Labyrintem slov...

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

Haldir byl nespokojený s nedostatkem šatstva, které měl k dispozici. Když prchali z Lothlorienu, zabalil si jenom jednu sadu oblečení, protože doufal, že si v Imladris pořídí další . Nicméně ještě na to neměl čas, tak vklouzl zpátky do barev Galadhrim. Aspoň se vykoupal, což ho občerstvilo. Jeho ještě vlhké vlasy potřebovaly rozčesat a zaplést, tak se posadil před zrcadlo, aby se věnoval zcuchaným pramenům.

O několik minut později byly copánky na svém místě. Studoval svůj odraz, aby zjistil, co ještě musí udělat. Nebylo nic, co by mohl udělat, aby ještě vylepšil svůj vzhled, a tak opustil svůj pokoj a zamířil do Glorfindelova.

Co se dnes večer stane? Teď, když měl čas uvažovat o dnešních událostech, byl docela přesvědčený, že přitažlivost je vzájemná. Proč by se jinak Glorfindel zakoktal, když přednášel svoje pozvání? ‘Tohle bude zajímavé, když uvážíme, že se ani jeden z nás nebude tomu druhému chtít vzdát.’ Pobaveně se ušklíbl, když si představil, jak spolu zápolí, aby zjistili, kdo bude nahoře během jejich prvního sexuálního styku. Jako vždycky si byl docela jistý, že by vyhrál, zvláště po jejich tréninkovém zápase. ‘A pak si s ním budu moci dělat, cokoliv budu chtít.’ Jen samotná tahle myšlenka způsobila, že se vzrušil.

Když se dostal ke Glorfindelovým pokojům, zaklepal a čekal na odpověď. Očekával, že mu Glorfindel odpoví, aby vstoupil, ne že se dveře rozletí a bude na něj zírat velkýma očima.

„Haldire.“ Glorfindel ztěžka polkl při pohledu na éterickou krásu velitele stráží. Dlouhé, stříbrné vlasy byly částečně spletené, ale svéhlavé prameny škádlily jeho krásnou tvář. Šaty zvýrazňovaly svalnatou hruď a Glorfindel zjistil, že se téměř topí v těch jiskrných očích. „Prosím, vstupte.“

Haldir na oplátku oceňoval Glorfindelův zjev. Zabiják balroga se evidentně také vykoupal a byl cítit po sosnách a narcisech. Převlékl se do modré košile, která zvýraznila jeho azurové oči. Boty z měkké kůže po kolena spolu s černými kalhotami vzhled doplňovaly. Jeho slabiny se pohnuly a pocítil nutkání přirazit Glorfindela ke zdi a vzít si ho vestoje. Haldir se přinutil opustit svůj sen a pronesl: „ Dobrý večer, můj příteli.“ Když za ním Glorfindel zavíral dveře, zachytil na Eldově tváři slabý ruměnec, který ho přiměl věřit, že na Glorfindelově straně se přitažlivost stále ještě zvětšuje. ‘Výborně.’

„Vám také dobrý večer,“ řekl Glorfindel a doufal, že jeho hlas zní jistě. Vůbec se necítil pod kontrolou - zdálo se mu, že když se dívá na Haldira, všechno se mu vymyká z rukou. „Doufám, že jste přišel s dobrou chutí.“

„Ó, má chuť je v pořádku,“ pronesl škádlivě Haldir a doufal, že by Glorfindel mohl číst mezi řádky. Aby se ujistil, že u zlatovlasého elfa nedojde k žádnému nedorozumění, provokativně si olízl rty.

Glorfindel potichu zasténal a musel odvrátit oči. ‘Valar mi pomoz. Chci ho zhltnout zaživa.’ Připomněl si, že by měl jednat jako Haldirův hostitel a vedl svého hosta ke stolu. „Prosím, posaďte se.“

Haldir si udělal pohodlí a rychle si prohlédl jídlo. Měl docela chuť na něco sladkého a rád začínal ovocem a moučníkem, proto hleděl na lákavě vypadající koláč posypaný cukrem… a také je v něm krém. Jeho den nemohl být lepší.

Glorfindel, nervóznější, než byl kdy předtím, zíral na jahody. Jak by měl vyjádřit tuto vzájemnou přitažlivost mezi nimi, aniž by ze sebe udělal naprostého hlupáka? Co když se mýlí a Haldir o něj vůbec nemá zájem? Pokukoval po Haldirovi a viděl, že strážcův samolibý úsměv se vrátil na své místo.

Haldir cítil Glorfindelovo napětí a uvažoval o tomtéž. ‘Co můžu ztratit? Jsem si docela jistý, že on na oplátku chce mě.’ Chopil se iniciativy, vybral si tučnou jahodu a přinesl ji ke Glorfindelovým rtům, kde s ní přejel po jeho spodním rtu. „Máte rád jahody?“

„Ano,“ zašeptal Glorfindel se zatajeným dechem, když si uvědomil, že je Haldir ochoten vzít na sebe to riziko. V tom případě nemohl udělat nic menšího, proto otevřel ústa.

Glorfindelova reakce vzbudila v Haldirovi ještě víc nadějí a tak vtlačil sladké ovoce do pootevřených úst. Když se chtěl stáhnout, mimoděk zadržel dech při delikátním pocitu, když Glorfindel sál špičku jeho prstu. Tmavé zornice v moři modři se rozšířily a ponechaly jen málo na představivosti, co by mu chtěl Glorfindel udělat. „Také to cítíš, že ano?“ Tohle bylo snazší, než si myslel.

„Ano, cítím,“ zašeptal Glorfindel a nechal prst vyklouznout ze svých rtů. „Co s tou přitažlivostí uděláme?“

„Vždycky přímý,“ složil mu poklonu Haldir. „Navrhuji, abychom jednali, jak nám city velí.“

Na jeden dlouhý okamžik Glorfindel jen na Haldira zíral. „Kdybychom to udělali, byli bychom považováni za manžele.“ A tohle byl velký krok. „Chystáš se tu zůstat, Haldire? Nebo zamíříš zpět do Zlatého lesa?“

„Zůstávám tady, Glorfindeli, i když musím přiznat, že ve svém srdci stále cítím volání Lothlorienu.“

Glorfindel pečlivě odpověď zvažoval. „Předpokládám, že tedy ještě nejsi ženatý?“

Haldir cítil, že musí být upřímný. „Existuje někdo, na kom mi velice záleží, ale nejsem s ním ženatý, protože už je připoután k někomu jinému. Ale nevzdal bych se tohoto přátelství, kdyby sis to dal jako podmínku. Příliš na mně závisí.“

„Erestor,“ uvedl Glorfindel v okamžiku naprostého pochopení. „Je jedním z nejpodivnějších elfů, se kterým jsem se kdy setkal.“

„Jeho život byl jedna velká bolest, nepochopení a oběť,“ řekl Haldir soucitným tónem. „Jakmile ho poznáš, pochopíš.“

„Nikdy bych si nedal jako podmínku,“ ujistil ho Glorfindel, „že se musíš vzdát svého přátelství s Erestorem.“

„Já vím, že ne,“ řekl Haldir škádlivě, vybral další jahodu a nabídl ji Glorfindelovi. Tentokrát Elda ovinul svůj jazyk kolem jeho prstu a olízl ho. Takže Glorfindel si rád hraje. „Hru, možná?“

„Hru?“ Glorfindel se zamračil, překvapený změnou tématu.

„Máš tady šachovnici?“ Haldir by byl překvapený, kdyby ji Glorfindel neměl. Elda mu připadal jako velice dobrý stratég a taktik a šachy zdokonalují schopnosti v obou těchto oblastech.

„Samozřejmě, že mám.“ Glorfindel vstal ze své židle a vyhledal hru, kterou rozložil na stolek vedle jahod.

„Navrhuji partii,“ řekl Haldir a jeho oči planuly vášní. „Ten, který prohraje, se vzdá vítězi, jenž bude mít právo vyžadovat odměnu.“

„Jaký druh odměny?“ Glorfindelovy oči se zúžily.

„Protože jsme ještě pořádně neprodiskutovali manželství, měli bychom začít s odměnou … méně pronikající.“

Glorfindel zamrkal a pak zakroutil hlavou. „Život v tvé blízkosti nebude nikdy nudný, Haldire z 'Lorienu.“

Haldir se zlomyslně usmál. „Výborně.“

Pak rozložili figurky a Haldir trval na tom, že si Glorfindel musí vzít bílé a udělat tak první tah. Navrhl tu hru, aby jim dal nějaký čas na to, aby si popovídali a ujasnili své myšlenky a pocity. Jejich pohledy se nad šachovnicí střetly a Haldirův pohled sledoval Glorfindelovu ruku, když Elda vybral malinu. Usmál se, rozevřel rty, čímž pozval Glorfindela, aby ho nakrmil.

Což bylo přesně to, co Glorfindel udělal. Eldovy prsty u nohou se zkroutily, když ucítil, jak Haldir saje špičku jeho prstu, když vkládal ovoce do vítajících úst.

„Navrhuji, aby ses soustředil na hru, můj příteli,“ podotkl Haldir šelmovsky.

„Děláš mi to tvrdé.“ Glorfindel zasténal, když si uvědomil, co právě řekl. To neměl v úmyslu!

„Tvrdé? Jsi už tvrdý?“ Haldir si jazykem přejel přes spodní ret.

„Nehraješ fér!“

„Och, nejsem si vědom toho, že bys to požadoval,“ smál se Haldir zlomyslně. Ale pak se přinutil uklidnit. „Takže, co si myslíš o manželství?“

Glorfindel si uvědomil, že se vrátili k jádru jejich 'vyjednávání' a upřímně odpověděl. „Nikdy dřív jsem ženatý nebyl, Haldire. Shledávám těžké - ne, prostě obtížné - udělat takový krok.“ Doufal, že Haldir nechá jeho další uklouznutí nepovšimnuté. Jak jinak by se mohl soustředit na tento předmět, kdyby Haldir pokračoval a dál dělal takové narážky?

„Je to kvůli mojí okouzlující osobnosti nebo… ?“ Bylo jeho zvykem vypořádat se s nervozitou a nejistotou tím že se skryje za svou 'drzost' a aroganci, jak to nazývali ostatní.

Glorfindel se vřele usmál. „Doposud jsi jediný, o kom jsem kdy vůbec uvažoval, že bych se s ním oženil.“

„Ach, takže ještě existuje naděje?“ Haldir pohnul jednou svou figurkou a zahlédl slabé místečko v Glorfindelově obraně.

„Naděje je vždycky,“ řekl Glorfindel odhodlaně. „Haldire, byl jsi už někdy ženatý?“

„Ne, také jsem nebyl ženatý. Byla tu jistá… rozptýlení… během těch tisíciletí, ale…“

„Byl Erestor takové rozptýlení?“ Glorfindel doufal, že na něj příliš netlačí, ale musel vědět, jak si v této záležitosti s Haldirem stojí.

Haldirův pohled změkl. „Po nějakou dobu jsem byl do Erestora zamilovaný, ale protože už je k někomu připoutaný, neměla naše láska nikdy naději. Vždycky jsme věděli, že přijde den, kdy se naše cesty rozdělí.“

„A on s tím souhlasí?“ Glorfindel si stále nebyl jistý, co si má o Erestorovi myslet.

„Erestor mi poradil, abych zjistil, jestli je ta přitažlivost oboustranná, a pokud je, chtěl, abych tě svedl,“ vysvětlil Haldir a pobavilo ho, jak se Glorfindelovy oči rozevřely. „Chce, abych byl šťastný.“

„A už dál pro tebe nebude rozptýlením?“ Glorfindel měl ještě pár otázek na Haldira a chtěl na ně odpovědi, než o jeho nabídce k sňatku začne vážně uvažovat.

„Erestor je dobrý přítel a Valar ví, že on potřebuje víc přátel. Je těžké popsat, co k němu cítím. Miluji ho, ale už dál ne jako milenec. Stal se… je jako můj bratr.“

„Když už mluvíme o Erestorovi…“ Glorfindel pečlivě zvažoval svou další otázku. „Zmínil jsi se, že je zavázaný, ale kde je jeho druh? Neměl by v těchto namáhavých časech být jeho druh tady a pro něj?“

Haldir mírně zabručel a uvažoval, jak na to odpovědět, aniž by musel Glorfindelovi lhát. „Otec dítěte není v tuto chvíli dostupný.“

Glorfindel zvedl jedno obočí nad tak vyhýbavou odpovědí, ale připustil ji. „Když budu souhlasit s tímto sňatkem…“ najednou nevěděl, jak to vyjádřit.

„Ptáš se mě na moje schopnosti jako milence?“ Haldir studoval Glorfindelův poslední tah a pak vzal Zabijákovi balroga jeho koně.

Glorfindel zasténal, protože ztratil důležitou figurku ve hře. Prohrával!

„Bylo mi řečeno, že mám velice talentovaný jazyk,“ prohlásil Haldir a doufal, že se tak vypořádá s Glorfindelovou nervozitou. „Byl bych víc než ochotný předvést ti to, až vyhraju tuto partii.“

„Zatraceně! Jak se mám soustředit, když nepřestáváš říkat takové věci!“ Glorfindel táhl a ztratil nyní vůči Haldirovi další figurku. „Rozptyluješ mě.“

„Můžu tě rozptýlit mnohem příjemnějším způsobem,“ naznačil Haldir.

Glorfindel polkl, když si jedna Haldirova ruka našla cestu pod stůl a stiskla jeho koleno. Roztržitě posunul královnu.

Haldir ten pohyb viděl a uvědomil si, že vyhrál. Ale než vyhlásil svoje vítězství, posunul svou ruku výš po Glorfindelově stehně, až spočinul na jeho genitáliích. „Tak co říkáš, Glorfindeli z Gondolinu, přijímáš mou nabídku k sňatku?“

„Navždy je dlouhá doba,“ zamumlal Glorfindel, jehož penis se zvedal, když ho teď Haldir hnětl. „Obzvlášť být ženatý s tebou.“

„Mám nějaké dobré charakterové rysy… přinejmenším mi to tak bylo řečeno.“ Haldir na zlatovlasého elfa mrkl, když cítil, jak Glorfindelovo vzrušení pod jeho prsty roste.

Glorfindel blaženě zavřel oči a byl zvědavý, co ještě dalšího s ním chce Haldir dělat. „To je nenadálé.“

„Ale my oba po tom dychtíme a myslím, že jsme docela vyrovnaní. Pochybuji, že bychom litovali takového kroku.“ Klidný Haldir odstranil svou ruku a vzal Glorfindelovu královnu.

Glorfindel na šachovnici civěl naprosto nevěřícně. Haldir skutečně vyhrál!

Aby mezi nimi vytvořil jistou mezeru, odstrčil Haldir dozadu svou židli a pozorně Glorfindela sledoval. „Nebo potřebuješ víc času, abys mou nabídku zvážil?“

Glorfindel byl překvapený, že Haldir neprojevuje škodolibou radost, protože právě vyhrál. Studoval oříškové oči a četl v nich respekt a čest, divokou touhu ochraňovat a napravit všechny křivdy. Jistým způsobem byli stejní. ‘Od jednoho válečníka ke druhému… rozuměli bychom si beze slov.’

Zůstat nehybný byla jedna z nejtěžších věcí, kterou kdy Haldir vůbec udělal, ale jestliže Glorfindel potřeboval čas, aby si to rozvážil, byl připravený mu ho dát. Ale čím déle ticho trvalo, tím ustaranější byl, že by mohl jako odpověď dostat 'ne'.

Na oplátku Glorfindel studoval Haldira. Strážce byl obdivuhodný uvnitř i na venek - byl ho hoden. „Přijímám.“

Haldirovy oči radostně zaplály. „Nikdy tohoto rozhodnutí nebudeš litovat.“ odstrčil svou židli dál od stolu, vstal a postavil se před svého nového milence. Natáhl pravou ruku, čímž vyzval Glorfindela, aby také povstal.

Glorfindel se zhluboka nadechl a pak se postavil na nohy. „Ale nikdy se nevzdám.“

Haldir se vřele zasmál. „Prohrál jsi hru, má lásko.“

Glorfindelovy oči potemněly, když mu to připomněl. „A jakou odměnu požaduješ?“

„Začněme polibkem.“ Haldir položil ruku na zátylek svého milence a pomalu vedl Glorfindelovy rty ke svým. Nebyl si jistý, jak velké má jeho milenec zkušenosti, pokud jde o milování, a hledal znamení, která mu to prozradí.

Glorfindel dovolil Haldirovi, aby ho takto navedl, ačkoliv ho jeho instinkty ponoukaly, aby nad situací převzal kontrolu. Mírně stáhl svou hlavu zpět, aby si vychutnal pocit Haldirových měkkých rtů proti jeho, a když do jeho zubů šťouchl jazyk, mimoděk je rozevřel. Polibek byl jedinečný zážitek a způsobil mu slabost v kolenou. Haldir rozhodně umí líbat!

Haldirova paže sjela ke Glorfindelovu pasu a tím posílil své sevření. Glorfindelova esence tála na jeho jazyku a on toužil ochutnat mnohem víc ze svého Zabijáka balroga.

Glorfindelovy oči se upřely do Haldirových, četl v nich touhu a byl zvědavý, co se stane dál. Možná byl teď čas říct Haldirovi něco, co by měl jeho milenec vědět, než to zajde dál. „Haldire?“

„Ano, má lásko?“ Haldir si užíval, když špička jeho jazyka sjížděla po Glorfindelově hrdle a dráždivě ho lízal pod jeho adamovým jablkem.

„Já jsem… ještě takto s mužem nebyl…“ V jeho slabinách explodovaly jiskry touhy, když cítil, jak se Haldirův jazyk třepotá proti jeho krku. Zanaříkal potřebou a opřel se zády o zeď jako oporu.

„Už mě to napadlo,“ zašeptal Haldir svůdně do Glorfindelova ucha. „Můžeš se na mě spolehnout.“

„Ale… pořád odmítám… se vzdát,“ zafuněl Glorfindel, který zavřel oči, aby se soustředil na pocity, když Haldir oždíbával jeho ušní lalůček.

„Nedělej si starosti. Neprojdeme celou cestu dnes večer. Chci si udělat čas, až se s tebou budu milovat.“ Ale byl tvrdý a zoufale toužil po uvolnění a, soudě podle toho, jak se Glorfindelův tvrdý úd tiskl na jeho stehno, byl jeho milenec v téže prekérní situaci. „Mohu tě uvolnit z kalhot?“ Haldir měl tušení, že tato vášeň mezi nimi nikdy nezhasne. V jeho Zabijákovi balroga bylo něco nesmírně sexy a doufal, že na oplátku lahodí Glorfindelovi.

„Můžeš… pokud já smím udělat totéž tobě.“ Glorfindel se přinutil otevřít oči a ztratil se v zářivých oříškových očích. „Ai, jsi tak nádherný, Haldire. Tak vášnivý.“

„Řekl jsem ti, že mám některé dobré povahové rysy,“ škádlil ho Haldir, běžel jazykem dolů po krku svého milence, zatímco rozepínal vrchní knoflíky košile, kterou Glorfindel nosil. Zároveň se mu podařilo uvolnit vázání Eldových kalhot a jednou rukou vklouzl dovnitř.

Glorfindel zavrněl a vyklenul záda, čímž mimoděk přirazil proti Haldirovi, který se nyní znovu zmocnil jeho rtů a uzamkl je ve vášnivém polibku. Krátce se potýkal s Haldirovými kalhotami, ale pak se mu podařilo uvolnit jeho erekci. Haldir do jeho úst zasténal, když jeho vzrušený úd získal svobodu, a tento malý zvuk způsobil, že Glorfindel ještě víc toužil po Haldirově doteku.

Líbali se, až sotva popadali dech, a Glorfindel měkce zakňoural, když ucítil, jak se Haldirovy prsty sevřely kolem jeho kopí. Pomalý, přesto pevný rytmus, který Haldir nastavil, by ho rychle přivedl k orgasmu. Protože nechtěl ponechat svého milence pozadu, oplatil mu laskavost a na oplátku hladil Haldira. Druhá Haldirova ruka si našla cestu pod jeho košili, kde konečky prstů laskal jeho bradavku, čímž způsobil, že Glorfindel znovu přirazil proti němu.

Haldir ztěžka dýchal a rychle prohrával boj o to, aby se ještě neudělal, vyklenul záda a našel v Glorfindelově ruce uvolnění. Drtil rty svého milence v šíleném polibku a vášnivě sál špičku jeho jazyka.

Když Glorfindel pocítil, jak do jeho ruky vystříkl horký krém, převzal kontrolu nad polibkem. Tiskl své tělo k Haldirovu a přirazil do ruky svého milence. To byla stimulace, kterou potřeboval, aby dosáhl orgasmu, a zhroutil se na Haldira, když konečně dosáhl uvolnění.

Haldir nebyl připravený Glorfindela podepřít, když na něj zkolaboval, a tak oba padli na kolena, stále se pevně držíc. Haldir byl první, kdo se vřele rozesmál, když slyšel, jak Glorfindel přede rozkoší. Podepírali se navzájem a Haldir podržel v dlani své ruky Glorfindelovu bradu, aby se jejich zraky mohly setkat. „Ách, naše manželství bude skutečně zajímavé.“

Glorfindel se zachichotal a stále pevně objímal Haldira. „Překvapil jsi mě.“

„A pořád ještě musím předvést, jak talentovaný je doopravdy můj jazyk.“ Jako kdyby to chtěl dokázat, jazyk vyplázl a potřásal jím, zlomyslně se šklebíc.

Glorfindel nebyl schopen zůstat vážný a se smíchem se předklonil. Nemohl si vzpomenout, kdy naposledy se takhle skvěle zasmál. „Můžeš to předvést příště, až mě budeš pustošit, můj manželi.“

Haldir se rozzářil, když byl takto osloven. „Něco mi říká, že to nebude trvat dlouho, než náš sňatek plně završíme.“

„Ale já se nevzdám,“ prohlásil Glorfindel, mírně se hihňal a z očí si stíral slzy smíchu.

„To ještě uvidíme,“ zašeptal Haldir zlomyslně a ještě jednou Glorfindela políbil. „Možná se namísto toho vzdám já.“

 

 

Srdce v okovech - kapitola 20.

Srdce v okovech - kapitola 22.