Labyrintem slov...

Fandom:  Harry Potter
Autor:  RaeWhit
Originál:  The Sensible Garden - nedostupný

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape
Vedlejší postavy:  Bill a Fleur Weasleyovi, Molly Weasleyová, originální postavy, další

„Jsi si tím jist?“ zeptal se ho.

Harry ho hned ujistil: „Ano, jsem. Nikdy jsme nemluvili o mém bydlení tam. Prostě se to nějak stalo, ne? A bylo to pro mě dobré, ale nijak moc férové k tobě. Máš na starost obchod, svou práci, proto není správné, abych se ti neustále pletl pod nohama a rozptyloval tě.“ Uculil se a vrhl pohled na Lynn. „Budu chodit večer, jestli chceš. Tím myslím, rozptylovat tě.“

Severus se na něj zamračil. „No, v každém případě, co kdybys to prostě konečně ze sebe vysypal?“

Harry se na něj rozpustile zazubil. „Jasně. Budu chodit dolů večer a můžeme mít sex. Co ty na to?“

„Typické,“ zadrmolil Severus, naklonil se a přikryl si čelo rukou.

Léčitelka se rozesmála. „Sex je zdravý, Severusi. K uzdravení duše vede dlouhá cesta, proto máš mé upřímné doporučení, i když vy dva nepotřebujete žádné povzbuzení.“

Severus ruku odtáhl, a tváří se mu pozvolna rozlil úsměv, jak si jí prohlížel. „Mám tomu rozumět tak, že je tohle snad nějaká tvá další specializace?“

Pěkně růžově se zarděla a sklonila hlavu, teď se zase Severus s Harrym opřeli a smáli se.

***

Seděli naproti sobě u stolu, právě dojedli narychlo splácaný oběd. Těch pár věcí, co si tam Harry nahromadil, už byly posbírané a čekaly u dveří.

„Severusi,“ začal Harry nejistě, upíral pohled na Severuse, zatímco míchal čajem, „poslyš, já vím, co řekneš, ale musím si zaskočit pro pár věcí do Cheshiru.“ Pozvedl ruku, aby zamezil Severusovu namítání. „Vím, není to moc dobrý nápad, ale potřebuji svoje oblečení a jsou tam nějaké knihy a věci, co chci. A říkal jsem si, jestli nemáš čas jít se mnou? Jen vběhnu dovnitř a hned zase ven, slibuji.“ Čaj zůstal opomenut při pohledu do Severusovy tváře.

„Jistěže půjdu, ač nevím, zda bys měl ty. Pohled na skleníky možná nebude… snad, kdybys mi řekl, co potřebuješ?“

Harry na něj zazíral. „Tys tam byl, jo?“ vyhrkl šokovaně, Severus si uvědomil, že se o tomhle ještě nezmínili.

No, dobrá, co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. „Ten první den, minulé pondělí,“ přemítal, se zamračením na Harryho řekl: „V neděli jsem byl několikrát krůček před odchodem, když jsi měl zpoždění. Ale potom, co mi Whitney sdělil, no, z nějakého důvodu jsem se prostě musel sebrat a spatřit to na vlastní oči.“ S tváři uvolněnou se zeptal znovu: „Jsi si jistý, že jsi připraven to vidět tak brzy?“

Překvapilo jej, že Harry pokrčil rameny a pohlédl do jeho očí, zatímco opakoval jeho vlastní myšlenky: „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek; nejlépe je to už mít za sebou a jít dál.“

***

Nacházeli se v domě. Bylo obdivuhodné, že prošli cestu od branky ke vstupním dveřím, aniž Harry zalétl byť jediným zbloudilým pohledem na stranu. Vystoupali schody do vrchního patra a pustili se do práce, kdy Severus balil to, co Harry házel na postel ze svého šatníku a zásuvek.

Severus levitoval jednu krabici označenou jako „Harry/zimní oblečení“ chodbou a zrovna se ji chystal poslat po schodišti dolů, tu jej však zastavilo ticho z pokoje, kde Harry balil. Snesl krabici ke koncovému sloupku zábradlí a vrátil se zpátky, už jistý tím, co nalezne.

Přešel k oknu, postavil se vedle něj a položil ruku doprostřed Harryho zad. Oba shlíželi na ten méně rozbitý z dvou skleníků, nyní naprosto očesaný od tabulek, díky Severusově záchrannému zásahu. Chvíli ani jeden z nich nepromluvil, potom Harry natáhl krk, aby viděl dál stranou.

„Podívej se na to. Ten vyhřívaný skleník… není vůbec poškozený,“ hlesl nevěřícně. Smutně se na Severuse usmál. „I když je tohle na nic. Za dva týdny… všechno uhynulo. Asi dobře… beztak na to nemám energii.“ Při tomto prohlášení se Severus rozhodl v této věci prozatím držet jazyk za zuby. Harry odstoupil od okna a klesl na postel. „No teda, chápu, proč Brantovi volali policii – muselo to dělat pekelný rámus,“ tiše řekl při prohlížení svých rukou, ale po vzhlédnutí na Severuse, měl oči neobyčejně klidné. Tato vyrovnanost přiměla Severuse položit onu otázku.

Postavil se přímo před něj. „Nechceš mi o tom povídat?“

„Není moc o čem. Skoro nic si z toho nepamatuji,“ řekl Harry upřímně.

Severus se posadil k němu. „Čím to začalo?“

„Hmm, byl jsem v tom druhém skleníku,“ odmlčel se při zamyšlení. „Jo, v tom druhém. Chtěl jsem odtud odnést nevadlec, jenže jsem ho neudržel a spadl mi. Květináč se rozletěl na kousky. Sklonil jsem se pro něj, ale při vstávání jsem se hlavou praštil o polici – všechno popadalo dolů. Jen jsem zůstal stát a díval se na to nadělení, přemýšlel jsem, jak dlouho potrvá je všechny přesadit, až jsem prostě… ztratil nervy. Uklidil jsem tedy celý stůl… prostě jsem ho přejel rukou… pamatuji si ten zvuk, jak každý květináč dopadl na podlahu. Potom jsem vytáhl hůlku a začal odpalovat…“ Na posteli se obrátil na bok a podíval se na Severuse. „Dál si jen vybavuji, že jsem seděl na podlaze – asi druhého skleníku – a pak se tam objevili lidé, vytáhli mě na nohy, vyptávali se, a nosítka. I když je to všecko více méně zmatené.“ Začal si tahat za spodní ret, Severus mu ruku odtáhl a svíral ji.

„Mrzí mě, že jsem tam nebyl,“ zašeptal omluvně.

Harry se stisknutím jeho ruky poznamenal: „Možná je dobře, že jsi nebyl. Jen se podívej, kde jsem skončil, víš, všecko to dobré, co se mi srovnalo v hlavě.“ Usmál se na Severuse, ten si nebyl tak úplně jist, že by zvolil tento zvláštní způsob, co by Harryho hlavu srovnalo.

Zrovna se chystali zmenšit svůj náklad, tu se povedlo Harrymu ohromit Severuse jedním návrhem.

„Televizi?“ zapochyboval Severus. „A k čemu to? Jak bys ji vůbec zprovoznil?“

Harry se zazubil. „Věř mi.“ Severus hleděl v němém úžasu, jak ji Harry zmenšil, a dál balil malé krabice z police, kde stála. Nakonec dobalil a spokojeně se na Severuse podíval. „Důvěřuj mi, jednoho dne budeš rád.“

Severus, stále trochu vyvedený z míry, suše poznamenal: „Sliby, nic než sliby.“

***

Severus seděl v obývacím pokoji, naslouchal nesrozumitelným slovům z kuchyně, kde Harry poslouchal své ‚zprávy‘ a Chloeiny opakované a čím dál více zoufalé prosby, aby se jí Harry ozval, neústupně na něj naléhala, ať jí dá vědět, že je v pořádku.

Severus uvažoval nad nynějším interiérem domu; vzpomínal si, jak sem poprvé přišel, kdy s Grahamem spolu strávili příjemnou hodinu. Snad má Harry pravdu; televize možná nebude špatná, pokud ji dokáže kouzlením uvést do chodu. Vybavoval si den, kdy pozoroval Grahama s Harrym při jejich pokerové hře; představil si Grahamův poslední den v domě, jeho poslední hodinu života; slyšel zvuk Harryho hlasu, jak vychvaloval neocenitelného pana Darcyho; cítil váhu dítěte na své hrudi, utěšující vrzání a houpání houpačky; viděl krásu a pýchu zahrady za domem v odpoledním slunci; ucítil voňavou všehochuť květů linoucích se vzhůru za soumraku.

Uvědomil si, že dům je skoro jako živoucí, dýchající organismus. Tolik do něj vloženo k jeho růstu, tolik hodin strávených vtisknutím jeho charakteru a osobnosti, tolik let prožitků jako skutečně člen rodiny. A poprvé Severus zvažoval možnost, že Harryho rozhodnutí k prodeji je možná dobré.

Zde měl život, vybudoval vztah s někým, koho miloval, a pak přihlížel jeho rozpadu. Rovněž pocítil obětavost ke své práci, vášeň pro své každodenní živobytí, jež málo lidí mělo štěstí nalézt a on ho zničil vlastníma rukama. Severus rozvážně došel k závěru, že, celkem vzato, Harryho první tendence k prodeji možná bude nejlepší.

Překvapil jej hlas u jeho loktu. „Vše hotovo? Neusínal jsi, že?“

Severus překvapeně vzhlédl při laškování v Harryho hlase, pak jej zalila úleva nad vyrovnaností v jasných zelených očích. Měl vážné obavy, co návštěva v Cheshiru v Harrym vyvolá, jeho chování však bylo prosté jakéhokoli rozrušení, jeho vystupování připomínalo muže, jehož tak bezstarostně pozdravil toho dne v červenci, kdy představa letní tragédie by byla nemyslitelná, jejich současný vztah skoro absurdní. Přesto, tady jsou…

Severus se usmál a zavrtěl hlavou. „Ne, oči mám otevřené.“

***

Již před měsíci byly ochrany nastaveny k rozpoznání Harryho, přesto se však Severus probudil dlouho po půlnoci, vědom si, že je kdesi na pozemku. Našel ho sedět na zábradlí verandy, čelem k pusté zahradě, chvíli stál tiše u něj, prohlížel si jeho tmavou siluetu, pak přikročil a položil mu ruku na rameno. Harry se neotočil, ale svou ruku přiložil na tu Severusovu.

„Promiň, že je tak pozdě,“ omlouval se mu Harry. „Moc brzy jsem usnul a no, už jsem vstal.“

Severus shrnul Harryho vlasy z krku, naklonil se a schoval tvář do jeho ohbí, přitom vdechoval vůni, jedinečnou vůni Harryho. „Já taky,“ šeptl, zatímco vyvíjel slabý tlak jazykem, načež Harry vydal tichý sten a stočil hlavu stranou, aby mu umožnil lepší přístup k tomuto skrytému místu rozkoše, jenž Severus s potěšením objevoval.

Ruce přesunul na Harryho hruď, když však ucítil, že se na něm uvolnil, položil je pevně na Harryho ramena a šeptl mu do ucha: „Pojď do postele.“

Harry stál u postele a nechal Severuse jej svléknout, ale hned pod přikrývkou ho překvapil tím, že se přitiskl k jeho zádům a začal téměř beze spěchu zkoumat ústy Severusův krk, lenivě po něm přecházel jazykem, pomalu se posouval dolů po hrudi a břichu. Byla v tom uvážlivá pomalost, jak si Harry dával na čas, kdy se stále dokola vracel k pokožce již probuzenýma rukama a ústy, zesiloval doutnající oheň v Severusovi, díky čemuž se brzy zmítal na posteli pod Harrym.

Poté, co konečně ucítil, jak mu penis obklopilo jeho dráždivé, vlhké teplo, vyklenul se a spokojeně zabručel, rukama kroutil Harryho vlasy, zatímco se na něm pohybovala ústa a zase jej opouštěla. I tak se však Harry patrně odhodlal to protahovat tak dlouho, jak bylo v jeho silách, zpomaloval, když cítil, že je Severus blízko, pak zrychloval, když cítil, jak nabývá jakékoliv zdání kontroly.

Byla to extáze, mučení a Severus byl ochotný ležet a prostě snášet vrcholy a doliny, zajíkal se ostny palčivého vzrušení, naslouchal zvukům bušícího srdce, zatímco vzrušení pozvolna mizelo. Znovu a znovu to přečkával, Harry vytrvalý a neúnavný. Nakonec jej však potřeba vyvrcholení přiměla k tomu, co Harry před pár měsíci prorokoval: prosil.

„Pottere,“ zachrčel skrze zuby, „dokonči to.“ Div zklamáním nezaskučel, když ho Harry pustil.

„Ty to vždycky děláš, říkáš mi v posteli ‚Potter‘, když opravdu chceš, abych něco udělal,“ zasmál se Harry tiše.

Severus zasténal a snažil se boky prohnout nahoru, Harryho ho však pevně přidržoval na posteli. „Harry, mohl bys prosím prostě zmlknout a kouřit? Prosím?“ tiše, hrdelně zamručel.

Harry se opět zasmál a hned vyhověl, během čtyř náruživě užitých hlubokých zasunutí do krku Severus přidržoval Harryho obličej u sebe a vyprázdnil se do úst, která ho stále pevně svírala.

Ležel na posteli, ještě těžce oddechoval, jeho bedra se koupala hřejivou, ne nepříjemnou bolestí, tu se Harry rozhodl, že už měl dost času na vzpamatování.

A v tu chvíli se to zdálo jako ta nejpřirozenější věc na světě, poslechnout Harryho chraptivá slova: „Přetoč se.“ Vůbec se nad tím ani nezamyslil, právě se obracel na bok, a pak pochopil Harryho naléhavost, když jej nepříliš šetrně sám převalil. Cítil, jak mu Harry pošťuchoval nohy od sebe, poté se stáhnul těsně za něj, horkost a tvrdost jeho penisu se již neustále tlačila k jeho štěrbině.

Ruka sklouzla mezi jeho půlky, kluzká olejem na mazání, posléze zasténal, jak se prsty zastrčily do něj, setrvaly jen chvíli, aby ho rychle uvolnily. Potom se Harryho ruka ocitla na jeho hrudi a vytáhla vzhůru, zatímco použil druhou, aby se zasunul a vnikl do Severuse jedním plynulým přírazem. Na tuto náhlost překvapením vyjekl, ne bolestí, ale spíš udivující plností. Severus si uvědomil, že Harry je právě tam, kde chtěl být, dával si stejně tolik na čas k jeho dráždění a trápení, jak to s ním dělal před pár okamžiky.

Byla v tom jemnost, líbeznost, ač Severus nebyl moc dobře obeznámen s tímto slovem, přišlo mu tu však na mysl skrze závoj vzrušení a pohybu, jak se Harry pohyboval dovnitř a z něj, zvedal nahoru, přitahoval dozadu, paži ohnutou pod Severusem, prsty rozevřené na hrudi, druhou ruku lehce položenou na Severusově boku.

Harry se úmyslně zadržoval, řekl by Severus, a ač jindy by byl v pokušení zatlačit zpátky a zrychlit, vyčetl z Harryho umírněnosti touhu dělat něco jiného, než jen šukat do vyvrcholení. Proto Severus zvrátil hlavu dozadu a poddával se této velké rozkoši. Bylo to něco, o čem si mohl upřímně říct, že nikdy dříve nezažil, tento pomalý rytmický tanec, tohle spojení hladkých těl naprosto vzájemně sladěných, prozatím zcela bez pomyšlení na cíl.

Harry konečně vyvrcholil, objevilo se slabé upozornění, skoro jako by to, o co usiloval, nalezl a tato poslední krátká vlna tepla, co zalila Severusův vnitřek, to právě zpečetila. Harry sevření ještě trochu zesílil a během toho se chvěl, víc než rytmicky, jediný zvuk, co vydal, tiché povzdechnutí: „Severusi.“ Svíral paže kolem Severuse a nevytáhl se, dokud nebyl úplně ochablý, a i pak se ještě neodtáhnul, jen strčil nohu mezi ty Severusovy.

Severus cítil u ucha Harryho dech, zatímco tiše zamručel: „Líbilo se ti to?“

„Mmmm,“ jen Severus ze sebe vypravil a odpočíval v teple za ním.

Nic se nedělo až o nějakou chvíli později, kdy za ním Harry ospale řekl: „Je šukání a pak je milování. Tohle bylo milování, Severusi.“

Severus ležel vzhůru ještě dlouho poté, co Harry usnul, hloubal nad tím slovem, milování. Lišilo se to od jejich obvyklého zběsilého souložení, musil přiznat, pak si pomyslil, právě když se chystal spát, že rozmanitost byla kořením mnohého, včetně sexu. Oba tvrdě spali celou noc a probudili se až dlouho po svítání.

***

Rutina, do níž nyní zapadli, se lišila od té ze září a většiny října. Harry měl teď stálé bydliště a povinnosti, jež ho zaměstnávaly přes den, a Severus měl určitě plné ruce práce, kdy rána trávil vařením a odpoledne péčí o Harryho stále tajně přechovávané orchideje.

O večerech se Harry většinou ukazoval, někdy na společné jídlo, ale stejně často k trávení pozdějších hodin před krbem, kdy spolu hráli šachy, či si každý sám četl. Někdy vůbec nepřišel, a Severus procházel tichým a temným domem, když byl čas jít spát, ne zklamaně, prožíval však nejasný dojem neúplnosti.

Občas přicházel v noci, a tehdy se Severus cítil nejzranitelněji. Než usnul, smiřoval se s tím, že toto bude noc bez Harryho. Proto, po probuzení, kdy zjistil, že se mýlil a své vnitřní obrany měl ještě otupělé spánkem, zaskočila ho pojednou nečekaná úleva a spokojenost, že Harry tu byl a vklouzl k němu do postele.

O těchto nocích někdy jen spali, každý upokojený teplem a blízkostí toho druhého. A někdy měli sex, někdy to, čemu Harry říkal ‚milování‘, nyní však neprošlo dne, kdyby se neviděli, ať už setkání bylo plánované či spontánní.

Přesto až do poloviny listopadu Severus čelil realitě, že tento Harry, jenž pravidelně sdílí jeho postel, se podstatně změnil od toho Harryho, jehož vždy znával. Těchto náznaků si všiml od úplně prvního dne, kdy se vrátil ze svatého Munga: netečnost v jeho chování, když jej Severus zkusil vtáhnout do ‚květomluvy‘; lehké zaváhání v očích, než se usmál, když ho přistihl, jak ho o večerech pozoruje; málo zaujetí v hlase, když hovořili o něčem, co obvykle Harryho nadchlo; nezdar laškování a přemlouvání, když se naskytla příležitost. I tak působil dost šťastný, ač jiskra toho, co bylo pro Harryho charakteristické, občas chyběla. Severus si to těžko vysvětloval, až do soboty, kdy Harry našel na polici Severusovu knihu o orchidejích.

„Ardittiho ‚Biologie orchidejí‘? Netušil jsem, že ji máš, Severusi?“ Harry se k němu obrátil, knihu v ruce, a vrhl na něj nechápavý pohled.

Severus odložil svůj šálek. No dobrá… „Nedávná koupě,“ řekl mu po pravdě.

Úsměv pohrával na Harryho tváři. „Hmm, tohle není tvá obvykle amatérská kniha. Neříkej mi – copak jsem tě inspiroval, že to s nimi zkoušíš?“ vyzvídal, zatímco listoval stránkami, náhle vykulil oči poté, co spatřil na krajích Severusovy poznámky. „Hej, ty ses fakt do toho pustil, co?“ Odmlčel se, poněvadž se začetl do jedné z delších pasáží a opět vzhlédl. „Potřeba vitamínů?“

„Tohle, kromě jiného,“ povídal mu Severus při vstávání. „Můžeš to tedy také vidět,“ navrhl a hodil Harrymu jeho mikinu z opěradla židle.

Nevšímal si Harryho: „Vidět co?“ a vedl ho z domu a kolem skleníku. Velká skleněná konstrukce vybíhala do zahrady, čímž zakrývala pohled na opodál přistavěný vyhřívaný skleník v jeho zadní části.

Pokynul rukou, když se za ním Harry vlekl. „Tudy,“ řekl a přidržel otevřené dveře. Vkročili dovnitř a na chvilku se zastavili.

„Je tu dost chladno –“ začal Harry, ale ustal poté, co mu Severus mávl k jedné z postranních uliček. Kráčeli za sebou úzkou cestou, posléze Severus otevřel tepelně izolační dveře na konci. Ustoupil stranou a čekal, než Harry vešel, poté vstoupil za ním a rychle zavřel dveře.

Přihlížel, jak Harry obsáhl vše uvnitř, uspořádané stoly ověnčené svěžím, dýchajícím životem, vzduch prosycený vůní botanické exotiky. Výraz údivu se rozléval po Harryho tváři, stál jako přikovaný, potom hlasitě vydechl, zatímco přešel k jednomu stolu s četnými rozkvetlými květy, jejich jemné, sytě vínové lístky se utápěly v té nejsvětlejší růžové.

„Cambria,“ vydechl téměř uctivě. „Na něčem podobném jsem dřív pracoval…“ nedořekl, zmateně vzhlédl, poté se chvíli rozhlížel kolem sebe a nakonec přecházel od stolu ke stolu. Došel na konec vyhřívaného skleníku, kde se sehnul, aby si prohlédl poslední exemplář, pak se pozvolna otočil a stanul čelem k Severusovi, a Severus naznal, že alespoň první část jeho vysvětlení nebude potřebná.

Utkvěli na sebe pohledem. „Jak… pročpak jsi mi to neřekl?“ hlesl Harry tiše a vydal se zpátky uličkou k němu. Pohlédl stranou a patrně si nedokázal odpustit zastavit se a sklonit k prohlédnutí dalšího stolu. Poté, co se narovnal, Severus stál u něj. „Ani si nedokážu představit, jak jsi je přestěhoval a veškerá ta práce, kterou jsi tomu věnoval od…“ Severus poznal, že Harry moc dobře ví, co mu rozzářilo oči.

„Ten vyhřívaný skleník jsi viděl nedotčený. Já bych ti to hned oznámil, ale vzpomněl jsem si, co jsi říkal… že to je asi nejlepší. Proto jsem se rozhodl vyčkat na správnou dobu,“ řekl Severus, snažil se porozumět trápení v Harryho očích.

Harry se na něj usmál. „No, vedl sis teda dost dobře, vzhledem k nezkušenosti, a že ses jen řídil knihou. I když dobrou,“ dodal zamyšleně. „Jsem rád, že jsi to udělal – byla by škoda o ně takto přijít – opuštěné a zanedbané.“ Odvrátil se, a poprvé si Severus všiml, že se mu z tváře vytratila barva, zvláštní, vzhledem k teplotě ve skleníku. Potom s jeho dalšími slovy si Severus uvědomil, jak hrozně neporozuměl.

„Dám ti jména na mé kontakty – určitě s tebou budou chtít zůstat ve spojení, zvláště, až uvidí, co jsi udělal,“ domluvil Harry posmutněle, stále se nedokázal ubránit pohledu kolem sebe na zdravé, prospívající rostliny.

„Já vůbec nemám zájem je prodávat,“ řekl mu Severus váhavě, na Harryho pohled nabral intenzitu do hlasu a dodal: „Mým jediným úmyslem bylo je zachovat a pokusit se je nezničit do té doby, než by se vrátily do tvé péče.“

„Ach tak.“ Harryho hlas měl přídech úžasu, zatímco studoval Severusovu tvář, potom se mu zastřely oči a sevřel čelisti. „Vidím, že jsi tu odvedl hodně práce. A opravdu, Severusi…“ Nadechl se, jako by si dodával odvahy. „No, teď jsou všechny tvé. Asi jsem mimo obchod s květinami, možná natrvalo, nevím. Něco ještě nemám vyřešeno,“ zamumlal se sklopeným pohledem.

Severus se pomalu opřel o protější stůl a založil si před sebou ruce, aby zakryl své zděšení. „Už chápu, proč možná chceš prodat ten dům, ale tohle je něco úplně jiného. Tohle je tvé životní dílo. Tvá vášeň. Nemůžeš je přece tak snadno opustit, Harry, vždyť v jistém smyslu to jsou tvé děti,“ prohlásil důrazně.

Harry jen odpověděl slabým pokrčením ramen a párem citu prostých slov. Severus mu však připsal ke cti, že při řeči vzhlédl: „Už ne. Je úžasné, co jsi udělal, ale teď je to na tobě. Dál v tom pokračuj nebo je prodej, já jsem je před týdny nechal napospas smrti.“ A s jediným posledním pohledem okolo sebe a pohlazením Severusovy tváře kolem něj prošel a sám tiše odešel z uzavřeného prostoru.

Poznámka překladatelky:

Ardittiho kniha o biologii orchidejí – obr.

Květiny:

česky – latinsky – slovensky

nevadlec – celosia – plamenník – obr.
– – cambria – – obr.

Vnímavá zahrada - kapitola sedmnáctá - Harry / část čtvrtá

Vnímavá zahrada - kapitola devatenáctá - Květiny / část druhá