Labyrintem slov...

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

„El… r-ron…de?“ Erestor se zakoktal, jeho první reakcí bylo odtáhnout se od Půlelfa, ale rychle zjistil, že Elrond ho pevně drží. Neexistoval způsob, jak Peredhelovi uniknout. S očima široce otevřenýma zíral na Elronda se zřejmým strachem.

Elronda překvapilo, když v Erestorových laních očích objevil strach. Co udělal, že tam je? „Erestore? Prosím, uklidni se, nechci ti ublížit. Cítím tvůj strach, ale nemám tušení, proč máš pocit, že se mě musíš bát.“

Erestor oči zavřel, neschopný dívat se dál na Půlelfa, když ho teď znovu zklamal. „Já s-se… omlou-vám…“

„Za co?“ Elrond byl frustrovaný, když ucítil, že se Erestorovo tělo zase začalo třást. „Není nic, za co by ses musel omlouvat!“

„Na-še… dce… dce-ra…“ Erestor držel své oči pevně zavřené, protože nechtěl vidět na Elrondově tváři znechucení. „Mo-je…chyb-ba… že… z-zemře-la.“

Elrond si nemohl pomoci; ulehčeně si oddechl. „Naše dcera je naživu a v pořádku! Nezemřela!“ Položil ruce na Erestorova ramena a slabě jím zatřásl. „Indlîrien je v nejlepší péči Arwen a Lindira. Přivezl bych ji s sebou, ale na cestování je příliš maličká.“

Erestor zíral na Elronda s naprostou nedůvěrou. „Na… ži… vu?“ Nemohl tomu uvěřit. „A-ale…“

„Když jsi vyléčil Elladana, ztratil jsi vědomí, ale Camfael a já jsme dítě do hodiny přivedli na svět. Dokonce Elrohir pomáhal.“ Pocítil pýchu na Erestora a políbil jeho provhlé čelo. „Haldir byl nesmírně rozrušený, protože se obával, že by se historie mohla opakovat, tak tě od Elladana odtáhl.“

„Ona… je… na… ži-vu? N-ne-zem…řela?“ Jak to bylo možné? Najednou si uvědomil, že Elrondovy ruce konejšivě třou jeho záda a hladí jeho vlasy. A jak ji to Elrond nazval? „Indlîrien?“

„Chtěl jsem, abys jí dal jméno ty, ale byl jsi v bezvědomí, tak jsem jí musel vybrat jméno místo tebe. Jestli se ti nelíbí, můžeme ho ještě-“

„Ne, líbí se mi!“ pronesl rychle Erestor, který se odvážil Elrondovi uvěřit. „Jsi ke mně upřímný? Opravdu je živá?“

„Nikdy bych ti nelhal,“ řekl Elrond rozhodně. „Vím, že jsi předpokládal, že zemřela, když jsi ve svém pokoji nenašel kolébku, ani miminko ve svém náručí, ale byla tak maličká, tak drobná… museli jsme ji zahřát a…“

„Já…“ Erestor, neschopen slova, zíral na Půlelfa.

Elrond si uvědomil, že většina mluvení bude na něm. „Vím o dvojčatech, lásko,“ Elrond nebyl připravený na naříkavé zakvílení, které vydal Erestor, když zaměřil rozhovor na jejich syny. „Zuřím na Galadriel a Celeborna za to, že mi to neřekli! Zasloužil jsem si vědět, že jsi byl těhotný s mými dědici!“

„N-nechtěl jsem-m je ztr-atit… Prosím… věř… mi… Ale Te… Telu… Neměl jsem… na vybranou…“ Erestor se v Elrondově náručí třásl jako list. „Od… odpusť… mi…“

„Och, Erestore!“ Elrond si povzdechl, byl nešťastný, protože byl Erestor zoufalý. „To nebyla tvoje vina. Haldir mi pověděl, co se stalo. Nedali ti na vybranou, jak jsi sám řekl. Věř mi, není tu nic k odpouštění.“ Erestorovy velké oči na něj nedůvěřivě hleděly. „Jsem upřímný, má lásko. A jsem smutný - ačkoliv především rozzlobený - že nepřežili, ale nikdy bych nedával vinu tobě!“

„Dokonce jsem vytvořil plány… propašovat je… do Imladris… Myslel jsem si, že možná Camfael… by to udělal, ale pak… z-zemře-li.“ Elrondovy prsty se najednou propletly s jeho a něžně je stiskly, očividně ve snaze uklidnit ho. „Já… chtěl jsem ti říci… Opravdu chtěl, ale bál jsem se, co… by udělala… Galadriel.“

„Už nikdy nebudeš zase žít ve strachu z ní.“ Elrond něžně políbil Erestorovy rty, protože hrozně chtěl potvrdit pouto mezi nimi, což mu připomnělo… „Ehm, Erestore? Pamatuješ si, co se stalo po operaci?“

Erestor zamrkal jednou, dvakrát a pak zakroutil hlavou. „Nepamatuji.“

„Připoutal jsem se k tobě,“ oznámil Elrond a zářivě se usmíval. „Konečně jsem tento krok udělal.“

Erestor mimoděk zatajil dech. „Cože jsi udělal?“ zaměřil se do sebe a zjistil, že Elrond mluví pravdu. K jejich spojení přibyl nový rozměr a mohl cítit, jak ho Půlelf posiluje. „Proč?“ Proč to Elrond udělal?

„Protože tě miluji!“ Elrondova frustrace rostla. „Proč to nechceš pochopit? Miluji tě! Miluji naši dceru a chci, aby toto pouto bylo úplné. Posiloval jsi mě po tisíciletí! Chci, aby ses zase cítil úplný.“ Usmál se. „Nemluvě o tom, že jsme nyní svoji, Erestore. Jsi můj oficiální manžel.“

„Jak můžeš… odpustit mi, že jsem přišel o tvé dědice? Že jsem tebou po všechny ty roky manipuloval?“

„Protože vím, že tě k tomu, aby ses ke mně připoutal, přinutili,“ začal Elrond. „Ale také vím, že se to během té doby stalo něčím víc. Máš vůbec tušení, kolik nocí jsem snil o svém tajemném zachránci a přál si, aby se ke mně vrátil? Že když jsi ke mně přišel v Lothlorienu naposledy, nevypil jsem uspávací lektvar, kterým mě Galadriel napájela, a viděl jsem tě, skutečně jsem tě poprvé viděl.“

Erestor visel na každém Elrondově slově, když se jeho naděje náhle stávaly pravdou. Ale stále se ještě bál uvěřit, že ho Elrond opravdu miluje.

„Nařídil jsem Glorfindelovi, aby zjistil tvoji totožnost a přivedl tě ke mně, ale ukázalo se, že jsi nepolapitelný. Když jsem opouštěl Lothlorien, bylo mé srdce těžké a zanechal jsem tady své špehy s úkolem najít tě. Byl jsem tak slepý, když jsi přijel do Imladris. Měl jsem si uvědomit, že jsi to ty, když můj nečekaný dotek spustil ten malý přenos energie.“ Elrondovi vyschla ústa, ale nemohl teď přestat. „Když mi o tobě Haldir všechno pověděl, srdce mi krvácelo, když jsem si uvědomil, kolik strašlivých věcí se ti stalo, počínaje Orophinem, který tehdy došel ke špatnému závěru.“ Nečekaně se na Erestora zašklebil. „Pomáhal jsi mojí matce starat se o mě.“

„Ano, pomáhal,“ zamumlal Erestor a ostýchavě se červenal. „Byl jsi opravdu roztomilé dítě. Byl to Elros, kdo vás vždycky dostal do problémů.“

„Řekni mi víc.“

Erestor usilovně polykal a pokusil se Elronda uspokojit. „Jednou jsi mi do tváře hodil bláto… a vždycky jsi musel mít poblíž svého delfína. Bylo to jediné zvíře, které dokázalo porazit Elrosovu chobotnici.“

„Tak proto ta žádost o výzdobu dětského pokoje, aby připomínal Přístavy Sirionu,“ řekl Elrond chápavě a přejížděl palcem podél linie Erestorovy čelisti.

„Ano, a jednou v noci… jednou v noci jsi mi vlezl do postele. Takhle nás našel tvůj otec a vysvětlil mi, že Elros se přitulil k jeho manželce. Také mi pověděl, že pokud to nepovažuji za obtíž, abych tě nechal spát tu noc ve svém náručí.“

Vzpomínky byly odjištěny a Elrond si to začínal živěji vybavovat. „Dal mi lasturu…“

„A ty jsi jí naslouchal, až jsi usnul.“ Erestor si nervózně olízl rty. „Den útoku byl jedním z nejhorších v mém životě. Tvoje matka mě poslala do přístavu, abych koupil rybu, a k útoku došlo, když jsem se vracel. Našel jsem Rosse, jak k smrti krvácel, a věděl jsem, že musím udržet nůž na místě, než na něm zafungují moje léčivé síly. To byl okamžik, kdy mě našel Orophin.“

Elrond pozoroval Erestorovy slzící oči. „Galadriel a Celeborn tě odsoudili k doživotnímu uvěznění za něco, co jsi neudělal.“

„Pokoušel jsem se jim to vysvětlit,“ zašeptal Erestor, ztracený ve vzpomínkách, „ale odmítli mi naslouchat. Když jsem se k tobě připoutal, Celeborn si uvědomil, že pochybil, a pokoušel se mi pomáhat, ale Galadriel mě zraňovala nejvíc. Ty věci, které řekla…“ Jeho hlas se vytratil, protože si nechtěl oživovat ty hrozné okamžiky.

Elrond věděl, na co Erestor naráží, a jeho hněv se vrátil. „Nazvala naše syny bastardy.“ Nerad viděl, jak sebou Erestor v jeho objetí trhnul, a přál si, aby to neřekl. „Bude se mi za svůj čin zodpovídat.“

„Bylo by lépe, kdybys to nedělal,“ řekl Erestor prosebně. „Nenávidí mě a poslední věc, kterou chce, je, abys byl se mnou.“

„Dobrá, bude muset přijmout toto - nás - že jsme spolu spojeni!“

Erestor, jehož hrdlo bylo hrozně suché, požádal: „Mohu dostat trochu vody?“

Elrond se rozhlédl kolem po pití, našel na podlaze skleničku s vodou a pomohl Erestorovi ji vyprázdnit.

„Co se stane teď?“ zeptal se Erestor, když se zase uvelebil proti Půlelfovu tělu.

„Vezmu tě domů k naší dceři a po zbytek tvého života tě budu hýčkat!“

Erestor se lehce pochichtával, když to uslyšel. „Budeš ze mě unavený.“

„Nebudu!“ Elronda potěšilo, když pochopil, že ho Erestor mírně škádlí. „Příliš tě miluji, než abys mě unavil!“

„A… Elladan a Elrohir? Přijmou to?“ Erestor vzhlédl z místa, kde hlavou spočíval na Elrondově hrudi. „Nenávidí mě.“

„Není pravda, že tě nenávidí. Jejich nenávist byla namířena na ně samotné a oni si to konečně uvědomili. Když Elrohil kolébal Indlîrien, viděl jsem v jeho očích, že se v něm rodí bratrská láska.“ Elrond přejel palcem Erestorovo pravé obočí. „Nech mě vzít tě domů, melamin, a dovol mi udělat tebe - a naši dceru - šťastnými.“

„Vždycky jsem toužil slyšet tě to říct,“ pronesl Erestor a divoce se začervenal.

„Přijímáš mou nabídku?“ Elrond věnoval svému druhovi oslnivý úsměv.

Erestor věděl, že je rozumné to udělat, a navíc to chtěl. „Přijímám,“ zašeptal ostýchavě. „Doufám, že na oplátku udělám šťastným já tebe.“

„To už jsi udělal tím, žes mi dal tak nádhernou dceru.“ Elrond se svými rty otřel o Erestorovy. „Má tvá ústa a nos, lásko.“

Erestorův ruměnec se prohloubil. „Nemohu uvěřit, že se tohle opravdu děje. Tak dlouho jsem o tvé lásce snil.“

„A teď ji máš.“

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Celeborn a dvojčata se přidali ke Glorfindelovi, který stále ještě stál na stráži vedle schodů do talanu. „Už jsi něco zaslechl?“ Celeborn si dělal starosti o Erestorovo zdraví. Věřil, že to Elrond myslí dobře, ale také věděl, že Erestor má sklony k nepochopení dobrých úmyslů.

„Ještě nic,“ oznámil Glorfindel, který se cítil mizerně. Ale jeho nálada se vyjasnila, když viděl, že se blíží Haldir a jeho bratři. Krátce zauvažoval, jestli Rúmil a Orophin vědí o jeho svazku s Haldirem. Určitě nebylo na něm, aby jim to řekl. Měl by to udělat Haldir. Pak ho Haldir překvapil, když se majetnicky zmocnil jeho úst a ovinul svůj jazyk kolem jeho. Glorfindel překvapením zasténal a zachytil výbuch smíchu obou bratrů. ‘Bezpečně mohu předpokládat, že to vědí,’ pomyslel si suše.

„Glorfindeli,“ řekl Haldir, když se odtáhl. „Nemyslím, že jsi byl někdy řádně představen svým švagrům. Tohle je Orophin, nejmladší z naší trojice.“

„Nemáš tušení, kolikrát jsem to musel vyslechnout,“ zasténal Orophin.

„A tohle je Rúmil.“ Haldir se na své bratry usmál. „Moc jsem vás za svého pobytu v Imladris postrádal.“

„Jsme rádi, že jsme se s tebou opět setkali,“ odpověděl Rúmil. „Dokonce i když je to na tak krátkou dobu.“

Celeborn se na trojici usmál a divil se, jak vůbec rozdělení přežili. „Všichni tři jsou Erestorovými 'ochránci',“ prohlásil pyšně a díval se na Glorfindela a své vnuky. „A Elbereth ví, že je potřebuje.“

„Když jsme našli Erestora vedle hrobky, obávali jsme se nejhoršího,“ řekl Orophin, v očích stále ještě špetku slz. „Mysleli jsme si, že utrpěl další potrat a přišel sem zemřít.“

„To je to, co si myslel Erestor,“ potvrdil Haldir.

„Ale když jsem slyšeli, že je Indlîrien naživu a daří se jí dobře, měli jsme obrovskou radost.“ Orophin se šťastně usmál.

„Možná bychom jim měli vzít nějaké jídlo?“ navrhl Celeborn. „Připadá mi zcela zbytečné stát celý den tady. Dovolte mi postarat se o hostinské pokoje poblíž tohoto talanu. Orophine? Myslím, že ty a tví bratři budete prozatím muset bydlet někde jinde. Pochybuji, že by se chtěl Elrond dělit o Erestora s vámi třemi.“

Trojice bratrů přikývla; nezáleželo jim na tom, že kvůli Elrondovi a Erestorovi přijdou o talan. Byli příliš šťastní, že je Erestorova dcera naživu.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Elladan a Elrohir požadovali, aby mohli odnést podnos s jídlem svému otci a Erestorovi. Nejdříve to chtěl udělat Haldir, ale oni ho uprosili, aby jim dal možnost promluvit si s Erestorem. Stále ještě cítili vinu za to, jak s těhotným elfem jednali, a potřebovali si s ním záležitosti mezi nimi prohovořit. Nakonec Haldir změkl.

Elladan zaklepal, zatímco Elrohir pečlivě vyvažoval tác. Vyměnili si krátké pohledy doufaje, že nadcházející rozhovor proběhne dobře a uklidní všechny zúčastněné strany.

„Vstupte.“

Elladan poznal hlas svého otce, otevřel dveře a pak ustoupil, aby nechal projít své dvojče. Když se podíval na Elronda a Erestora, kteří se k sobě v posteli tiskli, okamžitě si všiml vylekaného výrazu v Erestorových očích. „Klid, neseme vám jídlo.“

Erestor si uvědomil, že Elladan oslovil výslovně jeho, podíval se tázavě na Elronda a pak se začal odtahovat, jak se pokusil vzdálit se, protože nechtěl dvojčata podráždit, že je nalézají v takovéto pozici.

Elladan konečně plně porozuměl ráně, kterou on a jeho bratr zasadili, a posadil se na zem vedle Erestora. Elrohir uložil podnos na postel a pak zabral jedinou židli v malé ložnici. Dvojčata promluvila současně, téměř jednohlasně. „Dlužíme ti omluvu, Erestore.“

Elrond se potěšeně usmál, když tohle slyšel své syny říkat. Doufal, že svou nenávist nechají za sebou a místo toho pohlédnou do budoucnosti.

Erestor překvapeně zamrkal. „Omluvu?“ Tohle byla poslední věc, kterou by čekal, že uslyší!

„Za spoustu věcí,“ řekl Elrohir, který se ujal vedení, jako to dělával často. „Ale především za to, že jsme s tebou tak nevhodně mluvili, když jsme se poprvé setkali. Neměli jsme žádné právo tak mluvit.“

Erestor jednou pokrčil rameny. „Všechno, co jste řekli, je pravda. Váš otec se mnou spal a zplodil moje dítě.“ Odvrátil oči, protože už dál nebyl schopný střetnout se s jejich šedýma očima. „Měli jste všechny důvody nemít mě rádi.“

„Možná,“ pronesl Elrohir zamyšleně. „Ale neměli jsme právo tě soudit.“ Odkašlal si, nejistý, jak to vyjádřit. „S dědečkem jsme navštívili hrobku, a když jsme tam stáli, začínali jsme chápat, jak moc jsi ztratil.“

Erestorovy oči plavaly v slzách, a protože byly přivřené, vytryskly slzy zpod zavřených víček. „Představoval jsem si, že by vypadali jako vy dva.“ Jeho hlas na sebe vzal vzdálený tón. „Když jsem vás dva poprvé uviděl, věděl jsem, že by moji synové vypadali jako vy a chtěl jsem vás poznat…“ Nebyl schopen dokončit větu a potichu se rozvzlykal, v rozpacích z toho, že tak veřejně ukazuje svoji bolest.

Elladan vstal ze země a posadil se na okraj postele. „Erestore?“ Elrohir následoval příkladu svého bratra, zvedl se ze židle a postavil se za něj, rukama spočinul na ramenou svého dvojčete. „Erestore, podívej se na nás?“

Erestor neochotně otevřel uslzené oči. Pohled na ně jen zvětšil jeho bolest.

„Všechno tohle je pro nás dost nenadálé,“ začal Elladan mírným hlasem. „A neuvědomili jsme si, jak jsme pro tebe 'výjimeční', dokud jsme nestáli před tou hrobkou.“ Jeho dvojče mu stisklo rameno, jako by mu říkalo, aby pokračoval. „Chceme ti říct, že ti už nikdy vědomě neublížíme a jestli… pokud by se ti to líbilo, můžeš nás obskakovat.“

„Co se můj drahý bratr pokouší říct,“ ujal se slova Elrohir, „je, že tě přijímáme do naší rodiny.“

Elrond se na své syny nikdy předtím necítil pyšnější a vděčně se na ně usmál. „Nemáte tušení, jak moc to znamená pro mě - pro nás.“

S pohledem do Erestorových čokoládových očí Elladan pronesl: „Myslím, že máme, adar.“ Erestorova bolest se pro ně stala skutečnou, když stáli před hrobkou a uvědomili si oběti, které Erestor přinesl, aby mohl jejich otec žít. Pomalu, aby si byl jistý, že Erestor vidí, co dělá, položil svou ruku na jeho prsty podobné kostře. „A teď jez. Jsi příliš vyzáblý.“

„To je Rúmilova specialita,“ řekl Erestor se zatajeným dechem. Vyžádá si to čas, aby přijal, že dvojčata chtějí, aby byl částí jejich rodiny, ale on udělá, co je v jeho silách, aby je nikdy nezklamal.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Rúmil vylezl do větví sousedního stromu, aby zkontroloval Elronda a Erestora, a ignoroval přitom protesty mallornu proti tomu, že je takto využíván. Byla hluboká noc, a přesto zůstávali Elrond i Erestor zavřeni ve svém talanu. To vybudilo Rúmilovu zvědavost. „Přestaň dělat takový hluk! Prozradíš nás!“

Orophin tiše mumlal. „Tohle byl tvůj nápad, drahý bratře! Haldir nám řekl, že jsou v pořádku, a my bychom měli jeho slovu věřit!“

„Musím to vidět na vlastní oči. Když jsme Erestora našli, umíral. Potřebuji vědět, že je mu líp.“

„Se svým druhem, který je s ním spojený, by se měl zotavit rychle!“ Orophin proklínal svého bratra, když se pod ním zlomila část větve. „Dávej pozor! Máš grácii skřeta!“

Rúmil se konečně dostal na místo, odkud mohl nakouknout dovnitř. Jeho tváří se rozšířil úsměv, když uviděl, že Elrond pevně drží Erestora a oba mírumilovně spí. „Erestor je v pořádku.“

„Mohli byste teď vy dva slézt dolů a přestat vyrušovat stromy i zvířata?“ Celeborn vzhlédl do stromů a usmíval se. Občas mu připomínali rozpustilé elfíky.

Rúmil, který vždy reagoval nejrychleji, slézal dolů a seskočil na zem. „Museli jsme se ujistit-“

„Já vím, ale teď je nechte být. Pryč s vámi.“ Celeborn sledoval Rúmila, jak odchází se šťastným úsměvem na tváři. „Totéž platí pro tebe, Orophine.“

Orophin se mu nepochybně stal velice drahým. V mladém elfovi bylo něco, co se dotklo jeho srdce. ‘A já tyto city uzamkl, když jsem je začal cítit poprvé.’ To byla cesta, kterou se nemohl vydat, i kdyby chtěl. Byl připoután ke Galadriel. Nečekaně větev, na které Orophin stál, praskla a strážce si vyrazil dech, když začal padat k zemi.

Celeborn zareagoval instinktivně, rychle se vrhnul vpřed a podařilo se mu zmírnit Orophinův pád. Oba elfové leželi na zemi a supěli, ale Celeborn byl první, kdo zase chytil dech. „Vždycky jsi dělal potíže, Orophine.“ Vzpomněl si na dobu, kdy byl Orophin elfátkem, plazil se za Haldirem a spadl do velké louže bláta. Připomínal pak skřeta a jeho bratři si ho tím nemilosrdně dobírali. Ubohý elfík nechápal, co udělal špatně a přiběhl k němu pro útěchu, kterou samozřejmě dostal. V dalších miléniích měl Orophina stále raději, ale odsunul tuto přitažlivost ještě hlouběji.

„To je dobře, že nejsem smrtelník,“ přemítal Orophin, když se stavěl zase na nohy. Nabídl Celebornovi ruku a zakroutil obočím. „Mohu vám pomoci zpět na nohy, můj Pane?“

Celeborn si odfrkl, ale pomoc přijal. Orophinova ruka v jeho hřála, tak ji podržel déle, než bylo nezbytně nutné. „Přidej se ke svým bratrů, ty darebo, a postarej se, abych vás už nenachytal, jak zase špehujete Elronda a Erestora.“

Orophin se zasmál a divil se, proč Pán Zlatého lesa stále ještě drží jeho ruku. Byla to jenom jeho představivost nebo Celeborn jemně hladil jeho klouby? ‘Nespadl jsem přece na hlavu, že ne?’

Když si Celeborn uvědomil, že laská ruku druhého elfa, pustil ji, jako by ho uštkl had. „Tak zmiz.“

„Jste si jistý, že mě chcete poslat pryč?“ Orophin sledoval, jak Celebornova osamělost v průběhu staletí roste. Ačkoliv byli Galadriel a Celeborn stále manželé, přitažlivost ani láska mezi nimi už dál neexistovala. Dokonce žili odděleně. „Možná bychom se mohli projít?“ Dělali to tak už předtím, ale obvykle je doprovázel Rúmil.

Celeborn váhal přijmout, ale nakonec ustoupil, protože po jeho společnosti toužil. „Ano, pojďme tedy na noční procházku.“ Odsouval stranou své city a doufal, že se neodhalí, když teď bude s Orophinem o samotě.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Rúmil si tichounce pohvizdoval, když za sebou zavíral dveře, a našel Glorfindela s Haldirem zaujaté šachovou partií. Oba elfové seděli pod přikrývkou a soustředěně studovali šachovnici.

Orophin i on věděli, že Haldir požádal Glorfindela o ruku a legendární Zabiják balroga přijal, protože jim to jejich starší bratr napsal v jednom ze svých dopisů. Litovali, že mu nemohli poblahopřát osobně, a když je teď viděl tak pohodlně usazené, mohl snadno říci, že jsou šťastní.

„Jak se daří Elrondovi a Erestorovi?“ zeptal se Haldir, aniž by vzhlédl od hry. Ithiliny paprsky byly dnes v noci slabé, ale nabízely právě tak dost světla, aby mohli hrát bez namáhání očí.

„Tvrdě spí v náručí toho druhého!“ Rúmil si sundal boty, kalhoty a košili a vklouzl do postele.

„Ehm? Haldire? Co dělá Rúmil v naší posteli?“ Glorfindel pozvedl obočí.

Haldir se jemně zasmál. „To je náš zvyk,“ vysvětloval Haldir, „spát v jedné posteli, kdykoliv můžeme.“

Glorfindel trucovitě našpulil pusu. „Předpokládám, že to znamená, že se dnes v noci musím chovat slušně a nemůžu tě poplenit?“

„Ach, u Valar, chovejte se slušně!“ Rúmil si přetáhl deku přes hlavu, skvěle si užívaje škádlení. „Postel je pro nás čtyři dost velká, když se vy dva nebudete příliš roztahovat!“

„Pro nás čtyři?“ Glorfindel se prosebně zadíval na svého manžela.

„Orophin by se k nám mohl později připojit,“ vysvětlil Haldir. „Ale soudě podle toho, jak probíhá tato partie šachů, mohou mít postel pro sebe.“ Vyžádá si to několik hodin, než se hra rozhodne.

Glorfindel si povzdechl a přál si, aby byl zpátky v Imladris, kde se nemusí dělit o postel s Haldirovými bratry.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Máš pohodlí?“ zašeptal Elrond, stále napůl spící, ale Erestor se mu v náručí vrtěl, tak se musel ujistit, že je jeho milenec v pořádku.

„Chci držet svou dceru v náručí,“ přiznal Erestor ochraptělým hlasem. „Myslím, že se mi o ní zdálo.“

„Budeš ji držet brzy.“ Elrond něžně políbil havraní vlasy svého milého. „Možná - pokud se dobře zotavíš - bychom mohli vyrazit domů zítra nebo pozítří.“

„To bych moc rád.“ Erestor zvedl oči a setkal se s Elrondovým upřeným pohledem. „Už se cítím lépe.“

Elrond věděl, že Erestorovo zotavování souvisí výhradně s tím, že se svým milencem sdílí svou životní energii. „Uvědomuješ si, že až se vrátíme do Imladris, všechno se změní? Už žádné další skrývání se v knihovně nebo v mojí pracovně. Chci, abys zaujal své právoplatné místo po mém boku.“

„Udělám co bude v mých silách,“ slíbil Erestor. „Ale nevím, jak to dělat.“

Ten slib byl pro Elronda víc než dostatečný, protože měl podezření, že by Erestor mohl ukrást ještě několik dalších srdcí, jakmile vyleze ze své ulity. „Máš toho tolik co nabídnout a nyní můžeš, ale ne proto, že tě někdo nutí. A na oplátku toho tak moc dostaneš. Už máš mou lásku a nehynoucí oddanost.“

Erestor se divoce zarděl a znovu spočinul hlavou na Elrondově hrudi. „Nikdy předtím jsem nebyl tak šťastný.“

„A nejlepší na tom je, že takhle to bude po zbytek tvého života.“ O to se Elrond postará osobně.
 

 

Melamin – má lásko

 

 

Srdce v okovech - kapitola 34.

Srdce v okovech - kapitola 36.