| Zobrazeno: 5571
/ 16
Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Georgia, Mandragora a Jezinka
Párování: Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 18+
Harry strávil většinu Štědrého dne s Ronem a Hermionou hraním různých her, jak mudlovských, tak kouzelnických. Slíbená sněhová bouře dorazila a venku bylo příliš chladno. Přesto se zdálo, že den proletěl.
Alespoň si užíval to, že se seznámil s Grangerovými. Protože vyrůstal jako mudla, chápal, jakým kulturním šokem procházejí, a s Hermionou strávili báječné chvilky, když je seznamovali s vymoženostmi kouzelnického světa. Dokonce i něco tak prostého jako rozsvítit si v ložnici před spaním bylo pro ně skličující, protože neměli ani tušení, co dělat bez vypínače.
Hermiona jim dala několik malých kouzelných světýlek, aby si nemuseli dělat starosti se svíčkami. Pak použila kouzlo a upravila je tak, že se samočinně rozsvítily nebo zhasly vždycky, když jeden z Grangerových tleskl rukama. Tento nápad působil oběma Grangerovým i Harrymu záchvaty smíchu, zatímco zbytek domácnosti zmateně přihlížel.
„To je mudlovská záležitost,“ jednoduše jim řekl Harry, který si nebyl jistý, jestli chce zabíhat do vysvětlování, jak funguje mudlovský „Clapper“ 1). Artur by určitě zatoužil získat jeden pro sebe.
Moc se mu zamlouvala lekce historie z minulého večera, ačkoliv se ještě nevyrovnal s tím, že by Snape měl být jeho 'duševní protějšek'. Stěží spolu vycházeli tak, jako duševní blíženci ve všech těch pošetilých románech, o kterých jeho teta tak básnila. Byl si dost jistý, že tomu pojetí ve skutečnosti nerozumí. I tak se ten předcházející večer dozvěděl od Rema víc než za všechny roky v Binnsových hodinách. Uvažoval, jestli bude Removi někdy umožněno vrátit se učit do Bradavic. Byl učitel od přírody a zdálo se, že to miluje.
Bylo pozdní odpoledne, když si uvědomil, že poněkud úzkostlivě zírá předním oknem na cestu.
„Děje se něco, Harry?“ zeptal se ho Ron z pohovky, kde právě porážel Siria v partii kouzelnických šachů.
„Severus slíbil, že dneska přijde,“ vysvětlil Harry. „Myslel jsem, že už tu touhle dobou bude.“ Už se stmívalo a tak byl znepokojený, jestli nezapomněl na svůj slib. Byl překvapivě nedočkavý, aby ho zase viděl - zjistil, že navzdory vší té zábavě, kterou si tu užívá, mu schází jeho sarkastický humor.
„Snape přijde?“ vykřikl Sirius a při tom pomyšlení vypadal zděšeně. Harry se obrátil a upřeně se na svého kmotra zadíval.
„Řekl jsem ti o tom,“ připomněl mu.
„Myslel jsem si, že si děláš legraci,“ reptal Sirius. „Přesně to, co všichni potřebujeme - Ebenezer Scrooge 2) rozjasní naše životy.“
„Tichošlápku, slíbil jsi, že se budeš chovat slušně,“ připomněl mu Remus, který právě vešel do pokoje z kuchyně.
„Slíbil jsem?“ pochybovačně se zeptal Sirius. „To nezní jako něco, co bych udělal. Jseš si jistý?“
„Ano,“ uvedl Remus důrazně. „Pokud si přesně vzpomínám, řekl jsi něco ve smyslu 'Slibuju, že se budu ke Snapeovi chovat pěkně, když mě necháš spát v posteli'.“
Jeho slova byla dost nečekaná a Ron i Harry se téměř zadusili záchvatem smíchu. Na druhou stranu, k Harryho velkému překvapení, Sirius vypadal při tomhle prohlášení dost povadle. „To jo, ale to jsem netušil, že ty budeš spát raději na pohovce,“ brblal, což způsobilo, že se Harry rozřehtal ještě hlasitěji.
Remus pokrčil rameny, když si sedal do jedné z lenošek poblíž krbu. „Nevyjádřil jsi se dost jasně. A slib je slib.“
„Fajn,“ rozzlobil se Sirius, zatímco posunul svou královnu přes celou šachovnici jenom proto, aby dal Ronově střelci možnost dalším tahem ji rozbít na kousky. „Jé, podívej, teď jsem kvůli Snapeovi prohrál!“ vykřikl.
„Prohrál jste tu hru dřív, než byl vůbec Snape zmíněný,“ poukázal Ron. „Jste děsný hráč.“
„Jsem výborný hráč,“ hájil se Sirius. „Prostě jen nehraju dobře takhle.“
„Jak takhle?“ zaraženě se zeptal Ron.
„Všechno to přemýšlení o tazích,“ objasňoval Sirius. „Dávám přednost pravidlu jedné sekundy.“
„Pravidlo jedné sekundy?“ Ron se zamračil na Harryho, který jen pokrčil rameny. Remus se uchechtl a zakroutil hlavou.
„Jedna sekunda mezi tahy,“ vysvětlil Sirius. „Když nepohneš figurou během té jedné sekundy, tvůj tah propadl a na tahu je zase tvůj protivník.“
„Ale to je… to je…“ Ron zíral na šachovnici zděšeným pohledem. „Jak můžete při něčem takovém plánovat strategii?“
„Nemůžeš,“ ušklíbl se Sirius. „Musíš se prostě řídit svým instinktem. To dělá hru mnohem zajímavější.“
„Nikdy jsem neslyšel něco tak pitomého,“ rozzlobil se Ron.
Remus se pochechtával. „Albus se pokusil přinutit různé koleje hrát spolu po večerech šachy. Naneštěstí snaha donutit Nebelvír a Zmijozel sedět delší dobu v tichu, zatímco hrají, se ukázala téměř nemožná. Asi po pěti minutách hry Sirius nebo James nebo Snape a nebo Lucius Malfoy nevyhnutelně vztekle vybuchli a večer by skončil krveprolitím. A tehdy přišel Sirius s pravidlem jedné sekundy - hra skončila, než uběhlo pět minut, a my tak ukončili nekonečný proud trestů, které nám dávala profesorka McGonagallová.“
„Kdo obvykle vyhrál?“ zeptal se Harry zvědavě. Nějak si těžko dokázal představit Siria, jak hraje šachy proti Luciovi Malfoyovi.
„Vlastně byli všichni docela vyrovnaní,“ pronesl Remus zamyšleně. „Ale překvapivě nejvíc partií vyhrál Petr. Byl pozoruhodně rychlý, pokud šlo o to, myslet nohama.“
„Ta malá krysa,“ zavrčel Sirius a jeho rysy se zachmuřily při vzpomínce na jejich bývalého kamaráda. „Měl jsem si už tenkrát uvědomit, že s ním není něco v pořádku.“
Na to neměl Remus žádnou odpověď.
Zvenku zaznělo ostré prásknutí magie, jak se někdo přemístil těsně k hranicím ochranné zóny Doupěte. Harry se okamžitě obrátil, aby vyhlédl z okna, a uviděl vysokou tmavou postavu přímo u brány. Hned věděl, podle postoje a dlouhého kroku, že to je Snape.
Harry s širokým úsměvem vyskočil a běžel k hlavním dveřím, které trhnutím otevřel. Když se teplé světlo vylilo z domu do temnoty ledové zimy, vzhlédl Severus překvapeně, jako by ho zarazilo, že je někým tak upřímně vítán.
Harry se na něj jen usmál a prohlížel si jeho zjev s větším oceněním, než by čekal. Pro jednou na sobě neměl tradiční černý hábit. Byl oblečený téměř jako toho večera, kdy šli na večeři do Briarwood Hallu - kožené kalhoty a boty, bílá košile s tmavě vínovým kabátcem a odpovídající plášť, který byl lemovaný stříbrnou kožešinou. Harryho potěšilo, když si všiml, že jeho vlasy byly umyté a rozevláté - jeden kompliment a muž se už nikdy nevrátil ke svému dřívějšímu stylu, k velké Harryho radosti. Když ho posledně někdo mrzutě označil jako toho 'umaštěného mizeru', dal si Harry záležet, aby vysvětlil, že už dávno není umaštěný. Opravdu, zatímco Severus nebyl z těch, které byste obvykle nazvali hezkými, Harryho napadlo, že přinejmenším vypadá skvěle. Přesto ho pomyšlení na to, že by se dokonce jenom vzdáleně zajímal o vzhled svého manžela, zneklidnilo na úrovni, kterou nechtěl prozkoumávat.
„Šťastné Vánoce!“ zvolal, když Severus kráčel k verandě.
Viděl Snapeův upřený pohled, kterým ho přejel, posunuje se rychle od hlavy k patě. „Šťastné Vánoce,“ pozdravil klidně a v jeho očích byla vřelost, která tam naposledy, když s Harrym mluvil, chyběla. „Vidím, že jsi pořád ještě v jednom kuse.“
„Jo,“ souhlasil Harry zlomyslně. „Omezil jsem se na pět životu nebezpečných akcí denně, jenom abych ti udělal radost.“
„Jenom pět?“ dumal Severus. „Jsem dojat. Nedokážu si vůbec představit, jakou nudou tu musíš trpět.“
Harry souhlasně pokyvoval hlavou. „Je to obtížné. Ale paní Weasleyová mě ujistila, že to posiluje charakter.“
Mohl vidět pobavení, které zářilo v Severusových očích. „Charakter? Tak takhle se to nyní nazývá? Když jsem byl tak starý jako ty, říkalo se tomu blbost.“
Harry jen šťastně pokrčil rameny. „Ach, znáš přece dnešní mladé lidi. Nemají žádnou úctu k rodnému jazyku.“
V tu chvíli se vedle Harryho objevila Molly Weasleyová a vřele se na muže na prahu usmála. „Severusi! Vítej. Pojď dál z toho chladu.“
„Děkuji ti, Molly,“ Severus pokývl, když poprvé vstoupil do Doupěte. Harry zpozoroval malý kufřík, který klidně letěl za ním. Molly ihned švihla hůlkou a poslala ho po schodech nahoru do Percyho pokoje. Ozvalo se překvapené vyjeknutí, jak se někomu jen tak tak podařilo uskočit mu z cesty.
Pak přišli ostatní, aby se se Severusem pozdravili. Arturovo a Removo uvítání bylo opravdu upřímné a Bill s Charliem popošli vpřed, aby si s ním zdvořile potřásli rukou. Percy rozhodně zazářil, když ho vítal v Doupěti, přičemž poznamenal, že byl Severus vždycky jeden z jeho nejoblíbenějších učitelů. Ron, dvojčata a Ginny na svého staršího bratra jen bezradně zírali se zděšeným výrazem na obličejích.
Sirius a Severus na sebe pokývli, ale pozdravy si nevyměnili. Přesto to bylo lepší, než otevřené krveprolití, uvažoval Harry. Grangerovi byli oba zdvořilí, ale poněkud neobratní při svém uvítání a Harry věděl, že se pořád ještě pokoušejí vyrovnat s faktem, že jeden z kamarádů jejich dcery byl přinucen se s tímto mužem před několika měsíci oženit. Bylo zřejmé, že netušili, co od něj očekávat - Hermionin popis tohoto muže z dřívějších let je stěží uklidnil v otázce, co je za člověka.
Přes to všechno byl Severus překvapivě zdvořilý - na něj tedy rozhodně. Zdržel se jakýchkoliv otevřených urážek a byl nápadně laskavý k Molly a Arturovi. Pro své hostitele přinesl dárek - láhev vína, nad kterou zejména Artur zajásal. Z Arturovy reakce a Siriova pozvednutého obočí (známky, že byl ohromený, i když to nehodlal připustit) Harry usoudil, že se jednalo o nějaké vzácné výběrové víno, které rodina Weasleyových pravděpodobně nevídá často.
Štědrovečerní večeře byla veselá záležitost - s šestnácti lidmi natěsnanými kolem jídelního stolu. Tohle bylo přesně to, jak si Harry představoval, že by Vánoce měly ve velké rodině vypadat, a tušil, že většinu večera strávil tak, že se na všechny lidi kolem sebe poněkud přihlouple usmíval. Dvojčata, která odhalila, že Sirius a Remus jsou ve skutečnosti ti neslavně proslulí Pobertové, strávila většinu večera tím, že si s nimi vyměňovala žertíky, ačkoliv naštěstí díky Mollyiným přísným pokynům svoje vtípky omezili jenom na jejich čtveřici. Zbytek hostů byl ušetřen a tak si mohli o to víc užívat výsledky. Když viděl Siria a Rema s růžovými vlasy, zatímco dvojčata se honosila peřím na hlavě a dlouhýma oslíma ušima, smál se Harry, až ho bolelo břicho. Naštěstí byli všichni čtyři ve svých skopičinách spíše dobráčtí, i když Grangerovi, jak se zdálo, nevěděli, co si o tom mají myslet.
Konverzace po večeři byla právě tak zajímavá. Z toho, co Harry zjistil o kouzelnické společnosti, se Severus nepohyboval ve stejných společenských kruzích jako Weasleyovi. Ostatně stejně tak i Sirius, ale jeho postavení v současné době ztěžoval status hledaného kriminálníka. Proto se Artur zdál být docela nedočkavý, aby si se Severusem promluvil o politických tématech, která ministerstvo v současné době považovalo za žhavá. Vypadalo to, že Snapeova rodina má co mluvit do toho, kdo se stane příštím ministrem magie.
Harry je v tu chvíli přerušil, protože tím byl zmatený stejně jako Grangerovi. „Myslel jsem si, že ministr magie je do úřadu volen,“ uvedl. „Nebyl snad kvůli tomu celý ten nesmysl s pokusem o moji adopci? Popletal se tak pokoušel získat hlasy.“
„Do úřadu je volen,“ souhlasil Remus. „Nebo spíš někdo, kdo vyhraje příští volby.“ Už se dozvěděl, že příští volby budou až téměř za rok - o Halloweenu následujícího roku. Harry si myslel, že teď je ještě příliš brzo, aby kterýkoliv kandidát vedl tak tvrdě svou kampaň. Měl tehdy dojem, že volby už jsou za rohem. Ale jako už tolikrát, v kouzelnickém světě se věci prostě dělaly jinak.
„To je jeden z důvodů, proč lidé vedou kampaň již tak brzy, Harry,“ pokračoval Remus. „Kdyby to prostě byla záležitost jedna osoba, jeden hlas, bylo by to trochu jednodušší. Ale my nejsme demokracie ve smyslu, jak tomu rozumí mudlové.“
„Chcete tím říct, že ne všichni vaši občané mohou volit?“ Michael vypadal tou představou šokovaný.
„Ne všichni naši občané by měli volit,“ informoval ho Severus. „Vezměte si například obry - většina z nich není dokonce schopná napsat ani své vlastní jméno. Jak byste po nich mohl požadovat, aby rozuměli spletitostem voleb? Nebo co třeba celý vílí národ? Podle našeho volebního zákona se musí volby konat v noci o Samhainu, ale té noci jsou všechny čistokrevné víly v říji. Nebyly by schopné hlasovat.“
Harry se při představě, že je někdo v říji, začervenal a pohlédl na Billa. Když Bill uviděl jeho pohled, jenom potřásl hlavou. „Je víla jenom ze čtvrtiny,“ uklidnil ho. „Proto rodina Delacour volí za velkou část vílího národa.“
„Hlasy jsou předávány hlavou rodiny,“ řekl jim Remus. „Rodina má určitý počet hlasů, který závisí na množství pozemků v jejich držení, jejich magické síle a počtu jejich vazalů. Takže jedna z věcí, které jednotliví kandidáti na ministra dělají, je, že se pokoušejí ovlivnit aliance mezi menšími rodinami. Jestliže mohou přesunout vazaly z držení jedné rodiny do druhé, mohou tak ovlivnit počet hlasů ve svůj prospěch. Pokud vím, Snape má celkově čtyřicet tři hlasů, které může v těchto volbách použít.“
„Čtyřicet sedm,“ opravil ho Severus. „Získali jsme hlasy Mirwandenu, když se narodil syn mého bratra - je jediným mužským dědicem v rodinné linii své matky.“ Pohlédl na Harryho. „Julliany,“ ujasnil, připomínaje Harrymu pošetilou manželku Claudia Snapea.
„A co vy ostatní?“ zeptal se Michael zvědavě. „Máte všichni nějaké hlasy?“
Artur se tomu zasmál. „Zatímco moje rodina má starobylé jméno, nemáme k němu mnoho země. V posledních padesáti letech máme alianci s Brumbálovou rodinou - naše hlasy jdou tam, kam se je zlíbí vložit Albusovi.“
„Jsem poslední v mojí linii a moje rodina není ani čistokrevná, ani nevlastní majetek,“ vysvětlil Remus. „Nemám vůbec žádný hlas. Ani nemám žádnou cenu jako vazal.“ Harry se při tom zamračil, protože si nebyl jistý, jestli se mu líbí, když o sobě Remus mluví takovým způsobem.
„A co vy?“ zeptal se Michael Siria - jeho zvědavost na dosti neslavného zločince byla v posledních několika dnech zjevná.
Sirius se zamračil. „Rodina Blacků má čtyřicet jeden hlas, ale bohužel, zatímco jsem byl zavřený v Azkabanu, moje sestřenice Narcisa Malfoyová využívala moje hlasy i s několika dalšími, které jí podle práva nepatří. To dává Malfoyovým nespravedlivou výhodu nad všemi ostatními rodinami. Lucius má za sebe čtyřicet devět hlasů. Přičtěte všechny další, které si Narcisa nárokuje, a máte tak jednu z nejmocnějších rodin v okolí. To je důvod, proč je ministr tak ochotný dívat se jinam, když Lucius udělá něco špatného.“
„Ale není on Smrtijed?“ vykřikla Anna zděšeně. „Tvrdíte, že Smrtijed má právo mluvit do toho, kdo bude zvolen ministrem?“
Severus přikývl. „Zabiniovi, Averyovi, Nottovi, Crabbeovi, Goyleovi a Lestrangeovi také podporují Temného pána a každý z nich disponuje množstvím hlasů.“
„Ještě pořád?“ zeptal se Harry nedůvěřivě. Pánové Crabbe a Goyle byli oba mrtví a pan Zabini byl zavřený v Azkabanu.
„Crabbeova a Goyleova manželka stále ještě mohou umisťovat jejich hlasy a Blaise Zabini může hlasovat místo svého otce,“ přikývl Severus.
„A co ti, kteří pocházejí z mudlovské rodiny?“ vložila se Hermiona. „Jestliže jsou v kouzelnickém světě noví, jak mohou získat hlas?“
„Nemohou,“ řekl Severus prostě, přičemž zvedl jedno tmavé obočí. „Možná teď dokážete vidět, proč je v této záležitosti tolik střetů mezi čistokrevnými a mudlovskými kouzelníky. Pro čistokrevné je velice snadné schválit proti nim zákony - ti, kteří nesouhlasí s takovými předsudky, zpravidla vedou boj, aby takovým zákonům předešli. To je jeden z důvodů, proč jsme nyní ve válce.“
„Takže není absolutně žádný způsob, jak by kouzelník narozený mezi mudly získal hlas?“ rozzlobila se Hermiona.
„Samozřejmě, že způsob existuje,“ informoval ji Severus. „Jen se to moc často nestává. Už jsem vám říkal, že hlasy pocházejí z vlastnictví země, magické síly nebo vazalů. Pokud dokáže získat buď zemi nebo vazaly, pak automaticky dostane hlas. Ukazuje se, že pokud dosáhne určité úrovně magické síly, je mu automaticky udělen hlas Kouzelnickým potvrzením Starostolce. Ale to se moc často nestává. Až dosáhnete zletilosti, můžete si zažádat o hlas - a já bych odhadoval, že ho pravděpodobně dostanete. Ale jeden hlas sám o sobě má na politickém kolbišti sotva nějakou váhu - bylo by pro vás lepší vybrat si rodinu, se kterou uzavřete alianci a svůj hlas jí tak přidáte.“
Navzdory jeho slovům mohl Harry v Hermioniných očích vidět něco téměř chladně kalkulujícího a nemohl si pomoci, aby neuvažoval, jestli se v blízké budoucnosti nedočkají založení další podobné organizace jako SPOŽÚS.
Najednou ho něco napadlo. „Počkej minutku,“ vložil se. „A co já? Má moje rodina nějaké hlasy?“
„Potterovi měli třicettři hlasů,“ informoval ho Sirius. „Naneštěstí, zatímco jsi nebyl plnoletý, tyto hlasy měly být moje jako tvého kmotra - ale i tyhle šly k Narcise Malfoyové.“
„Malfoyové si přivlastnili moje hlasy?“ Harry byl tou myšlenkou popuzený. „Pomohli Voldemortovi zavraždit moje rodiče a pak šli a po smrti mého otce ukradli jeho hlasy?“
Sirius přikývl, ve tváři ztrápený výraz.
„Pořád ještě je mají?“ obrátil se Harry k Snapeovi a dožadoval se odpovědi.
„Ne,“ rychle ho muž ujistil. „Teď jsi považovaný za dospělého. Hlasy jsou nyní tvoje.“
„Moje nebo tvoje?“ ujasňoval si Harry a přemýšlel, jestli je Snape považovaný za hlavu jeho domu.
„Jestli chceš vědět, zda mohu použít tvoje hlasy za tebe, tak odpověď zní ne,“ odvětil. „Potterovská linie je suverénní a je považována za rovnocennou Snapeovské. Máme to, co je chápáno jako aliance a všichni budou očekávat, že budeme volit stejně. Ale technicky můžeš hlasovat proti mně, pokud budeš chtít. Nicméně pokud my dva bychom měli jediného dědice, potom on nebo ona by po naší smrti získal obě skupiny hlasů.“
„Jediný dědic?“ Harry na moment zbledl a při nenadálé děsivé myšlence se podíval na Hermionu. Hermiona, která byla na jeho otázky zvyklá, se na něj jen nedůvěřivě zadívala.
„Nebuď hlupák, Harry,“ vzkřikla, natáhla se přes stůl a zaťukala mu na čelo. Zalila ho vlna úlevy a dvojčata začala řvát smíchy, jediní dva lidé kromě Hermiony, kteří odhalili směr jeho myšlenek. Všichni ostatní na ně zmateně hleděli. Konečně se nad nimi Fred smiloval.
„Harry dostal strach, že se mu chystáte oznámit, že kouzelníci mohou otěhotnět.“
To ostatní okamžitě rozesmálo a především Ron a Sirius se smáli tak silně, že spadli ze židlí. Severus jen obrátil oči k nebi a poslal Harrymu nevěřícný pohled. „Určení dědice není nic, s čím by sis právě teď musel dělat starosti,“ informoval tiše Harryho do všeobecného smíchu. Harry jen úlevně přikývl.
„A co se Siriovými hlasy,“ zeptal se Harry, jakmile se smích zklidnil. „Když je mým kmotrem, můžu si nárokovat jeho hlasy, dokud nebude ministerstvem očištěn? Vůbec se mi nelíbí představa, že s námi mají Malfoyové co do činění.“
„To není špatný nápad,“ souhlasil zamyšleně Sirius. Pohlédl na Snapea. „Je to legitimní nárok, zvlášť když je nyní podle zákona dospělý. Už je můj určený dědic. Jediné, co musíte udělat, je získat od Gringottových mou poslední vůli jako důkaz. Bude muset vyplnit příslušné dokumenty na ministerstvu, ale jsem si jistý, že mu s tím můžeš pomoci. To by podstatně oslabilo Malfoyovy.“
Severus přikývl. „Promluvím o tom s Albusem, až se vrátíme do Bradavic.“
Ještě chvíli si povídali o politickém ovzduší v kouzelnické Británii, ale nakonec je Molly všechny zahnala do postelí. Harry pocítil na okamžik nejistotu, když následoval Rona do ložnice - nemohl si pomoci, ale musel uvažovat, jestli se od něj neočekává, že bude spát se Severusem v Percyho pokoji, když je teď v domě. Ale nikdo mu nic neřekl, když jim popřál dobrou noc. Když se ukládali ke spaní, musel si protrpět další dobírání od Rona kvůli své představě, že by kouzelníci mohli otěhotnět. Pak Ron na chvíli ztichl, ale Harry nedokázal říct, jestli usnul.
„Harry?“ zeptal se váhavě. Harry se ve tmě přetočil tak, aby se mohl podívat přes pokoj na Rona. Bez brýlí byl pro něj Ron sotva něco víc než jen temná skvrna. „Víš o těchhle věcech, že jo?“ tázal se Ron.
„Jakých věcech?“ zamračil se Harry.
„Však víš…“ Ron se v posteli zavrtěl, jako by mu to bylo trapné. „Sex,“ konečně zašeptal. To, že to slovo vůbec vyslovil, bylo překvapivé - Harry dospěl k závěru, že kouzelnický svět je mnohem prudérnější než mudlovský, když dojde na takové diskuze.
„Ach,“ odpověděl Harry nepohodlně. Pravdu řečeno, moc o tom nevěděl. Základy zjistil z několika letmých záběrů, které měl možnost vidět v mudlovské televizi. A hodně se dalo zjistit pouhým posloucháním hovorů ostatních kluků. Ale pokud se Ron ptal na to, jestli si někdy sedl a mluvil o tom - tak odpověď byla ne. Nejblíže se k takovému pohovoru dostal, když jeho teta Petunie našla Dudleyho, jak se v koupelně dotýká sám sebe. Z nějakého důvodu, místo aby potrestala Dudleyho, zbila Harryho dřevěnou vařečkou tak, až měl záda posetá modřinami. Ačkoliv mu bylo tenkrát jenom deset let, dali mu na srozuměnou, že takové Dudleyho chování způsobil Harry, protože je šílenec. Od té doby sice pravdu zjistil, ale ne proto, že by mu to někdo vysvětlil.
„Mamka a taťka se mnou měli 'pohovor' o celé té záležitosti,“ vysvětlil Ron. „Což bylo příšerně děsné, to ti povím. Ale později mi Bill a Charlie všechno vysvětlili. Na některé věci jsou bráchové dobří.“
Už o 'pohovoru' slyšel. Zřejmě to bylo něco, čím všechny děti v určitém věku prošly se svými rodiči. Jemu se to samozřejmě nikdy nestalo.
„Mluvil s tebou vůbec někdy někdo?“ nejistě se zeptal Ron.
„Ne,“ přiznal Harry. „Ale zjistil jsem si to sám - rozhodně základy.“
Dokonce i v té tmě dokázal určit, že se Ron zamračil. „Tak jak tě pak mohlo napadnout, že by bylo možné, aby kouzelník otěhotněl?“
Harry cítil, jak přitom zrudnul. Najednou ho napadlo, že jestliže Ron, který nikdy nebyl z těch nejrychlejších v myšlení, se tomu divil, tak se dnes večer v té místnosti divili nepochybně všichni.
„Dobrá, tak možná nevím všechno,“ zamumlal Harry. „Budu kvůli tomu několik příštích týdnů trpět, že jo? Každý se bude chystat si se mnou o tom promluvit.“
Ron byl na chvilku zticha, jak se pokoušel rozhodnout se, jak odpovědět. „Asi jo,“ souhlasil.
„Super,“ povzdechl si Harry.
„Komu bys dal přednost?“ zeptal se Ron. „Můžu požádat Billa nebo Charlieho, kdybys chtěl. Nebo jestli chceš, můžu ti to říct já - i když, abych byl upřímný, já nevím o… tedy, chápeš…“
Ale Harry nechápal. „Cože?“
„Však víš,“ řekl Ron ve zřejmých rozpacích. „Dva muži.“
Dva muži? Harrymu chvíli trvalo, než mu došlo, že ve skutečnosti mluví o něm a Snapeovi. „Och,“ řekl trochu překvapeně. „Myslíš si, že jsem…“ neměl ponětí, jaký je kouzelnický výraz pro homosexuály, ale Ron zřejmě pochopil, co má na mysli.
„Dobrá, já nevím, jestli jsi nebo ne, Harry, ale faktem je, že jsi ženatý s mužem.“
„Ano, ale my nejsme… Chci říct, my neděláme…“ Harry se odmlčel, protože si nebyl jistý, jak větu dokončit.
„Jo, ale nemyslíš, že dříve nebo později…“ Ron se odmlčel a Harry si nebyl jistý, jak chtěl tu větu zakončit. Měl v úmyslu říct, že dříve či později bude Harry chtít od Snapea něco důvěrnějšího nebo že dříve či později bude Snape očekávat, že bude Harry jednat víc, jak by měl jednat manžel? Z nechutných komentářů zmijozelských získal dojem, nemluvě o ministrovi Popletalovi a Juliově obvinění, že Snape má vlastně právo takové věci od něj požadovat. Harry prostě předpokládal, že nikdy nechtěl.
A pak tu byla ta záležitost s profesorkou Sinistrovou. Harry nakonec dospěl k závěru, že se mu nelíbí představa nevěry v manželství - dokonce i v tak bizarním, jako je to jeho. Ale když tomu bylo tak, neznamená to, že někde hluboko uvnitř očekává, že dříve či později se věci mezi ním a Snapem změní? Určitě se nedomníval, že bude žít celý svůj život v celibátu - a těžko to mohl očekávat od Snapea.
„No,“ uvedl Harry, který se při tom pomyšlení cítil jako opařený. „Nikdy jsem o tom nepřemýšlel.“
„To jsem si myslel,“ povzdechl si Ron. „Chceš si o tom popovídat?“
„Zrovna teď ne,“ odpověděl Harry. „Nech mě o tom zatím přemýšlet, jo?“
„To je dobrý,“ ujistil ho Ron a v jeho hlase znělo nejasné ulehčení. „Ale jen tak mezi náma, Charlie je na takové popovídání dobrý. Nebude si tě dobírat nebo tak - na druhou stranu Bill ti může snadno ukázat pomocné ilustrace pomocí stínových loutek - a to není vůbec špatné.“
Harrymu trvalo docela dlouho, než se přestal chechtat a upadl do spánku.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Poznámka autorky: Promýšlela jsem celou tu záležitost s 'pohovorem' s ohledem na Harryho, jaký je v tomto příběhu. Když jste vychováván v sociální izolaci jako Harry, nikdy vám nedovolí mít přátele, nikdy vám nedovolí dívat se na televizi nebo poslouchat rádio, nikdy vám nedovolí koupit si nějaké časopisy nebo knihy podle svého výběru ani číst rodinné noviny - jak byste se vůbec mohli dozvědět něco o životě? Určitě tyhle věci Dursleyovi Harrymu nevysvětlili - a po incidentu s Dudleyem by u takovéhoto tématu byl Harry asi opatrný - určitě příliš opatrný, než aby se vůbec někdy zeptal.
To nechalo základní předání faktů na škole - a Harry opustil mudlovskou školu v jedenácti letech. V mojí škole nám nepromítli video o 'základním poučení', dokud nám nebylo dvanáct let. Harry by ho tak na základní škole promeškal - a protože tento můj kouzelnický svět je trochu staromódnější, velice pochybuji, že by tam mohl Harry navštěvovat nějaké takové přednášky. Což znamená, že byl nejspíš odkázaný na poslouchání, jak o tom Seamus, Dean, Neville a Ron v ložnici vtipkují - jak přesné by jejich informace mohly být, co myslíte? Vždyť Ron byl velice zneklidněný, když Hermiona mluvila o Sinistrové jako o 'couře'.
Ale pro ty, co chtějí, aby můj román přidal na tempu - přinejmenším teď Harry přemýšlel o Severusovi a sexu v jedné a té samé úvaze.
Příště - První svátek vánoční. Jaképak dárky všichni dostanou?
Poznámka překladatelky:
1) Pokud jde o Clapper, uvažovaly jsme o překladu - např, tleskátko. Ale víte, že tleskátko skutečně existuje? Ale je to něco jiného. Clapper je zařízení, pomocí kterého se pouhým tlesknutím dají ovládat elektrická zařízení (světla, TV apod.), tady se můžete podívat dokonce i na video: chia.com
2) Ebenezer Scrooge je hlavní postava Vánoční koledy od Charlese Dickense. Je to samotářský, nepříjemný, nerudný protiva, který nevěří na Vánoce. Viz. odkaz: Vánoční koleda
Děkuji za překlad.