Labyrintem slov...

Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

Mnohem později Severus s Faridem leželi ve vzájemném objetí. Farid byl zase úplně nahý. Severus měl v zoufalé touze téměř strhané oblečení, a Farid byl uvolněný v náruči svého pána. Oba byli vyčerpaní z chůze, trápily je obavy a byli pohrouženi do svých vlastních myšlenek, a nyní byli nasyceni. Mech, na němž leželi, byl jako nejměkčí péřová matrace, až na některé části, které porušili tím, jak se převalovali, a byli zapleteni ve změti Faridových vlasů.

Farid zůstal vzhůru dlouho poté, co jeho pán usnul. Stále nerozuměl všemu, co jeho pán říkal, ale podstatu slov, jež se pán pokusil říct, pochopil, když pán odstranil obojek a náramky, uvolnil jeho vlasy a klekl si, což Farida naprosto překvapilo, ale pak odhodil obojek, znak vlastnictví, jenž nosil od doby, kdy byl navždy vyhnaným malým dítětem. A právě v tu chvíli, poprvé ve svém životě, se Farid skutečně cítil volný.

Nebyl vůbec naivní, křehký, malý otrok, jak si o něm myslela většina jeho pánů. Chtěl-li přežít trestání, s nímž se musel ve svém životě vyrovnávat, musel se naučit určenému chování a pokusit se jakkoli odvrátit to nejhorší z každého mučení, jež mu způsobovali, a to činil za pomocí své milé, poddajné povahy a své nezměrné vnitřní síly, aby okouzlil ty, kteří nad ním měli moc. Farid měl houževnatost, moc a vnitřní jádro měl silné jako ocel. Nikdy neměl pána, jenž by jím nebyl uchvácen. Ale pak to, co se osvědčilo jako jeho záchrana, bylo také jeho prokletím. Právě tyto vlastnosti, které mu zajišťovaly, že ho nikdy tolik nezranili a nezpůsobili nenapravitelné škody, také zavinily, že na něm začínali být závislý. Stejně jako Jusuf, jenž se radoval z každé reakce, kterou dokázal vypáčit z chlapce, a jenž byl stále krutější ve svých pokusech vlastnit jeho skrytou část. Přesto se nakonec bál jeho úplného zničení a místo toho ho dal muži, jenž mu projevil lásku.

Všichni ti, kdo ho vlastnili nebo používali, zacházeli do extrémů, aby se pokusili dostat nedosažitelné uvnitř něj, co mohli tušit, část, kterou skrýval, ke které se snažili marně dostat. Tento pán byl první, jenž vůbec kdy dokonce nahlédl do hloubek Faridova nitra, jež se snažil tak pečlivě chránit, kromě toho tento pán, jak Farid usoudil, stál za to, že mu byl věnován.

Farid nebyl s to přestat milovat tohoto muže, i když předchozí den ztratil naději. Podíval se na svého pána a spatřil nezměrné hloubky pánových očí, jež na něj upíral. Tentokrát se Farid neodvrátil a nesklopil pohled, ale neochvějně, láskyplně a upřeně hleděl na svého nového majitele, a posléze jeho pán odvrátil oči jako první.

„Najíme se, maličký?“ zeptal se Severus laskavě a trochu ztuha vstal z hnízda, které si vytvořili.

Farid přikývl, vyskočil na nohy a začal se činit, když chystal studené jídlo, které si nesli s sebou, zatímco jeho pán seděl a pozoroval ho. Pak seděli vedle sebe a jedli studené kuře a cherry rajčata. Mezitím co jedli, se Severus snažil Farida učit opět anglicky, když ukazoval na předměty, na jídlo, které jedli a řekl slovo jednou, či dvakrát předtím, než přiměl Farida ho několikrát opakovat jeho bohatými a zaoblenými tóny. Nakonec byli připraveni se vydat dál, Farid se znovu oblékl do pánova oděvu a obul si těžké boty.

Bylo zvláštní cítit oblečení na kůži. Svědilo! Líbilo se mu cítit mech pod sebou a pánovy ruce, když ho hladily, ale kousavá bavlna a vlna ho rozčilovala a raději by oděv shodil, kdyby mohl. Jenže pán řekl, že tam, kam jdou, bude muset nosit oblečení a Farid si pomyslel, že tohle nebude tak špatná změna, když mohl uniknout hrůze, kterou musel prožívat několik posledních let. A protože se odpoledne vleklo, jeho pán zpomalil, aby s ním mohl Farid držet krok a vyprávěl mu o Bradavicích, o magii, a o tom, jaké by jejich nové životy mohly být.

Severus si už nedokázal představit svůj život bez Farida, neuvědomil si, jak byl osamělý, aniž někoho miloval. Přál si ho vzít na Příčnou ulici a koupit mu oblečení, přál si, aby stál vedle něj v jeho laboratoři a rozmlouvali, zatímco by mu Farid pomáhal nasekat přísady do lektvarů, přál si, aby večer seděl vedle něj v jeho pracovně a naslouchal jeho starostem a snům.

Rád by věděl, jak bude Farid vypadat, až vyroste, protože, ačkoli bylo chlapci osmnáct, vypadal mnohem mladší. Jusuf mu vysvětlil, že to bylo proto, že patřil upírovi, dostával napít trochu pánovy krve. Ne tolik, aby ho to přeměnilo, ale dost na to, aby se zpomalil proces stárnutí, dost na to, aby mu to dalo sílu na přežití náročných přání upírů. Farida krmili krví několikrát za rok, a to ho nechávalo malým, zastavilo jeho fyzický vývoj a objasnilo skutečnost, proč zůstal na pomezí dětství a dospělosti i dlouho poté, co by měl být dospělý. Teď, když patřil Severusovi a přerušil se jeho každoměsíční příjem upíří krve, Farid se bude brzy dál normálně vyvíjet a Severus bude mít to potěšení sledovat, jak se jeho chlapec stane mužem.

Někde mimo jejich zorné pole zapadalo slunce a obloha zrůžověla. Severus usoudil, že je čas zastavit se na noc. Byl konec srpna a noci byly teplé, proto se Severus nezatěžoval nesením stanu a místo něj měl spacák, jenž rozšířil, aby se do něj s Faridem vešli. Mezitím, co chlapce poslal pro dříví, vybalil a pak spolu a družně rozložili svůj tábor. Slunce rychle zapadalo a naplnilo mýtinu, na níž tábořili, záplavou červeného světla. Chlapec na tomto pozadí vypadal ještě krásněji. Tmavé vlasy, které rámovaly jeho tvář, tančily zlatohnědým světlem a jeho oči, potemnělé nastupující nocí, v záři ohně jiskřily zelenavým nádechem.

Severus nepřítomně přemýšlel, kde se Farid naučil vařit, poněvadž ten právě krájel suroviny a dával je do polévky, kterou vařil, a při tom si pobrukoval, pro Severuse neznámou, ale přesto okouzlující píseň. Severus se uvolnil, a usmyslel si, že přijme cokoli, co se stane v budoucnu s tímto chlapcem po jeho boku, aby ho podpořil, a aby o něj pečoval. Tiše si hvízdl a také se začal přičiňovat, když připravoval tábor na spánek.

Později, když spolu snědli lahodnou polévku, Farid se dal do umývání a uklízení, a Severus, jenž nebyl zvyklý, aby o něj bylo pečováno, ho s potěšením nechal. Usoudil, že tohle byl dobrý den. Farid mu odpustil, a Severus nikdy znovu nevystaví jejich vztah takovému riziku. Od nynějška ho bude milovat, starat se o něj, chránit ho a těšit se skutečností, že ho za to Farid bude mít rád.

Nyní se skutečně setmělo a kdesi v dálce Severus slyšel houkání sov. Zanedlouho se bude s Faridem objímat v jejich spacáku, a Severus zjistil, že je vzrušený při pomyšlení spát tady pod širým nebem s nahým chlapcem ovinutým kolem sebe. Pomyslel si, že by se mu líbilo, kdyby Farid zůstal nahý, pokud by mohl, ale věděl, že to nebude možné, ne v Bradavicích, proto využije každou příležitost, aby se mohl těšit chlapcovým nádherným tělem dřív, než se vrátí. Nedomníval se, že by to chlapci moc vadilo, očividně se oblečením, jež nosil, cítil omezován a občas se naň díval s nelibostí a škrábal se v místech, kde ho oděv svědil. Severus se rychle vzrušil při myšlence, jak měsíční světlo, jež nyní zalévalo mýtinu, na níž připravili spaní, dopadá na nahé tělo jeho otroka. Severus se podíval na hvězdy, které tady opět zářivě svítily bez mudlovského světelného znečištění, jež bránilo v jejich pozorování v mnoha místech na britských ostrovech. Pak se podíval na plný, kulatý měsíc, jenž vypadal, že je obklopen magickou září a zdál se být dnes v noci docela blízko.

Severus ztuhl.

Teď se mu jasně vybavila Jusufova slova.

„Nejlepší je počkat ještě jednu noc, anglický kouzelníku, dnešní noc není bezpečná.“

Ale Severus tušil, že jedna noc navíc, by byla na něj a Farida až příliš, kdyby zůstal na hradě. Říkal si, že neměl žádnou možnost, a nechtěl poslouchat žádné další rady od zrůdného Jusufa, jenže učinil špatné rozhodnutí, a možná je odsoudil k smrti nebo ještě hůř. Měl poslechnout, měl zůstat, mohli se skrýt ve svém pokoji, a držet se od ostatních. Ve spěchu, aby se dostali pryč, Severus zapomněl, že dnes v noci, dnes v noci měsíc vešel do úplňku.

V dálce, kdesi daleko od nich, Severus uslyšel zavytí, dlouhé a hlasité, jemuž odpovídalo okamžitě druhé, a pak třetí. Náhle ožil a křikl na Farida, aby mu pomohl, začal na oheň hromadit listí, aby ho udusil, a cpal věci do jednoho z batohů. Řekl Faridovi, aby si sundal boty, protože tušil, že chlapec bude rychlejší bez nich. Svázal tkaničky, a pak boty hodil přes ranec, který si natáhl na ramena. Pak když popadl svého otroka za ruku, Severus se otočil opačným směrem, než odkud slyšel vytí.

Běželi spolu. Běželi o život. Severus a jeho chlapec. Severusovo srdce v hrudi zběsile bušilo a krev mu hučela v uších, když se je zoufale snažil dostat do bezpečí. Nemohli se přemístit, koště nepřipadalo v úvahu, jedinou volbou, kterou měli, bylo běžet. Takže běželi tak rychle, jak mohli mezi stromy, jež se z počátku zdály, že je chrání a nyní jim byly leda vězením.

Po deseti minutách zběsilého běhu Severus už dál nemohl a Farid také těžce oddechoval, proto se zastavili, jen na chvilku, dokud nepopadnou dech. Severus se modlil, doufal, že to stačilo a utekli smečce, kterou slyšel. Předklonil se a položil si ruce na kolena, aby nabral energii. Ucítil Faridovu štíhlou ruku, jak se ho lehce dotkla na kříži, narovnal se a uviděl, jak se chlapec kolem sebe rozhlíží s vystrašeným výrazem. Tam, v křoví všude kolem nich, se v houští lesklo asi dvacet párů žlutých očí. A Severus si uvědomil, že už je příliš pozdě a neexistovala žádná naděje na záchranu. Obklíčili je vlkodlaci.

Za poskytnuté služby - 6. kapitola

Za poskytnuté služby - 8. kapitola