| Zobrazeno: 5450
/ 12
Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Georgia, Mandragora a Jezinka
Párování: Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 18+
Milé čtenářky (a čtenáři, pokud tu nějací jsou). Možná jste zahlédli ve vzkazech, že si obě moje bety drze odjely na dovolenou. Ale protože já poctivě překládám dál, tak jsem usoudila, že vás nebudu šidit o vaše pravidelné dávky ;-) Naštěstí se přihlásila dobrovolně na dočasné betování Jezinka, čímž jí tímto vřele děkuji. A vás prosím o shovívavost, když tam někde najdete nějakou tu chybičku či anglikanismus nebo nepříliš zdařilou formulaci.
Takže dámy se už z dovolené vrátily a teď právě prožívají trauma z návratu z dovolené :-))) Až se vzpamatují, vrhnou se do práce a vypulírují to :-)
Pyriel
Rána na dveře odvrátila Severusovu pozornost od titulní strany novin. Ve skutečnosti nebyl připravený čelit zbytku světa - cítil se uvnitř rozbolavělý a podivně zranitelný. A kdyby byl k sobě upřímný, nechtěl, aby zbytku světa čelil ani Harry - daleko lepší by bylo zůstat zamčení v jejich bytě, kde se jim nic nemohlo stát.
Znovu zaznělo zaklepání na dveře a Severus si povzdechl - připravený nebo ne, zbytek světa nehodlal odejít pryč. Zhluboka se nadechl, přešel pokojem a dveře otevřel. Na chodbě čekali Sirius a Remus a on jim rychle pokynul dovnitř a pak portrét znovu uzavřel.
„Kde je Harry?“ zeptal se Sirius okamžitě.
„Ve sprše,“ odpověděl Severus. Jak si všiml, Remus svíral v ruce výtisk Denního věštce.
„Albus tady bude za pár minut,“ oznámil mu Remus, zatímco se všichni usazovali před krbem. „Shromažďuje některé zahraniční noviny a myslím, že chtěl zjistit, co se děje na ministerstvu.“
Sirius pohlédl k zavřeným dveřím do ložnice, oči naplněné starostí. „Jak mu je?“ zeptal se a Severus se nemusel ptát, koho tím myslí.
Naneštěstí na to Severus neměl skutečně dobrou odpověď. Jen poněkud bezmocně pokrčil rameny. „Zmatený, ale zvládá to. Stejně jako vždycky.“ Zdálo se, že se z toho Harry vždycky dostane, ať už se stane cokoliv - nesl na ramenou břímě jako nikdo jiný a zdá se, že ho přijal jako svou povinnost.
„Proč jsi tam minulou noc nebyl?“ zeptal se pak Sirius, čímž Severuse zaskočil. V šoku na muže zíral a divil se, jak může vědět… a pak mu to došlo. Black byl povolán. Samozřejmě, Black byl vyzván - a na rozdíl od Severuse byl schopen přijít.
Když viděl Sirius na Severusově tváři šokovaný výraz, jen pokrčil rameny. „Ty a já jsme se prokleli navzájem dostkrát na to, abych přesně věděl, jak jsi silný. Jestliže jsem byl Zavolán já, tak ty taky.“
„Znamení zla,“ odpověděl Severus hořce. „Zabránilo mi na Volání odpovědět. Temný pán drží mé místo - a mou sílu.“ Na tuto pravdu neexistovala žádná cukrová poleva. Black i ostatní musejí vědět, jak se věci mají.
Dlouhou dobu na něj Sirius jenom upřeně hleděl a pak se mu na tváři objevilo pochopení. „Všechna ta prázdná místa,“ sykl. „Nebyla prázdná. To všechno byli Smrtijedi. Už jsem se divil, proč tam nebyli Lucius Malfoy a moje sestřenice Bellatrix.“
„Kolik?“ zeptal se Remus. „Kolik míst bylo prázdných?“
„Téměř polovina,“ odpověděl Sirius a Severus při tom poznání sám zbledl. Polovina! Polovina z nejmocnějších kouzelníků a čarodějek na světě přijala Znamení zla.
„Merline!“ zvolal Remus. „A proti tomu stojíme? Proti tomu stojí Harry?“
„Věděl jsi to?“ vyčítavě se zeptal Sirius Severuse.
Severus se na něj rozzlobeně zadíval. „Samozřejmě, že jsem to nevěděl!“ protestoval. „Nikdo z nás to nevěděl! Myslíš si, že by kterýkoliv z nás přijal Znamení, kdyby to věděl? Umíš si představit Lucia Malfoye, jak se vzdává takové pozice? A poslední věc, kterou bych vůbec chtěl dělat, je pomáhat Voldemortovi.“
„Tak to je dnes svázaný s docela dost velkým množstvím rozzlobených lidí,“ odvětil Black.
„Nemyslím si, že by se o to Pán zla staral,“ odpověděl Severus. „Když se dostal k bodu, kdy vzývá staré démony, tak už není ani vzdáleně příčetný.“
Oheň najednou vzplál a o chvíli později dovnitř vletaxoval Brumbál - vystoupil z krbu se stohem novin v rukách. Starý muž vypadal unaveně a Severus si nemohl pomoci, aby nezauvažoval, kolik spánku mu bylo dnes v noci dopřáno. Všechny je pozdravil a potom vytáhl svou pikslu s citrónovými bonbóny říznutými lektvarem a nabídl jim. Všichni tři odmítli.
„Dobrá,“ začal Albus, když se posadil do křesla naproti Severusovi. „Celý svět je vyburcovaný těmito událostmi a já se obávám, že na ministerstvu to nejde příliš dobře.“ Hodil noviny na konferenční stolek a všichni tři se jimi začali prohrabávat, prohlížeje rozličné titulní stránky.
Severus se pozastavil, když našel jedny z francouzských novin - Albus přinesl francouzské jak kouzelnické, tak mudlovské. Mudlovské noviny mluvily o teroristickém útoku v hlavním nákupním centru města Montpellier na jihu Francie. Spolu se zničením několika budov a početných mudlovských mrtvých mluvil list také o nervovém plynu, který způsobil masovou halucinaci. Nicméně francouzské kouzelnické noviny popisovaly pradávného démona, který se najednou zjevil v mudlovském nákupním středisku, než zmizel právě tak náhle, zanechávaje za sebou zkázu - podle popisu to byla tatáž stvůra, jež se objevila na famfrpálovém hřišti v Bradavicích.
„Ta bytost se objevila všude po celém světě,“ vysvětlil Albus, když si všiml, co upoutalo Severusovu pozornost. „Jsou tu zprávy o jejím zjevení se na všech hlavních kontinentech planety - přestože na každém místě vyčkala jen kratičký okamžik. Bradavice byly očividně jejím konečným cílem, což je důvod, proč to neodešlo samo.“
„Hledalo to něco?“ navrhoval Remus.
Albus pokrčil rameny. „Možná. Bez ohledu na to je svět vyděšený. Vlády celého světa požadují volný přístup k Harrymu. Tvrdí, že pokud se zjeví další z těchto věcí, potřebují vědět, že Harry okamžitě přijde do jejich země, aby to zastavil.“
Severusovo srdce se při tom sevřelo - samozřejmě věděl, že přijdou mezinárodní požadavky, ale slyšet to říkat Albuse způsobilo, že to znělo tak definitivně. „Jaká byla odpověď ministerstva?“ Nedokázal si představit, že by se britské ministerstvo ochotně vzdalo i té maličké kontroly, kterou mělo nad Harrym. Král nebo ne, zachránce nebo ne, Harry byl pořád ještě britským občanem.
Nad tím si Albus povzdechl a zatahal se za plnovous. „Obávám se, že my máme své vlastní problémy. V tuto chvíli probíhá na ministerstvu převrat.“
Severus, Sirius a Remus na něj šokovaně zírali. Severus věděl, že Popletal bude mít před sebou dost zlé časy - ale představa, že by ve vládě mohlo skutečně dojít k rozkolu, mu ani nepřišla na mysl.
„Kdo…“ vyhrkl Remus, ale pak potřásl hlavou, jako kdyby se pokoušel zformulovat patřičnou otázku.
„Kdo ne!“ uvedl Albus. „Všichni naléhali na Popletalovu rezignaci - a navíc je tu také skupina, která navrhuje, že by měl být jednoduše odsouzen a popraven za zločiny proti státu. Starostolec se pokouší udržet pořádek, ale bystrozorové, jako celek, se otevřeně postavili proti Popletalovi - což je ekvivalent hlasování o nedůvěře a dočasně ho odstraňuje z úřadu. Také se zdráhají poslouchat Starostolec bez řádného ministra v čele.“
„Co to urychlilo?“ zeptal se ohromený Severus. Včera mohl říci, že Stark a jeho lidé nebyli z Popletala šťastní, ale stále ještě velkou měrou poslouchali jeho příkazy, když se týkaly obnovy po útoku. A současný vedoucí bystrozorů, Maxwell Darmut, byl ve věci zákona a pořádku tradicionalista. Muselo se stát něco, co způsobilo takovou reakci.
Albus pro něj naprosto necharakteristicky obrátil oči k nebi, jako by také nemohl uvěřit způsobu, jakým se věci vymkly zpod kontroly. „Popletal se rozhodl vydat příkaz k zatčení Harryho a prohlašoval, že je hrozbou pro náš způsob života. Pak Popletal musel spojit svoje problémy s pokusem přivolat mudlovské úřady, aby znovu získal kontrolu - patrně už s mudlovskou vládou dosáhl nějaké dohody. Mudlovský ministerský předseda také nařídil Harryho zatčení - tvrdil, že je hrozbou pro národní bezpečnost, a povolal jejich armádu, aby obsadila ministerstvo kouzel.“
„Mudlové se zmocnili ministerstva?“ vykřikl šokovaný Sirius. Všichni tři muži na Albuse nevěřícně zírali.
„Ale Albus zavrtěl hlavou. „Ne, Starostolec okamžitě převedl ministerstvo do stavu dočasné izolace - v tuto chvíli se nikdo nedostane ani dovnitř ani ven a mudlové budovu dokonce ani nemohou najít. Je zbytečné říkat, že ulice kolem ministerstva jsou zaplavené mudlovskými vojáky, kteří hledají něco, co by mohli obsadit. Ale to vlastně není skutečný problém.“
„Je toho víc?“ zeptal se Remus. Všichni vypadali zděšeně.
Albus jen přikývl. „Když byla budova ministerstva uzamčena, bylo uvnitř množství významných lidí - mezi nimi byl Lucius Malfoy, který, jak se zdá, trochu zešílel. Poté, co zjistil, že je zavřený uvnitř, začal formálně vyzývat lidi na souboj. V našich zákonících je málo známá klauzule, která uvádí, že protože v současné době není technicky vzato v úřadě žádný ministr, vrací se náš právní systém zpět k feudálnímu řádu, který uznává každého člena Starostolce jako soudce určité provincie Británie. Tohle bylo míněno jako pojistka, že bude udržován pořádek v případě atentátu na jednoho nebo více našich vůdců.“
„Což znamená, že drží svoje postavení právem magie a ne podle výsledků voleb,“ zvolal otřeseně Remus - a Severus byl sám stejně znepokojený. Jenom členové Mezinárodního sdružení kouzelníků drželi svá místa právem magie - a ti měli jen málo společného s každodenní vládou ve světě. Všechny pozice ve Starostolci byly volitelné a s několika výjimkami, z nichž Albus byl tou nejznámější, byli jeho členové silní spíše politicky, než aby se jednalo o silné kouzelníky a čarodějky.
„Starostolec měl za těchto okolností budovu ministerstva vyklidit, než ji uzamkl - naneštěstí náhlé objevení se mudlovského vojska jejich rozhodnutí urychlilo. Toto ráno už Lucius Malfoy porazil v souboji pět kouzelníků, zmocnil se pěti hůlek a nyní legálně zaujímá pět křesel ve Starostolci. Do dnešního poledne jich bude mít pravděpodobně o něco víc. Je velice efektivní, pokud jde o likvidaci naší vlády v podobě, jaká dnes existuje,“ vysvětloval Albus. Po tváři mu přeběhl podivný výraz. „Nicméně je zajímavé, že ve skutečnosti nikoho nezabil.“
„Cože?“ zeptal se Severus překvapeně. Mnohokrát předtím viděl Lucia bojovat v souboji. Vždycky šel až na smrt a nikdy neukázal slitování.
Albus pokrčil rameny. „Těch pět kouzelníků, které porazil, je stále ještě na živu. Omráčil je. Nemůžu si pomoci, ale myslím si, že osnuje něco jiného, čemu nerozumíme.“
Severus byl ohromený. „Myslíš si, že chce dohodu s Harrym?“
Oči starého muže náhle zazářily. „Myslím si, že to je jasná možnost. Nemyslím, že by byl z vývoje událostí včerejšího večera a noci nadšený. Ti kouzelníci, se kterými bojoval, jsou ti, kteří by pravděpodobně dělali Harymu největší potíže - ti, kteří otevřeně podporovali Popletala.“
„Nemůžeme mu věřit,“ varoval Severus.
„Toho jsem si dobře vědom,“ pokývl souhlasně Albus. „Ale dokud nebudeme vědět přesně, o co mu jde, nemůžeme s tím nic dělat.“
„Poslal výzvu i tobě?“ zeptal se Severus zvědavě, považuje za nepravděpodobné, že by to Lucius riskoval. Albus byl jedním z mála členů Starostolce, který mohl držet svou pozici i právem magie - byl také jedním z několika členů Starostolce, kteří byli také členy Mezinárodního sdružení kouzelníků.
Albus v odpověď zavrtěl hlavou, i když si Severus pomyslel, že vypadá tím nápadem docela zaujatý. Už dlouho se s nikým v souboji neutkal - přinejmenším o tom Severus nevěděl. Možná byl nedočkavý, aby zkusil svou ruku proti mladší generaci kouzelníků.
„A co další ministerští kandidáti?“ vyptával se Remus. „Madame Bonesová je ve Starostolci. Nemyslím, že jsem ji kdy viděl v souboji.“
„Ona je jednou z těch, kdo mě dnes ráno kontaktovali, aby mi pověděli, co se děje,“ přiznal Albus. „Před půl hodinou byla v pořádku a slíbila, že nás bude dál informovat. Nicméně musí posílat zprávy přes portréty, takže v informacích dochází trochu ke zpoždění.“
„Řekl jsi 'množství významných lidí',“ přemítal Severus zamyšleně a pak se zamračil, když viděl výraz na Albusově tváři. „Došlo tam k dalším soubojům! Kdo další tam ještě byl?“
„Kouzelník jménem Valerian Ventus zabral křeslo jménem upírského lorda Aventina,“ odvětil Albus. „Kupodivu si vzal zpět místo, o které přišli, když vstoupily v platnost protiupírské zákony. Byl tam také muž, jenž se jmenuje Merik Volpine, který zabral křeslo ve jménu Rema Lupina.“
„Co?“ zvolal Remus v šoku. Severus jenom zíral a měl co dělat, aby uvěřil všemu, co slyší.
„Volpine je členem Mezinárodního sdružení kouzelníků, ale nikdy se nezajímal o vládu,“ vysvětlil Albus Lupinovi. „Je to také vlkodlak. Kvůli svému stavu nikdy neměl děti a dlouhou dobu hledal dědice. Už mnoho let tě sleduje. Poté, co bylo zveřejněno tvoje vyléčení, dospěl k tomu, že jsi hoden jeho titulu. Veřejně tě prohlásil svým dědicem a převzal místo tvým jménem, protože stále nemá touhu vládnout. Má pocit, že ty jsi tím, kdo může znovu získat stejná práva pro vlkodlaky.“
Remus vypadal omráčený a Sirius se natáhl a vzal ho pro útěchu za ruku. „Ale nic z toho není legální,“ protestoval Remus s potřásáním hlavy. „Nemůžete zabrat křeslo ve Starostolci násilím!“
„Obávám se, že právě teď, v tuto dobu, je to vše zcela legální,“ odpověděl Albus. „Lucius zná kouzelnické zákony jako nikdo. Jediné, co v tuto chvíli postrádají, je nějaký prostředek, jak prosadit svou vůli na zbytek země. Bystrozorové odmítají poslouchat kohokoliv jiného kromě Starka a Darmuta - a ti dva už nejsou dále ochotní přijímat rozkazy od kohokoliv na ministerstvu, dokud nezjistí, kdo uplatňuje legální právní autoritu.“
„Nedostatek nátlaku nebude trvat dlouho,“ poukázal Severus. „Lucius má dost peněz, aby si najal armádu žoldáků, když bude muset - a lord Aventine má k dispozici všechny upírské rody. Nepředpokládám, že by se skřeti přidali k nějaké straně?“
„Ne,“ Albus tím vypadal pobavený. „U Gringottů se obchoduje jako vždycky.“
„Ještě něco, o čem bychom měli vědět?“ zeptal se Severus.
„Ach, ano,“ přikývl Albus. „Ještě něco by tě mohlo zajímat, Severusi. Tvoje sestra Diana Snapeová Brandová zabrala křeslo jménem Zimních zemí - což vytvořilo zcela nový precedent, protože nyní jsou považováni za cizí národ. Technicky její akce představuje invazi - ale doposud nikdo neprojevil zájem ji kvůli tomu vyzvat. Dokonce i Lucius se jí jasně vyhnul. A když už mluvíme o armádách, tak za hranicemi Bradavic táboří pět set vikinských bojovníků a jsou připraveni chopit se zbraní na obranu svého krále. Slíbili nám i víc, pokud budeme potřebovat.“
Severus zděšeně zasténal. O kolik víc šílenství ještě vydrží? Věci se naprosto vymykaly kontrole.
„Albusi, co budeme…“ začal Remus, ale ztichl, když se otevřely dveře ložnice a objevil se Harry, čerstvě osprchovaný a oblečený.
Všichni čtyři okamžitě vstali a Severus viděl, že při tom pohledu přeběhl po Harryho tváři zvláštní výraz. To dalo Severusovi trochu času, aby pohlédl na zbývající tři muže - instinkt je všechny přiměl postavit se a podle výrazu bezmoci na jejich tvářích si tohoto faktu všichni všimli ve stejnou chvíli. Harry se nezdál obzvlášť šťastný tímto projevem úcty a uváženě přešel mlčky místností k servírovacímu stolku a čajovému servisu, který měl Severus poblíž krbu.
Čtveřice mužů si vyměnila zaražené pohledy nad Harryho nezvyklým mlčením, zatímco Harry připravoval svůj ranní čaj. Chlapec něco zašeptal a vedle něj se okamžitě zjevil Dobby, přinášeje mu několik dalších šálků, které umístil na čajový podnos, než zase zmizel.
O chvíli později přenesl Harry podnos ke konferenčnímu stolku a klekl si před něj. Všichni v tichu sledovali, jak Harry připravuje pět šálků - dvě silné, černé kávy, které postavil před Severuse a Siria. Šálek čaje s mlékem a třemi cukry před Albuse a dva další šálky s čajem a jedním cukrem, z nichž jeden postavil před Rema. Ten druhý si vzal sám a pak vstal, obešel stůl a posadil se na pohovku mezi Siria a Rema. Bez jediného slova jim naprosto zřetelně a jasně sdělil, že dneska je tatáž osoba, jakou byl včera ráno. Bude i tak dost těžké jednat se zbytkem světa - nebude ale schopný se s věcmi vypořádat, jestliže se k němu jeho přátelé a rodina začnou chovat nějak jinak.
Sirius ho objal kolem ramen a lehce ho políbil na spánek. „Promiň, prcku,“ omluvil se za všechny.
Harry jen kývl, na tváři chápavý výraz. Pokynul k početným novinám roztroušeným na konferenčním stolku. „Tak jaké jsou škody?“ zeptal se.
„No,“ začal Sirius s rychlým mrknutím na Rema. „Očividně každý, kdo byl včera tam na hřišti, dostane svou vlastní kartičku v čokoládových žabkách. Samozřejmě, já jsem už měl jednu předtím, ale teď mě musí přesunout z kategorie Nebezpeční zločinci do kategorie Hrdinové, takže se chystají vydat novou sérii. Z té druhé se stane sběratelská záležitost, což je skvělé, protože Remus jich vlastní sedmnáct.“
Po jeho slovech se Harry začal smát a potěšeně se šklebil, když viděl, jak Removy rozpačité tváře zalila červeň. Navzdory všemu se Severus musel usmát - i když se to před ostatními pokusil skrýt. Black věděl naprosto přesně, co říct, aby uvolnil napětí v pokoji a uklidnil Harryho. Přál si, aby měl stejnou schopnost, ale předpokládal, že se prostě bude muset spokojit se svým obvyklým stoicizmem. Každý z nich má své místo.
Všem čtyřem trvalo asi dvacet minut, než Harryho seznámili s nejdůležitějšími novinkami včetně zprávy, že bradavičtí studenti utrpěli jenom několik lehčích zranění, o která bylo okamžitě postaráno. Zatímco počet obětí kvůli zřícené tribuně byl vysoký - přes dvě stě lidí bylo zraněno - počet mrtvých dosáhl pouze dvacet tři. Z těchto dvaceti tří bylo patnáct sežráno nestvůrou a nezůstala žádná těla k pohřbení. Výraz žalu a lítosti na Harryho tváři při tomto smutném výčtu byl z těch, které už Severus nechtěl znovu spatřit. Jak si mohl Harry brát na sebe takovou vinu, bylo nad jeho chápání - a všichni ho nutili, aby místo toho myslel na počty těch, které zachránil.
Zatímco Albus vyprávěl o dalších objeveních se zrůdy, studoval Harry mezinárodní tisk - obzvlášť francouzské noviny upoutaly jeho pozornost a pozorně studoval nepohyblivou mudlovskou fotografii zničeného nákupního centra. „Vytvářelo to na zemi znak okultní pečeti,“ řekl jim Harry nečekaně. „Nevím proč nebo co ta pečeť znamená - neměl jsme na ni nikdy dobrý výhled. Myslím si, že ani to stvoření to nevědělo - vědělo jenom to, že mu to Voldemort přikázal.“
Po Harryho slovech si všichni čtyři muži vyměnili zneklidněné pohledy. „To ti ukázali havrani, Harry?“ zeptal se zdánlivě klidně Albus.
„Ne,“ začal Harry s potřesením hlavou, ale pak se zamyšleně odmlčel, jakoby si nebyl něčím jistý. „Já nevím… možná. Jenom vím, že v jednu chvíli jsem sledoval famfrpálové hráče a v tu následující jsem byl v Kanadě v mysli té bytosti.“ Zachvěl se a znovu zavrtěl hlavou, téměř násilně, jako by se pokoušel setřást ze sebe hrozné vzpomínky. Remus i Sirius se natáhli a sevřeli každý jednu Harryho ruku, aby ho utěšili, a Severus se musel sám držet, aby se nepřesunul po jeho bok. Nemohl si pomoci a musel vzpomínat na to, v jakém stavu byl Harry včera po útoku.
„Ty pečeti by mohly být přenosové body,“ navrhl Remus a pohlédl na Albuse pro potvrzení.
„Přenosové body?“ zeptal se Harry.
Remus přikývl. „Numerologické symboly se používají na připojení krbu k letaxovému systému nebo pro zřízení veřejného bodu pro přemisťování či přenášení. Spojují magicky dva body.“
„Takže si myslíte, že vytvářel výchozí body pro útok?“ vyptával se Harry. „Místa, odkud se přemístí Smrtijedi?“
„Ochranná kouzla nebyla porušena,“ připomněl Albus se zavrtěním hlavy, rysy složené do hlubokého zamračení, jakoby se pokoušel vyřešit hádanku. „Kdyby se mu podařilo na bradavickém famfrpálovém hřišti vytvořit přemisťovací bod, strážní kouzla by to zaznamenala.“
„Ledaže to nejsou Smrtijedi, koho má v plánu přemístit,“ navrhl Severus a všichni na něj poplašeně pohlédli. On jenom pokrčil rameny. „Lucius mi řekl, že se mu zdá, že Pán zla už nemá o své Smrtijedy zájem - že se obklopil novými služebníky, stvůrami. Co když neplánuje použít k útoku Smrtijedy - co když si buduje armádu démonů?“
Sledoval, jak všichni otevřeli ústa, aby proti takové věci protestovali, ale pak je zase zavřeli, když si uvědomili, že námitky by byly bezpředmětné. Voldemort už dokázal, že mu žádný zdravý rozum nezůstal, když vyvolal pradávného démona.
„Je v tom ještě něco jiného, co nevidíme“ oznámil jim Harry, pohled zaměřený na plameny v krbu. „Prohlásil, že odhalil tajemství, úžasné, strašlivé tajemství a s ním ukončí válku. Nemyslím si, že mluvil o armádě.“
Severus v obavách zalétl pohledem k Albusovi, protože si vzpomněl na rozhovor, který měli o obrovském tajemství, které hledal Grindewald - tajemství, jež by mu umožnilo vládnout celému světu. Albus byl tak bledý, jak ho Severus ještě nikdy neviděl. „Harry,“ starý muž upoutal pozornost všech. „Tohle je důležité. Řekl, že to tajemství zná - nebo že po něm pátrá?“
Harryho zelené oči vypadaly uštvaně. „Zná ho. Odhalil ho minulé léto. Pamatuju si, že se mi o tom zdálo - pamatuju si to, protože byl šťastný. Bylo to něco, co objevil ve Zmijozelových knihách - těch temných.“
„Tak možná je odpověď v knihách, které překládáš,“ navrhl Albus s výrazem plným naděje.
Harry jen pokrčil rameny. „Nenašel jsem nic takového. Žádný odkaz na nějaké velké tajemství - ani slovo o válce, dobývání či bitvách. Nestudoval jsem je všechny podrobně, ale všechny jsem přečetl.“ Doposud přeložil tři z nich a jak Severus, tak Albus si je prolistovali. „Zapamatoval bych si, kdyby mluvil o nějakém tajemství, které by si mohlo podrobit svět.“
„Tak to možná není takto jednoduše vyjádřené,“ přemítal Albus. „Voldemort měl ty knihy ve svém vlastnictví přes padesát let - určitě je četl zas a znova. Jestliže to tajemství odhalil teprve nyní, tak možná je nějak skryté, je to něco, co není zřejmé.“
„Možná je to něco, čemu můžete rozumět, jenom když jste pomatený,“ odpověděl Harry. Natáhl se, aby zvedl Denního věštce, a zíral na svou fotografii. Fotograf zachytil pohled na bitvu na famfrpálovém hřišti - pohyblivé zobrazení hrůzy, které všichni včera čelili, muži a ženy zachycení, právě když umírají, odhodlání na Harryho tváři, strach a rozhodnutí na tvářích všech těch, kteří stáli za ním a chránili ho štítem před údery nestvůry, které na ně dolů pršely. Byl to děsivý obraz – a zároveň jeden z těch, jež tuto událost zachovají pro historické knihy. „Něco horšího než tohle,“ zašeptal Harry, zatímco zíral na nestvůru.
Žádný z nich nevěděl, jak na takové sdělení odpovědět. Poslední věc, kterou si Severus chtěl představovat, bylo něco horšího než události, kterým čelili včera. Co by vůbec mohlo být horší, než když se na světě objeví starší bůh?
Harry s povzdechem noviny odložil. „Pane řediteli,“ zeptal se váhavě. „Celý ten nesmysl s tím, že jsem králem… je to jako se Zimními zeměmi, že jo? Ve skutečnosti to nic neznamená?“ Všichni viděli naději v jeho očích, když pokládal tuto otázku a doufal, že mu jeho slova potvrdí. Severus viděl v Albusových očích lítost, když si ztěžka povzdechl.
„Obávám se, že tak jednoduché to není, Harry,“ odvětil. „To shromáždění minulou noc byla v podstatě korunovace. Nejmocnější kouzelníci a čarodějky světa se sešli a potvrdili tvé postavení - dokonce ani Voldemort ho nepopřel. Přestože to nijak neovlivní vlády světa, dává ti to status zákonné nadřazenosti nad nimi všemi.“
„Nerozumím,“ prohlásil Harry a zakroutil hlavou.
„Něco z toho jsem ti vysvětlil o Vánocích,“ připomněl Harymu Remus. „Ministerstvo a Starostolec nesou zodpovědnost za každodenní vládnutí národu, stejně jako ostatní země světa mají své vlastní formy vlády. Ale staré zákony magie - ty, které musí poslouchat celý kouzelnický svět, jsou vynucovány Mezinárodním sdružením kouzelníků.“
„Každý, kdo byl včera přítomen v kruhu, je potenciálním členem Sdružení,“ dodal Albus a věnoval dosti významný pohled Siriovi a Severusovi. Severus cítil, jak se mu srdce sevřelo při pomyšlení, že protože je připoutaný k Voldemortovi, nemůže si dělat nárok na takovou čest. Black vypadal zaskočený pouhým tím návrhem. „Jenom ti nejmocnější kouzelníci a čarodějky přicházejí v úvahu, aby plnili tento úkol. Ne všichni z těch, kteří byli minulou noc vybráni, se zapojili, a mnozí z nich si pravděpodobně nebyli svého magického statusu vědomi - ale kterýkoliv z nich může zaujmout místo v radě.“
„Dokonce i Voldemort?“ zeptal se Harry.
Albus přikývl. „Dokonce i Voldemort - i když pochybuji, že by se vůbec někdy obtěžoval. Má sklony spíše k tomu, obcházet zákonné autority. Bez ohledu na to jsi se minulou noc skutečně stal hlavou Sdružení. Jakou úroveň vlivu si vybereš a budeš používat, je na tobě. Ale jeden aspekt tvého postavení se nedá přehlížet. Máš pravomoc soudit jakýkoliv konflikt nebo trestní případ v kterékoliv zemi na světě. Ať se ti to líbí nebo ne, lidé z celého světa se na tebe budou obracet, abys vyřešil jejich spory.“
„To znamená, že vlády celého světa udělají všechno, co je v jejich silách, aby získaly tvou přízeň a ovlivnily tvůj názor,“ dodal Severus, protože chtěl, aby Harry naprosto přesně chápal, jakému tlaku bude pravděpodobně vystaven.“
„Sdružení má zavedené procedury, jak se s takovými záležitostmi vypořádat,“ informoval ho Albus. „Ale je mnohem jednodušší změnit názor jediného člověka než mínění celého Sdružení. Lidé budou usilovat o to, aby obešli Sdružení a dostali se přímo k tobě.“
Harry vypadal vyděšeně. „Ale já nechci soudit nikoho!“ protestoval.
Albus se na něj laskavě usmál. „Pak uděláme všechno, co je v našich silách, abychom udrželi svět v mezích tak dlouho, jak to bude možné.“
„Tak dlouho, jak to bude možné?“ opakoval Harry. Obrátil zelené oči na Severuse, jeho pohled byl tak napjatý, že Severus cítil, jak jím projelo zachvění uvědomění. Najednou ho zasáhla vzpomínka z minulé noci na to, jak leží v Harryho náručí a usíná pod vlivem lektvaru, který mu Harry nalil do krku. 'Chystají se mi tě vzít,' řekl mu tehdy, vyděšený pomyšlením na to, že by Harryho ztratil po tom všem, čím spolu prošli.
A Harry to popřel, slíbil mu, že nedovolí, aby se to stalo. Mohl říci, že Harry si právě teď vzpomněl na totéž, protože zuřivý, a přece pronásledovaný výraz v jeho očích ho až bolelo vidět.
„Já neodejdu,“ řekl nyní Harry všem. „Tohle je můj domov. Jste moje rodina. Já neodejdu.“ Mluvil k nim všem, ale Severus věděl, že ta slova jsou určena výslovně pro něj. Srdce se mu v hrudi hlasitě rozbušilo. Nevěděl, co budoucnost chystala pro kohokoliv z nich; věděl jenom, že se musí držet Harryho slibu. Musí mu věřit bez výhrad - protože jakákoliv jiná možnost je nemyslitelná.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Poznámka autorky: Především - omlouvám se, že mi tak dlouho trvalo tohle napsat. Na rozdíl od závažných akčních kapitol, které se mi píšou snadněji, si tato vyžadovala spoustu výzkumu před napsáním, a trvalo mi to déle, než jsem čekala. Pokoušet se o politické vyřešení událostí je těžké.
Také jsem založila yahoo diskuzní skupinu, pokud by měl někdo zájem se připojit - je tam v současné době přes 200 členů (což považuji za úžasné!) Pokusím se tam odpovídat na specifičtější otázky. Jmenuje se jednoduše „The Marriage Stone“. Je mi líto, ale je v omezené sekci - jak je vidět, mám hodně mladých čtenářů. Yahoo vyžaduje, aby všechna slashová témata byla zařazena se statusem 'adult' (dospělý) - takže buď já musím lhát o tématu nebo vy musíte lhát o svém věku. Každopádně je do toho zapletena lež. Adresa je zde ZDE.
Zbytek této poznámky můžete přeskočit, pokud nemáte rádi suché, historické lekce, které jsou součástí tohoto příběhu. Je to dost zdlouhavé a opravdu to není nic víc než informace o pozadí. Vkládám to raději sem, než abych příběh zahlcovala příliš mnoha detaily.
Pokud jde o ministerstvo kouzel a Starostolec:
Dříve či později se někdo zeptá na hlasy, které mají jistí lidé, a jak souvisí s volenými pozicemi, zákonem a Starostolcem samotným. Sama J.K.Rowlingová opravdu nevysvětlila pořádně, jak funguje její kouzelnická vláda, takže jsem si to sama pěkně vymyslela, když jsem to psala.
Podle knih je Starostolec tvořený přibližně 50 kouzelníky. Není v nich žádné vysvětlení toho, jak svoje postavení získali - zdají se být jmenováni, ačkoliv JKR nikdy nezmínila kým.
Takže v tomto světě jsou tyto pozice všechny běžně volené. Jsou zvoleny nejvlivnějšími rodinami v Británii, které drží různý počet hlasů. Počet hlasů, jež rodina drží, závisí na velikosti pozemků, které vlastní, jejich magické síle a počtu vazalů, na které si může činit nárok - vazalem může být kdokoliv od sloužícího přes domácího skřítka po stádo kentaurů, kteří žijí na jejich území, a zaměstnance v podnicích, jež rodina vlastní. V Harryho případě jsou všichni Vikingové ze Zimních zemí považováni za jeho vazaly - doslovně, protože mu složili přísahu věrnosti. A ano, tohle by změnilo počet hlasů, jež si může Potterovic rodina nárokovat - až na to, že Zimní země už dál nejsou součástí Británie.
Vazaly mohou být také rodiny, které s jinou rodinou uzavřely alianci. Jediný hlas nemá velkou cenu - což je důvod, proč slabší rodiny tvoří s těmi mocnějšími spojenectví. V podstatě jsou tyto svazky podobné smlouvě voličů, kdy jediná rodina použije všechny hlasy dohromady. Vazalům také rodina, která je výše postavená, poskytuje právní a magickou ochranu.
Weasleyové, přestože je to starobylá rodina, vlastní pouze jeden hlas, takže vytvořili alianci s Brumbálem a předali mu svůj hlas - mimochodem to je také důvod, proč, když vyzval Lucius Artura na souboj, vykročil Brumbál. Je zodpovědný za ochranu Weasleyovic rodiny jako součást jejich dohody.
Snapeovi v současné době mají 47 hlasů.
Remus nemá žádnou zemi, peníze nebo vazaly a nikdy neměl hlas. Jeho postavení coby vlkodlaka mu také dalo velice pochybné právní postavení.
Blackovi mají 41 hlasů. Ale když byl Sirius v Azkabanu, Narcisa Malfoyová prohlásila, že má právo využívat jeho hlasy, stejně tak jako 33 hlasů jeho neplnoletého kmotřence Harryho.
Malfoyovi mají 49 hlasů. Ale spolu s hlasy Blackových a Potterových vládnou 123 hlasy, což je důvod, proč je jejich rodina tak vlivná. Abych nezapomněla - to také vysvětluje, proč by sňatek mezi Dracem a Siriem byl tak výhodný. Kdyby měli dítě, získalo by hlasy obou rodových linií.
Existuje také rezerva pro velice silné kouzelníky nebo čarodějky bez země či vazalů, aby získali jednotlivý hlas - může jim být udělen přímo Starostolcem při proceduře zvané Kouzelnické potvrzení. Remus by nikdy nepřicházel v úvahu, protože je vlkodlak.
Přestože jsem tu scénu nikdy nenapsala, Severus podnikl kroky, aby Harryho a Siriovy hlasy Narcise Malfoyové odebral - teď, když je Harry dospělý, má právo disponovat s hlasy sám a využít také hlasy svého kmotra. Nicméně nyní, když je Sirius volný, může sám získat své hlasy zpět pro sebe.
Tyto hlasy jsou odpovědné za volbu členů Starostolce a ministra, který vede Starostolec a stejně tak ty součásti zákonodárné moci, které podléhají veřejné volbě.
NICMÉNĚ: tohle všechno se změnilo s odvoláním ministra, jak už jsem v této kapitole zmínila. V tomto případě se Starostolec vrátil ke starší formě vlády, jež je založena na anglosaském Starostolci, který spadal do 7. století. Místo, aby byla volena, jsou křesla ve Starostolci rozdělována podle magické obratnosti - váš počet hlasů se nepočítá. Kouzelnický souboj vám může zajistit místo v radě.
Každé křeslo je zodpovědné za určitou provincii v Británii - a držení křesla dělá ze zmíněného kouzelníka vládce provincie (v kapitole jsem použila termín soudce1) - ale pojetí je stejné - konečná zákonná autorita.) Jestli jste to už neuhodli, tak tohle je něco, na co jsou zmijozelské rodiny připravované - to je důvod, proč se nikdy nevzdaly používání soubojů - jak s hůlkou, tak s mečem. Už dlouho touží po tom, aby se vše vrátilo ke starým způsobům.
Další lidé očividně také využili situaci - zatímco nynější forma vlády, zdá se, byla ratifikována Merlinem před 1500 lety, ke změně z magické na politickou moc došlo zřejmě v nedávné době. Volpine vlkodlak a upír Aventine (ano, je to ten upír, se kterým se Harry setkal u Stonehenge) zabrali ve Starostolci křesla, o která oni (nebo jejich předchůdci) přišli, když před 400 lety byly schváleny antivlkodlačí a antiupírské zákony. A nikoliv, spolu s Luciem se ani oni nechystají dobrovolně odevzdat tato křesla, až se věci uklidní.
Britská kouzelnická vláda podstupuje radikální přeměnu. A přestože nehodlám jít do velkých podrobností - mnoho dalších vlád ve světě čelí stejné krizi. Například Egypt se chystá přejít z výrazně patriarchální vlády k silnému ženskému faraonovi, a ona nehodlá naslouchat mužům, co ovládali její život.
Proč Harry prostě neodstraní Znamení zla?
Harry je sice neuvěřitelně silný, ale zatím není nijak zvlášť zkušený. On neví, jak Znamení zla odstranit - nebo jestli to vůbec je možné. A očividně ani Brumbál - kdyby věděl, jak ho odstranit, už by to dávno udělal, místo aby ho izoloval. A ve světle skutečnosti, že Harry by měl překonat plnou sílu magie Voldemorta spolu se všemi jeho Smrtijedy (Voldemort má přístup k VEŠKERÉ jejich síle), je nepravděpodobné, že to bude jednoduchá záležitost. Nezapomínejte, že také Severusova magie je připoutána k Voldemortově - Harry by musel bojovat se Severusovou vlastní magií, což si nemyslím, že by bylo dobré pro váhavé pouto, které se mezi nimi vytváří. Nicméně vám prozradím, že dříve či později se tato záležitost vyřeší. Většina tohoto příběhu je postavena na velkém tajemství, jež Voldemort pravděpodobně zná.
Na lehčí notu - všimli jste si, že Severus a Sirius jsou v téže místnosti a ještě spolu nebojují?
Poznámka překladatelky: 1) v originále Sheriff - osoba reprezentující pro dané území královskou moc ,místodržící' - měl soudní moc, vydával "místní zákony" - v dnešní terminologii de facto vyhlášky a opatření