Labyrintem slov...

Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka

Párování:  Harry Potter/Draco Malfoy
Rating:  slash, 18+

Molly upekla čerstvé sušenky a připravila čaj, protože oběd se prostě nekonal. Zavolala na chlapce a ti byli u stolu, než bys řekl švec a zdálo se, že se velmi dobře baví. Molly pobíhala po kuchyni, dokud neudělala vše, co mělo být uděláno a neumyla vše, co mělo být umyto. Bylo na čase, aby si také sedla a probrala s nimi nějaké věci, protože to už dál odkládat nemohla.

Molly si sedla ke stolu na své místo, nalila si čaj a pak oslovila Harryho a Draca, kteří nepřestávali chválit čerstvé sušenky. Draco odhalil právě uzdravenou ruku, aby jí ukázal, jakou Harry odvedl výbornou práci. Ještěže měli dobrou náladu a to usnadnilo přijetí zpráv, které pro ně měla.

„Ach, velice rádo se stalo, kluci. Jsem ráda, že mám důvod, abych zas upekla další sušenky. Dnes jsem si s vámi oběma chtěla promluvit, protože se to nakonec týká vás obou. Draco, ty noční můry, co tě v noci budí... víš, ty, co se z nich nemůžeš pořádně probrat? Jsou z toho, že jsi bral Doušek bezesného spánku po celý týden. Lektvar má být používaný pouze za mimořádných okolností, a to tvůj stav určitě je, ale nikdy nebyl určený k trvalému užívání. Mluvila jsem s madame Pomfreyovou, a na přirozený spánek není žádná vhodná náhrada. Tvoje tělo potřebuje odpočinek tak zoufale, že nějakou dobu to bylo v pořádku, ale tvoje duše si také potřebuje odpočinout. Aby byla zdravá, potřebuje také snít a ty jsi žádné sny neměl, s výjimkou chvil, kdy začaly účinky lektvaru slábnout. Už to pro tebe není zdravé a já nemám na vybranou, musím ti ho přestat dávat. Vedlejší účinky se budou neustále zhoršovat a já doufám, že chápeš, že se pro tebe budeme snažit udělat všechno, co bude v našich silách, aby tvé noci byly snesitelné. Jsi v pořádku, drahoušku?“

Draco poslouchal, překvapením zpola ochromený. Tohle nečekal. O Doušku bezesného spánku toho moc nevěděl, ale věděl toho dost, aby ho jeho noční můry děsily a zcela jistě už nechtěl mít žádnou další. Naštěstí byl ještě zklidněný Uklidňujícím lektvarem, který si vzal před chvílí a ta novinka ho ani tak nevyděsila, jako ho znepokojila.

„Já... rozumím. Vím, že to se mnou myslíte dobře. Myslím, že to prostě, však víte, musíme to udělat. A uvidíme, jak to půjde, že?“

Snažil se usmát a předstírat trochu nadšení, ale nedokázal nic jiného, než vypadat vyděšeně. Harry se k němu obrátil a nabídl mu podporu a to bylo povzbuzující.

„Podívej, ten lektvar není všemocný a taky to není veškará dosažitelná magie. Musí existovat nějaká další užitečná kouzla nebo lektvary, a já mám docela slušně vybavenou knihovnu. K Bradavické se přirovnat nedá, to ne, ale to co mám, jsou vyšší kouzelnická studia. Mezi tím určitě musí být něco kloudného. Uděláme, co bude v našich silách, abychom ti to usnadnili, jo?“

„Dík. Myslím to vážně. Oba jste... no, jste velice laskaví. Oceňuju to, ale myslím si, že bych si mohl zvyknout, že zas budu snít, ať už uděláme cokoliv. Nechci si nic nalhávat, pravděpodobně to nebude snadné. Hlavně si nic nevyčítejte, protože to nemůžete změnit, ano? Vím, že se budete snažit, ale myslím si, že si na to prostě budu muset začít zvykat.“

Molly Dracovi pozorně naslouchala a jeho rozhodnutí, tváří v tvář tomu co se blížilo, jí naprosto zlomilo srdce. Poslední dobou toho na ni bylo skutečně moc a tohle byl další z těch okamžiků. Než se dokázala ovládnout, už brečela a otírala si oči do zástěry, slova se z ní sypala mezi vzlyky.

„To je statečný chlapík. My to zvládnem, určitě to zvládnem. Je mi to tak líto, drahoušku... kdyby jen... žádná náhražka.“

Než si stačila uvědomit, co se děje, už ji Harry objímal. Děsivé, jak se jí poslední dny střídaly nálady, skutečně! Bylo to tak trapné, způsob, jakým se každou chvíli přestávala ovládat.

„Hej... Molly... mamko... to je v pořádku. Přísahám. My to zvládneme, ano? Omlouvám se... za včerejšek, ale už se to nestane. Budu tady a určitě něco vymyslíme. Všechno jsi zvládla výborně a není proč si dělat starosti. Slibuju. Cítíš se dobře?“

Draco seděl a celý výjev nervózně pozoroval. Cítil úzkost, neboť si byl jistý, že Mollyin neklid zavinil on, že žena, která mu prokázala tolik laskavosti, by mohla být tak nešťastná kvůli němu.

„Harry má pravdu. Chováte se ke mě úžasně. Neplačte, prosím. Postarám se o to, co bude třeba. Zvládneme to, uvidíte. Harry něco vymyslí a já budu... prostě do té doby budu mít pár snů. Všechno to zvládneme... skutečně!“

Popravdě, byl velmi skeptický, co se jeho nocí týkalo, ale byl by býval řekl cokoliv, jen aby se Molly v tu chvíli cítila lépe. On jen doufal, že jeho slova zněla dostatečně přesvědčivě. Alespoň, že Harry se na něj souhlasně podíval přes Mollyino rameno. I když tomu sám nevěřil, musel říct tu správnou věc. Molly se během chviličky vzchopila.

„Ach... omlouvám se, chlapci. Neměli byste mě vidět v takovémto stavu. Nejde o nic, s čím byste si měli dělat starost, opravdu. Je to jen žvanění staré báby. Je mi dost dobře na to, abych pokračovala v práci. Stejně je už je téměř čas začít s večeří.“

Molly poplácala Harryho po ruce a začala rychle vytahovat hrnce a pánvičky a připravovat jídlo, které bude podávat k večeři. Evidentně na to bylo příliš brzy, ale ona očividně potřebovala způsob jak odvést pozornost od své chvilkové slabosti. Harry ji vzal za slovo a prostě měl za to, že stres, ve kterém byla, zavinil částečně on sám. Stačilo to, aby pochopil, alespoň prozatím, že sem doopravdy patřil.

Draco nabídl svou pomoc v kuchyni, což nebylo mnoho, ale aspoň mohl podávat věci a vykonávat jednoduché úkony. Harry oznámil, že začne hledat ve svých knihách kouzla a odešel nahoru.

Práce jim šla dobře od ruky, ale Draco se brzy unavil. Nebyl na nohou více než hodinu během celého týdne nebo i déle, a i když znovu udržel rovnováhu, jeho tělo si zatím nezvyklo na větší námahu. Molly si toho záhy všimla a se šálkem čaje, několika sušenkami a pár laskavými slovy za jeho pomoc, ho vypoklonkovala do obýváku.

Draco prošel obývákem, ukusoval sušenky a poprvé vypadal docela dobře. Weasleyovic domácnost nebyla bohatá tak, jak si lidé obvykle bohatství představují, a služby bytového architekta zde byly potřeba pravděpodobně už sto let nebo i více, ale dům měl bohatou historii a navíc byl bohatý láskou. Všude kolem něj se nacházely vzpomínky na minulost; mementa a ceny za úspěchy jejich dětí, starožitnosti děděné z generace na generaci a kouzelnické fotografie a výstřižky z Denního věštce s milými vzpomínkami.

Nejpůsobivější z předmětů celé domácnosti, Weasleyovic hodiny, stály poblíž vchodu a sledovaly, kde jsou a jak se daří každému ze členů rodiny. Na ciferníku se nacházely hodinové ručičky a na každé z nich bylo zřetelně napsané jméno. Část vyhrazená zaměstnání byla téměř plná, jelikož bylo pondělní odpoledne, ale Molly a Harry byli uvedeni “doma”.

’Jaká je to krásná stará věc. Nikdy jsme v našem sídle neměli nic podobného. Nemyslím si, že vůbec existoval někdo, koho by rodiče měli dost rádi na to, aby se o něj zajímali. Bývalo by to bylo to pěkné… mít někoho, kdo by k člověku choval nějaké city. Má starost, když jsi pryč a potřebuje něco takového, jen aby věděl, že jsi v pořádku. Přál bych si…’

Přání jsou k ničemu. Nejsou skutečná. Přání jsou pro děti a v Dracovi už nezbylo naprosto nic dětského. Měl přátele, a to bylo více, než by si byl před pár lety dokázal představit. Bylo to dost, zač být vděčný, ne?

Jedna z hodinových ručiček se pohnula. Ron cestoval. Draco otočil hlavu směrem ke kuchyni, když z ohniště vyšlehly zelené plameny. Ron Weasley z něj vyskočil sebejistým krokem, setřásal z pláště popel a šeptal kouzlo, aby poklidil nepořádek, který právě udělal na podlaze. Vzhlédl s úsměvem na tváři, který ale zmizel v okamžiku, kdy spatřil Draca Malfoye.

„Malfoy.“

„Prosím, jen Dr-“

To bylo všechno, co stačil říci, než mu pěst zvíci kovadliny zaclonila vše ostatní a po krátkém, jasném záblesku bolesti svět mírumilovně odplul do tmy.

---------------------------------------------------

„RONALDE WEASLEY! CO SI TO MYSLÍŠ, ŽE DĚLÁŠ?“

Molly Weasleyová zrudla vztekem. Ron na ni hleděl jako opařený.

„Ale mami... je to Malfoy! Myslel jsem, že se chystá k nějaké špatnosti.“

„OZBROJENÝ ČAJEM A SUŠENKAMI?! Poslala jsem ti sovu a NAPSALA, že tu je! Napsala jsem ti, aby ses choval slušně.“

„Dal jsem si ten večer pár skleniček. Vzpomínám si, že jsem později dostal dopis, kde píšeš, že se těšíš, až budu zas na nějakou dobu doma. Tu druhou část jsem musel zapomenout... promiň.“

Molly se k Ronovi blížila, ten se krčil a ustupoval před její zuřivostí.

„Je tu v azylu! A ty jsi ho znesvětil za necelou minutu! Jsi ostuda pro celou naši rozvětvenou rodinu! Kdybych si nebyla jistá, že jsi náš syn, přísahala bych, že takový hlupák jako jsi ty naprosto nemůže pocházet ani z jedné strany našich rodin! Dobře poslouchej a zapamatuj si tohle, Ronalde! Jestliže se ještě jednou třeba jen dotkneš vlásku na jeho hlavě, já... já tě... NO, VŠAK UVIDÍŠ! Nemysli si, že jsem zapomněla, jak použít Propleskávací kletbu, co jsem musela používat na Freda a George! A mohu ji použít na tebe, ať jsi dospělý nebo ne!“

Ostré šťouchnutí Mollyiny vařečky do hrudníku svalilo Rona na zadek a on jen drmolil omluvy.

„K sakru! To ne, mami! Fred a George museli vynalézt kouzlo na znecitlivění zadku, jen aby dokázali další den vylézt z postele. Řekl jsem, že se omlouvám, mami! Byl to Malfoy... co jsem si měl myslet? Už se to nestane, jo?“

„MÁŠ PRAVDU, TO NESTANE! Teď mazej do kuchyně a postarej se o zeleninu k večeři. Já dám Draca zas do pořádku. Ty absolutní tupče! Teď BĚŽ!“

Ron se postavil na nohy a spěchal pryč a když ho Mollyina vařečka šlehla přes zadek, potlačil vyjeknutí.

Harry seběhl po schodech, bral je po dvou a zíral na tu scénu. Draco vypadal, že má přeražený nos, byl v bezvědomí, ale neustále krvácel. Molly se k němu sklonila a zašeptala “Episkey”. Chrupavka na Dracově nose se s jemným křupnutím narovnala a Molly vzhlédla k Harrymu.

„Harry, vezmi ho nahoru a opláchni mu obličej. Zkus odkouzlit tu podlitinu, než se ustálí. Já si v kuchyni promluvím s Ronem.“

Harry kouzlem zvedl Draca z podlahy a zamířil zpět do jeho pokoje. Draco se vznášel za ním. Harry se neodvážil odmlouvat tváří v tvář Mollyině hněvu a omlouvat Ronovu počáteční reakci, která, podle stavu Dracova obličeje, musela být hodně špatná. Hlavně byl naštvaný, že Ron právě zničil to malé zlepšení, kterého za ten týden dosáhli. Harry dokázal pochopit, že v sobě nese nepřátelství vůči Dracovi, ale stejně, Ron si měl uvědomit, že když je Draco tady v domě, a má na sobě Percyho oblečení, tak že tu je, k sakru, vítaný!

Ron byl případ, který jen čekal, aby se mohl projevit. Tisk jej nazýval ’Drtič’, jelikož jako odrážeč za Kanonýry zpřelámal Potlouky více košťat než jakýkoliv jiný hráč za celou historii ligy a přivedl do péče lékouzelníků více hráčů, než jakýkoliv současný hráč famfrpálu. Jeho agresivita na hřišti byla omlouvána jen proto, že se držel v rámci pravidel hry jak se dalo, ale i tak byl co chvíli vyloučený.

Poslední dobou minul Potlouk a zasáhl chytače soupeřícího družstva, přerazil mu čelist a srazil ho k zemi, kde byl naštěstí zachycen kouzly rozhodčího. ‘Oficiálně’ se jednalo o nehodu, ale vzhledem k tomu, že Ron minul Potlouk skutečně jen velmi zřídka, bylo pravděpodobnější, že se prostě rozhodl trochu snížit počet soupeřících hráčů.

Po zabití Ginny a Hermiony z něj byla hromádka neštěstí. Harry strávil moře času, aby ho aspoň postavil zpět na nohy, a když válka skončila, Ron se zdál být v mnohem lepším stavu, zvlášť potom, co spolu s Harrym obdrželi Merlinův řád první třídy za svůj podíl na boji v poslední bitvě. Jen jeho nejbližší věděli, jak se jeho chování od té doby změnilo.

Až do doby po válce zdaleka tolik nepil a poslední dobou se zdálo, že si Ron nedokáže najít žádné nové přátele. I jeho spoluhráči si od něj drželi uctivý odstup, pro případ, že by se jeho vztek obrátil na ně, kdyby řekli něco nevhodného. Harry moc dobře věděl, že Ron pil vždycky, když nebyl na obzoru žádný zápas, a když Ron pil, vždycky se opil. Nebyl klasický alkoholik, ve smyslu že by byl na chlastu závislý, ale byl chronický nárazový pijan, který, když začal pít, už nepřestal, a jakmile byl opilý, ztratil sebekontrolu. Více než jednou skončil Harry tak, že mu držel hlavu nad záchodem nebo odpadkovým kbelíkem, zatímco Ron střídavě zvracel a naříkal nad ztrátami, které ho potkaly.

Vše se vždy vracelo k Hermioně. Ačkoliv se Ron většinou choval normálně, stále se Hermiony držel. Ve škole si vždy plánoval, že ji pozve na rande, ale nakonec to byla ona, která ho krok za krokem dostala konečně ke schůzce. Perfektně Rona doplňovala, byla silná kde on byl slabý a ti dva spolu byli více než dva... perfektní vztah. Plánoval si, že ji požádá o ruku, po válce, až nad jejich hlavami nebude viset smrt, ale nikdy tu příležitost nedostal.

Právě pátrali po pátém Viteálu a potom, co byli všichni téměř zabiti při pátrání po čtvrtém, Ron si prošel hysterickým výbuchem, aby Hermiona zůstala doma. Svolila k tomu jen proto, že se zlomil a přiznal, že se bojí, že by o ni mohl přijít. Harry a Ron odešli a po týdnu v poli se vrátili, jen aby se dozvěděli o tom, že byla zavražděna. Ron měl několik týdnů sebevražedné myšlenky a z jeho pokoje pak vyšel ponurý mladý muž, nesmiřitelný nepřítel Smrtijedů, který několikrát v tu dobu zachránil Harrymu život. Až potom, když bylo po všem a byl čas k odpočinku, začaly vyplouvat na povrch všechny škody.

Harry na tohle všechno vzpomínal a nebylo pro něj snadné se dál na Rona zlobit, když věděl, co jeho dobrého kamaráda skutečně trýznilo. Harry Draca kouzlem uložil do postele, použil několik slabších kouzel, aby ho omyl a zastavil krvácení, a pak ještě několik dalších, aby se ujistil, že mu nezůstane žádná větší modřina. Nakonec použil ještě Enervate a probral Draca, aby ho ujistil, že je v bezpečí, a že Ron jen vybuchl stejným způsobem jako Harry předtím, a že se to už nebude opakovat. Draco si našel knihu a rozhodl se, že bude bezpečnější, když prostě zůstane nahoře a bude si číst, spíš než Rona dráždit už jen tím, že se tam ukáže. Na to, aby se tam znovu objevil, mohl počkat do večeře.

Jakmile se ujistil, že je Draco v pořádku, zamířil Harry zpět dolů za Ronem a doufal, že jeho kamarád bude už zas při smyslech. Pokud by tam Ron zůstal na víc než jednu noc, věci by mohly být mnohem těžší, než byly dříve, a to bylo co říci!

 20. kapitola - Doteky

22. kapitola - Soumrak a svítání