| Zobrazeno: 5694
/ 15
Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Georgia, Mandragora a Jezinka
Párování: Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 18+
Vánoční večeře byla radostnou událostí. Připojili se k nim Albus, Minerva a Hagrid a Harry si uvědomil, že tady u stolu sedí všichni, které má rád. Nedokázal si pro sebe představit krásnější dárek než tohle - být tady, být součástí této neobvyklé rodiny. Věděl, že nad hlavou mu stále visí hrozba války a až se vrátí do Bradavic, vrátí se také starosti, které ho pronásledují. Ale pro tento jediný den byl šťastný a rozhodl se všechno ostatní pustit z hlavy.
Albus chtěl samozřejmě slyšet všechno o Zmijozelových knihách a tak řediteli slíbil, že ho vezme do Komnaty, aby se podíval, jestli tam nezůstaly nějaké hodnotné knihy. Ve skutečnosti mu přišlo velice podivné, že má v Bradavicích přístup na místo, kam ředitel nemůže.
Všichni si povídali dlouho do noci, ale nakonec jim Hagrid, Albus, Minerva a Severus popřáli dobrou noc a zamířili zpět do Bradavic, zatímco Grangerovi se připravovali na cestu domů přenášedlem, které jim přinesl Brumbál. Ještě než odešli, vyšel Severus s Harrym ven, aby si s ním v soukromí pohovořil.
„Chci ti poděkovat za to, že jsi mě pozval, Harry,“ řekl mu. „Nečekal jsem, že se budu bavit, ale líbilo se mi tu.“
Harry se při tom ušklíbl a jeho vylepšený zrak mu mnohem zřetelněji umožnil vidět jemnou hru emocí v Severusových očích. Když věděl, co hledat, byl jeho výraz docela výmluvný navzdory tomu, že se zřídka usmíval. „Jsem rád, že jsi přišel.“
„Bylo to takové, jak jsi doufal?“ zeptal se Severus zvědavě a pokynul k domu. Harry okamžitě věděl, o čem mluví; vzpomínka na to, jak Severusovi předával pozvání, se mu jasně vybavila.
„Ano,“ přikývl. „Přesně takové, jak jsem si představoval, že by měla rodina vypadat.“
Severus pokývl a obrátil se k odchodu, ačkoliv se na okamžik zarazil, na tváři zamyšlený výraz. „Víš… přes veškerý jejich nedostatek politické moci a významu nebo společenského postavení jsou Weasleyovi mimořádní lidé.“
Vzhledem k Severusovu názoru na nebelvírské to bylo nebývalé vyjádření, ale Harry věděl přesně, co chce říct. Severusova vlastní rodina nebyla vůbec taková. Před nedávnou dobou řekl Harrymu, že nenávist je v rodinách běžná, že je to často tmel, který je drží pohromadě. Toto bylo veřejné potvrzení, že pro Weasleyovy to neplatí.
„Já vím,“ souhlasil Harry. „Ale podle toho, odkud jsem přišel já, jste vy všichni mimořádní.“
Severus se zamyšleně zamračil, ale neřekl nic. Místo toho věnoval Harrymu velice zřídkavý poloviční úsměv, než mu pokývl a přemístil se. Harry, stále ještě s úsměvem, se vrátil dovnitř, aby se přidal k Siriovi a Removi v obývacím pokoji.
- - -
Albus zařídil, aby se Harry, Hermiona, Ron a Ginny vrátili do hradu dva dny předtím, než dorazí bradavický spěšný vlak. Severus zjistil, že úzkostlivě čeká na Harryho návrat. Postrádal chlapce víc, než by čekal; jeho byt se bez něj zdál prázdný. A ačkoliv se nikdy nedotkl chlapce, se kterým sdílel lože, noci mu bez mladíka vedle něj připadaly chladnější.
Větší část zbytku prázdnin strávil tím, že pročítal knihu, kterou mu Harry dal. Pochyboval, že by Nebelvír opravdu pochopil, co osobní zápisník Salazara Zmijozela znamená pro někoho jako on - vědomosti obsažené v rukopisu patřily k nejžádanějším tajemstvím na celém světě. Albus se nemohl dočkat, až si bude moci sám knihu přečíst, což mu Severus slíbil, že bude moci udělat, až si ji vlastnoručně okopíruje. A přestože léčba lycantropie byla příšerně komplikovaná, byl si jistý, že bude fungovat. Bude vyžadovat ohromné úsilí jak od něj, tak od Lupina, ale byl ochotný pustit se do té práce a věděl, že Lupin také. A na zveřejnění výsledků se opravdu těšil.
A pokud jde o Harryho, na jeho společnost se těšil ještě víc. Lektvar, který mu dal, udělal víc než jenom to, že zdokonalil jeho zrak. Také napravil mírně otupělý výraz jeho zelených očí, který mu krátkozrakost způsobovala. Bez těch neohrabaných brýlí se z pohledného chlapce stal atraktivní mladík. Nepochyboval, že bradavické dívky po návratu padnou do mdlob, a rovněž tak nemalý počet chlapců.
Kupodivu mu jak Black, tak Lupin za lektvar, který Harrymu dal, každý zvlášť poděkoval. Vypadalo to, že se mezi sebou shodli, že Harry nikdy nebyl v dětství na pořádné oční prohlídce. Patrně ani brýle, které všechny ty roky nosil, nebyly vyrobeny pro něj na předpis - dal mu je soused, který je chtěl vyhodit. Byly o dost slabší, než by potřeboval, a je div, že si Harry ve škole vedl tak dobře.
Severuse napadlo, že jestli byl Harry neporazitelný ve famfrpálu s tak chabým zrakem, teď už jeho vlastní tým nemá šanci. Vypadá to, že než Harry skončí školu, nemá naději vyhrát svou obvyklou sázku proti Minervě. Bylo také docela možné, že Harryho předpověď o tom, že se stane profesionálním hráčem famfrpálu, by se mohla skutečně vyplnit.
Harry se do jejich bytu vrátil a vypadal šťastný, že je zpátky, a překvapivě spokojený, že je zase v jeho společnosti. Trvalo mu jenom pár chvil, než si vybalil všechny věci, a zase se vyřítil ven - vzít Albuse do Tajemné komnaty, jak vysvětlil. Severus, který ji také toužil vidět, se sám přizval a pak všichni tři spolu s Ronem, Hermionou, Remem a Siriem strávili den prozkoumáváním panství Salazara Zmijozela. Ginny Weasleyová se k nim nepřipojila, protože z Komnaty viděla dost v prvním ročníku.
Když Severus uslyšel Harryho mluvit hadím jazykem, byl to pro něj neobvyklý zážitek. Kromě toho jediného případu během souboje v Harryho druhém ročníku ho nikdo z nich neslyšel znovu použít. Jediná osoba, kterou kdy předtím Severus slyšel mluvit hadím jazykem, byl lord Voldemort osobně. Z jeho úst zněl jako ztělesnění vší špatnosti - něco temného a děsivého. Když ho uslyšeli z Harryho úst, znepokojilo to kupodivu všechny. Remus, Sirius a Albus ho nikdy předtím neslyšeli a všichni tiše zírali na chlapce a poslouchali, jak syčí příkaz, aby se dveře do Komnaty otevřely.
Severusovi to znělo magicky; když přicházel z Harryho úst, zněl hadí jazyk podivně smyslně. Na světě nebyl žádný zmijozelský, který by mu takový dar nezáviděl. Severus zrozpačitěl, když si uvědomil, že se při tom zvuku vzrušil, a byl vděčný za dlouhý hábit, který běžně nosil. Zachytil pouze Remův podivný letmý pohled a tak získal dojem, že si ostatní jeho reakce nevšimli.
Bylo zvláštní prozkoumávat Tajemnou komnatu s tolika nebelvírskými. Severusovi to připadalo téměř jako svatokrádež - ale pak uviděl na podlaze před sochou Salazara Zmijozela zdechlinu obrovského baziliška a zase si uvědomil, jak hrozně podceňoval mladíka, se kterým se oženil. To, že jako dvanáctiletý zabil takovou nestvůru, bylo nepochopitelné. A že navíc nějak přežil kousnutí tohoto netvora, byť s pomocí fénixových slz, odporovalo veškeré logice.
Všichni nebelvírští se seskupili kolem mrtvého zvířete, strkali a štourali do něj, jako by to byla nějaká pouťová atrakce, zatímco Albus před ním jenom stál s podivným zábleskem v modrých očích. Severus viděl, jak se starý muž otočil a zahleděl se na Harryho, který ignoroval komentáře svého kmotra a nejlepších přátel a raději pozoroval obří sochu Zmijozela. Severus mohl viděl v Albusových očích smutek i obdiv a znepokojeně k němu přešel.
„Albusi?“ zeptal se potichu.
„Neuvědomil jsem si, že to byla taková stvůra, Severusi,“ tiše Albus zamumlal.
„Nezdá se to možné, že by mohl přežít,“ souhlasil Severus.
„Ne,“ potvrdil Albus. „To nezdá. Ale Harry pravidelně dělá nemožné věci, že ano?“
Severus se při tom zamračil a uvažoval, co jiného může mít ještě Albus na mysli. Samozřejmě, že prozkoumal kouzlo Králův hlas, které Harry použil onoho dne v Prasinkách. Ale kromě překladu kouzla a upozornění, že je bezcenné, protože, jak se zdá, už dávno nefunguje, se nedozvěděl nic významného. Stejně jako Grangerová a Weasley se i on pokusil ho použít, ale nepodařilo se mu přimět ho, aby fungovalo. Jak se Harrymu podařilo přinutit Smrtijedy, aby se obrátili proti svým druhům, to netušil. Měl podezření, že to Albus ví nebo se aspoň dohaduje víc, než přiznal. Ale Albus Brumbál měl vždycky svá tajemství.
Severus požádal Harryho o svolení využít baziliškovo tělo na lektvary – což, zdá se, mladíka překvapilo. „Proč o to žádáš mě?“ podivil se nahlas.
„Podle zákona patří tobě,“ vysvětlil Severus jednoduše. „A má hodnotu malého pokladu, abys věděl.“
Harry vypadal překvapeně, ale mávl nad tím rukou. „No, jak víš, já pro to žádné využití nemám. Vem si ho.“
Když si byl jistý, že Nebelvíři skončili se svými óóócháním a ááácháním nad bestií, povolal dva své osobní domácí skřítky a uložil jim svízelný úkol sesbírat zbytky.
„Komora s knihami je tady za tím,“ vysvětlil Harry a ukázal na ústa Zmijozelovy sochy. Všichni si s sebou přinesli svá košťata a následovali Harryho dovnitř. Zbytek dne strávili prohlížením knih, které tu zbyly - Remus, Albus, Hermiona a Severus byli z objevu v sedmém nebi. Nicméně Sirius, Ron a Harry přestáli většinu dne v rohu, kde hráli Řachavého Petra.
Severus a Albus strávili následující den zamčení v Albusově pracovně a prohlíželi knihy, které přinesli ze Zmijozelovy komnaty, zatímco Remus a Sirius zamířili do Temného lesa, aby nasbírali dlouhý seznam přísad, o kterých Severus rozhodl, že je bude potřebovat, aby mohl začít s pokusy na Vlkodlačím elixíru. Nechali čtyři mladé Nebelvíry venku, aby strávili den na famfrpálovém hřišti, kde se koulovali - chlapci proti dívkám.
Albus a Severus konečně sešli dolů na večeři, právě když se Remus a Sirius vraceli ze své výpravy do lesa. Než se usadili k jídlu, prošel Severus seznam ingrediencí a kontroloval, jestli našli všechno nezbytné. Zatímco Sirius nikdy nebyl moc dobrý student lektvarů, přinejmenším Remus věděl, co dělají a všechno přiměřeně uložil.
„Kde jsou děti?“ zeptala se Minerva, jakmile vstoupila do Velké síně, aby se k nim připojila na večeři.
Severus při tom vzhlédl a poprvé si všiml, že žádný z mladých Nebelvírů se nevrátil z venkovního chladu. Noc už se snesla a bylo neobvyklé, že se ještě nevrátili. Právě se po nich chtěl jít podívat, když se dveře Síně rozletěly a k Severusově úžasu vběhla dovnitř jeho sestra Diana, těsně následovaná Hagridem.
„Severusi!“ křičela, tmavé oči vytřeštěné a zoufalé. „Nemohla jsem ho zastavit!“
Severusovým tělem proběhlo ledové zamrazení hrůzy. „Diano,“ zachytil její ruce, které se divoce třásly. „O čem to mluvíš? Zastavit koho?“ Jestli to má co dělat s Juliem…
„Pokoušela jsem se ho zastavit,“ naléhala s bledou a vyděšenou tváří. „Ale nemohla jsem! Zajali Harryho!“
Severus nečekal, až uslyší víc. Vyrazil jako střela, vyběhl z Velké síně těsně následován Siriem Blackem a Remem Lupinem. Minerva a Albus byli za nimi a všichni se hnali k famfrpálovému hřišti, kde si mladí nebelvírští hráli. Venku už teď byla tma jako v pytli a měsíc na obloze byl jen o málo víc než srpek. Albus vyslal nahoru několik kouzelnických světel, která letěla s nimi a osvětlovala jim cestu, když běželi zasněženými pozemky ke hřišti. Jak se blížili, zadrhl se Severusovi dech v hrdle. Uprostřed ušlapaného sněhu na hřišti mohl vidět nehybná těla ležící na zemi a děsivě mu tak připomněla chvíli, kdy se vrátil do Bradavic a našel totéž hřiště pokryté mrtvolami Smrtijedů a bystrozorů. Ale tentokrát tu nebyly žádné spáleniny, žádná krev. Jen tři nehybné postavy ležící ve sněhu.
Severus okamžitě viděl, že Harry mezi nimi není, a když dorazil k prvnímu tělu, padl na kolena, aby je obrátil. Neživá tvář Hermiony Grangerové byla bledá a chladná na dotek, ale když přitiskl prsty k jejímu krku, mohl cítit, pomalý, přesto stejnoměrný tlukot jejího srdce. „Je živá,“ oznámil s úlevou ostatním, zatímco Remus a Sirius kontrolovali obě Weasleovic děti.
„Tihle také,“ prohlásil Sirius a zběsile se rozhlížel kolem po nějaké známce o Harrym. Okamžitě se proměnil na psa a začal čenichat po zemi, pohybujíc se při hledání v rychlých kruzích.
Severus se ihned postavil a znovu popadl Dianu. „Kdo to udělal?“ dožadoval se. „Kdo ho unesl? Byl to Julius?“ Sledovací kouzlo, které na Julia uvalil, nebylo aktivováno, ale napadlo ho, že jeho bratr možná našel způsob, jak ho obejít.
Diana vypadala chviličku zmatená, ale pak náhle zakroutila hlavou. „Ne, Severusi, byl to Alrik. Alrik ho zajal.“
Na chvíli mu její slova nedávala žádný smysl. Proč, ve jménu Merlina, by měl Alrik zajmout Harryho? Nikdy mezi nimi nebyly nijak vřelé vztahy, ale Severus by na svůj život přísahal, že Alrik není nijak loajální k Pánovi Zla a nikdy nebyl. Byla to Severusova pochybná minulost, která vytvořila propast mezi ním a manželem jeho sestry. „Proč?“ zasyčel. „Proč by to dělal? Co mu Harry udělal?“
„Nic,“ ujistila ho Diana. „Má to s Harrym jen málo co do činění. Unesli ho, aby přinutili britské ministerstvo uznat krevní dluh vůči Zimním zemím. Vzali ho jako rukojmí.“
Krevní dluh vůči Zimním zemím? Severus si na to jen nejasně vzpomínal - neurčité narážky, které udělal Alrik, když si bral Dianu. Ale protože tehdy s rodinou nebyl zadobře, nikdy se nedozvěděl celý ten příběh. To, že byl Harry vtažen do tohoto šílenství, bylo nepřijatelné. „Kam ho odvezli, Diano?“
„Bifrost Hall,“ uvedla Diana.
Severusovo srdce se sevřelo. „To je v srdci Zimních zemí,“ vykřikl. Do Zimních zemí nemohli ani letět, ani se přemístit. Jediná cesta vedla lodí do ledového Severního moře, nebezpečná vyhlídka uprostřed zimy. Zoufale se obrátil na Albuse.
„Zjistím na ministerstvu, co se dá,“ slíbil mu Albus a Severus věděl, že Brumbál vypátrá, o čem že celý ten krevní dluh je. „Vy tři jděte za ním, přiveďte ho domů.“
Rychlý pohled přes rameno mu potvrdil, že ono 'vy tři', o kterém mluvil Albus, znamená jeho, Blacka a Lupina. Výraz pochmurného vzteku v očích obou Pobertů Severuse podivně povzbudil. Poprvé ve svém životě vítal, že ty dva muže má vedle sebe. Věděl, že pro tuto misi by nemohl mít lepší společnost.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Poznámka autorky: Hodně lidí se mě vyptává, 'kdy se chystáte dostat k… ' a tady můžu vypsat seznam hromady věcí: sex, polibek, romantika, dítě/dědic, Králův hlas, další Zmijozelovy knihy, Voldemort, rozvod (nebo jeho možnost) atd. Já vás neignoruji - slibuji, že se k tomu všemu dostanu. Zatím mám odteď napsáno jen pár kapitol (ještě mám několik, které sem mohu dát, a včera jsem napsala dalších 5000 slov). Celý příběh jsem si naplánovala. Nakonec doplním všechny chybějící kousky. Zůstaňte se mnou a doufejme, že vás všechny uspokojím. Ještě jednou díky! (Doufám, že nikdo ve skutečnosti nechce, aby se rozvedli!)
BTW - Líbily se mi všechny návrhy, kdo by si měl s Harrym 'pohovořit'. Zjistila jsem, že myšlenka na to, jak vlkodlak, který ve skutečnosti nikdy nebyl na jediném rande, dává Harrymu rady, je velice lákavá. Myslím, že Remus by nejspíš potřeboval už delší dobu takový pohovor sám.