| Zobrazeno: 1830
/ 2
Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Samy
Párování: Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating: slash, 18+
Varování: MPREG, strach, AU
Shrnutí: Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?
„Elrosi, nedělej to. To je bláto! Špína! Ne abys to hodil na… Elronda.“ Erestor si povzdechl, konečně rozuměl tomu, proč byla Elwing tak vyčerpaná, když Rhoss a on přijeli. Dvojčata málokdy spala, vždycky se motala kolem a zvlášť Elros měl rozpustilost v krvi. Elrond byl ten klidnější, vážnější. To byl pravděpodobně hlavní důvod, proč se Elros rozhodl hodit několik hrstí bláta na své dvojče, které se doposud nikdy nepostavilo na odpor.
Protože pomáhal Elwing pečovat o dvojčata už několik týdnů, rozhodla se, že už je připravený postarat se o ně jednu hodinu sám. Řekla mu, aby je vzal ven a hrál si s nimi na zahradě, ale pak se Elros odplazil pryč a našel louži bláta.
„Tak teď musím tvého bratra umýt.“ Ale nemohl pustit z dohledu ani Elrose. To znamenalo, že je popadne oba a vezme je do koupelny. „Elronde, prosím, chovej se slušně, já zatím musím zastavit tvoje nezbedné dvojče.“
Erestor uviděl hroudu bláta, která mířila na jeho obličej, příliš pozdě, takže ho studená hmota zasáhla do pravého oka. „Elrosi!“ Odstraňoval část z mokré hlíny ze své tváře a jeho pohled zatím zamířil k Elrondovi a Erestor zadoufal, že neplánuje napodobit své dvojče. „Jsi hodný chlapec,“ řekl Erestor chlácholivě, když si všiml, že se Elrond dívá na Elrose roztrpčeně. „Přinejmenším na mě neházíš bláto.“
„Zlobí tě?“
Když uslyšel cizí, mužský hlas, zareagoval Erestor rázně. Odhodlaný chránit dvojčata, postrčil Elronda za sebe a sebral Elrose ze zablácené země. „Kdo jste? Co tady děláte? Co chcete?“ Pozoroval cizincovu postavu a divil se, proč ho neslyšel se přiblížit. Možná to bylo proto, že už nebyl tak napjatý, jako když žil s Celegormem a Curufinem.
Zkoumavý pohled tmavovlasého elfa Erestora vylekal a tak se pokusil zaštítit dvojčata před jeho pohledem. „Co chcete?“
„Ada!“ Elrond, který se vylekal, když se Erestor začal choval tak podivně, konečně vzhlédl a pronesl jedno z mála slov, která se už naučil. „Ada!“ Nadšeně začal napůl běžet, napůl se plazit směrem k Eärendilovi.
„Vy jste jejich otec?“ Erestor se stále zdráhal uvěřit cizinci, ale když viděl Elrondův nadšený úsměv a dychtivost, se kterou elfátko chňaplo po otcově noze, ustoupil a položil Elrose zpátky na zem.
„Ano, jsem Eärendil,“ potvrdil tmavovlasý elf. Jeho modré oči zářily jako čirá voda a rychle popadl své syny do náruče. „Ach, tak moc jste mi scházeli!“
Elros šťastně broukal a Elrond se pokusil svými pažemi obejmout otce kolem krku, ale to se mu samozřejmě nepovedlo, protože jeho ruce byly příliš krátké. Erestor si uvědomil, že se usmívá, když vidí radost dvojčat ze shledání s jejich otcem.
Elwing, která svého manžela zahlédla vstoupit do zahrady, se k nim připojila a chichotala se, když uviděla, v jakém stavu Erestor a Elrond jsou. Usmívala se na Eärendila, jejich prsty se propletly a volnou rukou uhladila Elrosovy zcuchané vlasy. „Erestore, pročpak nejdeš očistit sebe i Elronda, a pak se k nám můžeš za půl hodiny připojit na večeři?“
Erestor se mírně začervenal. Od prvního dne s ním Elwing jednala jako s přítelem, možná dokonce jako s mladším bratrem, ale nikdy jako se sluhou. Stále ještě si pamatoval, jak ho poprvé pozvala, aby s ní povečeřel.
Zůstal oněmělý a později se omlouval, že za celý večer nepronesl jediné slovo. Pravda byla, že byl přemožen její vlídností.
Přikývl a přijal do své náruče Elronda, kterého mu Eärendil podal. „Nebude to trvat dlouho.“ Když se obrátil, aby zamířil do domu, slyšel, jak se Eärendil směje, zatímco Elwing kárá Elrose. ‚Tohle je šťastná rodina.‘ A začínal se cítit její součástí.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Erestor posadil Elronda na almaru a chopil se ručníku a kostky mýdla. Poté, co namočil látku do vlažné vody a namydlil ji, jemnými tahy po Elrondově tváři odstraňoval bláto. „Tvůj bratr je temperamentní.“ Elrond se na něj hloubavě podíval, což přimělo Erestora k úsměvu. „Rhoss mi mnohokrát řekl, že jsem příliš vážný, ale ty jsi dokonce ještě horší nežli já. Pročpak na mě takhle koukáš?“
Elrond napřímil svou hlavu a podíval se na něj velkýma, šedýma očima. Erestor se na elfátko usmál a pokračoval v jeho umývání. „Tak. Naštěstí tvoje šaty minul.“
Nečekaně zvedl Elrond svou pravou ruku a přitiskl svou dlaň do bláta, které stále ještě lpělo na Erestorově tváři. „Jej!“ Teď mohl začít od začátku. „Podej mi ruku, než to rozmatláš všude po sobě.“
Když zachytil upřený pohledf elfátka, zauvažoval o nepleše, kterou v těch velkých kukadlech četl. „Tak ty jsi to udělal schválně! Jsi malé nezbedné elfátko a zasloužíš si potrestat!“ Trest se vždycky skládal z lechtání, které na nahé kůži vyvolalo husí kůži, a ještě víc lechtání. O minutu později se Elrond šťastně kroutil, hihňal a pokoušel se vyhnout lechtajícím rukám.
„Elrond tě má rád,“ řekl Eärendil, který se rozhodl zkontrolovat svého mladšího syna. To, co viděl, se mu líbilo. Elwing udělala dobře, když souhlasila s tím, že Erestora přijme. Jeho žena mu právě vyprávěla, že je jí Erestor čím dál tím milejší, a tak mu chtěl poděkoval za to, že se stará o dvojčata. Ale nebyl připravený na panickou hrůzu v Erestorových očích, když na něj promluvil. Zřejmě ho neslyšel vstoupit a cítil se vystrašený.
Erestor zareagoval instinktivně, když zjistil, že se na malém prostoru nachází s mnohem starším elfem, a odstoupil od Eärendila. Tím nejtvrdším způsobem se naučil, že v blízkosti jiných elfů musí být opatrný.
Když se Eärendil nepokusil přiblížit, sebral Erestor odvahu. „Doufám, že jsem ho vyčistil uspokojivě.“ Opatrně Elronda zvedl a předal ho do Eärendilových rukou.
„Ještě pořád se musíš umýt ty,“ podotkl Eärendil a pečlivě udržoval tón hlasu vřelý a mírný. Když četl Maglorův dopis, četl i mezi řádky a pochopil skutečný důvod, proč posílá Erestora, aby žil u nich. Jednou se s Maglorovými bratry setkal a okamžitě k nim pocítil odpor. „Měl by sis pospíšit, protože Elwing už prostírá na stůl.“
Erestor jenom přikývl, protože ho ovládla jeho plachost a nerozhodnost. Doufal, že Eärendil pochopil, že v tom nebylo nic osobního. Prostě se jen necítil bezpečně v blízkosti mužských elfů. „Připojím se k vám za chvíli.“
Eärendil choval Elronda, který unaveně zíval, proti hrudi a opustil koupelnu doufaje, že se k nim Erestor rychle přidá. Elwing si mladého elfa ve velice krátkém čase oblíbila a tak byl Eärendil nedočkavý, aby zjistil, proč je tak skvělým společníkem.
V koupelně Erestor zíral na svůj odraz v zrcadle. „Klid. Uklidni se. Eärendil není jako Curifin nebo Celegorm. Nechce ti nijak ublížit… doufám.“
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Eärendil se posadil za stůl a pozoroval Elwing, jak ukládá dvojčata do jejich postýlky. Elrond ani Elros tím nebyli nadšení a jejich drobné prstíky se zachytily na jejích šatech, jak se ji pokoušeli zadržet.
„Musíte spát.“ Elwing se posadila a uchýlila se k jediné věci, která je vždycky uspala. Zazpívala jim ukolébavku.
Eärendil vstal od stolu a zamířil do kuchyně, aby se postaral o jídlo. Elwing nikdy kolem sebe nechtěla mnoho služebnictva, dávala přednost tomu, udělat si všechno sama. Ale zdálo se, že Erestor její názor změnil, a on byl za to mladému elfovi vděčný. Občas měl pocit, že toho Elwing dělá příliš mnoho a teď s dvojčaty se příliš vyčerpává.
„Jaký máš dojem z Erestora? Už se teď o malé stará několik týdnů a vypadá to, že jsou do něj zamilovaní.“ Eärendil počkal, až přestane Elwing zpívat, a teď ji paží objal kolem pasu. Když se podíval do kolébky, zjistil, že Elros usnul, ale Elrond ne. Ale přinejmenším byl zticha a tak jim poskytl chvíli klidu a míru.
Když Elwing viděla, že její manžel už přinesl jídlo na stůl, posadila se naproti němu. Poté, co se ujistila, že je Erestor pořád ještě v koupelně, řekla, „Mám ho ráda. Má dobré srdce, je laskavý a velice ochranitelský, pokud jde o dvojčata.“ Na okamžik se odmlčela a vrhla na manžela zamyšlený pohled. „Ale také si o něj dělám starosti. Snadno se vyleká a vystraší, zřídkakdy ukáže nějakou iniciativu a…“ Byla přinucena se odmlčet, když se Erestor ostýchavě šoural ke stolu. „Posaď se, mellon, a pojez s námi.“
Eärendil zachytil v očích mladšího elfa zmatek nad tím, že byl nazván přítelem. ‚Dnes večer napíšu Maglorovi. Mám spoustu otázek, které se týkají Erestora.‘
Erestor se opatrně posadil stranou a příležitostně nervózně hodil pohledem po Eärendilovi, což staršího elfa znepokojilo. Zřejmě se v jeho blízkosti Erestor necítil v bezpečí. ‚Caranthir, Curufin a Celegorm mají pověst hrubých, prudkých a agresivních elfů. Jestliže žil s nimi, chápu, proč jedná takhle a proč nás Maglor požádal, abychom si Erestora vzali k sobě. Ale chci mít jistotu.‘
„Mohl bys dnes v noci dohlédnout na dvojčata?“ Eärendilovi trvalo několik minut, než se mu podařilo navázat s Erestorem oční kontakt. Utrpení, bolest a strach v těch obrovských očích mu trhaly duši.
„Samozřejmě, proto jsem zde; abych o ně pečoval,“ Erestor téměř škobrtl o svá neuspořádaná slova, jak se snažil skrýt svou nervozitu.
„Výborně, protože chci strávit večer se svou krásnou manželkou,“ řekl Eärendil, spokojený s tím, že se Erestor postará o jejich děti. „Nicméně jsem překvapený, že shledáváš společnost dvou dětí postačující. Není na čase, aby sis našel družku?“
Erestor se téměř zadusil zeleninou. „Družku?“ S otevřenými ústy šokovaně na Eärendila zíral. Nikdy se nezabýval myšlenkou, že by si mohl najít družku. Příliš mnoho desetiletí byl jeho život ovládaný Fëanorem a jeho hrozivými syny. Co předpokládají, že řekne? „Jsem ještě příliš mladý, abych se s někým svázal,“ nakonec podotkl Erestor a doufal, že Eärendil nebude dál tlačit na pilu.
Eärendil odhadoval, že je Erestorovi už několik století a není tedy příliš mladý na manželství. Ale nakonec, bylo to Erestorovo rozhodnutí. On se mohl jen pokusit postrčit ho směrem, který považoval za správný.
„Měli bychom se teď najíst.“ Elwing se trochu rozpačitě usmála, když její žaludek zakručel. Dvojčata ji příliš zaměstnávala a tak vyčerpala svou zásobu energie.
Erestor se podíval na jídlo na svém talíři. Žít u moře znamenalo, že většinou jedli mořské tvory, a ačkoliv mu na začátku jejich ochutnávání připadalo zábavné, teď už si na ně zvykl. Byl zvědavý, co to jedí tentokrát.
Když Elwing viděla jeho tázavý výraz, ochotně vysvětlovala. „Tohle je losos, Erestore, pečený losos s čerstvými bylinkami. Zkus to, jsem si jistá, že ti to bude chutnat.“
Erestor si odlomil kousek čerstvě upečeného chleba a okamžitě ucítil rozmarýn, který Elwing přidávala do těsta před pečením. Nabral si první sousto lososa a jeho oči se rozšířily, když se jeho chuťové pohárky zachvěly a pak explodovaly.
Eärendil si nemohl pomoci, ale Erestorův výraz mu připadal tak zábavný, že vybuchl smíchy. Erestor vypadal, jako by nikdy předtím nic takového nejedl. On i jeho manželka pobaveně sledovali, jak svůj talíř během pár minut vyprázdnil. Vypadal dokonce, jako by ho chtěl vylízat do čista a Eärendil si rychle s Elwing vyměnil pohledy. „Zdá se, že má Erestor ještě hlad.“
Elwing se spokojeně usmála, protože si konečně Erestor začal na své kosti ukládat nějaké maso. Když přijel, byl na její vkus až příliš hubený. Když také dojedla, vstala zpoza stolu a přinesla další, o něco větší talíř.
Erestorovy prsty se zkroutily, jak nasával tu sladkou vůni. Co to bylo tentokrát?
„Bochánky polévané medem,“ oznámil Eärendil a olizoval si rty. Bylo to jedno z jeho oblíbených jídel.
Elwing položila na každý talíř sladké pečivo a sledovala je, jak ho hltají. Usrkla ze své sklenky vína a znovu si všimla, že Erestor se té své ani nedotkl a místo něj upřednostnil vodu. Kdykoliv se podíval na karafu s červeným vínem, jeho čelo se zamračeně svraštilo. ‚Zajímalo by mě, kdo pil tak moc vína, že s ním jedná tak opatrně.‘
„Tje… lahodné,“ zasténal Erestor v úžasném vytržení a litoval, že lahodný je takové nedokonalé slůvko pro popis tohoto potěšení.
„Tady, vezmi si další.“ Elwing na jeho talíř položila další bochánek a užívala si pohledu na něj, jak jí. Když se Eärendil natáhl po její ruce, znovu si propletli prsty a něžně hladili kůži. Protože býval Eärendil často pryč, schraňovala ty chvíle, kdy byl doma. Předem už se těšila na večerní procházku v zahradě s manželem a možná by ji mohl vzít do přístavů, aby pozorovali západ slunce.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
„Tytyty, Elrosi, chovej se slušně.“ Jakmile se dvojčata zaměřila na vyvolání pohromy, odkryl jejich oblíbené hračky, ale Elrosova představa zábavy byla ukrást malý člun jeho bratra.
„Moje!“ Rozkřikl se najednou Elrond a tahal člun z rukou svého dvojčete.
„Elronde, není hezké tohle dělat.“ Erestor si povzdechl a uvažoval, jestli mu ti dva umožní si aspoň na chvíli odpočinout. Dvojčata se od sebe nikdy neodlučovala, a když to považovali za důležité, spřáhli se proti němu. Erestor zjistil, že Elros byl obvykle tím, kdo podnítil nějakou neplechu, a pak Elrond následoval příklad svého dvojčete. „Podívej, chobotnice!“ Tahle 'chobotnice' byla zhotovená z měkké hnědé tkaniny, měla osm dlouhých končetin a velikou, nabobtnalou hlavu. Byla to Elrosova nejoblíbenější hračka.
Elros se po ní natáhl, sevřel své prstíky kolem dvou noh a pak předstíral, že s ní útočí na Elronda. Ten vyvřískl a Erestor mu rychle nabídl ochranu. Mladší dvojče ovinulo prstíky kolem modrého delfína, který byl o něco větší než chobotnice jeho bratra, a pak vypukla divoká bitka mezi oběma hračkami - a chlapci.
Erestor se naklonil blíž a pozorně je sledoval. Byli zaneprázděni svou hrou a on si mohl na okamžik 'odpočinout'.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Elwing si přitiskla prst přes ústa, čímž signalizovala svému manželovi, aby zmlkl.
Eärendil se pousmál, když uviděl spící dvojčata v Erestorově náruči. Zřejmě ho vyčerpali a všichni tři usnuli na podlaze uprostřed bojiště z hraček. „Uložím je do postýlky.“
„Měla bych Erestora vzbudit?“
„Probudí se, když mu z náruče vezmu tu naši hordu,“ řekl Eärendil znalecky. Vycítil silné pouto, které vzniklo mezi Erestorem a jeho dětmi. Bylo dobré vědět, že jsou během jeho nepřítomnosti dobře opečovávaní a že má Elwing pomoc při jejich výchově.
Jakmile z Erestorových paží odebral Elronda, spící elf se pohnul; Erestor instinktivně zesílil sevření Elrose, který se stále ještě tulil k jeho hrudi.
Eärendil uložil Elronda do kolébky a pak se vrátil také pro Elrose. Erestorovy oči se naplnily ostražitostí a Eärendil mohl říct, že mladý elf byl připraven dítě bránit, bude-li to nezbytné. „„Klid, to jsem jen já.“
Erestor unaveně přikývl. Dvojčata ho utahala. „Jsou tak aktivní.“
Elwing se chichotala; souhlasila z celého srdce. „A bude to ještě horší.“
„Oh, ne,“ zašeptal Erestor v předstíraném děsu. „Jsou to malá monstra.“
„Elros je,“ souhlasil Eärendil škádlivě, „zvlášť, když se dostane blízko k nějakému blátu!“
Vřele se rozesmáli a Erestor se cítil být poctěný, že je součástí jejich malé rodinky.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
„Elronde? Copak tady děláš?“ Erestor překvapeně hleděl na elfátko. Jak se čtyřleté dítě dokázalo dostat ze své postýlky?
Elrond zvedl hlavu, natáhl ruce, aby dosáhl na postranici Erestorovy postele, na kterou lezl.
Erestor, který se bál, že by Elrond mohl spadnout, rychle popadl elfátko do náruče. „Pen-neth, nemůžeš takhle přijít do mé postele. Když si tvoji rodiče všimnou, že jsi zmizel, vyděsí se, a to nechceme.“ Zamýšlel vzít Elronda zpátky a znovu ho pečlivě uložit.
Ale mladší dvojče mělo jinou představu. „Ne-e,“ mumlal Elrond, který se stále ještě učil vyslovovat slova. „Zůstat.“
„Nemůžeš tady zůstat, Elronde.“ Erestor vyhledal dětskou tvářičku a přál si, aby byl Elrond dost starý na to, aby mu řekl, proč ho vyhledal. „Udělal Elros něco?“
Elrond pomalu zakroutil hlavou a pak se přitulil k Erestorovi. „Zůstat.“ Doufal, že měl konečně úspěch a starší elf pochopil, že tu chce zůstat.
Ale Erestor neměl v úmyslu ustoupit. „Tvoje nana a ada budou zmatení, když tě nebudou moci najít. Musím tě odnést zpátky.“
„Ne!“ Jednou rukou zachytil látku Erestorovy noční košile a divoce kroutil hlavou. Aby znesnadnil Erestorovi zvednout ho, pevně druhou rukou chňapl po přikrývce. „Zůstat!“
Erestor si uvědomil, že dohadovat se se čtyřletým dítětem nevede k ničemu, tak se opatrně pokusil vypáčit z Elrondových prstíků pokrývku a svou noční košili. „Musíš spát v postýlce, pen-neth, ne se mou.“ Pronikavý pohled, který mu Elrond věnoval, mu prozradil, že s ním elfátko nesouhlasí.
„Jestli tě jeho přítomnost neobtěžuje, tak ho tady nech přes noc,“ řekl Eärendil, který stál ve dveřích.
Erestor překvapeně zalapal po dechu a jeho oči horečnečně studovaly tvář staršího elfa, hledaje náznaky, že se na něj zlobí, ale místo toho se otec dvojčat usmíval. „Neobtěžuje mě.“
„Elrosovi se podařilo vlézt do naší postele a přitulit se k jeho matce. Nevím, proč opustil kolébku nebo proč Elrond vyhledal raději tebe, ale přikláním se k tomu, že ho tu nechám spát. Nechci ho ještě víc rozrušit tím, že bych ho vrátil do prázdné postýlky. Elros se podobně přisál k mé ženě a já ho nechtěl páčit, aby ji pustil.“
Erestor zjistil, že během Eärendilovy řeči mimoděk zadržel dech, a teď si ulehčeně oddechl. Eärendil zřejmě souhlasí, aby Elrond spal dnes v noci v jeho posteli, a on si nebyl jistý, jak na to reagovat. Musel připustit, že ho těší chovat Elronda ve svém náručí, ale byl jenom pečovatel, ne jeden z rodičů elfátka. Elrond by měl také být u Elwing.
„Přinesl jsem jeho přikrývku a jednu z jeho hraček.“ Eärendil rychle pohledem přelétl Eresorův pokoj a trochu ho znepokojilo, že si Erestor k zařízení místnosti nic nepřidal. Bylo to, jako by tu nikdo nežil. Nemá snad Erestor žádné osobní věci?
Erestor ustoupil. „Dohlédnu na něj, ale zajímalo by mě, co se stalo, že se dvojčata vydala každé jinam.“
Eärendil zastrčil měkkou pokrývku kolem Elrondovy malé postavičky a jeho syn si ji okamžitě přitáhl až k ramenům. „Tentokrát ti to dovolím, Elronde, ale příští noc musíš spát v postýlce se svým bratrem.“
Elrond nejdřív trucoval, ale pak převzal úžasně barevnou mušli, kterou mu otec podával. Přiložil si ji k uchu a pomalu usínal, poslouchaje uklidňující zvuky moře.
„Nemyslím si, že ti bude dělat problémy, když už spí, ale kdybych ho odnesl do postýlky, zase by ho to vzbudilo.“ Eärendil se laskavě usmál, když viděl v Erestorových očích úzkost - téměř šok. „Zvykneš si, že se ti vplíží do postele. Možná ti to předtím neudělali, ale moje žena a já je nalézáme spící mezi námi běžně.“
„Tak tedy budu zamykat dveře.“ Ve chvíli, kdy Erestor tato slova pronesl, si uvědomil, že řekl špatnou věc - přinejmenším podle Eärendila. Mohl v jeho očích vidět zklamání, ale proč tam bylo? Rychle se to pokusil objasnit. „Elwing a vy jste jejich rodiče. Není správné, že Elrond přišel raději ke mně.“
„Ach, takhle to je?“ Eärendil začal konečně rozumět. „Nesledujeme skóre, pen-neth. Jestliže dal dnes večer přednost tomu, aby se tulil k tobě, necítím kvůli jeho volbě závist. Je to dítě a všechny děti hledají cit a lásku. Sledoval jsem je, když dneska byli s tebou. Mají tě rádi a zvlášť Elrond tě miluje. Přijmi jejich city a těš se z nich. Dávají je, protože to tak chtějí, a Elwing i já víme, že nás kvůli tobě nemilují míň.“
Eärendilova slova Erestora trochu uklidnila a cítil, že musí udělat své vlastní přiznání. „Já… nikdy… Vyrůstal jsem sám. Nebylo mi dovoleno být u mé matky a… Dokonce ani nevím, jestli ještě žije. Elros a Elrond mi to připomínají. Chci, aby se cítili milovaní, protože já to nikdy nepoznal, ale nechci je vzít vám. Cítím se… rozpolcený.“
„Nemusíš. Není důvod, aby ses tak cítil. Má žena tě už považuje za součást naší rodiny a myslím, že ty to víš taky. Je pro tebe těžké přijmout, že jsi našel místo, kam zapadneš, kde jsi vítaný a chtěný. Ale to se časem změní. Jestliže jsou moje tušení správná, předpokládám, že jsi se předtím nikdy necítil milovaný, a tohle je pro tebe nová zkušenost.“
„Maglor se o mě staral. Zajistil, že jsem jim unikl… Oni nebyli laskaví.“
Eärendil chápavě přikývl. „Někteří z Fëanorových potomků jsou stejně tak vznětliví, jako byl on.“ Pomalu kráčel ke dveřím, protože věděl, že Elrond je v bezpečí a tvrdě spí. „Zítra odjíždím a chci tě požádat, abys dohlédl také na Elwing. Má sklony k vlastnímu přecenění a pak se vyčerpá.“
„Dohlédnu na všechny tři,“ slíbil Erestor, překvapený, ale poctěný, že si Eärendil myslí, že by se mohl postarat o jeho rodinu. „Nezklamu vás.“
„Já vím, že ne.“ Eärendil za sebou zavřel dveře a vrátil se do jejich postele, kde se ochranitelsky stočil kolem manželky a syna, a rychle usnul.
Erestor si Elronda přerovnal v náručí, dokud nemělo elfátko dokonalé pohodlí. Pak udělal něco, co ještě nikdy předtím neudělal, vtiskl cudný polibek do tmavých vlasů. „Spi tvrdě a nechť ti Elbereth nadělí příjemné sny.“
Erestor se už konečně necítil osamělý; někam patřil. Možná měl Eärendil pravdu a on našel rodinu, kterou vždycky chtěl. Hluboce si povzdechl a už teď věděl, že bude příští večer litovat, že bude muset usínat bez Elronda ve svém náručí.
ada - tatínek
mellon - přítel
pen-neth mladý, maličký, človíček