Labyrintem slov...

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

Elrond věděl, že přijdou problémy, ve chvíli, kdy si jeho synové uvědomili, že hladí Erestorova záda, ale odmítl ustoupit a přestat se dotýkat těhotného elfa jen proto, aby jim vyhověl. „Elladane, Elrohire, vítejte doma.“

Elrohirovy šedé oči zasvítily záští, když se zaměřily na ruku, která utěšovala elfa, jenž seděl na židli jejich matky. „Adar, odešla teprve před osmi měsíci a ty už jsi ji nahradil tímhle?“

Erestor vedle něj sebou trhl a Elrond vstal ze svého sedadla, majestátně se vytáhl do své plné výšky a zamračil se na ně. Očekával od nich prudkou reakci, ale tohle překvapilo dokonce i jeho. Věděl, že ho obviňují za to, že nechal Celebrían odejít do Valinoru. Pokoušel se jim vysvětlit, proč došla Celebrían k tomu rozhodnutí, ale neposlouchali, pohlcení hněvem a sebeznechucením. A když uviděli sedět Erestora na místě, kde sedávala, spustilo to v nich tuto reakci. „Erestor je náš ctěný host, Elrohire, a nebudete se o něm takto vyjadřovat.“ Elrond si příliš pozdě uvědomil, že tato poznámka by mohla přidat k jejich hněvu, ale bylo už pozdě nyní změnit taktiku. „Vaše místa jsou stále volná, vedle Arwen a Glorfindela, kde vždycky sedíte.“

Elladan zúžil oči, když si něco o elfovi po otcově boku uvědomil. „On je těhotný?“

Erestor se při tom tónu přikrčil. Toužil opustit Síň a schoulit se v posteli, přetáhnout si přes hlavu přikrývku a skrýt se před světem. Najednou se kolem jeho prstů sevřely jiné prsty a byl překvapený, když zjistil, že Arwen hladí jeho klouby. Vděčně se na ni podíval a pak vyhledal Haldirovy oči, tiše prosíc o podporu.

Haldir hleděl nepřátelsky na dvojčata a jedině Glorfindelovo sevření ho drželo zpátky. Jeho manžel mu ovinul paži kolem pasu, aby ho zadržel na místě, ale on uvažoval, že se uvolní, aby mohl jít bránit Erestora. Nečekaně mu Glorfindel zašeptal do ucha.

„Nevměšuj se, Haldire. Tohle musí udělat Elrond.“ Ani Glorfindelovi se nelíbil dravý pohled v očích dvojčat, ale už před dávnou dobou se naučil nechat Elronda, aby se s nimi vypořádal.

„Nahradil jsi nanu tamtím?“ Elladan zíral na otce. „Osm měsíců, Adar. Odešla jen před osmi měsíci.“

Erestor nechal před tvář spadnout své dlouhé vlasy, vděčný za to, že mu je dnes večer Glorfindel nezapletl. Doufal, že jeho první setkání s dvojčaty proběhne jinak. Díval se na ně jenom několik sekund, ale instinktivně věděl, že jeho vlastní synové by jim byli velice podobní. Toto vědomí způsobilo, že jejich nenávistná slova ještě více bolela. „Chci odejít,“ zašeptal Arwen.

Zakroutila hlavou a vstala ze své židle, ale nepouštěla jeho ruku, zatímco oslovila své bratry. „Uvedli jste nás do rozpaků a znectili jste naši pohostinnost. Jestli se nemůžete řádně chovat, navrhuji, abyste odešli.“

„Arwen!“ Elrohir hleděl na svou sestru nedůvěřivě. „Jak tohle můžeš akceptovat?“

„Erestor je náš host. Dědeček ho svěřil do otcovy péče a vy jste k němu v této starobylé síni nezdvořilí.“

„Náš dědeček?“ Dvojčata si vyměnila pohledy.

„Ano, náš dědeček!“ Arwen se na ně rozzlobeně dívala. „Je pro vás těžké pochopit, že vaše bezohledná slova Erestorovi ublížila? Je v osmém měsíci těhotenství a nezaslouží si je.“

„Buď se chovejte slušně nebo odejděte,“ zavrčel Elrond nebezpečně.

„Odejdeme, „pronesl Elrohir hořce. „Přišli jsme sem, abychom se zase sešli s rodinou, ale nyní jsme našli cizince na místě nany po tvém boku. To nestrpíme.“

„Není na vás, abyste to 'strpěli',“ syčel Elrond. „Nevím, proč takto jednáte, ale důrazně vám navrhuji, abyste odešli!“ Chvěl se vztekem. Věděl, že jeho synové po něm zdědili zlostnou povahu, ale přesto od nich vyžadoval respekt.

„Říkáš osm měsíců…“ Elladanův hlas přijal znepokojivě odporný tón. „Nenavštívil jsi před osmi měsíci Lothlorien, adar? Zamlčuješ nám něco?“

Tři elfové ztuhli. Haldir a Glorfindel si vyměnili poplašené pohledy a Erestor se pokusil vtlačit hlouběji do své židle. Přál si, aby se země mohla otevřít a pohltit ho. Kdyby jen Elladan tušil, že má pravdu!

Elrond byl jejich neomaleností rozzuřený. „Jak se opovažuješ takhle se mnou mluvit?“ Třásl se hněvem a jeho oči planuly temným ohněm. „Teď odejděte.“ Ta poslední slova byla pronesena vzteklým tónem. Vypořádá se s nimi později, jakmile nebude přítomen Erestor. Věděl, že je to bolest, co způsobuje, že takto bijí kolem sebe, ale nemohl jim to dovolit. Ne, když jejich jednání ubližuje Erestorovi.

Elladan a Elrohir se obrátili k otci zády a vypochodovali ven ze Síně ohně, která zůstala absolutně ztichlá.

Arwen se zase posadila a stále ještě držela Erestorovu ruku. „Překročili hranici, Erestore.“

Ale její slova neposkytla Erestorovi útěchu. Místo toho pohlédl na Haldira. „Mohl bys mě odtud prosím odvést?“ Chtěl se ukrýt.

Arwen si odkašlala. „Ehm, v tom by mohl být problém. Jejich pokoje jsou vedle tvých.“

Erestor tichounce vyjekl a do očí se mu nahrnuly slzy. Nedokázal se s tím právě teď vyrovnat a jeho nálada potemněla. „Chci si lehnout…“ Znovu pohlédl pro pomoc na Haldira, ne na Elronda. Nemohl si pomoci; s Haldirem se cítil v bezpečí.

Elrond, uvnitř stále ještě rozzuřený, zpozoroval Erestorovu úzkost. „Najdeme ti na dnešní noc přiměřený byt.“ Jeho první reakcí bylo nabídnout Erestorovi, aby zůstal u něj, ale věděl, že to by věci jenom zhoršilo, kdyby se jeho synové dozvěděli, že Erestor strávil noc v jeho pokojích.

Haldir nakrátko přerušil kontakt očí s Erestorem a pohlédl na Glorfindela. „Může zůstat s námi. Tvoje postel je dost velká pro nás tři.“ Z osobní zkušenosti věděl, že Erestor bude potřebovat nablízku někoho, komu bezpodmínečně důvěřuje.

Glorfindel přikývl. „To zvládneme.“

„Můžeme teď odejít?“ zeptal se Erestor tenkým hláskem. „Už nemám hlad a nemyslím, že bych mohl něco spolknout.“ Už nemohl dál sedět vedle Elronda, ne po tom, co řekl Elladan. Bojoval, aby se postavil na nohy, aby mohl odejít. Usilovně se snažil ignorovat množství očí, které na sobě cítil. V Síni bylo stále smrtelné ticho. Zdálo se, že všichni zadrželi dech.

Elrond se přinutil zůstat klidný a ovládaný. „Ano, to by mohlo být nejlepší řešení. Dobře se o něj kvůli mně starejte,“ oslovil Glorfindela, vkládaje do kapitána svou důvěru. „A já se půjdu vypořádat se svými syny!“

„Nebuď na ně příliš tvrdý,“ žádal Glorfindel, když vstal ze svého místa, aby se připojil k Haldirovi, který ovinul paži kolem Erestora, aby ho podepřel. „Víme, proč takto jednají. Jejich hněv není namířený na Erestora.“

Elrond povzdechl a přikývl. „Cítí se vinni za to, co se stalo Celebrían. Pokusím se, aby se přes to dostali a pochopili, co cítí.“

„Přeji ti hodně štěstí a velkou trpělivost,“ řekl Glorfindel a následoval Haldira s Erestorem, kteří mířili do chodby. Dokonce i z této vzdálenosti viděl, že se ramena tmavovlasého elfa otřásají vzlyky. Slova dvojčat byla zlá a to, že Erestor už byl kvůli svému těhotenství rozkolísaný, to jenom zhoršovalo.

Erestor se ztěžka opřel o Haldira, protože ho potřeboval blízko. „Proč jsou tak krutí?“

„Jsou ranění, lirimaer, přišli o matku.“ Haldir konejšivě hladil Erestora po zádech. „Neber si jejich slova k srdci. Jakmile si uvědomí, jak nevhodně jednali, budou litovat, že něco takového řekli.“

Kráčeli mlčky a když dorazili ke Glorfindelovu bytu, Elda jim otevřel dveře. „Vezmi ho do postele,“ zašeptal Glorfindel.

Haldir pomohl Erestorovi posadit se na postel a začal odstraňovat vrchní roucho. Nechal na místě spodní prádlo a pak sundal Erestorovy boty. Jakmile byl Erestor oblečený jen v prádle, uložil ho Haldir na záda. Koneckonců řekl těhotný elf, že si chce lehnout. „Máš pohodlí?“

„M-mohl… mohl bys mě držet?“ Erestor se na Haldira s nadějí zadíval.

Stříbrovlasý elf pohlédl na Glorfindela. Bylo ještě brzy večer, příliš brzy na to, jít spát, ale jestli to Erestor potřeboval… Vytáhl obočí, když viděl, že Glorfindel odložil šaty. Děkoval Valar, kdy zjistil, že si zlatovlasý elf ponechal kalhoty. Pochyboval, že by Erestor reagoval dobře, kdyby objevil, že se k němu tulí nahý Zabiják balroga.

„Připojíme se k tobě,“ oznámil Glorfindel, lehl si naproti Erestorovi, takže leželi tváří v tvář. Když uviděl slzy, které stékaly po Erestorově tváři, zatoužil, aby předem věděl, že budou dvojčata jednat tak nenávistně a prchlivě; pak by mohl přijmout odpovídající opatření. Zkusmo spočinul rukou na Erestorově boku.

Erestorovy oči se při tom dotyku rozšířily, ale neuhnul před ním. Skutečnost, že se o něj Glorfindel tak staral, ho ohromovala.

Haldir se přesunul za Erestora a přitáhl si ho k hrudi. „Pohodlné?“

„Nemáš malý polštářek? Pro…“ Erestor nemusel dokončit svou větu, protože Glorfindel už zastrčil polštářek pod jeho břicho, aby podepřel jeho váhu. „Ano, mám pohodlí.“ Ale stále ještě ho pronásledoval divoký výraz v očích dvojčat a jejich bolestivá slova se mu stále ozývala v uších.

Glorfindel se na svého manžela tázavě podíval, když Haldir začal zpívat konejšivou ukolébavku. Možná Haldir zjistil, že tohle Erestora uklidňuje? A ano, tmavé oči se už začínaly plnit sněním.

Haldir ve své písni pokračoval ještě několik dalších minut a pak přestal, aby mohl oslovit Glorfindela. „Musíme dnes v noci zůstat blízko.“

„Zůstaneme,“ slíbil Glorfindel.

„Nikdy nic neřekl, ale… Vím, že musel přemýšlet o tom, jak by jeho synové vypadali, kdyby dospěli. Byli by tmavovlasí jako jejich otcové a měli by buď hnědé nebo šedé oči.“

„Právě jsi popsal Elladana a Elrohira,“ zašeptal Glorfindel chápavě. „Slyšet je říkat takové věci ho muselo hluboce zasáhnout.“

„A měli pravdu,“ prohlásil Haldir klidně. „Elrond tohle dítě zplodil před osmi měsíci. Modleme se k Valar, aby nevěřili obvinění, které pronesli.“

„A Elrond nemá ani tušení, že zase bude otcem.“

„Nemůžeme Erestora nutit, aby to Elrondovi řekl,“ pronesl Haldir zamyšleně. „Jediné, co můžeme dělat, je pomoci Elrondovi získat si Erestorovu důvěru, protože jeho lásku už Půlelf má.“

Glorfindelova dlaň se sunula nahoru, kde pohladila havraní hřívu. „Doufejme, že si to Elrond uvědomí. Láska je mocný cit. Může se stát mnoho věcí, až si navzájem vyznají svou lásku.“

„To bude náš úkol,“ rozhodl Haldir. „Budeme řídit jejich akce a doufejme, že se sobě navzájem otevřou.“ Mezitím budou střežit Erestorův spánek.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Vaše slova byla naprosto neodpustitelná,“ bouřil Elrond, zatímco přecházel tam a zpět před svými syny, kteří stáli v napjatém a útočném postoji. Přikázal jim jít do jeho pracovny a nyní na ně zlobně civěl. Zlost v jejich očích zarazila dokonce i jeho. „Proč jste to udělali?“

Elrohir se na svého otce zamračil. „Nana odešla jenom před osmi měsíci a ty už jsi ji nahradil.“

„To proto, že jsem mu dovolil sedět po mém boku?“ Elrond nevěřícně zakroutil hlavou. „Váš dědeček mě požádal, abych se postaral, že se Erestorovi dobře daří a… a proč bych vám měl své jednání vysvětlovat?“ Přitáhl si róbu blíž k tělu, zamířil ke stolu a posadil se za něj. „Musíte se mu omluvit.“

„To my NE-uděláme,“ prohlásil Elladan odhodlaně. Elrohir souhlasně přikyvoval. „Neuděláme.“

Elrond si hluboce povzdechl. „Elladane, Elrohire, Erestor nemá nic společného s tím, co se stalo vaší matce.“

Elrohirovy oči potemněly hněvem. „Pro tebe je snadné to říct, když už jsi na ni zapomněl!“

„Nikdy na ni nezapomenu!“ Elrond vyskočil na nohy, odstrčil křeslo, které se tím převrátilo dozadu, a položil ruce na psací stůl, nakláněje se blíž ke svým synům. „Téměř jsem vybledl, když odešla!“

„Ale nevybledl jsi, že?“ Elladanovy nehty se mu zaryly do dlaní, jak silně sevřel pěsti. „Kdy jsi s ním spal? Když jsi byl v Lothlorienu?“

Elrondovi téměř spadla čelist na podlahu. „Nikdy jsem s Erestorem nespal! Nikdy jsem ho neviděl, dokud sem nepřijel!“

Dvojčata si vyměnila pohled. „Tvrdíš nám, že to dítě není tvoje?“

„Vážně si myslíte, že bych si našel milence tak krátce po tom, co jsem ztratil svou manželku.“ Ale páteří mu projel záchvěv, protože věděl, že jim lže. Jeho tajemný zachránce k němu dvakrát přišel a ulehl s ním. Ale to přece synům říct nemohl, že ano? „Nemusíte ho přijmout, ale musíte ho respektovat. Je v tomto domě hostem.“

„Nezůstaneme tu,“ oznámil Elladan nečekaně, pohled uzamknutý se svým dvojčetem. „Příliš mnoho se tady změnilo. Dokonce i naše sestra se postavila na jeho obranu.“

„Protože se s ním nejprve seznámila,“ vysvětloval Elrond, který konečně ovládl svou povahu. „A ve svých srdcích víte, že to nemá nic společného s Erestorem. Zlobíte se na mě, protože jsem nebyl schopen přesvědčit vaši matku, aby zůstala, a na ještě hlubší úrovni je váš vztek zaměřený na vás samotné, protože--“

„Tohle nemusíme poslouchat,“ zasyčel Elladan, jeho postoj se stal dokonce ještě strnulejší a nepřátelštější. Elrohir následoval jeho příkladu, na tváři podobně rozrušený výraz jako Elladan. Ještě nebyli připraveni čelit svým skutečným pocitům a bylo pro ně jednodušší obviňovat ostatní. „Ráno odejdeme. Nečekej, že bychom se v nejbližších letech vrátili.“

„Ale kam půjdete?“ Elrond, plný úzkosti, se na ně prosebně podíval. „Cesty jsou nebezpečné a jednoho dne se setkáte se skupinou skřetů, která na vás bude příliš silná a--“

„Žádný skřet nás nikdy neporazí, adar,“ rozvztekleně se ušklíbl Elrohir. „Zabijeme jich tolik, kolik bude možné, zatímco ty se budeš skrývat tady v Imladris a bavit se s těho---“

„To stačí!“ zařval Elrond. Pokoušel se ovládat svůj hněv, ale nemohl tolerovat takové chování. Uklidnil se natolik, kolik dokázal, a pokračoval. „Očividně ještě nejste připraveni o tom mluvit.“ Tenhle rozhovor byl předem odsouzen jako neplodný. „Mé srdce krvácí, když vím, že jste se rozhodli utíkat před svými pocity místo toho, abyste jim čelili, ale nemohu vám pomoci, dokud se mnou bojujete.“ Elrond viděl v jejich planoucích očích odpor a uvědomoval si, že potřebují víc času, aby se smířili s okolnostmi matčina odjezdu. ´Cítí se opuštění, ponechaní osudu. Jejich skutečný hněv míří na ně samotné a na rozhodnutí, které učinila Celebrían. Ale ještě si to nedokážou přiznat.´

Elladan a Elrohir se obrátili na patách a už mířili ke dveřím. Jejich postoj se nezměnil a jejich pohyby byly škrobené a trhané, čímž odhalovaly hněv, jenž je stravoval.

Elrond je nechal jít a doufal, že přijde doba, kdy budou ochotni prozkoumat svoje pocity a najdou odvahu se s nimi vypořádat.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Glorfindel a Haldir se vzbudili současně, když zaslechli přibližující se kročeje. Dveře se otevřely a oba bojovníci se připravili na obranu Erestora, pokud by to bylo nutné. Nicméně se oba uvolnili, když uviděli vstoupit Elronda. Půlelf vypadal citově vyčerpaný a duhovky jeho očí potemněly k černé.

„Řekl bych, že tvůj rozhovor s dvojčaty neproběhl dobře?“ zašeptal Glorfindel, aby nevzbudil Erestora, který mezi nimi tvrdě spal.

„Tvůj odhad je správný,“ zašeptal Elrond. Jeho pochmurná nálada se začala zlepšovat, když viděl Erestora tak uvolněného a v klidu. „Doufám, že spaní takhle je pro vás pohodlné.“

Glorfindel se usmál. „Víc než pohodlné. Měl by sis to někdy vyzkoušet.“ Podnětně zakroutil obočím. „Erestor vytváří obrovskou podušku.“

Elrondovi ta představa přišla překvapivě lákavá a tak se na přítele usmál. „Jak se mu daří? Jak moc byl rozrušený?“

„Byl dost nešťastný,“ odpověděl jemně Haldir. „Jejich poznámky ho hluboko zasáhly.“

Elrond pokýval hlavou. „Měl bych se omluvit místo nich.“

„Odmítli nabídnout Erestorovi své omluvy?“ řekl Glorfindel znalecky. Dvojčata byla vždycky příliš tvrdohlavá ke své vlastní škodě.

„Ano.“ Elrond pohlédl na Erestora a zatoužil, aby tmavovlasého elfa držel on a ne Haldir. „Zítra ráno odjedou, takže bude nejlepší, když ho tady do té doby udržíte. Ráno ho doprovoďte do jeho nových pokojů, aby se mohl umýt a převléknout. Po zbytek dne na něj dohlédnu já.“

„Stane se,“ potvrdil Glorfindel a jemně pohladil dlouhé, tmavé vlasy. Jeho prsty se najednou střetly s Haldirovými a propletly se. „Jen se modlím, aby si dvojčata uvědomila, že svůj hněv zamířila na nesprávnou osobu.“

„To zabere hodně času,“ pronesl Elrond zamyšleně. „Potýkají se s vinou z přežití.“

Haldir třel Glorfindelovy prsty a doufal, že dvojčata brzy dostanou rozum a přestanou Erestorovi ubližovat svými slovy, protože nemají ani tušení, jaký dopad ty jedovaté poznámky na těhotného elfa měly.

Elrond na rozloučenou sklonil hlavu a pak neochotně odešel. Přál si, aby mohl dělat Erestorovi v noci společnost, ale Haldir s Glorfindelem už jeho spánek střežili. ´Možná najdu jiný způsob, jak bych to mohl pro Erestora udělat.´

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Hmmm, jsi měkký…“

Erestor zamrkal, když zaslechl ta slova. Byla míněna pro něj nebo…? Jakmile se plně probudil, uvědomil si, že byla určena Glorfindelovi. Divoce se začervenal, když zjistil, že se oba bojovníci vášnivě líbají právě nad jeho tváří. „Ehm?“ Erestor si odkašlal, aby upoutal jejich pozornost, a uvědomili si, že je vzhůru. Ale nestačilo to, aby přerušil jejich polibek. Glorfindel si raději dal načas, aby dal svému manželovi polibek na dobré ráno.

Haldirovy oči zářily veselím, když zaslechl Erestorovo tiché fňukání. Ve chvíli, kdy Glorfindel uvolnil jeho rty, řekl: „Slíbil jsi, že se budeš chovat slušně, Glorfindeli.“

Glorfindel předstíral nechápavost. „Je líbání mého manžela špatné chování?“

„To je, když jsem mezi vámi já,“ zamumlal Erestor a doufal, že jim nevadí, že přerušil jejich zábavu. „A je tu přítomno také nenarozené dítě.“

Glorfindel zanaříkal. „Chci líbat svého manžela!“ Ale jeho oči prozrazovaly radost s toho, že se Erestor cítí dost dobře na to, aby se přidal k jejich žertování.

„Můžeme se líbat později. Máme doprovodit Erestora do jeho pokojů, aby se mohl upravit, pomoci mu převléknout se do čistých šatů a ujistit se, že sní svoji snídani,“ prohlásil Haldir.

Erestorův žaludek zakručel, jako by ta slova zaslechl, a způsobil mu na tváři ruměnec. Povzdechl si, protože věděl, co bude následovat, a jeho dcera ho nezklamala a silně ho kopla.

Glorfindel zahlédl v Erestorových očích podivný výraz a zeptal se: „Děje se něco?“

„Kopla mě,“ povzdechl si Erestor. Glorfindelova další otázka mu naprosto vyrazila dech.

„Smím… smím se dotknout…?“ Glorfindel věnoval tmavovlasému elfovi svůj nejprosebnější pohled.

Ta žádost ho překvapila, ale Erestor stejně vyhověl. Uchopil Glorfindelovu pravou ruku a položil ji na své břicho, vděčný za to, že stále ještě má na sobě noční košili. Nechtěl, aby Zabiják balroga viděl, jak neforemným se stal, a především byl trochu rozpačitý z toho, že je vůbec těhotný.

Děťátko koplo znovu a Glorfindelovy oči se potěšeně rozevřely. „Haldire, musíš to taky zkusit!“

Erestor kývl Haldirovi a ten na jeho břicho také položil svou ruku. Vřele se rozesmál, když ucítil další divoké kopnutí. „Z tvé dcery bude určitě vynikající bojovnice, lirimaer.“

„Musela to zdědit po Elrondovi,“ řekl Erestor spíš zamyšleně. „Já bojovník nejsem…“ Jeho oči na sebe vzaly melancholický výraz.

„Ale jsi.“ Haldir se na něj rozhodně podíval. „Pořád bojuješ své bitvy a neopovažuj se někdy vzdát.“

Erestor se na Haldira vděčně zadíval. Bylo to mimo jeho chápání, proč v něj velitel stráží stále tolik věřil.

„A teď je čas opustit naše teplé hnízdečko,“ oznámil Glorfindel, který litoval, že to musí přerušit. „Ale jsem si jistý, že by ses rád vykoupal, Erestore.“

„Ano, ale-“

„Ne sám!“ prohlásil Haldir s potřesením hlavou. „Stává se těžším a naposledy téměř uklouzl. Pomůžu mu.“

Glorfindel se posadil a oba je sledoval. Haldir Erestora ochranářsky podpíral a on poprvé konečně porozuměl pocitům svého manžela, pokud šlo o těhotného elfa, protože nyní je také sdílel.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Elrond seděl u svého stolu, brada mu spočívala v dlani jeho ruky. Sledoval to ráno své syny, jak odjíždějí. Jejich zbraně a pláště na sobě stále ještě nesly tmavé skvrny od skřetí krve. Neohlédli se, aby mu zamávali na rozloučenou, a odjeli s pochmurným odhodláním, které způsobilo, že jeho srdce krvácelo. Mohou zabít tolik skřetů, kolik zvládnou, ale bolest v jejich srdcích to neutiší; jen si to ještě neuvědomili.

Poslal svého asistenta pryč brzy, protože si uvědomil, že se nedokáže soustředit na hromadu práce před sebou. Možná, jakmile se k němu přidá Erestor, mohl by… ´Aiya, Erestore, jejich slova tě opravdu ranila. Jak bych mohl vyhojit ránu, kterou způsobili?´ Klepání na dveře ho přinutilo soustředit se na přítomnost. „Vstupte.“

Erestor se váhavě všoural dovnitř. Převlékl se do jednoduché, tmavé róby a jeho vlasy byly znovu rozpuštěné. Pryč byl úsměv, který zdobil Erestorovu tvář poslední dva dni, a vypadal podřízený a váhající. Elrond se přikrčil, když pochopil, že jeho synové zničili ten malý pokrok, který Erestor udělal.

„Můj pane? Mám dokončit přepisování návodů na léčivé nápoje?“

Elrond se uvnitř schoulil, když byl osloven 'můj pane'. Erestor to neudělal od doby, kdy se poprvé setkali. „Erestore, prosím, oni nevěděli, co říkají!“ Odmítl se tak snadno vzdát, proto opustil své místo a přešel k těhotnému elfovi, kde se zastavil přímo před ním. Erestor zíral na podlahu a jeho vlasy blokovaly Elrondovi pohled do jeho tváře. „Prosím, začali jsme budovat přátelství. Nezahazuj ho jenom proto, že jejich bolest je přiměla takhle mlátit kolem sebe. Zlobí se na sebe, ne na tebe.“ Elrond věděl, že riskuje všechno, když podržel v dlani své ruky Erestorovu bradu, přinutil ho zvednout hlavu a podívat se na něj. Bolest a utrpení, které na něj hledělo, způsobily, že jeho srdce ztěžklo. „Prosím, důvěřuj mi, můj drahý příteli.“

Erestor byl uvnitř rozpolcený. Chtěl Elrondovi věřit, ale… „Nechci vám způsobit žádné problémy s vaší rodinou. Je zřejmé, že mě tady nechtějí a… Neměl bych už dál sedat po vašem boku. Nikdy jsem si neuvědomil--“

„Ne!“ Elrond rozhodně zakroutil hlavou. „Jsi můj host a stáváš se dobrým přítelem… dokonce víc než to. Odmítám obětovat to kvůli tomu, že moji synové nedokáží čelit svým pocitům.“

„Ale jsou to vaši synové. Jak byste si vůbec mohl vybrat mě před nimi?“ Erestor si mačkal ruce a věnoval Elrondovi prosebný pohled. „Měli bychom se vzdát našeho přátelství.“ Přišel o svá dvojčata, když ještě rostla v něm, a nechtěl, aby Elrond ztratil své syny kvůli neshodám. „Krev je silnější než voda. Vaše rodina je na prvním místě.“

„Ne v tomto případě,“ zašeptal Elrond něžně. „Vždycky tu budou vítáni a já se od nich nikdy neodvrátím, ale neobětuji kvůli nim své osobní štěstí.“ Pomalu, testujíc vodu, se Elrond naklonil blíž a přitiskl své rty jemně na Erestorovy.

 

adar - otec
lirimaer - milý
nana- maminka

 

 

Srdce v okovech - kapitola 28.

Srdce v okovech - kapitola 30.