| Zobrazeno: 1709
/ 1
Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Samy
Párování: Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating: slash, 18+
Varování: MPREG, strach, AU
Shrnutí: Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?
„Prosím, Erestore, napij se trochu vody. Potřebuješ tekutiny.“ Haldirovo zoufalství narůstalo, když se před ním tmavovlasý elf zase uzavřel.
Když k němu dorazil příkaz, že Celeborn chce, aby se vrátil k Erestorovi, jednal okamžitě. Jakmile předal svému zástupci velení, spěchal zpátky. Po svém návratu zjistil, že jeho bratři bdí u Erestorova lože a oba jsou zoufalí, protože Erestor se před nimi dál uzamykal. Truchlící elf nadále odmítal vodu i potravu.
Během těchto posledních třiceti šesti hodin se Camfael, Celeborn, Rúmil, Orophin i Haldir pokoušeli přesvědčit Erestora, aby vypil trochu vody, ale marně. Haldir se teď obával, že po tom všem Erestor vybledne, a zdvojnásobil své úsilí, aby zarmouceného léčitele přinutil zůstat s nimi.
Haldir vklouzl mezi přikrývky a zahříval Erestorovo stále ledové tělo svým vlastním. Prsty zapletl do dlouhých, havraních vlasů a druhou rukou konejšivě třel Erestorova záda. „Musíš být silný, meldir. Nesmíš propadnout zoufalství. Jsi bojovník a přežiješ.“
Mluvil na Erestora celé dlouhé hodiny. Hrdlo mu zhrublo a hlas zněl ochraptěle, ale Erestor přesto nereagoval. „Je mi líto, že jsem tě nechal samotného, ale musel jsem vést své lidi do lesa. V tu chvíli, kdy mi dal lord Celeborn svolení, spěchal jsem zpátky k tobě. Vím, že se cítíš raněný a možná i zrazený, protože jsem odešel, ale teď jsem zpět a zůstanu po tvém boku tak dlouho, dokud mě budeš potřebovat.“ Pomalu pohupoval Erestorem v náručí a pokoušel se v tmavovlasém elfovi vytvořit pocit, že je ochraňovaný a opečovávaný.
Když vstoupili Camfael a Celeborn, vyhledal Haldir jejich oči. Nejprve studoval ty Camfaelovy a pak spojil svůj pohled s Celebornem, který vypadal ustaraně. Ani jeden z nich mnoho nenaspal a pod jejich očima se začaly ukazovat tmavé kruhy. Musel vyjádřit uznání, kde bylo zasloužené. Celeborn dělal to nejlepší, co mohl, aby napravil minulost a ujistil se, že s drobnými tělíčky dvojčat se bude zacházet s nejvyššími ohledy. Pak si připomněl. Jejich ostatky budou uloženy k odpočinku dnes.
Řekl Erestorovi, že dnešek je dnem jejich pohřbu, ale doposud tmavovlasý elf na tuto zprávu nezareagoval. Haldir si nebyl dokonce ani jistý, že Erestor plně porozuměl tomu, co mu říkal.
„Zkus to znovu,“ poradil Celeborn potichu. „Možná by chtěl přece jen jít.“ Ve svém srdci nad smrtí dvojčat také truchlil. Dokonce i když Erestor zabil Rhosse - o čemž už teď pochyboval - splatil tmavovlasý elf svůj dluh i s úroky. Pokud se jeho týkalo, už nebyl žádný důvod k trestání Erestora. Ačkoliv s ním Galadriel nesouhlasila, byl odhodlaný s Erestorem od této chvíle jednat zdvořile.
Haldir se zhluboka nadechl a svým nejněžnějším hlasem se zeptal: „Meldir? Chceš se zúčastnit pohřbu? Vím, že jsi ještě slabý a nesmírně zarmoucený, ale možná by ti to, že budeš přítomen obřadu, dalo pocit smíření.“ Mimoděk zadržel dech, když ucítil, že se Erestor proti němu pohnul. Takže druhý elf ho poslouchal. „Chtěl bys jít? Doprovodíme tě. Nemusíš být sám.“
Erestorova oční víčka se zachvěla a jeho velké čokoládové oči se upřely na Haldira. Slyšel každé slovo, které stříbrovlasý strážce pronesl, ale doteď nevěděl, jak by měl odpovědět. Váhavě jednou kývl hlavou. „Ch-chci… jít…“
Haldir uvolnil zadržovaný dech. „Neopustím tě, mellon. Budu tam pro tebe.“
Celeborn si vyměnil ustaraný pohled s Haldirem a pak přikývl. „Za hodinu odcházíme. Ujisti se, že je zabalený v teplých přikrývkách.“
Erestorův prázdný pohled se z Haldirovy tváře přesunul na Celebornovu. „D-děkuji… vám…“ Celeborn to nemusel dělat a on byl pánovi Zlatého lesa zavázán.
„Počkám na vás venku.“ Celeborn měl pocit, že se dusí, když hleděl do Erestorových prázdných očí. Zdálo se, že tmavovlasý elf už vyplakal všechny slzy. Rychle z místnosti prchl a zhluboka dýchal, jakmile byl venku. ´Elbereth, co jsme to udělali? Jak ho kdy vůbec můžu odškodnit?´ To, že se postará, aby ostatky dvojčat spočívaly s veškerou úctou, jakou si zaslouží, byl jenom začátek.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Haldirovy obavy se zvětšily, když Erestor v jeho rukou téměř omdlel. Oblékl zesláblého elfa do teplých šatů, kolem jeho třesoucí se postavy ovinul silné přikrývky, a přesto zůstal Erestor na dotek studený. Pak se mu pokusil pomoci na nohy, ale zarmoucený elf se nebezpečně kymácel. Nakonec ho Haldir jemně zvedl do své náruče. Zachytil Camfaelův pohled a zašeptal: „Budu nesmírně opatrný, aby se jeho rána znovu neotevřela.“
Léčitel už dříve vyjádřil nelibost, když zjistil, že rána se infikovala, a teď neustále kolem Erestora dělal povyk. Camfael přikývl, ale zůstal blízko u Haldira a Erestora. Ujistil se, že přikrývky zůstaly na místě, když stříbrovlasý strážce snesl Erestora dolů z talanu.
Haldir si cenil toho, že se Celeborn postaral, aby kolem nebyl žádný elf, který by na Erestora zíral v hodině jeho žalu. Přitiskl si svého svěřence těsněji k hrudi a připojil se ke svým bratrům a Celebornovi, kteří na ně čekali. Ztěžka polkl, když uviděl, že Celeborn nese malý balíček hedvábí. ´V té látce jsou zabalené děti.´
Erestor v jeho pažích sebou trhnul, když také zachytil pohledem balíček. Během těchto nedávných dlouhých hodin zvažoval, zda by mohl Celeborna požádat, aby ho nechal podívat se na jeho syny, ale nakonec se rozhodl proti. Pohled na ně - mrtvé - by ho pronásledoval po zbytek jeho života. Nebyl na to připravený. Zabořil svou pravou ruku do Haldirovy tuniky a druhou do strážcových vlasů. Bez Haldira by nedokázal přežít. Strážce ho držel při smyslech.
´Při smyslech? Jsem pořád ještě příčetný? Věci, které se mi staly… Všechno, co chci, je lehnout si, zavřít oči a přestat existovat.´ Jeho prsty sebou škubly a sevřely se kolem hedvábných pramenů Haldirových vlasů. Tiskl se k bojovníkovi, když kráčeli cestou k odloučené části lesa, kde nechal Celeborn postavit malou hrobku. Jeho hlava se klimbala proti Haldirově hrudi a svou poslední sílu použil na to, aby zůstal při vědomí, dokud nebude obřad u konce.
Celeborn se zastavil, když dorazili k malé, bílé mramorové hrobce, která stála pod prastarým mallornem. Předtím, než tu postavili náhrobek, si promluvil se starověkým stromem, který ho ujistil, že bude místo posledního odpočinku dvojčat střežit.
„Erestore? Jsme na místě.“ Haldir sebou trhnul, když se Erestorovy oči znovu zalily slzami.
„P-postav… mě n-na… no-nohy…“ Erestor slabě bojoval v Haldirových pažích, jak toužil, aby ho složil na zem. Jeho pohled se ustálil na pochmurně ozdobeném náhrobku. Výškou dosahoval Celebornovi k pasu a zdobila ho krásná řezbářská práce, která zobrazovala Niennu, plačící hořké slzy. „Dě-děkuji… vám,“ zašeptal směrem k Celebornovi třaslavým hlasem.
Haldir Erestora opatrně postavil na nohy, ale paže měl dál pevně ovinuté kolem jeho pasu. Nechtěl riskovat, že by Erestor upadl. Kdyby se jeho rána znovu otevřela, ztratil by ještě víc krve.
„Chtěl by sis je podržet, než je uložíme k odpočinku?“ Celeborn se nikdy v celém svém milénia trvajícím životě necítil tak provinile nebo zahanbeně. Jeho činy způsobily smrt dvojčat a tím i Erestorovu ztrátu.
Erestorovy obrovské, tmavé oči plné slz se setkaly s Celebornovýma a on pomalu napřáhl paže. Jeho dojetí mu znemožnilo promluvit a tak doufal, že mu pán Zlatého lesa porozumí. A znovu zvažoval; měl by se na ně podívat? Ale ne, nebyl na to dost silný.
Když Celeborn viděl, jak se Erestor na svých nohách nejistě kymácí, přistoupil k němu, aby ho ustálil, a pak uložil malý uzlík k hrudi tmavovlasého elfa. Podepřel Erestorovy paže, když se mu nezdály dost silné na to, aby udržely ostatky dvojčat.
„Já… moc… li-tuju…“ šeptal Erestor sklíčeným hlasem. „ M-miluju vás…“ Něžně si je přitiskl k hrudi a zdrceně se rozvzlykal.
Z Haldirových očí teď také kanuly velké slzy, když vnímal Erestorovu ztrátu téměř jako svou vlastní. A když se podíval na Celeborna, zjistil, že dokonce i pán Zlatého lesa otevřeně pláče.
Stáli v tichu, aby Erestorovi umožnili říci své osobní sbohem těm maličkým, které nosil pod srdcem téměř devět měsíců.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Erestor se cítil otupělý, když se Celeborn natáhl pro jeho syny. Krátce uvažoval o tom, že se pustí do boje, protože se s nimi ještě nechtěl rozloučit, pak ho ale zastavil ten malý kousíček zdravého rozumu, který mu ještě zbýval.
Celeborn znovu uchopil do svých rukou malý balíček a přál si, aby měl moc vrátit čas a změnit svá minulá rozhodnutí. „Erestore…“
Erestor, který se ztěžka opíral o Haldira, nejistě přikývl. Dvojčata by měla být uložena k odpočinku.
Celeborn pečlivě uložil malý raneček do mramorové hrobky. Než zapečetil hrobku, pohlédl do plačících Erestorových očí a pocítil potřebu nabídnout mu nějaký druh útěchy. Ale slova se zdála být prázdná a falešná. Co vůbec mohl říci, aby ho ukonejšil? Jeho hlas zněl měkce a laskavě, když o krok odstoupil od hrobky a uchopil jednu z Erestorových třesoucích se dlaní do své.
„Nienno, Paní smutku,
která truchlíš a znáš naši bolest.
Vyslechni naši prosbu v této hodině naší ztráty a žalu.
Velká část života samotného zemřela
s těmito dvěma dětmi.
Naše duše jsou zatíženy zármutkem
a Erestor nese ránu doživotní jizvy.
Utiš ho v jeho bolesti, která je těžká a hluboká.
Nienno, Paní smutku,
ty znáš naši bolest nad ztrátou těchto dětí,
které nám byly vzaty.
Byli bychom je s láskou objímali,
chránili a milovali, ale to se nemělo stát.
Nienno, zahal je svou něžnou láskou,
zatímco my se pokoušíme nést toto hořké břímě.
Ponech si je prosím, Paní smutku,
navždy ve své blízkosti“
Celebornův obvykle melodický hlas se zlomil a poslední slova už pouze dořekl. Nebylo jasné, zda už skončil nebo prostě neměl sílu pokračovat, a ticho je těžce zalehlo.
A pak se spustil chladný déšť. Obloha se otevřela a temné mraky plakaly své vlastní slzy. Zaslechla Nienna jejich prosbu a byl tohle její způsob, jak ukázat svůj žal? Haldir si nebyl jistý, ale věděl, že musí Erestora dostat z deště. V jeho nynějším oslabeném stavu by mohla jakákoliv komplikace ohrozit jeho zotavení. „Erestore? Musím tě vzít zpátky dovnitř, kde je teplo.“
Erestor stěží Haldira slyšel. Celebornova slova zněla v jeho mysli. Zhojit… Nechtěl se uzdravit. Nestál o Nienninu útěchu. Potřeboval cítit svou bolest, nikdy nekončící vinu z vědomí, že zabil svá miminka. Měl být silnější, měl říct Seregonovi ne, ale neudělal to!
Třásl se jako list, proto se hlavou opřel o Haldirovo rameno. Jeho pohled byl stále upřený na hrobku, která nyní ukrývala pozůstatky jeho synů. ´Chtěl jsem je držet… Houpat je… Zpívat jim´ Ale jeho náruč je prázdná a ostatky jeho synů jsou uloženy uvnitř chladné hrobky místo něj. Neschopný dál snést tu nesmírnou ztrátu, omdlel v Haldirově objetí.
Stříbrovlasý elf to tak trochu očekával, a proto už svého svěřence pevně držel. Opatrně ho zvedl ve svých pažích a vděčně pokývl Rúmilovi, když ten Erestora přikryl pokrývkou. „Musíme odejít… Hned.“
Spěchali lesem zpět do talanu léčitelů, a když konečně vstoupili do Erestorova pokoje, Haldir a Camfael urychleně svlékli Erestorovy promočené šaty. Rúmil přikrmil dalším dřevem slábnoucí oheň a Orophin spěchal do kuchyně, aby zde získal horký bylinkový čaj.
Celeborn postával ve dveřích a přešlapoval. Cítil se přebytečný, ale nechtěl odejít. Doufal, že by mohl nějak pomoci.
Camfael s Haldirem třeli Erestorovu kůži, dokud nebyla suchá, a pak ho uložili doprostřed postele a rychle ho překryli pokrývkami. Haldir se polekal, když uviděl, že Erestor má zavřené oči. „Camfaeli?“
„Erestor by stále ještě mohl vyblednout. Upřímně - nevím, jestli jeho fea zůstane nebo odejde.“
„Myslel jsem, že jsme tuhle bitvu vyhráli,“ řekl Haldir zoufale.
Celeborn sebou trhnul. „Haldire, ten boj teprve začal.“
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Seděli u Erestora na střídačku, příležitostně mu do krku vnutili minimální množství vody.
Bylo právě na Celebornovi, aby seděl u jejich svěřence, a během několika minut shledal, že jemně hladí Erestorovo čelo. ´Lituji, že jsem se nepostavil Galadriel. Kdybych to udělal, nebyl bys v této tísni.´ Poté, co namočil své prsty ve sklenici vody, otíral je o Erestorovy rty. Několik kapek vzácné vlhkosti přes rty a prošlo Celeborn si sklíčeně povzdechl.
Bylo stále jasnější, že se Erestor odřízl od vnějšího světa. Tmavovlasý elf se po pohřbu hluboko ponořil do své mysli a teď se k nim odmítal vrátit. Už jednou předtím viděl, že se to stalo, a elfovi, který vklouzl do sebe, to trvalo tisíc let, než se k nim vrátil.
„Chápu, že truchlíš, ale tohle není správný způsob. Tím, že se před námi uzavřeš, všechno jenom zhoršuješ. Dovol nám utěšit tě.“
Ale Erestor ho ignoroval a Celebornovo srdce těžklo vážnou předtuchou. Kolik let bude Erestorovi trvat, než k nim najde zpáteční cestu? Za předpokladu, že se k nim Erestor nakonec vrátí. Tmavovlasý elf mohl také v tomhle stavu zůstat až do konce Ardy.
„Pro smilování Valar, co budu dělat?“ Mnohem vhodnější by však bylo ptát se, co může dělat?
„V tuto chvíli nic,“ zašeptal s pocitem viny.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Haldir ztratil i tu malou naději, kterou měl, když pochopil, že je pro ně Erestor ztracený. Obvykle působivé oči zůstávaly zavřené, tělo tmavovlasého elfa nehybné a Haldir předpokládal, že Erestor zůstal naživu jenom díky svému poutu s Elrondem. Neměl vůbec žádnou představu, co se děje v Erestorově hlavě; proč si zvolil zůstat v tomto katatonickém stavu. Ale když několik měsíců narostlo a zase zmizelo, uvědomil si, že nemá žádnou sílu, aby to změnil. Erestor zůstal nedosažitelný a na živu ho udržovalo jenom několik kapek vody, které příležitostně vklouzly do jeho úst.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Z měsíců se staly roky a ty se přeměnily v desetiletí. Prošla staletí a změnila se ve dvě tisíciletí a Erestor jim stále zůstával nedostupný.
Haldir Erestora stále navštěvoval, a stejně tak jeho bratři. Sedávali s ním, dotýkali se ho, hladili jeho vlasy a pokoušeli se ho přivést z vegetativního stavu, ale Erestor na jejich přítomnost nikdy nezareagoval. Z tmavovlasého elfa se stala téměř kostra. Kosti mu pod kůží ostře trčely, jeho rysy byly propadlé a jeho tělo se zdálo zamrzlé v čase.
Camfael na sebe vzal povinnost provádět s Erestorem pravidelná každodenní fyzická cvičení a často ho ostatní léčitelé viděli utírat si slzy, když opouštěl Erestorův pokoj.
Celeborn se pokusil domluvit Galadriel, ale ta už o Erestora neměla zájem. Jediné, na čem jí záleželo, bylo, že je Erestor stále na živu a pomáhá Elrondovi.
Elrond… Haldir Půlelfa viděl, když Elrond navštívil Lothlorien. Celeborn zaznamenal okouzlující výraz na tváři své ženy, když Peredhelovi představila Celebrían, a pozoroval její intriky, když se snažila dát Elronda a Celebrían dohromady. Jeho znepokojení vzrostlo a dokonce se pokusil své manželce oponovat, ale Galadriel neustoupila a než si uvědomil, co se stalo, byli Elrond a Celebrían zasnoubení a těsně před svatbou. Když bylo oznámeno jejich zasnoubení, uchýlili se Celeborn i Haldir do Erestorova pokoje a seděli u nevědomého elfa v tichém protestu.
„Můj pane, tohle není správné. Elrond a Erestor patři k sobě.“ Během posledního tisíciletí se Haldir dozvěděl, že Celeborn často nesouhlasí se svou ženou, ale že váhá otevřeně protestovat proti jejím rozhodnutím.
„Máš pravdu,“ řekl Celeborn a těžce si povzdechl. Erestor byl přikrytý teplou přikrývkou a mohli by si ho splést s mrtvolou, kdyby ho dobře neznali. „Dělal jsem chybu na chybu. Mou první chybou bylo, že jsem souhlasil, aby se Erestor takto připoutal k Elrondovi. Spojení mělo být oboustranné a Erestor měl být Elrondovým právoplatným manželem.“
Haldir, který třel Erestorovy kostnaté prsty, ztěžka polkl.
„A když potratil, měl jsem kontaktovat Elronda a říct mu to. Ale udělal jsem další chybu a zatajil jsem mu to, čímž jsem Erestora odsoudil k tomuto živoření.“ Celeborn se obviňoval za Erestorův příšerný osud. „A teď už je příliš pozdě říci Elrondovi pravdu. Zítra budou oddáni.“
Haldir jemně stiskl Erestorovu ruku. Dokonce i po dvou tisících letech stále ještě doufal, že u Erestora vyvolá nějaký druh reakce. „To není fér,“ řekl a připomněl si slova, která řekl poté, co Erestor přišel o dvojčata. „Podívejte se na něj.“
Celeborn to udělal a jeho tělem otřásla bouře emocí. „Jsou chvíle, kdy si přeju, aby se nad ním Mandos slitoval a povolal ho do Síní čekání.“
„Ale Galadriel by to nechtěla.“
Celeborn se střetl s Haldirovým upřeným pohledem. „Elrond Půlelf je opět silný. Vyrovnal se se ztrátou svého milence, svého dvojčete a našel novou lásku u Celebrían. Viděl jsem je spolu. Možná to způsobily Galadrieliny machinace, ale přinejmenším je v tom zapojená i láska. Elrond a Celebrían jsou šťastní.“
„Ale Erestor není.“ Haldir se zhluboka nadechl. „Dal bych svůj vlastní život, abych ho přivedl nazpět.“
„Ale on by to nechtěl,“ podotkl Celeborn, který věděl, že Erestor by nechtěl, aby Haldir učinil takovou oběť. „A ty každopádně nemůžeš. Erestor je stále ještě spojen s Elrondem.“
„Tak tomu sňatku zabraňte!“
„To udělat nemohu. Miluji svou dceru a chci ji vidět šťastnou. Jsem rozpolcený, Haldire!“ Celeborn doufal, že by ho mohl pochopit, ale pak uviděl v oříškových očích strážce hněv. „Mám svázané ruce.“
„A tak bude dál trpět Erestor!“
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Haldir stál na konci zástupu a poslouchal, jak Galadriel spoutává Elronda a Celebrían v posvátném svazku. Nicméně jeho srdce a myšlenky byly u Erestora. Jeho poslední naděje, že budou Erestor a Elrond jednoho dne opět spojeni, byla nyní zničena. Když se podíval na Galadriel, viděl v jejích očích obrovskou radost a potěšení. Celeborn, který stál vedle ní, se také zdál být šťastný, ale Haldirův cvičený zrak zachytil smutek v očích jeho Pána.
Haldirův pohled se z Celebornovy tváře přesunul na Elrondovu a jeho žaludek se sevřel, když na Půlelfově tváři viděl štěstí. ’Nemáš ani tušení, jak vysokou cenu tohle štěstí stojí. Jen několik talanů odtud Erestor dál bledne a ty jsi jediný, kdo by ho mohl přivést zpět. ’
Ale ve skutečnosti nemohl vinit Elronda. On neměl žádnou představu o tom, jak ho Galadriel zmanipulovala. ’Celebrían a Elrond budou šťastní. A, soudě podle toho polibku, už jsou. Valar je obdaří dětmi a Elrond se nikdy nedozví o dvou synech, o které přišel. ’
Neschopný tady dál zůstat se omluvil a odešel posedět k Erestorovi. Tmavovlasý elf si nezasloužil, aby byl v této hodině sám.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Rúmil se připojil k Haldirovi a teď sledoval činnost na nádvoří. Jeho oči, které zkoumaly prostor pod nimi, se zúžily, když uviděl, jak Elrond vysazuje Celebrían do sedla. Zamilovaně se na sebe usmívali a Půlelfova ruka něžně spočinula na jejím stehně. „Odcházejí, Haldire.“
„Mě to nezajímá, muindor,“ prohlásil Haldir, který byl přinucen přerušit předčítání Erestorovi, aby mohl odpovědět Rúmilovi. „Pro mě za mě může Peredhela pohltit balrog.“
Rúmil si povzdechl a pozoroval, jak imladriská společnost odjíždí. Jakmile mu zmizeli z dohledu, otočil se a usedl na bok Erestorova lůžka. Pro všechny tři bratry se stalo druhou přirozeností držet ruku tmavovlasého elfa nebo hladit jeho vlasy, které byly každý den učesané a elegantně zapletené. Jeden z nich se vždycky postaral, aby Erestor vypadal upraveně.
„Orophin se dneska vrátí z hlídky. Kdy odcházíš ty?“ zeptal se Haldir, který se pokoušel najít pasáž, kterou četl Erestorovi.
„Za úsvitu.“ Rúmil zvedl šálek čaje, který předtím přinesl, a upil z něj. Už dávno se vzdali snahy přimět Erestora vypít nějakou vodu. Místo toho každé ráno jeden z nich zaskočil, aby jeho rty navlhčil několika kapkami.
„Dnes večer zůstanu s Erestorem. Celeborn s ním posedí ráno.“ Haldir konečně našel správný odstavec a právě chtěl zase číst, když Rúmil promluvil dřív, než mohl začít.
„Myslíš si, že se k nám vůbec někdy vrátí? Nebo takhle zůstane až do konce Ardy?“ Rúmilovy oči přetékaly soucitem, když pohlédl na Erestorovu křehkou postavu.
„Musím věřit, že se jednoho dne probudí,“ prohlásil Haldir rozhodně. „Jakmile přestane truchlit nad smrtí svých synů, vrátí se k nám. Co je to pro nás dva tisíce let, Rúmile? Jsem přesvědčený, že Erestor je stále tam a že přijde zpět k nám.“ ’Ke mně. ’
Haldir si to dlouho odmítal připustit, ale jeho city k Erestorovi se prohloubily. Nebyl si jistý, jestli se to dá nazvat láskou. Nebyla v tom žádná vášeň, žádná touha. Místo toho se v jeho srdci usadil hluboký pocit starostlivé lásky. ’Chci vidět, jak se jednoho dne uzdraví, a budu tady pro něj, až se konečně probudí! ’
Haldirova tvář byla jako otevřená kniha pro Rúmila, který sdílel jeho naději, že Erestor nakonec najde sílu překonat svou ztrátu. Ale na rozdíl od svého bratra se obával, že ten den možná nikdy nepřijde.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Byla řada na Orophinovi omýt Erestora houbou, umýt jeho vlasy, učesat je a zaplést. Jeho dotyky byly lehké a uklidňující, zatímco o svého svěřence pečoval. Ztratil přehled o tom, kolikrát to dělal pro léčitele, který před téměř třemi tisíci lety zachránil jeho život, a přece se stále ještě ujišťoval, že s Erestorem zachází s největší možnou péčí.
„Nejsem si jistý, jestli to chceš vědět, ale Elrond a Celebrían jsou teď pyšnými rodiči dcery. Dali jí jméno Arwen.“ Během těch tisíciletí si zvykl mluvit na tmavovlasého elfa, jako by byl stále vzhůru, a občas mu povídal o Elrondovi a jeho dětech. „Uspořádali oslavu. Vím, že je to pro tebe slabá útěcha, ale Elrond je šťastný. Tvá oběť posloužila vznešenému účelu, meldir. Jen bych si přál, abys to byl ty, kdo našel blaho v Elrondově náruči.“
Vmanévroval Erestora do sedu, aby mohl zaplést dlouhé černé vlasy, a teď, když svou práci dokončil, pomalu uložil Erestora zpátky na záda. „Haldir se ze své hlídky vrátí zítra. Jsem si jistý, že bude nedočkavý, aby ti mohl povyprávět o všem, co se mu stalo.“
Orophin chtěl právě urovnat zbloudilý pramen, když jeho ruka ztuhla ve vzduchu.
Erestor konečně otevřel své oči a teď se na něj díval.
meldir - přítel
mellon - přítel
muindor - bratr