takových podmínek. Harry sám může být Viteál s kouskem Voldemortovy duše v sobě a rozšiřovat jeho vliv jak nejlépe dokáže. To by jasně vysvětlovalo Harryho žízeň po krvi. Může se jednat o spojení obou a Harry jasně převládá, ale může být pod vlivem Voldemortovy schopnosti k zabíjení a žízní po moci. Dokud je Harry dominantní, jeho vztek a temné pudy se budou soustřeďovat k účelům, které Harry považuje za přípustné… zabíjení těch, kteří nesou Voldemortovo Znamení Zla. Kdyby měl vliv Voldemortovy duše převládnout, mohl by se stát tak strašně mocným, že by to otřáslo základy našeho světa.
Druhou možností je ten nůž. Jako předmět, a to předmět používaný za účelem násilí, by bylo jednodušší ho použít jako schránku, která by snadno zbytek Voldemortovy duše uchovala. Harryho spojení s Voldemortem jeho jizvou a blízkost takové věci by také mohly být vysvětlením jeho chování. Bude velice těžké ho od takového nástroje odloučit a pokud často zabíjí, jsem si jist, že ten nůž při tom hraje důležitou roli.
Nakonec, je možné, že Harry byl jednoduše vystaven příliš velkému vlivu Voldemortovy umírající duše a tolik temných kouzel na něj zapůsobilo jako infekce. Obklopen tak obrovskou nenávistí a vražednou zuřivostí, mohl být Harry nakažen a ony tak mohly zakořenit v jeho duši, která byla zrovna oslabena válkou a smrtí a rostly každým zabitím, kterého se Harry dopustil. Ale ať už je příčina jakákoliv, musí to být zastaveno.
Draco, ukládám vám to za úkol a jmenuji vás dědicem mých znalostí v této věci. Svěřuji vám úkol zachránit Harryho před sebou samým nebo před tím, co nyní v jeho nitru pobývá. Každá stopa Voldemortova ducha musí být zničena a Harry, až tomu bude čelit, nesmí mít ve svém srdci nenávist. Jen láska dokáže zlo naprosto zničit, a v její nepřítomnosti bude zlo sílit a prospívat. Draco, udělám vše, co bude v mých silách, abych vám pomohl, ale je zde jedna možnost, o které musíte vědět. Pokud se Harry obrátí ke zlu úplně, má moc, aby se z něj stal opravdový Temný Pán se vším všudy a znalost Viteálů z něj činí ohromné nebezpečí. Pokud bude zaprodán zlu a rozhodne se zabíjet ty, co nejsou zlí, nebo hromadit svou moc nad ostatními za každou cenu, musí být zastaven a ostatní se musí dozvědět o jeho slabostech, aby ho mohli zastavit. Váhám tvrdit, že musí být zabit, ale bude muset být zadržen a uvězněn. Pokud ho nebudete moci zachránit před Zlem, musíte zorganizovat jeho zadržení, abyste mu zachránil život.
Mohu vám nabídnout rady a ujistit vás, že Bradavické zdroje jsou vám k dispozici, kdybyste je potřeboval. Mohu vás rovněž doporučit jistým osobám, které by mohly pomoci, v případě že by bylo třeba Harryho zneškodnit, to není úkol pro jednoho kouzelníka a v žádném případě ne pro vás samotného. Neztrácejte kuráž, v Harrym je hodně dobra a pokud, jak říkáte, většinou projevuje své pravé já, tak zdaleka není ztracený. Jen vás před tou možností varuji, abyste věděl s dostatečným předstihem, co může být potřeba, a abyste věděl, jaké příznaky hledat.”
Fawkes vletěl do místnosti a přistál na bidýlku vedle stolu, pak zatřepotal křídly, rozprostřel svá ocasní pera a nechal jedno upadnout na zem. Draco to zlatočervené, stopu dlouhé pero zvedl a s úžasem na něj zíral.
„Blahopřeji vám, Draco. Fawkes se svých per vzdává jen velice vzácně a činí tak pouze v přítomnosti čistého srdce a úmyslů, a za předpokladů velké potřeby. Měl bych se zmínit, že taková pera jsou silné ingredience do lektvarů… stejně jako mocné součásti na výrobu hůlek. Byl jste poctěn.”
Draco se usmál a pokynul hlavou Fawkesovi, který na oplátku sklonil zobák, pak se zvedl z bidýlka a vrátil se do vedlejší místnosti.
„Já… stále se snažím tomu všemu porozumět. Je mi ctí, že si myslíte, že to zvládnu, ale já nevím jak. Jak zjistím, co je pravda a co budu dělat, až na to přijdu? Já nevím.”
„Draco, v šestnácti letech jste přelstil systém ochranných kouzel starý tisíce let a zorganizoval jste přes ně přístup. Nepochybujte o tom, že jste schopen úžasných činů. Věřím ve vás, máte stejnou schopnost konat dobro a chránit ostatní jakou jste měl kdysi k ubližování a ponižování. Získal jste moudrost bolestivým způsobem, což může říct jen málokdo a přežil jste něco, co by zlomilo mnoho z těch, kteří se nazývají silnými.
Co chci říci, Draco, je, že jsem na vás hrdý. I tehdy jsem ve vás věřil… před lety, a moje víra ve vás se ukázala opodstatněná. Odložte stranou, co jste udělal a čím jste byl a myslete na to, čím můžete být a co můžete udělat. Jste silnější, než sám víte, a lepší muž než mnozí. Pustíte se do tohoto úkolu a dotáhnete ho do konce?”
Draco se zarděl. Ve škole ho Brumbál nikdy nechválil a on starého muže považoval za neschopného projevů citů nebo chvály ke komukoliv, kdo nebyl Nebelvír. Náhlá chvála mu byla trapná, ale odpověď znal už dávno předtím, než byla otázka vůbec položena.
„Ano. Udělám to. Pro Harryho nebo pro Molly bych riskoval život. Byl jsem připraven riskovat jeho zlobu, abych ho zastavil v zabíjení… kvůli Molly… a kvůli němu samému. Protože to zvíře, co mě označkovalo si zaslouží zemřít… a protože představa, že ubližuje Harrymu i teď… mi zvedá žaludek. Nepřipustím to. Kdybych měl jeho záchranu zaplatit vlastním životem, nechť tomu tak je. Nějaký způsob najdu. Děkuji vám. Za všechno, pane. Možná se vrátím… pokud bych potřeboval více informací, nebo pomoc, ale doufám, že k tomu nedojde. Přinejmenším doufám, že vás zas uvidím, až bude po všem.”
Portrét se laskavě usmál, i přes starostlivý výraz, který mu zůstal, a shora se Dracovi poklonil.
„Všechny naše naděje jsou ve vašich rukách. Harry je mnoha lidem drahý, a když jsem žil, miloval jsem ho jako vlastního syna. Nechal jsem ho čelit mnoha nebezpečím v naději, že se dostatečně zocelí, aby čelil tomu čemu měl, ale nepřežil jsem dost dlouho, abych ho ochránil před tímto posledním ohrožením jeho duše. Jste naše největší a nejzářivější naděje, Draco. Jděte s mým požehnáním… a naší láskou.”
Draco vstal, pero v ruce, a poklonil se mu také.
„Nashledanou pane. Přísahám, že udělám, co bude v mých silách. Znovu vás už nezklamu.”
A pak byl na cestě zpět do ordinace madame Pomfreyové, hlava se mu točila nově nabytými znalostmi, a snažil se pochopit neuvěřitelně znějící teorie a hrozivé možnosti, které mu byly předány.
‘Oh, pro Merlina! Já jsem největší a nejzářivější naděje? Kouzelnický svět nemohl přijít na žádnou lepší naději než na tuhle? Jsme v prdeli! Potřebuju pomoc! Strašně moc! Sakra… všechno tohleto záleží na jednom podělaném teploušovi, který nedokáže spát bez kouzel a je zamilovaný do někoho, poznamenaného Temným Pánem. Bože! Je to proto, že mě vzrušuje? Jsem natolik pošahaný, že mě vzruší kluk, který má v sobě kus Voldemorta? To je šílené… to je tááák šílené. DO PRDELE! Vzpamatuj se! Jedna věc po druhé. Běž domů, snaž se uzdravit, cvič, plánuj, pořádně v noci spi. Opakuj, dokud nebude svět spasený. Je to jasné?’
Molly se setkala s Dracem u vchodu k madame Pomfreyové a ujistila ho, že je zdravá jako řípa, a že lektvar zabírá výborně. Tu a tam několik kouzel podle potřeby a všechno bude jako by se vůbec nic nedělo. Možná několik šedivých vlasů na spáncích, jinak nebyly v dohledu žádné příznaky nebo vedlejší účinky.
Draco se s ní podělil o svou diagnózu, řekl Molly, že potřebuje přibrat ještě několik liber a začít cvičit a děkoval jí za její odhodlání, se kterým mu pomohla vykročit do nového života správným směrem. Molly byla velice znepokojena, protože ho krmila jak nejlépe dokázala a chválila jeho rozhodnutí, že se snaží do nového života vykročit pravou nohou. Stále to ještě bylo choulostivé téma a Dracovi se ulevilo, když postřehla jeho věčné červenání a přestala se vyptávat.
Vrátili se do Doupěte a připravili si oběd, popíjeli čaj a diskutovali o Harrym, než se vrátí domů. Poprvé od doby co se tam dostal, musel Molly zklamat a tvrdit, že mu Brumbál neřekl nic jiného, než nejasné narážky na to, co může Harryho sužovat a o Viteálech se neodvážil zmínit. Dula měl pravdu. Znalost takové věci vytvářela nebezpečí, že se rozšíří a nakonec se dostane do rukou někomu, kdo ji použije ke zlu. Čím méně lidí o Viteálech vědělo, tím líp. Mnohem lépe, když v domácnosti Weasleyových, jejíž dva členové již břemeno této vědomosti nesli, o tom nikdo další vědět nebude, vyjma Draca. Nyní on, Harry a Ron byli poslední žijící strážci vědomostí o událostech války proti Voldemortovi, a nikdo jiný by tou informací už neměl být poskvrněný.
Tohle ale nebyla jediná věc, které onoho dne musel čelit. Zanedlouho bude Harry doma a bude čas na další sezení k odstraňování a hojení jizev. Na Dracovi už nezbylo zajizvené místečko, které by nevyžadovalo odstranění oděvu a stálé doteky Harryho mozolnatých prstů. Představa Harryho ruky, jak mu hladí vnitřní stranu stehen způsobovala Dracovi naprostou a celkovou paniku… a to se nezmínil o nejasné ale naléhavé tuhosti ve svém rozkroku, a ať udělal cokoliv, věci jedině nabývaly na složitosti . Chtěl být Harrymu nablízku a potřeboval se dostat blíže, aby dosáhl svého cíle, ale ani zdaleka se necítil dostatečně dobře, aby začal aktivně rozvíjet cokoliv romantického.
Draco se odebral do svého pokoje a pak do sprchy, prohlásil, že se potřebuje osvěžit potom, co vedl s Brumbálem tak náročný rozhovor. Byla to přijatelná výmluva, a také docela pravdivá, ale skutečný důvod byl odlehčit napětí v jeho rozkroku, jinak hrozilo, že si Harry toho jeho ‘napětí’ povšimne později.
Vůbec to netrvalo dlouho, jelikož představy, že se dotýká Harryho širokého a hladkého hrudníku mu nyní snadno prolétaly myslí, a když sklouzl prsty zpět a lehce stiskl tkáň hned za svým váčkem, udělal se silně a rychle a ve snaze zadusit jakýkoliv zvuk se kousl do rtu. Bylo to lepší, než jak si vzpomínal ze školy. Co mu dřív připadalo jako nejasně příjemný koníček, se stávalo potřebným, aby mohl snášet Harryho každodenní blízkost.
Draco se pořádně umyl a ke svému překvapení se přistihl, jak se prohlíží v zrcadle.
‘Je to léčebné sezení, ty vole! Žádné posrané rande! Jsi trapný, Draco. Natřásáš svůj zjizvený zadek kvůli Potterovi, jako by sis myslel, že bude… že bude co? Že ti dá pusu, protože jsi tak hezký a hodný? Skutečně si myslíš, že by tě ošukal? Nechal bys ho vůbec? Mohl bys? Přestaň si cokoliv nalhávat. Vrať se k podstatnému. Uzdrav se. Plánuj. Spi. To je to, čemu se musíš věnovat… Jen to udělej.’
Jen kdyby to bylo tak snadné.