| Zobrazeno: 1703
/ 1
Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Samy
Párování: Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating: slash, 18+
Varování: MPREG, strach, AU
Shrnutí: Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?
„Jsi připravený vyrazit?“ Haldir se potešeně usmál, když našel Erestora, jak čte jednu z knih, které mu včera Rúmil přinesl. „Věřím, že je to zajímavá četba?“
Eresor byl překvapený, když Haldira uviděl tak brzy. Arien právě vstala a on ho nečekal dřív než večer. Haldirův úsměv byl nakažlivý a on shledal, že mu ho vrací. „Je to rozptýlení.“
„Z myšlenek na Elronda Půlelfa?“ Haldir vstoupil do malé místnosti a rozhlédl se - opravdu se rozhlédl - všiml si, jak málo nábytkem je Erestorovo obydlí vybaveno.
„Mohu ho cítit,“ řekl Erestor pomalu. „Je ještě slabý, ale sílí.“ Peredhel byl v jeho mysli přítomný neustále, což bylo něco, co zpočátku shledával tísnivé, ale teď se učil mít z tohoto spojení radost, protože cítil také Elrondovy chvíle krátkého štěstí a klidu.
Haldir tmavovlasého elfa studoval. Erestor vypadal křehčí než obvykle a tmavé oči mu připadaly otupělé. „Potřebuješ jít ven do volné přírody.“
„Lord Celeborn mě tedy nechá jít na vycházku?“ Byla to škoda, že bude musel čekat celý týden, než bude moci jít zase ven, ale přinejmenším měl teď něco, na co se mohl těšit.
„Ano, doprovodím tě. Je nějaké speciální místo, kam bys chtěl jít?“
„Můžeme se vyhnout davům? Nechci se setkat s jinými elfy.“ Erestor viděl jejich reakce, když ho před tisíciletími Galadriel a Celeborn odsoudili. Jejich oči byly plné nenávisti, nedůvěry a odporu a tyhle pocity se neměnily. Nijak netoužil znovu na sobě cítit ty oči.
„Můžeme se procházet mezi mellyrny, jestli si to přeješ.“ Haldir zvedl ruku a dal Erestorovi znamení, aby se zvedl ze židle. „Můžeš ve čtení pokračovat později. Je příliš krásný den než abys zůstával uvnitř.“
Erestor odložil knihu a pomalu vstal. „Jsi si jistý že ti nebude vadit dělat mi společnost? Musíš mít mnohem důležitější úkoly na vyřízení.“
Haldir pozorně Erestora studoval. Co s ním to dlouhé uvěznění udělalalo? Jak ho ovlivnilo? A mohly by být tyto účinky odstraněny? „Následuj mě ven.“
Erestor vyhověl a společně sestoupili z talanu. „Nebudu dole svázaný? Zastrašovaný? Nebojíš se, že se pokusím utéct?“ Už dávno se vzdal myšlenek na útěk a přijal svůj osud. Cítil se dokonce jistý natolik, že mírně škádlil Haldira.
Ale Haldir to hned nepochopil. Právě chtěl vážně odpovědět na Erestorovy otázky, když zahlédl v očích druhého elfa neobvyklou jiskru. Odfrkl a vedl ho blíž k jezeru, pryč od nejrušnějších prostor, aby tak Erestorovi poskytl soukromí, o které ho požádal. „Tady budeme sami.“
Erestor vděčně přikývl, zatímco vnímal své okolí. Ze země se zvedala mlha a mírný proud vody tišil jeho otřesené nervy. Bylo nemožné uzamknout se před Elrondem - ten byl právě teď nešťastný, což způsobilo, že také cítil zármutek.
„Není něco v pořádku?“ Haldir v oříškových očích uviděl neklid.
„Mohu cítit Elrondovu bolest,“ vysvětloval Erestor. „Doufám, že časem tyto pocity zeslábnou.“
„Ruší tě to? Být schopný cítit jeho emoce?“ Haldir se zajímal, jaké to je pro Erestora.
„Bude to trvat, než si na to zvyknu,“ řekl Erestor nakonec, přičemž zjistil, že se svému hlídači otevírá, což ho překvapilo. Během jeho uvěznění zde spolu sotva promluvili pár slov. „Určitým způsobem je to utěšující, když vím, že nejsem sám.“
‘Sám,’ přemítal Haldir, ‘ano, musel jsi být v minulosti velice osamělý.’ Vzpomněl si, že napravo od nich je zahrada s léčivými bylinami, a dal Erestorovi znamení, aby ho následoval.
Erestor snadno s Haldirem srovnal krok a slabě se usmíval. Kráčet takto, s Haldirem po boku, mu připadalo utěšující. Mohl by si na to zvyknout, a proto se ihned peskoval. Bylo to pošetilé, aby se k Haldirovi víc připoutával. Jakmile bude strážce cítit, že jeho dluh je splacen, stane se zase odměřeným a rezervovaným. „Kam míříme?“
Haldir ukázal prstem na zahradu a zjistil, že jeden z Celebornových léčitelů pečuje o rostliny. „Myslel jsem si, že by tě tyhle rostlinky mohly zajímat.“
„To je od tebe velice pozorné,“ řekl Erestor a v jeho hlase bylo zřejmé překvapení. Vstoupil do zahrady a začal zkoumat a poznávat léčivé byliny. Přál si, aby mu bylo dovoleno o ně pečovat, jako to dělal onen léčitel, ale Galadriel a Celeborn by to nikdy nedovolili.
Léčitel, když viděl, že se někdo zajímá o jeho rostliny, se přiblížil a začal vysvětlovat jejich hojivé účinky.
Haldir viděl Erestorův zmatek, tak se opřel o dub a povzbudivě na něj přikývl, aby se od staršího léčitele nechal poučit. V jeho hlavě se začal utvářet plán, ale jak by mohl od Celeborna dostat souhlas? Samolibě se usmál, když uviděl, že do zahrady vstoupil také Pán Zlatého lesa.
Celeborn na Erestora překvapeně pohlédl a pak se rozhlédl po Haldirovi, protože věděl, že strážce musí být poblíž. Když k němu Haldir přistoupil, zeptal se, „Přivedl jsi ho sem?“
„Ano, můj Pane. Erestor je léčitel. Které místo by pro něj bylo vhodnější, aby se dozvěděl víc o léčení?“ Jeho plán na sebe pomalu začal nabírat tvar. „Uvažujte o tom, můj Pane. Je to nadaný léčitel. Vím to, protože jsem ho viděl uzdravit Orophina. Nebylo by to moudré, nechat naše léčitele, aby ho učili? Možná by nám jeho talent v budoucnu mohl dobře posloužit.“ Haldir chvíli vyčkával, potěšený, že Celeborn opravdu o jeho slovech uažuje. „A teď, když je svázaný s Elrondem Půelfem, bychom se o něj měli dobře starat. Když zeslábne Erestor, tak také Peredhel.“
Celeborn pečlivě zvažoval Haldirova slova, protože věděl, že Haldir měl pravdu. „Pochopil jsem, že mohl utéct, když se Orophinovi stal ten nešťastný pád?“
„Ano, ale neutekl. Zůstal, a my ho nemuseli žádat o pomoc, prostě ji nabídl.“ Haldir zadoufal, že Celeborn bude vidět věci stejně jako on. „Proč mu nedat část zahrady, aby o ni pečoval? Nechte ho studovat s léčiteli. Z jeho znalostí a talentu můžeme mít jenom prospěch.“
Celeborn se zamračil. „Tvá slova zní rozumně, ale…“ Když Galadriel a on odsoudili Erestora k doživotnímu vězení za jeho účast na vraždění, neuvažovali o budoucnosti. Erestor byl teď jejich vězněm po mnoho tisíciletí a možná byl čas na nějaké změny. ‘Nemůžeme ho držet uvězněného v pokoji do konce Ardy. Ne po tom, co zachránil Elronda a Orophina.’
„Můj Pane?“ Erestor, který na sobě ucítil Celebornův pohled, k němu opatrně přistoupil a uctivě sklonil hlavu. „Doufám, že jsem se neprohřešil? Nechci, aby měl Haldir nepříjemnosti kvůli tomu, že mě sem přivedl.“
Celeborn zůstal potichu a stále Erestora studoval. Šel dokonce tak daleko, že se pokusně dotkl jeho mysli, něco, co nikdy dřív neudělal. Byl překvapený, když vycítil strukturu Erestorovy mysli, která byla vřelá a otevřená a nic neskrývala. Znovu se podivil, jak se vůbec kdy Erestor mohl zaplést do toho masakru. Došel k rozhodnutí a prohlásil, „Chtěl bys studovat s léčiteli, Erestore?“
Ohromený výraz v Erestorových očích přiměl Celeborna k uchechtnutí, ale rychle svou tvář ovládl. Uviděl odhodlané Erestorovo přikývnutí a zadoufal, že udělal správné rozhodnutí. „Můžeš s nimi tedy denně studovat. Každý den dvě hodiny. Navíc ti bude přidělena část této zahrady, abys o ni pečoval. Jako léčitel potřebuješ vědět, jak tyto léčivé rostliny pěstovat a sklízet. Léčitelé tě to naučí.“
Erestor zmateně mrkal, až nakonec znovu našel hlas. „Ale… Nemám dovoleno vycházet ven víc než jednou za týden.“
„To se změnilo,“ prohlásil Celeborn a pokrčil rameny. „Ale na oplátku chci tvé čestné slovo, že se nepokusíš utéct.“
„Moje čestné slovo? Myslel jsem, že žádnou čest nemám, když jsem vrah.“ Erestor tohoto šlehnutí okamžitě zalitoval, plný obav, že by mohl Celeborn odvolat privilegia, která mu právě udělil. „Omlouvám se. To bylo neúmyslné.“ Erestor rychle sklopil oči a modlil se k Valar, aby si to Celeborn znovu nerozmyslel. „Nepokusím se o útěk.“
Celeborn přikývl, přitom vnímal Erestorovy protichůdné emoce. „Věřím ti. Můžeš studovat s léčiteli a pečovat o tuto zahradu. Na oplátku chci, aby ses věnoval potřebám raněných, když budou tvoji pomoc potřebovat.“
„Rozhodně se k nikomu neotočím zády,“ slíbil Erestor. „Ale pochybuji, že by někdo chtěl pomoc od vraha.“
„Vždycky jsi tvrdil, že jsi na tom neměl žádný podíl,“ řekl Celeborn zamyšleně. Proč mu právě teď začínal věřit?
„Neměl jsem na tom žádný podíl,“ prohlásil Erestor pevně a odvrátil oči, aby se podíval na léčitele, který sbíral bylinky. „Nezabil jsem Rhosse. Byl jedním z mála přátel, co jsem kdy měl.“ Erestor však už před dávnou dobou sám sebe přesvědčil, že by mu nikdo nikdy stejně neuvěřil, proto teď nevynaložil žádné úsilí, aby přesvědčil Celeborna. „Smím se vrátit k léčiteli? Vyprávěl mi o rostlinách.“
„Ano,“ Celebornovy oči se zúžily, zatímco Erestor spěchal, aby se vrátil po bok léčitele. „Haldire, udělali jsme chybu?“
„Pokládám si tutéž otázku,“ odpověděl Haldir pomalu, sledoval Erestora a viděl, jak se čokoládové oči plní zvědavostí a touhou po vědění. „Oropnin našel Erestora klečet vedle Rhosse, s prsty pevně sevřenými kolem jílce nože, který byl ponořený do jeho srdce.“
Do Celebornovy mysli se vřítila překvapivá myšlenka. „Nebo držel nůž na místě, aby se ujistil, že nedojde k další ztrátě krve?“
Haldir se napjal. „Je to možné?“
„Ano, léčitel by věděl, že je to lepší, než nůž odstranit.“ Celeborn si Erestora pozorně prohlížel, chápaje, že je tu možnost, že tmavovlasého elfa posoudili špatně. Teď byl odhodlaný konečně odhalit o Erestorovi pravdu.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
O dva týdny později navšívil Celeborn léčitele, aby se poptal na Erestora. Pověděli mu, že tmavovlasý elf je velice nadšený student. Byli potěšeni pokrokem, který udělal, a řekli Celebornovi, že nikdy dřív neviděli u nějakého elfa takovou léčivou sílu. Erestor měl schopnost hojit bez použití bylin, což je velice ojedinělé. Celeborn si zřetelně všiml pyšného, uznalého pohledu v očích léčitelů, kteří doufali, že bude mít Erestor dovoleno pokračovat s nimi v práci.
Poté, co je opustil, zvažoval Celeborn vše, co se dozvěděl. Byl si jistý, že by léčitelé vycítili, kdyby měl Erestor zlé úmysly, ale místo toho si ho ještě víc oblíbili. Takže co mu to prozrazovalo o Erestorovi? Čím víc o tom přemýšlel, tím víc byl nakloněn tomu, že Erestorovi věří, když tvrdil, že Rhosse nezabil. To byla děsivá představa. Odsoudili ho k žalostnému životu na základě nedorozumění.
Diskutoval o tom s Galadriel, ale zjistil, že ta jeho názor nesdílí. Stále byla přesvědčená o Erestorově vině a odmítla znovu posoudit rozsudek. To ho stavělo do obtížné situace; museli představovat sjednocenou vládu a nemohli spolu veřejně nesouhlasit.
Když dosáhl zahrady, zjistil, že Erestor sklízí bylinky. Vážnost v jeho tváři mu prozradila, že ví, co tyto rostliny mohou udělat a jak cenné jsou. Náhle Erestor ztuhl; Celeborn si uvědomil, že vycítil jeho přítomnost a zřetelně se v jeho blízkosti cítil nepříjemně. „Erestore.“
Erestor se uctivě uklonil a sklopil oči. „Můj Pane.“ Uvědomoval si, jaké měl štěstí, když mu Celeborn dal víc osobní svobody, a neodvážil se riskovat, že by ho nějakým způsobem provokoval. Nejlepší bylo jednat uctivě a vyčkat na pokyny.
„Pojď se se mnou projít.“ Celeborn zaslechl Erestorovo překvapené zajíknutí a pokynul mu, aby srovnal svůj krok s ním.
Ustrašeně - protože byl nejistý, proč s ním chce Celeborn mluvit - udělal Erestor, jak mu bylo řečeno. „Udělal jsem něco, co vás urazilo?“ Možná by mohl napravit onu chybu, kterou udělal?
„Mluvil jsem s tvými učiteli. Léčitelé jsou tebou velice potěšeni.“
Celebornova nečekaná pochvala Erestora šokovala. „Můj Pane?“
„Pilně pracuješ, jsi hodiny pod širým nebem a přesto zůstáváš bledý - slabý. Proč je to tak?“
Erestor se zamračil. „Můj Pane, nepochybně víte, že velká část mé životní energie se nyní vlévá do Elronda Půlelfa?“
Celeborn pohlédl na Erestora. Ano, věděl to, ale nebyl si vědom toho, že Elrond dostal tak obrovské množství životní energie. A že to bude trvat tak dlouho. „Řekni mi tedy, jak se Elrondovi daří?“
Erestor ztěžka polkl. „Stále ještě truchlí nad smrtí svého milence.“
„Ale už déle neuvažuje o tom, že by ho následoval do Síní čekání?“
„Ne, přijal to, že bude žít. Mohu jeho přijetí cítit.“ Erestor se divil, proč to Celeborn vytáhl. „Vyskytly se dokonce krátké okamžiky štěstí.“
„Dobrá.“ Celebornova hlava byla zamyšleně skloněná, ruce sevřené za zády a oči zaměřené na zem, jako by mu půda 'Lorienu mohla poradit. „A jak se s tím vyrovnáváš ty?“
Erestor byl tak ohromený, že se v chůzi zarazil. „Můj Pane?“
Celeborn se k němu obrátil a zkoumal Erestorův pohled. „Přemýšlel jsem o celé té záležitosti. Připoutal jsi se k Elrondovi a posiluješ ho, a přesto na oplátku nedostáváš nic.“
„Nic? Nenazýval bych to ničím,“ Erestor zíral na léčivé byliny, které nesl. „Dal jste mi šanci najít zase jednu mou součást.“
Celeborn se cítil zahanbeně, když tato slova zaslechl. „Jsem rád, že jsi tu nalezl určitou míru štěstí.“
„Je to to nejlepší, v co jsem mohl doufat.“ Celebornovo chování Erestora mátlo, ale následoval ho poslušně, když ho doprovodil k talanu, kde přebývali léčitelé.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Erestor se vylekaně probudil, rukama si hladil břicho, jak se pokoušel zmírnit nucení ke zvracení, které ho poslední týden probouzelo každé ráno. Ithil dorostl a ubyl dvakrát od té doby, co se připoutal k Elrondovi a on se cítil stále slabší. Bojoval o to, aby se posadil zpříma, ale když konečně uspěl, jeho žaludek se vzbouřil. Rychle si zakryl ústa rukou a klopýtal do koupelny, kde se vyzvracel do umyvadla.
Co se s ním děje? S jeho tělem bylo něco v nepořádku, ale nevěděl co. Kromě nevolností se cítil unavený, nafouknutý a v noci míval křeče v nohách.
Možná se před dvěma měsíci přecenil, když nejprve zachránil Elronda a pak Orophina, a teď za to platil. Bylo docela dobře možné, že se mu jeho tělo pokoušelo říct, že musí víc odpočívat, spát a jíst. Ale pouhé pomyšlení na jídlo přimělo jeho žaludek znovu ke kotrmelci.
Jakmile bylo jeho břicho naprosto prázdné, vypláchl si ústa vodou. „Co mám dělat?“ Mohl se zeptat léčitelů, ale byl si docela jistý, že je jenom vyčerpaný a že mu pomůže jenom odpočinek. Ale on nechtěl své studium s léčiteli přerušit. Celeborn se vyjádřil naprosto jasně, že očekává, že se Erestor své práci zasvětí, a obával se, že by si to Pán mohl rozmyslet, kdyby se doslechl, že přestal navštěvovat své lekce.
Ne, vrátit se do postele a odpočívat bylo naprosto vyloučené. Měl by jít dnes večer spát dřív a doufat, že dožene chybějící spánek a dá tak svému tělu šanci na zotavení -- nakolik je pro něj možné zotavit se. Teď, když musel svou životní energii sdílet s Elrondem, nebude se nikdy cítit úplný. Možná by bylo nejlepší si na tento pocit zvyknout.
Erestor se přinutil k rychlé koupeli a po převléknutí se do róby opustil svůj pokoj, aby se připojil k léčitelům.
Kdy ho stráže přestaly do talanu léčitelů doprovázet? Jednou ráno čekal na jednoho ze svých žalářníků, ale když se Rúmil neukázal, jeho znepokojení vzrostlo. O hodinu později se u jeho dveří objevil jeden z léčitelů a dotazoval se, proč se k nim ještě nepřipojil. To byl okamžik, kdy si Erestor uvědomil, že dostal další kousek svobody. Od toho dne cestou k léčitelskému talanu procházel sám a těšil se z klidu a míru.
Ale dnes ráno to bylo trochu jiné. Byl zamyšlený, protože Elrond se obzvlášť rmoutil a on cítil, jako by měl nyní každou chvíli omdlít. Musel se zastavit a opřít o kmen stromu. Nečekaně se v jasanu vzedmula síla a pokusila se mu dodat energii, kterou potřeboval k další chůzi.
Poté, co stromu poděkoval za jeho dar, se cítil dostatečně silný na to, aby pokračoval.
‘Co když si léčitelé všimnou, že je se mnou něco v nepořádku? Nechci, aby si stěžovali Celebornovi.’ Ale jedna jeho část ho opravila; léčitelé se o něj starali a nikdy by o něm nemluvili špatně.
„Erestore? Jsi v pořádku?“ Orophin, který byl na cestě do talanu, jenž sdílel se svými bratry, náhodou narazil na Erestora.
„Jsem… unavený,“ pomalu odpověděl Erestor a uvažoval, proč se jeho hruď svírá bolestí. „Musím dojít k léčitelům.“
Orophin přikývl. „Ano, vypadáš, jako bys potřeboval jejich pomoc.“
„Pomoc? Ne, musím s nimi studovat.“ Bolest v hrudi vybledla, ale žaludek ho dál trýznil. Zoufale si chtěl lehnout a schoulit se pod teplou ochranu přikrývky. Téměř ustoupil, když Orophin ovinul svou paži kolem jeho pasu. „Jsem v pořádku. Nepotřebuji…“ Klopýtl o své vlastní nohy a byl by upadl, kdyby nebylo Orophinovy pevné paže.
„Je to Elrond, že ano?“ Na Orophinově čele se objevily hluboké vrásky. „Vyčerpává tě.“
„Zřejmě,“ souhlasil Erestor.
„Mohu udělat něco, abych ti pomohl?“
„Pochybuji.“ Erestor se zhluboka nadechl pro uklidnění, pak přikývl. „Už to zvládnu.“
Orophin neochotně uvolnil paži, ale nadále pečlivě sledoval Erestora. „Půjdu s tebou do talanu léčitelů.“
„To nebude nutné. Mohu říct, že jsi unavený. Měl bys zamířit do vlastního talanu a odpočinout si.“
„Můžu odpočívat potom, co tě doprovodím,“ řekl Orophin rozhodně. Od té doby, co Erestor zachránil jeho život, cítil se vůči němu starostlivě a trápilo ho vidět ho takhle oslabeného. „Ujistím se, že se tam dostaneš, aniž bys upadl.“
Protože v Orophinových očích poznal odhodlání, Erestor ustoupil.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Camfael byl ustaraný, když uviděl, v jakém je Erestor stavu. Tmavovlasý elf se zdál zesláblý, nevyrovnaný a byl strašidělně bledý. „Jsi nemocný?“ Během těch několika posledních měsíců našel v Erestorovi zalíbení, když odsunul stranou jakékoliv předsudky, které by mohl mít vůči 'bratrovrahovi'. „Dovolíš mi, abych tě prohlédl?“
Erestor začal vrtět hlavou, ale pak zahlédl Orophinův nesouhlas. Co tady strážný pořád ještě dělal? „Neměl bys zamířit do svého talanu?“
„Ještě ne. Nejdřív tě Camfael zkontroluje.“ Orophin zarytě zkřížil ruce přes prsa.
„Ale to není nutné,“ řekl Erestor prosebně. „Potřebuju jenom odpočinek.“ Jeho oči se rozšířily, když se jeho žaludek rozhodl udělat několik ošklivých přemetů. „Je dobře, že jsem dneska ještě nejedl.“
„Kdy jsi jedl naposledy?“ Camfael jemně uložil Erestora na lůžko. „Nech mě, ať tě prohlédnu.“ Při pohledu do Erestorových očí mohl říci, že se ta představa jeho studentovi nelíbí, ale bude-li to nezbytné, bude na něj naléhat.
„Snědl jsem trochu polévky včera večer,“ řekl Erestor a zavřel oči, aby se uklidnil. Znovu je otevřel, když zacítil, že Camfaelovy ruce rozepínají jeho košili. „Nemyslím si, že je nezbyt--“
„Erestore…“ Camfael věnoval Erestorovi pohled, který říkal, 'Neodporuj mi'.
S povzdechem Erestor ustoupil, ale pak si o to víc začal uvědomovat, že Orophin je pořád ještě přítomen. Bylo dost zlé, když cítil Camfaelovy zkoumající ruce, ale teď se musel také vyrovnat s Orophinovým tázavým upřeným pohledem. „Nemusíš tu zůstávat.“
Orophin se konečně nad tmavovlasým elfem slitoval a zamířil ke dveřím. „Později tě buď já nebo jeden z mých bratrů zkontrolujeme.“
„To není nut--“
„Erestore!“ Camfael začínal být chováním svého studenta otrávený. „Mají o tebe starost.“
„Já vím, ale…“ Představa, že o něj má někdo starost, byla pro něj nová zkušenost a on nevěděl, jak se s takovou pozorností vyrovnat. „Děkuji ti, Orophine,“ řekl nakonec a cítil se provinile za to, že se pokusil stříbrovlasého elfa odmrštit.
Orophin přikývl, usmál se a pak odešel, aby mohl Camfael Erestora pořádně prohlédnout. Haldir bude chtít vědět, že s tmavovlasým elfem není něco v pořádku a tak spěchal k jejich talanu, aby svého staršího bratra informoval.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Camfaelovy ruce klouzaly níž a teď zkoumaly Erestorovu břišní oblast. Zamračil se a zeptal se, „Kdy to začalo?“
„Můj žaludek je rozbouřený právě týden a já to stihl včas k umyvadlu, než mi večeře oplatila návštěvu.“ Ne snad, že by sondování bolelo, ale protože nebyl zvyklý, že se ho někdo takto dotýká, tak se rozpačitě červenal. „Neumím si to vysvětlit.“
Camfaelovo zachmuření se prohloubilo, jak nemohl uvěřit závěru, ke kterému dospěl. Nebylo to možné, ale žádné další vysvětlení neexistovalo. „Stalo se něco… neobvyklého před dvěma měsíci?“
Léčitelova otázka byla Erestorovi nepříjemná. „Možná.“ Nemohl Camfaelovi vyprávět o spojení, které tehdy vytvořil. „Proč se ptáte?“
„Všiml sis nějakých tělesných změn?“ Camfael si uvědomil, že si Erestor ničeho nevšiml, když v hnědých očích uviděl ohromený výraz.
„Změn?“ Erestor silně polkl. „Camfaeli, proč se mé tělo mění?“ Polekaný, pokusil se posadit, ale Camfael ho zarazil.
„Nesedej si. Odpočívej.“ Ještě naposledy zkontroloval Erestorovo břicho, aby si potvrdil svůj prvotní závěr, a pak si přitáhl židli a posadil se. Nebyla žádná možnost, jak se na tohle zeptat diskrétně. „Erestore, měl jsi před dvěma měsíci styk?“
Erestorovy oči se rozšířily. „Cože?“ Proč se ho Camfael ptá na něco tak osobního?
„Nuže, měl jsi?“ Camfael se ujistil, že jeho hlas zní vřele a konejšivě, protože si uvědomoval, že za okamžik Erestorem otřese. Mladší elf skutečně neměl ani ponětí, co se mu stalo. „Odpověz na mou otázku, mellon.“
Erestor si zhluboka povzdechl. „Ano, měl.“
Camfael se přikrčil, když musel položit následující otázku. „ A byl jsi na přijímacím konci?“
Přes Erestorovu tvář se rozšířil prudký ruměnec. „Ano,“ zašeptal sotva slyšitelně. Nikdy si nepomyslel, že by mohl skončit tak, že o tomhle bude s někým debatovat!
„Erestore, tohle pro tebe bude šok,“ zahájil Camfael laskavým tónem, přičemž uchopil Erestorovu rozechvělou ruku, „ale opravdu jsi počal. Jsi těhotný.“ A třebaže se připravoval, jak se vypořádat s různými Erestorovými reakcemi, mdloba po vyslechnutí těchto slov mezi nimi nebyla.
„Tedy opravdu to byl šok,“ řekl a urovnal tmavé vlasy z tváře omdlelého elfa. „Ale jsi v těch nejlepších rukách. Dobře se o tebe postaráme.“ Pro mužského elfa bylo nesmírně zřídkavé otěhotnět. „Zajimalo by mě, kdo je otcem,“ dumal Camfael nahlas. „Musíme to zjistit.“