Labyrintem slov...

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

V průběhu následujících tří týdnů Erestor získal zpět většinu své síly. Elfové postupovali opatrně, a protože cesty byly stále ještě nebezpečné, tak se buď Rúmil nebo Orophin vydávali ráno na cestu jako první, aby se ujistili, že před nimi nejsou nepřátelé. Haldir a Glorfindel pečlivě střežili jejich drahocenný náklad, protože věděli, že by to Erestorovi zlomilo srdce, kdyby se něco stalo s pozůstatky jeho synů.

Erestor, k Elrondově obrovské radosti, se rychle zotavoval a Půlelf tušil, že to je především díky tomu, že jsou neustále v těsném kontaktu. Během dne jeli oba na Tirithovi, a když nastal čas odpočinku, Elrond vtáhl Erestora do svého náručí.

Elladan a Elrohir měli hojnost času, aby o všem přemýšleli. Uviděli Galadrielinu stránku, o jejíž existenci nikdy nevěděli, a začínali si uvědomovat skutečný rozsah Erestorova utrpení. Souhlasili, že budou Erestora podporovat, jak jen to bude možné, a dokonce se s ním chtěli spřátelit. Ačkoliv se jim Erestor pokoušel uvěřit - po vyhlášení jejich podpory, když jeho a Elronda navštívili v talanu - bylo zřejmé, že je stále ještě poněkud nedůvěřivý, pokud jde o jejich motivy. Skutečně ho za to nemohli obviňovat a od té doby, co se dozvěděli, že by na ně Erestor rád pohlížel jako na své syny, zkoušeli to usilovněji.

Celeborn se v posledních několika týdnech stále více obracel do sebe a také s ním se odehrály změny, kterých si ze všech elfů všímal nejvíce Orophin. Celebornovy vlasy, které byly vždy přinejlepším mdle krémově bílé, nyní zářily oslnivou silou. Jeho hříva zhoustla a definitivně se klonila k odstínu leštěného mithrilu, také se prodloužila a nyní dosahovala staršímu elfovi k pasu. Často zasmušilý pohled světle modrých očí zmizel. Na jeho místo nastoupil ostrý, zkoumavý výraz. Dokonce i jeho postava se stala svalnatější a živější. Jeho nálada často přecházela z deprese do extáze. Tyto změny Orophina mátly a zíral na Celeborna častěji, většinou s obdivem a skrytou touhou. Dbal na Rúmilovu radu a pokoušel se od staršího elfa udržovat odstup, přestože to pro něj bylo stále obtížnější.

Elrond si také všiml proměny, kterou Celeborn procházel. Zdálo se, že to podporovalo Erestorovu teorii, že jeho bývalý tchán byl ke Galadriel připoután stejným způsobem, jako byl Erestor připoután na začátku k němu. Přesto se ještě necítil, aby to nadnesl, a navíc věřil Erestorově radě, aby počkali, až jim Celeborn odhalí vše ve chvíli, kterou si sám zvolí. ‘Když mluvíme o Erestorovi…’ Jeho milenec seděl přímo před ním a Elrond kolem něj ovinul své paže a spokojeně nechal Erestora držet otěže, což z nějakého důvodu, který nedokázal vysvětlit, jeho druha těšilo. „Lásko, uvědomuješ si, že zítra dorazíme do Imladris?“ Elrond věděl, jak zoufale Erestor touží držet jejich dceru v náručí. ‘Já jsem Indlîrien alespoň viděl, ale on ne.’

„Zítra?“ Přešťastný Erestor se na Půlelfa ohlédl přes rameno. „Budu ji zítra držet v náručí?“

„Ano.“ Elrond přitiskl své rty k Erestorovu hrdlu a sladce ho políbil. „A pak můžeme začít náš nový život jako rodina.“

Erestor se slabě začervenal. Těchto posledních několik týdnů na cestě nebylo vůbec takových, jak si myslel, že budou. Všichni, dokonce i dvojčata, s ním jednali s nejvyšší úctou a péčí, a zdáli se být nedočkaví, aby ho viděli v Elrondově objetí. Elrond… vypadalo to, že Půlelf zcela akceptoval, že jsou nyní spojeni, a horlivě toužil dokázat své přijetí, kdykoliv dostal šanci, zvláště v noci, když se Peredhel k Erestorovi přitiskl.

Erestor si musel připustit, že se cítí lehce nervózní z Elrondovy dychtivosti mít ho nablízku. Těch několik sexuálních zkušeností, které měl, v něm nevzbuzovalo touhu podnítit další milování ze strachu z bolesti, natržení a toho, že by znovu otěhotněl. Věděl, že by svého nového druha nemohl zřejmě odmítnout, ale doufal, že se ho Elrond nebude dožadovat v nejbližší době. Nebyl prostě ještě připravený projít dalším těhotenstvím, ne teď, když se jeho tělo konečně vracelo do normálu a jeho rána se plně zahojila. Vždy ponese dvě jizvy odhalující, že dvakrát porodil, ale zdálo se, že Elrondovi toto zohyzdění nevadí, protože se ho Půlelfovy prsty vždycky něžně dotýkaly, když rány kontroloval.

„Je čas na noční odpočinek,“ rozhodl Elrond a zvedl ruku, aby dal ostatním signál, aby také zastavili. „Kdo si vezme první hlídku?“ Sesedl jako první, držel ruku stále na Erestorových zádech, protože toužil zůstat v kontaktu se svým milencem.

„My,“ oznámili Elladan a Elrohir. Byli zvyklí na dlouhé týdny na cestách a neunavili se tak snadno. Sesedli a vyrazili prozkoumat okolí, aby se ujistili, že společnost bude v noci v bezpečí. Přesto byla tato cesta jiná. Místo spalující zášti, kterou zažívali, když pronásledovali a zabíjeli skřety, na ně sestoupil pocit klidu a jejich srdce tak byla méně nepokojná.

Rúmil a Orophin si položili své pokrývky poblíž ohně, který rozdělal Haldir, zatímco Glorfindel se usadil vedle svého manžela. Oběma bratrům bylo zřejmé, že jsou Haldir a Glorfindel opravdu šťastní, a tak se zdrželi pokusů přemluvit svého staršího bratra, aby se k nim na noc připojil. Nyní Haldir skutečně patřil po bok Glorfindelovi.

Orophinův pohled zabloudil k Celebornově postavě, která zmizela mezi stromy z jejich pohledu. U staršího elfa se objevil zvyk na chvíli je každý večer opouštět, a ještě nikdo z nich ho nesledoval, aby zjistil, kam chodí a především, proč je opouští. Orophin se ho jednou pokusil následovat, ale Rúmil ho zastavil tím, že popadl jeho zápěstí a zakroutil hlavou.

Elrond si Celebornova mizení také všiml, ale dokud se k nim sindarský elf každou noc vracel, nechystal se strkat svůj nos tam, kam nepatří, maje na mysli Erestorovu radu. Také rozvinul svoji přikrývku, lehl si na zem a zvedl jednu ruku, aby povzbudil Erestora, aby se přidal do jeho náručí. „Pojď ke mně, má lásko.“ Trošku ho trápilo, že Erestor často čeká na něj, až vyjádří svůj úmysl, neprokazujíc jakoukoliv vlastní iniciativu, ale na druhou stranu ho sotva mohl vinit z toho, že se tak chová.

Erestor si lehl vedle něj, tváří tvář k němu a přisunul se do Půlelfova objetí. „Jsem šťastný, víš,“ zašeptal, jakmile měl pohodlí. Díval se do Elrondových očí a stále ho ohromovalo, že v nich vidí lásku. Lásku, kterou Půlelf cítí k němu a nikomu jinému. Z nějakého důvodu pro něj stále bylo těžké to přijmout.

Elrond studoval hřejivé, otevřené, čokoládově hnědé oči a potom řekl. „Uvědomuješ si, že chci, aby ses mě dotýkal? Držel mě? Projel svými prsty skrz moje vlasy? Že bych chtěl cítit, jak tvé prsty laskají mou kůži?“

Erestor ztěžka polkl. „Není to pro mě snadné.“ U Valar, co má udělat, aby to Elrond pochopil? „Celý můj život se mi prostě věci stávaly. Nikdy jsem necítil, že bych měl jakoukoliv kontrolu a to mě udělalo… pasivním.“

Elrond s pochopením přikývl. „Ale tvůj život se změnil.“

„Potřebuji víc času, abych se změnil také já. Pro mne je tohle nové.“ Krátce zavřel oči. „Skutečnost, že mě miluješ, mne stále ještě mate, když uvážím, co se ti v minulosti stalo. Byl jsem tak přesvědčený, že se na mě budeš hněvat, a místo toho jsi se rozhodl ke mně připoutat.“

Elrond byl v pokušení promluvit, ale zůstal zticha, protože si uvědomil, že Erestor ještě nedomluvil. Tak se spokojil s tím, že pohladil dlouhé, tmavé vlasy, které nyní každé ráno zaplétal. Chtěl, aby Erestor pochopil, že se jeho život skutečně změnil, a součástí toho bylo i to, že nosil copánky, jež odhalovaly jeho nové postavení.

„Když jsem tě našel vedle sebe v Lothlorienu, byl jsem přesvědčený, že jsi se přišel pomstít za smrt svých dětí,“ přiznal Erestor přiškrceným hlasem a konečně otevřel tmavé oči. „A místo toho jsi mi řekl, že Indlîrien je stále na živu a že ty jsi se ke mně připoutal. Myslel jsem si, že jsem v tu chvíli opravdu přišel o rozum. Nikdy jsem v životě neměl štěstí, tak proč by se to najednou mělo změnit?“

„Změnilo se,“ prohlásil Elrond a jemně se zmocnil rtů svého milence ve snaze Erestora uklidnit. „Jsi teď součástí mého života - tedy, ty už jsi byl dávno, ale Galadriel a Celeborn mi to neřekli.“

Erestor zvedl nejistou ruku a dlaní ji položil na Elrondovu tvář. „Kdybych byl tebou, nedával bych tolik viny Celebornovi. Myslím, že s ním Galadriel také manipulovala.“

„Máš Celeborna rád,“ pochopil Elrond.

„Mám. Zachránil naši dceru. Vzepřít se manželce a zařídit můj útěk si od něj vyžadovalo hodně odvahy.“ Erestor třel palcem Elrondovu líc, první podvědomý pokus určitým způsobem převzít iniciativu bez ohledu na to, jak malou.

Elrond si laskání vychutnával, ukazuje tak Erestorovi, jak moc se mu líbí, když se ho takto dotýká. „Tohle je naše poslední noc na cestě a já ti musím něco povědět… a také ti položit otázku.“

„Co je to?“ Erestorovo srdce se nervózně rozbušilo. Věřil Elrondovi, ale bylo pro něj těžké potlačit svoje staré instinkty.

„Než jsem odjel, dal jsem Arwen pokyn, aby naše pokoje propojila, protože bych také měl rád přístup do dětského pokoje. Nevadí ti to?“ Zadržel dech, protože si nebyl jistý, jak Erestor zareaguje. Při pohledu zpět si uvědomoval, že měl počkat, než vydá takový rozkaz, pro případ, že by si Erestor chtěl zachovat svoje soukromí nedotčené.

Erestorovy oči se krátce rozšířily. „My budeme… žít společně?“

„Ano, a doufám, že budeme také spát ve stejné posteli,“ zašeptal Elrond, který to všechno potřeboval vyjasnit. „Chci tě v noci držet.“ Erestor se mu v objetí napjal, čímž mu dal odpověď, a on rychle vysvětloval. „Chci tě jen držet v náručí, když spíme, nic jiného. Dokud nebudeš připravený, nebude se v naší posteli odehrávat nic intimnějšího.“

Erestor si nervózně olízl rty. „Jsme teď spojeni a já vím, že se mnou budeš chtít spát, ale…“

Elrond se přikrčil nad tím, jak to znělo. „Erestore, chci se s tebou v budoucnu milovat, ale ne, dokud to také nebudeš chtít.“

Erestor zvedl prosící oči. „Nejsem ještě připravený znovu otěhotnět.“

Elrond přikývl hlavou. „Nikdy bych to od tebe nežádal. Existují bylinky, které můžeme použít, abychom ti zabránili počít. Také si můžeme prohodit role,“ řekl, čímž Erestora neúmyslně zmátl.

„Co tím myslíš?“ Zaražený Erestor se zamračil.

„Můžeš si raději vzít ty mě.“ Elrond musel zatajit dech, když čekal na Erestorovu odpověď.

„Cože?“ Erestor se začervenal a odvrátil oči.

„Nenapadlo tě, že by se mi to mohlo líbit?“

„Myslel jsem si, že bys to takhle nikdy nedovolil,“ objasnil Erestor a trhaně polkl. „Já jsem nikdy… mé jediné zkušenosti jsou ty s tebou.“ Přinejmenším ty chvíle, kdy měli styk. S Haldirem nikdy tento poslední krok neudělali.

Elrondovo srdce sebou soucitně škublo. „Musím ti toho tolik vynahradit, tolik ukázat. Ale máme všechen čas, který potřebujeme. Budeme postupovat pomalu.“

Erestor, který se nyní, když ho Elrond uklidnil, cítil osmělený, zašeptal: „Ne příliš pomalu, doufám.“

Z Elrondových rtů sklouzl pobavený smích. „Můžeš určovat rychlost.“

Erestor dlouho studoval Elrondovy oči a pak udělal rozhodný krok - přinejmenším pro něj. Naklonil se blíž, přitiskl své rty na Půlelfovy a vášnivě ho políbil.

Elrondovo srdce se při nečekaném kontaktu rozbušilo, rozevřel rty a zuby, čímž pozval Erestora, aby podnikl také další krok, což jeho milenec udělal. Erestorův jazyk ho pomalu zkoumal, ochutnával ho a přiměl ho pochvalně vzdychat. Vybudovat pevný, důvěrný vztah jim možná zabere nějaký čas, ale byl si jistý, že v tom uspějí.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Celebornovým tělem probíhaly otřesy, zatímco klečel na trávě, ruce zabořené do země. Úplně zapomněl, jaký byl jeho život, než se sňatkem odevzdal Galadriel. Proudila jím energie země a on ji cítil v každém svém póru. Během dne, kdy Arien laskala jeho tělo, v něm energie narůstala a v noci vyhledával lesy, aby jim vrátil, co ve dne dostal. Kolem něj tančily stříbrné jiskřičky, zatímco předával energii do země, posilujíc tak Středozemi; její flóru a faunu.

Když se narodil, dostal jméno Stříbrný strom a jeho rodiče mu ho dali z dobrého důvodu. Jako princ z Doriathu zdědil silné pouto s přírodou, dokonce mnohem silnější, než jakýkoliv člen jeho rodu kdy měl. Když byl dítětem, poprvé si všiml, že je jiný, protože byl schopen přijímat energii od Arien, Ithil, hvězdnaté oblohy i Ardy samotné. Jeho rodiče to nazývali darem Valar, ale jakmile dosáhl dospělosti, měl pocit, že je to spíše prokletí. Oddělovalo ho to od ostatních, kteří si, zdá se, dávali pozor, aby se s ním nesblížili. Jeho život byl osamělý, dokud do něj nevstoupila Galadriel.

Potřásl hlavou a vyhnal si vzpomínku na ni z mysli. Dokud to skutečně neudělal, tak nevěděl, že má sílu přetrhnout pouto, které Galadriel ovládala ode dne, kdy se vzali. Jeho oči krátce stříbrně zazářili, jak vracel Ardě nadbytečnou energii.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Orophin čekal, až Rúmil usne, a pak opustil tábor, aby sledoval Celebornovu cestu, která vedla hlouběji do lesa. Dělalo mu starosti, když každý večer viděl Celeborna zmizet, a musel se ujistit, že je se starším elfem všechno v pořádku. Plížil se za ním a našel úkryt za velkým dubem. Měl dokonalý výhled na Celeborna, který klečel a jehož ruce drásaly zemi. Dech se mu zadrhl, když uviděl, jak postava staršího elfa měkce stříbrně září, osvětlujíc okolí jako samotný Ithil. Ačkoliv znal Celeborna celý svůj život, nikdy v něm neviděl uvězněnou takovou sílu. Energie doslova vibrovala kolem něj a ten pohled mu připomněl…

‘Galadriel také takhle žhne.’ Ale nyní uvažoval, jestli ta záře vycházela z ní nebo z Celeborna. ‘Celeborn přerušil pouto mezi nimi a já zaslechl Erestorovu radu Elrondovi. Vypadalo to, že měl pravdu, když se domníval, že Celeborn posiloval Galadriel, a nyní, když už dál k sobě nebyli připoutaní, zůstávala místo toho energie v něm.’ Přimělo ho to uvažovat, kdo měl v Lothlorienu skutečnou moc.

„Orophine?“

Když zaslechl Celeborna pronést své jméno tak mírně a nečekaně, téměř to způsobilo, že uprchl zpět do tábora. Byl si jistý, že neudělal žádný hluk, tak jak mohl Celeborn vědět, že je tady a sleduje ho?

„Orophine?“ Nyní, když stříbro z jeho očí zmizelo, prohlížel Celeborn své okolí a jeho elfský zrak strážce rychle objevil. Orophin vypadal překvapeně, vystrašeně a připravený k útěku. To nemohl dovolit. Srdce ho bolelo, když pochopil, jak mladšího elfa polekal. Postavil se na nohy a zvedl ruku, aby pozval Orophina, aby se k němu připojil. Od chvíle, kdy přerušil své pouto ke Galadriel, věděl, že to bude muset svým společníkům povědět, a slušelo se, aby se Orophin pravdu dozvěděl jako první, protože strážce zajal jeho srdce.

Orophinovi se silně rozbušilo srdce, tlouklo mu v hrudi, když přijal pozvání, aby se připojil k Celebornovi. „Nechtěl jsem vás špehovat,“ zašeptal slabým hlasem, jakmile stál před ním. Sklopil dokonce oči, neschopný dívat se na Celebornovu zářící postavu bez toho, aby se cítil provinile za to, že ho sem sledoval. „Měl jsem starosti.“

Celeborn pozorně podržel Orophinovu pravou ruku ve svých a třel jeho klouby. „Máš mnoho otázek.“

„Mám,“ přiznal Orophin přiškrceným hlasem, konečně zvedl oči a střetl se s Celebornovým pohledem. „Nechápu, co se s vámi děje. Vypadáte tak jinak. Vaše vlasy, vaše oči… stříbrně záříte.“

Celeborn si zhluboka povzdechl a vykročil na procházku, přičemž táhl Orophina s sebou. Mladší elf s ním rychle srovnal krok, ale přesto Orophina dál pevně držel za ruku. Nevěděl, jak bude mladší elf reagovat, až se dozví pravdu, ale musí se pokusit přimět ho, aby pochopil. „Takový jsem byl, než jsem se oženil s Galadriel.“

Orophin pozvedl obočí. „To mi toho moc nevysvětlilo,“ zašeptal nešťastně.

„Takový jsem se narodil. Vždycky jsem měl mimořádné spojení s Ardou, které mě posiluje.“ Celeborn pokračoval v hlazení hřbetu Orophinovy ruky, jako by se pokoušel uklidnit je oba. „Ale poté, co jsem dosáhl dospělosti, stalo se to příliš silným, než abych to dokázal ovládat. Rychle jsem ztrácel kontrolu - a zdravý rozum.“ Jeho pohled se spojil s Orophinovým. „Narodil jsem se jako princ a mé spojení se zemí bylo považováno za znamení, že mi Valar požehnali. Když jsem se setkal s Galadriel a vycítil její sebeovládání, její touhu dosáhnout velikosti, rozhodli starší, abych se k ní připoutal, aby jí moje energie pomohla stát se protipólem Feanorovi. V počátcích jsem ji miloval, ale nikdy to nebyla moje volba, abych se k ní připoutal.“

Orophin uchváceně naslouchal.

„Zřetelně si vzpomínám, jak mi starší pomalovali čelo modře jako symbol rituální oběti, kterou jsem podstupoval, když jsem vstoupil do jednostranného pouta. Ale starší považovali za moudřejší, aby se Galadriel nepřipoutala ke mně, aby se ke mně žádná síla nevracela. Byl jsem mladý a naivní a neviděl jsem jejich intriky. Než jsem si to uvědomil, byl jsem v pevném svazku s Galadriel, která mě vysávala.“

Orophin často přemýšlel o moci jejich Paní a teď zjistil, že jejím zdrojem byl Celeborn.

„Zvykl jsem si na to, že se cítím slabý, a v nějakém okamžiku jsem přijal, že můj život byl odsouzen, že bude takový. To se změnilo, když se objevil Erestor.“

Orophin se v chůzi zarazil. „Galadriel pomalovala také jeho čelo modře.“

Celeborn přikývl. „Je to pradávný obřad.“

„A když jste přeťal spojení s Galadriel…“

„Má síla se ke mně vrátila. Galadriel rychle zjistí, že zeslábla. Je sama dost mocná, protože je nositelkou Neyny, ale bude velice postrádat sílu, kterou jsem jí dodával.“ Celeborn se zastavil vedle Orophina a nebyl překvapený, když spatřil úžas v oříškových očích druhého elfa, které se tolik podobaly Haldirovým. „Vím, že je toho mnoho k přijetí a …“

„A co?“ Orophin se téměř ztratil v modrých očích barvy moře. Kdy Celebornovy duhovky o tolik ztmavly?

Celeborn napřímil hlavu. „Nejsem si jistý, jak dlouho to dokážu ovládat. Když jsem byl ženatý s Galadriel, tak energie plynula do ní a mě nechávala vyrovnaného. Nyní ji uvolňuji zpět do země, ale…“ Jeho hlas se vytratil, doufaje, že Orophin porozumí.

„Bojíte se, že se vaše síly stanou příliš silné, než abyste je zvládl?“

„Nevím, co se stane.“

Orophin si olízl rty, když pochopil Celebornovo tísnivé postavení. „Mohu vám pomoci?“ Srdce ho bolelo, když viděl Celeborna tak nejistého. Chtěl pohřbít staršího elfa v konejšivém objetí a pokrýt stříbrné vlasy lehkými polibky, ale držel se zpátky, maje stále ještě na paměti Rúmilovo varování. Celeborn nebyl pro něj.

Než si to Celeborn uvědomil, sklouzla mu ze rtů slova: „Mohl bys mi dovolit, abych se k tobě připoutal.“

Orophin překvapeně vyjekl. „Ale…“ Jak by ho Celebornova energie ovlivnila? Riskoval by pro Celeborna cokoliv, protože staršího elfa miloval, ale nestal by se takovým jako Galadriel? Toužícím po moci a ovládání? Chtěl to?

„Neodpovídej,“ Celeborn rychle položil prst na Orophionovy rty, aby mu zabránil odpovědět. „Byl jsem mimo. Nikdy jsem to neměl říct. Opravdu nevím, co mě přimělo to udělat.“

‘Možná jsi pro jednou mluvil o své skutečné touze.’ Ale Orophin se o tuto myšlenku se starším elfem nepodělil, protože si uvědomil, v jak neklidném citovém rozpoložení je. Rúmil měl pravdu; Celeborn potřeboval čas, aby zjistil, co chce - a potřebuje.

„Chápeš, že nemůžeš svým bratrům povědět, co jsi se dnes večer dozvěděl? Žádám tě, abys toto tajemství prozatím zachoval.“ Celeborn ještě nebyl připraven odhalit toto ostatním a doufal, že Orophin rozumí.

„Nezradím důvěru, kterou jste do mě vložil,“ prohlásil Orophin jemně. „A chci, abyste věděl, že ve mně vždycky budete mít posluchače.“ Jeho srdce se téměř zastavilo, když se Celeborn naklonil blíž a cudně ho políbil na čelo. Divil se, co ho k tomuto činu vybídlo, ale starší elf se už odvrátil a vracel se do tábořiště.

Zvedl ruku a špičkami prstů si udiveně přejel kůži, jíž se právě dotkly Celebornovy rty. ‘Aiya, miluji ho.’

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Erestorovo vzrušení rostlo, když teď vjížděli na nádvoří. Shromáždila se tam velká skupina elfů, včetně Lindira, aby uvítala zpět svého pána. Ale ať napínal své oči sebevíc, neviděl mezi nimi Arwen ani Indlîrien.

Elrond sesedl a požádal o trochu prostoru, protože nechtěl, aby se Erestor cítil stísněný. Obrátil se na Haldira, který držel dřevěnou kazetu, v níž spočívaly ostatky dvojčat, a požádal strážce, aby je odnesl do Domu smutku a určil stráž, která u nich bude držet hlídku. Potom oslovil své syny a řekl jim, aby si odpočinuli a později se k nim připojili na večeři.

Rúmil, Orophin a Celeborn sesedli a zůstali Erestorovi po boku, dohlížeje na tmavovlasého elfa.

Erestor pokračoval ve zkoumání okolí a dech se mu zatajil, když konečně vypátral Arwen, jež sestupovala po schodech. V náručí měla pevně zavinutý balíček, na malé hlavičce se už ukázalo několik tmavých vlásků. „Elronde…“ popadl Elronda za rameno, protože se potřeboval opřít, neboť se nyní zapotácel, když měl poprvé spatřit svou dceru.

Elrond se ujal vedení a vedl Erestora do Posledního domáckého domu k Arwen. Rúmil, Orophin a Celeborn zabránili ostatním elfům, aby svého Pána následovali, připomínajíce jim, aby ponechali Elrondovi nějaké soukromí.

Erestor měl oči jenom pro svou dceru a divoce se třásl, když Arwen konečně vložila maličké nemluvně do jeho náručí. Po tváři mu stékaly slzy štěstí a odhrnul stranou přikrývku, která Indlîrien udržovala v teple, aby se mohl podívat na její tvář. „Och…“ Bouřkově šedé oči na něj tázavě hleděly a zpod látky se k němu natáhla drobná ručka. „Jsi překrásná!“ Jeho instinkty ho přinutily zkontrolovat, že jeho dcerka má všech deset prstíků na nohách i rukách, a zaslechl Elronda, jak se vřele směje, když ho to viděl dělat. Nebyl schopný odtrhnout oči z tváře své dcery, choval ji na hrudi a něžně jí mumlal.

Elrond, když viděl potěšení a vytržení na Erestorově tváři, vyměnil si s Arwen spokojený úsměv. „Děkuji ti, že ses o ni za nás postarala.“

„Ona je opravdové potěšení,“ prohlásila Arwen vřele a přidala svou ruku pod Erestorovu, která podepírala hlavičku dítěte. „Dělala jsem si starosti, když jsi odešel, a jsem ráda, že ses k nám vrátil.“

Erestor krátce pohlédl na Arwen, ale pak se jeho pohled vrátil k dceři, která uchvátila jeho srdce. „Předpokládám, že už víte, že… že je to vaše nevlastní sestra?“

„Ano, a už svou sestru hluboce miluji.“ Arwen se usmála, vyměnila si pohled se svým otcem a pak se omluvila, protože si uvědomila, že rodiče potřebují trochu soukromí.

Elrond ovinul paži kolem Erestora a vedl ho do jejich pokojů. Chtěl zmizet zvědavým pohledům svých lidí. Zpráva o tom, že Erestor porodil jejich pánovi dítě, se patrně rychle šířila. Jakmile se dostali do svých pokojů, zatlačil Elrond Erestora jemně dovnitř a rychle za nimi zavřel dveře. Vedl svého milovaného k posteli, kde si spolu lehli s jejich dcerou uvelebenou mezi nimi. Elrond znovu objal Erestora a držel ho, zatímco Indlîrien jemně vrkala.

Nevěděl jsem, že je tak nádherná, tak dokonalá,“ povzdechl si Erestor. „Kdybych jen věděl, že přežila… nikdy bych z Imladris neodešel.“ Litoval, že nebyl nablízku své dcery během jejích prvních týdnů. Zatajil dech, když ucítil, jak se kolem jeho palce sevřely drobné prstíky, a když si ho přitahovala k sobě, rychle jí ho podal. „Och…“ Šťastně si povzdechl, když Indlîrien zkoušela sát jeho palec.

„Měli bychom jí dát láhev s mlékem,“ vysvětlil Elrond, „protože ji nemůžeš krmit.“

Erestor se začervenal. „Ještě pořád žasnu, jak je možné, že mohu mít děti.“

„Já nevím, proč nebo jak,“ řekl Elrond. „Ale děkuji Valar za tento dar.“ Nejprve políbil lehounce svou dcerku na čelo a pak se zmocnil Erestorových rtů. „Učinil jsi mě velice šťastným, má lásko.“

Erestorovy oči se zaplnily slzami štěstí a on je beze studu uvolnil. Jedna jeho část nemohla uvěřit, že konečně našel své místo po Elrondově boku, jako jeho druh. Spojení bylo úplné, jejich dcera byla v jeho náručí a jeho štěstí bylo kompletní. Zamilovaně se podíval na Elronda a vrátil mu polibek, cítě se poprvé ve svém životě úplný.

 

 

Srdce v okovech - kapitola 36.

Srdce v okovech - kapitola 38.