Labyrintem slov...

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

Erestor měl pocit, jako by se uvnitř drolil. Jeho srdce mu šíleně pumpovalo krev do žil a cítil se zmatený; ale když už myslel, že přijde o rozum, ovinuly se kolem něj Elrondovy paže a přitáhly si ho blíž. Nebyl schopný ve chvíli potřeby Půlelfa odstrčit, tak se na něj zhroutil. Jedině díky tomu, že ho Elrond pevně držel, zůstal stát . „Já… já…“ Vzdychal a vzlykal, slzy mu stékaly do úst, až mu na jazyku explodovala slaná chuť. „Já… n-nechtěl jsem, a-aby… um-umřeli… Ne-nechtěl… Pro-prosím… věřte mi…“ Erestor prsty drápal po Elrondově róbě, jak ho potřeboval blíž, potřeboval… „Prosím… od… pusť… mi!“

Elrond takový výbuch citů vůbec nečekal a byl na rozpacích. Co by měl udělat? „Utište se, Erestore. Jsem si jistý, že jste nechtěl přijít o své děti. Byla to nehoda. Truchlil jste pro ně už dost dlouho.“ A pak si uvědomil, že Erestor pro ně truchlil, ale nikdy se skutečně se ztrátou nevyrovnal.

„Odpusť… mi… pr-prosííím…“ Přerývavě vzlykal, vydechoval ta slova do Elrondovy hrudi, která vyzařovala teplo a útěchu. Půlelfovy paže kolem něj se sevřely pevněji a on plakal silněji, nechal ze sebe vyjít všechnu tu bolest, kterou v sobě tak dlouhou dobu nosil. „Prosím od… pusťmi… prosím… ni… kdy jsem… n-nechtěl… prosííím…“ Erestor zvedl pohled a prosebně pohlédl na otce svých dětí. Na okamžik si namlouval, že Elrond zná pravdu a nedává mu vinu za smrt jejich synů. „Odpusť…mi…“

Elrond byl teď naprosto otřesený, když byl svědkem Erestorova emocionálního zhroucení, a uvědomil si, že raněný elf potřebuje odpuštění za to, že ztratil své děti, protože se Erestor obviňoval za ten potrat. ‘Nezáleží na tom, kdo mu to odpuštění dá, pokud ho dostane.’

„Erestore? Podívej se na mě. Poslouchej.“ Počkal, dokud se vzlykání mírně nezklidnilo, a pak položil svou dlaň na Erestorovu tvář a něžně se zadíval do tmavých očí. Jeho vlastní reakce ho mátla, ale věděl, že to musí udělat - teď. „Odpouštím ti.“ Doufal, že tohle je to, co Erestor potřebuje slyšet. „Není to tvoje vina. Nezavinil jsi ten potrat a byl jsi tak zničený, když se to stalo, že jsi se stáhl do sebe. Nemyslíš si, že je na čase nechat to jít? Jsem si jistý, že každý, kdo tě má rád, by to chtěl. Vím určitě, že já to chci. Přestaň žít v minulosti.“

Erestor přestal vzlykat a nyní naslouchal Elrondovi, jako by byl ve vytržení. Už tak dlouho toužil slyšet tato slova a nyní konečně za svou zbabělost dostal rozhřešení. „Měl jsem zastavit, když jsem věděl, že Telu bude žít, ale…“ skousl si spodní ret - silně - protože si uvědomil, že víc Elrondovi nemůže prozradit. „Skutečně mi odpouštíte? Opravdu?“

Elrond se konejšivě usmál a krátce se podivil, proč je jeho odpuštění tak důležité, ale pak si připomněl, že takhle by fungovalo odpuštění od kohokoliv, pokud by ho dostal. „Ano, odpouštím.“ Z nějakého důvodu, který nedokázal vysvětlit, nechtěl tohoto elfa už nikdy pustit ze svého náručí. „Slibuji ti, že udělám, co je v mých silách, abych zajistil, že tvoje děťátko bude žít.“

„Kdyby došlo na to… zachránit mě nebo dítě… chci, abyste zvolil dítě.“ Bylo pro něj důležité, aby toto dítě žilo. „Raději bych zemřel sám.“

„Neříkej takové věci! To se nikdy nestane!“ Elrond byl náhle přemožen temnou, zlověstnou předtuchou, že něco takového by se mohlo jednoho dne stát. ‘Ne, Mandos je nemůže mít. Nenechám mu je!’ Udržoval své objetí, dokud Erestor nepřestal úplně vzlykat. „Držel jsi to v sobě příliš dlouho, můj příteli.“

„Nemohl jsem to předtím nikomu říct, ale vám to říct můžu.“ Erestor jednou mrkl, jak se pokusil zbavit posledních slz. „Ale teď jsem unavený.“

„Ano, měli bychom se vrátit do domu.“ Elrond měl v plánu povečeřet s Erestorem v Síni ohně, ale to se teď zdálo jako špatný nápad. Možná… „Nedal bys přednost tomu povečeřet se mnou v soukromí místo večeře v Síni ohně?“

„Myslím, že nebudu jíst,“ zašeptal přerývaně Erestor, odvrátil pohled a zíral na strom za Elrondem.

„Ne, nenechám tě ukrýt se zase do sebe - nebo třeba do tvých pokojů. Jenom by ses uzamkl a teď potřebuješ být mezi přáteli.“

„Přáteli? Považujete mě tedy za svého přítele? Znáte mě jenom dva dny.“

„Je v tobě něco, co se dotýká mého srdce, Erestore. Ještě to nedokážu vysvětlit, ale doufám, že jednoho dne ano.“ Elrondovo srdce vynechalo, když viděl v Erestorových temných očích výraz plný naděje. ‘Aiya, jestli někdy někdo potřeboval přátele a lásku, pak jsi to ty.’ Elrond pomalu odhrnul několik pramenů za Erestorovo ucho. „Povečeříš se mnou dnes večer? Můžu pozvat Haldira, ale pak se budeme muset smířit také s Glorfindelem, protože se k nám bude také chtít připojit. Zvládneš to?“

„Haldir… Chci mít blízko Haldira.“ Haldir rozuměl jeho bolesti, chápal, proč pro něj bylo Elrondovo odpuštění tak důležité. Ačkoliv věděl, že Elrond neměl tušení, co mu promíjí, přesto si jeho slova schraňoval a v mysli si je znovu a znovu opakoval. ‘Odpouštím ti.’

„Pojď se mnou. Měli bychom se postarat, aby sis sedl a odpočinul si.“ Pořád ještě měl jednu ruku kolem Erestorova pasu a vedl ho zpět do Posledního domáckého domu doufaje, že spustil hojivý proces.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Nečekané zaklepání na jeho dveře Glorfindela zmátlo. Když dveře otevřel, našel za nimi usmívajícího se Lindira. „Jak ti mohu pomoci?“

„Mistr Elrond mě požádal, abych ti předal vzkaz. Zve tebe a Haldira na večeři s ním a Erestorem v jeho soukromých pokojích místo v Síni ohně. Zdá se, že Erestor je příliš unavený, než aby se vypořádal s místností plnou elfů.“

Glorfindel přikývl. „Pověz Elrondovi, že se k němu připojíme.“

Lindir po doručení zprávy odešel a Glorfindel se otočil, aby se podíval na Haldira, který vypadal neobyčejně ustaraně. ‘Nepochybně kvůli Erestorovi.’ A znovu se ho pokoušela ovládnout žárlivost. Poté, co dokončili trénink, se odebrali do jeho pokojů a začali další šachovou partii.

Haldir vycítil Glorfindelovu nespokojenost a sledoval ho, jak se vrací ke křesílkům, ve kterých seděli. Měl docela slušnou představu, co jde Glorfindelovi hlavou. „Věř mi, nemáš žádný důvod, abys na Erestora žárlil.“ Glorfindelovy zúžené oči vyhledaly jeho a Haldir zostražitěl.

„Erestor a ty jste kdysi byli milenci,“ pronesl Glorfindel přesvědčeně.

„Jestli se to tak dá nazvat,“ zamumlal Haldir. „Jak už jsem ti dříve vysvětlil, můj vztah s Erestorem je komplikovaný, ale víš, že jeho srdce - a jeho fëa - náleží někomu jinému.“

Glorfindel si uvědomil, že teď musí získat informace: „ Požádáš ho o svolení povědět mi to?“

Haldir věděl přesně, o čem Glorfindel mluví. „Požádám, ale nebudu ho do ničeho nutit .“

Glorfindel přikývl a zadoufal, že Erestor pochopí, jak důležité je skoncovat s těmito tajemstvími. Mají moc zničit jejich nadějný vztah, jestli zůstanou nevyřešená.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Erestor dovolil Elrondovi, aby ho usadil do pohodlného křesla, které Půlelf přisunul blíž ke krbu. Ačkoliv tohle byla jeho první návštěva v Elrondově bytě, necítil žádnou zvědavost. Cítil melancholii a trochu letargii a jeho pohled roztržitě následoval Elronda, když Půlelf mluvil s Lindirem.

Dostal se příliš blízko tomu, aby se vzdal a řekl Elrondovi pravdu. Co se to s ním děje? Až dosud se mu dařilo jeho emoce ovládat! Ale Camfael ho varoval před výkyvy nálady a možnou emocionální nestabilitou. Možná by mohl svůj výbuch citů svést na tohle? Nechá ho Elrond?

Elrond se vrátil ke svému hostovi a přitáhl si židli. Usadil se a ustaraně si Erestora prohlížel. „Cítíš se teď líp?“

„Upřímně řečeno, nevím. Zřídka jsem tak citlivý. Musí to být kvůli tomu těhotenství.“ Erestor pohlédl na Elronda, aby viděl, jestli mu Půlelf věří, a pak rychle odvrátil pohled.

„O tom pochybuji. Myslím, že tyto emoce už dlouho chtěly ven.“ A jeho přítomnost je uvolnila. ‘Znamená to, že mi začíná důvěřovat?’ Elrond v to doufal. „Proč si neodpočineš, než se k nám přidá Haldir s Glorfindelem? Můžeš spát, jestli chceš. Vzbudím tě, až dorazí jídlo. Musíš se cítit vyčerpaný.“ Mohl to poznat podle toho, že Erestorovy oči občas ztmavly spánkem, ale elf se vždycky znovu přinutil probrat.

„Děkuji vám…“ zašeptal unaveně Erestor.

Elrond vstal ze židle, přinesl ze své postele pokrývku a přikryl jí Erestora. Očekával, že budou s přáteli večeřet za méně než hodinu, proto se rozhodl proti tomu, přesunout Erestora do postele. Kdyby teď Erestora budil, mohl by se cítit trapně.

Zamířil do koupelny a rozhodl se pro rychlou koupel, pak se převlékne do večerní róby, zatímco bude pravidelně kontrolovat svého svěřence. Byl to vyčerpávající den a Elrond měl podezření, že další citové výbuchy budou následovat, když se teď Erestor začíná v Imladris cítit bezpečně.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Haldirův první pohled patřil Erestorovi, který stále ještě spal v křesle. „Vyčerpal jste ho,“ řekl, oslovuje Elronda mírně nesouhlasným tónem.

„Šli jsme na procházku,“ začal Elrond, oblečený v tmavě modré večerní róbě. Poté, co předělal své copy a uzlíky, vetkl do své hřívy zpět motýlí sponu. Nyní stál před Haldirem, který byl zřetelně rozrušený tím, jak unaveně Erestor vypadá. „Utrpěl emocionální selhání. To je důvod, proč je takhle… vyčerpaný.“

Haldirovy oči zaplály zájmem. „Selhání? Proč? Co jste udělal, že k tomu došlo?“ Hleděl na Elronda a zvažoval svoje původní plány postarat se, aby Erestor strávil tolik času, kolik se dá, s Elrondem. Na jeho kříži náhle spočinula Glorfindelova ruka a on bojoval s nutkáním setřást ji, když teď čelil Elrondovi. Nakonec ten kontakt připustil, připomínaje si, že ho Glorfindel miluje.

Elrondův hlas byl mírný a uklidňující, když odpovídal na Haldirovy otázky. „Truchlil pro své děti, ale nikdy se skutečně s jejich ztrátou nevyrovnal. Prosil mě o odpuštění. Z nějakého důvodu si myslí, že může za to, že zemřely.“ Elrond věnoval pohled Erestorovi, aby se ujistil, že stále ještě spí. „Haldire, byl jste přítomen, když došlo k potratu?“

Haldir ztěžka polkl, ale pak přikývl. „Nebyla to jeho chyba, že měl ten potrat. Pokoušel se pomoci jednomu z našich zraněných průzkumníků a rychle se vyčerpal. Nebyl vinen.“

Elrondovy oči změkly pochopením. „Řekl, že měl zastavit, když věděl, že Telu bude žít.“

Haldirovy oči se zúžily. Kolik toho Erestor Elrondovi řekl? „Nenechali by ho. Na jeho hrdle byl nůž.“

Znepokojený Elrond se pokusil porozumět této nové informaci, proto se zeptal: „Jakým způsobem Erestor pomáhal tomu zraněnému elfovi?“

Haldir věděl, že na tuto otázku nemůže odpovědět. Mohla by prozradit tajemství, které se Erestor zoufale pokoušel skrývat. Naštěstí si Erestor vybral právě tento okamžik, aby se vzbudil, „Teď o tom nemůžeme diskutovat.“ Haldir zareagoval rychle, přešel k Erestorovi a poklekl na jedno koleno. „Erestore?“

Čokoládové oči se naplnily bdělostí a usmál se, když takto blízko uviděl Haldira. „Jsi tady.“

„Ovšemže jsem!“ Haldir se přinutil jednat vesele. „Je čas večeře a ty se potřebuješ najíst.“

Erestor zasténal. „Ne, už zase.“

„Ano, zase.“ Elrond přistoupil blíž k Erestorovi a všiml si překvapení v tmavých očích, když ho Erestor zahlédl.

Glorfindel sledoval všechny tři po řadě, viděl spojení, které probíhalo mezi Haldirem a Erestorem. Proč tak rychle přijal Haldirovu nabídku k sňatku? Co když Haldirovo srdce stále ještě patří Erestorovi? Ale pak Haldir udělal něco, co ho zmátlo. Strážce se znovu postavil a přešel k němu. Teď to byl Haldir, jehož ruka spočívala na jeho kříži - dost vlastnicky.

Elrond, který uviděl v Erestorových očích zraněný výraz, protože byl opuštěn, rychle nabídl Erestorovi pomoc. „Pojďme se přesunout ke stolu.“ Nabídl Erestorovi svou ruku, které se druhý elf chopil, a pak ho podpíral, když kráčeli k prostřenému stolu. Pomohl Erestorovi usadit se a pak se posadil sám.

Když se Elrond podíval na Glorfindela, uviděl v azurových očích neklid. Glorfindel vypadal sklíčeně a on uvažoval, co se mezi oběma milenci stalo.

Objevil se Lindir, naservíroval první chod a pak je nechal, aby si užívali čerstvé ovoce.

Erestor zíral na jídlo a jeho žaludek udělal překvapivě odporný přemet.

„Jez,“ řekl Elrond a pokynul Erestorovi, aby vyprázdnil svůj talíř.

„Nemohu. Můj žaludek mi to nedovolí.“

„Dal bys místo toho přednost lehké polévce?“ zeptal se Elrond starostlivě.

Erestor zakroutil hlavou. „Musím počkat, až se můj žaludek usadí, ale prosím, jezte a nečekejte na mě.“

Haldir přikývl a začal jíst, protože nechtěl, aby se Erestor cítil provinile. Glorfindel ho následoval a nakonec také Elrond. Ticho, které se nad nimi zavěsilo, bylo vynucené, a napětí stoupalo. Zoufale si přál, aby věděl, jak se s tím vypořádat.

To se změnilo, když se nečekaně vrátil Lindir. „Můj pane?“ oslovil Elronda. „Právě dorazil posel z Mirkwoodu a nese dopis od krále Thranduila.“

Elrond zasténal. „Jeho načasování je vždycky… bezvadné.“ Pomalu vstal ze židle poté, co se omluvně podíval na Erestora. „Pokusím se vrátit tak rychle, jak to půjde, ale jak jsi možná zjistil, když jsi třídil tamty dopisy, jsou dosti… zdlouhavé.“ A Thranduil bude pravděpodobně požadovat okamžitou odpověď. To si vyžádá čas.

Erestor se konejšivě usmál a sledoval, jak Lindir a Elrond odcházejí. Přál si, aby mu Elrond zůstal nablízku, protože si Půlelfovu společnost ohromně užíval.

Glorfindel Erestora studoval a dosáhl závěru, že tmavovlasý elf zřejmě dává přednost Elrondově společnosti před Haldirovou, což ho mírně uklidnilo, stejně tak jako zmátlo. Ale stále ještě potřeboval vědět, co Haldir skrývá. Kopl pod stolem Haldira do holeně a sykl: „Zeptej se ho!“

Haldir se na něj naštvaně podíval a předstíral, že je raněný, přičemž si teatrálně třel zneužitou končetinu.

„Zeptat se mě na co?“ Erestor věděl, že je něco špatně, když zpozoroval znepokojený výraz v Haldirových očích. Pochopil, že tohle bude nepříjemné.

Haldir se zhluboka nadechl. „Požádal jsem Glorfindela, aby si mě vzal.“ Tohle byl dobrý způsob, jak začít.

Erestor se zářivě usmál, což Glorfindela zmátlo. Vypadalo to, že je tmavovlasý elf kvůli Haldirovi šťastný a tento návrh schvaluje. Takovou reakci nečekal. ‘Co jsem očekával? Žárlivost? Výbuch hněvu?’ Nic takového, co se stalo.

„Doufám, že přijal,“ řekl Erestor škádlivě.

„Přijal jsem.“ Glorfindel se přikrčil, když zaslechl, jak nervózně a napjatě jeho hlas zní.

„Ale nevypadáte kvůli tomu příliš šťastný,“ poznamenal Erestor a při Glorfindelově zkoumavém pohledu vzrostly v něm obavy.

„To kvůli tomu, že Haldir přede mnou skrývá tajemství,“ řekl Glorfindel a najednou uvažoval, proč je to pro něj tak důležité.

„Tajemství?“ Kolem Erestorova srdce se sevřela pěst, jak se obával, že ví, o co jde.

„Tajemství, které se týká vás,“ ujasnil Glorfindel a naklonil se blíž. „Už mi pověděl, že vy dva jste kdysi byli milenci.“

Erestor se nadechl. „Milenci…“ Jeho hlas při vzpomínce zjemněl. „Nabídl mi útěchu, protože mě miloval. Od začátku jsem mu říkal, že se mu nikdy nebudu moci odevzdat, protože jsem připoutaný k někomu jinému. Také jsem ho varoval, že skončí raněný, když jedná tak obětavě, ale nikdy neposlouchal.“ Podíval se Glorfindelovi do očí - což od něj vyžadovalo spoustu odvahy - a dodal. „Chci, aby byl šťastný, a zdá se, že vy jste osoba, která to dokáže.“

„Ale je v tom víc,“ prohlásil Glorfindel, který se ještě nevzdal. „Existují tajemství, která skrývá, protože přísahal, že vás bude chránit.“

Erestor viditelně zbledl, když si uvědomil, o co doopravdy Glorfindel žádá. Vyhledal Haldirovy oči a prosil ho: „Nežádej mě, abych mu to řekl.“

„Já mu to vysvětlím, když mi to dovolíš,“ řekl Haldir přiškrceným hlasem. „Byl bych raději, kdyby věděl, proč jsi pro mě tak důležitý, protože ho nechci ztratit kvůli žárlivosti nebo negativním emocím.“

„Jste si Haldirem tak nejistý?“ Erestor to nikdy nechtěl pronést nahlas, ale bezděčně mu to sklouzlo ze rtů, když se díval na Glorfindela.

„Ne nejistý,“ opravil ho Glorfindel, „Ale tohle bude moje první manželství a já potřebuji vědět, kdo můj manžel skutečně je a proč má pocit, že přede mnou musí něco skrývat.“

Erestorovo čelo se svraštilo. „Haldire, nežádej to ode mě. Víš, že nemohu… Nechci, aby to Glorfindel věděl… Řekne to Elrondovi a… Nechci odsud odejít nebo přijít o svou dceru.“ Na jeho tváři byly jasně čitelné stres, starost a hrůza, když prosil u svého ochránce.

„Já…“ Haldir se nezmohl na slovo, protože věděl, že Erestor cítí, že ho zradil.

„Pomohlo by, kdybych slíbil, že to neřeknu Elrondovi?“ nabídl Glorfindel. Nijak zvlášť se mu ten nápad nelíbil, ale pochyboval, že ta tajemství jsou příliš důležitá. Erestorovy rozbouřené emoce přičítal změnám nálady a myslel si, že je to pravděpodobně mnoho povyku pro nic.

Erestor to opravdu udělat nechtěl, ale prosebný výraz v Haldirových očích mu odhalil, že souhlasí s Glorfindelovou nabídkou. „Pořád ještě nechci, aby to věděl…“

Glorfindel vstal ze své židle, vytáhl se do plné výšky a pronesl slavnostně: „Slibuji na svou čest, že nikdy neřeknu Elrondovi nic z toho, co mi Haldir odhalí. Zachovám tato tajemství.“

Haldirův pohled se střetl s Erestorovým. „Je to elf cti, Erestore, a dodrží své slovo.“

Erestor si hluboce povzdechl a ruce, skryté z dohledu pod stolem, se mu divoce třásly. Měl pocit, že svět kolem něj se hroutí. Jak může vycházet s Glorfindelem, když bude vědět, že Galadriel využila jeho - a jeho tělo - takovým zneucťujícím způsobem? Bude ho Zabiják balroga považovat za děvku? Jak vůbec bude schopen znovu čelit Glorfindelovi? Ne, nechtěl, aby kvůli němu Haldir obětoval svoje štěstí. Bude čelit budoucnosti a ponese své břímě, jako to dělal vždycky. Odstrčil svou židli dozadu a pomalu se postavil na nohy, setřásl Haldirovu ruku, když se mu velitel stráží pokusil pomoci postavit se. „Odeberu se teď do svých pokojů.“ Podíval se na Haldira a viděl v jeho očích ublížený výraz, když teď smetl jeho ruku pryč. „Jestli je to pro vás dva tak důležité, tak mu to pověz.“ Bojoval se slzami, když se od nich odvrátil a uprchl z místnosti.

V sousedním pokoji se setkal s Lindirem a řekl bělovlasému elfovi, aby ho omluvil, až se Půlelf vrátí. Když konečně vstoupil do chodby, uvolnil slzy a slepě mířil do svých pokojů doufaje, že ho teď Glorfindel ponechá o samotě.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Glorfindel se cítil trapně, když viděl reakci, jakou v Erestorovi vyprovokoval, když odcházel. Jeho ramena poklesla a hlava se poraženecky sklonila. „Proč takhle reagoval?“

Haldir znal Erestora dost dobře, aby věděl, co se mu honí hlavou. „Bojí se, že ztratí tvé přátelství, které se začalo vytvářet, a že na něj budeš pohlížet s odporem.“

„Je to tak zlé?“ Glorfindel najednou uvažoval, jestli neudělal hrubou chybu.

„Vraťme se do tvých pokojů,“ řekl Haldir. „Nechci, aby se Elrond vrátil, zatímco ti o tom budu povídat.“

Lindir pozvedl obočí, když ho Glorfindel a Haldir také požádali, aby Elrondovi vyřídil jejich pozdravy a informoval Půlelfa, že naléhavá záležitost jim zabránila zůstat. Ujistil je, že mu to vyřídí, a pak čekal, až se Elrond vrátí.

Když se Půlelf téměř po hodině vrátil, zíral na prázdnou místnost a divil se, co je přimělo odejít. Lindir mu nemohl poskytnout žádné vysvětlení, a tak se posadil, zdrcený tím, že mu Thranduilův dopis neumožnil jejich odchodu zabránit.

‘Ale Erestora uvidím zase v poledne.’ Lindir dostal pokyny, aby dopoledne na Erestora dohlédl a poté, co Erestor sní své polední jídlo, doprovodí bělovlasý elf Erestora do jeho pracovny. ‘Zeptám se Erestora, co se stalo, zítra.’

Ale kdyby byl k sobě upřímný, musel by připustit, že už teď společnost druhého elfa postrádá.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„A to je důvod, proč se Erestor děsí tvojí odezvy,“ zakončil Haldir poté, co pověděl Glorfindelovi o Galadrieliných machinacích, totožnosti Erestorova druha a strádání, kterým tmavovlasý elf trpěl po tisíciletí. Zaklonil se v křesle a hleděl do rozšířených zornic svého milence, ve kterých viděl naprostý šok.

Glorfindel usilovně polykal, zamrkal a pak se pokusil najít ta správná slova, aby vyjádřil zármutek, který cítil. „Nikdy jsem nečekal, že uslyším něco takového.“ Hlava se mu točila nad tím vším, co mu bylo řečeno. „Co si Galadriel myslela. když přikázala Erestorovi, aby ulehl s Elrondem a pak… Aiya, u Elbereth, Elrond by měl vědět, že zplodil a ztratil dva syny.“ Jeho oči se rozevřely v šoku. „Elrond by se měl dozvědět o tom, že se znovu stane otcem!“

Haldir se naklonil blíž a uchopil Glorfindelovu pravou ruku. „Možná jsem se nevyjádřil dost jasně, proto ti to zopakuju. Erestor se obává, že by se na něj Elrond rozvzteklil a vzal mu jeho dceru. Věř mi, vím, jak Erestor uvažuje. Očekává, že mu lidi budou ubližovat a využívat ho.“

Glorfindela bolela hlava a třel si můstek svého nosu. „Elrond by nikdy neudělal nic takového.“

„Ale Erestor to neví.“ Haldir hladil Glorfindelovy klouby. „Zná jenom Galadrielino intrikaření a dokonce i nyní se bojí, že najde způsob, jak mu ublížit.“

„Nikdy jsem netušil, že je Galadriel tak záludná.“ Přijmout Galadrielinu roli v této záležitosti bylo těžké, protože ji znal pouze jako laskavou a starostlivou elfku, ale nepochyboval, že mu Haldir pověděl pravdu. Mohl říci, že velitel stráží byl upřímný a že mu toto vyprávění způsobilo bolest, když přitom odhalil část minulosti.

„To je příliš mnoho informací,“ zašeptal Glorfindel, stále ohromený. Potřeboval si tyto věci setřídit, a proto řekl nahlas: „Nech mě, ať tomu porozumím. Erestor se připoutal k Elrondovi večer po Bitvě Poslední aliance.“ Živě si připomněl Haldirův příjezd a léčitele - Erestora - vstupujícího do Elrondova stanu. „To vysvětluje tu krev a Elrondovu výpověď, že se bojí, že někoho přinutil k sexu.“

Haldir zvedl obočí: „Přinutil?“

„Byla tam krev! Elrond není hlupák a ví, že Erestora poranil!“ Glorfindel se zamračil. „Byl přesvědčený, že se k němu vrátil Ereinion a teprve později si uvědomil, že se miloval s cizincem. Ale neměl tušení, že je naživu, protože se k němu Erestor připoutal.“

„Galadriel nechtěla Elronda 'zatěžovat' tím, že by věděl, že se k němu připoutal 'bratrovrah',“ řekl Haldir znechuceně.

„Ale on nikdy nezabil Elwinžina strážce a Orophin jenom dospěl ke špatnému závěru.“ Glorfindel si povzdechl, protože nenáviděl spletitou pavučinu, do které se sám vmanévroval. „Erestor se vrátil do Lothlorienu - těhotný - a utrpěl potrat, protože ho někdo přinutil oživit toho Telua?“

„To je přesné. Rúmil a já jsme nebyli schopní zabránit tomu, aby se to stalo.“

„A ještě pořád to Galadriel neřekla Elrondovi? Pro smilování Valar, tito synové by byli Elrondovými dědici!“

„Erestor se jednou zmínil o něčem, co mě opravdu šokovalo. To, že o nich Galadriel mluvila jako o 'bastardech'. Byl po tom několik dnů v depresi.“

Glorfindel zabručel. „Přesto si myslím, že si Elrond zaslouží to vědět, ale nejprve tomu chci opravdu porozumět. Poté, co ztratil svoje děti, upadl Erestor do stavu letargie, který trval téměř tři milénia, a když se vrátil, byl…“

„Zlomený,“ dokončil Haldir za něj. „Byl jako novorozeně a my ho museli naučit všechno úplně znovu.“

„A to je, kdy jste se vy dva stali milenci?“

„Ano, na krátko. Potřeboval útěchu - blízkost.“ Haldir doufal, že to Glorfindel pochopil. „Erestor se cítil osamělý.“

„A právě když se zotavil, byla napadena Celebrían?“

„Ano, a potom, co odplula do Valinoru, Elrond navštívil Galadriel.“

„A ona…“ unikla slova Glorfindelovi. „Elrond mi řekl, že se znovu objevil jeho záhadný zachránce, a já se ho dokonce pokoušel najít.“

„Neuspěl bys. V té době převzal péči Celeborn a udělal to nejlepší, aby Erestora ukryl a chránil.“

Glorfindel si nervózně olízl rty. „Erestor zjistil, že je těhotný, a Celeborn ho poslal sem. Proč neřekl Celeborn Elrondovi pravdu?“

„Myslím, že chce, aby toto rozhodnutí udělal Erestor,“ řekl nakonec Haldir, „ale pochybuji, že to vůbec kdy udělá.“

Glorfindel konečně začínal rozumět Erestorovým obavám. „Proto tak váhal, než ti dovolil mi to prozradit.“

„Ano, obává se, že to řekneš Elrondovi a pak se to malé štěstí, které tu našel, rozplyne. Erestor se bojí, že bude znovu uvězněn a to, že tyto věci před Elrondem skrývá, je způsobeno tím, že věří, že Půlelfova reakce by nebyla příjemná. Bojí se, Glorfindeli.“

„Ale to nemusí!“ Popuzený Glorfindel vyskočil na nohy a rázoval ložnicí. „Elrond nesporně může občas propadnout výbuchu hněvu a bude raněný, když to zjistí, ale nikdy by tak Erestora nepotrestal.“

„Ale Erestor tomu nevěří.“ Haldir zůstal sedět a poskytl Glorfindelovi čas, který potřeboval, aby tyto informace zpracoval. „Také se obává tvého soudu.“

„Soudu?“ Glorfindel své pochodování pozastavil a tázavě se podíval na Haldira.

„Hluboko uvnitř si Erestor připadá zneužitý. Cítil, že Galadriel zneužila jeho tělo, když mu přikázala podrobit se Elrondovi. Obává se, že ho odsoudíš za všechno, co udělal.“

„V tom případě mě vůbec nezná,“ Glorfindel se cítil ublíženě, když slyšel, že se Erestor obává jeho reakce.

„Což je pravda, nezná tě. Možná bys měl udělat první krok a promluvit s ním?“ Haldir doufal, že by Glorfindel mohl převzít riziko a promluvit si s Erestorem. „Opravdu chci, abyste spolu vy dva vycházeli.“

Stejná myšlenka - navštívit Erestora - přišla na mysl i Glorfindelovi. Byla tu řada věcí, které potřeboval říct Erestorovi a bylo důležité, aby to udělat hned, než ztratí potřebnou odvahu udělat to. To, co Erestor udělal, ho naplnilo hlubokým obdivem a naprostou úctou. „Promluvím s ním hned teď, nebo si myslíš, že bych měl počkat?“

„Pochybuji, že by Erestor mohl spát, když teď konečně znáš pravdu. Šel bych do jeho pokoje nyní.“

Glorfindel roztržitě přikývl. „Musím mu říct, aby si nedělal starosti. Bude pro mě těžké udržet tato tajemství a přál bych si, abych to mohl povědět Elrondovi, ale budu ctít svůj slib.“

„Dobře, jdi tedy a uklidni ho. Valar ví, že potřebuje víc přátel.“

Glorfindel se najednou otočil, překonal vzdálenost mezi nimi a políbil Haldira téměř zoufale. „Děkuji ti za to, že jsi mi to vyprávěl.“

Haldir chápavě přikývl. „Teď jdi a postarej se, aby Erestorovy obavy zmizely.“

Glorfindel pokývl; právě to udělá.

 

 

Srdce v okovech - kapitola 23.

Srdce v okovech - kapitola 25.