Labyrintem slov...

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

O několik hodin později, poté, co Erestor snědl oběd, doprovodil ho Lindir do Elrondovy pracovny. Jakmile byl Erestor v bezpečí s Půlelfem, Lindir odešel.

Elrond se usmál, když uviděl Erestora vstupovat, a vstal zpoza stolu. „Dobré odpoledne, Erestore. Prosím, posaď se.“

Erestor znervózněl, když na Elrondových rtech uviděl zářivý úsměv. Proč byl Elrond tak potěšený, že ho vidí? Opatrně se posadil naproti Půlelfovi na totéž místo, kde seděl včera. Přímo před ním ležela starobyle vypadající kniha vázaná v kůži. Vedle ní byla hromada poznámek. Předpokládal, že jeho úkolem bude srovnat je, a vůbec mu to nevadilo, protože to znamenalo, že po většinu odpoledne zůstane tady, v Elrondově pracovně.

„Ulehčilo se mi, že tě vidím, Erestore. Po svém návratu včera večer jsem zjistil, že jsi opustil mé pokoje.“ Elrond svého hosta studoval a dospěl k závěru, že dnes vypadá Erestor dobře. „Bylo něco špatně? Pořád ještě tě zlobil žaludek?“

Erestor se chopil cesty ven, kterou mu Elrond nabídl. „Ano, necítil jsem se dobře, ale pořádný noční spánek mi pomohl se zotavit. Teď se cítím lépe.“

„V tom případě - udělal bys mi tu laskavost a povečeřel se mnou dnes večer? A tentokrát bez Haldira a Glorfindela, protože mám pocit, že potřebují trochu soukromí.“

Erestor věděl, že Pána Imladris nemůže odmítnout, a neochotně přikývl: „Přijímám.“

Když Elrond zaznamenal na Erestorově tváři protichůdné emoce, rozhodl se, že je na místě změnit předmět hovoru. „Chtěl bys mi dnes pomoci? Myslím, že si vzpomínám, žes mi včera nabídl svou pomoc.“

„Nabídl,“ potvrdil Erestor. „Předpokládám, že tohle je ono?“ ukázal na poznámky a knihu.

„Ano, potřebuji s tím pomoci. V průběhu let jsem shromáždil velké množství návodů na léčivé nápoje a bylo by dobré, kdyby byly sepsány v této knize. Můj rukopis je těžko čitelný, tak se neváhej zeptat, pokud ti nebude něco jasné.“

Erestorův zájem se zvýšil, když zjistil, že by mohl poznat lektvary, které ještě nezná. „Přepíšu je svým nejlepším písmem.“ Zadržel dech, když uviděl, jak se Elrond naklonil blíž, aby mu otevřel knihu na příslušné stránce.

„Můžeš začít psát tady. Nejprve přehled účinků nápoje a potom jeho složení a množství,“ instruoval ho Elrond.

„Rozumím.“ Erestor se na židli posunul, aby zaujal pohodlnou pozici. Zvedl brko, jemně je ponořil do inkoustu a začal psát, přitom si byl vědomý toho, že ho Elrondovy oči neopouští. Půlelf ho studoval a on najednou začal panikařit. Co když mu Glorfindel lhal a nakonec to Elrondovi pověděl? Ale ne, v takovém případě by asi Elrond nemohl být tak klidný. Byla to jen jeho vlastní nervozita, která způsobovala jeho paniku.

Elrond si všiml toho, jak se prsty, které držely brko, mírně chvějí, a uvažoval, jestli udělal něco, čím svého hosta zneklidnil. Právě se chtěl Erestora zeptat, proč se cítí tak stísněný, když do pracovny najednou bez ohlášení vrazil Lindir.

„Můj pane! Právě přijela Lady Arwen! Pospíšil jsem sem, protože myslím, že byste to chtěl vědět!“ Lindir funěl, protože část cesty běžel.

„Arwen? Moje dcera je doma!“ Rozradostněný Elrond vrhl na Erestora omluvný pohled. „Nevadí ti, že tě opustím, abych ji uvítal?“

Erestorovi se podařilo skrýt obavu, která ho zalila. Arwen, Galadrielina vnučka a její oblíbenkyně, se vrátila do Imladris. ‘Věděl jsem, že moje štěstí nepotrvá.’ Arwen se pravděpodobně vyvedla po Galadriel, když obě elfky spolu strávily tak moc času. Napadla ho absurdní myšlenka. ‘Poslala sem Galadriel Arwen, protože ví, že tu jsem já? Je tady Arwen, aby mě sledovala? Oh, pro smilování Valar, co budu dělat?’

„Erestore?“ Elrond se zamračil, když mu Erestor neodpověděl. Zachytil v čokoládových očích okamžik silného stresu, ale Erestorovy oči se hned znovu uzamkly.

„Prosím, uvítejte ji a nedělejte si starosti, že mě opustíte,“ řekl Erestor a vynutil si na tváři úsměv. „Jsem si jistý, že toužíte po opětovném shledání s ní.“

„Děkuji ti,“ usmál se na něj Elrond a pak odspěchal z místnosti, aby se setkal s Arwen.

Erestor zíral na brk. Před okamžikem byl naprosto šťastný a teď se svět kolem něj zhroutil. ‘Stejně jako Galadriel, i Arwen udělá můj život mizerným a já nejsem ve stavu, abych toto místo mohl opustit. Musím nejprve porodit dítě a ona bude potřebovat léčitele, až bude připravena se narodit. ‘ Tak takhle to je. Jeho šťastné období nakonec dospělo ke konci.

„Erestore?“

Erestorovy oči se rozšířily, když si uvědomil, že zapomněl na Lindira. Co tady bělovlasý elf ještě dělá? „Netoužíte přidat se k Elrondovi při uvítání Lady Arwen?“

Ještě před chvílí měl Lindir právě tohle v plánu, ale nyní si to rozmyslel. Erestor vypadal ztracený a on nechtěl ponechat těhotného elfa samotného. „Mohu ji uvítat později. Co byste chtěl dělat? Pokračovat v práci tady nebo…?“

„Ano, to bych rád. Je tady klid.“ Erestor přiložil špičku svého brku zpět na papír a pokračoval v psaní, ignoruje Lindira.

Lindir se cítil v rozpacích, ale přesto nechtěl Erestora opustit. „Vrátím se sem za hodinu, abych vás doprovodil do vašich pokojů. Tak budete mít víc než dost času odpočinout si před tím, než se k nám přidáte na večeři v Síni ohně.“

Pohyb brka se zarazil. „Nemyslím si, že se k vám připojím.“

„Pochybuji, že s tím bude Lord Elrond souhlasit. Bude hostina na oslavu návratu Lady Arwen.“

Erestor nechtěl přijít na hostinu, ale nemohl to tak říct. „Budu tam.“ Jeho místo po Elrondově boku nepochybně obsadí Lady Arwen, čímž ho vypudí ke stolu s cizinci. Ale možná by mohl přesvědčit Haldira, aby dočasně opustil Glorfindela a byl mu oporou.

Lindir souhlasně přikývl. Smích, zpěv a tanec byly přesně to, co Erestor potřebuje. Doufejme, že to smutného elfa vzpruží. Zavřel za sebou dveře a ponechal tak Erestora jeho práci.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Elrondovo srdce se naplnilo radostí, když uviděl svou dceru. Arwen trvalo nějakou dobu, aby si utřídila svoje pocity poté, co Celebrían odplula, a jemu se ulevilo, když ji viděl zdravou a usmívající se. „Chybělas mi!“ Otevřel náruč, popadl ji, opatrně si ji k sobě přitáhl a pevně ji objal.

„A mně chybělo tohle, Ada,“ zašeptala Arwen, poněkud přidušená v objetí svého otce. Vždycky milovala, když ji pohřbil ve svém objetí. „Jsem ráda, že jsem doma.“

Elrond svou dceru neochotně pustil a usmíval se na ni. „Vypadáš dobře, Arwen. Když jsi odešla, obával jsem se, že se tak rychle nevrátíš.“ Byla smutná a v depresi - snadno pochopitelné poté, co ztratila matku - a on byl hluboce zasažen, když si uvědomil, že jí nedokáže pomoci se s tou ztrátou vyrovnat. To bylo něco, co musela udělat sama. Nejprve strávila nějaký čas s Galadriel, která ji utěšovala a podporovala v měsících po Celebríanině odjezdu, a později se uchýlila do jednoho z domků poblíž Bruinen, aby znovu našla svou sílu. Teď, když znovu našla duševní klid, byla nedočkavá, aby se vrátila domů.

Prohlížela si svého otce a uvědomila si, že Elrond také našel způsob, jak se se ztrátou vyrovnat. „A ty vypadáš naprosto rozzářeně.“ Obávala se, že ho ztratí, když Celebrían odplula. Stáhl se do sebe a přestal jíst. Ale zdálo se, že se pěkně zotavil. Jeho vnitřní světlo se znovu jasně rozhořelo.

„Rozzářeně?“ opakoval Elrond mírně omráčený, když to slyšel.

„Ano, je to ve tvých očích.“ Arwen pozvedla obočí. „Zmeškala jsem něco, zatímco jsem byla pryč?“

„Spoustu!“ oznámil Elrond vesele, vzal ji za ruku a vedl k jejím pokojům. „Například Glorfindel se oženil.“ Věděl, že svou dceru ohromil - jak měl v plánu - protože zakopla o vlastní nohy. Zachytil ji a usmál se vyjevenému výrazu v jejích očích.

„Glorfindel?“ Arwen vykulila oči. „Náš Glorfindel se oženil?“ Vesele se rozesmála a kroutila hlavou, čímž přesně odzrcadlila Elrondovu reakci, když se to dozvěděl on. „Nikdy bych si nepomyslela, že by se ten všivák vůbec kdy oženil. A kdo je ona lady, která způsobila, že ztratil hlavu?“

Najednou se zdálo, že má Elrond v krku knedlík a rozkašlal se: „Hal…dirz… 'rienu.“

„Tak úplně jsem ti nerozuměla, ada.“ Arwen se divila, proč její otec najednou zrudl.

Elrond se vymáčkl: „Haldir z 'Lorienu.“

„Ale Haldir je muž… Och…“ zašeptala Arwen a také znervózněla. „Nikdy jsem netušila, že dává přednost mužům, protože se zdálo, že celou tu dobu flirtoval se ženami.“ Setkala se s Haldirem jenom jednou a několikrát ho viděla z dálky během svých pobytů u babičky. Haldir měl impozantní zjev a velice na ni zapůsobil. Celeborn se jednou zmínil, že má v Haldira naprostou důvěru. Když teď slyšela, že si vzal Glorfindela, omráčilo ji to. „Budu se červenat, až se s nimi setkám, vím to.“ Byla do Glorfindela zblázněná, když byla dítě, a stále ještě ho tajně zbožňovala.

„Pochybuji, že budeš jediná, kdo se bude červenat,“ řekl Elrond, aby jí nabídl nějakou útěchu. „Já si také potřebuji zvyknout na myšlenku, že jsou manželé. Jenom doufám, že se budou na veřejnosti chovat slušně, ale protože znám Glorfindelovu uličnickou povahu, tak pochybuji.“

„Souhlasím,“ zašeptala Arwen spiklenecky. „Ach, je tak dobré být zpátky!“ Dospěli k jejím pokojům a ona do nich vstoupila, šťastná, že je doma, obklopená svými osobními věcmi. Rozpřáhla ruce a roztočila se na místě. O několik minut později se vyčerpaně vrhla do náruče svého otce. „Nějakou dobu neodejdu,“ prohlásila, protože věděla, že ji chce mít Elrond nablízku. „Bude dnes večer pořádána večeře v Síni ohně?“ Arwen, unavená z cesty, se posadila, ale přesto se chtěla dnes večer objevit. Umírala touhou vidět Haldira a Glorfinela spolu a v skrytu doufala, že se budou chovat nevhodně. To by oživilo obvykle nudnou večeři.

„Aha, a než na to zapomenu - máme tady hosta.“

„Hosta?“ Zvědavě pozvedla hlavu. „Znám toho hosta?“

„Ne,“ řekl Elrond, který mírně znervózněl. „Jmenuje se Erestor a Celeborn mě požádal, abych dohlédl na jeho těhotenství.“ Pohlédl na ni a čekal, až jí plně dojde, co jí právě oznámil.

„Ale ty jsi řekl 'jeho'…“ její hlas se vytratil, oči se zvětšily a vyskočila z pohovky. „Chceš mi říct, že on je těhotný?“

„Myslím, že to jsem právě řekl. Téměř osm měsíců, abych byl přesný.“ Elrond se pobaveně usmál. „Věřím, že se ti bude líbit. Je trochu ostýchavý, ale jsem si jistý, že mu pomůžeš, aby se tu cítil dobře a vítaný.“

Arwen se pořád ještě pokoušela v hlavě si srovnat představu, že by mohl být mužský elf těhotný. „A zůstane tady i po porodu?“ Její otec byl věhlasný léčitel, což byl pravděpodobně důvod, proč sem Erestora její dědeček poslal.

„Myslím, že ano. Celeborn chce, aby se tu Erestor se svým dítětem usadili a stali se součástí naší domácnosti.“

„Takže v našem domě bude další dítě?“ Arwen byla nadšená. „Vždycky jsem pro vás byla dítě, přinejmenším Elladan, Elrohir a ty tak se mnou jednáte. Teď tady bude jiné dítě.“ Probudily se její mateřské city. „Myslíš si, že bude Erestor potřebovat někoho, kdo by dohlédl na jeho dítě? Nechá mě, abych mu pomáhala?“

„Arwen, uklidni se. Jsem si jistý, že tvoji nabídku pomoci ocení, ale dítě se ještě nenarodilo.“ Arwenino nadšení u něj na oplátku vyvolalo pocit závrati. „Ale ano, bude to skvělé mít v domě zase maličké.“ Až doteď si to vlastně neuvědomil. Tohle dítě bude mít spoustu elfů, kteří je budou obskakovat a budou ho chtít rozmazlovat. Děti byly pro elfy veliký dar a Elrond si byl jistý, že bude oblíbencem všech.

Arwen se šťastně usmívala. „A dnes večer se s Erestorem setkám?“

„U večeře.“ Elrond na čelo své dcery vtiskl otcovský polibek, protože věděl, že se bude chtít osvěžit a převléknout. Už se chystal stisknout kliku dveří, když se obrátil a položil Arwen poslední otázku. „Navštívila jsi 'Lorien' mnohokrát. Slyšela jsi někdy o neobyčejně silném léčiteli, který tam pobývá?“

Arwen propátrala svoji paměť, ale musela svého otce zklamat. „Neslyšela.“ Když viděla, že se chystá položit další otázku, rychle dodala. „A nikdy jsem ani neslyšela o Erestorovi, jestli je tohle, co chceš vědět.“

„To bylo to, na co jsem se tě chtěl zeptat,“ připustil Elrond. Roztržitě jí pokývl, zklamaný tím, že mu ani Arwen nemohla pomoci odhalit některou z těch záhad. „Uvidím tě tedy u večeře.“ Elrond se vrátil do pracovny a doufal, že Erestor zase neodešel.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Aha, ještě jsi tady, výborně!“ Elrondovi se ulevilo, že našel Erestora, jak stále píše návody do knihy, a zase si sedl za psací stůl. „Omlouvám se, že jsem tak vyběhl, ale neviděl jsem Arwen několik měsíců. Ztráta matky pro ni byla těžká… pro nás všechny.“ Elrond si všiml, že prsty, jež drží brko, se stále chvějí, ale rukopis zůstal nedotčený.

„Nemusíte se omlouvat,“ zašeptal Erestor, ale očnímu kontaktu se vyhnul. „Chápu, že jste byl nedočkavý, abyste ji viděl.“ Uplynula hodina a on očekával, že se teď každou chvíli vrátí Lindir. Jejich odpolední procházka byla samozřejmě zrušena, když teď Arwen chtěla strávit čas se svým otcem. Už teď se obával, že jí bude muset čelit u večeře.

Elrond právě chtěl Erestorovi povědět něco víc o své rodině, když Lindir zaklepal a vstoupil. Půlelf se zachmuřil, protože se divil, co tady Lindir dělá.

„Ach, jste zpátky,“ řekl Lindir a na Elronda se usmál. „Zajímá mě, jestli potřebujete dnes odpoledne moje služby, abych dohlédl na Erestora.“

Elrond zakroutil hlavou, mírně zmatený. „Ne, Erestor zůstane se mnou. Budeme pracovat ještě asi hodinu a pak půjdeme na naši procházku. Doprovodím ho zpátky do jeho bytu před večeří.“ Zamračil se a dodal. „Pracuje už můj krejčí na Erestorových nových róbách?“

Erestor se při tom zarděl. Věděl, že potřebuje novou garderobu, protože rychle vyrůstal z těch, které mu přinesl Lindir. V příštím měsíci už by mu neseděly.

„Ano, první kusy už dokončil.“ Lindir se na Erestora usmál. „Myslím, že se vám budou líbit. Pošlu sloužícího, aby je do vašich pokojů doručil před večeří.“

„Děkuji vám,“ zašeptal Erestor a přemýšlel, jestli vůbec někdy přestane děkovat za jejich laskavosti.

„Je nám potěšením,“ konejšil ho Lindir a pak je zanechal jejich práci.

Když teď byli zase o samotě, chtěl Elrond pokračovat v rozhovoru, ale vycítil, že prozatím Erestor dává přednost práci v tichu. Něco elfa rozrušilo. ‘Je to Arwenin příjezd? Ale proč by ho měla její přítomnost zneklidnit?’ Možná by to mohl zjistit během jejich procházky.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Erestore? Nemůžu si pomoci, abych neuvažoval, kdo je otcem tvého dítěte a proč tady není.“ Tahle záležitost se musela vyřešit. Možná by mohl pomoci. Erestorův vystrašený výraz ho zneklidnil, ale Elrond svou otázku neodvolal. „Je to Celeborn? Haldir? Bude těžké to skrýt, jestli se dítě narodí se stříbrnými vlasy.“

Erestor, který se cítil zahnaný do kouta a mírně hystericky, se hořce zasmál. „Vlasy mojí dcery budou černé jako noc.“

Elrond vyklenul obočí. „Takže ji nezplodil žádný z 'Lorienských elfů?“

Erestor si skousl spodní ret. „Nemohu vám povědět, kdo ji zplodil.“

Elrond to neochotně přijal. „Můžeš mi říct, proč tě její otec nechá projít tím vším samotného? Potřebuješ jeho podporu.“

Erestorovy oči divoce tančily ve svých jamkách a on se odvrátil doufaje, že Elrond si nevšimne jeho mimořádné sklíčenosti. „Neví, že ji zplodil.“

Elrond ztuhl uprostřed pohybu. „Cože? Proč jsi mu to neřekl?“ Zlobilo ho, že se Erestor usilovně snaží vyhýbat jeho pohledu. „Erestore?“

„Je ženatý a má svou vlastní rodinu. Nechci mu působit žádné potíže.“ Erestor byl neobyčejně nervózní a zoufale se snažil znít klidně, ale uvnitř něj bouřily emoce.

Elrond násilím potlačil zavrčení, které mu, jak se zdá, vystupovalo přímo ze žaludku. „Má svou vlastní rodinu a přesto zplodil dítě s tebou?“

Erestor sebou při Elrondově tónu trhnul a uvědomil si, že se dopustil tragického omylu. „Už o tom dál nechci mluvit. Můžeme se prosím vrátit do domu?“

Elrond pochopil, že mu Erestor špatně porozuměl. Laskavě položil svoje ruce na Erestorova ramena a pomalu jím otáčel, dokud si nestáli tváří v tvář. K jeho úlevě to Erestor dovolil. „Ty jsi mě špatně pochopil. Já se nezlobím na tebe, ale na něj! Měl se zachovat lépe než spát s tebou, když má svou vlastní rodinu.“

Erestor němě zíral na Elronda, ohromený jeho slovy, přinutil se slabě usmát. „Můžeme o tom prosím přestat mluvit? Rozrušuje mě to.“ Téměř propukl v pláč a jeho nevyrovnané emoce to ještě ztěžovaly.

Půlelf viděl oči plovoucí v slzách a přikývl. „Pojďme pokračovat v naší procházce.“ Uvolnil Erestora ze svého držení a srovnal svůj krok s těhotným elfem. „Přemýšlel jsi už o jméně pro tvou dceru?“ Erestor byl přesvědčený, že jeho dítě je ženského pohlaví, a on jeho instinktům věřil. Elfové mají pro takové věci neobyčejný cit.

„Ne,“ zašeptal Erestor, kterého ta otázka trochu uklidnila. „Já…“ Krátce pohlédl na Elronda a pak oči zase odvrátil.

„Prosím, pověz mi, co tě znepokojuje.“ Elrond zachytil v tmavých očích úzkost.

„Camfael mě požádal, abych si přečetl o zdokumentovaných případech mužského těhotenství, a závěr nikdy nebyl šťastný. Děti buď zemřely nebo těhotný elf trpěl tak vážnými komplikacemi, že jeho fëa odešla do Mandosu.“ Teď, když s tím začal, nedokázal přestat. „Buď já nebo moje dcera zemřeme a já nechci přemýšlet o jméně, když vím…“

Elrond položil ruku na Erestorovu paži a pronesl: „To se nestane. Jsem tady, abych tomu předešel.“

„Prosím, nezapomínejte, že chci, abyste udělal všechno pro záchranu dítěte, dokonce i kdyby to znamenalo moji smrt.“ Erestor se prosebně zadíval na Elronda. „Přišel jsem o syny a nechci znovu prožít truchlení za své dítě. Raději sám zemřu.“

Syrová bolest, která na něj z těch velkých očí hleděla, přinutila Elronda zopakovat včerejší akci a tak opatrně Erestora objal a vedl jeho hlavu na své rameno, protože byl o něco vyšší než Erestor. Těhotný elf krátce protestoval, ale když ho udržoval na místě, Erestor nakonec ochabl a opřel se o něj. „Možná sis to plně neuvědomil, ale máš ve mně přítele a jako tvůj přítel ti nabízím útěchu.“

Erestor si vychutnával pocit být zase v Elrondově náruči, přestože se cítil jako podvodník za to, že neřekl Elrondovi pravdu. ‘Ale nemůžu to udělat… Kdybych mu to pověděl, všechno bych zničil.’

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Erestor za sebou zavřel dveře svých pokojů a vykročil k posteli, kde uviděl, že Lindir dodržel slovo a doručil mu před večeří jeho nové šaty. Na jeho posteli na něj čekala šedá róba vyrobená z nejlepšího hedvábí, lemovaná stříbrem. Byla lehká, jemná na dotek a nepřidá objem k nákladu, který už nosí.

V očích se mu objevily slzy a tentokrát už nebyl schopný zahnat je zpět. Proklínal se za svůj nevyrovnaný duševní stav, proto je nechal stékat, ale ujistil se, aby ani jedna slza neposkvrnila jeho nové šaty. ‘Tyto jsou nádherné, Elronde, děkuji ti za ně, ale neměl jsi to dělat.’ Doufal, že na něj nikdo nebude zírat, když vstoupí do Síně ohně.

Klepání na dveře ho zaskočilo a zvažoval, že neodpoví, protože nechtěl, aby ho kdokoliv viděl takto plakat.

„Erestore? To jsem já, Haldir. Vím, že jsi tam. Řekl mi to Elrond, když jsem se s ním setkal na chodbě.“

Erestor si povzdechl a setřel si slzy. „Dveře jsou otevřené.“

Haldir, následovaný Glorfindelem, vstoupil dovnitř a zamířil k rozrušenému elfovi na posteli. Erestor si nepochybně neuvědomil, že jsou jeho vzlyky slyšet na chodbě. Naznačil Glorfindelovi, aby zůstal za ním, poklekl na koleno a uchopil svýma rukama Erestorovy třesoucí se ruce. „Pročpak pláčeš, lirimaer?“

Erestor si odkašlal a podíval se do Haldirových očí, stále ještě si nevšiml, že je přítomen také Glorfindel. „Elrond… dal tyto šaty… udělat pro mě… Nemusel… to dělat.“ Erestor si pořád utíral slzy, které odmítaly přestat kanout. „Nesnáším, když jsem v takovém stavu!“

„Jsi těhotný a tyhle změny nálady k tomu patří,“ řekl Haldir konejšivě. Pohladil dlouhé, tmavé vlasy a usmíval se na Erestora. „Je to pěkné, že se o tebe Elrond tak stará, že ano?“

Glorfindel, který je pozoroval, se proklínal za to, že slíbil, že to Elrondovi nepoví. Nebylo vůbec nutné, aby Erestor takto trpěl, jen kdyby se těhotný elf přiměl říct Elrondovi o spojení!

Erestor - konečně klidný - přikývl a zahlédl Glorfindela, který stál za Haldirem. „Myslím, že ano, ale…“

„Bojíš se doufat, že jeho zájem o tebe potrvá,“ řekl chápavě Haldir. „Erestore, nikdo neví, co se stane v budoucnu. Žij svůj život naplno každý den.“

Glorfindel souhlasně přikývl. „Elrond nenabízí svoje přátelství snadno. Vždycky tu bude pro tebe.“ Přál si, aby jakkoliv dokázal utišit tuto nepokojnou duši.

Erestor přestal plakat a zahleděl se na šaty. „Myslím, že se očekává, že tyhle šaty budu mít dnes večer na sobě.“

„Budeš v nich vypadat úžasně,“ řekl Glorfindel laskavě. „Ale nejdřív by ses měl vykoupat a zaplést si vlasy.“

„Nikdy nenosí zapletené vlasy.“ Haldir pokrčil rameny.

„To se právě teď změní,“ prohlásil rozhodně Glorfindel. „Tedy, pokud mě necháš, abych ti vlasy zapletl?“ Věnoval Erestorovi svůj nejlepší prosebný pohled doufaje, že ho tmavovlasý elf neodmítne.

Erestor s povzdechem přikývl. „Nechám.“

„Výborně! Tak teď pryč s tebou - do koupelny!“ Glorfindel zářil pýchou, když mu nyní Erestor ustoupil.

Erestor sebou trhnul. „Myslím, že budu při koupání potřebovat pomoc. Mám problémy znovu se postavit.“

„Pomohu ti,“ rychle se nabídl Haldir, když viděl, že se Glorfindel také chystá nabídnout pomoc. „Ty počkáš tady… a budeš se chovat slušně.“

„Já se vždycky chovám slušně,“ trucoval Glorfindel a posměšně se posadil. Naslouchal jejich krokům na podlaze, když je sledoval, jak mizí v koupelně. Jakmile se za nimi dveře zavřely, vyskočil na nohy, opustil pokoj a zamířil do svého vlastního bytu. Měl tam naprosto dokonalý šperk, kterým ozdobí Erestorovy havraní vlasy.

 

 

Srdce v okovech - kapitola 25.

Srdce v okovech - kapitola 27.