Labyrintem slov...

Fandom:  Harry Potter
Autor:  RaeWhit
Originál:  The Sensible Garden - nedostupný

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape
Vedlejší postavy:  Bill a Fleur Weasleyovi, Molly Weasleyová, originální postavy, další

Spali kupodivu do pozdního rána, vlastně skoro až do poledne; Severus si nevybavoval, jestli se mu někdy taková věc zadařila, i s přihlédnutím na mnoho nocí, jež strávil probdělé na verandě, možnost spánku zahnal ten či onen důvod.

„Ani si nepamatuji, kdy jsem naposled spal osm hodin,“ poznamenal Harry, zatímco Severus před něj posunul hrnek. S vzhlédnutím si ho vzal a dodal: „Díky, Severusi.“ Dle jeho výrazu a vřelosti očí Severus poznal, že Harry neděkuje jen za čaj.

„Potřeboval jsi to,“ řekl Severus, a přitom zdvihl první rubriku Věštce.

Už měl noviny před obličejem, když uslyšel Harryho, jak se tiše zasmál a odpověděl: „Jo, máš pravdu. To jsem potřeboval.“ Severus s úsměvem otočil na druhou stránku.

Oba si při jídle četli, a beze slova si vyměňovali rubriky, když skončili s těmi svými. Poté, co oba dočetli, Severus se opřel v křesle a čekal, díval se, jak Harry přivolal z divanu svou tašku a vytáhl lektvarovou lahvičku.

Harry vstal, zachytil Severusův pohled, když si rozepnul kalhoty a spustil je na zem. Severus sobě navzdory vypoulil oči.

„Severusi…“ popichoval Harry, s úsměvem si nohu namáhavě ohnul v koleni a položil ji na křeslo. „Tohle jsem měl udělat včera večer, ale nějak jsem zapomněl…“ Odšrouboval víčko z lahvičky, pohroužil do ní prsty a nabral si velké množství viskózního bílého krému, pak trochu odtáhl své tričko, a vmasíroval ho do pokožky stehna. Severus fascinovaně hleděl, jak prsty vtírají lektvar, masírují a hnětou atrofovaný sval, obratný a zkušený pohyb Harryho zápěstí a ruky Severusovi napovědělo, že tato aplikace byla jistě součást ranního rituálu. Taktéž si všiml ještě něčeho.

„Copak ty nikdy nenosíš spodky, Harry? Všiml jsem si toho přinejmenším u dvou příležitostí…“ Díval se, jak se Harryho varlata houpají dopředu a dozadu v souladu s rytmickým ošetřováním, potom při této bezelstné exhibici ucítil náhlý příval krve do penisu.

Harry se dál věnoval své automasáži, a oči mu zajiskřily, když zřejmě vytušil Severusovu reakci. „Ne,“ řekl mu s pobavením upřímně. „Nikdy nenosím. Prostě se ráno oblékne jen jedna věc, a jen jedna věc…“ odmlčel se, když se sehnul pro své kalhoty. Vytáhl je nahoru, opět se setkal se Severusovým pohledem, zatímco posunul svou vlastní rostoucí erekci na stranu, aby si zapnul poklopec. „…se svlékne, když se jich chceš zabavit.“ Se zazubením se narovnal, a zašklebil se, když se upravoval v džínách.

Severus polkl, nutil se silou vůle odolat, aby se sám trochu neupravil. “Nech mi z toho kapku, jestli chceš. Podívám se, jestli to dokáži znovu vyrobit, možná to přitom vylepším,“ pobídl, a upravil se pohodlněji mezitím, co Harry podnikl rychlou cestu do jeho laboratoře a zase zpět.

„No,“ řekl Harry, „měl bych už jít.“ Nejistě pohlédl na Severuse, náhle tady nastaly rozpaky, kde předtím vůbec nebyly. Severus si uvědomil, že jsou v ‚mezistadiu‘; ač jim bylo velice příjemné probouzet se vzájemně v náručí, rozloučení nastolilo nové dilema. Jistě nejsou ve stadiu, kdy by vášnivé objetí a políbení na rozloučenou bylo patřičné, ale ani prosté, ‚na shledanou, měj se hezky‘, se též nezdálo být.

Měl vědět, že to Harry za ně vyřeší. Obešel stůl, sklonil se a políbil ho na vršek hlavy, poté mu rukou natočil bradu vzhůru. „Nevadí, když přijdu zase večer?“

Severus ruku stáhnul z brady a políbil ji do dlaně, vzhlédl na něj. „Kdykoli budeš potřebovat.“ Pustil ho a vstal, při zasunutí křesla se zeptal: „Nezmínil ses, že potřebuješ pomoci s květinami?“

Harry se na něj prázdně podíval, a rozpačitě se zatvářil. „Já? Bohové, byl jsem úplně mimo, že? Ani si nepamatuji, že jsem o něco žádal.“ Na okamžik se zamyslel, a pak zavrtěl hlavou. „Ne, zvládnu to sám. Jen udělám několik malých aranžmá, a mám na to celý den, ale i tak díky. Chloe s Robem tam budou odpoledne… dokončí nějaké věci na zítřek, na bohoslužbu a smuteční slavnost.“ Zaváhal a dodal: „Pohřeb se koná u svatého Michala ve dvě… nemusíš chodit, ale chtěl jsem tě pozvat pro případ, kdybys chtěl.“ Upřeně si prohlížel lem svého trička, jež mnul mezi prsty.

Severus se na něj přemýšlivě díval, uvažoval nad váháním v Harryho hlasu. „Ty chceš, abych přišel?“ jednoduše se zeptal.

Harry bázlivě vzhlédl. „No, jo, asi jo. Ale kdybych si měl vybrat, spíš by tě chtěl na smuteční slavnosti. Síla v množství, “ zamumlal a opět odvrátil pohled.

Severus potřásl hlavou. „Nemusíš si tedy vybírat. Zúčastním se jich obou. Pro tebe a Grahama.“

Objevila se okamžitá úleva v Harryho očích. Přitáhl si Severuse do pevného objetí, potom se odtáhl, řádně ho políbil a odtrhl se. „Díky, to bude úžasné,“ vydechl. Po ještě jednom nenucenějším a vášnivějším polibku odešel a přes rameno volal: „Uvidíme se večer.“

Hmmm, tolik k ‚mezistadiu‘, pomyslil si Severus pobaveně.

***

Harry však u něj noc nestrávil. Ukázalo se, že někteří přespolní přátelé potřebovali někde přespat, proto se jen krátce zastavil, aby Severuse uvědomil, že zůstane s nimi v Macclesfieldu.

Severus tedy předchozí večer zkoumal vzorek Harryho lektvaru, a k ránu pro něj navrhl nejzákladnější složení. Nyní byl na všech čtyřech v malém záhonku trvalek za domem, kde sbíral violky a šafrán pro svůj vlastní pokus o kopii. Odštípal oranžové blizny krokusů, pak vstal a pečlivě je uložil na pergamen. Budou se sušit několik dní, než je bude moci rozemlít a použít je.

Odpoledne si oblékl co možná nejvíce nenápadné oblečení: hladké, černé hedvábné kalhoty a přiléhavou, černou košili bez límečku. Neměl nic, co by se jen vzdáleně podobalo mudlovskému obleku, Harry ho však ujistil, že to bude docela vhodné.

Svatého Michala našel snadno, svůj příchod si načasoval jen několik minut před druhou. I tak jej překvapilo množství lidí, co přišli stejně tak pozdě jako on. Pověsil se za jednu skupinku a společně vstoupili do kostela, pak zůstal stát a díval se, jak směřují dopředu, aby se posadili s ostatními již shromážděnými. Když si jeho oči přivykly na sníženou úroveň světla, hádal, že celkově vzato je tu asi padesátka lidí. Ohromilo ho, jak je vlastně vnitřek malý, vzhledem k velikosti vnější viktoriánské gotické stavby.

Tiše došel k poslední řadě truchlících a posadil se hned za nimi. Upoutalo ho velké, vitrážové okno, jež se zdvihalo nad kůrem. V pozadí nějaký hudební nástroj hrál něco tichého a uklidňujícího. Ještě nikdy nebyl v mudlovském kostele, natož na pohřbu, a tak si pomalu prohlížel své okolí.

Zahlédl Harryho hlavu úplně v první řadě vlevo, na třetím sedadle od uličky. Vypadalo to, že je mezi ním a Chloe prázdné místo, pak si však Severus uvědomil, že mezi nimi musí sedět to děvče. Potom si všiml rakve, stála v místě křížení hlavní a příčné lodi kostela. Dlouho na ni hleděl, dumal, jak je to zvláštní, že Graham spočívá uvnitř - jen před dvěma dny s mužem hovořil a intenzivně s ním sdílel osobní zkušenost. Přemítal o tom, o tom, co nyní zůstalo z člověka odpoutaného od bytí. Dozajista věděl, že všechno, co znal a myslel jako Grahamem, nemělo nic společného s obsahem květy obsypaného katafalku, který tam stál.

Trhnul sebou, když hudba najednou dohrála, a povstala malá skupinka účastníků.

Já vím, že můj Vykupitel je živ…

Severus si všiml, že lidé zjevně neznali slova písně, ačkoli jich několik četlo z knih v rukou, knih, jež teď viděl zastrčené na poličkách pod sedadly každé židle. Ale nepřimělo ho to však se k nim připojit.

…já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí.

Cítil se podivně ukolébaný tou zpěvavou melodií, zvláštní směsicí hlasů, dětských tónů z chóru. Slyšel slova pozdravení poté, co ke svému místu přistoupil farář.

Uveď ho do země světla a radosti.

Poté se posadili, Severus si vzpomněl, že Albus míval velmi vyhraněné názory v této věci, to, že smrt vůbec neznamenala konec, jen bránu do dalšího dobrodružství…

Díval se, jak farář přešel několika kroky k pulpitu, a začal číst.

Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí…

Severus stiskl rty, když uslyšel ta slova, Graham ji vlastně nesložil, že? A vzhledem k tomu, co ho potkalo, a jak chtěl ušetřit svou rodinu, kdo bude mít výtku k tomu, co provedl… k tomu, co Severus také provedl…?

Chór opět zpíval, Severus už viděl vršek dívčiny hlavy mezi Harrym a Chloe, když byla na svém místě neklidná. Harry položil ruku přes opěradlo její židle, sklonil se a cosi jí zašeptal. Severus se chvilku díval na jeho siluetu, pak zavřel oči a poslouchal sólistu.

Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.
Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti,
kdo obstojí, Panovníku?

Tady to máte, pomyslil si Severus. Kdo ze zde sedících může tvrdit, že je nevinný? Zamyslil se nad svým vlastním životem a věcmi, které udělal a věcmi, kterých litoval, a rozvážně usoudil, že měl-li být Graham hnán k odpovědnosti kvůli své poslední volbě, co učinil, pak měl sólista pravdu - kdo to může nějak dokázat?

Zpátky k obřadu ho přivedl pohyb muže, jenž se zvedl v přední řadě, pomalu se vydal na konec uličky, a pak se šel postavit k jedné straně rakve. Když začal mluvit, Severuse napadlo, že to musí být Grahamův bratr, jelikož rodinná podoba byla výrazná. Och, pohřební řeč. Poslouchal prvních pár vět, a naznal, že ano, Harry měl pravdu; ten muž je pablb.

Farář se vrátil na místo u rakve, poté na nějaký připravený signál se několik mužů zvedlo mezi truchlícími a šli zaujmout svá místa vedle katafalku. Severus usoudil, že se blíží konec, a oddechl si kvůli Harrymu; podle zvuků a pohybu v přední řadě poznal, že děvče už toho moc nevydrží.

…aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti…

Chór zpíval, zatímco rakev byla doprovázena dlouhou uličkou k předsíni kostela. Hned za ní kráčel Harry s Chloe a děvčetem, ale všiml si Severuse, jak kolem procházeli, a kývnul na něj.

Severus opustil kostel jako jeden z posledních; truchlící se hemžili, když do procesí vozidel stojících ve frontě před kostelem nastupovali jeden po druhém pasažéři. Zpozoroval Harryho, jak jde pomalu ke schodům a za ruku pevně drží děvčátko vedle sebe. Severusova tvář zjihla, když ji uviděl: menší postavy než Winnie, ale stejně tak krásná, s dvěma plavými culíky svázanými modrými stuhami. Všiml si, že se jedna rozvazuje. Když se přiblížili, Severus sešel schody zrovna ve chvíli, kdy přišli.

„Severusi,“ povídal Harry s úsměvem. „Chtěl bych ti představit Dafné, Grahamovu dceru.“

Severus na ni chvilku shlížel, a pokrčil se v kolenou, aby se sehnul na její úroveň. Vážné modré oči pohlédly do jeho, a najednou ucítil knedlík v hrdle. „Ahoj, Dafné.“ Děvče neodpovědělo, a tak dodal: „Je mi líto tvého otce.“

Děvče teď kývlo, ještě bez úsměvu, a zeptalo se: „Vy jste ho znal?“

Severus vrhl pohled vzhůru na Harryho, poté se podíval zpátky a řekl: „Ano, znal, a měl jsem ho moc rád.“

Vypadala, že o tom přemýšlí, potom vzhlédla na Harryho, pak zpátky na Severuse. „Já taky,“ bylo vše, co řekla.

Severus vstal, a Harry slabě zatáhl za jeden z dívčiných culíků, potom protočil oči, když znenadání ovinula ruce kolem jeho nohy, načež trochu zavrávoral. „Severusi, poprosil jsem přítele, jestli můžeš jet s nimi.“ Ukázal na vysokého, plavovlasého muže o něco dál. „Není to daleko… asi deset minut, potom tě zavezou k domu. V pořádku?“ zeptal se, a Severus zaznamenal obavu v jeho hlasu.

„Nedělej si starosti. Zvládnu to,“ odpověděl, a po jednom pohledu plného vřelosti, Harry odvedl svou svěřenkyni k čekajícímu autu.

***

Severus si říkal, že tato část mudlovského pohřbu se tolik nelišila od toho podle kouzelnických zvyklostí. Aspoň si to myslel do chvíle, než začal farář hovořit.

Z urny vytáhl hlínu, a začal… Svěřujeme Bohu Všemohoucímu našeho bratra Grahama; jeho tělo ukládáme do země; zem zemi, popel popelu, prach prachu. Ať Hospodin mu žehná…

Severus se ztrácel v právě řečeném, přemýšlel, proč zrovna tato slova byla vybrána - rozhodně nebyla utěšující, připomínat, že člověk je prach, a jednou tak zase skončí. Ale na druhou stranu, obřad v kostele byl jinak utěšující. Rozhlédl se po tvářích truchlících: někteří zdrceni žalem, někteří nepozorní, někteří… netrpělivý, pomyslil si. Zasáhlo ho náhlé vnuknutí, že ta slova snad byla míněna jako varování pro žijící: jsi živý, dýcháš, není tvůj čas, aby ses stal znovu prachem, ale jsi na cestě, a jednoho dne tam skončíš, stejně jako Graham. Proto využívej života; žij ho naplno. Carpe diem.

…obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen.

Severus ostatní neslyšel. Přece jen nebyl věřící, a nerozuměl… ale přesto tiše opakoval modlitbu… dá klid tvé duši.



Poznámka autorky:

Pohřební text je převzat z „The Book of Common Prayer" (Kniha obecných modliteb), The Episcopal Church.

Poznámka překladatelky:

Pohřební text je převážně převzat z ekumenického překladu Bible z roku 1984.

Květiny:

česky – latinsky – slovensky

violka – viola – fialka – obr.
šafrán – crocus sativus – šafran – obr.

Vnímavá zahrada - kapitola jedenáctá - Graham / část druhá

Vnímavá zahrada - kapitola třináctá - Graham / část čtvrtá