Labyrintem slov...

Původní název: And a Star Came to Imladris
Autorka: Morgana
Web:  http://www.paranoid.nl/avalon/star.html
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Erestor/Glorfindel
Rating:  slash, 18+
Varování:  AU, samozřejmě. Je zmíněno zneužívání.
Shrnutí:  Do Imladris přijde vyčerpaný elf, který s sebou nese drahocenné břemeno. Glorfindel je Glorfindel, proto se mu snaží přiblížit.

Prohlášení:  Není to moje. Tyto postavy náleží profesorovi Tolkienovi. Nemám v úmyslu porušovat žádná autorská práva. Tento příběh jsem nenapsala pro peníze.

Během několika příštích dnů vklouzl Erestor do rutiny, ve které se od znovuzískání vzpomínek cítil pohodlně. Glorfindel ho doprovodil do Elrondovy pracovny, kde se připojil k Celebornovi, Elrondovi, Elladanovi a Melpomaenovi. Přestože nemohl skutečně pomoci, našel Elrond několik úkolů, kterým se mohl věnovat bez potřebných znalostí. Jakmile se Glorfindel přesvědčil, že je Erestor v dobrých rukách, odkráčel na cvičiště. Potřeboval pořádnou zátěž, aby se zbavil potlačovaného vzteku.

Pokud šlo o Caldarna, měl Glorfindel dva rozdílné názory. Jedna jeho část doufala, že ten muž je natolik hloupý, aby přišel do Imladris, aby se tak mohl Erestorovu trýzniteli postavit tváří v tvář. Druhá část doufala, kvůli Erestorovi, že ho Caldarn nechá na pokoji. Obával se, že by se Erestorovo zotavování zpomalilo, kdyby se Caldarn v Imladris objevil.

Poté, co se štval po cvičišti tak, až z něho lil pot, si Glorfindel uvědomil, že do toho nemá co mluvit, ať už si Caldarn pro Erestora přijde či nikoliv. Jediné, co může udělat, je být tady pro Erestora všemi způsoby.

~~~

Erestora práce s Celebornem a Elladanem těšila. Udržoval si jistý odstup od Elronda, i když si nebyl jistý proč. Možná to bylo proto, že ho jednoduše neznal a Elrond teprve musel jeho důvěru získat.

Když se přiblížil večer, toužil Erestor vrátit se ke své dceři, kterou opatroval Lindir, a omluvil se. Tedy, chtěl se omluvit, ale něco mu stálo v cestě: Elrond.

„Dovolíte mi, abych vás doprovodil? Rád bych se poznal s vaší dcerou.“ Elrond pečlivě udržoval své rysy, aby působil uklidňujícím a přátelským dojmem. Věděl, že je pro něj někdy těžké někomu se přiblížit a dokonce jednal trochu rezervovaně, když se zadumal, a nechtěl tuhle chybu udělat právě teď.

Erestor zaváhal. Věděl, že je důležité, aby se s elfím lordem spřátelil, ale raději by to udělal v Glorfindelově přítomnosti. Nakonec přikývl a zvládl slabý úsměv. „Je mi ctí, že ji chcete navštívit.“

Elrond se usmál a zazářil radostí, že Erestor souhlasil. „Mám slabost pro elfátka, aspoň se to o mně říká.“

Celeborn se rozesmál. „To ti můžu potvrdit. Arwen úplně rozmazlil!“

Elrond srovnal krok s Erestorem, když spolu zamířili k Erestorovým hostinským pokojům. To mu připomnělo, že chtěl s Erestorem probrat záležitost jeho ubytování. „Uvažoval jsem, Erestore. Chtěl byste mít své vlastní pokoje nebo byste se raději chtěl přestěhovat do Glorfindelových? Zatím bydlíte v pokojích pro hosty, ale trvalé ubytování je vhodnější.“

Elrondova otázka vyvedla Erestora z rovnováhy. „Mohu si to promyslet?“ Rád by se přestěhoval do Glorfindelových pokojů, protože by se tam cítil bezpečněji, ale nejdřív si s ním o této záležitosti chtěl promluvit. A navíc - mít své vlastní pokoje, to znělo také lákavě. Za posledních pět let měl sotva nějaké soukromí.

„Ale ovšem!“ Elrond rozuměl Erestorovu váhání a chtěl mu dát tolik času, kolik bude potřebovat.

Dorazili ke dveřím dočasného Erestorova bytu a on otevřel dveře. Zůstal stát ve dveřích a vychutnával si pohled, který se mu naskytl. Stále ještě tu byl Lindir, ale Glorfindel byl také přítomný. El si užívala příjemnou chvíli, protože seděla na Glorfindelově stehně a jela na noze legendárního válečníka, jako by to byl poník. Broukala si, švitořila a prstíky měla zabořené do zlaté hřívy.

Elrond se pousmál, když viděl, jak opatrně Glorfindel s elfinkou poskakuje. Zdálo se, že má elfinka všechno pod kontrolou - Arwen také všechny ovládala, když byla ještě maličká. „Má paní, máte mimořádného koně!“ Když zaslechla neznámý hlas, El se otočila. Uviděla cizího elfa a zavrkala, když se po něm natáhla. Očividně si ho spletla s jeho synem Elladanem.

Erestor zvedl ruku a usmál se. „Jedeš na Glorfindelovi tak skvěle! Také bych rád jel, ale jsem pro chudáka Glorfindela moc těžký.“ Erestor si vůbec neuvědomil, že by v těchto slovech mohl Glorfindel vyčíst dvojsmysl, ale šelmovský úsměv zlatovlasého elfa způsobil, že si uvědomil, co právě řekl, a zareagoval ruměncem. „Ne takhle,“ prohlásil, aniž si uvědomil, že ho jen o to víc pobavil.

„Však uvidíme, kdo na kom pojede, Erestore,“ naznačil Glorfindel zlomyslně.

„Mohu si s ní pohrát?“ Elrond přistoupil ke Glorfindelovi a elfince. Glorfindel se rozhodl, že potřebuje oddech, a předal El Elrondovi. Ten byl nadšený, že v Posledním domáckém domě vidí zase další elfátko, a netrvalo mu dlouho, aby si vybavil žertíky, kterými bavil Arwen, když byla maličká.

Erestor se posadil na zem vedle Glorfindela a dychtivě se uvelebil v objetí, které mu zlatovlasý elf nabídl. Chvíli si vychutnával pokojný okamžik. Lindir tichounce pozpěvoval, Elrond bavil El a jeho pevně objímal Glorfindel. Byl dokonale šťastný a zároveň se bál, že to nevydrží.

~~~

Erestor zatajil dech, když vstupoval do Glorfindelových pokojů. Po pečlivém uvážení se rozhodl přestěhovat se k němu. Zvykl si spát v bojovníkově náruči a mít ho blízko.

„Pokusil jsem se pro vás vytvořit vřelé uvítání,“ vysvětlil Glorfindel přítomnost množství vonných svící, které byly roztroušené po pokoji. Na postel položil růže, nervózně přešlapoval a doufal, že se to Erestorovi líbí a že to nepřehnal. V rohu pokoje ležela kožešinová houně a také tam ležely všechny Eliny oblíbené hračky.

„Podařilo se ti to,“ Erestor se cítil hluboce dojatý tím, co pro něj Glorfindel vytvořil, aby se tu cítil vítaný. „Už se tu cítím jako doma.“

„Je už pozdě a El zívá. Chtěl by ses schoulit na postel?“ Glorfindel vrhl na Erestora pohled plný naděje.

Erestor zaváhal. Od doby, co spal v Glorfindelově náruči, spával oblečený: buď měl róbu nebo noční košili. Ale tohle byla nesmírně důležitá noc, protože signalizovala v jeho životě novou kapitolu. Chtěl na oplátku udělat něco pro Glorfindela.

Glorfindel odhrnul pokrývky na své posteli s nebesy a odložil všechno své oblečení kromě kalhot. Z nějakého důvodu se necítil dobře při představě, že by šel do postele nahý. Občas byl v Erestorových očích výraz, který ho varoval, že tmavovlasý elf ještě na takovou důvěrnost není připraven. A Glorfindel hodlal dostát svému slovu: nechá Erestora určovat tempo. Proto byl pochopitelně překvapený, když zjistil, že si Erestor také sundal košili a nechal si jenom legíny. To se stalo poprvé.

Povzbuzen tím, že se Erestor zdál být ochotný postoupit o další krok, vklouzl Glorfindel mezi přikrývky a pak poklepal na místo vedle sebe. Erestor nejprve na matraci uložil svou dceru a pak se položil na bok čelem ke Glorfindelovi. Bojovníkova paže se kolem něj okamžitě ovinula a přitáhla ho blíž. El v jejich posteli představovala bariéru a Erestor si byl bolestně vědom toho, že ji používá, aby si Glorfindela udržel od těla. Zatraceně dobře věděl, že se zlatovlasý elf nepokusí k němu přiblížit, dokud je s nimi v jejich loži elfinka. „Je mi to moc líto, že nedokážu být takovým milencem, jakého si opravdu zasloužíš,“ zašeptal Erestor a cítil se mizerně.

„Prosím, nesmíš se cítit provinile,“ zašeptal Glorfindel a laskavě pohladil Erestorovu tvář. „Ty udáváš tempo, pořád na to pamatuj.“

Erestor se na bojovníka vřele usmál. „Děkuji ti.“ Přitulil se blíž a třel se tváří o Glorfindelovo rameno. Doufal, že jednoho dne dokáže nechat vzpomínky na Caldarna za sebou a stát se opravdovým Glorfindelovým milencem.

~~~

Erestor si zvykl, že během dne doprovází Elronda a Elladana a pomáhá, kde se dá. Celeborn je pozoroval pobaveně, i když cítil špetku smutku, protože věděl, že přišel o svého dřívějšího hlavního poradce kvůli Imladris. Ale doopravdy mu to nevadilo, protože pro něj bylo mnohem důležitější Erestorovo štěstí.

Bylo ještě brzy ráno a Elrond se usadil v Síni ohně. Obklopený Elladanem a Erestorem naslouchal elfům, kteří přišli přednést svůj případ, žádat o pomoc nebo radu. Všechno šlo hladce, dokud nepřišla řada na poslední skupinu, aby předstoupila před elfího Pána.

„Nechte mě projít! Já se nestarám o vaše předpisy a nařízení. Jsem tady, abych si vzal zpět to, co je mé!“

Erestor ztuhl ve chvíli, kdy hlas poprvé prořízl vzduch. Začal se třást jako list a brk, který držel, se rozlomil ve dví. Jeho nejhorší noční můra se uskutečnila! Obával se, že si pro něj Caldarn přijde, a když jeho bývalý trýznitel dorazil, Glorfindel není nikde v dohledu!

Elrond se rozmrzele zadíval ke vchodu. Skupinka šesti mužů si klestila cestu jeho směrem a Elrondovy instinkty ho varovaly, jakmile zahlédl dravý výraz v očích jejich vůdce - modrých očích, jak si všiml. Zřídka mívali lidské návštěvníky a Elrond okamžitě zostražitěl. Vstal z křesla, vyklenul obočí a na oplátku zíral na velitele.

Elladan náhodou pohlédl na Erestora a viděl, jak tmavovlasý elf smrtelně zbledl i to, jak se jeho ruce třesou, a stejně tak i zlomené brko. Jediný pohled na vůdce té skupiny mužů mu odhalil, že má modré oči a ty jsou upřené na Erestora. Elladanovi netrvalo dlouho, aby dosáhl správného závěru.

„Jsem lord Caldarn a požaduji zpátky, co mi náleží!“

Erestor bojoval, aby se vůbec nadechl. Caldarn se ani trochu nezměnil. Ten muž se honosil krátkými, načervenalými vlasy, měl dravé, kruté oči a byl zahalen v kožichu ze zvířat, která sám zabil. Obklopený svými nejdůvěryhodnějšími vojáky byl Caldarn přesvědčený, že ovládá situaci. Právě v tu chvíli Erestor zauvažoval, že uteče ze Síně, ale najednou se za ním objevil Elladan a položil své ruce na jeho ramena, čímž ho zadržel. „Zůstaňte,“ zašeptal rozhodně. „Neutíkejte.“ Tohle byla ta chvíle, které se Erestor celou tu dobu obával, a proto budou Caldarnovi čelit společně. Poslal dokonce sloužícího, aby přivedl Glorfindela, protože věděl, že by ho chtěl Erestor po svém boku.

Elrond se okamžitě rozzuřil. „Jak se opovažujete takhle vpochodovat do mé Síně? Stráže!“ Chtěl je mít po ruce pro případ, že by byl ten muž dost pošetilý na to, aby si zkusil vzít Erestora násilím.

„Elf, který sedí tamhle, patří mně a já požaduji, abyste mi ho vydali! Nemá tady co dělat! Je to můj majetek!“ Elrondovo pokárání na Caldarna nijak nezapůsobilo. Věděl, že má za zády své vojáky, a byl dost arogantní na to, aby uvěřil, že by mohl mít úspěch se 'slabými a křehkými' elfy. Koneckonců, Erestor byl křehký; snadno si tmavovlasého elfa podrobil. Stráže, které se objevily v Síni ohně, byly značně početnější než Caldarnův spolek. Caldarn si to ještě neuvědomil, ale byl výrazně převýšen.

„Žádný elf nepatří smrtelníkovi!“ vyštěkl Elrond. „To, co jste udělal Erestorovi, je neodpustitelné!“

Caldarn zamrkal a uvědomil si, že si Erestor v Imladris udělal přátele. Možná znovuzískání jeho bývalé hračky nebude tak snadné, jak si myslel, a tak zkusil jiný přístup. „Žádám, abyste mi vrátili mého druha a mou dceru.“

Erestor toho měl tak akorát dost. Cítil se silnější, když věděl, že ho Elladan a Elrond podporují. Setřásl Elladanovy ruce ze svých ramen, když vyskočil ze své židle. „Chtěl jsi ji zabít; chtěl jsi ji nechat v lese, aby tam zemřela!“

„Mám na to právo! Dal jsi mi neužitečnou dceru, když já chtěl syna!“ Caldarn hněvivě zvýšil hlas a pokročil k Erestorovi. Ten zůstal stát na svém místě, protože viděl stráže, které se přibližovaly ke Caldarnovi, když vpochodoval Glorfindel a zamířil k němu.

„Neužitečnou?“ Teď se Elrond opravdu rozhněval. „Zbytečnou? Každé elfátko, každé dítě, které se narodí, je nám drahé! To, že jste měl v úmyslu opustit ji, vás zbavilo jakéhokoliv práva, které byste mohl mít v péči o svou dceru.“

Glorfindelovi někdo vysvětlil, co se stalo, a teď zíral na Caldarna. Tak tohle byl ten smrtelník, který tolik zranil Erestora! Muž byl vyšší, než si představoval, a stejně tak i mohutnější a Glorfindel si mohl velice dobře představit, že Erestor, zraněný a zbavený paměti, neměl proti tomuto surovci žádnou šanci.

„Dejte mi, co mi patří, a já opustím váš Dům. Rozhodně nemám v úmyslu tu zůstat.“ Caldarn civěl na dva strážné, kteří mu zabránili dostat se k Erestorovi. „Je můj!“

Erestor rozhodně zakroutil hlavou. „Využíval jsi mě a zneužíval, Caldarne. Víc už ne. Tady to končí.“ Celeborn zpozoroval rozruch v Síni a objevil se za Elrondem. Tak tohle byl ten muž, který mu vzal přítele a poradce.

„Slyšel jste Erestora,“ zasyčel Glorfindel skrz zaťaté zuby. „Kdyby to záleželo na mně, vypráskal bych vás až k hranicím, ale…“ Erestor položil svou ruku na jeho paži, aby ho uklidnil, a Glorfindel se přinutil ovládnout se. „Podřídím se rozhodnutí Lorda Elronda.“

„Doprovoďte tohoto muže a jeho společníky k našim hranicím,“ přikázal Elrond stráži. „A poslouchej mě dobře, Caldarne. Pokud někdy znovu vstoupíš na půdu Imladris, nalezneš tu smrt.“

Caldarn byl naprosto ohromen, když slyšel, jak mu ten elf vyhrožuje. „Jak se opovažujete…?“ vyrazil vpřed, vytáhl svou dýku a vrhl se na Elronda. Myslel si, že Půlelf bude snadný terč, protože Erestor vždycky byl snadným terčem, a byl zaražený, když zjistil, že se Elrond pohybuje rychleji, než byl schopen sledovat. Elrond toho měl dost. Ten drzý muž si ho opravdu troufl napadnout! Použil své dokonalejší schopnosti, sílu a rychlost, a snažil se Caldarnovi dýku vzít, ale Caldarn se vzepřel.

„Elronde!“ Glorfindel, který měl na starosti Elrondovu ochranu, vyskočil vpřed a byl připraven Caldarna odrazit. Ale Elrond byl zkušený válečník a nepotřeboval ničí pomoc. Caldarn, který byl rozzuřený, že se Elrond ukázal jako protivník, kterého nelze podcenit, ztratil své soustředění a pokusil se bodnout Půlelfa do hrudi. Elrond tedy neměl na vybranou. Musel se bránit, a protože Caldarn odmítl dýku odložit, neměl Elrond jinou možnost než proti němu použít zbraň. Erestor všechno viděl zpomaleně. Situace se vyhrotila a on se teď obával o Elrondův život. Byl blázen, že Caldarnovi neustoupil a neodešel s ním. Nikdy si neodpustí, jestli bude muset Elrond zaplatit za jeho volbu.

Caldarnovy oči se rozšířily a lapal po dechu. V šoku klopýtal pozpátku a podíval se dolů na své tělo. V jeho hrudi byla zabořena dýka, která probodla jeho srdce. Věnoval Elrondovi poslední, otupělý pohled a pak se zhroutil. Jeho krev se rozlévala po podlaze a jeho tělo sebou naposledy zaškubalo v posledním záchvěvu života. Erestor se vrhl dopředu, ale Glorfindel, který ztuhl ve svém pohybu, ho zachytil a ovinul kolem něj své ruce. „Nedělej to,“ radil mu.

Caldarnovi najatí pomocníci o několik kroků ustoupili. Nebyli tak zaslepení jako on a věděli, jak smrtící elfové dokážou být. Nechtěli riskovat boj, který by, jak věděli, prohráli. Na Elladanův pokyn stráže vyprovodily muže ze Síně. Erestor zůstal zírat na Caldarnovu mrtvolu. Nemohl uvěřit tomu, co se právě stalo. Elrond a Caldarn spolu bojovali a Caldarn při tom zahynul. Jeho trýznitel byl mrtev. Jeho dcera byla v bezpečí. On byl v bezpečí!

Celeborn pozoroval hru emocí na Erestorově tváři. Kdyby se Caldarn před chvílí nesetkal se svým osudem, byl by tu záležitost vzal do svých vlastních rukou a vypořádal by se s Caldarnem svým vlastním způsobem, aby se ujistil, že ten smrtelník už nikdy nebude Erestora obtěžovat.

~~~

„Je mrtvý,“ pronesl Erestor nahlas jen tak všeobecně. Jeho dcera pila svou láhev mléka, kterou jí přidržoval Elrond. Elfí lord v El našel skutečné zalíbení a rozmazloval ji. „Nemůžu uvěřit tomu, že je mrtvý.“

Po incidentu v Síni ohně doprovodil Glorfindel Erestora do jejich pokojů, kde si Erestor sedl a dlouho slepě zíral na stěnu, přičemž sotva vnímal Glorfindelovu přítomnost. Pohnul se teprve tehdy, když se k nim připojil Elrond.

„Věřte tomu,“ potvrdil Elrond, zatímco nechal malou elfinku odříhnout. „Už vás nikdy nebude znovu trápit.“

„Věděl jsem, že si pro mě přijde,“ odpověděl Erestor, když se podíval na Elronda. Glorfindel seděl za Erestorem, který byl bezpečně zaklíněn mezi bojovníkovýma nohama. „Ale nikdy jsem nemyslel, že to skončí takhle.“ Erestor potřásl hlavou, jak se stále pokoušel přijmout skutečnost, že pro něj Caldarn už dál nepředstavuje hrozbu.

„Ani já ne,“ přiznal Elrond. „Ale nelituji výsledku té konfrontace. Sám si způsobil vlastní smrt. Byl to hlupák.“ El si znovu odříhla, což Elronda rozesmálo. „Ona je poklad, Erestore.“

„Něco dobrého z toho vzešlo,“ přemítal Erestor nahlas. Caldarn byl zlý, ale El je vzácný dar. „Caldarn nikdy nechtěl být otcem, rozhodně ne dcery.“

„Ale já roli rodiče převezmu,“ podotkl Glorfindel jemně. „Chci být jejím otcem.“

Erestor se usmál. „A já budu co?“

A i když El neměla ani ponětí, o čem dospělí hovoří, náhle začala švitořit a vrkat, jako kdyby se chtěla přidat. Všichni dospělí elfové se rozesmáli a Elrond vtiskl na černou hlavičku polibek. „Ano, Erestor je tvoje matka!“ Tím si vysloužil Erestorův pronikavý pohled, ale Elrond se tomu jenom smál.

~~~

Té noci Erestor obrátil role a objal zlatovlasého elfa svými pažemi. Nezdálo se, že by to Glorfindelovi vadilo, a vrněl jako velká kočka, vychutnávaje si tuto změnu. „Jsem na tebe velice pyšný,“ řekl Glorfindel a zvedl hlavu, aby se mohl dívat Erestorovi do očí. „Nestáhl jsi se. Neutekl jsi. Zůstal jsi na místě a čelil mu.“

„Překvapil jsem sám sebe. Nemyslel jsem si, že bych měl dost odvahy to udělat.“ Erestor vrhl pohled na kolébku, kde ležela spící El. Byla ohromená, když ji místo do postele uložil do kolébky, ale jakmile do ní Erestor přidal její oblíbené hračky a přikryl je i s ní, přijala nové okolnosti a přitulila se k jedné ze svých panenek.

„Erestore? Proč ta kolébka?“ Glorfindel se zamračil, když našel kolébku ve svém pokoji. Byl naprosto spokojený s elfinkou spící v jejich posteli.

Erestor po nějakou dobu Glorfindela zkoumavě pozoroval a pak řekl: „Chci, abychom se časem důvěrněji poznali, a to sotva můžeme udělat s eflátkem spícím mezi námi.“

„S ničím nespěchej, Erestore,“ odpověděl Glorfindel, dojatý, že tmavovlasý elf přemýšlel o jejich budoucnosti. „Budu na tebe čekat. Nezáleží mi na tom, jak dlouho to bude trvat.“

Osmělený Erestor políbil Glorfindela přímo na rty. „Když jsem utekl z Caldarnovy hrůzovlády, neodvážil jsem se doufat, že bych mohl tady v Imladris nalézt bezpečné útočiště a přátele, natož lásku.“

„A já se nikdy neodvážil doufat, že bych mohl získat rodinu. Teprve El a ty jste udělali můj život opravdu dokonalý. Vždycky jsem chtěl děti a… Ona má dokonce i moje oči,“ nadhodil Glorfindel, jako by zkoušel vodu.

Erestorovy oči se naplnily slzami štěstí. „Ty na ni opravdu myslíš jako na svou dceru, že ano? Udivuješ mě… Jak můžeš svou lásku rozprostřít takovým způsobem? Je to půlelfka.“

„Už jsem pomáhal vychovat tři půlelfy,“ prohlásil Glorfindel, zatímco hladil Erestorovy dlouhé vlasy a jeho tvář. „Mám značné zkušenosti, které přijdou vhod, protože ty nemáš žádné.“ Políbil Erestorovo čelo a vychutnával si pocit nahé, hebké pleti pod špičkami svých prstů, kterými přejížděl přes jeho záda. „El je rozkošné elfátko a já ji budu milovat, jako by byla z mojí krve.“

„Nezasloužím si tě,“ zašeptal Erestor napůl žertem. „Ale jsem šťastný, že jsem tě našel!“ naklonil se blíž a sladce Glorfindela políbil.

Glorfindel si to vychutnával a prohloubil polibek, ale nikdy nepřebral Erestorovi kontrolu. Věděl - stejně jako to věděl Erestor - že před sebou stále ještě mají dlouhou cestu, ale nakonec dorazí k cíli.

~~~

Poznámka autorky: Rozhodla jsem se proti 'rychlému sexu', protože se to do tohoto příběhu nehodí. Erestor na to v žádném případě není připravený.

KONEC

Hvězda přišla do Imladris - část pátá