Labyrintem slov...

Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

Když se Severus probudil, ležel mu na paži Farid. Hoch byl úplně nahý a naprosto nenuceně rozvalený přes svého pána. Jeho vlasy se uvolnily z copu, v němž je obvykle míval a volně mu spadaly přes ramena. Severus zvedl volnou ruku a pohladil je. Byly jemné a hedvábné. Pohrávání s Faridovými vlasy byl jedinečný erotický zážitek, a Severus byl na něm závislý.

Pomyslel si, že by mu nikdy nedovolil ostříhat si je. Pak si bolestně uvědomil, čím přesně se zabývá jeho mysl. Stěží to dávalo dobrou naději na osvobození Farida, pokud by to bylo takové, jak o něm právě smýšlel. Kdyby byl Farid volný, záleželo by jen na něm, zda by si své vlasy ostříhal nebo ostatně, zda by chtěl zůstat se Severusem. Vtiskl něžný polibek na vršek chlapcovy hlavy a Farid si ze spánku slabě povzdechl.

Severus ten slabý zvuk spíše cítil, než slyšel. Vzhlédl a spatřil Brumbála, jak ho pozoruje. Překvapeně se díval na starého kouzelníka.

„Albusi, neslyšel jsem tě vejít.“

„Omlouvám se, můj chlapče. Nechtěl jsem tě překvapit. Hledal jsem Harryho. Včera v noci jsem usnul u jeho lůžka. To patří ke stárnutí, že? Když jsem se probudil, byl pryč.“

Jeho výraz trochu zjemněl. „On je skutečně pozoruhodný mladík, není-liž pravda? Přežít to, čím prošel a přesto je schopen tolik milovat? To je snad dokonce úžasnější než jeho magie.

Víš, že vážně oslabil Voldemorta, Severusi? Temný pán se někde schovává. Podle zpráv, které jsme obdrželi, není ani v zemi; a několik Smrtijedů zběhlo. Sice nejsou moc významní, ale přece. Zastavil postup temných sil, Severusi, i když jen na nějakou dobu. Ač není trénovaný a má divokou magii, uškodil Voldemortovi víc, než se komukoli jinému podařilo. Tedy přinejmenším od chvíle, kdy ho posledně zastavil, a to byl jen dítě. Domnívám, že se Temnému pánu vyrovnal, už když mu bylo něco málo přes rok. Nyní je mnohem mocnější. Kdyby byl cvičen k boji, Severusi, jen považ, co by dokázal!“

„Moment, Albusi,“ Severus se posunul do vzpřímenější polohy. Farid se však nepohnul. Až na to, že trochu sklouzl po pánově hrudi, spal dál, aniž si byl vědom jejich návštěvníka.

Přesto se Severus rozčílil.

„Farid je můj, Albusi. Nenechám si ho vzít kvůli výcviku. Toho už má za celý život až po krk.“

Albus prosebně zvedl ruce: „To je v pořádku, můj chlapče. Jen jsem zamýšlel, že by trénoval zde v Bradavicích, jedno nebo dvě kouzla, to je všechno. Ale nebude snadné ho pořád chránit před světem. Věštec blázní spekulacemi a Popletal je tady celou dobu. Jen v tuto chvíli tady není, protože je teprve půl šesté ráno, a řekl bych, že dospává.“

„Vyhrožuješ nám, Albusi?“ zavrčel Severus hlubokým hlasem.

„Severusi, uklidni se, prosím. Samozřejmě, že vám nevyhrožuji. Obával jsem se, že bys mohl takto reagovat. Fawkes si myslí, že pouto zesílilo. Zdá se, že může mít pravdu.“ Jen pár lidem bylo známo, jakou mocí oplývá Albusův důvěrný přítel; umí číst magii, a je s Albusem telepaticky spojen, takže může se starým kouzelníkem snadno komunikovat. Fawkes je mnohem víc než domácí mazlíček nebo důvěrný přítel, je téměř tak mocný jako Albus. Ředitel vždy naslouchal Fénixovi. A pokud Severus věděl, jen zcela výjimečně se mýlil.

Teď však Severus cítil jen chlad. Na pažích a krku mu naskočila husí kůže a chvěl se. „Co tím chceš říct, Albusi?“ zeptal se váhavě.

„Podle Fawkese pouto nyní na tebe může mít silnější vliv, způsobuje, že jsi víc žárlivý a majetnický. Harry ti zachránil život, můj chlapče. Kdyby s Voldemortem nebojoval tak, jak bojoval, pak bys byl zkrátka mrtev. Nikdo z nás ti nedokázal pomoci. Byl jsi v agónii, křičel jsi a prosil jsi o vysvobození a Harry tě ochránil. Postavil se nejmocnějšímu temnému kouzelníkovi, jaký kdy žil a zachránil tě, a, jak věřím, docela vážně ho oslabil. Čímž ti bude mladík ještě dražší. Musíš si uvědomit, že se to může stát, Severusi. Že se můžeš přestat ovládat.“

A Severus k tomu právě teď neměl daleko.

„Teď o tom nemůžu mluvit, Albusi. Ještě spí, a my potřebujeme… ehm, potřebuji, abychom byli na chvíli sami. Farid je také vyčerpaný a potřebuje spát.“

„V tom případě vás nechám, chlapče. Kolem vašeho lůžka sešlu kouzlo pro soukromí, které vydrží do chvíle, než ho zrušíš. Chvíli vás nikdo nebude moci rušit, ani já. A Severusi, kdyby sis potřeboval promluvit, jsem tu pro tebe. Občas mě tato válka nutí dělat věci, kterých vždy budu litovat. Nejvíce ve svém životě lituji toho, co se stalo dítěti ve tvé náruči. Ale my ho potřebujeme, poněvadž je vše, co máme. On má moc zachránit velké množství nevinných životů; naplnit svůj osud. Nemáme jinou volbu. Dávej na něj pozor, můj chlapče.“

Oči, jež poté pohlédly do Severusových, byly tak staré jako čas a neskonale smutné.

Pak se otočil a odešel.

Severus se pokusil zklidnit své narůstající znepokojení; shlédl na svého chlapce a spatřil nádherné zelené oči, jež ho vážně pozorovaly.

Pocítil nevysvětlitelnou vlnu hněvu. Farid poslouchal? Jak mohl takto riskovat svůj život? Svět chce jeho chlapce, hmm? Ale Farid je jeho, a nehodlá se o něj s nikým dělit. Ne s Popletalem, Brumbálem nebo ostatně kýmkoli jiným. Zatoužil vzít chlapce a odejít. Severuse příliš nezajímali ti všichni nevinní lidé, o nichž Albus mluvil; oni se koneckonců o něj nikdy nestarali! Vyhledal jeden z Faridových kroužků v bradavkách a začal s ním potahovat se vzrůstajícím znepokojením. Hluboce dýchal ve snaze zklidnit svou paniku a narůstající hněv, jenž hrozil, že ho pohltí.

Toužil si vzít svého chlapce, potřeboval být v něm, mít ho. Ba co hůř, uvědomil si s hrůzou, toužil ho potrestat, ublížit mu.

Farid pohladil jeho tvář: „Tó v pořádku, páne,“ řekl. „Tó pouto. Nutí vás takto se cítit.“

Severus se třásl. Přemáhal zoufalé pocity a touhy, jež jako by pocházely odnikud a pulsovaly jím se vzrůstající naléhavostí. Bojoval ztracenou bitvu.

„Faride, musím si tě vzít. Musím být v tobě, jinak ti ublížím. Já… to… nedokáži… ovládat.“

„Tó je v pořádku, páne. Vím, také tó cítím.“

Severus nato chlapce přetočil na záda, zvedl mu nohy a odhalil zadek. Přemohla ho touha; musel být ve Faridovi. Musel si ho označit, učiň ho svým. V tuto chvíli pořádně neviděl, jak mu v hlavě bušilo. Bylo to, jako by pouto převzalo jeho myšlení a touhu. Ovládalo ho, nutilo ho podmanit si Farida. Měl dost duchapřítomnosti, aby zavrčel: „Vzruš se, Faride!“ a pak byl ve svém chlapci, když do něj prudce přirazil. Předklonil se a zakousl se do Faridova nahého ramene. Chlapec vyjekl bolestí, a Severus poté přerývaně a otevřeně vzlykal.

Celé to bylo hrozně rychlé. O pouhých pár minut později se prudce udělal v těsné horkosti Faridova konečníku. „Udělej se, Faride,“ vzlykal. „Udělej se.“ A Farid to splnil, poslušně jako vždy. Ale měl málo času, aby z toho měl nějaké potěšení. Bylo to příliš krátké a příliš naléhavé.

Padl dolů na chlapcovo tělo a poddal se své lítosti. Tentokrát to byl Farid, jenž hladil svého pána, aby ho ukonejšil, zatímco Severus šeptal: „Je mi to líto, moc líto.“

Farid ho dál hladil a proplouval prsty Severusovými vlasy. Vlasy, jež kdysi byly zplihlé a mastné, ale které zářily zdravím od té doby, co se Farid ujal jejich mytí.

„Faride, ach Faride,“ vzlykal. Touha, jež ho právě v předchozích okamžicích ovládla, se vytratila ta rychle, jak ho přepadla. Chtěl utěšit chlapce, k němuž se právě tak hrubě choval, ale Farid ho stále tišil, když tiše broukal.

„Albus má pravdu?“ zachroptěl nakonec. „Pouto se změnilo, Faride?“

„Asi ano, páne, ale ne kvůli mně. Asi kvůli vám, áno?“

„Budu ti ubližovat? Chtěl jsem,“ pak: „Bude se to opakovat, Faride?“ Cítil, jak stupeň znepokojení opět narůstá, ale nahněvaně ho potlačil. „Ó Merline, Faride. Právě jsem ti ublížil, že ano? Kousl jsem tě, označil jsem si tě a pak jsem do tebe vstoupil bez přípravy, a ty jsi ještě moc unavený. Albus tě probudil?“ zvedl hlavu z Faridovy hrudi, kam si ji položil po jejich divokém souložení, a nyní též zvedl ruku a něžně ji přiložil na Faridovu líci.

„Tó nevádí, páne,“ odpověděl. „Myslím, že jsem v pořádku. Nebyl to Albús, kterrý mě prróbudil, tó pouto. Taky jsem ho cítil. Vím, že ste musel. Toto znamená, že nemůžu spát, neplakejte, páne, prrosím, neplakejte?“

Severus si klekl a vtáhl Farida do náruče. Opět ho zalila něha. „Zlomím to proklatý pouto,“ šeptl do otrokových vlasů, jeho jemných a hedvábných kadeří. „Zlomím, slibuji. Takto nemůžu žít, dál tě zneužívat.“ Farid se však jen na něj usmál. Hoch upadal do bezvědomí, a oči mu zeskelnatěly. Vydal tolik surové moci, aby zachránil Severuse, a za to jím byl hrubě násilně zneužit.

„Tó je v pořádku, páne,“ zašeptal. „Tó je v pořádku.“

Byl vyčerpaný a potřeboval spát. Severus se musel pokusit jej ochránit, před Popletalem a Brumbálem, ale ze všeho nejvíc jej musel chránit před sebou samým.

O hodinu později byli stále propleteni na Severusově lůžku. Přemýšlel, jak dlouho se bude chlapec takto k němu obracet. Jak dlouho potrvá, než ho začne nenávidět. Farid vypadal, že k Severusovi necítí žádnou zášť, což se, někomu, kdo má talent nezapomínat na staré ústrky, jako Severus, zdálo naprosto neuvěřitelné.

Chlapec sevřel vršek Severusova pyžama a tváří se přitiskl k látce. Severus se opět málem rozplakal. Ale své pocity dál nelítostně potlačoval. Kdykoli se začínal cítit rozčileně, všiml si, že se chlapec ve spánku pohnul, cosi zamumlal a svraštil obočí. Severus pozoroval Farida, jak spí a uvědomil si, jak jsou spojeni. Když tak ležel a sledoval Faridovu hruď, jak klesá a zvedá se klidným oddechováním, Severus začal plánovat.

Poppy přišla kolem sedmé hodiny, jen co Severus zrušil soukromí kolem lůžka, a zvědavě u nich stála.

Krátce nato Severus poslal pro Hermionu, Rona, Draca a Remuse Lupina.

Farida bylo velmi obtížné probrat, a ve chvíli kdy otevřel oči, měl strach vypít Doušek bezesného spánku, jenž mu Severus nutil. Severus na tom přesto trval a chlapec se samozřejmě poddal. Vypadal tak zranitelně, když seděl s dekou ovinutou kolem sebe a pil lektvar, který byl smíchaný s výživným mléčným koktejlem. Zvedl kalíšek ke rtům a vyčítavě hleděl na Severuse přes vršek pohárku velkýma, vyděšenýma očima. Severus instinktivně tušil, že hoch má strach, že bude omámený a zůstane sám. Také věděl, že potřebuje spát a Severus měl dnes spoustu práce. Spoustu zařizování.

Přisedl si k Faridovi na lůžko a konejšivě na něj mluvil: „Neměj strach, miláčku,“ řekl. „Potřebuješ odpočívat. Rozumíš? Přesto nebudeš sám, Ron nebo někdo z ostatních s tebou zůstane celý den, zatímco já budu pryč. Ale tady nebudeš. Madame Pomfreyová zařídila soukromý pokoj a nikdo nebude moci se do něj dostat kromě tvých přátel a mě.“

Faridovy oči se zalily slzami a slabě se chvěl. Severuse napadlo, že si možná vzpomněl, kdy naposledy zůstal sám. „Nebude to na dlouho,“ slíbil, „a vrátím se dřív, než se probudíš. Nebudeš sám, slibuji.

Můžeš vstát?“

Vzal si od Farida kalíšek, a když zkontroloval, že je skutečně prázdný, položil ho na noční stolek. Naznačil Faridovi, aby zvedl paže a seslal jednoduché čistící kouzlo, pak se náhle nad chlapcovou hlavou objevila jeho čistá, sladce vonící noční košile a stáhl ji dolů. Byla na něm velká, ale alespoň ho zakryla účinněji než nemocniční oděv, nebo oblíbené Severusovo hedvábné pyžamo.

Farid spustil nohy z lůžka a zkusil se postavit, ale těžce se zřítil k zemi dřív, než ho Severus mohl chytit. Trvalo déle, než začal lektvar účinkovat, i na někoho, kdo byl nyní tak oslabený jako zjevně Farid. Severusovi bylo hrozně. Faridovo zhroucení jen potvrdilo jeho podezření, nakolik byl chlapec unavený a vyčerpaný. A nezhoršilo to jeho dřívější chování? Zvedl ho a odnesl do pokoje, jenž mu Poppy vyhradila. Severus už byl oblečený, a tentokrát Farid sevřel pánův hábit, nechtěl ho pustit.

„Prrosím, páne,“ šeptl. „Neopouštějte mě.“ Severus jen políbil vršek jeho hlavy a lehce se k němu přitiskl.

„To je v pořádku, můj milý,“ šeptl. „To je v pořádku.“

Weasley už na ně čekal a přežvykoval housku se slaninou.

„Čau, kámo, rád tě vidím,“ zazubil se na Farida. A i když byl chlapec unavený, neudržel se a také se na něj zazubil, tak nakažlivá byla po ránu Weasleyho dobrá nálada. „Doslechl jsem se, žes toho hajzla Voldemorta skvěle nakopal? Dost dobrý!“

Severus ucítil, že se chlapec uvolnil, a velebil jakéhokoliv Boha, že přivedl nejmladšího Weasleyho do jejich životů. Farida uložil pod měkkou prachovou peřinu, kterou Poppy našla, a něžně mu pohladil tvář. Chlapec ho uchopil za ruku, ale tentokrát bez předchozí naléhavosti. Severus se předklonil a jemně ho políbil na rty. „Odpočívej, milý,“ řekl. „Brzy se vrátím.“ Pak se obrátil k Ronovi: „Zavolejte mě, kdyby něco potřeboval a tentokrát se o něj postarejte!“

Poté se otočil a vykročil z pokoje, připravený čelit dnu, který si naplánoval.

Za poskytnuté služby - 24. kapitola

Za poskytnuté služby - 26. kapitola