Labyrintem slov...

Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader:  Georgia, Mandragora a Jezinka

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating:  slash, 18+

Přivést Petunii Dursleyovou do Bradavic byl zážitek, bez kterého by se Sirius obešel. Přenášedlo je všechny dopravilo přímo na ošetřovnu, která se už začínala plnit spícími mudly. Jakmile se objevili, byli vyhnáni z prostoru pro příchozí a dál do hlavní místnosti, aby uvolnili místo dalším příchozím.

Zatímco Petunie ječela a skřehotala cosi o způsobu jejich příjezdu a o šokujícím pohledu na to, jak jsou její manžel a syn levitováni stranou, Susan Bonesová z Mrzimoru nasměrovala Siria a Rema ke dvěma lůžkům poblíž jednoho z vysokých, úzkých oken na vzdálenějším konci oddělení. Petunie sice nebyla jediným přítomným motákem, který měl málo pochopení pro magii, byla ale rozhodně jedním z nejotravnějších a Susan vrhla na Siria a Rema dost bolestný pohled, než obrátila oči k nebi. Sirius střelil rychlým pohledem po Removi a viděl, jak mu zacukaly rty - chtělo to opravdu hodně, aby šel někdo na nervy Mrzimorovi. Skutečnost, že Petunie nyní vřískala cosi o průvanu ve starých barácích, jí rozhodně nezískala žádné přátele.

Když Sirius a Remus levitovali oba Dursleyovy k postelím, všiml si Sirius čtyř strážců ze Zimních zemí před dveřmi, jež vedly do Harryho soukromého pokoje. Rychlé zavrtění hlavou jednoho z nich mu prozradilo, že se nic nezměnilo. Harry se nevzbudil. Při tom Siriovo srdce trochu pokleslo.

„Co je tohle za nemocnici?“ dožadovala se Petunie, když byli Dudley a Vernon konečně dolevitováni na příslušné postele a ona měla možnost pořádně se rozhlédnout kolem. Ošklíbala se nad vysokými klenutými stropy, které měli nad hlavou.

Sirius se zamračil a pokusil se představit si, jak by mohl toto místo vnímat mudla. Nebyly tu žádné elektronické monitory nebo mudlovské vybavení, a dlouhé, úzké oddělení plné postelí bylo osvětlené silnými svíčkami ze včelího vosku na stěnách.

„Tohle je ošetřovna v Bradavicích, paní Dursleyová,“ řekl jí Remus. Patrně opět získal svůj klid, ačkoliv Petunie si od něj stále ještě udržovala odstup. Sirius uvažoval, co je pravděpodobnější - zda to, že Petunie už někdy dřív dostala facku nebo zda Remus vůbec někdy udeřil ženu. Vsadil by se, že to první je mnohem pravděpodobnější.

„Tak tady budou ležet můj Dudley a Vernon?“ pobouřeně vykřikla. „Požaduji pořádný pokoj - někde v soukromí!“

„Je snazší pečovat o všechny, když jsou pohromadě,“ vysvětloval Remus.

„Ale vy nemáte žádné vybavení,“ protestovala. „Jenom postele!“

„To je vše, co potřebujeme,“ ujistil ji Remus a o chvíli později se objevila madame Pomfreyová s Annou Grangerovou. Během několika následujících minut oba muže intravenózně nakrmily a vložily na oba monitorovací kouzlo, aby sledovalo jejich vitální funkce. Pomfreyová vysvětlila, že katetr a infuze s výživou budou zavedeny později - při té představě se Sirius otřásl. Ale chápal, že množství pacientů brání Pomfreyové použít obvyklá kouzla, jež se při takové příležitosti používají. Příliš rychle by ji to vyčerpalo.

„A co já?“ naléhala Petunie, když bylo postaráno o Dudleyho a Vernona. „Kde budu bydlet?“

„Připravili jsme zvláštní ložnice pro motáky v mrzimorské koleji,“ oznámila jí Susan. „Mysleli jsme si, že to tam pro vás bude pohodlnější než v jiných kolejích.“

„Koleje!! zvolala Petunie se úšklebkem na tváři. „Já nebudu bydlet v žádné noclehárně.“

Podrážděný Sirius se na ni nazlobeně zadíval. „Bude nám potěšením, když budeš bydlet u Rema a mě,“ nabídl jí. „Myslím, že máme přístěnek, ve kterém můžeš spát - že ano, Reme?“

„Ano,“ souhlasil ihned Remus. „Pod schody, jestli si vzpomínám přesně. Jsem si jistý, že tam budete mít pěkné pohodlí.“

Petunie po jejich slovech zbledla a zmlkla. Sirius se culil. „Tak ne?“ dotazoval se.

„Jen počkejte, až zavolám svému právníkovi,“ varovala je Petunie.

„Udělej to,“ šklebil se Sirius. „Jsem si jistý, že tady v okolí je někde nějaký telefon.“

Zabralo jim dalších třicet minut, než Petunii ubytovali v mrzimorské ložnici. Celou cestu protestovala. Ale brzy ji pohled na četná pohybující se schodiště, mluvící portréty a množství duchů plujících kolem umlčel. Když ji mrzimorský duch, Tlustý mnich, přivítal v Mrzimoru, zbledla a vypadala, že je na omdlení. Sirius a Remus ji ponechali sedět na posteli s několika dalšími motáckými ženami v místnosti na přízemí. Siria docela pobavilo, když si všiml, že vypadá jako ryba na suchu.

„Připomeň mi, abych řekl prvákům, aby si na té ženské zkoušeli svoje kouzla,“ zavrčel Sirius, když se spolu s Remem vracel do hlavní části hradu.

„Zapomeň na prváky, řekneme to sedmákům,“ navrhl Remus. Oba se při té představě široce usmáli. „Nemyslím si, že budou mít Dursleyovi snadný život, až se se rozšíří, jak po všechny ty roky zacházeli s Harrym. Řekl bych, že lidé ze Zimních zemí si to vezmou poněkud osobně.“

„Myslím, že si to hodně lidí vezme osobně,“ souhlasil Sirius. On a Remus mohli být čerstvě prohlášenými řádnými občany kouzelnického světa, ale v srdci byli oba pořád ještě Poberty. Na tom se nic nezměnilo.

„Mohl bych navštívit Brumbála, zatímco ty zajdeš zkontrolovat Harryho,“ nabídl Remus. „A ujisti se, že se Severus trochu prospal.“ Sirius souhlasně přikývl a pak oba zamířili různými směry.

Když Sirius znovu vstoupil na ošetřovnu, nejprve se zastavil u madame Pomfreyové. Běhala po místnosti a horečně se pokoušela udržovat nějaké zdání pořádku na svém oddělení navzdory lidem, kteří byli každou chvíli přijímáni. Postele se rychle zaplňovaly a lidé byli nasměrováni na dočasná oddělení v jiných částech hradu.

Poppy si nicméně našla chvilku na to, aby si s ním promluvila, mávnutím mu ukázala do své kanceláře a kvůli soukromí za nimi zavřela dveře. Pohled, který mu věnovala, nebyl povzbudivý. „Zhoršil se jeho stav?“ naléhal a v srdci se mu usadil strach. Nedokázal by snést, kdyby se Harrymu něco stalo.

„Ne přímo,“ odvětila s potřesením hlavy. „Zatímco jste byli pryč, měla jsem tu několik kolegů, kteří ho prohlédli. Jsme si nyní jistí, že jeho mozek stále funguje - ale jeho vědomí už dál není přítomno.“

„Co to k sakru může znamenat?“ zděšeně se vyptával Sirius. To neznělo dobře.

„Myslíme si, že je to jakýsi druh bloudění ve snu nebo astrální projekce. Poslal svou mysl někam jinam; proto jsou jeho mozkové vzory tak podivné. A naneštěstí se zdá, že, ať už je kdekoliv, trpí zřejmě nějakou úzkostí - jako kdyby trpěl velice divokými nočními můrami. To mění chemické procesy v jeho krvi - v jeho těle je zvýšený adrenalin a další hormony. Protože není žádný způsob, jak ho vzbudit, musíme jeho krev filtrovat - dokonce i za tak krátký čas dosáhly chemikálie nebezpečné úrovně.“

Siriovy myšlenky se po všech těch informacích rozvířily. Moc toho o toulání ve snu nevěděl, ačkoliv měl vzdáleného strýce, který byl na tuto otázku expert a často sesílal na své nepřátele hrozivé noční můry. „Když se touláš ve snu, zůstáváš spojený se svým magickým jádrem,“ uvedl Sirius, jak se pokoušel vybavit si všechny informace o tomto předmětu, které měl zahrabané v paměti. Bylo to už dvacet let, kdy o tom něco četl. „Tak najdeš cestu zpět do svého těla - sleduješ spojnici ke svému magickému jádru. Jestliže kráčí ve snech, proč nesleduje spojnici nazpět?“

„Madame Pomfreyová bezmocně zavrtěla hlavou. „Máme o tom tucet různých teorií. Není vyloučeno, že ať už dělá cokoliv, ještě neskončil a prostě se ještě vrátit nepokusil,“ vysvětlila.

„Myslíte si, že je to ta nejpravděpodobnější varianta?“ zeptal se s nadějí. Harry by se vrátil, jakmile by dokončil… dobrá, nemá nejmenší představu, co dělá, ale doufejme, že to dokončí brzy.

Ale bohužel lékouzelnice zavrtěla hlavou. „Myslíme si, že je mnohem pravděpodobnější, že prostě nemůže najít cestu zpět - že se ztratil. Nejsme si jistí, že je ještě stále spojen se svým magickým jádrem - naprosto ho vysál, když použil to protikouzlo. Proto věříme, že ho opustil, aby vyhledal jiný zdroj energie - takový, který by byl schopný vykonat to, co mělo být vykonáno. Albus naznačil, že Harry má schopnost vidět věci, jež jsou skryté, energie, které my ostatní nemůžeme vidět nebo využít. Myslíme si, že to je důvod, proč je Harryho magický podpis tak neobvyklý - opustil své vlastní magické jádro a vtlačil svou mysl do zemského magického jádra. Domníváme se, že se v něm ztratil, ztratil se hluboko uvnitř Země.“

Sirius na ni nevěřícně zíral. Jedna jeho část chtěla popřít, že by byl Harry vůbec někdy schopný udělat takovou věc - že by byl kdokoliv schopný udělat takovou věc. Ale zase, tohle je přece Harry, o kom mluví. Pravidelně dělá nemožné věci. Ale pomyšlení na to, že tentokrát ten nemožný úkol, ve kterém uspěl, by mohl znamenat také jeho konec - to bylo nesnesitelné. „Ale musí být nějaký způsob, jak mu pomoci - přivolat ho!“ naléhal Sirius. „Ukázat mu cestu nazpět!“

„To právě prověřujeme,“ ujistila ho. Pokynula k obrovské hromadě knih za sebou na svém psacím stole. „Procházím všechny knihy o tomto předmětu, které máme tady v Bradavicích, a lidé u Svatého Munga také pátrají. Bohužel, to nejpřirozenější řešení není možné, tak hledáme nějaké alternativní možnosti.“

Nejpřirozenější řešení… Sirius se zmateně zamračil, dokud mu nedošel pravý význam. Potom zbledl a cítil, jak celé jeho tělo zledovatělo v šoku. Och, Merline… nejpřirozenější řešení!

„Už to všechno ví Severus?“ zeptal se a v žaludku se mu usadila mdlá prázdnota.

Poppy přikývla. „Neopustil Harryho ani na okamžik. Neumím si představit, co právě teď cítí. Vždycky chtěl jenom to, co je nejlepší pro Harryho.“

Sirius potřeboval osobně vidět svého kmotřence, proto jí poděkoval a zamířil zpět do hlavního oddělení. Když se přiblížil k Harryho soukromému pokoji, stráže mu přikývly - znal dva z nich ze svého pobytu v Zimních zemích. Jeden z nich popadl kliku dveří a otevřel je před ním, když se přiblížil, a s uctivým gestem ho nechal projít. Sirius se vděčně usmál. Jakmile byl uvnitř a dveře se za ním pevně zavřely, zastavil se, aby vnímal výjev před sebou.

Pod naškrobenou bílou přikrývkou nemocniční postele ležel nehybně Harry, jeho kůže byla nepřirozeně bledá. Na levé ruce měl nasazené něco, co vypadalo jako jasně červená rukavice. Sirius se vyznal v podivných lékařských přístrojích kouzelnického světa dost na to, aby poznal zařízení na čištění krve. Skrz prsty rukavice je Harryho krev filtrována a pročišťována, než znovu vstoupí do jeho těla. Její přítomnost Siriovi připomněla nebezpečí, které plynulo z Harryho stavu - chemické změny v mladíkově těle byly potenciálně životu nebezpečné.

U vzdálenějšího konce postele seděl Severus Snape a vypadal vyčerpaně. Tmavovlasý muž držel druhou Harryho ruku a jemně ji hladil dlouhými, elegantními prsty. Severusův pohled byl upřený na Harryho tvář. Nedal nijak najevo, že by si uvědomil, že do místnosti vstoupil Sirius.

Při tom pohledu Siria zalila vlna viny - už dlouho se blížila. Stál tam, neschopný pohybu či řeči, zatímco přemýšlel o všech těch věcech, které ho sem právě teď přivádějí. Byla v tom vina a provinění, hněv a vztek - pohled se přesunul k jeho milovanému kmotřenci. Nejpřirozenější řešení… jak moc viny za Harryho současný stav leží na jeho ramenou? Nakolik to byla jeho chyba, že se věci vyvinuly tak, jak se vyvinuly?

Znovu se pohledem vrátil k Severusovi - napadlo ho vůbec dávat mu to za vinu? Měl podezření, že spíše ne - Zmijozelové nikdy Nebelvírům skutečně nerozuměli. Neměli tušení, jak prohnaní dokázali být, když chtěli - nebo jak pomstychtiví. Teď už by to nejspíš mohli vědět lépe - zvláště po Charlieho mistrovské manipulaci s Malfoyovými. Ale v tom byl právě jejich největší nedostatek - vždycky Nebelvíry podceňovali.

'A ty Zmijozely vždycky démonizuješ,' řekl si a věděl, že to je pravda. Uvěřil, že nejsou schopni ušlechtilejších citů jako láska, přátelství, oddanost, odvaha. A přece v událostech minulých týdnů viděl dostatečné důkazy o tom, že tohle všechno mají. Věděl, že Severus Harryho miluje. Bylo to vepsáno v každém hnutí mužova napjatého těla. K čertu, věděl, že Severus miluje Harryho od té doby, kdy před všemi těmi měsíci pluli na lodi do Zimních zemí. Severus té noci svíral Harryho plášť stejným způsobem, jako nyní svíral chlapcovu ruku. Zoufale. S potřebou alespoň nějakého spojení s chlapcem, kterého ztratil. Sirius cítil, jak ho v očích bodají slzy a bojoval, aby jim zabránil stéci. Tohle nebylo fér.

„Poppy tvrdí, že má noční můry.“ Zvuk Severusova hlasu Siria zaskočil a uvědomil si, že si je jeho přítomnosti skutečně vědom. Tiše přešel ke křeslu naproti Severusovi a posadil se. Neřekl nic a Severus pokračoval, aniž by přitom byť jen na okamžik odvrátil oči z Harryho tváře. „Řekla, že ať už je kdekoliv, je vystrašený a má bolesti.“ Ostrost v Severusově hlasu by si Sirius ještě před pár týdny vyložil jako nedostatek zájmu. Teď už to věděl lépe. Představa, že je Harry poraněný, Severuse zabíjí. „Slíbil jsem mu, že ho vzbudím, když bude mít noční můry. Slíbil jsem to. Pokoušel jsem se k němu dosáhnout,“ řekl mu Severus. „Pomocí nitrozpytu… ale jeho mysl je prázdná. Není tam nic, co bych mohl uchopit. Neslyší mě. Necítí mě.“

Sirovu hruď zasáhlo ostré bodnutí bolesti. Jistěže ho Harry necítil. Rozhodně ne způsobem, jakým Sirius cítil Rema. Kdyby Sirius sestoupil dolů do nitra svého magického jádra, našel by tam Rema Lupina právě tak, jako by Remus ve středu svého magického jádra našel jeho. Byli spolu spojeni, ani vzdálenost je nedokázala rozdělit. Ale Harry nikoliv. Harry byl sám. Harrymu bylo šestnáct let a měl by být sám - protože jeho život měl být jen jeho. Měl by žít svobodně, dělat svá vlastní rozhodnutí, milovat toho, koho by si sám vybral, oženit se s tím, koho by chtěl, až by byl připravený. Neměl být přinucen k manželství, o které nestál, s někým, koho neměl rád, protože nějaká skupina manipulujících bastardů ho nechtěla nechat být.

Ale Sirius byl také předpojatý - a jeho vlastní ignorantské předsudky se nyní vzepjaly, aby mu uštědřily políček. Severus Snape miloval Harryho, ale Harry ho nemohl slyšet. Sirius silně stiskl víčka a krátce se pro útěchu dotkl svého vlastního spojení s Remem. Jak naprosto osamocený se právě teď Severus musí cítit!

„Proč jsi mi nikdy neřekl, co se stalo mému bratrovi?“ zeptal se Sirius. Neměl v úmyslu nic říct - a Regulus byl určitě ta nejposlednější věc, kterou měl na mysli. Ale ve chvíli, kdy ta otázka opustila jeho ústa, se rozhodl, že nyní je vhodný čas si o tom promluvit. Jestli nic jiného, tak Severus si zaslouží vědět, proč mezi nimi vládlo takové napětí.

Severus vzhlédl a v očích měl zmatek, když zíral přes Harryho postel na Siria. „Cože?“

„Regulus,“ zopakoval Sirius. „Proč jsi mi nikdy neřekl, co se mu skutečně stalo? To opravdu nedokážu pochopit. Tenkrát jsi mě nenáviděl.“

„Jak…?“ zeptal se Severus, než se odmlčel. Jeho tvář byla bledá a stažená.

Sirius věděl, na co se ptá. „Narcisa,“ vysvětlil. „Hned potom, co Harry očistil moje jméno, jsem od ní dostal dopis. Vždycky to byla pomstychtivá mrcha. Věděla, že změním naši Pokrevní listinu, abych si mohl vzít Rema. Pověděla mi o… trollovi.“ Jeho hlas se na okamžik zlomil - měl téměř dva týdny, aby se s tou zprávou vyrovnal, ale dokonce ještě teď se mu při té představě obracel žaludek. „Chtěla tím ukázat podobnost mého vztahu s Remem.“ Nikdy tohle Narcise neodpustí - že srovnávala jeho nádherného a jemného Rema s trollem.

Severus na něj zamžoural a pak odvrátil oči, jako by nebyl schopný najít žádná slova, jež by mohl říci. Sirius ho neobviňoval - co mohl na něco takového říci? 'Je mi líto, že se tvůj bratr nechal usouložit k smrti trollem…' mu vhodné nepřipadalo.

„Vzpomínám si, co mi o jeho smrti řekl Albus,“ pokračoval Sirius a v mysli se vrátil zpět do těch temných dní těsně před smrtí Jamese a Lily. „Prohlásil, že jeho kontakt mezi Smrtijedy ho informoval o tom, že se Regulus pokusil opustit Temného pána - že se chtěl přidat k naší straně. Ale Temný pán to zjistil a zabil ho. Tehdy jsem samozřejmě nevěděl, že ty jsi tím kontaktem, špehem, ale té historce jsem uvěřil. Chtěl jsem věřit, že se Regulus napravil - že se pokusil osvobodit.“

Sirius zavrtěl hlavou nad svou vlastní pošetilostí - dokonce i po tom, co všechno viděl, stále ještě věřil, že by se Regulus mohl jednoho dne změnit. „Proč jsi lhal? Proč jsi prostě Albusovi neřekl pravdu?“ Tohle byla ta část příběhu, které Sirius opravdu nerozuměl. Severus ho tehdy nenáviděl - a přesto z nějakého důvodu zahodil příležitost nasypat sůl do starých ran - dokonce na dálku.

„Byl mrtvý,“ řekl Severus prostě. „Pravda by na tom nic nezměnila.“

Nebyla to skutečná odpověď, ale byla to ta nejlepší odpověd, jakou mu byl Severus ochotný dát. I tak mu to řeklo dost - jeho vlastní pocit studu vzrostl. „Ušetřil jsi moje city,“ uvedl přímo, jako kdyby oznamoval něco významného. Pro něj to možná bylo.

Severus jen odvrátil oči. „Mám tři bratry,“ připomněl mu.

„Dával jsem ti jeho smrt za vinu.“

Po tom Severus šokovaně vzhlédl. „Co?“

Siurius na něj upřeně hleděl a myslel na všechny ty roky urážek a zášti, jež mezi nimi stály. Věděl, že pokud nic jiného, tak tomuto muži dluží vysvětlení, protože nyní chápal, že Severus neudělal nic, čím by si to zasloužil.

„Věděl jsi, že byl Regulus závislý na Neodolatelném elixíru?“ zeptal se. Uviděl záblesk šoku, který se mihl v Severusově pohledu; ten muž to nevěděl. Sirius nevěřícně zavrtěl hlavou nad svou vlastní tupostí. Všechny ty roky a Severus to dokonce ani netušil.

„Proč by Regulus Black potřeboval takový Elixír?“ naléhal Severus.

Vskutku - proč? Regulus byl krásný. Pokud bylo něco, co nikdy nepotřeboval, tak to bylo magické vylepšení krásy. Takové lektvary byly obvykle používány z čirého zoufalství. Vedlejší účinky takových vylepšovačů byly příliš hrozné, než aby je průměrný kouzelník nebo čarodějka riskovali. Dokonce i ty nejméně škodlivé byly návykové a ten, který užíval Regulus, měl k neškodnosti daleko. A ironií bylo, že nikdy žádný z nich nepotřeboval.

„To Bella,“ vysvětlil Sirius. Ani ona nebyla nehezká - jejich generace Blacků se narodila do krásy. Ale Bellatrix byla postižena tím nejhorším z blackovských šílenství. A byla nade vše chápání marnivá. Přidejte k tomu žárlivost a byla zralá pro závislost. „Byla zamilovaná do Lucia Malfoye,“ objasňoval Sirius. „Ale Lucius měl oči jenom pro Narcisu. Čím víc ho Narcisa ignorovala, tím víc ji chtěl. A tím víc Bella chtěla jeho. Začala používat Neodolatelný elixír, aby přivábila jeho pozornost - ne že by jí to kdy přineslo něco dobrého.“

Sirius se nad vzpomínkami zachmuřil. Severus tohle musel slyšet - ale to si nepochybně vyžádá hodně špinavých detailů o Blackově rodině. Ale stejně, co na tom nyní záleželo? Z Belly byla vraždící psychopatka a Regulus je mrtvý.

„To léto před naším šestým ročníkem se moje matka doslechla, že Bellino chování je stále více… problematické. Protože v té době rodina dojednávala její sňatek s Rodolfem Lestrangem, myslela si matka, že by byl dobrý nápad držet ji izolovanou od společnosti - pryč od mužů. Poslala Bellu a nás ostatní na jednu z našich nejodlehlejších nemovitostí spolu s Bellinými rodiči, aby na nás dohlíželi. Setkal jsi se někdy s mým strýčkem Cygnusem nebo tetičkou Druellou?“

Severus v odpověď zavrtěl hlavou. Oba byli spojeni s Voldemortem, ale nikdy nebyli příliš společenští.

„Strýček Cygnul byl… typický Black, a tetička Druella byla dokonce ještě horší. Postarala se, aby se Bellatrix zdála jemná a milá,“ řekl mu Sirius. Spatřil, jak se při tom Severusovy oči rozšířily. Udělat, aby Bellatrix vypadala laskavá, byl nevšední výkon. „Takže jsme tam byli všichni - osaměle uvěznění na léto ve starém, profukujícím hradě. Strýc Cygnus a teta Druella se nám vyhýbali. Narcisa a Andromeda se zamkly ve svých pokojích a ignorovaly nás. Já měl moc práce se svými výbuchy vzteku, protože jsem nemohl přes léto být s Jamesem. A Bella zůstala jenom v Regově společnosti - bylo mu dvanáct. Znáš hlavní vedlejší efekt Elixírů?“

Severus na něj jen nevěřícně zíral. „To neudělala!“

„Brala něco opravdu silného. To v ní zanechávalo tak sžíravou sexuální žádostivost, že během pár dnů byla zoufalá. Nejprve vyjela po mně, ale já ji otevřeně odmítl. Nikdy mě nenapadlo, na koho se obrátí jako na dalšího. Samozřejmě se nejprve musela postarat, aby se stal Regulus závislým na Elixiru, než byl ochoten vyhovět jejím požadavkům. Potom na tom byl on sám už tak hrozně, že mu nezáleželo na tom, s kým je.“ Sirius se nad vzpomínkou otřásl. „Dozvěděl jsem se o tom jednu noc, když jsem na ně narazil. Samozřejmě, že tehdy dvanáctiletý Regulus nebyl pro Bellu dost, takže nějak přesvědčila strýce Cygnuse, aby se k nim připojil. Narazil jsem na celou tu trojici. Když jsem uviděl, co Bella a Cygnus dělají Regovi, málem jsem vyletěl z kůže. Rozhodl jsem se jít přímo za tetou Druellou - což bylo docela nebezpečné. Nevím, co by provedla s Bellou, ale Cygnuse by za jeho podíl v této záležitosti mučila a zabila.“

„Co se stalo?“ zeptal se Severus, který byl patrně proti své vůli fascinovaný.

Sirius pokrčil rameny. „Bella mě zastavila. Obávám se, že to je bod, ve kterém jsi do této malé, zvrácené historky vstoupil ty.“

„Já?“ užasl Severus a vypadal naprosto zmateně. Z jeho reakce bylo očividné, že o této záležitosti nevěděl vůbec nic. Sirius cítil, jak se mu rty zkřivily v posměšném úsměvu nad sebou samotným.

„Bella mi řekla o Elixírech - že ona i Reg jsou na nich závislí a nemohli si pomoci,“ vysvětloval Sirius. „Pak mi pověděla, kde se k Neodolatelným elixírům dostala. Jak je pro ně místní mistr lektvarů ze zmijozelské koleje uvařil a postaral se, aby na nich byli závislí. Přesvědčila mě, že to všechno je tvoje vina. Do té doby jsme tě neměl rád, ale tohle způsobilo, že jsem tě skutečně nenáviděl. Poprvé ve svém životě jsem se choval jako Black - šílel jsem nenávistí k tobě.“

Severus na něj šokovaně zíral. „Tak tohle je důvod, proč jsi se mě v tom roce pokusil zabít tím, žes mě poslal do Chroptící chýše!“

Sirius se nad tím neradostně zasmál. „Severusi, pokusil jsem se tě toho roku zabít desetkrát. Chroptící chýše byla pouze poslední a nejúspěšnější v dlouhé řadě pokusů.“

„Cože?“ Bylo zřejmé, že Severus v myšlenkách prochází onen rok a pokouší se zjistit, co by mohly být ty další pokusy.

„Nikdy jsi se nedivil, proč mi moji přátelé tak rychle odpustili, co jsem udělal?“ zeptal se Sirius. Muselo ho to zmást. „Kdybych byl uspěl, zaplatil by za to Remus. Vždyť jsem tím prozradil jeho tajemství. Kdyby nebylo Brumbála, byl by usmrcen. A přesto mi on i James téměř ihned odpustili.“

„Prostě jsem předpokládal, že mě oba nenávidí stejně jako ty ,“ přiznal Severus.

Ale Sirius zakroutil hlavou. „Pro ně to bylo jen svérázné klučičí soupeření. Později toho léta jsem utekl z domova a začal bydlet u Jamese. James a Remus oba poznali, že se mnou není něco v pořádku. Když jsem řekl, že jsem zešílel, myslel jsem to doslovně - strávil jsem mnoho let v Azkabanu, takže vím, jak šílenství vypadá. Pokoušel jsem se tě toho roku opakovaně zabít - moje plány se stávaly čím dál komplikovanějšími a šílenějšími. James a Remus strávili celý rok tím, že mě hlídali a brzdili mě, mařice každý můj pokus. Byli příliš vyděšení, než aby šli za Brumbálem, protože si mysleli, že by mě vyloučili. Ten poslední pokus, kdy jsem skoro uspěl - okamžitě jsem si uvědomil, co jsem Removi téměř způsobil. To mě probudilo, přivedlo k rozumu. Jamesovi a Removi se tak ulevilo, že jsem konečně při rozumu, že mi oba prominuli, co jsem se pokusil udělat. Pořád jsem tě nenáviděl, ale také mi došlo, že Bella a Reg mohli říci ne.“

„Tak proto jsi mě nenáviděl?“ zeptal se Severus a vypadal těmi novinkami omráčený.

Sirius přikývl. A když Regulus zemřel, přesvědčil jsem sám sebe, že jsi ho zavraždil ty. Představoval jsem si, že se ti konečně vzepřel a pokusil se uniknout Temnému pánovi a všem Elixírům. A proto jsi ho zabil.“

„Chápu,“ ponořil se Severus hlouběji do křesla. „Tak tohle je tvůj názor na mě? Není divu, že jsi byl tak rozzuřený, když jsem se oženil s Harrym.“

Není divu, souhlasil v duchu Sirius - přestože se ho od té doby Remus i Albus opakovaně pokoušeli přesvědčit, že se v Severusovi mýlí. Nikdy nebyl doopravdy schopen vzdát se své víry v to, že Reg je pryč kvůli Severusovi. Narcisin dopis mu hodně věcí vyjasnil - zvláště jeho vlastní selhání, pokud šlo o posouzení jistých lidí.

„Proč mi to právě teď povídáš?“ zeptal se Severus. Vypadal teď ještě bledší, než byl na počátku rozhovoru, jako by mu Siriova slova vzala poslední jiskru života.

„Vina,“ odvětil Sirius prostě. „Protože vím, že jsem se zmýlil.“ Připadalo mu podivné po všech těch letech něco takového přiznat.

Severus nad tím bezútěšně zavrtěl hlavou. „Nedělej si s tím starosti. Pro mě už to je všechno pradávná historie. Už se o to vůbec nezajímám.“

Sirius tomu ve skutečnosti nevěřil. V poslední době došlo k příliš mnoha incidentům, které ho vedly k tomu, že věřil opaku - nemohl si pomoci, ale vzpomněl si na výraz šoku a úlevy, který na okamžik probleskl v mužových očích, když Sirius souhlasil, že s ním zůstane jako sekundant při těch soubojích na Ministerstvu kouzel.

„Ale to není pradávná historie, Severusi,“ řekl mu Sirius. „Pořád je tady. A teď zasáhla i Harryho.“

Severusova hlava se trhnutím zvedla a teď na něj hleděl zúženýma očima. „Co máš na mysli?“

Sirius nejistě polkl. „Já jsem sabotoval váš vztah,“ řekl jednoduše. „Nebylo to těžké - prostě tu a tam poznámka, jen tak mimochodem pronesený žert… dost na to, aby Harry věděl, že tě neschvaluju. Že by váš vztah měl být platonický a že cokoliv víc by bylo špatné.“

V Severusových očích zajiskřilo něco prudkého a bolestného. Seděl tam ztuhle, jako by nebyl schopen na Siriova slova zareagovat.

Siriův upřený pohled zalétl k Harrymu a všiml si, jak naprosto tichý jeho kmotřenec je. Cítil, jak mu po tváři stekla horká slza. „Já vím, že ho miluješ,“ řekl mlčícímu muži naproti sobě. „Nedokážu nemyslet na to, že kdybych byl zticha, byl bys schopen vzbudit ho přímo teď.“ Nejpřirozenější řešení, tak to nazvala Poppy. „Mohl jsi teď s ním být spojený - měl bys v sobě jeho magický podpis. Byl by schopný tě slyšet, cítit tě, bez ohledu na to, kde je.“ Z očí mu unikly další slzy. Poppy řekla, že Harry trpí, uvězněný někde v temnotě, zdá se mu o strašlivých věcech.

Z místa naproti sobě zaslechl Sirius zajíknutí a přes slzy se na Severuse zamračil. Muž vypadal omráčeně.

„Blacku, ty jsi génius!“

Sirius na chvíli Severusova slova neregistroval, pak si je v hlavě znovu přehrál. Šokovaně sledoval, jak Severus vyskočil na nohy a začal zápolit s něčím na svém krku.

„Co?“ zmateně se zeptal. „Co tím myslíš? Nejsi k němu připoutaný, že ne?“

„Ne,“ zavrtěl Severus hlavou a pak vytáhl řetízek, který měl kolem krku. Na jeho konci se kýval smaragdově zelený kámen protkaný červenými žilkami. „Já nejsem. Ale tohle ano!“ Zvedl kámen před sebe.

Sirius dost dobře poznal velikost a tvar kamene - mezi staršími studenty v Bradavicích se vyskytovaly běžně. Sám jeden vytvořil, když byl v šestém ročníku. „Kámen srdce?“ zeptal se popleteně. „Ale Kameny srdce nic nedokážou!“

„To není ledajaký Kámen srdce,“ vysvětlil mu Severus a vzrušení rozzářilo jeho obličej. „To je Harryho Kámen srdce - a je to ten nejmocnější Kámen srdce, jaký byl kdy vyroben! Jestli ho nedokáže vzbudit tohle, pak už nic! Zůstaň u něj. Zajdu pro Brumbála a Pomfreyovou.“

Sirius otřeseně zíral, jak muž rychle vyšel ze dveří, přitom se pohyboval, jako by do něj vlil nový život. Otupělý a vyčerpaný Sirius se obrátil a hleděl na svého nepohyblivého kmotřence. „Zelený a červený Kámen srdce?“ zeptal se ho. „Pokoušíš se mi říct něco o Nebelvírech a Zmijozelech?“ Usmál se a setřel si z tváří slzy, než se naklonil a políbil ho na čelo.

„Pořád si myslím, že bys neměl mít sex, než ti bude dvacet pět let,“ pověděl mu. „Ale jestli tě skutečně dokáže probudit, budu budu mlčet jako hrob. Myslím, že není tak špatný… na Zmijozela.“

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Poznámka autorky: Dobrá, podařilo se mi přežít návštěvu mého příbuzenstva - teď se doufejme mohu vrátit ke svému psaní. Nevím, jestli stále ještě budu zvládat update každý týden, ale budu se co nejvíce snažit. Bohužel se nedávno drasticky zvětšilo moje pracovní zatížení a v poslední době bývám dost vyčerpaná.

Děkuji vám všem, kteří jste mi řekli o tom, že jsem byla nominována na cenu Quills to Parchment - kdyby nebylo vašich zpráv, tak bych si toho vůbec nevšimla!

Hodně lidí mi navrhuje různá řešení pro mudly - nejčastější návrh je použít Doušek živé smrti - což je ohromný nápad. Problém je, že tento lektvar (pokud se podíváte do starších kapitol) má v sobě magické přísady - nedokážu si představit, že by je měli někde uložené ve větším množství, a je pravděpodobně drahý na výrobu. A stejně jako u Mnoholičného lektvaru to zabere spoustu času, než se vyrobí - je to pravděpodobně jeden z nejpokročilejších lektvarů a mám obavy, že se dá těžko sehnat.

Pokud jde o tuto kapitolu - uvědomuji si, že se v ní neodehrálo příliš mnoho akce, ale už delší dobu jsem potřebovala napsat tu scénu mezi Severusem a Siriem (nemluvě o tom, že to konečně připomnělo Severusovi Kámen srdce, který nosí kolem krku celou tu dobu!). Předpokládala jsem, že to bude odraz rozhovoru v kapitole 12 Vzájemné obviňování. Doufám, že to také vysvětluje, proč se v posledních dnech choval Sirius tak odlišně - konečně se zbavil své iracionální (a bezdůvodné) zášti. (Ale opravdu - musel tu být pro Regulovo chování dobrý důvod!!).

Ano, jsem si jistá, že Severus bude chtít prohodit pár slovíček s Petunií – která nebude dobře reagovat na Harryho sňatek. Všichni mudlové mají před sebou jisté společenské přizpůsobení, kterým budou muset projít.

A ještě - právě jsem zjistila, že FF odstranil hodně z mých vodorovných oddělovacích řádků - což mě rozčiluje. Omlouvám se za to!!

A jsem si vědoma, že jsem o pár let mimo, pokud jde o věk Bellatrix a Regula. Myslím, že Bella je ve skutečnosti o 9 let starší než Sirius - ale pro tuto časovou linii je zapotřebí, aby byla Siriovi věkově bližší. A Regulus musí být o málo mladší, než skutečně je.

 Nehodní - 76. kapitola

S RADOSTÍ VÁM MŮŽEME NABÍDNOUT POKRAČOVÁNÍ NEUVĚŘITELNÉHO PŘÍBĚHU KAMENE MANŽELSTVÍ.

JEDNÁ SE O DOKONČENÍ KAMENE MANŽELSTVÍ OD LYNNE V PŘEKLADU LARKINH.

PŘÍJEMNÉ ČTENÍ:

Návrat domů - 78. kapitola