Labyrintem slov...

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

Erestorovi se kvůli Elrondovi podařilo zůstat klidný a ovládnout se, když Celeborn podruhé uložil ostatky do hrobky, ale pohled na tuto scénu mu přinesl rušivé vzpomínky. Pevně ovinul jednu paži kolem Elrondova pasu, aby poskytl podporu a na oplátku ji dostal, a když obřad dospěl ke konci, uvědomil si, že touží vrátit se do jejich pokojů. Zoufale potřeboval houpat Indlîrien ve svém náručí.

Elrond vnímal Erestorovu potřebu znovu se shledat s jejich dcerou, omluvil je a vedl svého milovaného zpět do Posledního domáckého domu. Přestože se Půlelf zdál klidný, netoužil po ničem jiném než napochodovat zpět do Lothlorienu a pomstít se Galadriel za to, že ho ohledně jeho synů udržovala v nevědomosti.

„Nakonec se svého hněvu budeš muset vzdát,“ namítl Erestor mírně a podíval se Elrondovi do očí. „Nebo tě stráví.“

„A to víš odkud?“

„Dovolil jsem, aby mě můj žal stravoval tři tisíce let.“ Erestor opatrně hladil přes látku šatů Elrondova záda. Elrond mu řekl, že chce, aby se ho dotýkal, ale skutečně takový krok udělat a ukázat nějakou iniciativu bylo pro něj těžké. „Musíme žít v přítomnosti a hledět do budoucnosti.“

„Opět mi nabízíš moudrou radu,“ poznamenal Elrond zamyšleně. „Ale ty jsi měl milénia, aby ses se ztrátou vyrovnal. Já se stále ještě pokouším porozumět Galadrielině zradě.“

Erestor otevřel dveře do jejich pokojů a mlčel, uvažuje o Elrondových slovech. Poté, co poděkoval Lindirovi za to, že dohlédl na Indlîrien, uchopil ji do náručí a pevně ji u sebe držel. „Posaď se do houpacího křesla, Elronde… Prosím.“ Překvapeně si uvědomil, že dal právě Půlelfovi příkaz.

Elrond tázavě pozvedl obočí, ale udělal, jak mu bylo řečeno. „Proč?“ Jeho otázka byla zodpovězena, když mu Erestor do náruče vložil jejich dceru.

„Někdy si musíme připomenout to, co máme.“ Erestor je sledoval a uvědomoval si, jak správně to vypadá. Pak poklekl na podlahu vedle houpacího křesla, položil ruce Elrondovi na kolena a zahleděl se hluboce do jeho očí. „Teď máš Indlîrien.“

„A mám tebe.“ Jednou rukou držel svou dceru a druhou pohladil Erestorovy vlasy.

„A máš mě,“ s úsměvem potvrdil Erestor. Soustředil se na jejich spojení a poslal do Elrondovy fey malé množství léčivé energie, aby ho posílil, a doufal, že to Půlelfa povzbudí, aby žil zde a nyní. „Neprodlévej v minulosti, když přítomnost má toho tolik co nabídnout.“

Elrond byl Erestorovými slovy hluboce dojat a pohladil ho po tváři. „Děkuji Valar, že jsem se dozvěděl o tobě a o naší dceři.“

Erestorova tvář se rozzářila štěstím a jeho pleť jemně žhnula. „Já tě také miluji, Elronde Půlelfe.“

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Orophin neustále poposedával na židli a divil se, proč se cítí tak… divně. Nedokázal ten pocit pojmenovat, ale rozhodně se cítil odlišně, a začalo to poté, co se s ním Celeborn miloval.

„Orophine? Slyšíš mě vůbec?“ Rúmil zamával svému bratrovi rukou před obličejem, jak se pokoušel upoutat Orophinovu pozornost. „Haló?“

Orophin si povzdechl a odvrátil se od obtěžujícího bratra. „Nech mě samotného.“

„Ne, když jsi zřetelně rozrušený.“ Rúmil si přitáhl židli a posadil se naproti Orophinovi. „Má to co dělat se skutečností, že jsi strávil minulou noc v Celebornově náruči?“

„Cože?“ Zaskočený Orophin vyhledal Rúmilův pohled. Byli přece diskrétní! Rúmil rozhodně nemohl vědět, že se milovali!

„Minulou noc jsi tu nespal, tak kde jinde bys mohl být? Můj odhad je, že v Celebornově objetí.“ Rúmil si povzdechl a uchopil do svých rukou bratrovy ruce. „Proč jsi mě neposlouchal? Říkal jsem ti, aby sis udržoval odstup.“

„Já to nedokázal. Já… Já…“ Orophin sklopil oči a sebral odvahu. „Cítil jsem se jako v ohni a potřeboval jsem ho… a on to cítil stejně.“

Rúmil podržel v dlani své ruky tvář svého bratra a zvedl jeho hezký obličej. „Mluvili jste o této záležitosti předtím, než jste vy dva… milovali se?“

„Mluvili. A on chce, abychom byli spolu. Mohli by nás považovat za manžele…“

„Ale?“ Rúmil znal svého bratra příliš dobře, aby poznal, že si Orophin stále ještě nechává něco pro sebe.

„Ale nechce, abychom se spojili! Já mu to nabídl…“ Orophin se prosebně zadíval na svého bratra a doufal, že Rúmil pochopí. „Ty víš, že jsem ho vždycky z dálky miloval, a teď…“

„Jdi, promluv si s ním,“ prohlásil Rúmil a vytáhl svého bratra na nohy. „Pověz mu, co tě trápí.“

„Nejsem si jistý, jestli mohu.“ Ale Rúmil ho neposlouchal a než si to Orophin uvědomil, táhl ho bratr do chodby a pak dolů, tam, kde byly umístěny Celebornovy pokoje.

„Radil jsem ti především, abys ten krok nedělal, ale teď, když už jsi začal, musíš to dotáhnout do konce.“ Rúmil došel ke dveřím Celebornových pokojů, zastavil se před nimi a jednou zaklepal. „Řekni mu to!“ Když Celeborn zavolal 'Vstupte', otevřel Rúmil dveře a vstrčil svého bratra dovnitř.

Orophin zůstal stát zmrazený a slyšel Rúmila těsně za dveřmi za sebou. Zašoupal nohama a jeho pohled s obavami vyhledal Celebornův, přičemž zjistil, že starší elf se probírá nějakými papíry.

„Ach, tak brzy zpátky, lirimaer?“ Celeborn, potěšený tím, že vidí svého milence, vstal zpoza stolu a zamířil k mladšímu elfovi. Ovinul paži kolem Orophinova pasu, majetnicky si ho přitáhl blíž a zmocnil se měkkých rtů. Jenomže tentokrát byla Orophinova odezva trošku… laxní. „Něco tě trápí.“

„Ano, je tu… něco.“ Orophin se v silných pažích roztřásl. Když se konečně odvážil podívat se mu do očí, bylo pro něj těžké spojit si tuto silnější, hezčí verzi s tím zasmušilým lordem, kterého znal celý svůj život. V Celebornovi byla taková moc, že se divil, jak by mohl očekávat, že starší elf bude jeho navěky. Celeborn jistě poplete hlavu mnohým a najde si někoho, kdo je více hoden jeho pozornosti. „Proč nám nechceš dovolit, abychom se svázali? Já bych to chtěl.“

Celeborn si hluboce povzdechl. Tak tedy není žádný způsob, jak toto tajemství udržet. „Orophine? Je tu něco, co bys měl vědět.“ Vedl mladšího elfa k lůžku, kde se oba posadili. Pak položil dlaň na Orophinův týl a konejšivě třel jeho kůži. „Když jsme se milovali, něco se pokazilo.“

Sklíčený Orophin se napjal. „Pokazilo? Co se pokazilo? U Valar, můžeme to napravit?“

„Obávám se, že ne. Stalo se to mimoděk. Nemám v tom prsty.“ Celeborn silně polkl a doufal, že jeho mladý milenec pochopí. „Během našeho milování jsme byli spojeni. Nikdy jsem nezamýšlel, aby se to stalo, ale -“ Jeho hlas se vytratil, když na Orophinových rtech spatřil oslnivý úsměv.

„Vyděsil jsi mě!“ Orophin praštil Celeborna do hrudi a nazlobeně na něj pohlédl. „Nechal jsi mě, abych si myslel, že se stalo něco strašného!“ Nepřestával bušit do Celebornovy hrudi, rozzuřený, že si starší elf myslí, že to je špatná věc. „To je přesně to, co jsem chtěl!“

Celeborn chytil Orophina za zápěstí, aby mu zabránil v dalších úderech. „Ale je stále ještě příliš brzy, lirimaer.“

„Já to tak chci!“ Orophin, čelící Celebornovým váhajícím očím, si stál na svém. „Já chci, abychom byli spolu spojeni.“

Celeborn změkl. „Každopádně ten svazek nemohu zrušit.“

„Ale přerušil jsi spojení s Galadriel.“ Orophin si uvolnil ruku a hladil Celebornovu kůži, přičemž palcem přejížděl podél linie výrazné čelisti.

„To bylo jiné, protože ona se ke mně nikdy nepřipoutala.“

Orophinovy oči se potěšeně rozzářily. „Takže v tom, že jsme se spojili, byl z tvé strany nějaký podvědomý souhlas?“

„Vždycky jsi říkal, že toto spojení chceš, takže když se vytvářelo, předpokládám, že k tomu došlo automaticky.“ Celebornovi se ulevilo, když teď Orophin znal pravdu.

„Mám tušení, že ostatní o nás už vědí. Možná ne Erestor a Elrond, ale moji bratři ano. Ve skutečnosti mě sem Rúmil dovlekl, abych ti řekl, že jsem naštvaný, protože nechceš, abychom se spojili.“

„Takže ostatní to vědí?“ Na Celebornově tváři se objevil rozpustilý úsměv. „Výborně, to tedy znamená, že tě mohu líbat na veřejnosti.“

„Jako by ti něco dokázalo zabránit v tom, abys mě líbal veřejně,“ škádlil ho Orophin, když si byl jistý, že ho Celeborn miluje.

„Vůbec nikdo mě nedokáže zastavit,“ zašeptal Celeborn a zmocnil se rtů svého milence. Čekal už příliš dlouho na odtržení svého pouta ke Galadriel a byl odhodlaný vychutnat si každý okamžik strávený s Orophinem.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Pořád pláče!“ Erestor, který byl teď nervózní, když svou dceru nemohl utišit, pohlédl prosebně na Elronda. „Už jsem ji nakrmil a měla by být unavená, ale nepřestává plakat!“ Pomalu ji houpal a přecházel po dětském pokoji.

Erestorův vystresovaný tón varoval Elronda, že jeho milovaný potřebuje pomoc, proto mu řekl, ať mu Indlîrien podá. Jakmile byla bezpečně uložena v jeho pažích, nabídl jí špičku prstu, aby ji mohla sát. Během několika sekund pláč ustal.

Erestor s úžasem hleděl na Elronda a ulehčeně si oddechl. „Děkuji ti.“

„Elladan měl ve zvyku takhle plakat několik hodin, dokud jsem ho nenechal sát svůj prst. To dělalo zázraky.“ Elrond přešel k houpacímu křeslu a usadil se do něj. „Zavolal bys dovnitř sloužící, aby mohli naservírovat večeři? Začínám mít hlad.“

Erestor přikývl a otevřel dveře. Zatímco bylo jídlo ukládáno na stůl, zmizel krátce v koupelně. Nastříkal si trochu chladné vody na tvář a připomínal si, že musí zůstat klidný. Bylo to normální, že Indlîrien občas plakala; musí si na to zvyknout. Byl vděčný Elrondovi, že to převzal a nyní jejich dceru houpal.

‘Elrond…’ Jeho city k Půlelfovi se stále ještě prohlubovaly a zjistil, že touží po jeho dotyku. Ale zároveň se stále ještě obával, že by v tom byla bolest a krev a že by mohl znovu otěhotnět.

„Erestore?“ Elrond uložil jejich dceru zpět do kolébky poté, co ji ukolébal do spánku, a cítil, že musí zkontrolovat svého milence. Když uviděl výraz na Erestorově tváři, viděl, že je ustaraný. „Přijdou nespočetné bezesné noci,“ řekl upřímně. „Ale když dojde na výchovu dětí, mám nějaké zkušenosti. Nemusíš to zvládat sám.“

„Děkuji ti,“ zašeptal mírně otřesený Erestor. „Nikdy jsem si nemyslel, že bych vůbec kdy vychovával dítě, ne potom, co jsem přišel o dvojčata.“

„Zvládáš to skvěle,“ ujistil ho Elrond, který se pokoušel Erestora uklidnit. „Ale teď se musíme navečeřet.“ Vedl svého milence zpět ke stolu, kde se posadili naproti sobě. „Jez.“

Erestorův žaludek pohotově zakručel a tak začal jíst polévku. „Uvažoval jsem…“ začal váhavě.

„O čem?“ usmíval se Elrond konejšivě.

„O nás… milování… ty se mnou…“ Erestor zrudl, sklopil oči a lžící vytvářel na talíři kruhy.

„Erestore…“ Nemluvili už snad o tom?

„Ne, já… chci ten krok udělat, to jen… ještě nejsem připravený znovu otěhotnět.“ Stále ještě se vyhýbal pohledu do Elrondových očí, protože v nich nechtěl spatřit zklamání. „A nemůžeme se spolehnout na to, že léčivé rostliny, jež obvykle brání těhotenství u elfek, budou fungovat také u mě.“

„Erestore,“ řekl Elrond a položil svou ruku na ruku svého milence. „Už jsem ti povídal, že nechci ohrozit tvůj život tím, že bys znovu otěhotněl.“

„Já to vím, ale…“ Erestor se mírně roztřásl, „ To není fér, nechat tě trpět kvůli tomu, že mám problémy. Vím, že jsi byl tvrdý, když… když jsme se minulou noc líbali a…“

Elrond vstal ze židle, překonal vzdálenost mezi nimi a poklekl na jedno koleno před Erestorem, jehož obrovské oči na něj užasle hleděly. „Také jsem ti řekl, že můžeme obrátit role.“

„Nemohl bych… udělat tamto tobě,“ zamumlal zaražený Erestor. Prostě si nedokázal představit, že by to Elrond dovolil, umožnil by, aby byl sám tak zranitelný. Elrond něžně podržel Erestorovu tvář ve svých jemných rukách a přesměroval tak Erestorův pohled, že se musel podívat do oblačně šedých očí. „To se nezdá správné. Koneckonců, ty jsi-“

„Co? Ten, kdo si tě třikrát vzal? Ano, udělal jsem to, a dost uboze, mohl bych dodat.“ Elrond si přál, aby dokázal najít způsob, jak přesvědčit Erestora, že to skutečně chce, ale stačila by slova? „Má lásko, tím, že si na oplátku vezmeš ty mě, uzavřeš kruh. Copak to nevidíš?“

„Ale proč by ses mi chtěl podrobit?“ Erestor byl zmatený.

Elrond potřásl hlavou. „Galadriel neměla pravdu, když ti řekla, že se mi musíš poddat. Milování není o podrobení se nebo bolesti. Je to o lásce a o tom, udělat toho druhého šťastným. Myslím si, že bys tomu porozuměl, kdybys nám dal tuto šanci. Máš laskavou povahu, jež touží dávat, Erestore. Uviděl bys ten rozdíl, kdyby ses se mnou miloval.“

„Nejsem si jistý,“ váhal Erestor. „Nemyslím si, že chápeš, jak moc bolesti v tom je.“ Na okamžik se vrátil ke svému poprvé a bolest, již tehdy trpěl, se mu náhle zdála velice reálná. „Neměl bys tak trpět.“

„Ano, poranil jsem tě strašně,“ řekl Elrond, který se cítil frustrovaný. „Ale v tom nemusí být tolik bolesti, Erestore.“

Erestor uvažoval o jeho slovech a pomalu přikývl. „Naposledy v Lothlorienu v tom bylo zahrnuto méně bolesti.“

„Slibuji ti, že když si vezmeš ty mě, nebude v tom zahrnuta žádná bolest. Postarám se o to. Prosím, dej nám tu možnost, Erestore.“

„Musím překonat tyto strachy a obavy,“ podotkl Erestor roztržitě. „Ale možná by sis měl raději vzít ty mě? Můžeš se vytáhnout před vyvrcholením, takže by bylo méně pravděpodobné, že bych počal.“

„Pořád je tu ještě možnost, že bys otěhotněl,“ odvětil Elrond rozhodně. „A já to riziko nechci přijmout. Ne, dokud nebudeme vědět, které rostliny nejpravděpodobněji zabrání těhotenství.“

Erestor si uvědomil, že Elrond je rozhodnutý nic neriskovat, pokud se jeho týká, a to způsobilo, že se cítil vyjímečný. „Neměl by sis o mě dělat takové starosti.“

„Ale ty jsi moje srdce, Erestore. Jak bych si o tebe mohl nedělat starosti?“ Vstal z podlahy, protože doufal, že konečně přesvědčil Erestora, že opravdu chce, aby si vyměnili své role v posteli. Ale než se vrátil ke své židli, umístil na Erestorovy rty milující polibek. „Nemusíme to udělat dnes večer, ale rád bych tě zanedlouho cítil uvnitř sebe.“ Mírně se uchichtl, když viděl, jak se Erestorův ruměnec prohlubuje. „Možná bys to nechtěl slyšet, ale býval jsem předtím s Ereinionem na přijímacím konci. Takže vím, jak se pořádně připravit, když se rozhodneme se milovat. Povedu tě. Nedělej si starosti s tím, že bys mi ublížil, lásko.“

Erestor krátce odvrátil oči. Nikdy neuvažoval o Elrondových preferencích v posteli. „Ty máš rád… když jsi… na přijímacím konci?“

„Občas.“ Elrond se vrátil na své místo a zvedl lžíci. „Může v tom být mnoho potěšení, když si tě někdo takto vezme.“

„Takže mi ukážeš… povedeš mě? Protože odmítám poranit tě.“

„Povedu tě,“ slíbil Elrond a proklínal v duchu své minulé činy, jež tak hluboce poznamenaly Erestora. „A oba si to užijeme.“

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Erestor se v posteli přitulil k Elrondovi, který si vychutnával každý okamžik, jenž trávil se svým milencem. Přesunuli kolébku ke své posteli, aby mohli snadněji dohlížet na svou dceru a nakrmit ji, když to bude nutné. Ale miminko nyní spalo a ještě několik hodin se nevzbudí.

„Všechno je tak, jak to má být,“ šeptal Elrond konejšivě. Erestor ho značně překvapil, když navrhl, aby nenosili svoje noční košile, a když cítil, jak se k němu tiskne nahé tělo jeho milence, tišilo to jeho nepokojnou mysl. Špičkami svých prstů jemně pohladil jizvy, které zůstaly na Erestorově břiše po jeho těhotenstvích. „Děkuji ti za to, že jsi nosil Indlîrien.“

Erestor se proti Elrondově hrudi usmál. „Děkuji ti, že jsi ji přijal… nás.“

„Teď spi…“ zašeptal Elrond a hladil jeho záda. „Spi…“ Jak naslouchal Erestorovu dechu, uvědomil si, že starší elf rychle upadá do spánku. „Budu tě během noci držet. Už dál nejsi sám.“

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Erestore? Mám pro tebe dárek.“ Elrond položil překrásnou kazetu z růžového dřeva před svého milence, který houpal Indlîrien a nechal ji sát špičku svého prstu.

„Dárek?“ Erestor rozpačitě hleděl na kazetu.

„Ukaž, nech mě, ať ji podržím.“ Elrond vzal svou dceru do náruče a posadil se na pohovku vedle Erestora. „Otevři to.“

Erestor zvedl krabičku ze stolu a prohlížel si ji. „Proč? Proč mi to dáváš?“

„Protože chci, aby všichni věděli, že jsi můj. A také si myslím, že sis to zasloužil.“ Když viděl, jak Erestor pozvedl obočí, dodal. „Musím mít zvláštní důvod, abych ti dal dárek? Miluji tě a chci, abys byl šťastný. Doufám, že tohle tě udělá šťastným a vždycky ti bude připomínat naši lásku.“

„Už jsi mi toho dal tolik!“ Erestorovy oči vyzařovaly lásku k Elrondovi, když otvíral krabičku. Zatajil dech, když spatřil mithrilovou čelenku. Uctivě ji vyndal z kazety a studoval ji velkýma očima. Byla podobná Elrondově, ale její křivky byly zformované jako vlny na klidném moři. Erestor zůstal bez dechu a naprosto si nebyl vědom, že zadržuje dech, když Elrond položil své ruce na jeho a zeptal se: „Mohu?“

Elrond před něj poklekl a umístil čelenku na jeho hlavu, pak ho políbil. Polibek byl jemný a něžný, byla za ním veškerá Elrondova láska a jemně sál Erestorův spodní ret, než polibek přerušil. Erestor vypustil zadržovaný dech v měkkém „Ách!“

Elrond jemně uchopil Erestorovu tvář do svých rukou a upřeně hleděl do čokoládových očí, když prohlásil: „ Navždycky si pamatuj, že jsi můj vyvolený, se mnou spojený manžel a lord z Imladris. Tato čelenka to potvrzuje všem, aby viděli a poznali mou víru v tebe.“

Erestor, naprosto omráčený, zůstal bez řeči, zatímco Elrond uvolnil jeho tvář a sáhl do kapsy své róby. Vytáhl menší krabičku, kterou otevřel a odhalil tak mithrilový prsten. Byl to dokonalý doplněk k čelence, napodobující vlny a posázený safíry a diamanty. „Ten je překrásný!“ zajíkl se Erestor.

Elrond vyňal prsten z krabičky a vysvětloval. „Je posázen safíry, aby připomínaly mořské hlubiny a demonstrovaly hloubku mé lásky k tobě. A zvolil jsem diamanty, které ti připomenou běl zpěněné spršky v zálivu v Přístavech Sirionu.“ Elrond ho jemně navlékl na prsteník svého milence. „A teď každý bude vědět, že jsi můj milovaný, dokonce i když nebudeš mít nasazenou čelenku.“

Erestor, naprosto přemožený, se naklonil blíž a ovinul svoje paže kolem Elronda, čímž do objetí zabořil také Indlîrien. Slova nemohla vyjádřit lásku, již cítil k Půlelfovi, ale možná by mohl brzy učinit poslední krok a dokázat mu ji.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Proč jsi mě přivedl sem?“ Erestor se na svého milence zamračil. Byli v Domě uzdravování, a přestože zvuky a vůně mu byly známé a uklidňující, divil se, proč ho Elrond vytáhl z jejich pokojů.

Camfael, který se rozhodl zůstal v Imladris, když se tu teď usídlil Celeborn, k nim přistoupil a opatrně Erestora objal. „Vlastně to já jsem navrhl, aby tě sem přivedl.“ Camfael byl potěšený, že vidí na Erestorově tváři zdravý ruměnec. Jeho bývalý svěřenec znovu nabyl také tolik potřebnou váhu. Erestor vypadal dobře, dost dobře na to, aby s ním mohl začít pracovat. „Myslel jsem si, že bys možná chtěl předat své značné vědomosti studentům. Potřebujeme někoho, kdo je bude učit.“

Erestorovy oči se rozšířily. „Ty chceš, abych je učil já? Ale já toho nevím dost a…“ Elrondovy prsty spočinuly na jeho rtech, čímž ho účinně umlčel.

„Nashromáždil jsi ve svém životě tolik znalostí, že jsi víc než kvalifikovaný učit je,“ ujistil ho Elrond upřímně. „Vím, že Indlîrien je nesmírně důležitou částí tvého života, ale také z osobní zkušenosti vím, že budeš potřebovat nějaký čas trávit bez ní. Jen počkej, až se jí začnou prořezávat zoubky. Zvykl jsem si schovávat se ve své pracovně a nechal jsem Lindira a Celebrían, aby se s dvojčaty vypořádali sami. Nemůžeš tady být pro Indlîrien každou minutu dne; vyčerpala by tě. Práce tady ti zajistí tolik potřebné rozptýlení a odpočinek.“ Elrond doufal, že Erestor chápe. „A navíc chci, aby moji lidé poznali, jak talentovaný jsi léčitel. Tím si získáš jejich respekt, a kdybych někdy v budoucnosti musel opustit Imladris, snadněji tě budou poslouchat.“

Erestor přikyvoval, protože pochopil Elrondovy záměry. „Tak tedy přijímám.“

„Výborně!“ usmál se Camfael šťastně. „Potřebuji nějakou pomoc při jejich výcviku. Mnozí touží stát se léčiteli, ale jen několik málo na to má talent.“

„Pomohu ti.“ Erestor se zářivě usmál na Elronda. ‘On opravdu chce, abych se stal součástí jeho života ve všech aspektech.’ A Erestor to oceňoval. Také to znamená, že bude mnohem snadnější dělat výzkum rostlin, které by mohly zabránit početí. Mohli se sice dohodnout, že Elrond bude na přijímacím konci, když se nakonec budou milovat, ale Erestor nebude spokojený, dokud si ho jeho milenec také nevezme bez toho, aby si museli dělat starosti s možnými následky.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Kde je Indlîrien?“ Erestor se zamračil, když zjistil, že kolébka je prázdná.

V průběhu posledních dvou týdnů konečně našel své místo v životě. Během dne trávil hodiny dohlížením na dcerku a pomocí Camfaelovi při výcviku mladých studentů. Večer večeřel s Elrondem a jejich přáteli a pak se v posteli přitulil ke svému milenci. Začali se sebe navzájem experimentálně dotýkat a zdálo se, že je Elrond mimořádně potěšený, když zjistil, jak Erestor dychtivě reaguje. Oběma začínalo být zřejmé, že jsou téměř připraveni učinit závěrečný krok a teď, když byla kolébka prázdná, měl Erestor podezření, že Elrond usoudil, že čas nadešel. „Kde je?“

„Dnes večer na ni dohlédnou Arwen a dvojčata,“ řekl Elrond a přistoupil ke svému milenci. Vklouzl do pohodlné večerní róby a odstranil si z vlasů všechny copy a uzlíky, aby dal dnes večer přednost rozpuštěným vlasům. „Nebudeme dnes večer rušeni, můžeme nyní?“

Erestor pomalu přikývl; jeho podezření bylo tedy správné. „Chceš 'to' dělat dnes večer?“ Bázlivě ovinul paže kolem Elrondových ramen a prsty projížděl tmavou hřívu. Půlelf byl naprosto žádoucí a Erestor byl už tvrdý touhou.

„Myslím, že jsi na to už připravený. Nebo ne?“ Elrondova ruka přejela po Erestorových zádech vzhůru a spočinula na jeho krku. „V posledních týdnech jsi se stal mnohem jistější a začal jsi se mě intimně dotýkat.“ Když poprvé ovinul Erestor prsty kolem Elrondovy erekce, Půlelf se zajíkl překvapením, ale rychle se uvolnil a užíval si pocitu, že má na sobě ruce svého milence. „Jsi připravený se se mnou milovat?“

Erestor pečlivě uvažoval o otázce, než na ni odpověděl: „Chci být.“

To Elrondovi stačilo, vzal Erestora za ruku a vedl svého milovaného k jejich posteli. Už odtáhl stranou pokrývky a zapálil několik navoněných svíček. „Tak buď se mnou.“ Lehl si na záda a stáhl Erestora nad sebe. Přestože v duchu proklínal látku mezi nimi, věděl, že je lepší nesvlékat se, protože dával přednost tomu, aby to udělal Erestor, až bude cítit, že je ten pravý čas.

Erestor najednou zjistil, že je mezi Elrondovými stehny, když Půlelf roztáhl nohy. V ústech mu vyschlo a ruce, jež pohladily pramen vlasů jeho milence, se třásly. „Bál jsem se, že tento den nikdy nepřijde, ale hluboko ve svém srdci jsem si vždy představoval, že by mohl. Ne s tebou pode mnou, ale…“

Elrond utišil svého rozechvělého milence hlubokým polibkem, zatímco rukama projížděl Erestorovou hustou hřívou. Když viděl, jak se nad ním Erestor vznáší a jeho laskavé oči pátrají v těch jeho, ještě víc staršího elfa miloval. Erestor kvůli němu tolik trpěl a on ho chtěl za tyto oběti odškodnit. „Vždycky tě budu milovat.“

Erestor se na něj vřele usmál a experimentálně se na Elrondovi posunul, čímž mimoděk způsobil, že jeho milenec zavzdychal. „Co je to?“

Elrond žalostně zasténal a pak se prosebně zadíval na svého milence. „Můj nejsladší, jsem tvrdý a ty se o mě otíráš. Co myslíš, že se děje?“

Erestor měl tolik slušnosti, že se začervenal. „Pravděpodobně bych s tím měl něco udělat.“ Klekl si mezi půlelfovy nohy a jeho prsty uvolnily knoflíky večerní róby. Odhrnul látku stranou a zjistil, že pod ní je Elrond nahý; tvrdý a už kluzký od předejakulátu. „Chci tě,“ zašeptal, ale stále ještě v něm zůstávaly pochyby. Opravdu to může udělat? Ale Elrond mu slíbil, že v tom nebude žádná bolest, jenom potěšení.

„Už jsem se pro tebe připravil,“ zašeptal Elrond svůdně a zvedl ruku, aby pohladil Erestora po tváři. „Prosím,“ zanaříkal, uchopil ruce svého milence do svých a položil si je na hrud. „Polož si na mě ruce… dotýkej se mě…“

Erestor si uvědomil, že se dostal k velice rozhodujícímu momentu ve svém životě. Mohl udělat krok vpřed a snažit se co nejlépe potěšit Elronda, nebo utéct a schovávat se před takovouto intimností po celý zbytek svého života. Příliš miloval Elronda, než aby si vybral poslední možnost. Pomalu jel svými prsty dolů po Elrondově hrudi, až se setkal s tvrdými bradavkami. Jemně jako duch nad nimi přejel, až se vztyčily do plné tvrdosti.

„Ach, Erestore…“ Elrond vrněl jako kočka a svíjel se pod milencovými dotyky. Hluboce se zahleděl do čokoládově hnědých očí, položil ruce Erestorovi na boky a toužil, aby druhý elf odložil své šaty.

Ale Erestor byl zhypnotizovaný hrou svalů na Elrondově břiše a dal si na čas s jemným přejížděním nehty po kůži. „Jsi stále v překvapivě dobré kondici,“ zašeptal roztržitě.

„Pokouším se trénovat s Glorfindelem, kdykoliv mohu,“ vysvětlil Elrond. „Líbí se ti moje tělo?“

„Ano, líbí.“ Erestor mrknul, uchopil vzpřímenou bradavku špičkami dvou prstů a mírně ji štípl, přičemž pozorně sledoval reakci svého milence.

Elrond vyklenul záda při té slastné manipulaci. „Víc…znovu…“

Erestor roloval obě bradavky mezi špičkami prstů a pak se naklonil blíž, aby napodobil něco, co mu dělal Elrond v minulosti. Přitiskl rty přes dvorec a škádlil jádro špičkou jazyka předtím, než ho jemně začal sát. Elrondova odpověď byla okamžitá, způsobila, že Půlelf třel dolní polovinu svého těla o něj. Uvědomění, že má naprostou kontrolu nad jejich milováním, přesvědčilo Erestora, že je bezpečné svléknout své roucho. Elrond by ho nezpustošil tak, jako když si vzal jeho panictví. Byl se svým milencem v bezpečí.

Elrond chtěl protestovat, když se Erestor stáhl, ale když uviděl, že se tmavovlasý elf svléká, prostě ho uchváceně sledoval. „Jsi nádherný, lirimaer.“ Zkusmo spočinul rukou na Erestorových stehnech, přičemž pozorně dbal na to, aby nepřevzal kontrolu. Dlouhé vlasy, které nyní tančily po Erestorových zádech, byly ozdobeny drobounkými mithrilovými kvítky a motýlky, dalším dárkem od Elronda. A Půlelf rád viděl, když je nosil, přitom žasl nad změnou, jíž Erestor prošel od jejich návratu do Imladris.

Erestor sklonil hlavu a přijal kompliment. „Potřebuji, abys mě vedl. Nejsem si jistý, co dělat.“ Pohlédl na nahé tělo svého milence a přejížděl rukama po dlouhých stehnech, stále se ještě vyhýbaje dotyku s Elrondovým vzrušením, jež pyšně stálo, mírně se houpajíc.

„Proč nevyužiješ čas na zkoumání? Není žádný důvod spěchat.“ Elrond zabořil své ruce do přikrývek a snažil se co nejvíc, aby se ještě neudělal. Ale když cítil všude na sobě Erestorovy ruce, rychle ztrácel kontrolu.

Elrondova prudká a vášnivá reakce na jeho laskání Erestora zmátla, ale nezabránila mu dál prozkoumávat tělo jeho milence. Přesunul se tak, že seděl rozkročmo nad Elrondem, který se pod ním svíjel, a erekce jeho milence se třela o jeho břicho. Nikdy předtím nebyl tím, kdo by řídil jejich milování, a uvažoval, co dělat. Rozhodl se uposlechnout své instinkty a třel hlavu milencovy erekce svým palcem.

„Ach, Erestore…“ Elrond nebyl schopný držet se zpátky, když teď konečně cítil doteky svého milence. Teplý krém vytryskl ze štěrbiny na jeho břicho a Erestorovy prsty.

Erestor překvapeně zamrkal. „Elronde?“

„Och, podívej se, co jsi mi způsobil,“ mumlal Elrond, když kapituloval. „Nedokázal jsem se dokonce ani udržet tak dlouho, než si mě vezmeš.“

„To já…?“ Nejistý, jak to vyjádřit, podíval se Erestor tázavě na svého milence.

„Způsobil jsi, že jsem ztratil kontrolu… Chci tě tak moc… Tak zoufale tě potřebuji… Vezmeš si mě konečně?“ Tohle byl pro Erestora ten nejvhodnější moment, protože byl naprosto uvolněný. Snadno by se zabořil do jeho těla.

„Teď?“ Erestor měl náhle trému. Jedna věc byla přivést Elronda k orgasmu, ale skutečně proniknout do Půlelfova těla bylo něco naprosto jiného.

„Ano, teď.“ Elrond popadl polštář a zatlačil si ho pod boky, aby je tak zvedl. Zatímco jeho pravice použila jeho vlastní sperma, aby ho rozetřel po Erestorově erekci, vedl tvrdý úd svého milence blíž ke svému vstupu. „Potřebuji tě…“

Erestor si nervózně olízl rty a pak přikývl. „Taky tě potřebuji.“ Elrondova pravá ruka ho vedla k jeho cíli, a když začal vklouzávat dovnitř, pozorně sledoval výraz Půlelfova obličeje.

Cítit Erestora pomalu vstupovat bylo božské, ale Elrond chtěl víc. Přitáhl si kolena blíž k hrudi a zahákl za ně své ruce, čímž způsobil, že se jeho milenec ponořil až na doraz.

Erestor položil ruce po obou stranách Elrondovy hlavy a zkoumal šedé oči, jak hledal jakoukoliv známku nepohodlí. Ale nic nenašel. Když byl konečně přesvědčen, že je jeho milenec v pořádku, silně polkl, protože si uvědomil, že je hluboko zabořen do těla svého milence. „Co nyní?“

„Teď mě miluj,“ řekl Elrond a usmíval se. Zahoupal svými boky a doufal, že by mohl Erestor navázat na narážku - a k jeho potěšení to jeho milenec udělal. Hebké rty si vzaly ty jeho ve zraňujícím polibku, a když Erestor poprvé přirazil, otřel se o jeho prostatu a způsobil, že jeho tělem prohučely nádherné vibrace.

Erestor se ztratil v polibku a v pohybech, měkce přirážel, protože nebyl ochoten náhodně svého milence potrhat. Měl na mysli Elrondovu pohodu, dokonce i když cítil, že jeho milenec zase tvrdne. Ohromený, že mohl vydržet tak dlouho, ovinul prsty kolem Půlelfova penisu a sladil svoje hlazení tvrdého údu se svými údery.

Elrond jazykem tepal jazyk svého milence, sál jeho špičku a když cítil, jak manipuluje s jeho tvrdým penisem, znovu ztratil kontrolu. Otřásal se vášní, když přišel v ruce svého milencem, převzal kontrolu nad polibkem a doufal, že se mu podařilo ukázat Erestorovi, jak moc ho miluje.

První křeč, jež se stáhla kolem Erestorova údu, ho naprosto překvapila. Mimoděk zarazil veškerý pohyb a zíral do rozšířených Elrondových zornic. Elrond se na něj pošetile usmíval, očividně potěšený, že jejich milování bylo tak prudké. Další stah následoval a Erestor zasténal. Nebyl dál schopný se podepírat a zhroutil se na svého milence, který kolem něj okamžitě ovinul ruce v pevném objetí.

Nejprve se Erestorovy slabiny stáhly, a když se uvolnil, konečně dosáhl vydání. Udržoval oční kontakt s Elrondem a viděl, jak se v oblačně šedých očích odráží veškerá láska, již k němu Půlelf cítí, a konečně přestal pochybovat o jejich lásce, jejich spojení a jejich vášni. Líně Elronda líbal a nechal plynout ven pocity extáze, které se hnaly skrz něj. V těle se mu rozprostřelo teplo a slastně si povzdechl. „Och, to bylo…“ Chyběla mu správná slova, jimiž by vyjádřil svoje pocity. Převalil je oba na bok, protože si uvědomil, že Elrond nese jeho váhu a musí to pro něj být nepohodlné.

Elrond zklamaně zasténal, když ucítil, jak Erestrorův nasycený úd opouští jeho tělo. „Ano… to bylo… úchvatné.“ Odhrnul několik vlhkých, umíněných pramínků tmavých vlasů za Erestorovo delikátně špičaté ucho a zamilovaně se zadíval na svého milence. „Myslím, že jsem odhalil tvůj skrytý talent. Způsobil jsi, že jsem se udělal dvakrát.“

„Takže jsem tě potěšil?“ Erestor vrněl, protože si odpověď už přečetl v Elrondových očích. Ulevilo se mu, když věděl, že způsobil, že se Elrond udělal a že sám našel uvolnění v milencově těle bez toho, aby mu způsobil jakoukoliv bolest.

„Ano, potěšil - ohromně,“ ujistil ho Elrond a omámeně se usmíval. „A v budoucnosti mě můžeš potěšit, kdykoliv budeš chtít.“

Erestor spočinul hlavou na Elrondově rameni. „Když tě slyším, jak to říkáš, moc to pro mě znamená. Měl jsem takové obavy, že bych ti mohl ublížit.“ Ale v bouři vášně cítil, že je všechno v pořádku, a přestal o sobě pochybovat.

Elrond hladil záda svého milence a cítil uvolnění a spánek, který Erestora přemáhal. „Konečně jsme dokončili naše spojení.“

„To jsme už udělali… když jsi se připojil… ke mně,“ zašeptal Erestor unaveně. Napětí, které se v něm vytvořilo, a strach, že poraní a zklame Elronda, konečně vybledly a zanechaly ho vyčerpaného.

„Ale ne fyzicky.“ Elrond políbil Erestora na vlasy a naslouchal dechu svého milence, který zpomalil a ustálil se ve spánku. „Teď spi a sni o naší společné budoucnosti. Galadriel už tě dál nemůže spoutat a tvé srdce je konečně svobodné a můžeš milovat a být milován.“ Elrond zavřel oči, přitulil se blíž k Erestorovi a také se oddal spánku.

lirimaer - milý

 

 

Srdce v okovech - kapitola 39.

Srdce v okovech - kapitola 41.