Labyrintem slov...

Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

Byl den po příhodě v přístřešku, když Draco přišel za Faridem po hodině kouzelných formulí a nabídl mu, aby si s ním zalétal. Farid byl od prvního dne trochu opatrný na hodinách kouzelných formulí. Svou hůlku ještě nepoužil. A v to první ráno mu Severus pomohl připravit se. Upravil jeho hábit, ten, jejž zakoupili v onom úděsném dni u Madame Malkinové, do kapsy mu zastrčil čistý kapesník a na čelo mu vtiskl něžný polibek. Pak mu pán dal jeho hůlku. Farid se cítil obzvlášť nervózní kvůli tomuto kouzelnickému náčiní, poněvadž jej nikdy nepotřeboval a pamatoval si, co mu stříbrný kouzelník řekl o jeho hůlce, že je sestrou té, jež mu způsobila jeho skrytou jizvu, a to ho děsilo.

Poněkud nemotorně zvedl tento kouzelnický nástroj, když ho o to maličký profesor Kratiknot požádal. Dal mu peříčko a měl vyslovit kouzlo, aby peříčko vyletělo do vzduchu. „Pane Princei, zaklínadlo je Wingardium leviosa.“ Farid kývl a ta slova pronesl svou nejlepší angličtinou, jenže se nic nestalo. Proto Hermiona zvedla svou hůlku a ukázala mu, jak ji má správně držet. Pak Farid ještě jednou vyslovil to zaklínadlo. Tentokrát byl Farid úspěšný. Tak úspěšný, že peříčko vyletělo do vzduchu takovou rychlostí a s takovou silou, že udělalo díru nejen ve stropu učebny kouzelných formulí, ale i v místnosti nad ní a proletělo střechou hradu, takže třída mohla vidět oblohu. „Kulvafix, viděli jste to?“ řekl chlapec s pískovými vlasy ze včerejšího večera.

„Jazyk, pane Finnnigane,“ poznamenal Kratiknot, když se zaměřil na místo, kde seděl s Faridem, a když se podíval vzhůru, řekl: „Ačkoli vím, co tím myslíte!“ Do konce hodiny Farid zvládl vznést všechny lavice do výšky několika stop nad podlahu učebny i se sedícími studenty. Většina jeho nových přátel na něj hleděla s čímsi podobným úžasu a Farid zrudl, když se na něj dívali. Od té doby Farid se Severusem usilovně cvičil, aby byl schopen ovládat množství magie, kterou uvolní do své hůlky.

Avšak dřív, než dospěl k nějakému pokroku, přeměnil koženou botu do stáda krav, které se teď páslo na jednom z odlehlých pozemků, kde dokonce poskytovalo velké množství mléka, a vyčaroval Patronus s takovým nadpozemským jasem, jenž na hodinu oslepil celou třídu a nikdo nebyl s to říct, co to bylo. Většina lidí sebou lehce škubla, když Farid vytáhl svou hůlku, takže se ji snažil ukrývat vždy, když mohl.

Když Draco sám přišel za Faridem, tvářil se nervózně, ale bradu měl vysunutou. Ron se ušklíbl na stříbrovlasého Zmijozela a řekl:

„Snad si nemyslíš, že Farida necháme jít s tebou? Ty odpornej Smrtijedskej nováčku!“

Jenže Farid vždy jako smiřovatel ho přerušil.

„Chci létat s Drracem, Rrone. Prrosím, pojď taky a dívej se, áno?“

Ron zdráhavě souhlasil, ale celou dobu se zlostně díval na Draca. Trojice chlapců se hrnula na famfrpálové hřiště za Faridova brebentění o létání a o tom, jak se nemohl dočkat, až si to vyzkouší, zatímco druzí dva se na sebe šklebili za Faridovými zády, dokud jim neřekl:

„Přestaňte se chóvat jako málé djeti!“ Čímž si vysloužil od obou překvapené pohledy.

Ron s Dracem trvali na tom, že Faridovi předvedou, jak se létá na košťatech. Odkopli se od země a létali kolem něho v pomalých kruzích, ale pořád se na sebe zlostně dívali. Farid stál pod nimi a s užaslým pohledem je sledoval nad svou hlavou. Málem se porvali kvůli koštěti, které by si Farid mohl vyzkoušet, ale Ron se dost lehce podvolil, když si vyslechl příběh o tom, jak bylo Dracovo koště zlomeno a pak Faridem opraveno. Poté se podíval na Draca a zamumlal: „To je strašný, promiň mi to!“ pak zrudl do temné cihlové červeně a odvrátil pohled.

A tak Farid zkusil Dracův Nimbus 2001. Napodobil pohyby plavovlasého chlapce, když se odkopl od země stejně jako on, a začal pomalu stoupat do vzduchu. Zprvu se snažil kopírovat pomalé kruhy, jež chlapci vymezili, ale nakonec byl ve svých pohybech čím dál odvážnější. Nedokázal se zadržet a vystoupal výš, odkud měl pocit, jako by viděl celý svět a jen na chviličku Farid zapomněl na všechno a prostě letěl kvůli čisté radosti, kterou z toho měl. Netušil, jak dlouho byl tam nahoře; čas se vlastně nezdál vůbec důležitý.

Miloval ten pocit větru ve vlasech a na tvářích. Miloval ticho a klid. Miloval, že poprvé za dobu, co si vzpomínal, se sám rozhodoval, a ať tady nahoře došlo k jakékoli volbě, byla jeho a nikoho jiného. Bylo to tak fantastické a tak báječné, že mu to nedalo a pustil ruce z koštěte a pak držel paže doširoka nad hlavou a obletěl celé famfrpálové hřiště za výkřiků radosti do větru, dokud nakonec nepoznal, že je už čas se vrátit. Zamířil špičku koštěte k zemi a řítil se dolů, než v posledním okamžiku zabrzdil a přistál s obrovským úsměvem před svými dvěma novými přáteli.

Byl tak šťastný a tak rozjařený, že si nemohl vybavit slova, která chtěl říct v angličtině, tak se místo toho přihnal ke svým přátelům a drmolil rychlou kazaštinou o tom, jak je létání úžasné a chtěl to zkusit znova a prosil je, jestli ho nechají a nemohl se dočkat, až to řekne pánovi! Najednou se octnul zvednutý ze země a otáčen rozdováděným Ronem, který poskakoval a zplna hrdla křičel:

„To bylo zatraceně skvělý, zatraceně parádní kousek! Viděls to, Malfoyi, viděls ho lítat? Máme našeho chytače, nikdo ho neporazí, ani ty ne!“

Draco se na to usmál a řekl cosi o tom, že je na čase některým jeho spolužákům nakopat zadnice, a ocitl se také drcen v objetí rusovlasého Nebelvíra. Nějak poté Draco zjistil, že je mnohem více přijímán kolejí lva, když chtěl jít za nimi.

Toho večera Farid mluvil jen o svém zážitku na koštěti a Severus naslouchal jeho zčásti anglickému a zčásti kazašskému blábolení, když prostě neznal v novém jazyku dost slov na to, aby vyjádřil radost, kterou cítil.

A teď ho pozoroval v učebně lektvarů, když tiše mluvil s Hermionou a připravovali lektvar. Severus se nedokázal zadržet a sám pro sebe se usmál, když si vzpomněl na poděkování, jež mu Farid dal další noc poté, když se vrátil z vyučování a našel v obývacím pokoji o pohovku opřený nablýskaný nový Kulový blesk. Farid mu pak děkoval každou noc a prosil svého pána, aby mu dovolil létat. Severus vídal nesmírnou radost, kterou chlapci přinášela tato svoboda. Věděl, že už nikdy nebude s to odepřít chlapci šanci létat, i kdyby to znamenalo, že letos ztratí Zmijozel famfrpálový pohár.

Pro dnešek lektvary končily a Severus obcházel kotlíky a kontroloval, jestli byly lektvary správně uvařeny, což samozřejmě byly u těchto studentů druhého ročníku OVCE. Když se dostal k pracovnímu místu Farida a Hermiony, všiml si, že se jeho chlapec tváří znepokojeně, proto nahlas, před třídou, řekl Faridovi, aby na chvíli zůstal a ostatní propustil.

Jakmile byla místnost prázdná, Severus očaroval dveře tišícím kouzlem a stočil pohled na Farida. Chlapec měl skloněnou hlavu, opíral se o svůj stůl a kousal si spodní ret.

„V pořádku, můj chlapče,“ a pak se Severus zeptal: „Co se děje?“

Farid se na něj podíval velkýma ustaranýma očima.

„Drraco, páne,“ odpověděl. „Říká, že někteří ze Zmijozelu myslí njeco zvláštního. Nott, jeho ótec strrávil nějakou dobu s upírry a on ví o otrrocích, jak my cvičeni, oni se zajímají, jestli vám patřím.“

Severuse zamrazilo. Občas se obával, že se na veřejnosti projeví Faridova magie. Věděl, že měl s Albusem chlapce varovat, aby své tajemství uchoval v tajnosti, ale stejně předpokládal, že jednou Farid uvolní svou dlouho potlačovanou magii. Zjistil, že je těžké ovládat její sílu. Poslední tři dny s Faridem cvičili ovládání hůlky po večeři v Severusových komnatách, ale nebylo na to už příliš pozdě? Celá škola viděla Faridovu moc, a pokud si Voldemort myslel, že chlapec je Brumbálův mazlíček, na tom tolik nezáleželo. Ale kdyby se to dověděl, kdyby měl byť podezření, že chlapec patří Severusovi, pak by ho chtěl zabalit a doručit, a nepřijal by žádné výmluvy.

Voldemort by neměl problém učinit chlapce svým. Kdyby Severus protestoval, pak by se ho musel vzdát, napořád.

„Páne?“ řekl Farid starostlivě.

Severus se na něj láskyplně podíval; chlapec už mnohé zažil. Posledních pár dní Severus pozoroval, jak se rozvíjí a sílí, díval se, jak přijal kouzelnický svět, našel si přátele a vytvářel si svazky, i když se mohl snadno ztratit v tomto světě. Jedna jeho část, část, již se snažil nemilosrdně rozdrtit, chtěla, aby se Farid obrátil na něj, aby ho potřeboval dřív než někoho jiného. Ale nebylo to to, co právě chlapec dělal, neobrátil se na něj se svými starostmi? Co si počnou, kdyby se Temný pán dopídil pravdy? Severus by chlapce sám zabil, než by připustil, aby se Farid dostal do rukou toho zlomyslného netvora. Jak budou reagovat jeho noví přátelé, až zjistí, že je Farid otrok? Severus doufal, že to pochopí. Stále se držel u něj, poněvadž měl strach, že by ho odmítnutí ranilo. Severus se rozhodl, že si o tomto promluví po obědě s Albusem, ale teď chlapec potřeboval ujištění, proto se sklonil a něžně políbil Farida na nos a řekl mu, že všecko bude v pořádku, a že je Farid hodný kluk, protože mu to řekl. Pak ho poslal pryč, aby se naobědval s ostatními studenty, a Severusovi se ulevilo, když spatřil, že přede dveřmi čekají Hermiona s Dracem, aby ho doprovodili.

Severus šel za nimi. Ostře sledoval Draca, protože si uvědomil, že on je sám Zmijozel, a že pokud Draco upozornil Farida na to, co říkají ostatní, pak také tuší sám pravdu. Jenže to také znamená, že Draco tuší pravdu o Severusovi, poněvadž si je jistě vědomý, že by jako loajální Smrtijed mohl chlapce okamžitě předhodit Voldemortovi a neukrýval ho, jak to Severus dělal?

Byl tak hluboce zamyšlen, že si ani nevšiml rozruchu, dokud nedošel do síně. Děti byly shluklé ve velké skupině a nadšeně brebentily, protože se vrátil jejich oblíbený učitel Remus Lupin, profesor obrany, milovaný všemi studenty.

Ale pokud se vrátil vlkodlak, pak i Black. Jeho oči prohledávaly místnost, aby našel nějaké známky po svém nejhorším nepříteli a téměř okamžitě ho uviděl, jak stojí na jedné straně a divoce gestikuluje k Brumbálovi. Ředitel držel své ruce vzhůru, když ho snažně prosil a pak společně s Blackem a Lupinem vykráčeli z místnosti směrem do Albusovy pracovny. Jenže trojice mužů byla sama, vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že tu je tmavovlasý a zelenooký chlapec.

Za poskytnuté služby - 16. kapitola

Za poskytnuté služby - 18. kapitola