| Zobrazeno: 2189
/ 4
Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka
Párování: Harry Potter/Draco Malfoy
Rating: slash, 18+
Kouzelný budík, který si večer nastavili, probudil Dulu s Charliem ze spánku. Leželi v neznámé posteli, Charlie se probral s tváří na Dulově dlouhém černém copu. Dula probuzený zvukem budíku jen zaskřípal zuby, když zjistil, že jeho hlava je účinně přišpendlena k posteli.
„Charlie. Charlie. Je čas vstávat. Probuď se, ty líné nemehlo. Nemohu se pohnout. Ležíš mi na vlasech.“
Charlie otevřel oči a zazíval, když mu Dula jemně šťouchl do žeber. Hned se usmál a zvedl hlavu, aby si Dula mohl osvobodit cop, který si večer před spaním pečlivě upletl. Dula se s úlevou posadil a mávl rukou směrem k drnčící hůlce, kterou v noci očarovali, aby je ráno probudila. Bylo krátce před šestou ráno, jelikož se domů museli vrátit letaxovou sítí a práce s draky byla jen pro ranní ptáčata. Dula se naklonil zpět, něžně políbil svého milence a rychle se zase odtáhl, protože na víc neměli čas, a jestliže by jeden z nich začal pokoušet toho druhého, výsledkem by bylo zpoždění.
„‘bré ráno, lásko. Mmm. ‘mlouvám se za vlasy.“
Charlie se se zavrčením vykulil z postele a s bolestným výrazem na tváři se začal oblékat. Dula sebou trhl, když to uviděl. Věděl, že Charlieho trápí bolest jeho mladšího bratra a tížilo ho vyloučení Rona z kruhu rodiny Weasleyových. Jako by to nestačilo, drásaly Charlieho nervy také Dracův pokus o sebevraždu a náhlá indispozice jeho matky. Měl by mít možnost vzít si den volna, ale jako správce jedné z největších dračích rezervací v Evropě neměl nárok na takový luxus. Oproti tomu Dula měl jistou míru volnosti a to ho napadlo již během noci.
Dula se převalil přes postel k sedícímu Charliemu, který si natahoval ponožky, a pak i své vysoké boty. Sedl si za Charlieho a masíroval svému milenci ramena, což ze zrzavého svalovce před ním vyloudilo slastné zasténání.
„Dělá ti to starosti... odejít odtud, když tu jsou věci tak... složité. Je to tak, viď?“
„Jo. I když pro to nemůžu nic udělat. A čeká na mě práce. Můžu Ronovi napsat pár dopisů, a možná k němu párkrát zaletaxovat, jednou za čas. To bude muset stačit.“
„Mám nápad, lásko. Ty se musíš vrátit hned, ale já mohu zůstat... i kdyby jen na jeden den. Molly je velice rozrušená, a tebe to trápí, když ji vidíš smutnou, stejně jako to trápí mě. Harryho mladý přítel potřebuje více pomoci, než by kohokoliv z nás bylo napadlo. Je duševně velice zdeptaný. Velice vyděšený. Na chvíli jsem myslel, že se mi podařilo navázat komunikaci, a že by se mohl Harrymu a Molly více otevřít, ale události minulé noci ukázaly, že tomu tak není. Přál bych si, abych mu toho mohl říci více, a Harrymu rovněž a nemohu odejít s klidným svědomím, když vím, že jsem toho mohl udělat víc. Budu doma dnes večer, protože v práci také nemohu chybět příliš dlouho, ale návrat mohu odložit o chviličku déle než ty. Co na to říkáš, Charlie, miláčku?“
Charlie vydechl úlevou. „Že je to skvělé. Sám bych zůstal, ale jsem šéf a nemohu jen tak z ničeho nic nepřijít. Uděláme to tak. Pro Merlina, jak já tě miluju.“
Charlie se otočil a pohladil Dulu něžně po tváři, zarazil se a pak ho ještě naposledy políbil. Pak vstal, navlékl si košili, plášť a zamířil ke krbu.
„Uvidíme se po dlouhém dni zas večer, lásko. Postarej se o ně, prosím. Všichni tady jsou moje rodina, i náš ‘malý dráček’... když na něm Harrymu tolik záleží. Uvidíme se, až se večer vrátíš domů.“
„Ano, lásko. Uvidíme se večer. Buď opatrný.“
Charlie zmizel a Dula se opřel zpět o polštář a důkladně se rozmýšlel, co Charlieho rodině a přátelům během dne řekne. Bylo toho hodně, co bylo potřeba urovnat, a hodně, co bylo potřeba uzdravit a on na to měl zoufale málo času. Cokoliv udělá, bude to muset být s chirurgickou přesností. Musí to být dostačující k tomu, aby jim to přineslo naději a přimělo je to proniknout do hloubky, pokud jim měl být vůbec k něčemu dobrý. Nebude to snadný den, i když pro jednou nebude ve své vlastní práci. Co je ale důležitější než uzdravení bolavých srdcí?
Dula vyklouzl z postele, natáhl si kalhoty, usoudil, že to postačí a zamířil do sprchy. Třeba by mohl pro ostatní připravit ranní čaj a nechat ranní kouzlo otevřít dveře možností.
Předcházející noc to bylo opravdu náročné. Užití tak velkého množství ozdravujících kouzel bylo vyčerpávající a vidět Molly bez sebe nenávistí k sobě samé, že vyhodila Rona z domu, bylo zdrcující. Madame Pomfreyová jí konečně dala Uklidňující doušek a poslala ji s Arturem do postele, hned potom, co pomohla dát Draca do pořádku natolik, jak to jen šlo, aby se přiblížil zdání dobrého zdraví. Nakonec vysvětlila Molly potřebná kouzla, a slíbila, že ještě dnes jí na její stav pošle lektvar a recept na jeho přípravu.
Cestou do koupelny prošel Dula okolo Dracova pokoje a naprosto šokovaně se zarazil nad výjevem, který se naskytl jeho očím. Draco byl důkladně zabalen do pokrývek, zatímco Harry byl kompletně oblečený a ležel na přikrývkách. Draco se schoulil okolo Harryho levé ruky, jako by to bylo záchranné lano a zdálo se, že spí docela klidně, i když se jeho tvář občas pod vlivem snu stáhla do grimasy. Možná, jen možná, že včera nešlápl úplně vedle, když se mohla uskutečnit takováhle věc.
Harry vypadal ve spánku vážně a nevinně, hlavu měl nakloněnou k Dracově, zatímco Draco vypadal vedle Harryho snědé tváře jako bledý duch. Tvořili skutečný kontrast. Mělo to jistou nadpozemskou krásu a Dulu na okamžik lákalo nad tím výjevem uronit slzu, ale už dávno všechny svoje slzy vyplakal, a zde nebylo nic, nad čím lkát. Dula pokračoval v cestě a s rozkoší se osprchoval, nechal vodu spláchnout dozvuky tragédie předchozí noci, které ho pronásledovaly, a uvést ho do nadějí tohoto nového dne.
-----------------------------------------------------
To ráno seděli Artur a Molly poklidně v posteli mnohem déle než bylo jejich zvykem. Předešlá noc byla těžká a oni se nedokázali docela shodnout, jak jednat s Ronem. Na čem se ale shodli bylo, že jejich nejmladší syn nebyl v pohodě už příliš dlouho. Artur si chtěl vzít volno, i přes to, že byl šéf oddělení, ale Molly to odmítla jako zbytečné, i když to byla milá pozornost.
„Nemám ten nejmenší problém, který by malé kouzlo nebo lektvar nemohl dát do pořádku. Harry tu bude, kdybych potřebovala pomoci, a i kdybych strávila den odpočinkem, mohu si sednout a při pletení si trochu popovídat s Dracem. Pořád ještě jsem nedokončila vánoční dárky.“
Artur mlaskl jazykem o patro a dovolil si nesouhlasit.
„Znám tě až příliš dobře, Molly miláčku! Nedokážeš se přinutit odpočívat, když tě tu nechám samotnou, jen se dvěma kluky, kteří tě nechají jednat, jak uznáš za vhodné. Měl bych zůstat, připravit pro nás pro všechny pořádnou snídani a čaj a ujistit se, že si skutečně sedneš a trochu si odpočineš. Kdy jsme si naposledy někam spolu vyrazili, hmm? Do Egypta? Pěkná dovolená, ale už je to tak dávno. Jen mě dnes nechej zařídit pár věcí, a až budeme mít lektvar a recept, přísahám, že tě nechám být.“
„Oh! Pche! Nikdy bych si nepomyslela, že se něčeho takového dožiju! Ty... mi říkáš, co mám dělat... jako nějaká obyčejná hospodyňka! Arture Weasley, já bych měla-“
„Měla bys vědět, kdy někdo potřebuje den volna, protože když našel svou ženu v bezvědomí jako špalek, vyděsil se, že zestárl o deset let! Zvlášť když je ten někdo už tři desetiletí tvůj manžel a naprosto nedokáže snést pomyšlení, že se jednoho dne probudí a nenajde tě vedle sebe, protože ty sis nenechala říct a nechtěla sis odpočinout, když jsi to potřebovala! Hluboce tě miluji, Molly Prewettová Weasleyová, ale přísahám, že tě na místě uřknu, jestli tě dnes nachytám, že jsi jen sáhla na nějakou práci! Vyjádřil jsem se jasně?“
Artur byl téměř tak rudý jako jeho řídnoucí vlasy, zadržoval napětí, které ho ve snu pronásledovalo celou noc. Po tom, co zrovna vyslechla, se Molly z tváře vytratila všechna zloba. Molly tiše vydechla a opřela si hlavu manželovi o rameno.
„Dobrá! Když to bereš takhle... tak dobře, lásko.“
Artur mohl zaletaxovat do kanceláře později a vzít si den volna, ale právě teď nebylo na Zemi jiné místo, kde by byl raději.
-----------------------------------------------
Draco otevřel oči. Zase měl sny. Některé z nich byly velmi nepěkné… vzpomínky na mudlovský Londýn, jehly a drogové zamžení mysli, které následovalo, laskavost mudlovských vyvrženců, kteří ho ujali a krutost a malichernost lidí, kteří s ním dennodenně jednali. Přesto to nebyly všechno špatné sny. Byly tam okamžiky, krátké a příjemné chvilky klidu, kdy snil o teple a … a blízkosti. Někoho se dotýkal, objímal je a necítil se tak docela osamocený a opuštěný. Bylo to pěkné.
Byl ovinutý okolo Harryho ruky.
Harry byl v jeho posteli. Předchozí noc ho požádal, aby zůstal a Harry to skutečně udělal.
Nosem byl přitisknutý na Harryho rameno. I když spal celou noc oblečený, Harry pěkně voněl čistotou, jako mýdlo a zdravý pot ze cvičení. Draco pocítil, jak mu v žaludku zacukalo.
‘Je hodný. Pod veškerou tou zlobou, vší tou tvrdohlavou nebelvírskou hrdostí, je hodný. Řekl, že mě má rád. Musí vědět, že jsem teplý, když jsem ho prosil, aby se mnou zůstal v posteli. A stejně to udělal, jen proto, že jsem ho o to požádal. Slíbil, že mi pomůže jak jen bude moci a já mu to opravdu věřím. Proč bych neměl? Je mocnější, než Temný Pán kdy byl. Když říká, že mi může pomoci, tak nějaký způsob najde. Bude to v pořádku. Musí být. Jednou budu moci takhle spát sám a nebudu se budit tím, co vidím, když zavřu oči.
Možná… možná nikdy nebudu mít milence… ale když těm lidem neublížím… když jim ukážu, jak moc mi na nich záleží, vždycky budu mít aspoň přátele. Ne jako ty ve škole, kteří se chovali pěkně, ale čekali na jakoukoliv známku slabosti, aby mě zradili, ale takové jako Harry, který mě nechal, abych ho v noci držel jen proto, že potřebuji na chvíli připomenout, jaké to je, být zasranou lidskou bytostí.
Je mi to jedno, jestli je to zvrácené, a zlé, a špatné. Chci to. Chci se cítit právě takhle. V bezpečí. Dobře. Blízko. Zasloužím si to, že? Po všech těch sračkách, že sotva snesu, když se probudím, neměl bych mít možnost se v jedné věci cítit dobře? Chci to. Když ví kdo jsem a stejně to pro mě udělal, je, k sakru, svatý. Mohl bych si toho přát o tolik víc, ale tohle… tohle je víc, než jsem kdy doufal. Musím mu pomoci. Nejen kvůli Molly… kvůli němu, ale pro Merlina, doufám, že bude moci dodržet co slíbil.’
Draco zavřel oči, nestaral se, kolik bylo hodin, a aniž by se o palec pohnul, zase usnul. Včerejšek byl strašný den, ale Molly byla v pořádku a Harry tu byl s ním a on mohl vstát o něco později, když to tak, zatraceně, chtěl. Jeho sny nebyly krásné, ale už to také nebyly ty stejné noční můry, které míval dříve a s tím on mohl žít.
------------------------------------------------
Artur klopýtal po schodech dolů, aby si vyřídil svůj letaxový hovor do práce a okamžitě ucítil ve vzduchu nezaměnitelnou vůni čerstvě připraveného čaje a snídaně. Protíraje si oči vešel do kuchyně a podivoval se, kdo byl takhle časně už vzhůru a spatřil Dulu, jak dokončuje snídani, složenou z palačinek, klobásek a ovoce, čas od času se zastaví a vyhodí kousek do vzduchu aby ho chytil do úst.
„No to je překvapení! Co tu ještě děláš, chlapče? Myslel jsem, že se s Charliem musíte vrátit do rezervace. Ne, že bych si stěžoval, abys věděl. Mňam, palačinky! Molly budou určitě chutnat!”
Dula se zasmál Arturovu optimismu. „Řekl jsem si, že tu dnes odpoledne zůstanu. Charlie má moc práce a musel odejít, ale já mám o něco víc svobody a chtěl jsem pomoci. Dá mi to možnost uvidět znovu Draca a Harryho než odejdu, a mohu také ujistit Charlieho, že Molly dostala svůj lektvar a je v pořádku.
Artur si uždíbl ovoce a nalil si šálek čaje. „Zanesu Molly snídani nahoru, hned jak si zaletaxuju do práce. Děkuju Dulo, tebe nám poslal sám Merlin.“
Dula se pousmál. „No to snad ne, ale i tak vám děkuji.“
Jeden krátký hovor krbem, Artur poinformoval svého asistenta, že se dnes nedostaví… a přísně ho varoval, aby se věnoval povinnostem. Jakmile to měl vyřízeno, vzal podnos se snídaní pro sebe a Molly a čaj pro dva a zamířil zpět po schodech nahoru. Když tudy procházel o něco dříve, nebyl ještě úplně probuzený, aby si něčeho všiml, ale když teď šel okolo pokoje, málem podnos upustil, šokovaný pohledem, který se mu naskytl.
’No tak tohle je něco! Náš Harry… a mladý Draco… hmm! Bude někdy těm zázrakům konec? Nikdy bych si nepomyslel, že ti dva… ale tady to máme… jasné jako slunečný den. Doufám, že Harry ví, co dělá. Ten chudák kluk je sotva ve stavu, aby si začal cokoliv složitějšího než řádné, solidní přátelství a náš Harry toho má na hřbetu naloženo také dost. No, co můžeme dělat jiného, než doufat v nejlepší. Hodně štěstí, kluci… budete ho potřebovat.’
Artur prošel chodbou a mířil zpět za Molly, která ve chvíli, kdy vešel do ložnice, hluboce spala. Položil podnos na stolek a jedno její oko se otevřelo… rychle následováno druhým, když spatřila, co přinesl.
„Arture? Palačinky? A tak rychle! Jak jsi to, na světě, mohl-“
„Dula se rozhodl, že tu dnes odpoledne zůstane. Než jsem sešel ze schodů, měl připravenu snídani pro nás pro všechny.“
Molly se celá rozzářila. Měli za sebou obzvláště hroznou noc. Ponížila se, jak se v kuchyni zhroutila, pak Ron dal vyžrat chudáku Dracovi svou příšernou povahu a on se málem sám zničil, když si myslel, že v celém domě není jediná duše, která by ho měla skutečně ráda. Stále ještě byla šokovaná, že Rona vyhodila z domu. Zpočátku to tak doopravdy nemyslela, ale jeho koktání a blábolení jí rozvázalo jazyk, a ona mu jeho neurvalost v minulosti prominula už tolikrát. Bylo toho všeho na ni přespříliš. Po takové noci jí snídaně v posteli připadala jako nebe na zemi.
„Arture, lásko, měl jsi příležitost kouknout na Draca? Je v pořádku? Ten chudáček potřebuje, aby se o něj někdo postaral a-“
Artur se začervenal a delikátně zakašlal, aby skryl své rozpaky.
„Ach. Ehm, jo... no. Hm... ano... je v pořádku, lásko. Harry se o něj stará. Nemusíš si o něj dělat starost. Zdá se, že se poslední dobou snáší čím dál líp.“
„Co mi to tajíš, Arture Weasley! Ty moc dobře víš, že nejsi schopen lhát i kdyby ti to mělo zachránit život, Merlin ti za to žehnej! Jsou kluci v pořádku? S pravdou ven!“
„Už jsem se zmínil, že jsou ke snídani palačinky?“
„Arture!“ Mollyin hlas se o stupnici zvýšil a její rty byly sevřené do úzké linky.
„No... jsou v pořádku a to všechno. Jenže... no. Nic neslušného, abys věděla, jen... jsou spolu v posteli. Mají mezi sebou deku, ale spolu... a zdá se, že Draco spí líp, ale vypadá, že… no… vypadá jakoby… jakoby držel Harryho ruku.”
Molly vypadala překvapeně a zůstala potichu, s očima doširoka rozevřenýma překvapením. To nebylo něco, co by byla očekávala, že uslyší. Ne pokud se Draca týkalo a ZCELA JISTĚ ne pokud šlo o Harryho.
„Oh.”
„Přesně to si myslím, lásko.“
Artur si sedl na kraj postele a vzal si ze svého talíře několik soust, čekal, až Molly přestane němě zírat na stěnu.
„Doopravdy si nemyslíš, že jsou... jako náš Charlie... nebo jo?“
„Nemohu říci, jestli jsou nebo nejsou, lásko. Předpokládám, že jestli je to tak... tak je to tak. Trochu moc brzy na to, aby se dalo říci. Předpokládám, že to poznáme, jestli na sebe budou u snídaně, u oběda i u večeře dělat telecí oči, ale řekl bych že mě to moc nezneklidňuje. Jen jsem myslel, že by to pro ně mohlo být trochu moc rychlé.“
„Samozřejmě, že je! Nemůžou se pustit do něčeho takového a dokázat, aby jim to fungovalo. Ani jeden z nich není připravený na něco takového! Co budeme dělat?“
„My nebudeme dělat nic, Molly. My nebudeme dělat nic. Může jít o něco, s čím si nemusíme dělat starosti, mohla by to být katastrofa, mohlo by to být to nejlepší, co se jim oběma kdy přihodilo, ale tak to bývá, že. Naši rodiče před léty říkali to samé. ‘Jsme příliš mladí, nemáme ani potuchy, do čeho se to pouštíme, nikdy to nezvládneme, aby nám to vydrželo, v tom věku’ ... samé nesmysly. My to víme nejlíp. Že, lásko.“
Molly se začervenala a usmála se, natáhla se pro svůj talíř a stále ještě rozjařená úsměvem svého muže se pustila do své snídaně. Mohl to být první z mnoha dalších neobvyklých dní, ale oni si poradí, tak jistě jako si poradili vždy.