| Zobrazeno: 5408
/ 12
Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Georgia, Mandragora a Jezinka
Párování: Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 18+
Milé čtenářky (a čtenáři, pokud tu nějací jsou). Možná jste zahlédli ve vzkazech, že si obě moje bety drze odjely na dovolenou. Ale protože já poctivě překládám dál, tak jsem usoudila, že vás nebudu šidit o vaše pravidelné dávky ;-) Naštěstí se přihlásila dobrovolně na dočasné betování Jezinka, čímž jí tímto vřele děkuji. A vás prosím o shovívavost, když tam někde najdete nějakou tu chybičku či anglikanismus nebo nepříliš zdařilou formulaci.
Takže dámy se už z dovolené vrátily a teď právě prožívají trauma z návratu z dovolené :-))) Až se vzpamatují, vrhnou se do práce a vypulírují to :-)
Pyriel
Do hradu se vrátili stejnou cestou, jakou ho opustili, směřovali skrytou pěšinou podél jezera k bočnímu vchodu, kde na ně předtím čekal Dobby. Tentokrát stál u těchto skrytých dveří na stráži Remus, který úzkostně hleděl do tmy, jak hledal známky pohybu. Když vypátral trojici blížící se po stezce, rozběhl se jim naproti, aby je uvítal.
Sirius mu vyrazil v ústrety a když se setkali, vtáhl ho do drtivého objetí. Ze svého výhodného postavení za ním mohl Harry vidět, jak vyčerpaně vlkodlak vypadá. Představil si, jak byl Remus ustaraný, když Sirius odešel, aby odpověděl na Volání. Nemohl si pomoci, aby neuvažoval o tom, kde je Severus - ví, co se této noci stalo? Mátlo ho, že tu není, aby je přivítal.
O chvíli později Remus pevně objal také Harryho, přičemž neřekl nic kromě prostého: „Vítej doma.“ Harry se vděčně usmíval a všechny následoval do hradu s úlevou, že je zase zpátky na důvěrně známé půdě.
„Doprovodím tě dolů do tvých pokojů, Harry,“ řekl Brumbál, jakmile byli bezpečně za zdmi Bradavic a boční vchod byl zapečetěn. „Myslím, že jakékoliv rozhovory mohou počkat do rána. My všichni se potřebujeme vyspat. Obávám se, že příštích několik dnů bude zkouškou pro nás všechny.“
Vděčný tak, že to nedokázal vyjádřit, Harry jen přikývl. Byl naprosto vyčerpaný. Právě teď měl pocit, že by mohl spát týden. Navzdory všemu, co se stalo, měl pocit, jako by bylo všechno mimo něj, jako kdyby překročil bod, kdy mohl ještě dál myslet.
Sirius a Remus mu slíbili, že ho ráno navštíví, a zamířili ke svým vlastním pokojům, zatímco Harry a Brumbál šli po zadním schodišti do sklepení. Brumbál mu jenom jemně stiskl rameno a zanechal ho u jeho dveří - starý muž také vypadal vyčerpaně. Jakmile Harry vstoupil do pokoje a zavřel za sebou dveře, myslel pouze na to, že se zhroutí na pohovku před krbem. Postel se zdála být příliš daleko.
S povzdechem si stáhl kabát a přehodil ho přes opěradlo pohovky - domácí skřítci ho nepochybně pověsí místo něj, než bude mít možnost to udělat. Oheň byl zapálený, ohříval vzduch v pokoji a bylo tu několik svíček, které ukazovaly, že tu byl dříve Severus. Uvažoval, kde je nyní - možná stále ještě vaří lektvary pro ošetřovnu?
Zatlačil na dveře do jejich ložnice a v šoku ztuhl při pohledu na obraz před sebou. „Severusi,“ zašeptal zhrozeně.
Severus Snape seděl na podlaze uprostřed jejich ložnice. Byl svlečený až na spodky, dokonce i nohy měl na chladné podlaze holé. Ale byla to odporně vypadající dýka, již si držel u paže, která zcela upoutala Harryho pozornost. Viděl stříbrné kovové proužky, které byly stále ještě ovinuté kolem Znamení zla na jeho předloktí, jež tam Brumbál připevnil už před tolika měsíci. Severus se pokoušel vpáčit dýku pod tyto kovové proužky, aby mohl vyříznout Znamení zla. Zpod kovové ochrany se valila krev a skapávala po jeho paži do kaluže na kamenné podlaze. V jeho očích byl divoký, maniakální pohled, zatímco se řezal do masa, jak se pokoušel bodnout do srdce Znamení pod pod ochranou kovu; zajíkal se bolestí a střídavě vzlykal a klel, když zápasil, aby se uvolnil z nesnesitelného pouta.
Harryho šok se okamžitě změnil v paniku a on se vyřítil vpřed. „Severusi!“ zaječel, popadl dýku a vyškubl ji z mužovy ruky. Mrštil jí napříč místností, až zařinčela o protější zeď, přičemž za letu rozstřikovala kapky krve. Pokusil se přitisknout ruce na zranění, aby zastavil krvácení. Bylo tam tolik krve!
„Harry!“ vykřikl Severus, škubal jeho rukou, přičemž si, jak se Harrymu zdálo, nevšiml krve, kterou ztrácel, ani Harryho zoufalého pokusu zastavit to. „Nemůžu to sundat, Harry! Nemůžu odejít!“ V těch temných očích bylo pouze šílenství a Harry si uvědomil, že v panice vzlyká, zatímco se pokouší zápolit s jeho sevřením, aby krev zastavil.
„Dobby!“ zařval Harry a zcela ignoroval Severusovy šílené prosby, aby mu pomohl vyříznout Znamení. Malý domácí skřítek se okamžitě objevil a v hrůze se zajíkl, když spatřil, co se děje. „Přines mi nějakou třemdavu, rychle! V jeho laboratoři by nějaká měla být!“ Měl jen malé znalosti hojivých kouzel a mohl jenom doufat, že Severusovy vlastní lektvary jeho zranění uzavřou. Z první ruky se poučil, když byl zasažen šípy, že jestli byla dýka nějak očarovaná, mohl by být lektvar nepoužitelný.
Severus se pokoušel znovu se dostat k dýce a Harry s ním zápolil, aby ho udržel na místě, aby se nemohl plazit přes podlahu, která byla zalitá krví. Když si Severus uvědomil, že ho Harry nechce nechat jít, jednoduše si dýku přivolal do ruky dosti působivou ukázkou bezhůlkové magie. Harry popadl mužovo zápěstí, držel mu dýku dál od těla a druhou rukou stále tiskl krvácející ránu. Věděl, že není dost silný na to, aby vyhrál při fyzické konfrontaci se starším mužem. Jeho svaly se už třásly napětím, jak se pokoušel udržet tu dýku od jeho těla.
„Severusi!“ křičel a pokoušel se upoutat mužovu pozornost. „Severusi, prosím, poslouchej mě!“
„Musím to vyříznout, Harry!“ protestoval Severus zoufale a Harry měl obavy, že by později mohl uspět při pokusu uříznout si celou ruku. „Musím se toho zbavit! Je jediný způsob, jak to udělat! Musím jít - zvon mě volá! Musím tě najít!“
„Severusi, jsem přímo tady!“ prosil ho Harry. „Podívej se na mě, Severusi. Jsem přímo tady. Zvon už je zticha - poslouchej, Severusi. Poslouchej! Zvon už je zticha!“
Severus na okamžik ztuhl, na tváři zděšený výraz panické hrůzy, jako by nemohl přijmout, co mu Harry říká, nebo jako by to ve skutečnosti nechápal. Právě v tu chvíli se Dobby znovu objevil, nesl lektvar, o který Harry žádal, a když viděl, že ti dva zápasí o vládu nad dýkou, luskl prsty a dýka z pokoje zcela zmizela.
„Ten zvon, Harry!“ Severusův hlas zněl ochraptěle, jako by se vykřičel.
Ale Harry jen zavrtěl hlavou. „Je ticho, Severusi. Zvon je zticha. Poslouchej - mlčí.“
Vypadalo to, že něco z jeho slov se k muži dostalo, protože muž obrátil pohled dovnitř, jako by se pokoušel zaměřit se na něco mimo svůj dosah. To dalo Harymu čas na to, aby se natáhl pro lektvar, který mu Dobby podával. Jednou rukou pevně sevřel Severusovo zápěstí a nalil lektvar přímo na ránu, přitom se modlil, aby ty magické pásky Severuse ochránily před bolestí, pokud by se Znamení nesneslo s léčivou mocí lektvaru. Z otevřené rány se vznesl bledě zelený kouř a krev se zpěnila, jak se rána začala zavírat - ale zavírala se tak pomalu! Harry si byl jistý, že by se měla zavírat rychleji.
„Harry?“ Severus zněl tak ztraceně, ale přinejmenším s ním už nebojoval. „Pokoušel jsem se k tobě dostat. Zkoušel jsem tě následovat.“
„Já vím, Severusi,“ přikývl Harry, který chtěl utišit zoufalství, jež viděl na mužově tváři.
„Je to uvnitř mě!“ sykl Severus vyděšeně a to zuřivé šílenství se znovu objevilo v jeho očích. „Je to uvnitř - ovinuté kolem mého srdce, škrtí mě, vysává mě! Pokoušel jsem se tě následovat, ale nemohl jsem dýchat, nemohl jsem myslet!“
Harry se dotkl jeho tváře, uhladil zpět jeho tmavé vlasy. „Teď už je po všem,“ šeptal a něco uvnitř něj se lámalo při pohledu na bolest v mužových očích. „Teď je všechno v pořádku. Všechno bude fajn.“
Ale Severus divoce kroutil hlavou a jeho oči plály beznadějí. „Chystají se mi tě vzít,“ žaloval a hlas se mu lámal. „Chystají se mi tě vzít! Budou tvrdit, že nejsme skuteční manželé! Že to je lež! Předpokládá se, že tě mám chránit - nemohu dovolit, aby mi tě vzali!“
Než mohl Harry vymyslet logickou odpověď, Severus ho prudce přitáhl vpřed, takže téměř upadl na mužovu holou hruď, a pak byl políben se stejným zoufalstvím, s jakým Severus řezal do své paže. Muž plenil jeho ústa a ponechal ho ohromeného a bez dechu. Paže se kolem jeho těla sevřely jako svěrák a zjistil, že je zkroucený přitisknut na podlahu. Severus ležel na něm a přiměl ho ohromeně a nevěřícně zakňučet, jak se svými boky tiskl na něj a otíral se o Harryho tělo, jehož zájem rapidně narůstal.
Severus, ruce stále pokryté krví, tahal za jeho šaty, dostal se mu pod košili a jeho ruce mu majetnicky přejížděly po hrudi. Harry šokovaně zalapal po dechu, když se jeho tělem propalovaly prudké výbuchy potěšení, když ty dlouhé prsty přejely přes jeho ztvrdlé bradavky - nikdy ho nenapadlo, že by mužské tělo mohlo reagovat na takový dotek, nikdy netušil, že by jeho vlastní tělo dokázalo cítit podobné pocity - jako by jeho žilami procházela elektřina. Chtěl vykřiknout nevěřícně nebo potěšením, ale Severusova ústa pohltila zvuky, jež vydával, jeho jazyk ho hladil hluboce a divoce, jako by se ho pokoušel zmocnit.
Harry, zděšený a rozechvělý a nade vše zmatený, nedokázal zabránit svému tělu, aby odpovídalo, o nic víc, než mohl utišit své zběsile bušící srdce nebo tucet různých hlasů v hlavě, které mu napovídaly tisíc různých reakcí.
Ani nemohl zastavit pochopení, že - zoufalý nebo ne, vzrušený nebo ne, celé Severusovo tělo se třáslo, jako by se muž rychle dostával do šoku navzdory svému agresivnímu útoku. A za fyzickými pocity vnímal Severusovu magii, silnou a divokou, ale naprosto chaotickou, jako by se zcela vymkla kontrole. Když Harry odtrhl svá ústa, aby popadl dech, uviděl, že se překulil do tratoliště krve, která rychle pronikala do jeho šatů. Část jeho mysli se při tom uvědomění otřásla hrůzou, zatímco druhá část byla zaplavena potěšením z toho, jak cítil Severusova ústa na svém krku a zuby škrábající po těle. Bohové, proč nevěděl, že je jeho ušní lalůček tak citlivý? Ale ne - krev! Severus je raněný, je v nebezpečí!
Zběsile zamával rukou na Dobbyho, který stále ještě stál poblíž a v panice se tahal za uši. Ale ten pohyb Dobbymu stačil, aby zareagoval - luskl prsty a Severus byl odtržen od Harryho, na okamžik omráčený, zatímco ležel na zádech na podlaze jejich ložnice.
„Můj lektvar,“ zasyčel naléhavě Harry na domácího skřítka, zatímco se hrabal na kolena, aby se mohl sklonit nad Severusem, aby se podíval, jestli je v pořádku. Mužova tvář byla bílá jako prostěradlo ze ztráty krve a šoku a jeho oči byly skelné, jakoby byly obrácené kamsi do jeho vlastních myšlenek. Jeho tělo se divoce třáslo, jako by mu byla zima, přestože bylo v pokoji teplo.
Dobby popadl jednu z malých lahviček Bezesného spánku z Harryho nočního stolku a podal mu ho. Harry se posunul za Severuse, opatrně ho vytáhl do polosedu a držel ho v náručí tak, aby se mu hlavou opíral o hruď. Zuby vytrhl zátku a přitiskl lahvičku k Severusovým bledým rtům.
„Pij, Severusi,“ zašeptal mu do ucha. „Prosím!“ Uviděl, jak Severus trhaně polkl a vypil lektvar bez dalšího pobízení. Harry mu rukou sčesal vlasy z tváře, jak se mu pokoušel poskytnout nějakou útěchu.
„Harry,“ šeptal Severus a obrátil hlavu stranou. Zády spočíval na Harryho hrudi a jeho tělo ochablo a přestalo reagovat. „Chystají se mi tě vzít.“
„Ne,“ slíbil mu Harry. „Přísahám, Severusi. Přísahám!“ Přitahovaný jako můra k plameni, toužící po kontaktu, toužící po doteku, Harry jemně líbal mužův obličej. Políbil jeho tváře s mírným strništěm a potom kořen toho příliš křivého nosu, než se svými rty dotkl Severusových úst. Vylekalo ho, jak chladné jeho rty nyní jsou - jen před okamžikem byly tak horké a dožadující se. Nyní se zdálo, že život z jeho těla naprosto vyprchal.
Na moment tmavé oči pohlédly vzhůru a setkaly se s jeho vlastním pohledem. „Musím tě najít, Harry,“ zašeptal Severus.
„Jsem přímo tady!“ křičel Harry, ale Severusovy oči se ponořily do spánku a Harry pochyboval, že ho slyšel.
Dlouhou dobu tam Harry jenom seděl, tiskl Severuse ke svému tělu, paže pevně sevřené kolem jeho nahé hrudi. Jednou rukou sjel po Severusově paži ke spirále stříbrného drátu a pokusil se prozkoumat zranění pod ní. Pod těmi proužky mohl vidět Znamení zla, vypadalo oteklé a živé - rána se většinou zavřela, i když tam bylo několik míst, kde stále ještě prosakovala krev. Ale byl si jistý, že to nejhorší vyléčil - teď už se musel vyrovnat jenom se ztrátou krve - a šílenstvím.
Pohlédl dolů na krev, jež byla nyní rozmazaná po podlaze, a pokusil se odhadnout množství - bylo toho tolik, aby to ohrozilo jeho život? Nevěděl toho o léčení dost na to, aby to posoudil - a přesto váhal poslat pro madame Pomfreyovou, protože předpokládal, že se stále ještě zabývá ostatními raněnými na hradě. Tak nějak pochyboval, že by Severus chtěl, aby ho kdokoliv viděl v takovémto stavu.
„Dobby jde získat dokrvovací lektvar,“ oznámil malý skřítek a znovu zmizel. O chvíli se opět objevil s další skleněnou lahvičkou označenou Severusovým elegantním písmem.
Harry kupodivu věřil skřítkově úsudku víc než svému - a každopádně z hodin lektvarů věděl, že pokud Severus lektvar nepotřebuje, aspoň mu neublíží. Vyžádalo si to trochu práce, ale nakonec se mu podařilo dostat jeden nebo dva doušky do mužova hrdla. Zatímco to dělal, Dobby se pustil do čištění krve. Společně se jim podařilo natlačit obvaz mezi stříbřité proužky kovu kolem jeho předloktí a poškozenou kůži - nikdy nebyl Harry za pomoc malého skřítka vděčnější.
Vyčerpaný Harry se pokusil zvednout Severuse z podlahy a dostat ho do postele. Nakonec musel vytáhnout hůlku a muže odlevitovat. Chvíli mu zabralo, než sebe i Severuse očistil kouzlem od krve, pak se svlékl do spodních kalhot a vyšplhal se do postele vedle Severuse. Přetáhl pokrývky kolem nich obou, znepokojený chladem Severusovy kůže. Přitiskl své prsty na mužovo hrdlo, aby ucítil jeho puls - byl silný a už zpomalený, protože ho Doušek bezesného spánku uklidnil.
Uvědomil si, že prsty pomalu přejíždí po mužově hrudi a kopíruje jizvy, které poznamenaly jeho tělo. Tolik jizev - a všechny z minulých událostí, o kterých on nic neví. Vyprávěly o životě plném bolesti a strádání - a svaly pod těmito jizvami mluvily o síle a odhodlání, jež překoná cokoliv, co mu život připraví. Tohle Severus také překoná, řekl si - bez ohledu na toto šílenství, kterému propadl, to Severus přežije. Musí. Harry si žádnou jinou možnost nedokázal představit.
Sklonil se dolů a jemně políbil mužovu hruď, přímo nad tlukoucím srdcem. Pak na to místo položil hlavu a ovinul své paže kolem Severuse. Slyšel pomalý, stálý tlukot jeho srdce pod svým uchem.
„Severusi,“ zašeptal Harry, ale muž neodpověděl. Harry zavřel oči a ignoroval pomalý proud slz, které mu stékaly mezi řasami.
- - -
Když se Severus následujícího rána probudil a setřásl poslední účinky Bezesného spánku - nepamatoval si, že by si lektvar bral - zjistil, že je omotaný kolem Harryho. Jenom chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že jsou oba nazí; Harryho hruď byla nezakrytá určitě. Ale ne, pořád ještě má na sobě - Severus se zamračil - svoje spodky? Proč by šel do postele ve spodním prádle? A kde bylo pyžamo v mudlovském stylu, které měl v oblibě Harry?
A pak si připomněl události minulé noci a krev mu z šoku v žilách ztuhla.
Jeho oči se okamžitě přesunuly k předloktí a stříbrným páskům ovinutým kolem Znamení zla. Uviděl obvaz pod pásky a příliš zřetelně si vzpomněl, jak řezal do vlastního masa. Oh, Merline! Harry ho tak našel - po tom všem, čím Harry toho dne prošel, se musel vrátit domů, aby našel Severuse sedět v tratolišti krve, jak se pokouší uříznout si vlastní paži!
Zděšený Severus se opatrně vyvlékl z komplikované pozice kolem Harryho a opatrně se přesunul z postele, aniž by vyrušil spícího chlapce. Tiše se pohyboval pokojem a zmizel v koupelně, zavřel za sebou dveře a zapečetil je tlumícím kouzlem. Uvědomil si, že zírá na vlastní odraz v zrcadle. Muž, který mu vracel pohled ze zrcadla, mu připadal téměř jako cizinec.
V celém svém životě zažil Severus mnoho forem bolesti - od běžných zranění, která utržil v šermířských soubojích, až po extrém Cruciata. Ale dokonce pod oslepující, mysl-trhající agónií kletby Cruciatus se Severus nikdy necítil ve skutečném nebezpečí ztráty rozumu. Byl vždycky nějak schopen oddělit své city a myšlenky od fyzických pocitů, které trhaly jeho tělo.
Ale minulou noc, poprvé ve svém životě, opravdu věřil, že zešílí. Nejprve to bylo to vyzvánění zvonu - bylo stále hlasitější a hlasitější, až si myslel, že by ho to mohlo ohlušit. Ale když přišel tah - Volání - a on si uvědomil, že nebude schopen na ně odpovědět, myslel si, že mu srdce v hrudi pukne. Okamžitě pochopil, co bylo špatně - cítil Temného pána uvnitř své mysli, omotaného kolem své duše, jak vysává jeho magii. Bojoval s tím - zoufale se pokoušel dostat se z toho hrozného sevření - zkusil se dostat k té části své duše, kterou volal ten zvon. Bylo to, jako by se znovu narodil - jenom proto, aby si v poslední minutě uvědomil, že nebude schopný zúčastnit se svého vlastního zrození.
Nic, co udělal, ho nedokázalo vymanit ze sevření, jež ho drželo - nemohl dýchat, nemohl vidět, nemohl myslet. Jeho magie, která vždycky byla tak silná, ho naprosto zklamala. Ale naprostou nesprávnost situace, bolest z toho, že mu bylo odepřeno, co bylo jeho, překonala panika, když si uvědomil, že Harry tam bude. Harry bude zavolán na své místo a Severus nemůže jít za ním. Severus tam nebude, aby ho chránil.
V té době mu nápad vyříznout si Znamení z těla připadal dokonale logický - a v tu chvíli už byl příliš mimo, než aby cítil tak obyčejnou bolest jako je řezání vlastního masa. Když nedokázal přetnout dráty, které vázaly Znamení, zastrčil ostří pod ně. Když nemohl jednoduše vyříznout Znamení, napadlo ho prostě okrájet všechno maso až na kost. Sekera nebo pila by to pravděpodobně zvládly lépe - mohl by jen uříznout celé své předloktí - byl zoufalý.
Severus si v hrůze zakryl oči. Do tohohle vstoupil Harry - vzpomíná si na boj s Harrym o vládu nad nožem. Poranil ho? Nemohl si vzpomenout, jestli ho nepořezal. Jak snadno to mohl náhodně udělat!
Jeho oči se v šoku rozevřely - napadl Harryho. Nebyl si jistý sledem událostí, ale vzdáleně si připamatoval, že se po něm sápal - líbal ho, přitlačil ho k podlaze, trhal z něj šaty. Byl tohle důvod, proč byl v jejich posteli téměř nahý? Znásilnil ho? Sotva to stihl na toaletu včas, když se mu zvedl žaludek a vyzvrátil to málo, co v něm měl.
Trvalo to několik minut, než se jeho žaludek uklidnil, a on seděl na studené podlaze koupelny a třásl se, zatímco se pokoušel dát dohromady kousky událostí. V pokoji byl někdo další - Harry nebyl sám. Někdo mu pomáhal - někdo Severuse zastavil.
„Dobby!“ zavolal a malý skřítek se před ním okamžitě objevil. Kupodivu stvoření drželo v ruce malou lahvičku s lektvarem. Rozpoznal štítek na lahvičce jako jeden ze svých vlastních.
„Pan Severus by měl vypít toto, myslí si Dobby,“ naléhal domácí skřítek a nabízel mu lektvar.
Severus, zmatený takovým chováním - skřítkové nebyli známi tím, že by kouzelníkům předepisovali lektvary bez vybízení - si vzal láhev. Byl to uklidňující lektvar, což bylo přesně to, co právě teď zoufale potřeboval. Vytáhl zátku a vypil ho. Pak se upřeně zadíval na skřítka. „Ublížil jsem mu?“ zeptal se. Dobby byl jedním z bývalých domácích skřítků Lucia Malfoye - věděl všechno o tom, jak může jeden člověk ublížit jinému.
Dobby stál před Severusem, a když zavrtěl hlavou měl uši napřímené. „Dobby vás nenechá ublížit panu Harrymu,“ odpověděl. „Dobby pomohl panu Harrymu, přinesl třemdavu a vypudil protivný nůž. Dobby ví, co dělat.“
Zalila ho úleva. Neublížil mu - možná ho vyděsil, ale Dobby mu zabránil, aby mu ublížil. „Děkuji ti, Dobby,“ zašeptal a nikdy dřív nebyl domácímu skřítkovi tak vděčný. Opatrně se postavil na nohy. „Přines mi oblečení,“ nařídil a skřítek přikývl a zmizel.
Vyklouzl z kalhot a vstoupil do sprchy. Mohl říct, že byl očištěn pomocí kouzla Pulírexo - v nouzi bylo dobré, ale zanechávalo kůži svědivou a suchou. Voda se okamžitě vsákla do obvazu na jeho paži a tak pátral, jak ho uvolnit z kůže. Třemdava zhojila rány od nože - deset bodů Nebelvíru za to, že si na takovou věc vzpomněl. Ale Znamení stále ještě vypadalo zanícené a oteklé a ten pohled Severuse znechutil.
Voldemort ho stále ještě vlastní. Nezáleží na tom, komu patří jeho oddanost, nezáleží na tom, na čí straně bojuje - Voldemort má stále plně v držení jeho moc a on o tom celou tu dobu neměl ani tušení. Nikdo z nich neměl.
Nedokázal si představit, že by kdekoliv na zemi žil kouzelník nebo čarodějka, kteří by přijali Znamení, kdyby opravdu věděli, co to znamená. Předpokládalo se, že to je prostředek komunikace - způsob, jakým byl Voldemort v kontaktu se svými stoupenci, a metoda pro ně všechny, jak sladit svou magii dohromady, takže byli schopni kouzel v tandemu. Ale tohle šlo daleko za to vše - dávalo to Voldemortovi úplný přístup k jejich síle - bez jejich souhlasu. A neexistovala žádná zatracená věc, kterou by proti tomu mohli udělat. Dokonce i když jeho Znamení Brumbál opatřil ochranou, takže ho Voldemort nemohl jeho prostřednictvím mučit, pořád byla jeho síla ovládána Pánem zla. Až nadejde čas a Voldemort bude bojovat s Harrym, bude Severusova vlastní magie využita proti jeho manželovi. Pouhá tato myšlenka byla nesnesitelná.
Dobby nechal jeho šaty položené na okénku koupelny. Severus se mlčky oblékl a, než opustil koupelnu, zrušil tlumící kouzlo. Přes pokoj viděl Harryho, který stále ještě tvrdě spal v posteli a nevěděl o světě. Severus odešel z ložnice a opatrně za sebou zavřel dveře. Rychlé mávnutí hůlkou zapálilo oheň v krbu - nebylo chladno, ale potřeboval známé osvětlení. Navzdory uklidňujícímu lektvaru se stále ještě cítil nejistý a uvědomil si, že pochoduje sem a tam před krbem, zatímco si v hlavě zas a znovu přehrává včerejší události. Bohové, myslel si, co má říct Harrymu? Jak se vůbec může omluvit? Jak se mohly věci tak rychle vymknout kontrole?
Pokusil se události minulé noci zrekonstruovat - všechno bylo pořád tak neurčité. Co to Harrymu říkal? Pamatoval si ječení - vzpomínal si, že se mu pokoušel … něco… vysvětlit. Ale podrobnosti byly pryč. Zápolil s ním Harry, když ho napadl? Vzpomínal si na krev na jeho rukách - na Harryho rukách. Osm měsíců tvrdě pracoval na tom, aby mezi nimi vybudoval důvěru - pokusil se dát Harrymu domov, kde by se cítil v bezpečí a vítaný - a v jediné minutě to všechno zničil. A to v tu nejhůře představitelnou dobu - když celý svět doslova buší na Harryho dveře a dožaduje se svého dílu.
Hlasitá rána z ložnice ho vylekala a rychle se v obavách obrátil. Dveře do ložnice se rozletěly a Harry z místnosti vyběhl a zděšeně křičel jeho jméno. Při pohledu na hrůzu v těch zelených očích Severus ztuhl na místě.
Když ho tam Harry uviděl stát, smykem se zastavil a zíral na něj jako v omámení, jedna ruka mu spočinula na hrudi, jak se pokoušel uklidnit své bušící srdce. Severus nedokázal umlčet zcela nepatřičný hlásek ve své hlavě, který poukazoval na to, že je Harry téměř nahý - a Merline, ten mladík byl tak krásný!
„Jsi v pořádku?“
Severusovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že se ho Harry na něco ptá - neměl by to být on, kdo položí takovou otázku? Harry si o něj dělal starosti? V duchu sebou zatřásl - nejraději by se pořádně nakopl. Samozřejmě, že si dělá starosti - minulou noc ho našel, když se pokoušel uříznout si vlastní ruku, a když se nyní probudil, byl pryč.
„Jsem v pořádku,“ rychle ho ujistil. Co má říci? Jak to má napravit? „Harry, dlužím ti omluvu. Nemohu začít-“
Severusova slova byla okamžitě uťata, když Harry rychle přešel pokojem, ovinul kolem něj paže a pevně ho objal. „Ne,“ prosil, „nedělej to!“
Severus byl šokovaný, když se k němu najednou přitisklo horké tělo, jeho myšlenky se zmateně rozvířily. Váhavě zvedl ruce, aby chlapce objal. Skutečně to tak je? Je mu prominuto? Prostě jen tak? Nezdálo se mu to ani vzdáleně možné - nic ve svém životě nikdy nezískal snadno. Ale způsob, jakým ho Harry držel, mluvil o zoufalé touze po normálnosti nebo po ujištění, že snad překonal svoje úděsné chování. Možná mu mohl prominout Harry - ale dokáže také odpustit sám sobě? Může opravdu ve svém životě přijmout něco tak dobrého a čistého, aniž by to zničil?
A pak mu došlo, že jeho ruce pomalu hladí hladkou kůži Harryho zad. Hlavu obrátil tak, aby mohl vdechovat sladkou vůni rozehřátého těla, která stoupala z těla v jeho náručí, zatímco jeho magie nenasytně nasávala sílu, jež ho obklopovala. Jeho tělo už ztvrdlo touhou a uvědomoval si, že na směru, kterým zamířily jeho myšlenky, není absolutně nic dobrého nebo čistého. Ve skutečnosti byl právě jen okamžik od chvíle, než udělá něco neomluvitelného, jestliže to nezarazí.
„Uvědomuješ si, doufám, že jsi téměř nahý,“ oznámil mladíkovi a pokoušel se udržet lehký a škádlivý tón.
Harry šokovaně zavřeštěl, odtáhl se, podíval se dolů na sebe v ponížení a všechna ta odhalená kůže rozpaky jasně zčervenala. O sekundu později proletěl jako blesk přes místnost a zabouchl za sebou dveře ložnice, zanechávaje Severuse samotného v obývacím pokoji, aby přivedl svoje bolavě vzrušené tělo opět k rozumu.
Unaveně sklesl do jednoho z křesel - jak, ve jménu Merlina, má tohle přežít? Chtěl ho tak hrozně, až to bolelo! A překročilo to pouhou touhu po jeho těle. Po tom, co se stalo minulou noc, a po tom, co si uvědomil, že Voldemort vysává jeho magii, měl hrozné podezření, že touží také po Harryho síle. Bylo to tak zvrácené - tento mladý muž, který byl tak ochotný obětovat se pro každého, který prominul Severusovi jeho zločiny - a jediné, o čem Severus mohl přemýšlet, bylo, jak by se přiživil na jeho síle jako nějaký upír hnaný chtíčem.
Jakou úžasnou lidskou bytostí to jsem, pomyslel si zhnuseně Severus. Jak ohromného ochránce Albus vybral pro Chlapce, který přežil. Jakého báječného, čestného, obětavého muže vybral Kámen manželství jako manžela pro zachránce kouzelnického světa! Artuš Pendragon byl ženatý s krásnou Ginevrou - ale ubohému Harry Potterovi pověsili na krk zlého Černého rytíře.
Zvuk u vchodu pro sovy ho vyrušil z jeho stále temnějších myšlenek a Harryho bělostná sova Hedvika vlétla dovnitř, upustila ranní noviny Severusovi do klína a pak přistála na svém bidýlku, odkud na něj zírala. Dnes ráno vypadala mírně pomačkaně a Severus se starostlivě zamračil. Ale ona na něj jen zahoukala a dost významně se dívala na noviny, které doručila.
Denní věštec byl dneska neobvykle tlustý. Severus ho rozložil a zíral dolů na titulky. Všechny ty další milióny věcí, o kterých by měl přemýšlet spíš, než aby uvažoval o tom, jak sladce voní Harryho kůže a jak dokonalý je to pocit, když se jeho tělo tiskne na jeho, se k němu přihnaly zpátky.
Oh, Merline, pomyslel si, když v šoku zíral na planoucí titulek a fotografii na přední straně. Byl ženatý s králem kouzelnického světa. Jak, ve jménu Salazara, se s tím má vypořádat?
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Poznámka autorky: Omlouvám se, že jsem se sem tento víkend nedostala. Jsem si ale jistá, že si umíte představit, že napsat tuhle kapitolu bylo dost nesnadné. A stejně jako některé jiné, i tato prošla opakovaným přepisováním. Pak jsem narazila na technický problém, když se Word rozhodl implodovat a sežral mi celou kapitolu. Musela jsem všechno vytvořit od píky. Kdo by prostě nemiloval moderní techniku?
Všimla jsem si, že v části pro komentáře zanechala zprávu celá řada nových čtenářů - ráda vás všechny poznávám a všem vám děkuji za krásné komentáře. Věřte si tomu nebo ne, kromě šesti tisíc kladných ohlasů jsem měla jenom 4 skutečně ohnivé - a ty byly všechny variantou urážlivých komentářů, které je snadné pominout. Dá se říct, že nabídky k sňatku, které jsem dostala, zdaleka převáží zášť.
Mimochodem - jeden z mých čtenářů mě požádal o souhlas s překladem do francouzštiny a chtěl vědět, jestli jsem dostala email s žádostí. Obávám se, že moje schránka je tak zaplavená zprávami, že je pro mě téměř vyloučené se skrz všechny prokousat - a tu žádost nemůžu najít (nebo žádosti - možná jich tam bude víc). Jsem šťastná, že se bude můj příběh překládat - mám jediný požadavek, abyste dodrželi moje záhlaví (název, poděkování a zřeknutí se). Pokud vím, už se překládá do více než tuctu různých jazyků - včetně francouzštiny. Ale jsem si jistá, že je vždycky prostor pro další. Přála bych si, abych uměla mluvit více než jedním jazykem - zvláště od té doby, co dostávám hodnocení také v jiných jazycích. Povzdych…
Pokud jde o použití třemdavy - ano, ukradla jsem ji ze 7. dílu. Jak už jsem řekla, tento příběh bere za kánon pouze první čtyři díly, ale použila jsem několik postav z dalších dílů. Myslím, že nikomu neublíží, když použiju také pár lektvarů.
Dodatek: Zřídila jsem yahoo diskuzní skupinu, pokud by měl někdo zájem se připojit. Pokusím se tam podrobněji zodpovědět vaše otázky. Nazývá se prostě „The Marriage Stone“. Můžete se zapojit tady: ZDE .